76 C 23/2024 - 32

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Šindelářovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] o nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [Anonymizováno], ze dne 2. 8. 2024, č. j. [Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], a to tak, že se povoluje vklad vlastnického práva žalobce k nemovitosti – budově [Anonymizováno], způsob využití: jiná stavba, k.ú. [adresa], vystavěné na pozemku parc. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa], vymezeném geometrickým plánem č. [hodnota], se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 4. 9. 2024 domáhá nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrálního pracoviště [adresa] (dále jen „správní orgán“), ze dne 2. 8. 2024, č. j. [Anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vklad vzniku vlastnictví k nemovitosti - budově na pozemku parc. č. [hodnota] k.ú. [adresa] v Katastrálním území [adresa] na základě prohlášení vlastníka o fyzickém stavu nemovitosti ze dne 2. 5. 2024.

2. Žalobu odůvodnil tím, že předmětem vkladového řízení vedeného u správního orgánu bylo povolení vkladu vlastnického práva k budově na pozemku jiného vlastníka. Žalobce jako kupující (nabyvatel) své vlastnické právo k předmětné budově zakládá na smlouvě kupní uzavřené dne 30. 12. 2010 se státním podnikem [právnická osoba], IČO [IČO], v postavení prodávajícího (převodce). Předmětem uvedené kupní smlouvy byl prodej stavby „[Anonymizováno]“ – myslivecká klubovna na pozemku parc. č. [hodnota] (vlastnictví jiného vlastníka LV č. [hodnota]) v k. ú. a obci [adresa]. Žalobce se opakovaně pokoušel o zápis stavby jako samostatné věci v jeho vlastnictví do katastru nemovitostí již od srpna 2023, avšak bezúspěšně, když k tomuto nakonec obdržel pokyn od správního orgánu se stanoveným postupem, a to prostřednictvím přípisu ze dne 13. 11. 2023 pod č. j. [č. účtu] V rámci uvedeného přípisu bylo žalobci ze strany správního orgánu sděleno, za jakých podmínek lze zápis stavby jako samostatné věci vč. zápisu vlastnického práva k této stavbě provést.

3. Žalobce je přesvědčen, že v plném rozsahu vyhověl požadavkům správního orgánu, když k návrhu na vklad doložil a) prohlášení vlastníka o tom, že předmětná stavba byla dokončena před 31. 12. 2013 a není tak součástí pozemku ve smyslu ust. § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ani práva stavby, b) kupní smlouvu s [právnická osoba], ze dne 30. 12. 2010, ze které lze vyvodit převod vlastnického práva ke stavbě ve prospěch žalobce, c) geometrický plán č. [hodnota], potvrzený Katastrálním pracovištěm v [Anonymizováno] dne 2. 11. 2010, a současně doklad o způsobu užívání stavby (potvrzení o existenci stavby). Jedná se tak nejen o doklady, které byly po žalobci požadovány přípisem správního orgánu ze dne 13. 11. 2023 pod č.j. [č. účtu], ale také o podklady, které jsou taxativně vymezeny v čl. 1 pokynů č. 45 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 20. 12. 2013 č.j. [č. účtu] pro zápis nové stavby, zápis vlastnického práva k nové stavbě a zápis změny údajů o stavbě do katastru nemovitostí.

