76 C 119/2024 - 61

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], Ph.D. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 18 147,32 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrátí přeplatek soudního poplatku ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (dále také jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [tel. číslo], na základě které jí poskytla částku [částka], kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy (Nárok 1). Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli zapůjčenou částku spolu s částkou [částka], představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka], jednak odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka], jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to formou 60týdenních splátek po [částka]. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem [částka]. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny zápůjčky ve výši [částka], dlužných poplatků ve výši [částka], z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], a dále běžícího smluvního úroku a úroku z prodlení za období od [datum] do zaplacení.

2. Původní věřitel dále uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [tel. číslo], na základě které jí poskytl částku [částka], kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy (Nárok 2). Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli zapůjčenou částku spolu s částkou [částka], představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka], jednak odměnu za zpracování ve výši [částka], jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to formou 60týdenních splátek po [částka]. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem [částka]. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny zápůjčky ve výši [částka] a dlužných poplatků ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka] a dále běžícího smluvního úroku a úroku z prodlení za období od [datum]. Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

3. Žalovaná nároky uplatněné v žalobě neuznala, vznesla námitku promlčení.

4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, jež se z jednání omluvila a nepožádala z důležitého důvodu o jeho odočení.

5. Soud nepřihlížel k návrhu žalobkyně ze dne [datum] na odročení jednání, neboť se jedná o podmíněný úkon, jenž žalobkyně vázala na podmínku, že soud nebude moci žalobě zcela vyhovět. K podmíněnému úkonu účastníka soud nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). Účastníci, pokud mají zájem účastnit se jednání před soudem, se mají na řádné a včasné předvolání k jednání dostavit, nikoli svou účast podmiňovat tím, že jim soud zcela nevyhoví. Ostatně, pokud by se žalovaná k jednání dostavila a případně úspěšně uplatnila obranu proti žalobním tvrzením, tedy soud by nemohl žalobě vyhovět, též by neodročoval jednání. Povinnost odročit jednání z důvodu hrozícího neúspěchu účastníka, jenž se z jednání omluvil (aniž by uvedl vážný důvod své neúčasti a žádost o odročení podmínil hrozícím alespoň částečným neúspěchem ve věci), popř. aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., zákon soudu neukládá.

6. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující:

7. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce datované dnem [datum] (č. [tel. číslo]) soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a zástupcem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „Smlouva A“). Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku ve výši [částka] a závazek žalované tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] vrátit v pravidelných 60týdenních splátkách po [částka] (60. splátka ve výši [částka]). Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že v místě svého bydliště převzala celou částku půjčky v hotovosti.

8. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce datované dnem [datum] (č. [tel. číslo]) soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a zástupcem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „Smlouva B“). Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku ve výši [částka] a závazek žalované tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] vrátit v pravidelných 60týdenních splátkách po [částka] (60. splátka ve výši [částka]). Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že v místě svého bydliště převzala celou částku půjčky v hotovosti.

9. Listina označená jako Zákaznická karta datovaná dnem [datum] zachycuje proces zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem. Vyplývá z ní, že žalovaná je starobní důchodkyně, žije v domácnosti s dcerou, je vdova, nemá nezaopatřené děti, nevlastní motorové vozidlo, a důvodem zápůjčky jsou neočekávané výdaje. Jediným příjmem žalobkyně je starobní důchod ve výši [částka] měsíčně. Jako výdaje uvedla nájem/inkaso ve výši [částka], telefon ve výši [částka], externí splátky zápůjček dle zákazníka ve výši [částka] a výdaje na domácnost [částka]. Žalovaná neuvedla, zda má zápůjčky u jiné společnosti, zda má bankovní účet či kreditní kartu. Celkem má příjmy ve výši [částka] oproti výdajům ve výši [částka], z čehož byla vypočtena jako použitelný příjem částka [částka]. Mezi ověřenými dokumenty byly občanský průkaz, výměr podpory za období duben až srpen 2015, SIPO za období duben až srpen 2015 a kupní smlouva 10. Listina označená jako Zákaznická karta datovaná dnem [datum] zachycuje proces zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem. Vyplývá z ní, že žalovaná je starobní důchodkyně, žije v domácnosti s další osobou, je vdova, nemá nezaopatřené děti, nevlastní motorové vozidlo, a důvodem zápůjčky jsou neočekávané výdaje. Jediným příjmem žalobkyně je starobní důchod ve výši [částka] měsíčně. Jako výdaje uvedla nájem/inkaso ve výši [částka], telefon ve výši [částka], interní splátky PF [částka] a výdaje na domácnost [částka]. Žalovaná nemá zápůjčky u jiné společnosti, nemá bankovní účet, nemá kreditní kartu. Celkem má příjmy ve výši [částka] oproti výdajům ve výši [částka], z čehož byla vypočtena jako použitelný příjem částka [částka]. Mezi ověřenými dokumenty byly občanský průkaz, výměr podpory za období leden až duben 2016, SIPO za období leden až duben 2016 a nájemní smlouva.

