76/2011
Právní věta
I. Ve smyslu § 392 odst. 3 věty druhé za středníkem IZ souhlasu manžela dlužníka s oddlužením a jeho spolupodpisu dlužníkova návrhu na povolení oddlužení není potřeba, a jejich absence tedy nemůže vést k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 393 odst. 3 IZ, pokud v dané fázi řízení lze předpokládat, že v rámci dlužníkova oddlužení - vzhledem k jeho očekávané formě a dalším okolnostem věci - nebude majetek z jejich nevypořádaného společného jmění manželů dotčen.
II. Právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve SJM dlužníka a jeho manžela (§ 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věci, je rozhodující zákonné vymezení SJM. I v insolvenčním řízení přitom přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v § 262a.
III. Jde-li o očekávané oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 IZ), pak pokud dlužník má majetek náležející do SJM, který podle výše uvedených zásad patří do majetkové podstaty a jako takový obecně při tomto způsobu oddlužení podléhá zpeněžení (spolu s ostatním, výlučným, majetkem dlužníka náležejícím mu v době schválení tohoto oddlužení - § 408 odst. 1 IZ), je při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení v zásadě vyloučen závěr, že majetek ze SJM oddlužením dotčen být nemůže. Naopak je namístě obecný předpoklad, že oddlužením postižen bude. IV. Jiná je situace při očekávaném oddlužení ve formě splátkového kalendáře (§ 398 odst. 3 IZ), jehož realizace není založena na zpeněžení majetkové podstaty, nýbrž na postihu budoucích dlužníkových příjmů zákonem předepsanými (či soudem určenými nižšími) srážkami s tím, že sám mzdový (platový) nárok dlužníka na rozdíl od vyplacených částek těchto příjmů - součástí SJM není. Pak je při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení opodstatněn předběžný závěr, že oddlužením může být dotčen majetek ze SJM dlužníka, jen v případě, že je tu majetek sloužící k zajištění náležející do SJM dlužníka a jeho manžela, jehož zpeněžení může zajištěný věřitel k uspokojení své zajištěné pohledávky za podmínek § 409 odst. 3 IZ i v rámci splátkového kalendáře požadovat. V. Jestliže dlužníkův manžel sám insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodal, mohou oba manželé po splnění splátkového kalendáře dosáhnout oddlužení jejich SJM, tj. dosáhnout (při splnění ostatních zákonných podmínek - § 414 a násl. IZ) osvobození také od placení zbytku těch závazků náležejících do SJM, z nichž je obligačně zavázán jen manžel dlužníka, toliko za předpokladu, že dlužníkův manžel bude poskytovat po dobu trvání splátkového kalendáře plnění v obdobném rozsahu, v jakém jsou postiženy příjmy dlužníka, a podrobí se tomuto oddlužení i co do plnění ostatních povinností, k nimž je jinak zavázán jen dlužník. Připravenost k takovéto spoluúčasti na procesu oddlužení navrženého ve formě splátkového kalendáře vyjádří dlužníkův manžel, který sám insolvenční řízení nezahájil, souhlasem s dlužníkovým oddlužením a spolupodpisem jeho návrhu na povolení takového oddlužení ve smyslu § 392 odst. 3 věty druhé IZ. Tím dají oba najevo, že navrženým oddlužením bude dotčen majetek z jejich SJM v budoucnu vyplacené příjmy dlužníkova manžela, jež hodlá na plnění splátkového kalendáře v příslušném rozsahu odevzdávat.
