76 A 29/2011 - 58

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce R. S., bytem H. 192, zast. JUDr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 797/3, Olomouc, proti žalované Obci Štěpánov, Horní 444/7, Štěpánov, zast. JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí Obecní policie Štěpánov ze dne 16. 4. 2010, č. A0727037, série OA/2007, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů nepřiznává.

III. Žalobce nemáprávo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vyslovení nicotnosti rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, označeného shora. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že překročil o 22 km/h nejvyšší povolenou rychlost v obci stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h („rozhodnutí o přestupku“). Za to byla žalobci uložena pokuta 2.500 Kč.

2. Žalobce napadl rozhodnutí Obecní policie Štěpánov pro jeho nicotnost, která plyne z neexistujícího právního a skutkového základu a neexistence pravomoci Obecní policie Štěpánov provádět v daném úseku měření rychlosti. Nicotnost spočívá i ve vadách obsahu správního aktu. Měření rychlosti Obecní policií je absolutně neúčinným důkazem, neboť byl získán v rozporu se zákonem. Obecní policie je oprávněna měřit rychlost v místech, resp. konkrétně určených úsecích určených Policií ČR. Tyto úseky jsou pak vymezeny přenosnou dopravní značkou s nápisem „měření rychlosti“, označující začátek úseku, a značkou „konec měření rychlosti“. Takové určení v souzené věci však neexistuje. Žalobce pouze obdržel sdělení Policie ČR ze dne 12. 8. 2010 o uzavření jakési dohody o měření rychlosti. Tato dohoda je soukromého charakteru a zákon takovou dohodu neumožňuje, Policie ČR měla vymezit konkrétní úseky, extenzívního výkladu zde nelze použít. Navíc tato dohoda byla uzavřena účastníky bez právní subjektivity. Subjektivitu má Policie ČR. Od r. 2009 bylo určitou subjektivitou nadáno Okresní ředitelství Policie ČR Olomouc. Dopravní inspektorát dohodu uzavřít nemohl. Dohodu mohla na druhé straně uzavřít obec Štěpánov, nikoli její Obecní policie. Na Obecní policii nemohla obec část subjektivity ani delegovat. Žalobce považoval za absurdní a extenzivní výklad, že určeným úsekem pro měření rychlosti je celý katastr obce. Tak by ustanovení zákona, podle kterého má Policie ČR určit úseky k měření rychlosti postrádalo smysl. V souzené věci došlo k porušení čl. 2 odst. 2 LZPS a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Pokud policejní orgán vystupoval v pozici oprávněného měřit rychlost, uvedl žalobce v omyl. K obsahu bloku namítl žalobce, že z pokutového bloku není zřejmé, o kolik povolenou rychlost překročil a porušení kterého ustanovení zákona se dopustil. Uvedení „§ 22/1/f“ je obecné, pod tímto ustanovením se skrývá jedenáct skutkových podstat. Jediným vodítkem ke zjištění konkrétního porušení je výše pokuty, a to za předpokladu, že byla stanovena správně. Označení přestupku na bloku je tak v rozporu s požadavky kladenými na bloky a přestupky a v rozporu s ústavními limity. Nadto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce má za to, že vyslovení nicotnosti není vázáno na žádnou lhůtu. Žalobce marně požádal o obnovu řízení i přezkum ve správním řízení. Žalobce soud žádal o vyslovení nicotnosti podle § 76 odst. 2 s. ř. s.

3. Ve vyjádření žalovaná uvedla, že podle jejího názoru byla žaloba podána opožděně a navrhla její odmítnutí. Správnímu soudu je vymezena pravomoc rozhodovat pouze o žalobách, která může být podána pouze do dvou měsíců od oznámení rozhodnutí. Pokud soud může vyslovit nicotnost i bez návrhu, není to míněno bez žaloby, ale bez toho, aniž by nicotnost byla označena v žalobních bodech. Výklad, který používá žalobce, překračuje všechna pravidla zakotvená v s. ř. s. Pokud nebude žaloba odmítnuta jako opožděná, navrhla žalovaná, aby byla zamítnuta, neboť rozhodnutí netrpí tak závažnými vadami, aby mohlo být rozhodnutí označeno jako nicotné. Podle přesvědčení žalované netrpí rozhodnutí žádnými vadami. Advokát žalované požádal v případě zamítnutí žaloby o přiznání náhrady nákladů řízení.

