76 C 193/2022-61

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 320 402,65 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 43 597,35 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 500 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 364 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. způsobenou nepřiměřeně dlouhým trestním řízením s obviněným [příjmení] vedeného Policií ČR pod sp. zn. ORUL [číslo] 2006, do něhož se žalobkyně jakožto poškozená a oběť připojila nárokem na náhradu škody. Stíhání bylo zahájeno pro spáchání trestných činů ublížení na zdraví a ohrožení pod vlivem návykové látky, kdy spácháním těchto trestných činů došlo k usmrcení matky žalobkyně, [jméno] [příjmení] a jejího manžela, [jméno] [příjmení], žalobkyně utrpěla těžká zranění. Po celou dobu trestního řízení bylo zjišťováno, zda stíhání je vzhledem ke zdravotnímu stavu obviněného přípustné či nikoliv. Trestní řízení bylo definitivně zastaveno po více než 15 letech od spáchání skutku. Celková délka řízení byla způsobena průtahy způsobenými orgány činnými v trestním řízení. Žalobkyně byla při nehodě nejen velmi těžce zraněna, ale přišla též o svou matku a zázemí. Po celou neúnosnou dobu řízení zažívala nesmírnou psychickou újmu způsobenou spáchaným trestným činem, ale také průběhem trestního řízení, neboť v reálném čase se jí žádné spravedlnosti nedostalo. Žalobkyně požaduje přiznat základní částku 20 000 Kč za první dva roky řízení a za každý následující rok poté zvýšenou o 20 % pro chování žalobkyně, které nelze nic vytknout, neboť žádný z průtahů nezpůsobila, a dále zvýšené o 20 % z důvodu významu věci pro žalobkyni, neboť byla v tomto řízení obětí trestného činu, kdy v příčinné souvislosti se spácháním činu utrpěla těžká zranění a zemřela její matka a její manžel, tj. její nevlastní otec.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala s tím, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., když neodcházelo k průtahům ve smyslu neodůvodněné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Délka trestního řízení, která činila 13 let a 11 měsíců, byla zapříčiněna opakovaným podrobným přezkoumáváním zdravotního stavu obviněného [příjmení], ke kterému dávala podněty především poškozená [jméno] [příjmení] Trestní stíhání obviněného bylo zastaveno z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. g) trestního řádu, tedy z důvodu duševní choroby, která nastala až po spáchání činu a která obviněnému trvale znemožnila chápat smysl trestního stíhání. V úvodní fázi bylo trestní stíhání přerušováno z důvodu vyjádření znalců, kteří doporučovali přezkoumání zdravotního stavu obviněného po uplynutí několika let. Následně bylo dozorovými státními zástupci opakovaně rozhodováno o zastavení trestního stíhání, přičemž bylo i na pokyn krajského státního zastupitelství prováděno rozsáhlé šetření včetně vypracování několika dalších znaleckých posudků včetně zkoumání zdravotního stavu obviněného v psychiatrické nemocnici, byly prováděny výslechy a operativní šetření. Orgány činné v trestním řízení se v maximální míře snažily potvrdit údajné předstírání duševní choroby ze strany obviněného. Žalovaná uzavřela, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ještě před zahájením trestního stíhání a nárok nevyčíslila, tj. neuplatnila nárok na náhradu škody řádně a nelze ji považovat za poškozenou, která má nárok na projednání její věci v přiměřené lhůtě.

3. Na jednání žalovaná doplnila vyjádření o argumentaci stran případné úpravy základní částky. Dle žalované je namístě zohlednit požadovanou odbornost a výjimečnou složitost dotčeného trestního řízení. Zvýšený význam se u trestního řízení presumuje pouze u osoby obviněné. Konečně, žalobkyně nevyvíjela v trestním řízení jakoukoliv činnost, tudíž není na místě zvyšovat základní částku z důvodu chování žalobkyně.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně se s nárokem na náhradu škody do trestního řízení připojila dne [datum]. Poškozená [příjmení] byla matkou žalobkyně a poškozený [příjmení] byl nevlastním otcem žalobkyně. Trestní řízení bylo skončeno [datum]. Dopis žalobkyně ze dne [datum], jímž uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy na žalovanou, byl žalované doručen [datum].

5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:

6. V dopise ze dne [datum], jímž žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy, která je předmětem tohoto řízení, vůči žalované, uvedla obsahově shodné skutečnosti jako v podané žalobě.

7. Ze stanoviska ze dne 22. 8. 2022, č. j. SP-783/2022-ODSK-ODSK/4 plyne, že žalovaná neshledala, že by v trestním řízení vedeného Policií ČR, KŘP Ústeckého kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, Územním obvodem [obec], 2. oddělení obecné kriminality pod sp. zn. ORUL [číslo] 2008 [číslo] a u Okresního státního zastupitelství v [obec] pod sp. zn. 2 ZT 217/2018 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Proto žalovaná odmítla žalobkyni poskytnout zadostiučinění v penězích.