4. Žalobce uvedl, že v napadeném rozhodnutí správního orgánu správní orgán výslovně uvádí, že „o předložené kupní smlouvě nerozhodl katastrální úřad.“ Žalobce této pasáži nerozumí, kdy právě z daného důvodu byla nyní předmětná kupní smlouva správnímu orgánu pro účely zápisu vlastnického práva ke stavbě jako samostatné věci předložena k návrhu na vklad. Správní orgán rovněž před samotným zamítnutím návrhu na vklad žalobci sdělil, že podkladem pro zápis vlastnického práva musí být rozhodnutí soudu o určení vlastnictví ke stavbě. Tento požadavek správního orgánu žalobce považuje za naprosto absurdní, když by měl podat žalobu o určení vlastnického práva ve věci, která není sporná, neboť právní předchůdce žalobce ([Anonymizováno]) žádným způsobem nezpochybňuje vlastnické právo žalobce ke stavbě, které bylo převedeno na základě doložené kupní smlouvy ze dne 30. 12. 2010. Žalobce si v praxi nedovede představit žalobní tvrzení určovací žaloby podané proti [Anonymizováno] za situace, kdy mezi smluvními stranami kupní smlouvy a účastníky takového řízení není vlastnické právo žalobce ke stavbě popíráno. Nadto lze uvést, že určovací žaloba by neobstála ani co do prokázání naléhavého právního zájmu na takovém určení. Žalobce je koneckonců i dlouholetým oprávněným uživatelem dané stavby (myslivny), avšak z důvodu přehnaných formalistických požadavků správního orgánu není schopen svou stavbu formálně zapsat do katastru nemovitostí. Žalobce není ochoten vyhovět formalistickým požadavkům správního orgánu a zahájit soudní řízení o určení vlastnického práva ke stavbě, které považuje za naprosto nadbytečné. Správní orgán opakovaně uvádí, že disponuje kupní smlouvou ze dne 30. 12. 2010, která založila jeho vlastnické právo ke stavbě a dále poukazuje na to, že z přípisu správního orgánu rekapitulujícího podmínky zápisu vlastnického práva ke stavbě ze dne 13. 11. 2023 vyplynulo, že podkladem pro zápis vlastnického práva ke stavbě se rozumí „např.“ ono soudní rozhodnutí. Tento výraz si žalobce vyložil tak, že uváděné rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva je jedním z možných/přípustných podkladů pro zápis stavby do katastru nemovitostí, nikoliv však podkladem jediným.

5. K samotnému charakteru stavby a právním vztahům k ní žalobce uvedl, že předmětná stavba (myslivna) byla vystavěna před rokem 1950, kdy se jednalo o objekt související s tehdejší uranovou těžbou v této oblasti. Stavba nebyla za komunistického režimu zapsána do pozemkové knihy (tj. nebyla intabulována), neboť její režim podléhal vysokému stupni utajení. Žalobce k tomuto disponuje listinou s názvem „Objekt [hodnota]“ z 13. 5. 1998 určené [právnická osoba]., která o dostupných informacích t.č. pojednává. K předmětné stavbě se bohužel žádná její stavební dokumentace nedochovala, neboť – jak již zmíněno – má počátky před rokem 1950 a podléhala navíc státnímu utajení, pročež bylo žalobci dne 14. 12. 2010 Obecním úřadem [adresa], stavební úřad, vystaveno ověření pasportu stavby, kde se mj. uvádí, že: „Dokumentace se nedochovala, a proto byl vypracován pasport této stavby.“ Za této situace žalobce (ani jeho právní předchůdce) není schopen doložit listinu, která by prokazovala vznik stavby navrhované k zápisu do katastru nemovitostí, vyjma uvedeného ověření pasportu stavby.

6. Žalobce k uvedené situaci odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ve svém rozsudku sp. zn. 15 Co 410/93 ze dne 9. 12. 1993, kde soud konstatoval, že „Nedošlo-li k nabytí vlastnictví k nemovitosti na základě trhové smlouvy, uzavřené ještě za účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, a to pro nedostatek intabulace uvedené smlouvy do pozemkové knihy, potom byla-li tato smlouva platně uzavřena a nedošlo-li k jinému právnímu úkonu, který by ji rušil nebo měnil, došlo podle ní po účinnosti následujícího občanského zákoníku (zákona č. 141/1950 Sb.) k nabytí vlastnictví k nemovitosti již i bez zápisu do pozemkové knihy.“ 7. Žalobce postupoval řádně podle pokynů správního orgánu, aby vyhověl všem formálním požadavkům, je přesvědčen, že veškeré dostupné podklady, které byly pro účely zápisu stavby jako samostatné věci jakož i vlastnického práva k ní zapotřebí, dodal, a nepředpokládal, že by v samotném závěru mohly vyvstat pochybnosti o jejich relevantnosti pro naplnění účelu tohoto vkladového řízení. Napadené rozhodnutí správního orgánu je z pohledu žalobce překvapivé, zejména když žalobce splnil veškeré podmínky katastrálního úřadu, když značnou část argumentace v rámci této žaloby přednesl správnímu orgánu v rámci svého vyjádření po seznámení se s podklady pro rozhodnutí.

8. Žalobce se domnívá, že se ze strany správního orgánu jedná o porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání. Žalobce vnímá kroky správního orgánu v této věci jako stanovení přehnaných formalistických požadavků, které mají v konečném důsledku dopad na soukromou sféru žalobce, tj. na sféru jeho vlastnického práva ke stavbě. Správní orgán by měl věc posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu.

