76 C 18/2025 - 48

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Šindelářovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A], nar. [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] za účasti: [Jméno žalobkyně B], nar. [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] o nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [Anonymizováno], ze dne 12. 5. 2025, č. j. [Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] ze dne 12. 5. 2025, č. j. [Anonymizováno], a to tak, že: Povoluje se vklad změny vlastnického práva ve prospěch [Jméno žalobkyně B], nar. [Anonymizováno] na základě Dodatku č. 1 k dohodě o vypořádání SJM ze dne [Anonymizováno] k nemovitosti – jednotce č. [Anonymizováno] vymezené v pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [Anonymizováno] na společných částech budovy č.p. [Anonymizováno] a na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno], to vše v katastrální území [adresa].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Krajskému soudu v Praze dne 23. 6. 2025 domáhá nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „správní orgán“), ze dne 12. 5. 2025, č. j. [Anonymizováno] kterým byl zamítnut návrh na vklad změny vlastnického práva k nemovitostem k jednotce č. [Anonymizováno] vymezené v pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] na základě dodatku č. 1 k dohodě o vypořádání SJM ze dne [datum] (dále jen „jednotka“).

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že návrh na vklad byl správním orgánem zamítnut jednak z důvodu, že dle správního orgánu je vkladová listina právně nepřípustná, neboť dohodu, na jejímž základě byl proveden vklad, nelze měnit dodatky (k tomu správní orgán odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 871/2000) a dále také z důvodu, že navrhovaný vklad nenavazuje na stav zápisů v katastru nemovitostí, kdy jednotka už není předmětem společného jmění manželů (dále jen „SJM“), ale výlučným vlastníkem je žalobkyně. Žalobkyně má za to, že závěry správního orgánu jsou nesprávné, čímž byla dotčena na svých majetkových právech. Správní orgán formalisticky vykládá zákonné podmínky pro provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a vychází z již překonaných nebo nesprávně interpretovaných závěrů soudní judikatury.

3. Žalobkyně uvedla, že k jednotce nejprve bylo do katastru nemovitostí zapsáno výlučné vlastnictví účastníka (s právními účinky vkladu ke dni 1. 8. 2022), následně na základě dohody o vypořádání SJM, práv bydlení a výživného pro dobu po rozvodu uzavřené mezi žalobkyní a účastníkem řízení dne [datum] (dále jen „dohoda o vypořádání SJM“), ve které bylo konstatováno, že jednotka je součásti SJM, a sjednáno, že se stává výlučným vlastnictvím žalobkyně, proveden vklad výlučného vlastnického práva žalobkyně (s právními účinky ke dni 22. 12. 2022). K dohodě o vypořádání SJM žalobkyně a účastník uzavřeli dne 14. 3. 2025 dodatek (vkladovou listinu), ve kterém modifikovali některá původní ujednání uvedená v dohodě o vypořádání SJM, mj. ujednání týkající se vlastnictví jednotky, ohledně které se dohodli, že namísto žalobkyně ji do výlučného vlastnictví nabude účastník.

4. Žalobkyně k rozsudku Nejvyššího soudu, na který ve svém odůvodnění odkázal správní orgán, uvedla, že tento byl překonán, a to např. rozsudkem Nejvyššího soudu sp. n. 29 Cdo 4205/2011 ze dne 18. 12. 2014, podle kterého se právní závěry (právní věta citovaná správním orgánem) neuplatní za situace, kdy není pochyb o platnosti původní smlouvy, na jejímž základě byl proveden vklad do katastru nemovitostí. Žalobkyně dále odkázala rovněž na rozsudek sp. zn. 28 Cdo 4168/2019 ze dne 3. 3. 2020. O platnosti dohody o vypořádání SJM neměl správní orgán pochybnosti, když na jejím základě provedl vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně. Neplatnost vkladové listiny (dodatku) správní orgán dovozuje z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 871/2000, který je však na daný případ ve smyslu výše uvedeného neaplikovatelný a uzavření dodatku k dohodě o vypořádání SJM i poté, co byl na jejím základě proveden vklad do katastru nemovitostí, nic nebrání. Dle žalobkyně není jediného důvodu pro to, aby se s účastníkem řízení mohla dohodnout na změně původní dohody ve vztahu k záležitostem, ohledně nichž se přímo neprovádí vklad do katastru nemovitostí (např. ve vztahu k vzájemnému finančnímu vypořádání – analogicky k dodatečné změně kupní ceny řešené v citované judikatuře), ale ve vztahu k vypořádání vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí by to bez dalšího možné nebylo.