4. V replice žalobce uvedl, že názor žalované o opožděnosti žaloby je v rozporu s rozsudkem NSS ze dne 28. 7. 2011, č.j. 7 As 100/2010-46. Pokud je rozhodnutí nicotné, o žádné rozhodnutí se nejedná a nemůže být vázáno lhůtami. Deklaratorním rozhodnutím se navozuje právní jistota o neexistenci rozhodnutí. Pro rozhodnutí, u nichž je navrhováno pouze vyslovení nicotnosti, neplatí lhůta podle § 72 s. ř. s. Žalobce navrhl, že pokud by soud shledal otázku lhůt jako nejednotně soudy řešenou, nechť přeruší řízení do doby rozhodnutí rozšířeného senátu v označené věci. Pokud jde o vytýkané formální nedostatky, odkázal žalobce na rozhodnutí NSS č.j. 9 As 75/2010-49, podle kterého nesplnění formálních požadavků bloku způsobuje jeho vadnost a nepřezkoumatelnost. K požadavku žalované na náhradu nákladů řízení poukázal žalobce na judikaturu Ústavního soudu (např. IV. ÚS 2777/11, III. ÚS 2984/09), podle kterých statutárním městům lze přiznat náklady na právní zastoupení advokáty přiznat pouze výjimečně, pokud jsou účelně vynaloženy.

5. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 16. 4. 2010.

6. Ze správního spisu krajský soud ve vztahu k žalobním námitkám zjistil, že podle oznámení o přestupku Obecní policie Štěpánov ze dne 19. 4. 2010 žalobce 16. 4. 2010 v 16:53 hodin v obci Benátky, kde je maximální povolená rychlost 50 km/h, překročil tuto rychlost o více než 20 km/h. Naměřená rychlost vozidla byla 75 km/h, po odečtu odchylky 3 km/h je to 22 km/h. Tím porušil § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. a dopustil se přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb. a přestupek je zařazen do bodového hodnocení.

7. Podle sdělení Policie ČR, Krajského ředitelství Olomouckého kraje, ze dne 12. 8. 2010 žalobci na základě žádosti o podání informace podle zákona č. 106/1999 Sb. byla dne 23. 6. 2009 vedoucím dopravního inspektorátu Policie ČR Olomouc npor. Ing. O. N. a Obecní policií Štěpánov uzavřena dohoda o měření rychlosti. Dohoda nemá přiděleno jednací číslo. Jako místa k měření byla Obecní policii Štěpánov určena teritoria obcí Štěpánov a dalších vyjmenovaných obcí Obecní policii Štěpánov nebyly vytyčeny konkrétní ulice, avšak byla uvedena podmínka, že rychlost bude měřena v lokalitách se zvýšeným provozem, u základních škol, v místech, kde se předpokládá zvýšený provoz vozidel, chodců a cyklistů a jiných účastníků silničního provozu.

8. Jako další položka správního spisu je obsažen dokument, odeslaný Krajským ředitelstvím policie Severomoravského kraje, odborem vnější služby, dopravním inspektorátem Olomouc, dne 23. 6. 2010 Obci Štěpánov, Obecní policii s označením „měření rychlosti Obecní policií Štěpánov – dohoda“. Podle obsahu „dopravní inspektorát bere na vědomí, že Obecní policie Štěpánov bude měřit rychlost v obcích Štěpánov… (a dalších obcích). Dopravní policie dává souhlas s měřením na celých teritoriích uvedených obcí bez vytyčení konkrétních ulic za předpokladu, že rychlost bude měřena v lokalitách se zvýšeným provozem, u základních škol a v místech, kde se předpokládá zvýšený provoz vozidel, chodců, cyklistů a jiných účastníků silničního provozu.“ Písemnost je podepsána npor. Ing. O. N., vedoucím odd. DI Olomouc. Více na dokumentu není uvedeno, ani ve spise obsaženo.

9. Podle pokutového bloku, označeného v záhlaví rozsudku, je v části pokuty uložené za přestupek podle zákona č. 200/1990 Sb. uvedeno „§ 22 1 /3“.