11. Z oznámení společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel žalované oznámil, že postoupil pohledávky za ní ze smluv o zápůjčce na žalobkyni (ztotožněno dle variabilních symbolů smluv o zápůjčce). Dopis byl odeslán dne [datum].

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ze smluv o zápůjčce č. [tel. číslo] a 5877383396 ve výši [částka] nejpozději do [datum].

13. Listina označená jako Tabulka umoření obsahuje informace o jednotlivých splátkách ve vztahu ke smlouvě č. [tel. číslo], jako je datum splátky, její výše, rozložení částky do jednotlivých oddílů, na závěr je uveden zůstatek nesplacené jistiny.

14. Listina označená jako Tabulka umoření obsahuje informace o jednotlivých splátkách ve vztahu ke smlouvě č. [tel. číslo], jako je datum splátky, její výše, rozložení částky do jednotlivých oddílů, na závěr je uveden zůstatek nesplacené jistiny.

15. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek podepsaná [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jakožto postupníkem dne [datum] vyplývá, že strany smlouvy se dohodly na postoupení pohledávek ze smluv o spotřebitelských úvěrech specifikovaných v příloze 1. smlouvy.

16. Soud v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl důkaz následujícími listinami, neboť byly potřebné jednak ke zjištění skutkového stavu stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, jednak k vědomosti původního věřitele stran vzniku bezdůvodného obohacení, a potřeba objasnit pasivní stranu majetkové situace žalované v době uzavření shora uvedených smluv o zápůjčce vyplynula z obsahu spisu (zákaznické karty), resp. z námitky promlčení vyplynula potřeba zabývat se vědomostí původního věřitele stran vzniku bezdůvodného obohacení.

17. Ze Statistiky rodinných účtů pro rok 2015 se podává, že průměrným čistým peněžitým vydáním jednotlivce žijícím v domácnosti bez pracujících členů a vyživovaných dětí je částka [částka] měsíčně. Z Komentáře k vydání a spotřebě domácností statistiky rodinných účtů pro rok 2016 soud zjistil, že průměrné spotřební vydání na jednotlivce za rok 2016 činí [částka] měsíčně.

18. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], IČO [IČO], podniká (mimo jiné) v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

19. Z listin zachycující jmenný seznam soud neučinil pro věc jakékoli významné zjištění, neboť z něj není patrné, že by byl součástí celku smlouvy o postoupení pohledávek.

20. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaná podepsali dvě smlouvy o zápůjčce. Na základě Smlouvy A se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] vrátit v pravidelných 60týdenních splátkách po [částka] (60. splátka ve výši [částka]. Žalovaná převzala celou částku půjčky v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli a původnímu věřiteli v rámci tohoto smluvního vztahu v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem [částka] (tvrzení žalobkyně). Na základě Smlouvy B se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] vrátit v pravidelných 60týdenních splátkách po [částka] (60. splátka ve výši [částka]).). Žalovaná převzala celou částku půjčky v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem [částka] (tvrzení žalobkyně). Uzavření obou smluv předcházelo posouzení úvěruschopnosti žalované a zanesením informací do zákaznických karet (v podrobnostech viz vody 10. a 11.). Původní věřitel dopisem odeslaným dne [datum] oznámil žalované, že pohledávky za ní ze smluv o zápůjčkách postoupil žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení pohledávek do [datum] výzvou odeslanou jí [datum]. Společnost [právnická osoba], IČO [IČO], podniká (mimo jiné) v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru 21. Soud se zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení čl. 33). Žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem. Původní věřitel dle názoru žalobkyně splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno: „Zákazník rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v Zákaznické kartě. Žalobce zdůraznil, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně je názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. V tomto směru žalobce poukazuje na § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

22. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

23. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti 24. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do [datum], (dále jen „ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

25. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

28. Podle § 610 odst. 1 o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

29. Podle § 611 o. z., promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

30. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

31. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

32. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

33. Podle § 638 odst. 1 o. z., právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

34. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

35. Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

36. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Byť by standardně bylo na prvním místě vypořádání námitky promlčení, soud se předně zabýval otázkou, zda původní věřitel dostál své povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované. Je tomu tak proto, že s ohledem na odlišnou právní kvalifikaci (platná smlouvy o spotřebitelském úvěru vs. bezdůvodné obohacení) je odlišná i úprava počátku běhu promlčecích dob. Bylo tedy namístě nejdříve právně posoudit charakter závazkového právního vztahu mezi účastníky a teprve posléze se zabývat případným promlčením.

38. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

39. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz §2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka]).

40. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

41. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne [datum], kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

42. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného.

43. V poměrech projednávané věci se zmíněné právní vývody projeví následovně.

44. Na základě předložených listin označených jako Smlouva o zápůjčce soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k uzavření smluv o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., na které je zároveň třeba hledět jako na smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. V posuzovaném případě uzavíral původní věřitel žalovanou obě smlouvy (ze dne [datum] a ze dne [datum]) jako poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. b) ZSÚ. Žalovaná je uzavírala jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy byla v postavení spotřebitele ve smyslu § 3 písm. a) ZSÚ.

45. Z tvrzení a listin žalobkyní předložený má soud za prokázané, že původní věřitel před uzavřením obou Smluv s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalované. Pokud jde o Smlouvu A, původní věřitel do zákaznické karty zachytil majetkovou situaci žalované. Žalovaná byla v té době starobní důchodkyní s měsíčním příjmem ve výši [částka] a s výdaji ve výši [částka], přitom původní věřitel věděl, že měsíčně žalovaná vynakládá částku [částka] na splátky jiných zápůjček, tedy že již v době podpisu Smlouvy A) je zadlužena. Za situace, kdy žalovaná uvedla, že zápůjčku potřebuje z důvodu vzniku neočekávaných výdajů, přitom jejím jediným příjmem byl relativně nízký starobní důchod ([částka]), zbývala jí mizivá měsíční rezerva ([částka]) a to i s přihlédnutím k důvodné pochybnosti o podhodnocení měsíčních výdajů (dle ČSÚ průměrný čistý měsíční výdaj jednotlivce v roce 2015 přesahoval [částka]; žalovaná uvedla měsíční výdaj ve výši [částka], nepočítaje v to externí splátky zápůjček), musel původní věřitel nabýt pochybnost o správnosti žalovanou uváděných údajů a sdělené informace řádně ověřit, resp. musel nabýt důvodnou pochybnost o schopnosti žalované dluh uhradit. Původní věřitel též nedostatečně zkoumal výdaje žalované, zejména pak její další závazky ze zápůjček, které žalované měla. Ze zákaznických karet není patrné, jakým způsobem byly ověřovány další závazky žalované, jejich původ, výši, konečnou splatnost. Co je však nejpodstatnější, původní věřitel nemohl dospět ke kladnému závěru o úvěruschopnosti žalované ani na základě takto nedostatečně zjištěných a pochybných údajů. Žalované zbývala měsíční rezerva [částka], po uzavření Smlouvy A) by se její měsíční výdaj zvýšil o měsíční splátku [částka] (čtyři týdenní splátky po [částka]), což zjevně přesahuje její tehdejší rezervu, a to i bez přihlédnutí k patrně podhodnocené výdajové stránce jejího rozpočtu. Je tedy s podivem, že původní věřitel nerespektoval výsledek jím provedeného testu úvěruschopnosti a spotřebitelský úvěr žalované poskytl, byť její majetková situace neumožňovala provádění splátek. Totéž platí i pro Smlouvu B s tím, že dle uváděných údajů v zákaznické kartě zbývala v době sjednání Smlouvy B žalované měsíční rezerva ve výši [částka], po uzavření Smlouvy B by navíc musela splácet měsíčně částku [částka] (čtyři týdenní splátky po [částka]). V době uzavření Smlouvy B navíc musela mít žalovaná u původního věřitele aktivní i jiné závazky mimo závazek plynoucí ze Smlouvy A, když uvedla měsíční splátky u původního věřitele ve výši [částka] (což přesahuje výši měsíční splátky ze Smlouvy A). Po uzavření Smlouvy B by tak celková úvěrová splátková měsíční zátěž žalované ([částka]) přesahovala zbytek jejích celkových měsíčních vydaní na zajištění živobytí ([částka]). Ani to nezabránilo původnímu věřiteli Smlouvu B s žalovanou uzavřít, a poskytnou ji ještě vyšší spotřebitelský úvěr než v případě Smlouvy A.