5. Žalobkyně ke druhému důvodu, pro který správní orgán zamítl návrh na vklad, tj. že navrhovaný vklad nenavazuje na stav zápisů v katastru nemovitostí, uvedla, že pokud by např. jednotku převedla na třetí osobu a poté se domáhala vkladu vlastnického práva účastníka na základě dodatku, pak by byla námitka správní orgánu zcela na místě. Za popsaného stavu tomu tak ale není. V současnosti je jednotka evidována ve výlučném vlastnictví žalobkyně a je navrhován vklad výlučného vlastnického práva účastníka. Původně byl stav obdobný, pouze opačný – jako výlučný vlastník byl nejdříve zapsán účastník a následně na základě dohody o vypořádání SJM, jehož součástí bylo prohlášení žalobkyně a účastníka, že jednotka je součástí SJM, bylo zapsáno výlučné vlastnictví žalobkyně. Stranami stávající vkladové listiny (dodatku) jakož i vkladového řízení jsou žalobkyně i účastník řízení a z dodatku i podaného návrhu na vklad je zcela evidentní, čeho se účastníci domáhají. Zároveň je evidentní, že pokud by žalobkyně na účastníka řízení jednotku jinak převedla, např. kupní nebo darovací smlouvou, správní orgán by s provedením vkladu výlučného vlastnického práva účastníka žádný problém neměl. Dle názoru žalobkyně ale nedává smysl, aby účastníci dohody o vypořádání SJM (resp. jakéhokoli smluvního ujednání) na jedné straně výslovně dle judikatury nebyli omezeni v jeho následné modifikaci dodatkem i po provedení vkladu vlastnického práva na jeho základě, ale pouze částečně, zatímco vypořádání vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, byť jinak řešené v rámci téhož smluvního vztahu, by bylo jen z důvodu vkladu práv do katastru nemovitostí nutné kostrbatě řešit jiným právním titulem. Tento závěr dle názoru žalobkyně nemá oporu v relevantní právní úpravě, není logický ani použitelný v praxi už jen z toho důvodu, že samostatné převody, ke kterým správní orgán účastníky vkladového řízení v podstatě nepřímo vybízí (nehledě na to, zda úplatné či bezúplatné), sebou nesou např. související daňové dopady minimálně v oblasti daně z příjmů fyzických osob, jakkoli jinak je zjevné, že účastníci měli v úmyslu vypořádat vlastnictví k jednotce v rámci širšího ujednání o vypořádání jejich společného jmění, které podle § 3 odst. 4 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmům, předmětem daně z příjmů fyzických osob vůbec není. Dodatek je nepochybně platné právní jednání (jak je vysvětleno v judikatuře citované v žalobě a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 767/23). Z judikátu Nejvyššího soudu, na které odkazuje správní orgán nevyplývá, že by nemohl být společným jednáním účastníků řízení modifikován právní titul vedoucí k současnému zapsanému stavu a z toho důvodu zapsán stav nový. Takový závěr správní orgán pouze sám nesprávně dovozuje nad rámec závěrů vyplývajících jak z jím citované judikatury, tak ze zákona, patrně na základě dlouhodobě tradovaného pravidla, že dodatkovat již jednou zavkladované listiny nelze. Žalobkyně uvedla, že podmínka dle § 17 odst. 1 g) KatZ, aby navrhovaný vklad navazoval na současný stav, je dána proto, aby bylo zabráněno duplicitním zápisům (k tomu srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3238/2020). V posuzované věci k duplicitnímu zápisu nedochází a ani dojít nemůže. Je zde spolehlivě doložena logická řada všech po sobě jdoucích nabývacích titulů ve smyslu § 17 odst. 1 g) KatZ, mezi účastníky řízení není ohledně vlastnictví předmětné nemovitosti žádného sporu, a není zde tedy žádná (správním orgánem tvrzená) překážka pro povolení vkladu. Skutečnost, že dodatkem je modifikován právní titul, který je vkladovou listinou v současnosti zapsaného stavu, na uvedeném nic nemění.

6. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2025, č. j. 76 C 18/2025-26 byl správní orgán v souladu s § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyzván, zda bude v řízení uplatňovat procesní práva, tento se v dané lhůtě vyjádřil podáním ze dne 23. 7. 2025 tak, že práva podle § 250c odst. 2 o. s. ř. uplatňovat bude. V reakci na žalobu správní orgán citoval zákonná kritéria, podle kterých se zkoumají vkladové listiny. Uvedl, že v okamžiku zahájení vkladového řízení byla výlučným vlastníkem jednotky žalobkyně, a to na základě dohody o vypořádání SJM ze dne [datum]. Předmětem původní dohody bylo vypořádání SJM, které zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu Okresního soudu [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], právní moc ke dni [datum]. Předmětem vypořádání zaniklého SJM byla mj. i jednotka, jejímž výlučným vlastníkem se stala manželka, tj. žalobkyně.

7. Jako vkladová listina v řízení sp. zn. [Anonymizováno] byla katastrálnímu úřadu doručena listina nazvaná jako „Dodatek č. 1 k Dohodě o vypořádání společného jmění manželů, práv bydlení a výživného pro dobu po rozvodu“ ze dne [datum]. Obsahem dodatku je dohoda o změně dvou ustanovení původní dohody a prohlášení o tom, že smluvní strany dodatku považují závazek manžela obsažený v čl. 3.2 původní dohody za splněný. Na základě dodatku by mělo ustanovení čl. 3.1.1 původní dohody znít nově tak, že se výlučným vlastníkem jednotky stává manžel, tj. účastník. Na základě doručených listin je tedy předmětem vkladového řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] vypořádání zaniklého SJM k jednotce, a to tím způsobem, že se jejím výlučným vlastníkem má po provedení navrhovaného vkladu stát [Jméno žalobkyně B] (účastník). U jednotky ale není podle dosavadního zápisu zapsáno vlastnické právo ve prospěch (zaniklého) SJM žalobkyně a účastníka, ale výlučné vlastnické právo žalobkyně. Vzhledem k uvedenému nenavazuje navrhovaný vklad na dosavadní zápisy v katastru a z tohoto důvodu jej není možné ve smyslu § 17 odst. 1 písm. g) ve spojení s 18 odst. 1 věta druhá zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon, dále jen „KatZ“), povolit.