Citované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 167 odst. 2 § 220 odst. 1 § 320 § 262a § 262a odst. 1
- Občanský zákoník, 40/1964 Sb. — § 143 § 143 odst. 1 písm. a § 143 odst. 1 písm. b § 144
- Vyhláška o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, 313/2007 Sb. — § 1
Rubrum
I. Ve smyslu § 392 odst. 3 věty druhé za středníkem IZ souhlasu manžela dlužníka s oddlužením a jeho spolupodpisu dlužníkova návrhu na povolení oddlužení není potřeba, a jejich absence tedy nemůže vést k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 393 odst. 3 IZ, pokud v dané fázi řízení lze předpokládat, že v rámci dlužníkova oddlužení - vzhledem k jeho očekávané formě a dalším okolnostem věci - nebude majetek z jejich nevypořádaného společného jmění manželů dotčen. II. Právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve SJM dlužníka a jeho manžela (§ 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věci, je rozhodující zákonné vymezení SJM. I v insolvenčním řízení přitom přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v § 262a. III. Jde-li o očekávané oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 IZ), pak pokud dlužník má majetek náležející do SJM, který podle výše uvedených zásad patří do majetkové podstaty a jako takový obecně při tomto způsobu oddlužení podléhá zpeněžení (spolu s ostatním, výlučným, majetkem dlužníka náležejícím mu v době schválení tohoto oddlužení - § 408 odst. 1 IZ), je při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení v zásadě vyloučen závěr, že majetek ze SJM oddlužením dotčen být nemůže. Naopak je namístě obecný předpoklad, že oddlužením postižen bude. IV. Jiná je situace při očekávaném oddlužení ve formě splátkového kalendáře (§ 398 odst. 3 IZ), jehož realizace není založena na zpeněžení majetkové podstaty, nýbrž na postihu budoucích dlužníkových příjmů zákonem předepsanými (či soudem určenými nižšími) srážkami s tím, že sám mzdový (platový) nárok dlužníka na rozdíl od vyplacených částek těchto příjmů - součástí SJM není. Pak je při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení opodstatněn předběžný závěr, že oddlužením může být dotčen majetek ze SJM dlužníka, jen v případě, že je tu majetek sloužící k zajištění náležející do SJM dlužníka a jeho manžela, jehož zpeněžení může zajištěný věřitel k uspokojení své zajištěné pohledávky za podmínek § 409 odst. 3 IZ i v rámci splátkového kalendáře požadovat. V. Jestliže dlužníkův manžel sám insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodal, mohou oba manželé po splnění splátkového kalendáře dosáhnout oddlužení jejich SJM, tj. dosáhnout (při splnění ostatních zákonných podmínek - § 414 a násl. IZ) osvobození také od placení zbytku těch závazků náležejících do SJM, z nichž je obligačně zavázán jen manžel dlužníka, toliko za předpokladu, že dlužníkův manžel bude poskytovat po dobu trvání splátkového kalendáře plnění v obdobném rozsahu, v jakém jsou postiženy příjmy dlužníka, a podrobí se tomuto oddlužení i co do plnění ostatních povinností, k nimž je jinak zavázán jen dlužník. Připravenost k takovéto spoluúčasti na procesu oddlužení navrženého ve formě splátkového kalendáře vyjádří dlužníkův manžel, který sám insolvenční řízení nezahájil, souhlasem s dlužníkovým oddlužením a spolupodpisem jeho návrhu na povolení takového oddlužení ve smyslu § 392 odst. 3 věty druhé IZ. Tím dají oba najevo, že navrženým oddlužením bude dotčen majetek z jejich SJM v budoucnu vyplacené příjmy dlužníkova manžela, jež hodlá na plnění splátkového kalendáře v příslušném rozsahu odevzdávat.
Výrok
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava Moravce, nar. 27.2.1944, bytem Raspenava, Novoměstská 515, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 12605/2010-A-6 ze dne 31. prosince 2010, t a k t o :
Odůvodnění
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 12605/2010-A-6 ze dne 31. prosince 2010 se mění tak, že dlužníku se ukládá zaplatit do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,- Kč; jinak se potvrzuje.