46. Kontext situace, kdy žalovaná ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů (tj. že není schopna dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro něj znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovanou uváděných údajů. Žalobkyně dále neprokázala, že by původní věřitel lustroval obvyklé rejstříky, např. insolvenční rejstřík či centrální evidenci exekucí.

47. K tomu, že původní věřitel zjevně vycházel z částky životního minima jednotlivce, soud toliko dodává, že Nejvyšší soud uzavřel, že klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Uvedené informace je třeba brát v úvahu vedle informací jiných či spolu s informacemi jinými a tyto „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými“ údaji o jeho výdajích. Z toho vyplývá, že vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Řečeno jinak, hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka. Pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovil-li původní věřitel výdaje, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně.

48. Ačkoli soud vyzval žalobkyni k předložení dokumentů, z nichž původní věřitel při ověřování úvěruschopnosti vycházel, žalobkyně nepředložila jakékoli takové dokumenty, vyjma zákaznických karet.

49. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex officio, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhali se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 9 odst. 1 ZSÚ. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovanou či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací.

50. Veškeré argumenty, jež žalobkyně vznesla v podání ze dne [datum], směřují toliko k podmínění povinnosti úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním povinného. Jinak řečeno, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmou apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 9 odst. 1 ZSÚ.

51. Odkazuje-li žalobkyně na rozhodnutí Krajského soudu v [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pak soud uvádí, že toto rozhodnutí pro něj není závazné. Krom toho rozhodnutí nepůsobí ani vahou přesvědčivosti, když závěr dotčeného soudu o tom, že soud posuzující řádnost hodnocení úvěruschopnosti se má spokojit s tím, že úvěrující podpisem stvrdil, že dokumenty, z nichž bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno, předložil, aniž by je soud měl jakkoli zkoumat, v žádném případě nelze pojímat obecně, neboť sám o sobě je zkratkovitý, a podporující spekulativní chování úvěrujících, kteří, a to je případ původního věřitele, jak je soudu známo z jeho vlastní rozhodovací činnosti, zkrátka posuzování úvěruschopnosti odbornou ba vůbec žádnou péči nevěnují nebo hůř, aktivně se podílí na vyplnění formulářů stran majetkové, osobní a sociální situace jejich klientů tak, aby údaje vyhovovaly závěru o vhodnosti poskytnutí úvěru. Krom toho, krajským soudem řešena věc se od nyní projednávané věci lišila tím, že soudy měly k dispozici zákaznickou kartu, v níž byl proces posuzovaní úvěruschopnosti zachycen. Soud uzavírá, že s právním názorem vyjeveným v citovaném rozhodnutí se neztotožňuje.

52. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a opakované poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalované před uzavřením obou Smluv neověřil, čímž nedostál požadavku ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil obě Smlouvy jako absolutně neplatné, proto jest právní vztahy mezi původním věřitelem a žalovanou proto třeba posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V případě Smlouvy A ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacené (žalované) bez právního důvodu částku [částka], žalovaná přitom původnímu věřiteli zaplatila v rámci tohoto smluvního vztahu částku [částka], bezdůvodné obohacení vzniklé z neplatné Smlouvy A tudíž bylo zcela vyrovnáno, není proto namístě žalované ukládat povinnost k jeho vydání. S ohledem na to není třeba se zabývat námitkou promlčení ve vztahu k plnění ze Smlouvy A, neboť jakýkoli výsledek posouzení namítaného promlčení by neměl vliv na nemožnost vyhovět nároku ze Smlouvy A.