8. Správní orgán dále uvedl, že pokud jde o judikaturu, na kterou odkazuje správní orgán i žalobkyně, žádné z citovaných rozhodnutí neřeší aktuálně posuzovanou otázku. Všechna rozhodnutí sice dopadají na situace skutkově obdobné, ale nikoli přesně na otázku řešenou v rámci probíhajícího vkladového řízení. Všechny judikáty Nejvyššího soudu, na které žalobkyně odkazuje, se vyjadřují výhradně k možnosti měnit obligační účinky kupní smlouvy po jejím vkladu do katastru nemovitostí (konkrétně výši kupní ceny). Této skutečnosti si je dle žaloby žalobkyně vědoma. Správní orgán obecně nevylučuje možnost uzavírání dodatků i ke smlouvám, na jejichž základě došlo ke vkladu práva do katastru nemovitostí (např. dodatků, jejichž předmětem bude změna výše zajišťovaných pohledávek u zástavního práva, změna rozsahu nebo účelu práva stavby, popř. vypořádání zaniklého SJM ve vztahu k nemovitostem, které byly v původní dohodě opominuty). Je ale nezbytně nutné, aby uzavřené dodatky vycházely ze stavu zapsaného v katastru a následně navrhovaný vklad na tyto zápisy navazoval ve smyslu § 17 odst. 1 písm. g) KatZ, což je obecně v případě dodatků ke smlouvám, na jejichž základě dochází ke změně vlastnického práva, a kdy změna obsažená v dodatku spočívá ve změně nabyvatele, prakticky vyloučeno.

9. Správní orgán uvedl, že je pravdou, že v okamžiku zahájení vkladového řízení na základě dohody o vypořádání SJM byl jako výlučný vlastník jednotky zapsán pouze účastník, ale v tomto případě se uplatnil v řízení institut tzv. logické mezery ve smyslu § 17 odst. 1 písm. g) KatZ, kdy není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní. Logickou mezeru lze vyplnit pouze tehdy, pokud stav, ze kterého vychází vkladová listina, skutečně již nastal a jde o pouhý nesoulad se zápisem v katastru (jinými slovy, jedná se pouze o případy, kdy by vklad na základě listiny vyplňující logickou mezeru byl pouze deklaratorní povahy). V žalobkyní popisovaném případě je touto listinou, vyplňující logickou mezeru, souhlasné prohlášení obou manželů ve smyslu § 66 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „KatV“), s náležitostmi uvedenými v odst. 2 tohoto ustanovení. Obecně přitom platí, že listina vyplňující logickou mezeru (v tomto případě souhlasné prohlášení obou manželů) může být buď samostatnou přílohou návrhu na vklad, nebo může být toto souhlasné prohlášení vtěleno přímo do vkladové listiny samotné. Jak tomu bylo v tomto případě. V případě řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] ale navrhovatel logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny současně s návrhem na vklad nedoložil. Žalobkyně ani netvrdí, že by měl existovat jakýkoli nesoulad mezi zápisem v katastru a skutečným stavem, který by bylo třeba logickou mezerou překlenout. Je tedy zřejmé, že se posuzovaný případ zásadně liší od situace, na kterou poukazuje žalobkyně, a že se tedy nemůže jednat o obdobný stav. Povolení vkladu za skutkově a právně odlišné situace v předcházejícím vkladovém řízení na základě původní dohody proto nemůže mít žádný vliv na rozhodování o povolení vkladu v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno].

10. K tvrzení žalobkyně, že „o platnosti původní Dohody neměl Katastrální úřad evidentně pochybnosti", správní orgán konstatoval, že v rámci vkladového řízení není oprávněn posuzovat platnost uzavřených smluv. Meze přezkumu správního orgánu jsou vymezeny zákonem a zákon přezkum platnosti smluv správnímu orgánu nesvěřil (tento přezkum náleží výhradně soudům).

11. Usnesením Krajského soud v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 76 C 18/2025-30 byl v souladu s § 250d odst. 1 o. s. ř. účastník řízení vyrozuměn, že se ve lhůtě 15 dnů může písemně vyjádřit ve věci samé k žalobě, která byla k vyrozumění soudu připojena. Účastník se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 30. 10. 2025 s tím, že souhlasí se všemi tvrzeními žalobkyně uvedenými v žalobě a v navazujícím vyjádření žalobkyně a navrhnul žalobě vyhovět.

12. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval soud žalobkyni, účastníka a správní orgán, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobkyně, účastník i správní orgán s postupem soudu vyslovili souhlas.