9. Žalobce je tedy přesvědčen, že napadené rozhodnutí správního orgánu je nezákonné a přílišně formalisticky přepjaté, navíc z postupu správního orgánu v předmětném vkladovém řízení není patrno, jakým jiným způsobem (vyjma formálně nevyřčeného podání žaloby o určení vlastnického práva) by měl žalobce postupovat, aby se vkladu vlastnického práva ke stavbě myslivny domohl.

10. Z uvedených důvodů žalobci nezbývá, než podrobit napadené rozhodnutí správního orgánu soudnímu přezkumu v tomto řízení.

11. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 76 C 23/2024-23 byl správní orgán v souladu s § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzván, zda bude v řízení uplatňovat procesní práva, tento se v dané lhůtě vyjádřil podáním ze dne 4. 10. 2024 tak, že procesní práva uplatňovat bude, přičemž k žalobě se vyjádřil tak, že shrnul průběh vkladového řízení a zopakoval část své argumentace podrobně uvedené v napadeném rozhodnutí, na základě které návrh žalobce na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl, když žalobce nedoložil listinu prokazující jeho vlastnictví ke stavbě, kterou požaduje nově zapsat do katastru nemovitostí.

12. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval soud žalobce a správní orgán, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Součástí výzvy bylo poučení o tom, že pokud se nevyjádří, soud bude mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s postupem soudu vyslovil souhlas podáním ze dne 7. 11. 2024, správní orgán se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto vynesl rozsudek veřejně bez nařízení jednání.

13. Z listin, jež jsou součástí soudního a správního spisu, soud zjistil (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), že: - kupní smlouva ze dne 30. 12. 2010 byla uzavřena mezi [právnická osoba]., IČO [IČO], coby prodávajícím a žalobcem coby kupujícím, předmětem smlouvy je stavba – „budova [Anonymizováno]“, v k.ú. [adresa] (inventurní číslo [hodnota]), na pozemkové parcele č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa] za kupní cenu ve výši 10 000 Kč; - napadeným rozhodnutím správního orgánu byl zamítnut návrh na vklad vlastnictví k nemovitosti - budově na pozemku parc. č. [hodnota], k.ú. [adresa], na základě prohlášení vlastníka o fyzickém stavu nemovitosti ze dne 2. 5. 2024, a to z důvodu, že pro zápis stavby do katastru nemovitostí jako samostatné věci je nutné mimo jiné i doložit podklad pro zápis vlastnického práva ke stavbě, o předložené kupní smlouvě nerozhodl katastrální úřad, tudíž vlastnické právo k budově převáděné v předložené kupní smlouvě nepřešlo na kupujícího, ohledně vkladu práva do katastru nemovitostí tak není splněna zákonná podmínka stanovená v ust. § 17 odst. 1 písm. a) a b) katastrálního zákona, což je důvodem pro zamítnutí návrhu, zároveň byl správním orgánem doporučen postup, podle kterého by se nejprve zapsala stavba na původního vlastníka postupem uvedeným v Návodu pro správu KN a poté by se převedlo vlastnické právo k již evidované nemovitosti na žalobce, správní orgán dále podotkl, že okamžikem účinnosti smlouvy se převádí nemovité věci, které však nejsou předmětem evidence katastru nemovitostí, u staveb, jež evidenci katastru nemovitostí podléhají, je pro vznik, změnu či zánik jakéhokoliv práva nutné rozhodnutí katastrálního úřadu a je zcela irelevantní, zda předmětná nemovitost je v katastru nemovitostí v době nakládání evidována či nikoliv; - návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí žalobce navrhnul vklad jeho vlastnického práva k předmětné stavbě; - prohlášení vlastníka ze dne 2. 5. 2024 vyhotovil žalobce, prohlášení obsahuje, že na základě kupní smlouvy ze dne 30. 12. 2010 nabyl vlastnické právo k předmětné stavbě a prohlásil, že stavba byla dokončena před 31. 12. 2013 a není tak součástí pozemku ve smyslu ust. § 506 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ani práva stavby, součástí prohlášení je připojený geometrický plán pro vyznačení budovy v katastru ze dne 26. 10. 2010, č. [Anonymizováno], který ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr [tituly před jménem] [jméno FO], na geometrickém plánu je vyznačen půdorys stavby na pozemku č. [hodnota] včetně souřadnic a výměry; - potvrzení o existenci stavby bylo vystaveno Obecním úřadem [adresa], stavební úřad, dne 10. 4. 2024 na žádost žalobce k pozemku č. [hodnota], když obecní úřad potvrdil, že na pozemku č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] se nachází stavba: jiná stavba, dle G.P. č. [hodnota]; - ověření pasportu stavby vydal Obecní úřad [adresa], stavební úřad, dne 14. 12. 2010, kterým Stavební úřad v [adresa] ověřil vypracovaný pasport stavby: sklad (jiná st. [Anonymizováno]) na pozemku parc. č. [Anonymizováno], kat. území [adresa], přičemž dále uvedl, že dokumentace se nedochovala, a proto byl vypracován pasport této stavby; - dopis adresovaný státnímu podniku [právnická osoba] ze dne 13. 5. 1998 se týká objektu [hodnota], obsahem je mj. sdělení [Anonymizováno] sdružení, že objekt označovaný jako myslivecká chata pochází z doby před rokem 1950, tehdy došlo k dohodě mezi [Anonymizováno] sdružením a [Anonymizováno] o pronájmu objektu za částku 200 Kč ročně, z té doby však již pamětníci v současném (pozn. soudu: v době datace dopisu) sdružení nejsou a žádné doklady se nedochovaly, vzhledem k tomu, že se jednalo o objekt uranové činnosti, nebyl v rámci utajení, stejně jako ostatní objekty, zapsán do katastru nemovitostí, rovněž nebylo zjišťováno, na čím pozemku stojí, po roce 1989 byly všechny objekty v areálu šachty č. [hodnota] odstraněny, a to i ty, které užívalo [Anonymizováno] sdružení s výjimkou bývalé šatny, která byla [Anonymizováno] sdružení převedena, předmětný objekt patří [Anonymizováno] (žádný doklad však není) a objekt byl před demolicí ušetřen. Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] sdružení navázalo v užívání a údržbě objektu na předchozí sdružení od roku 1960 a že chata byla a je jakýmsi přirozeným centrem honitby, která prošla v minulých desetiletích různými odměnami, projevilo sdružení zájem za přijatelných finančních podmínek objekt zakoupit, za [Anonymizováno] sdružení je podepsán ([právnická osoba]., správa majetku).