53. Jde-li o pohledávku ze Smlouvy B, ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacené (žalované) bez právního důvodu částku [částka], žalovaná přitom původnímu věřiteli zaplatila v rámci tohoto smluvního vztahu částku [částka]. Bezdůvodné obohacení plynoucí ze Smlouvy B dosud vyrovnáno nebylo, přičemž na straně žalované nadále existuje bezdůvodné obohacení ve výši [částka] ([částka] – [částka]).

54. Soud doplňuje, že tvrzení žalobkyně k výši prostředků žalovanou v rámci daného smluvního vztahu zaplacených nebylo třeba provádět dokazování, jelikož i v případě prokázání těchto žalobních tvrzení by nebylo možno v rozsahu tvrzeného plnění poskytnutého žalovanou vyhovět uplatněnému žalobnímu návrhu. Řečeno jinak, již z tvrzení žalobkyně o tom, kolik žalovaná vrátila, vyplývá (částečná) nedůvodnost žaloby, jelikož v tomto rozsahu vylučují vznik bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně. Žaloba by musela být beztak i v případě jejich prokázání (zčásti) zamítnuta (k tomu srov. srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], uveřejněný pod číslem 62/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a z rozhodnutí Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či rozsudky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V této souvislosti patří dodat, že judikatura je ustálena v názoru, že soudy nemají poučovat účastníky o potřebě změnit dosavadní tvrzení, která vylučují jejich úspěch ve věci, neboť by tak porušily zásadu nestrannosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

55. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.). To soud seznal z dopisu, jímž původní věřitel oznámil žalované, že pohledávky ze Smluv za ní postoupil žalobkyni. Je nerozhodné, že pohledávka příp. náleží z jiného titulu, než jak je ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]), tedy nikoliv ze smlouvy o zápůjčce, ale z bezdůvodného obohacení. Následně soud přistoupil k posouzení námitky promlčení.

56. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje v kombinované promlčecí lhůtě. Subjektivní promlčecí lhůta vyplývá ze spojení § 619, 621 a 629 o. z., zatímco objektivní promlčecí lhůta je zakotvena v § 638 o. z. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí uplynutím té promlčecí lhůty, jejíž běh skončí dříve. K uplynutí objektivní desetileté promlčecí doby dojít nemohlo. Proběhne-li marně subjektivní promlčecí lhůta, není významné, že objektivní promlčecí lhůta dosud neskončila, a naopak. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje nezávisle na své splatnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), která se odvíjí od výzvy k plnění adresované ochuzeným obohacenému v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Může se tedy promlčet dříve, než se stane splatným. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se stává actio nata (moment, kdy lze právo uplatnit) den následující po vzniku právního vztahu u dluhu, u kterého nebyla sjednána stranami splatnost a není ani jinak určena, má-li věřitel právo kdykoliv dlužníka požádat o plnění. První možnost k výkonu práva je dána tehdy, kdy mohl věřitel požádat o splnění dluhu nejdříve. Kdy byl skutečně dlužník požádán věřitelem o plnění, zde není relevantní, neboť promlčecí lhůta počne běžet den po vzniku práva na plnění. Jinak řečeno, pro počátek promlčecí doby je tedy rozhodný den bezprostředně následující po dni, kdy došlo ke vzniku dluhu, nikoliv tedy až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z [datum], sp. zn. 3 [právnická osoba]/81, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28/1984, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Subjektivní promlčecí lhůta ohledně práva na vydání bezdůvodného obohacení trvá 3 roky (§ 629) a počíná běžet dnem, kdy se ochuzený dozvěděl nebo mohl a mohl dozvědět o vzniku bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání. V souladu s § 621 o. z. totiž subjektivní promlčecí lhůta započíná svůj běh už v okamžiku, kdy ochuzený o vzniku bezdůvodného obohacení či osobě obohaceného sice ještě fakticky neví, ale při vynaložení péče, kterou lze po osobě v jeho postavení požadovat, by již tyto okolnosti mohl zjistit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 91/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). U práva na vydání bezdůvodného obohacení nabytého plněním podle neplatné smlouvy začne subjektivní promlčecí lhůta běžet od nabytí vědomosti ochuzeného o skutkových okolnostech (nebo ode dne, kdy se o nich dozvědět měl a mohl), ze kterých lze dovodit neplatnost smlouvy. Není významné, zda má ochuzený současně právní znalost v tom smyslu, že by byl schopen neplatnost smlouvy vyhodnotit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V poměrech projednávané věci se citované právní názory projeví následovně.