13. Z listin, jež jsou součástí soudního a správního spisu, soud zjistil (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), že: - z návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí soud zjistil, že tento byl správnímu orgánu doručen dne 24. 3. 2025, předmětem návrhu je vklad vlastnického práva ve prospěch [Jméno žalobkyně B] (účastníka) k jednotce č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezené k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova čp. [Anonymizováno], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [Anonymizováno] na společných částech budovy čp. [Anonymizováno] a na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], to vše v obci a k.ú. [adresa]. Přílohou návrhu na vklad je Dohoda o vypořádání SJM; - z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] ze dne 12. 5. 2025, č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že v řízení o povolení vkladu změny vlastnického práva k nemovitosti – k jednotce č. [Anonymizováno], vymezené k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] na základě dodatku č. 1 k dohodě o vypořádání SJM ze dne [datum] byl správním orgánem návrh na vklad zamítnut, a to z důvodu právní nepřípustnosti zvoleného způsobu změny vlastnického práva k jednotce, neboť smlouvu (dohodu), na jejímž základě byl proveden vklad do katastru nemovitostí, nelze měnit prostřednictvím následně uzavřených dodatků, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 871/2000, navíc navrhovaný vklad ani nenavazuje na stav zápisu v katastru, kdy jednotka už není předmětem SJM, ale je evidována ve výlučném vlastnictví žalobkyně (jelikož zaniklé SJM už bylo vypořádáno); - z výpisu z katastru nemovitostí k datu 24. 3. 2025 soud zjistil, že vlastnické právo k jednotce náleží žalobkyni. Z části E – nabývací tituly a jiné podklady zápisu vyplývá nabytí vlastnického práva ve prospěch žalobkyně na základě Kupní smlouvy ze dne [datum], právní účinky zápisu k okamžiku 1. 8. 2022 a dále vlastnické právo žalobkyně na základě dohody o úpravě majetkových poměrů pro dobu po rozvodu manželství, partnerství ze dne [datum], právní účinky zápisu k okamžiku 22. 12. 2022; - z dodatku č. 1 k dohodě o vypořádání SJM ze dne [datum] soud zjistil, že dodatek uzavřeli žalobkyně a účastník, přičemž předmětem dohody (dodatku) je prohlášení, že strany spolu dne [datum] uzavřely dohodu o vypořádání SJM a tímto dodatkem se mění ust. čl. 3.1.1 dohody, a to tak, že výlučným vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezené podle občanského zákoníku k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova čp. [Anonymizováno], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [Anonymizováno] na společných částech budovy čp. [Anonymizováno] a na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] to vše v obci a k. ú. [adresa], se stává manžel (účastník); - z dohody o vypořádání SJM ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a účastníkem a jejím předmětem je mimo jiné prohlášení obou stran, že SJM smluvních stran tvoří mimo jiné nemovitosti v obci a k.ú. [adresa] – jednotka č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezená podle občanského zákoníku k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož je součástí je budova čp. [Anonymizováno], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [Anonymizováno] na společných částech budovy čp. [Anonymizováno] a na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] (čl. 2.1.1 písm. b)). V čl. 3.1.1 je pak uvedeno, že manželé se dohodli tak, že uvedená nemovitost se stává výlučným vlastnictvím manželky (žalobkyně).

14. Soud z dalších listin nevycházel, neboť pro rozhodnutí ve věci jsou výše uvedené listiny dostačujícím podkladem, když spornou otázkou je, zda lze na základě dodatku k dohodě o vypořádání SJM, kterým se mění vlastnické právo k nemovitosti v dohodě o vypořádání SJM původně sjednané, provést zápis do katastru nemovitostí. Pro posouzení této otázky by byly další listiny nerozhodné.

15. Na základě shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový a právní stav:

16. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

17. Podle § 245 o. s. ř. není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona.

18. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

19. Podle § 250a odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.

20. Podle § 18 odst. 5 KatZ není proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení ani obnova řízení; přípustná je žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, která musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

21. Soud předně dospěl k závěru, že žaloba je podána osobou oprávněnou, včas a je přípustná, takže nejsou splněny podmínky pro její odmítnutí. S ohledem na uvedené soud přistoupil k meritornímu projednání žaloby, přitom vyšel z dále uvedených východisek.

22. Podle § 17 odst. 1 KatZ platí, že ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) právní jednání je učiněno v předepsané formě, d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí, e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu, f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání, g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.

23. Podle § 17 odst. 5 KatZ skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 přezkoumává katastrální úřad na základě listin předložených účastníky, popřípadě soudem nebo soudním exekutorem ke vkladovému řízení, dosavadních zápisů v katastru a na základě údajů ze základních registrů, z agendového informačního systému evidence obyvatel a z agendového informačního systému cizinců a dále na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení poté, co obdrží od katastrálního úřadu informaci podle § 16 odst.

1. Tyto skutečnosti katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad.

24. V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté občanského soudního řádu nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).