8. Z vyšetřovacího spisu Policie České republiky, sp. zn. ORUL [číslo] 2008 se podává následující. Dne [datum] byl učiněn záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci dopravní nehody a ublížení na zdraví, když dne [datum] ve 23:05 řidič vozidla, jímž mohl být [jméno] [příjmení] (dále též jen„ J. K.“), v [obec] dostal smyk a vjel s vozidlem mimo komunikaci na chodník, kde narazil do skupiny chodců. Při dopravní nehodě mimo jiné utrpěla [anonymizováno] a [anonymizováno] smrtelná zranění, řidič J. K. utrpěl těžké zranění a [jméno] [příjmení] (žalobkyně) utrpěla zranění (č. l. 212). OČTŘ (orgán činný v trestním řízení) opatřením ze dne [datum] přibral Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru silniční a městské dopravy (č. l. 23), jenž následně v prosinci 2006 podal znalecký posudek (č. l. 25), v němž se vyjadřoval k okolnostem a průběhu dotčené dopravní nehody, když mimo jiné konstatoval, že dotčené nehodě nešlo předejít, jelikož ke vzniku nehodového děje došlo z rychlosti 115 až 135 km/h. Žalobkyně se dne [datum] připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, který však nespecifikovala a nevyčíslila (č. l. 136). Podle lékařské zprávy žalobkyně utrpěla zlomeninu stydké kosti a křídla kosti křížové a byla hospitalizována od [datum] do [datum] (č. l. 120), přičemž léčebné výdaje byly vyčísleny MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. (č. l. 176). OČTŘ si dále obstaral znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č. l. 64 a 66). V listopadu 2006 byly OČTŘ dodány dva zadané znalecké posudky MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., a MUDr. [jméno] [příjmení], znalců z oboru soudní lékařství, ohledně provedení prohlídek a pitev zemřelých poškozených (č. l. 74, 75 a 88). V září a v listopadu 2006 OČTŘ zaznamenal proběhnuvší podaná vysvětlení pěti osob stran průběhu nehodového děje (č. l. 99-104, 108 a 121). Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, ze dne [datum] (č. l. 19) znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc., jenž byl přibrán k podání posudku opatřením OČTŘ ze dne [datum] (č. l. 18), konstatoval neschopnost J. K. účastnit se trestního řízení s tím, že po duševní stránce je vlivem úrazu utrpěného při dotčené dopravní nehodě na úrovni dítěte, schopen chápat jen zcela základní kvality života. Jeho stav by bylo namístě posoudit ještě s odstupem alespoň jednoho roku. Znalec však uzavřel, že naděje na zlepšení v tom smyslu, že bude chápat smysl trestního řízení, je minimální. Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, ze dne [datum] (č. l. 14) znalec dr. Fialka, jenž byl přibrán k podání posudku opatřením OČTŘ ze dne [datum] (č. l. 17), konstatoval trvalou neschopnost J. K. účastnit se trestního řízení s tím, že ani intenzivní rehabilitace nepřinesla zlepšení, které by znamenalo posun nad úroveň dítěte prvního stupně základní školy. Dne [datum] bylo OČTŘ vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného [příjmení]. K. pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 3 tr. zákona a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona, jichž se měl dopustit tím, že dne [datum] ve 23:05 hod. v [obec] při řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, způsobil dopravní nehodu, když ve vysoké rychlosti dostal smyk, s vozidlem najel na chodník a narazil do skupinky chodců, přičemž poškození [příjmení] a Jo. F. na místě nehody zemřeli, [jméno] [příjmení] (žalobkyně) utrpěla těžké zranění, zlomeninu pánve, když rehabilitace trvala od [datum] do [datum], [jméno] [příjmení] utrpěla těžké zranění a [jméno] [jméno] utrpěl lehké zranění. J. K. utrpěl vlivem nehody těžké poranění mozku (č. l. 2). OČTŘ si dále v dubnu 2008 obstaral znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (č. l. 11-13), v němž znalec dr. [anonymizováno] konstatoval, že J. K. byl v době nehody nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo vlivem požití velkého množství pervitinu. Žalobkyně dne [datum] na Policii ČR podávala vysvětlení ohledně průběhu dotčené dopravní nehody a během toho zopakovala, že se jako poškozená připojuje k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, jehož vyčíslení dodatečně upřesní (č. l. 9). Dne [datum] bylo na návrh Policie ČR (č. l. 1) státním zástupcem OSZ (Okresní státní zastupitelství) usnesením č. j. 2 ZT 75/2008-15 rozhodnuto o přerušení trestního stíhání podle § 173 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť J. K. pro těžkou chorobu nebyl schopen být postaven před soud. Rozhodnutí bylo přijato s odkazem na znalecké posudky ze dne [datum] a ze dne [datum] (č. l. 213). Dne [datum] byl dán státním zástupcem OSZ pokyn (č. l. 214) k provedení šetření ve věci zdravotního stavu J. K., kde státní zástupce odkazoval na znalecký posudek ze dne [datum], podle kterého je vhodné posoudit stav J. K. s delším časovým odstupem, byť v dotčeném znaleckém posudku tento závěr znalce zcela absentuje. OČTŘ dále dne [datum] požádal o podání odborného vyjádření ke zdravotnímu stavu J. K. (č. l. 216). Z lékařských zpráv MUDr. [příjmení] z ledna 2011 a února 2012 se podává, že zdravotní stav J. K. je stacionární, k posouzení psychického stavu je nezbytné vyšetření klinickým psychologem (č. l. 219 a 224). V lednu 2011 si OČTŘ obstaral vysvětlení šesti osob k aktuálnímu stavu J. K., z nichž však neplyne, že by aktuálně kdokoli z nich v kontaktu s J. K., snad vyjma p. [příjmení], který uvedl, že s J. K. naposled mluvil v létě 2010 a nezaznamenal, že by J. K. byl jakkoli psychicky indisponován, když reprodukoval okolnosti dotčené nehody a byl si vědom toho, co udělal (č. l. 221). Usnesením ze dne [datum] (č. l. 228) bylo rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání podle § 173 odst. 2, věta druhá tr. ř., kdy podle státního zástupce odpadl důvod přerušení trestního stíhání a J. K. je třeba podrobit psychologickému vyšetření v návaznosti jednak na zkazky stran kontaktu J. K. se známými, jednak na lékařskou zprávu MUDr. [příjmení] a, že se jeho stav po fyzické stránce zlepšuje, po psychické stránce pak doporučila provést vyšetření klinickým psychologem. V průběhu měsíce května 2012 byly OČTŘ doručeny znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 236) vypracovaný znalcem doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., a z odvětví psychologie (č. l. 249) vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph., oběma přibraným opatřeními OČTŘ ze dne [datum] (č. l. 231 a 244), přičemž v obou zmíněných posudcích je znalci konstatováno, že J. K. není schopen chápat trestní řízení, ani se jej účastnit, Podle znalce doc. [příjmení] je změna jeho stavu nepravděpodobná, byť nikoli zcela nemožná. Podle znalce dr. [příjmení] nelze spolehlivě vyloučit další dynamiku ve stavu psychických funkcí J. K. Oba znalci doporučili zkoumat zdravotní stav J. K. po uplynutí doby pěti let. Usnesením státního zástupce ze dne [datum] (č. l. 530) bylo k návrhu Policejního orgánu ze dne [datum] rozhodnuto o přerušení trestního stíhání s odkazem na závěry znalců dr. [příjmení] a doc. [příjmení] s tím, že je třeba vyčkat 5 let, aby mohl být znovu posouzen zdravotní stav J. K. O pokračování v trestním stíhání bylo k návrhu Policie ČR (č. l. 262) rozhodnuto státním zástupcem OSZ dne [datum] s odůvodněním, že je třeba jednak vyslechnout tři svědky ohledně aktuálního stavu J. K., jednak znalecky posoudit aktuální zdravotní stav J. K. stran jeho schopnosti účasti na trestním řízení (č. l. 264). V průběhu let 2007 [číslo] OČTŘ obstarával zprávy a vyjádření různých orgánů a osob stran stavu J. K. (č. l. 324-448). Jednalo se zejména o lékařské zprávy MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení] a [příjmení] nemocnice (Krajské zdravotní a. s.), sdělení Úřadu práce ČR stran posudků zdravotního stavu J. K., sdělení OSSZ a Magistrátu města Ústí nad Labem ohledně šetření závislosti osoby, zdravotní pojišťovny ohledně léčebných výdajů J. K., zpráv OSSZ ohledně invalidity J. K., rozhodnutí zdejšího soudu č. j. 39 Nc 618/2012-36 a 39 P 22/2013-120 stran omezení svéprávnosti J. K. (č. l. 365 a 372). V období od [datum] do [datum] byla podávána vysvětlení čtyř osob, jež se měly vyjádřit k aktuálnímu stavu J. K. (č. l. 266-285). Dne [datum] se OČTŘ dotazoval šesti zaměstnanců podatelny Krajského soudu v Ústí nad Labem hovořeno ohledně osoby J. K. (č. l. 469), když tito k shodně uvedli, že o jeho zdravotním stavu nemají žádných informací. Dne [datum] OČTŘ provedl šetření v okolí místa bydliště J. K. se závěrem, že zde není možné instalovat operativně pátrací techniku (č. l. 471). Ve dnech [datum], [datum] a [datum] bylo OČTŘ komunikováno se třemi osobami stran aktuálního stavu J. K. (č. l. 470, 472 a 474), přičemž osoby zpochybňovaly závažnost zdravotního stavu J. K. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., přibraný opatřením OČTŘ ze dne [datum] (č. l. 477), ve znaleckém posudku ze dne [datum] (č. l. 481) konstatoval, že jednak zlepšení psychických funkcí J. K. do budoucna velmi nepravděpodobné, jednak J. K. není schopen účasti schopný účastnit se vyšetřování či soudu. K žádosti OČTŘ dne [datum] (č. l. 480) znalec doplnil, že J. K. byl vyšetřován v přítomnosti matky ambulantně (č. l. 493). Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze 13. 6. 2018, č. j. 2 ZT 217/2018-1 (č. l. 533) bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání J. K. s odůvodněním, že těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud. Státní zástupce přitom odkazuje zejména na znalecký posudek prof. [příjmení] a závěry učiněné MUDr. [jméno] [příjmení]. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením státního zástupce KSZ (Krajské státní zastupitelství) v [obec] ze dne 1. 10. 2018, č. j. 1 KZT 994/2018-10 (č. l. 535), přičemž státní zástupce podřízenému orgánu vytkl zejména skutečnost, že při svém rozhodování vycházel pouze ze závěrů znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, neboť znalec ve svém posudku odpovídal na otázky, jejichž zodpovězení přísluší znalci z odvětví psychiatrie. Nebyly též náležitě vyhodnoceny poznatky poskytnuté svědky [příjmení] a svědkem [příjmení], které v určité míře zpochybňují závěry o neschopnosti J. K. účastnit se trestního řízení. Rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání bylo tudíž vyhodnoceno jako předčasné. Pokynem Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] (č. l. 539) bylo policejnímu orgánu uloženo provedení opětovného výslechu, resp. podání vysvětlení Ji. M., Ja. M., M. Z., M. K. a I. T. a provedení výslechu A. P. a neznámé ženy zmíněné M. Z., provedení šetření v místě bydliště J. K. a zadání vypracování znaleckého posudku znaleckému ústavu. V období od [datum] do [datum] OČTŘ zajistila podání vysvětlení k aktuálnímu stavu J. K. od M. Z., A. P., J. N., Ji. M., I. T., M. K., M. V., Ja. M., T. H. a P. S. (č. l. 287-323). Dne [datum] bylo OČTŘ provedeno šetření k místu pobytu J. K a na místě hovořilo jednou osobou stran jejích poznatků o J. K. (č. l. 476). Dne [datum] byl opatřením OČTŘ přibrán znalecký ústav Psychiatrická nemocnice [část obce] (č. l. 497), a pro účely zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Státní zástupce OSZ navrhl dne [datum] (č. l. 545) pozorování duševního stavu J. K. ve zdravotnickém ústavu. Uvedl mimo jiné, že znalecké zkoumání je nutno provést v režimu, který vyžaduje omezené zasahování matky [příjmení]. K. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 10. 2019, č. j. 40 Nt 2501/2019-5 (č. l. 549) bylo nařízeno pozorování J. K. ve zdravotnickém ústavu za účelem vyšetření jeho zdravotního stavu a vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Proti tomuto usnesení J. K. podal stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ústí and Labem ze dne 7. 11. 2019, č.j. 7 To 382/2019-22 (č. l. 542) zamítnuta. Ve znaleckém posudku shora zmíněného znaleckého ústavu ze dne [datum] (č. l. 500) je konstatováno, že J. K. trpí posttraumatickou demencí lehkého stupně, byly přitom zaznamenány známky toho, že J. K. se tíži demence snaží zveličovat. Pozorování jeho zdravotního stavu proběhlo ve zdravotnickém ústavu, neboť ambulantní vyšetření se nejevilo jako dostačující k vypracování znaleckého posudku. V případě posuzovaného se jedná o trvalou duševní poruchu, nelze očekávat žádnou změnu. Na základě uvedeného dospěl znalecký ústav k závěru, že není schopen chápat smysl trestního řízení. Jeho rozumové schopnosti odpovídají věku mladšího školního dítěte. K návrhu policejního orgánu ze dne [datum] (č. l. 560) bylo usnesením státního zástupce OSZ ze dne 7. 9. 2020, č. j. 2 ZT 217/2018-97 (č. l. 563) bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání vedeného proti J. K. z důvodu jeho nepřípustnosti, neboť duševní choroba mu znemožňuje chápat smysl trestního řízení. Státní zástupkyně závěr odůvodnila znaleckým ze dne [datum]. Ke stížnosti poškozené [příjmení] bylo usnesením státního zástupce KSZ v [obec] ze dne 16. 11. 2020, č. j. 1 KZT 994/2018-36 (č. l. 569) usnesení OSZ zrušeno a bylo mu uloženo ve věci znovu jednat a rozhodnout. OSZ bylo vyčteno nevypořádání se s podanými vysvětleními svědků, která zpochybňují diagnózu J. K. Toto vypořádání absentovalo ve vypracovaném znaleckém posudku ze dne [datum], státního zástupkyně pak jeho závěry nekriticky přejala a odůvodnila jimi napadané usnesení. Znalecký ústav se pak zejména dle názoru státního zástupce KSZ v [obec] nevypořádal s výpověďmi M. Z. a A. P. OČTŘ zcela rezignovaly na provedení výslechů T. H., P. H. a J. A, dále pak zaměstnankyně kavárny v [anonymizováno], či sestry J. K. Nepodařilo se tak vyjasnit pochybnosti ohledně důvodů pro zastavení trestního stíhání J. K. Pokynem KSZ v [obec] ze dne [datum] (č. l. 571), bylo OSZ v [obec] mimo jiné uloženo zajištění doplnění znaleckého posudku znaleckého ústavu, a to ohledně vypořádání se s výpověďmi svědků, na jejichž základě vznikají pochybnosti o zdravotním stavu J. K., vyjádření s k možnému vlivu jeho rodičů na průběh vyšetření a vysvětlení, z jakého důvodu duševní choroba zcela znemožňuje chápat smysl trestního stíhání a z jakého důvodu není jeho schopnost pochopit smysl trestního stíhání pouze omezena. Pokynem OSZ [obec] ze dne [datum] (č. l. 573) bylo uloženo policejnímu orgánu, aby vyslechl dosud ve věci nevyslechnuté svědky, zejména pak P. H. a obsluhy kavárny v [anonymizováno]. Zároveň uložil pokyn k doplnění znaleckého posudku znaleckého ústavu. Policejní orgán v období od [datum] do [datum] jednak úspěšně učinil kroky ke ztotožnění obsluhy kavárny v [anonymizováno] (č. l. 599), jednak si zajistil podaná vysvětlení T. H, J. A., P. H., T. F a M. H. (č. l. 575-598). Dne [datum] vyhotovil znalecký ústav Psychiatrická nemocnice [část obce] doplněk znaleckého posudku (č. l. 602), v němž se ústav zcela vypořádal s doplňujícími otázkami OSZ. Usnesením státní zástupkyně OSZ v [obec] ze dne 14. 10. 2021, č. j. 2 ZT 217/2018-163, bylo k návrhu Policejního orgánu ze dne [datum] (č. l. 614) trestní stíhání J. K. zastaveno z důvodu jeho nepřípustnosti. Státní zástupkyně v odůvodnění usnesení uvedla, že již bylo dokazování v plném rozsahu vyčerpáno, a to zejména doplněním znaleckého posudku a vytěžením všech relevantních osob a není tedy na místě zpochybňovat závěr o trvalé duševní poruše J. K., která mu brání chápat smysl trestního řízení. Usnesením státního zástupce KSZ v [obec] ze dne 5. 1. 2022, č. j. 1 KZT 994/2018-93 (č. l. 622) byla stížnost poškozené [příjmení] zamítnuta, státní zástupce uzavřel, že dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu, znalecký ústav se vypořádal s výpovědí svědků, jeho závěry nedávají prostor pro pochybnosti o zdravotním stavu obviněného.