57. Původní věřitel jakožto právnická osoba podnikající v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru si mohl a měl být vědom své povinnosti s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované. Stejně tak si mohl a měl být vědom následku absence takového postupu, tj. absolutní neplatnosti dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud zdůrazňuje, že pro počátek běhu promlčecí doby postačí pouhá normativní znalost, tedy to, že původní věřitel o rozhodných okolnostech při vynaložení odpovídající péče, kterou lze po osobě v jeho postavení požadovat, měl a mohl vědět, nerozhodno, zda o nich ve skutečnosti věděl (srov. Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, s. 2003-2015). Pokud tedy původní věřitel s žalovanou uzavřel Smlouvu B, ačkoli na základě zjištěných údajů o majetkové situaci žalované (viz shora) nemohl dospět k závěru, že žalovaná je úvěruschopná, již v okamžiku uzavření Smlouvy B zatížil Smlouvu stigmatem absolutní neplatnosti. Hned v okamžik uzavření Smlouvy B měl a mohl mít povědomí o tom, že předáním částky [částka] žalované na základě od počátku neplatné Smlouvy B dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované. Jelikož v den podpisu Smlouvy B, tj. [datum], původní věřitel musel mít povědomí o skutečnostech, jež neplatnost Smlouvy působí, tedy že vlivem absence řádného posouzení úvěruschopnosti je Smlouva B od počátku neplatná, jednak dnem následujícím, po uzavření Smlouvy B, tedy dnem [datum], mohl nejdříve požádat žalovanou o vydání bezdůvodného obohacení, jednak tímto dnem započala svůj běh tříletá subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení. Uplynutím dne [datum] se právo původního věřitele, resp. nyní žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ze Smlouvy B promlčelo (§ 605 odst. 2 o. z.).

58. Pokud jde o žalobkyní tvrzená plnění poskytovaná žalovanou v rámci smluvního vztahu založeného Smlouvou B [viz Tabulka umoření], pak tyto nemají za následek účinek uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 3 o. z. Z okolností věci totiž nelze usoudit, že by žalovaná těmito plněními jakkoli uznávala dluh z bezdůvodného obohacení vůči původnímu věřiteli, když zjevně plnila dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, aniž by měla povědomí o tom, že Smlouva B byla absolutně neplatná (resp. nebyl zjištěn opak a sama žalovaná v obraně vůči žalobě takovou námitku nevznáší). V zásadě tak žalovaná nevědomky plnila dluh z bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, nikoli existující dluh z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již to samo s obě vylučuje, aby takovým plněním konkludentně uznávala dluh z bezdůvodného obohacení, o němž ani nevěděla, že existuje. Přijetím opačného závěru by soud v zásadě poskytoval ochranu nemravnému chování původního věřitele, jenž vědomě zapříčinil absolutní neplatnosti Smlouvy B, přesto na ní přijímal od žalované plnění. Aplikaci § 2054 odst. 2 o. z. dále vylučuje okolnost, že účinek uznání dluhu je spojován s částečným plněním (dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění, aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo), nikoli s plněním dílčím, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně dospívají - například plnění dluhu sjednané ve splátkách jako v nyní projednávané věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci bylo plnění povinnosti žalované dohodou stran rozloženo do splátek.

59. Žalobkyně konečně uplatnila i nárok na zaplacení úroku z prodlení. Nárok na úroky z prodlení je procesně samostatně uplatnitelný a jeho promlčecí doba může s ohledem na skutkové okolnosti konkrétní věci uplynout nezávisle na tom, zda se promlčel nárok na zaplacení jistiny (srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Povinnost platit úroky z prodlení nemůže trvat déle, než trvá závazek hlavní. Splněním dluhu (závazku) nebo jeho zánikem z jiného důvodu zaniká (končí) také povinnost platit úroky z prodlení jako vedlejší (akcesorický) závazkový právní vztah; zůstává tu jen povinnost zaplatit již dospělé úroky z prodlení. Dojde-li k promlčení hlavního závazkového právního vztahu, nemůže se takový právní následek uplynutí času nevztahovat k závazku vedlejšímu (akcesorickému) [v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; [spisová značka]]. Ve vztahu k promlčení nároku na úroky z prodlení pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí „jako celek“ (viz dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Shora citovaný závěr o akcesoritě povinnosti platit úroky z prodlení znamená, že zanikne-li hlavní závazek (splatit jistinu) nebo byl-li promlčen a promlčení bylo řádně namítnuto, nemůže výše úroků z prodlení narůstat o „nový“ úrok vzniklý po zániku (promlčení) hlavního závazku. Trvá však povinnost zaplatit do té doby již dospělé úroky z prodlení, jež se promlčuje samostatně a jako celek ode dne, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním hlavního závazku.

60. Pokud jde o posouzení žalobkyní nárokovaného úroku z prodlení, soud musí předně stanovit okamžik splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné Smlouvy B. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, platí podle § 1958 odst. 2 o. z., že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci bylo zjištěno, že se žalobkyně obrátila na žalovanou dopisem odeslaným dne [datum] s výzvou, aby ji uhradila dluhy ze smluv o zápůjčkách do [datum]. Pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné Smlouvy B se promlčela dne [datum], po tomto datu již nemohlo původnímu věřiteli ani žalobkyni vznikat právo na „nový“ úrok z prodlení. Z uvedeného je zřejmé, že jelikož se původní věřitel neobrátil (nebylo zjištěno, že tak učinil) na žalovanou před tím, že se právo na vydání jistiny bezdůvodného obohacení promlčelo (tj. do [datum]) a tudíž absencí takové výzvy nepřivodil splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, nemohla být žalovaná do okamžiku promlčení pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení v prodlení s její úhradou. Do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení by se dostala až dne [datum] (uplynutím splatnosti podle předžalobní výzvy), jelikož však úspěšně namítla promlčení, s ohledem na promlčení hlavního závazku (vrátit jistinu) jí nevznikla povinnost platit úrok z prodlení plynoucí od [datum]. V řízení nebylo zjištěno, že by se původní věřitel či žalobkyně na žalovanou obrátili kdykoli dříve s žádostí o vydání bezdůvodného obohacení. Pokud jde o dopis ze dne [datum], jímž původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávky, tak byť v něm vyzval žalovanou k plnění, nebyl již věřitelem pohledávek za žalovanou, nebyl tedy oprávněn takovou výzvu účinně činit. Krom toho i tento dopis byl doručen žalované až poté, co byl hlavní závazek promlčen. Řečeno jinak, do [datum] nebyl dluh na vydání bezdůvodného obohacení splatný, proto nemohla být před tímto datem žalovaná v prodlení s jeho úhradou, proto nemohly do [datum] (okamžik promlčení hlavního závazku) dospět jakékoli úroky z prodlení. Akcesorita povinnosti platit úroky z prodlení se projevuje tak, že jelikož byl hlavní závazek (vrátit jistinu) promlčen (a promlčení bylo řádně namítnuto) ještě před tím, než se žalovaná dostala do prodlení s jeho splněním, nemůže ji vzniknou povinnosti platit úrok z prodlení za období po promlčení hlavního závazku.

61. Konečně pak, jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, nezbylo než žalobu zamítnout i stran požadovaného smluvního úroku a smluvních poplatků, když s ohledem na neplatnost Smluv o zápůjčkách nevzniklo původnímu věřitele, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky a na smluvní úrok. Proto soud ani neposuzoval námitku promlčení tohoto příslušenství. Namístě nebylo vyhovět ani nároku za zaplacení úroku z prodlení, když, jak bylo vysvětleno shora, žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až po promlčení hlavního závazku. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu zcela zamítl (výrok I.)

62. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř., podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, když žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady zcela úspěšné žalované sestávají z náhrady za dva úkony podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši celkem [částka] (odůvodněný odpor a účast na jednání).

63. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

64. Podle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila [částka], soud proto rozhodl o vrácení soudního poplatku v částce [částka], když v souladu s Položkou 2, bodem 1., písm. b) Sazebníku poplatků činí soudní poplatek za podanou žalobu [částka] (vycházeje z výše jistiny, když k příslušenství se nepřihlíží).