25. Je-li činností soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.

26. Uvedené mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté občanského soudního řádu projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu. V opačném případě by totiž takové řízení nebylo novým projednáním téže věci soukromoprávní povahy soudem, ale - při možnosti "vnesení" do soudního řízení "poprvé" nových hmotněprávních kritérií - stalo by se řízením nalézacím sporným ve smyslu části třetí občanského soudního řádu. Soudní řízení podle části třetí a podle části páté občanského soudního řádu je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté občanského soudního řádu také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu, nežli civilního soudu (§ 7 odst. 1, 2 o. s. ř.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3546/2010).

27. Soud je tak i v této věci vázán zákonnými hmotněprávními limity přezkumu návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí k nemovitosti – jednotce č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezené k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova čp. [Anonymizováno], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [Anonymizováno] na společných částech budovy čp. [Anonymizováno] a na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], to vše v obci a k.ú. [adresa]. Úkolem zdejšího soudu v nynějším řízení (stejně jako úkolem Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] je pouze posouzení toho, zda vkladová listina (dodatek č. 1 k dohodě o vypořádání SJM) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru nemovitostí, zda účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí a zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí.

28. Předmětem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4205/2011 primárně bylo vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Posuzovala se mj. (ne)platnost dodatku ke kupní smlouvě, kterým došlo ke snížení ceny, když dle Vrchního soudu v Olomouci nelze po zápisu do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy tato kupní smlouva již měnit, a to s odkazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích sp. zn. 22 Cdo 871/2000 a sp. zn. 21 Cdo 3625/2008. Nejvyšší soud však je toho názoru, že v poměrech dané věci se z hlediska posuzování (ne)platnosti dodatku č. 2 neprosadí závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích sp. zn. 22 Cdo 871/2000 a sp. zn. 21 Cdo 3625/2008. Ty totiž byly přijaty v souvislosti s řešením otázky neplatnosti kupní smlouvy podle § 39 obč. zák. (a nemožnosti zhojit neplatnost kupní smlouvy dodatkem ke kupní smlouvě), respektive v souvislosti s výkladem § 46 odst. 2 obč. zák. V situaci, kdy v projednávané věci neměly soudy nižších stupňů pochybnosti o platnosti druhé kupní smlouvy (v původním znění), nelze (bez dalšího) upřít stranám druhé kupní smlouvy právo dohodou změnit ujednání o výši kupní ceny jen proto, že k takovému ujednání došlo sice před rozhodnutím příslušného katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva ke druhé části sporných nemovitostí do katastru nemovitostí, nicméně poté, kdy nastaly účinky vzniku vlastnického práva k těmto nemovitostem.

29. Předmětem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4168/2019 bylo vrácení části zaplacené kupní ceny, která byla navýšena na základě dodatku č. 1 ke kupní smlouvě. Dodatek byl uzavřen po vkladu vlastnického práva k pozemkům do katastru nemovitostí. Odvolací soud dodatek ke kupní smlouvě shledal neplatným, dovozuje, že poté, co na základě kupní smlouvy bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo kupujícího, nelze smlouvu o převodu nemovitostí platně měnit (tzv. kumulativní novace); odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000. Nejvyšší soud uvedl, že občanský zákoník pak umožňuje účastníkům závazkového vztahu, aby v rámci smluvní volnosti změnili jeho obsah, tj. vzájemná práva a povinnosti z něho vyplývající (§ 516 obč. zák. – tzv. kumulativní novace), případně aby stávající závazkový vztah dohodou zrušili a současně jej nahradili novým (§ 570 obč. zák. – tzv. privativní novace). Institut změny závazku (kumulativní novace) přitom pojmově předpokládá, že k němu dochází za trvání stávajícího závazkového vztahu; privativní novace, jako právní skutečnost současně působící jak zánik závazku stávajícího, tak i vznik závazku nového, ostatně také vychází z předpokladu, že zde existuje závazkový vztah, který má být nahrazen novým. Pro rozlišení, zda jde o kumulativní či privativní novaci, je přitom rozhodná vůle jeho účastníků. Dle Nejvyššího soudu odvolací soud pak z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000, nesprávně dovozuje, že smlouvu o převodu nemovitostí poté, co bylo na jejím základě vloženo do katastru nemovitosti vlastnické právo, bez dalšího měnit již nelze (tzv. kumulativní novace). Dovolací soud totiž závěry plynoucí z uvedeného rozsudku, případně též z rozsudku ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3625/2008, přijal toliko v souvislosti s řešením otázky neplatnosti kupní smlouvy. Jestliže však v posuzovaném případě soudy nižších stupňů neměly o platnosti (původní) kupní smlouvy jakékoliv pochybnosti (účastníci řízení při uplatnění vznesených nároků vycházeli z platnosti uzavřené kupní smlouvy), pak jejím stranám bez dalšího nelze upřít právo dohodou změnit ujednání o výši kupní ceny jen proto, že k takovému ujednání došlo poté, co na jejím základě již nastaly účinky vkladu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4205/2011). Vždyť v rámci smluvní volnosti subjektů občanskoprávních vztahů účastníkům kupní smlouvy obecně vzato nemůže být zapovězeno měnit i dodatečně, po jejím uzavření a vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, její obligační účinky, včetně ujednání o výši kupní ceny. Jestliže tedy odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že dodatkem ke kupní smlouvě, který účastníci uzavřeli poté, co na jejím základě bylo již do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo, nelze bez dalšího platně měnit ujednání o kupní ceně, jsou jeho konkluze v situaci, kdy soudy nižších stupňů nebyla platnost původně uzavřené kupní smlouvy nikterak zpochybňována, zjevně nesprávné.

30. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000 se zabýval případem, kdy dva ze tří společníků veřejné obchodní společnosti bez souhlasu třetího účastníka rozhodli o prodeji nemovitostí společnosti. Ujednaná kupní cena činila 200 000 Kč. Na základě kupní smlouvy byl proveden zápis do katastru nemovitostí. Následně byl uzavřen dodatek ke kupní smlouvě, kterým došlo ke zvýšení kupní ceny, když tržní hodnota stanovená znaleckým posudkem byla stanovena na částku 2 093 160 Kč. Soudy rozhodly, že kupní smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Nejvyšší soud uvedl, že na uvedených závěrech nic nemění skutečnost, že účastníci předmětné kupní smlouvy sjednali dodatek ke kupní smlouvě, ve kterém byla kupní cena zvýšena. Tento dodatek byl sjednán až poté, co na základě kupní smlouvy bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo. Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, že smlouvu o převodu nemovitosti nelze poté, co bylo na jejím základě vloženo do katastru nemovitostí vlastnické právo, měnit (tzv. kumulativní novace). Platnost smlouvy je třeba posuzovat ke dni jejího uzavření; dodatečně nastalé okolnosti nemají na její platnost vliv. Navíc podle konstantní judikatury dovolacího soudu je vzhledem k tomu, že smlouvy o převodu nemovitostí jsou smlouvami obligatorně písemnými, právně významná jen vůle účastníků, vyjádřená v písemné formě. Proto případné záměry jednatelů žalované, nevyjádřené ve smlouvě, ani skutečnost, že snad byla zaplacena na kupní cenu jiná než sjednaná částka, nemají na posouzení platnosti smlouvy vliv.

31. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 24 Cdo 768/2025 je řešena situace, kdy žalobce se domáhal vkladu vlastnického práva k nemovitosti, kterou měl nabýt na základě darovací smlouvy od údajné dědičky zůstavitele. V rámci dědického řízení však nebylo údajné dědičce nabytí nemovitosti potvrzeno. Do katastru nemovitostí byly jako vlastníci zapsány osoby odlišné od údajné dědičky a žalobce. Návrh na vklad byl zamítnut z důvodu, že navrhovaný zápis nenavazuje na aktuální zápisy v katastru nemovitostí. V řízení o vkladu vlastnického práva je přitom pojmově vyloučeno řešit právní vztahy, které nastaly (měly údajně nastat) před zápisem (spolu)vlastnického práva osoby, jež má v důsledku navrženého vkladu svého práva pozbýt. Tedy nebylo možno v katastrálním řízení ani předběžně zkoumat platnost restituční dohody, tím méně pozdější nabývací tituly svědčící současným účastníkům řízení 1) až 4). Lakonicky řečeno: zmiňovanou mezeru lze v zásadě vyplnit jen tzv. do budoucna, tedy počínaje stavem zápisů v katastru ke dni zahájení řízení, a to v relaci k zápisu, jehož má být dosaženo navrhovaným vkladem. Naproti tomu je vyloučeno (s výjimkou nastolenou tzv. poznámkou spornosti) doplňovat jakékoliv mezery „do minulosti“ a zabývat se zpochybňováním zápisů existujících ke dni zahájení vkladového řízení. Platí i nadále, že tam, kde dochází ke vkladu derivativním způsobem nabytého práva (zejména v důsledku jeho převodu či přechodu), musí nově provedený zápis logicky navazovat na zápis předchozí (dosavadní). V případě právního jednání musí právo jednající osoby, která právo převádí, zřizuje, mění nebo ruší, vyplývat z (aktuálního) stavu zapsaného v katastru (míněno ke dni zahájení řízení o vklad vlastnického práva). Ve vkladovém řízení lze povolit nejen vklad opírající se přímo o dosud zapsaný stav, nýbrž zákon nyní výslovně připouští dříve jen praxí dovozovanou možnost tzv. „zápisu (nyní vkladu) skokem“. Taková možnost však dopadá výlučně a jen na situaci, kdy ten, kdo se vkladu domáhá, vyplní logickou mezeru a doloží, že mu svědčí na základě tzv. souvislé řady tzv. vkladu schopných listin vlastnické právo odvozované vždy od osoby zapsané ke dni zahájení řízení jako vlastníka či spoluvlastníka evidované nemovité věci. V přítomné věci se však žalobce nepřípustně dožadoval provedení vkladu odvozovaného nikoliv od některého ze současných knihovních spoluvlastníků předmětných nemovitých věcí, nýbrž od M. W., resp. H., kteří ovšem ke dni zahájení katastrálního řízení jako vlastník či spoluvlastník předmětných nemovitých věcí zapsáni nebyli. Řečeno jinak: dovolatel se v podaném mimořádném opravném prostředku dožaduje fakticky toho, aby katastrální úřad (resp. na jeho místě soud rozhodující v řízení podle části páté o. s. ř.) věcně zkoumal existenci sporné skutečnosti – tedy zda se současní účastníci řízení 1) až 4) stali v rozsahu id. k celku sporných nemovitostí spoluvlastníky z titulu platných právních jednání, na jejichž základě bylo v minulosti zapsáno jejich (spolu)vlastnické právo do katastru nemovitostí. To ale ze shora vylíčených důvodů ve vkladovém řízení (a tedy ani v navazujícím řízení podle části páté o. s. ř.) pojmově možné není a platnost nabývacích titulů si pro nedostatek vlastní pravomoci nemůže katastrální úřad (a posléze ani soud, který má nahradit jeho rozhodnutí) posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou (prejudiciální).