Poučení
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 12605/2010-A-6 ze dne 31.12.2010 uložil Jaroslavu Moravcovi (dále jen dlužník), aby do 7 dnů ode dne doručení usnesení zaplatil na uvedený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,- Kč. V odůvodněnísvého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 26.10.2010 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený dle § 390 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s návrhem na povolení oddlužení, a to plněním splátkového kalendáře. Protože návrh na povolení oddlužení z hlediska předepsaných náležitostí vykazoval vady, byl dlužník ve smyslu § 393 odst. 1 a 2 IZ usnesením č.j. KSLB 76 INS 12605/2010-A-5 ze dne 1.11.2010 vyzván, aby návrh dle § 392 odst. 3 IZ v kolonce č. 18 formuláře doplnil o souhlas manžela s oddlužením s jeho úředně ověřeným podpisem návrhu. Současně dlužníka poučil, že nebude-li návrh na povolení oddlužení doplněn, soud ho dle § 393 odst. 3 IZ odmítne a dle § 396 odst. 1 téhož zákona rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dlužník však dosud návrh na oddlužení nikterak nedoplnil, ačkoli z insolvenčního spisu nevyplývá, že oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. Za této situace soud shledal, že podle výše uvedených ustanovení bude nutno návrh na povolení oddlužení odmítnout a rozhodnout o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Při rozhodování o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ vyšel soud dále z toho, že v insolvenčním řízení je nutné zajistit prostředky na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, a těmito náklady není možné zatížit pouze státní rozpočet. Jelikož očekávaným řešením dlužníkova úpadku bude konkurs a dlužník v návrhu uvedl, že vlastní jen majetek minimální hodnoty, soud určil dlužníku povinnost k zaplacení zálohy, jejíž výši stanovil s přihlédnutím k předpokládané celkové náročnosti a délce insolvenčního řízení a k tomu, že konkurs bude řešen jako nepatrný. Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Uvedl, že je invalidní důchodce, o veškerý majetek přišel při povodni. Vlastní jen věci, které dostal v rámci charitativní pomoci a starý automobil v hodnotě cca 2 tis. Kč, bez kterého se pro zdravotní indispozici neobejde. Pobírá důchod ve výši 10.622,- Kč měsíčně, ze kterého platí exekuci za zemřelou paní Luňakovou. Zbývá mu tak měsíčně jen částka 8.747,- Kč, ze které musí platit další výdaje ve výši 3 tis. Kč, ze zbytku platí nájemné. Požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení tudíž nemá z čeho zaplatit. Dále uvedl, že manželku nesehnal a neví, kde je. Připojil čestné prohlášení, v němž uvedl, že se ženou nikdy nežil ve společné domácnosti, nemají žádný společný majetek ani děti. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno. Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,- Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ). Z obsahu spisu se podává, že dlužník podal dne 26.10.2010 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři, v němž navrhl provést oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z těchto návrhů a jejich příloh vyplývá, že dlužník je ženatý, má nezajištěné závazky splatné déle než 30 dnů vůči 6 věřitelům v celkové výši 242.027,- Kč, přičemž vlastní jen automobil Škoda Favorit (rok výroby 1980, pořizovací cena 10 tis. Kč, v současné hodnotě odhadnuté dlužníkem na 3.300,- Kč), televizor z roku 1989 a mobilní telefon z roku 2000 (jejich cenu dlužník odhadl celkem na 2.300,- Kč). Dále dlužník tvrdil, že pobírá důchod ve výši 10.247,- Kč měsíčně a nemá žádné vyživovací povinnosti, resp. nemá děti, vůči nimž by měl vyživovací povinnost. K návrhu připojil dlužník čestné prohlášení, že se svojí manželkou Alicí Moravcovou, nar. 22.4.1952, toho času bydlící v Polsku na adrese 59-800 Lublaň, ul. Kazi Hickicz 9d/13, již 20 let nežije ve společné domácnosti. Ustanovení § 392 odst. 3 IZ stanoví, že osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále musí návrh podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. Všechny podpisy musí být úředně ověřeny. Podle § 393 odst. 1 a 2 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, nejsou-li k němu připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Podle § 393 odst. 3 IZ soud návrh na povolení oddlužení odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti. Protože v dlužníkově návrhu na povolení oddlužení nebyl obsažen souhlas jeho manželky s navrženým oddlužením a její spolupodpis tohoto návrhu (k tomu určená kolonka 18 formuláře zůstala nevyplněna), soud prvního stupně dlužníka - s odkazem na § 392 odst. 3 IZ a s poučením dle § 393 odst. 3 téhož zákona - usnesením ze dne 1.11.2010 vyzval, aby tento nedostatek předložením řádně vyplněné kolonky 18 