9. Z dalších listin (č. l. 186-187, 215), jež jsou obsahem spisu ORUL [číslo] 2008, a které byly provedeny k důkazu soud neučinil pro věc jakákoli významná zjištění.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Výzva žalobkyně, jíž se obrátila na žalovanou s požadavkem na úhradu újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 364 000 Kč byla žalované doručena dne [datum] (viz body 4. a 6. odůvodnění). Žalovaná odmítla nárok žalobkyně uspokojit přípisem ze dne [datum] (viz bod 7. odůvodnění). Trestní řízení vedené Policií České republiky, sp. zn. ORUL [číslo] 2008, ve věci dopravní nehody a ublížení na zdraví ze dne [datum], kdy ve 23:05 řidič vozidla, jímž mohl být J. K. (dále též jen„ J. K.“), v [obec] dostal smyk a vjel s vozidlem mimo komunikaci na chodník, kde narazil do skupiny chodců. Při dopravní nehodě mimo jiné utrpěla Ja. F., matka žalobkyně, a Jo. F., partner matky žalobkyně, smrtelná zranění, a žalobkyně utrpěla těžké zranění (viz č. l. 2 a 120 vyšetřovacího spisu), bylo zahájeno dne [datum], žalobkyně se k němu připojila s nárokem na náhradu škody, jíž nevyčíslila ani nespecifikovala, dne [datum] Trestní řízení bylo pravomocně skončeno ke dni [datum] usnesením státního zástupce KSZ v [obec] ze dne 5. 1. 2022, č. j. 1 KZT 994/2018-93, jímž byla pravomocně zamítnuta stížnost poškozené [příjmení] proti usnesení státní zástupkyně OZS v [obec] ze dne 14. 10. 2021, č. j. 2 ZT 217/2018-163, kterým bylo trestní stíhání J. K. zastaveno z důvodu jeho nepřípustnosti. V průběhu řízení si OČTŘ obstaraly pět znaleckých posudků stran zdravotního stavu J. K. Jednalo se o dva posudky znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství dr. Fialky ze dnů [datum] a [datum], o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalce doc. [příjmení] ze dne [datum], o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie znalce dr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie prof. [příjmení] ze dne [datum] a o posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znaleckého ústavu Psychiatrické nemocnice [část obce] ze dne [datum]. OČTŘ si dále obstaral znalecký posudek Ing. [anonymizováno], znalce z oboru silniční a městské dopravy, k okolnostem a průběhu dopravní nehody, znalecký posudek Ing. [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, k posouzení přítomnosti drog u J. K. v době nehody a jejich vlivu, dva znalecké posudky dr. [anonymizováno] a dr. [obec], znalců z oboru soudní lékařství, ohledně provedení prohlídek a pitev zemřelých poškozených. Za celou dobu trestního řízení si OČTŘ zajistil podaná vysvětlení od cca [číslo] osob, od některých opakovaně, a to zejména k aktuálnímu zdravotnímu stavu J. K., ale i k okolnostem a průběhu dotčené dopravní nehody. Usnesení státního zástupce OSZ v [obec] o zastavení trestního stíhání bylo státním zástupcem KSZ v [obec] opakovaně rušeno, konkrétně usnesení ze 13. 6. 2018, č. j. 2 ZT 217/2018-1, bylo zrušeno usnesením ze dne 1. 10. 2018, č. j. 1 KZT 994/2018-10, když podřízenému orgánu bylo vyčteno, že při zhodnocení zdravotního stavu J. K. vycházel pouze ze závěrů znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, přičemž znalec ve svém posudku odpovídal na otázky, jejichž zodpovězení přísluší znalci z odvětví psychiatrie (což mělo být OČTŘ známo z dosud obstaraných znaleckých posudků). Nebyly též náležitě vyhodnoceny poznatky poskytnuté svědky některými svědky. Dále bylo zrušeno usnesení ze dne 7. 9. 2020, č. j. 2 ZT 217/2018-97, usnesením ze dne 16. 11. 2020, č. j. 1 KZT 994/2018-36, když podřízenému orgánu bylo vyčteno, že se jednak nevypořádal s podanými vysvětleními svědků, jednak že nekriticky převzal neúplné závěry znaleckého posudku ze dne [datum], jednak zcela rezignoval na provedení výslechů několika osob. Po kasačním rozhodnutí státního zástupce KSZ ze dne [datum] přistoupil státní zástupce OSZ k udělení pokynu k doplnění znaleckého posudku až dne [datum] (tj. po více než třech měsících). Doplnění znaleckého posudku bylo vyhotoveno dne [datum].