32. Pokud jde o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 92 C 4/2022, na který odkázala žalobkyně a s jehož závěry se správní orgán v zásadě ztotožnil, v něm je řešena otázka dodatku k zástavní smlouvě, kterým došlo ke změně výše (navýšení) zajištěné pohledávky a pohledávek v budoucnu vzniklých. V případě zástavního práva přechází ve sjednaném rozsahu na zástavního věřitele pouhá výseč univerzálního vlastnického práva, jež vlastníku, zástavci, nebrání se zástavou nadále platně nakládat, bude-li při svých právních jednáních vzniklá věcněprávní omezení respektovat. Soud uvedl, že je logické, že nelze dodatečně měnit novou dohodou mezi původním prodávajícím a původním kupujícím věcněprávní účinky smlouvy o převodu vlastnického práva ve chvíli, kdy již původní prodávající své vlastnické právo pozbyl, a tedy jím v době případného uzavírání měnící smlouvy nedisponuje. Popsaná situace by představovala sjednání právně nemožného plnění ve smyslu ustanovení § 580 odst. 2 o. z., jímž „prodávající“ nakládá s věcným právem, kterým již nedisponuje. Zákaz kumulativní novace se logicky může vztahovat pouze na ty případy, kdy povaha hodnocené situace vylučuje, aby věcněprávní účinky smlouvy byly dodatečně měněny. Typicky tehdy, kdy účastník smlouvy již v době uzavírání případného dodatku nedisponuje s věcným právem, u něhož již došlo k přechodu na jinou osobu. Uvedené závěry nemohou však dopadat na situaci, kdy vlastník nemovitosti v postavení zástavce je nadále vlastníkem zastavených nemovitých věcí. Existující zástavní právo vzniklé na základě původní smlouvy nijak nebránilo účastníku řízení jako zástavci změnit obsah zástavní smlouvy dohodou se stále stejnou zástavní věřitelkou. Dle soudu výkladový závěr KÚ o nemožnosti změny věcného práva již vloženého do KN by vedl např. i k závěru, podle kterého by např. účastníci kupní smlouvy nemohli deklarovat platné odstoupení od smlouvy působí ex tunc, tedy opět logicky měnící věcněprávní účinky již zapsaného věcného práva. Odstoupení od smlouvy upravené v ustanovení § 2004 odstavce 1 o. z. je sice jednostranný úkon, o. z. však nevylučuje (§ 1 odstavce 2 o. z.) ani dohodu o odstoupení od smlouvy, tedy dissoluci ex tunc, jež vede ke stejným následkům v důsledku zákonné fikce o zrušení smlouvy od počátku, na kterou se pak hledí, jako by nikdy neexistovala. Názor KÚ ve svých důsledcích znamená, že v rozporu se zněním občanského zákoníku požaduje po účastnících zástavní smlouvy, chtějí-li nastolit zamýšlené a zákonné právní následky, aby v případě změny výše zajišťované pohledávky uzavřeli patrně dohodu o zrušení původní zástavní smlouvy a její nahrazení zcela novou zástavní smlouvu. Tedy je „nutí“ k privativní novaci ve smyslu § 1901, § 1902 věty první o. z.

33. K judikatuře označené jak žalobkyní, tak správním orgánem soud uvádí, že co se týče rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000, ten se zabývá platností dodatku ke smlouvě, nikoli však tím, zda může dodatek k právnímu jednání být sám o sobě podkladovou listinou. Nejvyšší soud vyslovil, že to, že na základě právního jednání (smlouvy) byl proveden zápis do katastru nemovitostí, nemá na platnost následně uzavřeného dodatku vliv.

34. Co se týče správním orgánem uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 24 Cdo 768/2025, není na daný případ aplikovatelné, když v daném případě dohodu o vypořádání SJM uzavřeli účastníci, žalobkyně je stranou jak dohody o vypořádání SJM, tak samozřejmě stranou dodatku a zároveň je aktuálně zapsaná jako vlastník nemovitosti. Okruh zúčastněných stran se nezměnil, dodatkem žalobkyně projevila svou vůli ke změně svého vlastnického pravá (toto pozbýt) ve prospěch druhé strany dohody o vypořádání SJM ve znění jejího dodatku. Případ, který však řešil Nejvyšší soud, je naprosto rozdílný, když vkladu svého vlastnického práva se domáhala osoba, která není a nebyla jako vlastník zapsána, přičemž své vlastnické právo odvozovala od osoby, která rovněž není a nebyla jako vlastník v katastru nemovitostí vedena, přičemž logická mezera v zápisech nebyla vyplněna.