14. Na základě shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový a právní stav:

15. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

16. Podle § 245 o. s. ř. není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona.

17. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

18. Podle § 247 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

19. Podle § 250a odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.

20. Podle § 250e odst. 2 věta první o. s. ř. soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu.

21. Podle § 18 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), není proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení ani obnova řízení; přípustná je žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, která musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

22. Soud předně dospěl k závěru, že žaloba je podána osobou oprávněnou, včas a je přípustná, takže nejsou splněny podmínky pro její odmítnutí. S ohledem na uvedené soud přistoupil k meritu žaloby, přitom vyšel z dále uvedených východisek.

23. Podle § 17 odst. 1 katastrálního zákona platí, že ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) právní jednání je učiněno v předepsané formě, d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí, e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu, f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání, g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.

24. Podle § 17 odst. 5 katastrálního zákona skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 přezkoumává katastrální úřad na základě listin předložených účastníky, popřípadě soudem nebo soudním exekutorem ke vkladovému řízení, dosavadních zápisů v katastru a na základě údajů ze základních registrů, z agendového informačního systému evidence obyvatel a z agendového informačního systému cizinců a dále na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení poté, co obdrží od katastrálního úřadu informaci podle § 16 odst.

1. Tyto skutečnosti katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad.

25. Podle § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do [datum], převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

26. Podle § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

27. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon účinný do [datum], se v katastru evidují budovy spojené se zemí pevným základem, a to 1. budovy, kterým se přiděluje popisné nebo evidenční číslo, 2. budovy, kterým se popisné nebo evidenční číslo nepřiděluje a které nejsou příslušenstvím jiné stavby evidované na téže parcele.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. b) a c) katastrálního zákona se v katastru evidují budovy, kterým se přiděluje číslo popisné nebo evidenční, pokud nejsou součástí pozemku nebo práva stavby, budovy, kterým se číslo popisné ani evidenční nepřiděluje, pokud nejsou součástí pozemku ani práva stavby, jsou hlavní stavbou na pozemku a nejde o drobné stavby.