12. Ačkoli znalec dr. [jméno] [příjmení] v posudku ze dne [datum] konstatoval, že zdravotní stav J. K. znemožňující jeho účast na trestním řízení je trvalý, OČTŘ vydal dne [datum] rozhodl o zahájení trestního stíhání, aniž by ovšem jakkoli reflektoval či se v odůvodnění vypořádal s citovaným závěrem znaleckým posudkem. Následně OČTŘ dne [datum] rozhodl o přerušení trestního stíhání, když v odůvodnění zmínil dotčený znalecký posudek ze dne [datum] a posudek ze dne [datum], v němž týž znalec doporučil, aby byl zdravotní stav J. K. opětovně zkoumán s delším časovým odstupem (alespoň jednoho roku). Z odůvodnění usnesení o přerušení není zřejmé, jakými úvahami se OČTŘ při přijetí svého rozhodnutí řídil. Teprve [datum] (tj. po více než 29 měsících od přerušení řízení) udělil OČTŘ pokyn k podání odborného vyjádření stran zdravotního stavu J. K., které obdržel v lednu 2011 a ze kterého neplyne, že by zdravotní stav J. K. umožňoval jeho stíhání, dotyčná lékařka upozornila OČTŘ, že psychický stav J. K. přísluší zkoumat psychologem. Takové zjištění nemohl OČTŘ učinit ani poté, co si obstaral vysvětlení šesti osob v lednu 2011. Následně až dne [datum] (tj. s odstupem více než jednoho roku) bylo OČTŘ rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání s obecným konstatováním, že odpadl důvod přerušení řízení, aniž by však ono„ odpadnutí důvodu“ bylo v odůvodnění jakkoli osvětleno. Znalci odvětví psychiatrie a psychologie, doc. [příjmení] a dr. [příjmení] v posudcích z května 2012 konstatovali, že J. K. není schopen chápat trestní řízení, ani se jej účastnit. Podle znalce doc. [příjmení] je změna jeho stavu nepravděpodobná, byť nikoli zcela nemožná. Podle znalce dr. [příjmení] nelze spolehlivě vyloučit další dynamiku ve stavu psychických funkcí J. K. Oba znalci doporučili zkoumat zdravotní stav J. K. po uplynutí doby pěti let. Usnesením OČTŘ ze dne [datum] bylo rozhodnuto o přerušení trestního stíhání právě s odkazem na závěry znalců dr. [příjmení] a [anonymizováno] O pokračování v trestním stíhání rozhodl OČTŘ dne [datum]. Po uplynutí pěti let OČTŘ sice v únoru 2017 zadal zpracování znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu J. K. (posudek přitom obdržel v červenci 2017), avšak pouze prof. [příjmení], znalci z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie (což následně ([datum]) vedlo ke kasaci rozhodnutí státního zástupce OSZ o zastavení trestního stíhání). Po zmíněné kasaci OČTŘ až dne [datum] přistoupil k přibrání znaleckého ústavu k podání posudku stran zdravotního stavu J. K. z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Ten byl následně podán v březnu 2020 s totožným zjištěním, že J. K. není schopen chápat smysl trestního řízení. Následně prakticky až do konce trestního řízení docházelo k opakovanému doplňování a vyhodnocování v řadě posledního znaleckého posudku s ohledem na nutnost konfrontovat závěry posudku s výsledky provedených výslechů (pročež bylo dne [datum] zrušeno rozhodnutí státního zástupce OSZ o zastavení trestního stíhání ze dne [datum]). Ačkoli bylo rozhodnutí zrušeno v listopadu 2020, OČTŘ začal ve věci opětovně konat až únoru, resp. březnu 2021.

13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ z. č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. a) z. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

16. Podle § 5 písm. b) z. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 5 písm. b) z. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 6 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., jednají ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení je úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

19. Podle § 13 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle § 14 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 téhož ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 z. č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 31a odst. 1 z. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Žalobkyně svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 364 000 Kč, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou trestního řízení, podáním ze dne [datum] řádně a včas uplatnila u příslušného úřadu státu, tj. Ministerstva spravedlnosti (§ 6 odst. 1, 2 písm. a) za užití § 14 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb.). Její nárok však žalovaná ve lhůtě šesti měsíců (§ 15 odst. 2 z. č. 82/1998 Sb.) neuspokojila ani zčásti, resp. ve stanovisku ze dne [datum] jej uspokojit odmítla. Žalobkyně se tedy může poskytnutí zadostiučinění domáhat u soudu (§ 14 odst. 3 z. č. 82/1998 Sb.).

24. Pro oblast odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem existuje ustálená judikatura Nejvyššího soudu, přičemž za stěžejní prameny výkladu vnitrostátní úpravy odškodňování nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení je třeba považovat Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“).

25. Z ustanovení § 13 z. č. 82/1998 Sb. vyplývá, že nesprávným úředním postupem je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Ačkoli v trestním řízení není přímo stanovena lhůta, v níž je třeba ve věci rozhodnout, je nutno dbát na naplňování základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který navazuje na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má každý právo mj. na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Trestní řád pak toto právo promítá do ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), dále jen„ tr. ř.“, dle něhož orgány činné v trestním řízení musí trestní věci projednávat urychleně bez zbytečných průtahů, a dále i do dalších ustanovení, v nichž jsou určeny lhůty k provedení dílčích procesních úkonů, např. lhůty ke skončení prověřování (§ 159 tr. ř.) či ke skončení vyšetřování (§ 167 tr. ř.). Za porušením zásady rychlosti řízení přitom lze považovat jen takový postup v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví výlučně v příčinách vycházejících z působení orgánu v dané věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

26. Toto právo na projednání věci v přiměřené lhůtě náleží i poškozenému, který se se svým nárokem na náhradu škody připojil k trestnímu řízení, a to už ve stádiu prověřování (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], ve věci [příjmení] proti Francii, stížnost [číslo]), neboť, jak konstatoval i Ústavní soud např. v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3196/12, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo] USn., ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (poškozený) má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. Obsahem povinnosti účinného vyšetřování je tak zajistit, že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně, efektivně a vynaloží veškerou snahu, kterou po nich lze rozumně vyžadovat, aby věc řádně prošetřily, objasnily a aby jejich konání bylo v obecné rovině způsobilé vyústit v potrestání odpovědných osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 30. 4. 2020, 30 Cdo 4572/2018). Pro úplnost soud doplňuje, že ústavně zaručeno není právo poškozeného, aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1565/14, ze dne [datum], sp. zn. II.ÚS 3436/14). Žalobkyně vznik nemajetkové újmy v projednávané věci dovozuje nikoli z přesvědčení, že bylo porušeno její právo na účinné vyšetřování tím, že v posuzovaném trestním řízení nebyl obviněn a potrestán konkrétní pachatel, ale tím, že vyšetřování nebylo efektivní a rychlé.

27. Podle citovaného ustanovení § 13 odst. 2 z. č. 82/1998 Sb., má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, tedy k uplatnění nároku na náhradu škody (újmy) zákonodárce opravňuje předem nijak neuzavřenou množinu subjektů, a to za předpokladu, že vedle vzniku škody prokáží existenci nesprávného úředního postupu, coby tzv. odpovědnostního titulu, a příčinnou souvislost mezi oběma zmíněnými předpoklady. Ani účastenství poškozeného v průtažném řízení tedy není podmínkou k uplatnění tohoto nároku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2019, publikovaný v Právních rozhledech r. 2020, [číslo] str. 453). Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a potažmo na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení tohoto práva, resp. povinnosti, tudíž není odvislé od toho, zda poškozený svůj nárok na náhradu škody v trestním řízení uplatnil řádně a včas ve smyslu § 43 odst. 3 tr. ř. Splnění těchto podmínek přezkoumává soud až v okamžiku, kdy rozhoduje o tom, zda bude poškozenému v odsuzujícím rozsudku přiznán nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 228 odst. 1 tr. ř., či zda bude poškozený se svým nárokem podle § 229 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. K uplatnění tohoto nároku má přitom poškozený lhůtu v zásadě až do zahájení dokazování v hlavním líčení (§ 43 odst. 3, § 206 odst. 2 tr. ř.). Současně platí, že pokud se zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení domáhá osoba, jež měla v trestním řízení postavení poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích, případně nárok na vydání bezdůvodného obohacení, je třeba důvodnost jejího kompenzačního nároku odvíjet vždy od závěru o nepřiměřenosti délky trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8.2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2016, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 10/2018 civ.).

28. Pakliže se tedy žalobkyně jako poškozená, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví a byla jí způsobena i další nemajetková újma, připojila se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení dne [datum], ještě před zahájením trestního stíhání, nelze jí právo na projednání věci v přiměřené lhůtě odepřít jen z toho důvodu, že svůj nárok nevyčíslila, a nelze tedy z tohoto důvodu ani dovodit nedostatek její aktivní věcné legitimace k uplatnění nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla nepřiměřeně dlouhým trestním řízením způsobena.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, uvedl, že co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, je obecně možno pokládat řízení za skončené okamžikem nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení učiněno. Trestní řízení bylo v projednávané věci zahájeno dnem [datum], kdy byl podle § 158 odst. 3 tr. ř. Policií ČR pod č. j. ORUL-1930/DN-TČ-TG-2006 sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení, a skončeno dnem [datum] (§ 141 odst. 1 písm. a/ tr. ř.; pokud zákon stížnost proti usnesení nepřipouští, nabývá usnesení, které není třeba vyhlásit (srov. § 135 tr. ř.), právní moci vyhlášením, jestliže vyhlášení předepsáno není, nastává právní moc okamžikem, kdy bylo učiněno, viz [příjmení], Pavel. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V [obec]: C.H. Beck, 2013. [příjmení] komentáře, s. [číslo] - [číslo]), kdy nabylo právní moci usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 5. 1. 2022, č. j. 1 KZT 994/2018-93, jímž byla zamítnuta stížnost poškozené [jméno] [příjmení] proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 14. 10. 2021, č. j. 2 ZT 217/2018-163, o zastavení trestního stíhání obviněného [příjmení] pro nepřípustnost podle § 172 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož obviněný trpí těžkou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud. V daném případě, kdy se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení domáhá poškozená, je však třeba počátek řízení počítat až ode dne [datum], kdy se poškozená k trestnímu řízení připojila, jelikož až od tohoto dne počala uplatňovat svá práva, čímž vyjádřila svůj zájem na jeho výsledku. Až od tohoto okamžiku jí tedy mohla vzniknout újma odvíjející se od nepřiměřené délky trestního řízení. Ve vztahu k ní tedy trestní řízení trvalo celkem 14 let, 11 měsíců a 5 dnů.

30. Trestní řízení o této délce soud považuje za nepřiměřeně dlouhé. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 10/2015). Soud vychází z toho, že řízení bylo skončeno toliko ve fázi přípravného řízení, v němž nebylo pochybností o důvodnosti trestního stíhání vedeného proti obviněnému [příjmení], který měl při řízení vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost požitím návykových látek způsobit dopravní nehodu, při níž srazil poškozenou, její matku a nevlastního otce, nýbrž podstatou tohoto řízení bylo zkoumání zdravotního stavu obviněného, který při dopravní nehodě rovněž utrpěl zranění, které mělo zásadní vliv na jeho fyzický i psychický zdravotní stav. Ačkoli k délce tohoto řízení významně přispělo opakované znalecké zkoumání zdravotního stavu obviněného, který nebyl zpočátku ustálen, a proto jej nebylo možné označit za trvalý, pročež bylo trestní řízení opakovaně přerušováno, významným faktorem ovlivňujícím tuto až extrémní délku řízení byl postup orgánů činných v trestním řízení, který byl stižen jak průtahy, tak i pochybeními (viz níže a bod 12. odůvodnění). Pokud by orgány činné v trestním řízení postupovaly řádně a bez průtahů, bylo by možné očekávat skončení řízení podstatně dříve než až po 15 letech, a to i se zohledněním doby (6 let), po kterou bylo v souladu s doporučeními znalců vyčkáváno na možné zlepšení zdravotního stavu obviněného. Soud si je vědom toho, že v pořadí prvním znaleckém posudku ze dne [datum] znalec dr. [jméno] [příjmení] doporučil vyčkat jeden rok do předpokládané stabilizace zdravotního stavu obviněného, a že následně v dalších znaleckých posudcích ze dne [datum] a [datum] dva znalci doc. [příjmení] a dr. [příjmení] doporučili opakovat znalecké zkoumání za 5 let. To však neospravedlňuje délku trestního řízení, které, aniž by se dostalo do fáze řízení před soudem, dosahuje trvání 15 let. Do celkové doby řízení přitom soud započítal i dobu, po kterou bylo řízení přerušeno (srov. čl. III. bod. 3 stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 58/2011 civ. (dále jen„ Stanovisko“). Takto dlouhé trestní řízení je tedy i vzhledem k okolnostem případu nutno hodnotit jako nepřiměřeně až extrémně dlouhé. Z uvedeného důvodu má žalobkyně vůči žalované nárok na zadostiučinění za újmu, která jí byla popsaným nesprávným úředním postupem způsobena (§ 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 z. č. 82/1998 Sb.). Pro úplnost se sluší uvést, že OČTŘ rozhodně nelze upřít snaha zřejmého pachatele postavit před soud. Na druhou stranu tato snaha vedla k excesům, jež zapříčinily extrémní délku řízení.