35. Žádné z rozhodnutí kategoricky nevylučuje změnu věcněprávních účinků právního jednání (smlouvy, dohody). Naopak rozsudek Městského soudu v Praze tuto změnu připouští, ač se v dané věci zabýval změnou zástavní smlouvy, polemizoval i nad možností změny vlastnického práva.

36. Soud má za to, že v daném případě žádná logická mezera není. Žalobkyně coby aktuálně zapsaný vlastník projevila vůli své vlastnické právo pozbýt, a to ve prospěch účastníka na základě dodatku. Samotný dodatek obsahuje veškeré náležitosti vkladové listiny. Vklad by samozřejmě nebylo možné provést, pokud by aktuálně zapsaným vlastníkem byl někdo jiný než účastníci tohoto řízení tak, jak to bylo v případě, na který odkazuje správní orgán (tj. případ popsaný v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 24 Cdo 768/2025).

37. Přesto, jestliže správní orgán argumentoval tím, že jako původní vlastník byl uveden účastník, nikoli oba účastníci řízení jako manželé, přičemž uvedené zhojilo (doplnilo logickou mezeru mezi výlučným vlastnictvím a vlastnictvím v rámci SJM) souhlasné prohlášení obou manželů, daný případ je však skutkově i právně odlišný, má soud za to, že se okolnosti příliš neliší. Jak sám správní orgán uvedl, souhlasné prohlášení manželů je vtěleno do dohody o vypořádání SJM. Manželství zaniklo dne [datum]. Dohoda o vypořádání SJM je ze dne [datum], tj. po zániku manželství. Přesto dohoda obsahuje souhlasné prohlášení manželů (že jednotka do SJM spadá). Shodně dodatek byl uzavřen po zániku manželství. Jestliže souhlasné prohlášení manželů, že jednotka spadá do SJM, vtělené přímo do dohody vyplnilo logickou mezeru v rámci vkladového řízení na základě dohody o vypořádání SJM, lze dle názoru soudu tímto do dohody vtěleným prohlášením správním orgánem tvrzenou logickou mezeru vyplnit i nyní, když dodatkem dochází k modifikaci v určení vlastníka jednotky, přičemž vše ostatní (včetně souhlasného prohlášení) obsahuje již dohoda, která nadále existuje, nebyla zrušena či prohlášena za neplatnou.

38. Soud nevidí důvod pro to, aby dodatek obsahoval nové souhlasné prohlášení manželů (manželé byli rozvedeni už v době vtělení souhlasného prohlášení do dohody o vypořádání SJM), když prohlášení obsahuje už dohoda (o jejíž náležitostech coby vkladové listiny netřeba pochybovat), která byla částečně upravena. Soud má za to, že nepřímo „nutit“ účastníky, aby do dodatku znovu vtělili souhlasné prohlášení obou manželu, že jednotka je součástí SJM nebo aby dohodu o vypořádání SJM zrušili a nahradili novou, případně aby vlastnictví jednotky upravili jinak (kupní či darovací smlouvou), nemá oporu v právních předpisech. Dohoda o vypořádání SJM je právním jednáním, na které se plně uplatní smluvní volnost účastníků, strany si v ní mohou svá majetková práva upravit libovolně (v rámci právních mezí), stejně tak mohou původní ujednání změnit. Právní úprava nezakazuje a ani judikaturou nebyla dovozena nemožnost změny věcněprávních účinků dohody smluvních stran dodatkem. Dodatek uzavřený účastníky se musí vykládat ve spojení s původní dohodou o vypořádání SJM, jejíž součástí je souhlasné prohlášení manželů, které správním orgánem logickou mezeru v zápisech v katastru nemovitostí vyplňuje, a to nejen ve vkladovém řízení jehož podkladem je dohoda o vypořádání SJM ale dle názoru soudu i nyní ve vkladovém řízení jehož podkladem je dodatek k dohodě o vypořádání SJM.

39. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku nahradil napadené zamítavé rozhodnutí správního orgánu.

40. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

41. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno v důsledku zamítnutí návrhu na povolení vkladu vlastnického práva účastníka k jednotce na základě dodatku ze dne [datum] k dohodě o vypořádání SJM ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a účastníkem coby bývalými manželi, proti žalobě neuplatnil účastník žádnou procesní obranu, naopak se ve věci vyjádřil shodně s žalobkyní, resp. ve všem na žalobu odkázal, tedy žalobu podpořil a s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve vztahu mezi žalobkyní a účastníkem má toto řízení podle části páté o. s. ř. soluční povahu, když účastník nijak nebrojil proti uplatněné žalobě, tedy žalobkyně a účastník se nachází v postavení solučním, pak za dané situace není namístě ve vztahu mezi žalobkyní a účastníkem uložit kterémukoliv z nich povinnost hradit náklady tohoto řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 2505/11). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.