10. Dne 16. 9. 2010 podal žalobce podnět k zahájení přezkumného řízení, jehož obsah je obdobný jako obsah žaloby.

11. V postoupení spisu Krajskému úřadu Olomouckého kraje žalovaná popsala, jak došlo ke zjištění přestupku a co bylo na místě zjištěno, že žalobce uhradil pokutu převodem z účtu. Obec nemá žádné názvy ulic, proto nelze přesněji konkretizovat místa v obci. Přestupek byl zjištěn v části obce Benátky v křižovatce, kde vyúsťuje cyklostezka a toto místo je velmi nebezpečné. Nedorozumění ohledně specifikace přestupku vzniklo zřejmě v důsledku nekvalitní kopie pokutového bloku, na části, kterou stvrdil žalobce svým podpisem je uvedeno celé ustanovení zákona.

12. Krajský úřad Olomouckého kraje vyrozuměl sdělením ze dne 3. 1. 2011 žalobce, že neshledal podnět k přezkumu důvodným. Žalobce s pokutou na místě souhlasil, blok má vyplněny všechny předepsané části a obsahuje všechny náležitosti. Rovněž je z bloku zřejmé, že šlo o přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb. Pro platnost dohody mezi Obecní a státní policií je podstatné, že Obecní policie Policii ČR kontaktovala a Policie ČR stanovila podmínky měření rychlosti, nejednalo se o svévolnou činnost.

13. Dne 17. 1. 2011 podal žalobce návrh na povolení obnovy řízení ze dne 13. 1. 2011. Žalobce odkázal na nejnovější judikaturu NSS a požádal o přiznání odkladného účinku z důvodu vedení námitkového řízení podle § 123f zákona č. 361/2000 Sb. Žalobci hrozí ztráta řidičského oprávnění.

14. Obecní policie Štěpánov dne 2. 2. 2011 návrh na povolení obnovy řízení žalobci zamítla. Důvodem bylo nedodržení tříměsíční lhůty pro podání žádosti o obnovu řízení. Žalobce obdržel informaci, která měla být důvodem ke zpochybnění důkazů, dne 12. 8. 2010 a návrh na obnovu řízení byl podán 18. 1. 2011, na to nemá vliv ani měnící se judikatura. Nadto § 79a zákona č. 361/2000 Sb. nestanoví, že dohoda o určení místa a úseku měření rychlosti vozidel musí být stanovena formou normativního aktu. Naopak, je prokázáno, že existuje dohoda mezi Obecní policií Štěpánov a Policií ČR, KŘ Olomouckého kraje, Dopravním inspektorátem Olomouc, která vymezuje místa k měření rychlosti. Obecní policie není oprávněna určovat Polici ČR, jakou formou má určení míst k měření rychlosti vozidel mít.

15. Proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení se žalobce odvolal a Krajský úřad Olomouckého kraje dne 5. 5. 2011 toto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Podle odůvodnění tohoto zamítavého rozhodnutí se jeho autor ztotožnil se závěrem Obecní policie Štěpánov, že návrh byl podán opožděně, propadnou lhůtu nelze prominout. U procesního usnesení, kterým byla ve věci č.j. 1 As 21/2010-47 postoupena věc u NSS k projednání nastolené otázky rozšířenému senátu, nelze předjímat či spekulovat, jaký bude jeho výsledek a navíc šlo o skutkově jinou věc.

16. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Krajský soud je povinen se nejdříve zabývat tím, zda jsou splněny všechny podmínky řízení, a to v souladu s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) ve spojení s § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dále podle § 46 s. ř. s.

18. Soud dospěl k závěru, že podmínky řízení splněny jsou pro přezkoumání nicotnosti, jinak podmínky řízení pro přezkoumání rozhodnutí z hlediska zákonnosti nejsou, protože žaloba byla podána opožděně a navíc je přezkum bloku na pokutu v souzené věci s ohledem na žalobní námitky nepřípustný.

19. Podle § 72 odst. 1 věta prvá s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2011, žalobu (proti rozhodnutí) lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

20. Podle § 76 odst. 2 s. ř. s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí.

21. Podle § 68 písm. c) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, je-li jediným jejím důvodem tvrzená nicotnost napadeného rozhodnutí, nedomáhal-li se žalobce vyslovení této nicotnosti v řízení před správním orgánem.

22. Podle § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal.

23. Podle § 77 odst. 2 správního řádu nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního.

24. Podle soudu se z žaloby podává, že žalobce si byl při jejím podání vědom, že po marném uplynutí lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí podle § 72 odst. 1 s. ř. s. se lze domáhat toliko vyslovení jeho nicotnosti.