31. Pokud jde o stanovení formy a výše tohoto zadostiučinění, v ustanovení § 31a z. č. 82/1998 Sb. jsou vymezena základní kritéria, k nimž soud musí přihlížet. Nejvyšší soud ve svém sjednocujícím stanovisku ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 58/2011 civ. (dále jen„ Stanovisko“), v němž vycházel rovněž z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, poskytl vodítka mj. pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, a dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč zajeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč zajeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč). V tomto rozmezí stanovená základní částka za jeden rok řízení, modifikovaná za první dva roky řízení, vynásobená počtem let či měsíců celkové doby posuzovaného řízení, poté může být upravena (zvýšena či snížena) v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 z. č. 82/1998 Sb., podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout. Toto zvýšení či snížení by přitom nemělo v zásadě přesáhnout 50 %, aby byl zachován vztah přiměřeností mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

32. V trestním řízení měla žalobkyně postavení oběti trestného činu ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, přičemž nejenže při dopravní nehodě sama utrpěla zranění, ale její matka a nevlastní otec zemřeli. Žalobkyni tedy byla touto nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení, tedy zda bude objasněn spáchaný trestný čin, zda pachatel tohoto závažného trestného činu, který její život navždy poznamenal, potrestán, a zda jí bude přiznána náhrada újmy způsobená tímto trestným činem. Tato nejistota trvala velmi dlouhou dobu, přičemž k této délce řízení poškozená sama nikterak nepřispěla. Proto by bylo zadostiučinění v podobě pouhého konstatování porušení jejích práv podle § 31a odst. 2 z. č. 82/1998 Sb. nedostatečné, když k zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva v takovým případech je možné přistoupit jen za zcela výjimečných okolností, jelikož tato forma zadostiučinění má toliko podpůrnou funkci, a lze ji použít zejména v případech, kdy se poškozený na průtazích v řízení v nezanedbatelné míře podílel, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1263/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo] 2017 USn., nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV.ÚS 2058/20; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009). Tento přístup respektuje rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, který v případě nepřiměřené délky řízení jen výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. Jde např. o případy, kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, a nemohl tak negativně zasáhnout do jeho osobní sféry (viz rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku ze dne [datum] [číslo], § [číslo]; rozsudek ve věci Cherakrak proti Francii ze dne [datum] [číslo], § 29; či rozsudek ve věci Berlin proti Lucembursku ze dne [datum] [číslo], § 72). V poměrech projednávané věci soud neshledal existenci jakékoli výjimečné okolnosti, jež by odůvodnila závěr, že jako satisfakce za nepřiměřenou délku řízení postačí zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva.

33. Při stanovení základní částky za jeden rok řízení soud vycházel v souladu se Stanoviskem především z celkové doby řízení (§ 31a odst. 3 písm. a) z. č. 82/1998 Sb.). Jelikož trestní řízení, skončené toliko ve fázi přípravného řízení, trvající bezmála 15 let, bylo dle názoru soudu extrémně dlouhé, stanovil soud základní částku zadostiučinění za jeden rok řízení na samé horní hranici výše uvedeného doporučeného rozmezí, tj. 20 000 Kč za rok řízení. Za první dva roky řízení náleží žalobkyni částka poloviční, základní částka zadostiučinění za celkovou dobu řízení tak činí 278 611 Kč (20 000 Kč + 12 * 20 000 Kč + 11 * 1 667 Kč + 5 * 54,80 Kč).

34. Dále soud přistoupil k posouzení konkrétních okolností případu podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) z. č. 82/1998 Sb. a modifikaci základní částky v závislosti na intenzitě jejich působení v projednávaném řízení tak, aby nemajetková újma žalobkyně byla adekvátně odčiněna. Dospěl přitom k závěru, že přiměřené je zvýšení základní částky 278 611 Kč o celkem 15 %, tj. o částku 41 791,65 Kč, řídil se přitom následujícími úvahami.

35. Kritérium složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) z. č. 82/1998 Sb. je jedním z hlavních kritérií při posouzení povahy případu, přičemž jedním ze znaků složitosti je komplexnost skutková. Ta je podle ESLP dána například velkým počtem žalovaných či svědků (viz např. rozsudek ze dne 27. 2. 1992, ve věci Golino proti Itálii, stížnost č. 12172/86, § 17) nebo potřebou vyhotovení více znaleckých posudků (viz např. rozsudek senátu čtvrté sekce ze dne 4. 10. 2001, ve věci Iłowiecki proti Polsku, stížnost č. 27504/95, § 87 či rozsudek ze dne 21. 12. 2004, ve věci Škodáková proti České republice, stížnost č. 71551/01, § 39); zde citovaná rozhodnutí ESLP jsou dostupná na internetových stránkách http://echr.coe.int/echr/en/hudoc v anglickém nebo francouzském jazyce, rozhodnutí ESLP ve věcech proti České republice jsou v českém jazyce dostupná též na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti http://portal.justice.cz/justice MS/ms). Posouzení dotčeného kritéria dále zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Soud shledal, že posuzovaná trestní věc byla složitá po skutkové stránce, neboť zásadní otázkou, která byla v trestním řízení řešena, bylo posouzení zdravotního stavu J. K. a jeho schopnost stanout před soudem. J. K. při dopravní nehodě utrpěl vážná zranění hlavy, která měla trvalé následky na jeho fyzický i psychický stav, přičemž u něj byla diagnostikována demence. Za účelem tohoto zjištění byli v řízení postupně přibráni čtyři znalci a jeden znalecký ústav, byla shromažďována zdravotnická dokumentace obviněného i podklady z dalších řízení vedených ve věci obviněného souvisejících s jeho zdravotním stavem (o omezení svéprávnosti a ustanovení opatrovníka či přiznání invalidity), a rovněž bylo vyslechnuto množství svědků, kteří se různými, i protichůdnými, způsoby vyjadřovali ke stavu obviněného. Byť se OČTŘ ne vždy s těmito důkazy náležitě vypořádaly a zvolily adekvátní postup, nelze odhlédnout od toho, že objektivní posouzení zdravotního stavu obviněného nebylo v daném případě zcela jednoznačné. Jak již bylo uvedeno výše, v prvním znaleckém posudku ze dne [datum] znalec dr. Fialka sice uvedl, že obviněný není schopen účastnit se trestního řízení, doporučil však posoudit jeho zdravotní stav za jeden rok, kdy dojde k jeho stabilizaci. Po téměř roce ve znalecké posudku ze dne [datum] týž znalec konstatoval, že neschopnost obviněného účastnit se trestního řízení je trvalá, nicméně v dalších dvou znaleckých posudcích ze dne [datum] a [datum] znalci z oborů psychiatrie a klinické psychologie nezávisle na sobě uvedli, že obviněný sice není schopen chápat trestní řízení, ale doporučují opakovat zkoumání stavu obviněného za 5 let. Jelikož se orgány činné v trestním řízení řídily těmito doporučeními, musela se tato skutečnost projevit na celkové délce řízení. Závěry znaleckých zkoumání přitom zpochybňovaly zmíněné svědecké výpovědi, podle nichž měl obviněný pouze fyzické problémy, ale své duševní onemocnění jen předstíral, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Bylo tedy třeba tyto svědecké výpovědi konfrontovat se závěry znaleckých posudků, především konečného znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem. Odhlížet nelze ani od toho, že jednak stav J. K. byl za účelem vyloučení možného vlivu jeho matky posuzován během jeho nuceného umístění ve zdravotnickém zařízení, jednak znalecký ústav konstatoval snahu J. K. agravovat tíži své demence, což si bezpochyby vyžádalo zvýšenou obezřetnost OČTŘ při vyhodnocování obsáhlého spektra různorodých zjištění. Při úvaze o razantnějším zvýšení základní částky však rovněž nelze odhlédnout od toho, že chybný postup OČTŘ při obstarávání a vyhodnocování znaleckých posudků byl podstatnou příčinnou toho, že OČTŘ zabředly za obsáhlého a opakovaného znaleckého zjišťování zdravotního stavu J. K.