29. Podle bodu 5.3.1.2 Návodu pro správu KN (dostupný na https://cuzk.gov.cz/Aktuality-resort/2023/20233006-Navod-pro-spravu-KN/231535222_Navod-pro-spravu-KN_v2_signed.aspx), Nová stavba jako samostatná věc se zapisuje do katastru spolu s vkladem vlastnického práva k této stavbě, a to na základě návrhu na vklad nebo v rámci řízení zahájeného podle § 14 odst. 2 KatZ doručením rozhodnutí nebo potvrzení o vlastnickém právu k této stavbě, doloženého: a) podkladem osvědčujícím, že jde o stavbu, která není součástí pozemku ani práva stavby, b) podkladem pro zápis vlastnického práva ke stavbě, c) geometrickým plánem pro vyznačení stavby, pokud obvod stavby na pozemku s druhem pozemku zastavěná plocha a nádvoří není zobrazen v katastrální mapě, nebo není shodný s hranicemi pozemku, na kterém je stavba postavena, a d) dokladem o způsobu užívání stavby v případě vodního díla.

30. Podle bodu 5.3.1.3 Návodu pro správu KN Podkladem osvědčujícím, že jde o stavbu, která není součástí pozemku ani práva stavby (bod 4.3.2.2), se rozumí a) prohlášení vlastníka obdobně podle § 30 odst. 4 KatV obsahující údaj o tom, že k 31. prosinci 2013 již byla budova dokončena nebo byla v takovém stupni rozestavěnosti, že již bylo patrné stavebně technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží, pokud tato skutečnost nevyplývá z dokladů předkládaných podle bodu 5.3.1.4.1 nebo podle bodu 5.3.1.4.2.

31. Podle bodu 5.3.1.4.1 Návodu pro správu KN Podkladem pro zápis vlastnického práva ke stavbě se rozumí: a) listina přímo prokazující vlastnické právo ke stavbě, například: aa) rozhodnutí soudu o určení vlastnictví, ab) usnesení o dědictví, jehož předmětem byla i předmětná stavba, např. i jako příslušenství stavby jiné, ac) smlouva o převodu privatizovaného majetku nebo prohlášení o vkladu nemovitého majetku do obchodní společnosti podle ZPPMajSt, a další listiny, jejichž účinností vzniklo nabyvateli vlastnické právo ke stavbě, ad) smlouva o dílo podle ObchZ nebo smlouva o dílo podle ObčZ1964, v případě stavby, která vznikla jako věc v právním smyslu do 31. prosince 2013 nebo ae) výpis z pozemkové knihy, prokazující vlastnictví pozemku pod stavbou v případě stavby, která byla dokončena před rokem 1951.

32. V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté občanského soudního řádu nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).

33. Je-li činností soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.

34. Uvedené mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté občanského soudního řádu projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu. V opačném případě by totiž takové řízení nebylo novým projednáním téže věci soukromoprávní povahy soudem, ale - při možnosti "vnesení" do soudního řízení "poprvé" nových hmotněprávních kritérií - stalo by se řízením nalézacím sporným ve smyslu části třetí občanského soudního řádu. Soudní řízení podle části třetí a podle části páté občanského soudního řádu je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté občanského soudního řádu také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu, nežli civilního soudu (§ 7 odst. 1, 2 o. s. ř.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3546/2010).

35. Soud je tak i v této věci vázán zákonnými hmotněprávními limity přezkumu návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí k nemovitosti - budově [Anonymizováno], způsob využití: jiná stavba, k.ú. [adresa], vystavěné na pozemku parc. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa], vymezeném geometrickým plánem č. [hodnota] (resp. budově na pozemku parc. č. [hodnota] k.ú. [adresa] v Katastrálním území [adresa]). Úkolem zdejšího soudu v nynějším řízení (stejně jako úkolem Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] Katastrální pracoviště [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]) je pouze posouzení toho, zda žalobcem předložené listiny jsou dostatečným podkladem ve smyslu katastrálního zákona pro zápis vlastnického práva žalobce k uvedené budově za jejího současného zápisu jako samostatné nemovitosti do katastru nemovitostí.

36. Správní řízení o povolení vkladu věcného práva do katastru nemovitostí je charakteristické tím, že návrh na vklad je posuzován pouze na základě přezkoumávání přiložených listin, a to co do skutečností a důvodů v katastrálním zákoně výslovně uvedených, tedy v případě žalobcem předložených listin v rozsahu podle § 17 odst. 1 katastrálního zákona.

37. Soud v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 katastrálního zákona stejně tak jako správní orgán zkoumal, zda jsou splněny podmínky umožňující povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, případně zda povolení vkladu něco nebrání. Soud dospěl k závěru, že na základě žalobcem předložených listin zápis samostatné stavby do katastru nemovitostí a zápis žalobce jako vlastníka této stavby nelze provést.