25. S ohledem k podstatě věci, charakteru institutu nicotnosti a s přihlédnutím k judikatuře ve správním soudnictví, zejména k usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2011, č.j. 7 As 100/2010-46, se soud ztotožňuje s názorem žalobce, že lhůta pro vyslovení nicotnosti není stanovena soudním řádem správním, podle § 78 správního řádu ji lze vyslovit kdykoli a proto by neměla být omezena dvouměsíční případně ani jinou lhůtou možnost podat návrh soudu k vyslovení nicotnosti v případech, kdy je soud podle správního řádu k jejímu vyslovení příslušný a kdy to nevylučují jiná ustanovení soudního řádu správního (např. jeho § 68). Nicotnost je natolik intenzivní vada rozhodnutí, které vede k tomu, že se na něj nahlíží, jako by neexistovalo a je nežádoucí především z hlediska právní jistoty nejen dotčených osob, aby neexistence rozhodnutí bylo deklarována. Lze zde spatřit i jistou paralelu s prekludovanými právy (u daní, přestupků atd.) či případně s absolutní neplatností.

26. Proto si soud při posuzování podmínek řízení položil otázku, zda napadené rozhodnutí je nicotné či nikoliv. Přitom však musel dbát na to, zda nejde v souzené věci o návrh nepřípustný. Podle obsahu žaloby soud dospěl k závěru, že návrh není nepřípustný, neboť jediným důvodem žaloby není jen tvrzená nicotnost. Žalobce namítal i to, že blok obsahuje vady – byť je žalobce uvádí jako další důvod nicotnosti (zejména jde o označení přestupku jako „22/1/f“, přičemž toto ustanovení obsahuje jedenáct skutkových podstat, dále absence konkrétního údaje o překročené rychlosti, rozhodnutí je nepřezkoumatelné). Podle soudu nelze nicotnost a jiné vady, jako například nepřezkoumatelnost nebo jinou nezákonnost, směšovat.

27. Pokud jde o podmínku, zda se žalobce domáhal vyslovení nicotnosti v řízení před správním orgánem, k tomu soud zjistil ze správního i soudního spisu, že výslovně podle § 78 odst. 1 správního řádu žalobce nedal podnět k vyslovení nicotnosti, ale požádal o obnovu řízení a dal podnět k přezkumnému řízení, obojí z důvodů nezákonností ve správním řízení (neplatnost dohody mezi Obecní Policií Štěpánov a DI Olomouc a z toho vyplývající nezákonnosti pořízení důkazu o měření rychlosti žalobce).

28. V souzené věci podle obsahu žaloby se žalobce domáhá vyslovení nicotnosti podle § 77 odst. 1 správního řádu. V tom případě byl povinen o vyslovení nicotnosti požádat již správní orgán ve správním řízení.

29. Podle obsahu návrhu na obnovu řízení a podnětu k přezkumného řízení ve správním řízení lze dospět k závěru, že žalobce o takové vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí požádal a proto je žaloba přípustná.

30. V této fázi se již soud zabýval otázkou, zda napadené rozhodnutí je anebo není nicotné. A dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí (blok) nicotné není z následujících důvodů.

31. Podle § 79a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni 16. 4. 2010 (tj. dne spáchání přestupku a vydání bloku), za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a Obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.

32. Podle § 79a odst. 2 téhož zákona obecní policie může měřit rychlost výhradně v úseku určeném policií, jehož počátek je ve směru silničního provozu označen přenosnou dopravní značkou s vyobrazením kamery snímající rychlost a nápisem "MĚŘENÍ RYCHLOSTI". Konec tohoto úseku je označen přenosnou dopravní značkou s tímto vyobrazením šikmo přeškrtnutým a nápisem "KONEC MĚŘENÍ RYCHLOSTI".

33. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění účinném ke dni 16. 4. 2010, obecní policie spolupracuje v rozsahu stanoveném tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem s Policií České republiky (dále jen "policie"), státními orgány a orgány územních samosprávných celků.

34. Podle § 2 písm. d) téhož zákona obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona se podílí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích.

35. Pokud jde o nicotnost, jako klíčová pro další úvahy shledal zdejší soud dvě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č.j. 6 A 76/2001-96 (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu zde uvedené lze nalézt na www.nssoud.cz) nicotnost je tak intenzívní vadou rozhodnutí, že jej nelze vůbec za rozhodnutí považovat. Pro stručnost soud odkazuje na jeho plné odůvodnění.

36. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2009, č.j. 3 As 1/2009-171, č. 2475/2012 Sb. NSS, nedostatek právního podkladu jako důvod nicotnosti je uváděn pouze některými autory či zdroji tam citovaných.

37. V souzené věci dospěl soud k závěru, že v případě souhlasu Policie ČR s prováděním kontrol obecní policií nešlo o veřejnoprávní smlouvu ve smyslu § 159 a násl. správního řádu, ale pouze o součinnost.

38. Podle § 159 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.

39. Součinnost policie ČR a Obecní policie v souzené věci však nezaložila smlouva, ale shora citované ustanovení § 79 zákona č. 361/2000 Sb.

40. V souladu s § 86 zákona o přestupcích a zákonem č. 553/1991 Sb. Viz citace shora) Obecní Policie Štěpánov mohla projednat přestupek v blokovém řízení. Zákon svěřil, resp. dal zákonnou licenci obecní policii měřit rychlost.

41. Soud konstatuje, že úsek pro měření rychlosti lze vymezit územím obce, a to i tak, jak to učinily v součinnosti policie obecní a Policie České republiky v souzené věci.

42. Podobně v českém právu existuje vymezení místa splatnosti směnky určením města – např. splatno v Olomouci, určením místa výkonu práce v pracovních smlouvách - např. Praha, ČR (§ 34a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) apod.

43. Stejně tak součinnost je pojem, který český právní řád obsahuje a používá jej. Jde o formu spolupráce, pomoci. Orgány veřejné moci mohou v souladu s § 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod uplatňovat svou moc jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Proto je námitka o neexistenci pravomoci a působnosti obecní policie v souzené věci lichá, protože je zde zákonná licence a delegace pravomocí a výkon působnosti dle zákona.

44. Jiné příklady součinnosti v našem právním řádu jsou předvádění osob správním orgánům a soudům, součinnost při doručování písemností, podávání vysvětlení Policii ČR před tím, než řízení o přestupku zahájí správní orgán, zjednání přístupu do nemovitosti při exekuci, pátrání po osobách atd. Na tyto formy pomoci a spolupráce se nesepisují smlouvy, jde o výkon konkrétních povinností a úkonů, které stanoví zákon.

45. Z výše uvedených důvodů soud v souzené věci nicotnost jakožto natolik intenzivní vadu, která by znamenala neexistenci, u napadeného rozhodnutí neshledal. Nezákonností se soud zabývat nemohl s ohledem na opožděnost žaloby, neboť byla podána po marném uplynutí dvouměsíční žalobní lhůty. Žalobce nenamítal, že by se nedověděl o blokové pokutě jindy než 16. 4. 2010, takže lhůta pro podání žaloby uplynula 16. 6. 2010 a žaloba byla podána 21. 7. 2011.

46. Pro přezkum napadeného rozhodnutí pro nezákonnost by nadto nebyly splněny podmínky s ohledem na setrvalou judikaturu správních soudů, respektující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, č.j. 6 As 49/2003-46, č. 505/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz, pokud soudní řád správní označuje za nepřípustnou žalobu proti správnímu rozhodnutí, vůči němuž žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky [§ 68 písm. a) s. ř. s.], tím spíše (a minori ad maius) musí být nepřípustná žaloba proti rozhodnutí (zde: rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení podle § 84 a násl. zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích), které bylo vydáno v důsledku souhlasu účastníka řízení, a tedy jeho vědomého rozhodnutí, že přestupek nebude projednáván v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové i právní posouzení jeho jednání.

47. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

48. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.

49. Podle § 60 odst. 7 s. ř. s. jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává.

50. Soud v souzené věci shledal důvody zvláštního zřetele hodné. Ty spočívají v tom, že vyjádření k žalobě mohla obec poskytnout sama ve spolupráci se svou obecní policií a Policií ČR, případně mohla využít dalšího bezplatného právního poradenství dostupného všem fyzickým a právnickým osobám v rámci činnosti neziskových občanských sdružení, právních klinik při právnických fakultách, žádostí o ustanovení zástupce pro soudní řízení, kdy v případě neúspěchu může ustanovit bezplatného zástupce určit Česká advokátní komora podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, případně jinými způsoby (jako např. dotazem u jiných územních samosprávných celků nebo jiných správních orgánů, včetně ministerstev).

Poučení