formuláře ve lhůtě 7 dnů odstranil. Soud prvního stupně vycházel v napadeném usnesení z předpokladu, že dlužníkův úpadek bude možno řešit jedině konkursem (popř. nepatrným konkursem), neboť dlužníkův návrh na povolení oddlužení je i přes výzvu k jeho doplnění vadný potud, že není opatřen souhlasem dlužníkovy manželky s jeho oddlužením a jejím spolupodpisem návrhu. Soud shledal, že jde o náležitost návrhu na povolení oddlužení, na níž nutno v daném případě trvat (a jejíž trvající absence tudíž musí vést dle § 393 odst. 3 IZ k odmítnutí návrhu), neboť z ničeho nevyplývá, že jsou dány důvody uvedené v § 392 odst. 3 větě druhé za středníkem IZ, za nichž souhlasu dlužníkova manžela s oddlužením a jeho spolupodpisu návrhu netřeba. Skutkové a právní důvody tohoto závěru však soud prvního stupně nikterak neobjasnil. Posouzení správnosti soudem přijatého závěru o důvodech pro odmítnutí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení spočívá v zodpovězení otázky, zda v dlužníkově případě vskutku jde o situaci, kdy je souhlas jeho manželky s navrženým oddlužením a její spolupodpis návrhu nutný. Jedině pak je možné dovodit, že při absenci této náležitosti v řízení o návrhu na povolení oddlužení nelze pokračovat, a jedině pak je možno tento návrh nedoplněný ani přes výzvu soudu podle § 393 odst. 3 IZ odmítnout. Vzhledem k poměrům dlužníka vyplývajícím z jeho návrhů a odvolání je při jejich konfrontaci s dikcí § 392 odst. 3 věty druhé za středníkem IZ namístě dovodit, že souhlasu jeho manželky s oddlužením a jejího spolupodpisu návrhu na povolení oddlužení není potřeba, pokud v dané fázi řízení lze předpokládat, že v rámci dlužníkova oddlužení - vzhledem k jeho očekávané formě a dalším okolnostem věci - nebude majetek z jejich nevypořádaného společného jmění manželů (dále jen SJM) dotčen. Soud prvního stupně zjevně nijak neověřoval, zda SJM dlužníka a jeho manželky Alice Moravcové trvá, a to v nezměněném rozsahu. Dlužník nicméně zánik SJM či změny v jeho rozsahu netvrdil, a tudíž v daném okamžiku nelze než vycházet z dosud ničím nevyvráceného předpokladu, že trvá SJM dlužníka a jeho manželky v rozsahu stanoveném zákonem (viz § 143 občanského zákoníku - dále jen ObčZ). K němu se připíná domněnka (zde rovněž dosud nevyvrácená) zakotvená v § 144 ObčZ, podle níž není-li prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Jak již opakovaně Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích vysvětlil, právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve SJM dlužníka a jeho manžela (viz § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí (jak je tomu zatím i v daném případě), je rozhodující zákonné vymezení SJM. I v insolvenčním řízení přitom přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v § 262a. Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 IZ), pak pokud dlužník má majetek spadající do SJM, který podle výše uvedených zásad patří do majetkové podstaty a jako takový obecně při tomto způsobu oddlužení podléhá zpeněžení (spolu s ostatním, výlučným, majetkem dlužníka náležejícím mu v době schválení tohoto oddlužení - § 408 odst. 1 IZ), je při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení prakticky vyloučen závěr, že majetek ze SJM oddlužením dotčen být nemůže. Naopak je namístě obecný předpoklad, že oddlužením postižen bude. Jiná je situace při oddlužení provedeném plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 3 IZ). Jeho realizace spočívá v tom, že z dlužníkových postižitelných příjmů jsou po dobu 5 let k uspokojení jeho věřitelů pojatých do splátkového kalendáře prováděny zákonem předepsané srážky, jež jsou prostřednictvím insolvenčního správce těmto věřitelům vypláceny. Při splátkovém kalendáři tak nedochází ke zpeněžení majetkové podstaty (a tedy ani případného majetku náležejícího do SJM), ledaže jde o majetek sloužící k zajištění závazků dlužníka a zajištěný věřitel právo na uspokojení z tohoto zajištění uplatnil (§ 409 odst. 3 IZ). Tento majetek sloužící k zajištění náleží do majetkové podstaty (a může být při uplatnění práv ze zajištění zpeněžen), jen pokud je součástí SJM dlužníka a jeho manžela anebo je výlučným majetkem dlužníka. Z toho plyne, že i kdyby bylo možno očekávat oddlužení jen ve formě splátkového kalendáře, pak je-li tu majetek sloužící k zajištění náležející do SJM, je opět při posuzování náležitostí návrhu na povolení oddlužení vyloučeno předem uzavřít, že tento majetek ze SJM oddlužením dotčen být nemůže. Jak již Vrchní soud v Praze v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, jestliže manželé, kteří mají majetek a závazky náležející do SJM (viz § 143 odst. 1 písm. b/ IZ), chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, je namístě, aby se toho domáhali oba společně, tedy aby oba podali insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. Pak budou oba - v pozici dlužníků - účastníky takto zahájených insolvenčních řízení, kdy po spojení těchto řízení bude společně projednán a posouzen jejich úpadek i navržené (společné) oddlužení. Při schválení společného oddlužení budou oba manželé - dlužníci podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech jejich povinností podle schváleného způsobu oddlužení (jinak výjimečně za okolností stanovených v § 415 IZ), mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny (§ 414 a 416 IZ). Účinek přiznaného osvobození spočívá v tom, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu sice nezaniká, po přiznaném osvobození ji však věřitel nemůže po dlužníku úspěšně vymáhat, tj. v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat, neboť má povahu pouhé naturální obligace (ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka) - viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3509/2010 ze dne 24.11.2010. Takovéhoto výsledku - společného osvobození od zbytku dluhů - samozřejmě nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužením domáhat jen jeden z manželů a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel - dlužník. To znamená, že dosáhl-li takový dlužník po úspěšném završení splátkového kalendáře přiznání osvobození, pak jeho věřitelé sice vůči němu již nemohou v soudním či jiném řízení úspěšně uplatnit svoji pohledávku (či její neuspokojenou část), na niž se dlužníkovo osvobození vztahuje, mohou ji však uplatnit vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o jejich společný závazek (tedy takový, který byli povinni splnit oba, ať již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů za závazek druhého). Dosáhne-li věřitel vůči manželu dlužníka přísudku tohoto nároku náležejícího dle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ do SJM, může ho vymáhat nejen z výlučného majetku manžela, ale i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího SJM tohoto manžela a dlužníka. Stejný postih může vést věřitel i pro přiznanou pohledávku vůči manželu dlužníka, z níž sice byl obligačně zavázán jen tento manžel (a proto se na ni nevztahoval režim dlužníkova oddlužení a tedy ani jemu přiznané osvobození), jde však o pohledávku vzniklou za trvání manželství, pro kterou majetek tvořící SJM postihnout lze (viz § 262a odst. 1 o.s.ř.). Nutno dodat, že tak jak SJM může tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), soudní praxe dovozuje, že mzdový (platový) nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky. Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů, a druhý manžel - na jeho plnění se nepodílející - tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníku situace, kdy „SJM oddluženo nebude“, tj. kdy i po úspěšném završení procesu oddlužení ve vztahu k manželu - dlužníku budou nadále vůči jeho manželu uplatnitelné též dosavadní závazky (jejich případný zbytek) tvořící SJM, z nichž byl zavázán jen tento manžel nebo společně s dlužníkem, a kdy tyto závazky budou v případě jejich přísudku vůči manželu z majetku SJM vymožitelné (samozřejmě se zmíněným omezením vylučujícím postih mzdy nebo jiných příjmů dlužníka). Vědom si těchto nežádoucích důsledků, jež mohou být pro dlužníka a jeho manžela i překvapivé, Vrchní soud v Praze ve své judikatuře dovozuje, že dlužníkův manžel, který sám insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodal, se může přesto na procesu oddlužení dobrovolně účastnit, tj. poskytovat po dobu trvání splátkového kalendáře plnění v obdobném rozsahu, v jakém jsou postiženy příjmy dlužníka, a podrobit se tomuto oddlužení i co do plnění ostatních povinností, k nimž je jinak zavázán jen dlužník. Za předpokladu takovéto spoluúčasti dlužníkova manžela (při splnění ostatních zákonných podmínek) pak mohou dosáhnout osvobození oba manželé. Jestliže dlužník a jeho manžel, který sám insolvenční řízení nezahájil, hodlají takto postupovat, vyjádří to ve smyslu § 392 odst. 3 věty druhé IZ souhlasem manžela s dlužníkovým oddlužením splátkovým kalendářem a jeho spolupodpisem návrhu na povolení takového oddlužení. Tím dají najevo, že navrženým oddlužením bude dotčen majetek SJM - totiž vyplacené příjmy dlužníkova manžela, jež hodlá na plnění splátkového kalendáře v příslušném rozsahu odevzdávat. Je na soudu prvního stupně, aby vhodným poučením odstranil možné pochybnosti o tom, že souhlas a spolupodpis dlužníkova manžela (jimž je nově určena kolonka 22 formuláře návrhu) skutečně vyjadřuje jeho vůli k popsané spoluúčasti na oddlužení (tedy že se např. nevztahuje jen k postihu majetku ze SJM sloužícího k zajištění závazků dlužníka, je-li tu takový), anebo že v případě absence tohoto souhlasu a podpisu dlužníkova návrhu jsou si manželé vědomi toho, že jen dlužník bude moci dosáhnout osvobození od placení zbytku, a to s důsledky pro jejich SJM shora uvedenými. Součástí tohoto poučení by vždy mělo být upozornění na preferenční možnost řešit společný úpadek standardním - procesně nejvhodnějším - způsobem, tedy tak, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podají oba manželé. Z hlediska těchto východisek je v dlužníkově případě podstatné, že jeho manželka svoje insolvenční řízení nezahájila a že podle dosavadních zjištění nemůže být dlužníkův úpadek řešen oddlužením provedeným zpeněžením majetkové podstaty, neboť tímto způsobem vzhledem k nedostatečnosti jeho majetku zjevně nemůže dojít k uspokojení jeho nezajištěných pohledávek (včetně přednostních nároků insolvenčního správce) v minimálním třicetiprocentním rozsahu (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Pro oddlužení ve formě navrženého splátkového kalendáře je však dlužníkova ekonomická nabídka zjevně dostatečná, když 30% pohledávek jeho nezajištěných věřitelů činí 72.608,10 Kč, přičemž z jeho důchodu ve výši 10.247,- Kč (novou výši důchodu uvedenou v odvolání zatím nedoložil) může být (při zákonné vyživovací povinnosti k manželce) prováděna splátka v částce 2.393,- Kč. Této splátce odpovídá za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře plnění v celkové výši 143.580,- Kč, jež umožňuje dosáhnout potřebné míry uspokojení věřitelů i po zapravení nároků insolvenčního správce, které činí celkem 54.000,- Kč, s DPH 64.800,- Kč. Protože v dané věci přichází v úvahu jen oddlužení plněním splátkového kalendáře, a zajištěných věřitelů dlužník nemá, není důvodu předpokládat, že majetek tvořící SJM bude oddlužením dotčen. Tak by tomu bylo, jen pokud by se manželka dlužníka na oddlužení navrženým splátkovým kalendářem hodlala výše popsaným způsobem (obdobně jako dlužník) podílet. To však při absenci jejího souhlasu s oddlužením a spolupodpisu návrhu dovozovat nelze, a protože k tomu postupu dlužníka a jeho manželku nelze nutit, není důvodu pokládat absenci souhlasu a spolupodpisu manželky dlužníka za nedostatek, pro který nelze v řízení o dlužníkově návrhu na povolení pokračovat a který může vést k odmítnutí tohoto návrhu dle § 393 odst. 3 IZ. Dlužníku se v tomto rozhodnutí odvolacího soudu dostalo potřebných poučení o důsledcích osvobození přiznaného jen jeho osobě, a je jen na něm, zda svůj návrh na oddlužení v předmětném směru doplní či nikoli. Rozhodně mu však nelze bránit, aby svůj úpadek řešil privátně, bez jakékoli účasti manželky, zvláště když podle jeho tvrzení dlouhodobě žijí odděleně a žádných společných závazků nemají. Jinou věcí je, zda se ukáže pravdivým též dlužníkovo tvrzení, že jeho majetek - co součást SJM - netvoří i jiný majetek než ten, který vykázal, tedy že tu není jiného majetku, který by on nebo jeho manželka nabyli za trvání manželství, a který tedy dle § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ náleží do jejich SJM a jako takový náleží i do majetkové podstaty dlužníka. Protože za dané procesní situace není opodstatněný závěr, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení musí být pro trvající absenci souhlasu a podpisu manželky předepsaného v § 392 odst. 2 věta druhá IZ odmítnut, a protože (nedozná-li stávající situace v dalším průběhu řízení rozhodné změny) lze předpokládat, že úpadek dlužníka bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře, považoval odvolací soud za postačující požadovat po něm zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 5.000,- Kč. Vycházel přitom z toho, že jakkoli jsou nároky insolvenčního správce při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků či případných dalších nákladů insolvenčního řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení. Ve stávající fázi řízení navíc není jisté, zda oddlužení bude skutečně povoleno (srov. § 395 a § 396 odst. 1 IZ), či zda již povolené oddlužení bude schváleno (srov. § 404 až 406 IZ), a stejně tak nelze předvídat, zda schválené oddlužení nebude v jeho průběhu zrušeno (§ 418 IZ). Všechna tato rozhodnutí mají vždy za následek řešení úpadku konkursem, popř. nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ, v němž jen odměna insolvenčního správce - jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. - dosahuje nejméně 45 tis. Kč. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužníka (zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny - § 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ). Se zřetelem k uvedenému a k tomu, že soud prvního stupně nesprávně určil i lhůtu ke splnění dlužníkovy povinnosti, když ji vázal k doručení usnesení, ačkoli - s ohledem na přípustnost odvolání - je nutno pojit její počátek s okamžikem, kdy usnesení nabude právní moci, odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.