36. Co se týče počtu instancí, v nichž byla věc řešena, jedná se v zásadě o primární ukazatel složitosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 738/2013), přičemž je nutno brát v úvahu, že v celkové délce řízení se promítá i doba řízení před další instancí, tedy doba potřebná pro předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. [příjmení] však tato doba mohla být zohledněna v rámci kritéria složitosti řízení poměrným snížením výše částky zadostiučinění, je třeba zabývat se tím, z jakého důvodu byla věc na více instancích projednávána, zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení, pro která muselo být kupříkladu rozhodnutí zrušeno a věc vrácena orgánu veřejné moci nižšího stupně k dalšímu řízení. Prodloužení délky řízení z důvodu procesních pochybení potom nemůže být ospravedlnitelné, a je třeba taková pochybení zohlednit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci podle § 31a odst. 3 písm. d) z. č. 82/1998 Sb. přiměřeným zvýšením základní částky zadostiučinění, a to zejména v případě, kdy v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci dojde ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, a ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018).

37. V daném případě byla věc projednána třikrát na dvou instancích, jelikož jak proti prvnímu rozhodnutí státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum], jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněného, tak i proti druhému rozhodnutí ze dne [datum], i proti třetímu rozhodnutí ze dne [datum], byly podány stížnosti ke Krajskému státnímu zastupitelství v [obec]. Nicméně soud shledal, že až na poslední stížnost, která byla zamítnuta, byly předchozí dvě opodstatněné právě z důvodu pochybení státního zástupce nižší instance, potažmo policejních orgánů, přičemž se jednalo o taková pochybení, jichž bylo možné se bez větších obtíží vyvarovat. V prvním zrušujícím usnesení ze dne [datum] státní zástupce krajského státního zastupitelství uvedl, že státní zástupce okresního státního zastupitelství vycházel při rozhodnutí o zastavení trestního stíhání ze závěrů znaleckého posudku znalce ze špatného oboru, tj. z oboru neurologie, ačkoli k učinění závěru o nepřípustnosti trestního stíhání pro těžkou chorobu obviněného je třeba vycházet ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie a klinické psychologie. K přibrání znalce z nesprávného oboru neurologie přitom došlo za situace, kdy se mělo po 5 letech zopakovat znalecké zkoumání obviněného, jak bylo doporučeno ve znaleckých posudcích ze dne [datum] a [datum] znalců z oborů psychiatrie a klinické psychologie. Jednalo se tedy o zcela zbytečné pochybení, když bylo na místě znovu přibrat znalce ze stejných oborů, kteří již jednou přibráni byli. V uvedeném prvním zrušujícím usnesení státního zástupce krajského státního zastupitelství ze dne [datum] bylo dále upozorněno na to, že se státní zástupce okresního státního zastupitelství nevypořádal s výpověďmi svědků vztahujícími se ke stavu obviněného, které jsou v rozporu se znaleckými závěry o těžké chorobě obviněného. V druhém zrušujícím usnesení státního zástupce krajského státního zastupitelství ze dne [datum] bylo mj. toto pochybení znovu vyčteno, načež svědci byli opětovně podrobněji vyslechnuti a znaleckému ústavu bylo uloženo, aby vypracoval doplnění znaleckého posudku, v němž se k těmto výpovědím vyjádří. Již v roce 2011 a následně i v roce 2016 přitom byly prováděny výslechy svědků ke stavu obviněného, z nichž byly uvedené rozpory patrné. Uvedené skutečnosti se negativně projevily na celkové délce řízení, přičemž důvodem nebyla jen složitost věci, nýbrž především pochybení a nesoustředěný postup orgánů činných v trestním řízení. S ohledem na uvedené (body 35. až 37. odůvodnění) soud z důvodu složitosti věci snížil základní částku zadostiučinění o 15 %.

38. Jde-li o hledisko postupu orgánů veřejné moci během řízení, Stanovisko uvádí, že tento může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bude shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci. Podle Stanoviska se jedná například o delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi.

39. V řízení docházelo i dalším zjevným chybám ve zvoleném postupu, které nebyly podrobeny přezkumu vyšší instancí, a rovněž i k nedůvodným průtahům. Ačkoli soudu v občanskoprávním řízení nepřísluší přezkoumávat správnost rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, nemohlo zůstal bez povšimnutí, že první znalecký posudek dr. [anonymizováno] byl vypracován již dne [datum], v němž znalec uvedl, že obviněný není schopen účastnit se trestního řízení a naděje na zlepšení jeho zdravotního stavu je minimální, nicméně podle něj bylo vhodné posoudit stav obviněného po jednom roce. Ve druhém znaleckém posudku ze dne [datum] pak týž znalec konstatoval, že neschopnost obviněného účastnit se trestního řízení je trvalá. Za tohoto stavu bylo usnesením ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání obviněného, načež [datum] bylo toto trestní stíhání přerušeno s odkazem právě na uvedené znalecké posudky znalce dr. Fialky. Je tedy minimálně s podivem, že za této situace bylo trestní stíhání vůbec zahájeno. Po více než roce od přerušení trestního stíhání (dne [datum]) dal státní zástupce policejním orgánům pokyn ke zkoumání zdravotního stavu obviněného, resp. jeho možného zlepšení, přičemž odkázal na znalecký posudek znalce dr. Fialky ze dne [datum] s tím, že podle znalce je vhodné posoudit stav obviněného s delším časovým odstupem. Toto odůvodnění státního zástupce však evidentně nekoresponduje s výše uvedenými závěry znalce, když znalec ve druhém znaleckém posudku zpracovaném téměř po roce od prvního znaleckého posudku, již konstatoval trvalost zdravotního stavu obviněného. Po udělení tohoto pokynu bylo opakovaně vyžádáno odborné vyjádření praktické lékařky obviněného, která už v lékařské zprávě ze dne [datum] uvedla, že zdravotní stav obviněného je neměnný, ale k posouzení jeho psychického stavu je nutné vyšetření psychologem. Znalci z oboru psychiatrie a klinické psychologie však byli přibráni až [datum], tedy po více než roce, což bezdůvodně přispělo k prodloužení celkové délky řízení. Dále je rovněž zarážející, že v rozhodnutí státního zástupce ze dne [datum] o pokračování v trestním stíhání je uvedeno, že odpadl důvod jeho přerušení, aniž by však ve spise existoval nějaký podklad o tom, že zdravotní stav obviněného se natolik zlepšil, že je již schopen plnohodnotně se účastnit trestního stíhání. Jako další průtahy v řízení lze hodnotit také dobu uplynuvší od prvního zrušujícího usnesení státního zástupce krajského státního zastupitelství ze dne [datum], v němž bylo uloženo vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a nikoli neurologie, do přibrání znaleckého ústavu dne [datum] (více než 7 měsíců), a dále od doručení vypracovaného znaleckého posudku znaleckého ústavu [datum] do v pořadí druhého rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání ze dne [datum] (5 měsíců), přičemž je nutno hodnotit tyto průtahy v kontextu toho, že řízení již v této době trvalo více než dvanáct let, a tudíž bylo třeba o to více klást důraz na jeho rychlé skončení K tomu dále viz bod 12. odůvodnění).

40. Z důvodu uvedeného postupu orgánů činných v trestním řízení soud podle § 31a odst. 3 písm. d) z. č. 82/1998 Sb., navýšil základní částku o 15 %.

41. Žalobkyně svým jednáním nijak neovlivnila celkovou délku řízení, a to jak v negativním smyslu, tak ale ani v pozitivním. Z tohoto důvodu nelze základní částku podle návrhu žalobkyně zvýšit podle § 31a odst. 3 písm. c) z. č. 82/1998 Sb., neboť to předpokládá právě aktivní činnost poškozené směřující alespoň teoreticky ke zkrácení délky řízení, např. podání žádosti na odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu policejního orgánu podle § 157a tr. ř.

42. Hledisko významu předmětu řízení pro poškozeného je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. část IV. písm. d) Stanoviska a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Při posouzení kritéria významu řízení dle § 31a odst. 3 písm. e) z. č. 82/1998 Sb. je třeba ve vztahu k předmětu řízení přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka "v sázce" (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 a rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [příjmení] proti České republice, [číslo]). Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016).

43. Trestní řízení se obecně řadí k řízením, u nichž se zvýšení význam předmětu řízení presumuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010). Avšak tento presumovaný zvýšený význam se vztahuje pouze k osobě, proti které je trestní řízení vedeno, tj. obviněnému. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2015, uvedl, že uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným v adhezním řízení nemůže nikdy vést k jeho definitivnímu odepření, neboť i v případě, že je poškozený s celým uplatněným nárokem nebo s jeho zbytkem odkázán na občanskoprávní řízení či jiné řízení, není vyloučeno, aby se ho v něm následně s úspěchem domáhal. Tím se rozhodování soudu o nároku poškozeného v adhezním řízení významně odlišuje od rozhodování o totožném nároku před soudem v řízení občanskoprávním, jehož výsledkem může být i jeho úplné či částečné pravomocné zamítnutí. Dále v tomto rozsudku přijal a odůvodnil závěr, že předpoklad zvýšeného významu řízení pro účastníka se neuplatní, domáhal-li se účastník nároku na náhradu škody na zdraví jako poškozený v adhezním řízení. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2399/2017, v němž upřesnil, že uvedený závěr však neznamená, že význam adhezního řízení pro poškozeného lze bez dalšího považovat za snížený jen kvůli tomu, že poškozený využil beneficia legis a domáhá se svého majetkového nároku vůči pachateli trestného činu v rámci probíhajícího trestního řízení. Lze vyjít z toho, že význam adhezního řízení pro poškozeného je zásadně standardní; u adhezního řízení se sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života, ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat. Poškozený musí existenci takových okolností tvrdit a prokázat. Řečeno jinak, k typovým aspektům zvyšující význam předmětu řízení může přistoupit tvrzení poškozeného umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení a tím pádem i význam předmětu řízení pro něj (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

44. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. [příjmení] výsledek řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo (včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného), a tedy i pro stanovení případného odškodnění, zásadně rozhodný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009). Výjimku by představovala jen situace, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám, například v případě uplatnění promlčeného nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011), což není případ projednávané věci. Ačkoli prakticky od počátku trestního stíhání byly dány okolnosti svědčící vysoké pravděpodobnosti nemožnosti postavit podezřelého a později obviněného [příjmení] před soud, nejednalo se o situaci, kdy by výsledek řízení byl předvídatelný s absolutní jistotou, což ostatně potvrzuje postup OČTŘ.

45. Dle názoru soudu zvýšený význam předmětu řízení se nemusí odvíjet pouze od toho, co je pro poškozeného„ v sázce“, event. jak se může vlivem výsledku řízení změnit právní postavení poškozeného. Zvýšený význam lze dovozovat i z existence okolností na straně poškozeného zvyšujících míru frustrace z nepřiměřené délky průtažného řízení a její dopad do psychické sféry poškozeného. Zvýšený význam předmětu řízení může být kupříkladu konstituován vysokým věkem či zdravotním stavu poškozeného (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3203/2013 a ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4904/2016). Pokud by bylo význam řízení lze konstruovat toliko na objektivních okolnostech, vysoký věc by nevedl ke zvýšení významu, neboť kvalitativně ani kvantitativně neovlivňuje to, o co v řízení formálně jde, ale toliko umocňuje negativní prožitek nepřiměřené délky řízení.

46. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně měla v trestním řízení postavení oběti trestného činu, přičemž jí samotné byla způsobena újma na zdraví, jíž OČTŘ posuzovaly jako těžké zranění (viz č. l. 2 a 120 vyšetřovacího spisu), a zároveň v důsledku trestného činu zemřela její matka a její nevlastní otec. Žalobkyně se tedy nejenže domáhala toho, aby jí byla přiznána náhrada škody, resp. nemajetkové újmy, ale rovněž nepochybně v rámci realizace svého práva na efektivní vyšetřování čekala na to, zda bude objasněn trestný čin vedoucí k takto závažnému následku a zda bude potrestán jeho pachatel, byť soud zároveň zdůrazňuje, že poškozený zásadně nemá právo na určitý výsledek trestního řízení. Vlivem těchto okolností se doba řízení v psychické sféře poškozené musela negativně projevit. Zmíněné okolnosti umocnily hloubku zásahu nepřiměřenou délkou řízení a žalobkyně nutně musela intenzivněji vnímat nepříznivé dopady nepřiměřeně dlouhého řízení už jen tím, že neskončené trestní řízení ji muselo připomínat následky trestného činu, především usmrcení matky obviněným [příjmení] [jméno]. Z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni soud zvýšil základní částku o 15 %.

47. Soud nepřikrčil k razantnějšímu zvýšení základní částky pro uvedené kritérium z následujících důvodů. Prakticky již v prvních letech trestního řízení byly zjištěny okolnosti, jež vedly k závěru, že s vysokou pravděpodobností nebude lze J. K. postavit před soud. Žalobkyně tudíž mohla od počátku očekávat, že trestný čin nebude náležitě objasněn, když J. K. nebude lze postavit před soud. Dále, právní postavení poškozené se vlivem trestního řízení v zásadě nemohlo významně změnit, kromě případného přiznání nároku na náhradu škody, což však samo o sobě nezakládá zvýšený význam (viz judikatura shora). Žalobkyni rovněž nelze považovat za zvláště zranitelnou oběť dle § 2 odst. 4 písm. c) zákona č. 45/2013 Sb. Konečně, nebylo by přiléhavé postavit toto řízení naroveň takovým řízením, v nichž se rozhoduje o vině a trestu či o způsobilosti k právním úkonům, kdy je toho pro poškozené„ v sázce“ (ve smyslu případného vlivu na jejich právní postavení) podstatně více.

48. Soud rekapituluje, že celková výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, na nějž má žalobkyně nárok, po zohlednění modifikace základní částky dle kritérií obsažených v § 31a odst. 3 z. č. 82/1998 Sb. činí 320 407,65 Kč, v tomto smyslu žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbytku žalovaného nároku ve výši 43 597,35 Kč nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II.).

49. Při rozhodování o nákladové povinnosti se soud řídil následujícími úvahami. Rozhoduje-li soud o výši přiměřeného zadostiučinění podle z. č. 82/1998 Sb., jedná se o situaci, kdy jeho rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. Přizná-li pak soud žalobci přiměřené zadostiučinění v nižší výši, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř., jenž umožňuje i v takovém případě částečně úspěšné žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne [datum], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4035/2015). Byť byla žalobkyně v řízení úspěšná jen částečně, je jí žalovaná povinna podle § 142 odst. 3 o. s. ř. poskytnout plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Při určování výše mimosmluvní odměny zástupkyně žalobkyně a náhrady jejích hotových výdajů za jednotlivé úkony právní služby vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ a. t.“). Odměna advokáta žalobkyně za zastupování v řízení se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy že tarifní hodnota věci činí 50 000 Kč (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4552/2014).

50. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne [datum]) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), po 3 100 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 2 advokátního tarifu ve výši celkem 1 200 Kč Celkem činí výše nákladů, na jejichž náhradu má žalobkyně nárok, částku 12 500 Kč 51. Žalobkyni nepřísluší náhrada za předžalobní výzvu, neboť předžalobní uplatnění nároku dle § 14 z. č. 82/1998 Sb. naplňuje obdobný účel jako předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. a je k tomuto ustanovení v poměru speciality. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne [datum], zaslání předžalobní výzvy poté, co bylo postupováno dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., by proto bylo úkonem nadbytečným, tudíž neúčelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II.ÚS 3627/18).

52. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud patnáctidenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. z důvodu organizačně-technických na straně žalované, kdy soud má zároveň za to, že poskytnutím delší lhůty k plnění nebudou účastníci nijak poškozeni, když se jedná o prodloužení lhůty k plnění v řádu dnů. Ostatně sama žalobkyně se domáhala splnění platební povinnosti v téže lhůtě.

Poučení