38. K zápisu samostatné stavby do katastru nemovitostí (za předpokladu, že tato zápisu do katastru nemovitostí podléhá) je třeba mj. předložit podklad osvědčující, že jde o stavbu, která není součástí pozemku ani práva stavby, a to prohlášení vlastníka obsahující údaj o tom, že k 31. prosinci 2013 již byla budova dokončena nebo byla v takovém stupni rozestavěnosti, že již bylo patrné stavebně technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží.

39. Prohlášení vlastníka, které předložil žalobce, tj. prohlášení sepsané žalobcem, však není prohlášením vlastníka v požadovaném smyslu, a to proto, že žalobce se vlastníkem stavby na základě kupní smlouvy ze dne 30. 12. 2010 nestal. Aby se žalobce stal vlastníkem stavby, muselo by být jeho vlastnické právo dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 zapsáno do katastru nemovitostí, a to již k existující nemovitosti, neboť bez existujícího zápisu v katastru nemovitostí nemůže správní orgán o zápisu (v daném případě by šlo o změnu) vlastnického práva na základě kupní smlouvy rozhodnout tak, aby nastaly účinky převodu vlastnického práva vyžadované zákonem. Pouhým uzavřením kupní smlouvy vlastnické právo ke stavbě na žalobce převedeno nebylo. Prohlášení vlastníka by tak musel sepsat aktuální vlastník stavby, tzn. jestliže převodcem (vlastníkem) stavby (jak vyplývá z kupní smlouvy ze dne 30. 12. 2010) je státní podnik [právnická osoba], pak prohlášení vlastníka by musel sepsat právě státní podnik [právnická osoba].

40. S tím pak souvisí i další listina nezbytná k zápisu vlastnického práva ke stavbě, a to listina, která má být podkladem pro zápis vlastnického práva ke stavbě, tj. taková listina, která by prokázala vlastnictví aktuálního vlastníka, tj. státního podniku [právnická osoba], když jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, pro absenci změny vlastníka v katastru nemovitostí v souvislosti s kupní smlouvou ze dne 30. 12. 2010 k převodu vlastnického práva na žalobce nedošlo (správní orgán o ní nerozhodl) a tato kupní smlouva tak požadovaným podkladem není.

41. Tedy prohlášení vlastníka je sepsáno jinou osobou, než je v daném případě třeba, když kupní smlouva ze dne 30. 12. 2010 není podkladem pro zápis vlastnického práva ke stavbě, neboť k účinkům převodu vlastnického práva ke stavbě nedošlo. Prohlášení vlastníka předložené žalobcem by bylo relevantní v případě, že by žalobce stavbu nabyl z jiného (doloženého) titulu než z titulu jím předložené kupní smlouvy (například soudní rozhodnutí). Na základě žalobcem předložených listin tak zápis samostatné stavby do katastru nemovitostí provést nelze, a to včetně zápisu žalobce jako jejího vlastníka. Z toho dle soudu plyne i doporučení správního orgánu vyjádřené v seznámení s podklady pro rozhodnutí ze dne 10. 7. 2024, aby zápis samostatné stavby žádal aktuální vlastník (tj. [právnická osoba].), který doloží potřebné listiny a následně, aby žalobce požádal zápis změny vlastníka k předmětné stavbě na základě kupní smlouvy.

42. Soud konstatuje, že žalobcem uváděný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 1993, sp. zn. 15 Co 410/93 v daném případě nelze aplikovat, neboť pro danou věc je podstatná právní úprava účinná v jednak v době uzavření kupní smlouvy (tj. v roce 2010 z důvodu žalobcem tvrzeného vlastnického práva ke stavbě) a také právní úprava účinná nyní. Citovaný rozsudek se zabýval způsoby nabytí vlastnického práva, jež na daný případ nedopadají. Soud pouze poznamenává, že to, zda stání podnik [právnická osoba] skutečně je současným vlastníkem stavby a mohl tak kupní smlouvu ze dne 30. 12. 2010 uzavřít, případně způsob nabytí stavby státním podnikem [právnická osoba], není předmětem tohoto řízení, proto se soud k historii způsobu nabývání nemovitých věcí tak, jak se jí zabýval správní orgán žalobcem citovaný rozsudek, nevyjadřuje.

43. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto v souladu s ustanovením § 250i o. s. ř. svým rozsudkem návrh v celém rozsahu zamítnul.

44. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

45. Vzhledem k tomu, že žalobce (jediný účastník tohoto řízení) v řízení úspěšný nebyl, nelze mu právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení