76 C 244/2021-53

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 16 323 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 059 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 327 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 327 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 38 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 327 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 38 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 964 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 264 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 264 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 060,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 20. 10. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 16 323 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla dne 30. 11. 2015 uzavřena nájemní smlouva, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalované k užívání byt č. 5 nacházející se v 3. nadzemním podlaží domu na adrese [ulice a číslo] v [obec] (dále též jen„ byt“). Nájemní smlouva byla následně měněna dodatky č. 1 až 5, kterými bylo prodlouženo trvání nájemního vztahu, nájemní vztah skončil ke dni 28. 2. 2019. Dle smlouvy byla žalovaná povinna hradit měsíčně nájemné ve výši 3 327 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, popř. nedoplatek na vyúčtovaných službách. Dluh na nájemném za období listopad 2018 až leden 2019 činí 9 981 Kč (3x 3 327 Kč). Žalobkyně vyúčtovala žalované služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, když žalované dle vyúčtování vznikl nedoplatek na vyúčtovaných službách ve výši 4 264 Kč, který byl splatný do 31. 7. 2019. Za období od 1. 1. 2019 do 28. 2. 2019 vznikl nedoplatek na vyúčtovaných službách ve výši 1 964 Kč, který byl splatný do 31. 7. 2020. Žalobkyně dále požaduje zaplacení částky 114 Kč představující neuhrazené služby, které nejsou předmětem vyúčtování, za období listopad 2018 až leden 2019. K úhradě shora uvedených pohledávek byla žalovaná žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou. Žalovaná však ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 7. 1. 2022 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“ /) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z jednání omluvila a žalovaná, leč řádně předvolána, se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavila.

4. Z Výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

5. Z Informace o pozemku ze dne 19. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. 586, jehož součástí je stavba - budova [adresa], [obec] – centrum, ulice [ulice a číslo].

6. Z Nájemní smlouvy ze dne 31. 11. 2015 (dále jen„ nájemní smlouva“) soud zjistil, že listina byla podepsána žalovanou jako nájemcem a žalobkyní jako pronajímatelem, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemci do užívání byt č. 5 nacházející se v 3. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] a nájemce se zavázal hradit nájemné ve výši 3 327 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši stanoveném v evidenčním listu nájemce. Smlouva byla uzavřena na 3 měsíce ode dne 1. 12. 2015 Smluvní strany si sjednaly, že nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu jsou splatné nejpozději k poslednímu dni daného kalendářního měsíce. Smluvní strany si v čl. VI. odst. 4 smlouvy ujednaly, že vyúčtování měsíčních záloh na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno žalobkyní v závislosti na vyúčtování jednotlivých energií ze strany jejich poskytovatelů pro každý příslušný kalendářní rok, nejpozději však do 30. června následujícího kalendářního roku prostřednictvím písemného podání stanovujícího výši nedoplatku či přeplatku na přijatých zálohových platbách, jejich splatnost a způsob zaplacení, respektive vrácení. Dodatky k nájemní smlouvě č. 1 až č. 5 byl nájem bytu prodloužen až do 28. 2. 2019. Žalovaná byt předala žalobkyni dne 28. 2. 2019, jak plyne z Předávacího protokolu.

7. Z Evidenčního listu nájemníka vyplývá, že majitelem domu je žalobkyně a nájemníkem je žalovaná. Dále z něj plyne, že celková předepsaná částka činí 3 938 Kč, z toho nájemné činí 3 327 Kč, osvětlení činí 32 Kč, studená voda činí 500 Kč, správa vodoměru SV činí 19 Kč, úklid činí 60 Kč. Oba účastníci stvrdili listinu svými vlastnoručními podpisy.

8. Z Opisů karty úhrad nájemného soud zjistil, jak žalovaná platila nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu.

9. Z Vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ze dne 15. 4. 2019 soud zjistil, že zálohy činily celkem 7 104 Kč a náklad (osvětlení, studenou vodu,…) činil celkem 10 184 Kč, celkový nedoplatek je vyčíslen částkou 11 723 Kč. Dále z něj plyne, že dluh z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2018 činí 7 876 Kč, dluh na penále činí celkem 767 Kč. Nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2019. Vyúčtování bylo žalované odesláno (kopie obálky).

10. Z Vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2019 do 28. 2. 2019 ze dne 30. 3. 2020 soud zjistil, že zaplacené zálohy činily celkem 592 Kč a náklad (osvětlení, studenou vodu,…) činil celkem 2 556 Kč. Dále z něj plyne, že dluh z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2019 činí 7 018 Kč, dluh na penále činí celkem 2 133 Kč, dluh z nezaplacených předpisů za přechozí období činí celkem 7 876 Kč. Skutečný nedoplatek je vyčíslen částkou 1 964 Kč, výsledné saldo – nedoplatek činí 18 399 Kč. Nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2020. Vyúčtování bylo žalované odesláno (kopie obálky).

11. Z listiny označené jako Uznání dluhu a plnění ve splátkách soud zjistil, že byla podepsána dne 4. 2. 2019 žalovanou, která prohlásila, že uznává dluh vůči žalobkyni v celkové výši 11 814 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu č. 5 v období od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2019 na základě nájemní smlouvy.

12. Z Výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6. 10. 2021 a z kopie dodejky vyplývá, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě částky 16 266 Kč představující dluh na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu. Upomínka byla žalované odeslána dne 7. 10. 2021 (kopie obálky).

13. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyní jakožto pronajímatelem a žalovanou jakožto nájemcem byla dne 30. 11. 2015 podepsána listina označená jako nájemní smlouva, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemci do užívání byt č. 5 nacházející se v 3. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], jenž je ve vlastnictví žalobkyně, a nájemce se zavázal hradit nájemné ve výši 3 327 Kč a služby spojené s užíváním bytu ve výši stanoveném v evidenčním listě. Nájem bytu byl žalované dodatky č. 1 až č. 5 k nájemní smlouvě prodloužen až do 28. 2. 2019 Smluvní strany si sjednaly, že nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu jsou splatné nejpozději k poslednímu dni daného kalendářního měsíce. Žalovaná neuhradila nájemné za období listopad 2018 až leden 2019 ve výši celkem 9 981 Kč. Dne 15. 4. 2019 žalobkyně žalované vyúčtovala služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, když náklady (osvětlení, studenou vodu, …) celkem činily částku 10 184 Kč a zálohy činily částku ve výši 7 104 Kč, zda se jedná o zálohy předepsané či skutečné uhrazené ve vyúčtování není uvedeno. Týmž vyúčtováním byla žalovaná vyzvána k úhradě celkového nedoplatku ve výši 11 723 Kč, když je v něm uvedeno, že nedoplatek z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2018 činí 7 876 Kč a penále činí 767 Kč. Nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2019. Z čeho se skládá nedoplatek z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2018 (zda se jedná o neuhrazené zálohy na služby či nájem) nelze z vyúčtování zjistit. Dne 30. 3. 2020 žalobkyně žalované vyúčtovala služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2019 do 28. 2. 2019, když náklady (osvětlení, studenou vodu, …) celkem činily částku 2 556 Kč a zaplacené zálohy činily částku ve výši 592 Kč. Týmž vyúčtováním byla žalovaná vyzvána k úhradě celkového nedoplatku ve výši 18 399 Kč, když je v něm uvedeno, že nedoplatek z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2019 činí 7 018 Kč a penále činí 2 133 Kč. Nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2020. Z čeho se skládá nedoplatek z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2018 (zda se jedná o neuhrazené zálohy na služby či nájem) nelze z vyúčtování zjistit. Žalovaná neuhradila na shora uvedené pohledávky ničeho, přestože byla žalobkyní před podáním žaloby upomenuta výzvou ze dne 6. 10. 2021.

14. Podle § 3074 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

15. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

17. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle odstavce 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

18. Podle § 2252 odst. 1 občanského zákoníku požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů.

19. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

21. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla platně uzavřena nájemní smlouva ke shora uvedené bytové jednotce v souladu s § 2201 o. z. Žalobkyně byla povinna předat žalované byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit mu plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním a žalovaná byla povinna hradit nájemné, stanovené pevnou měsíční částkou podle § 2246 odst. 1 o. z., a zálohy na služby spojené s nájmem bytu podle § 2247 o. z., splatné vždy nejpozději poslední den kalendářního měsíce, řádně a včas. Žalobkyně splnila svou povinnost a přenechala byt žalované k užívání a zajistila služby související s užíváním bytu. Žalovaná však nájemné v souladu s nájemní smlouvou po celou dobu nájmu řádně a včas nehradila, když neuhradila nájemné za období listopad 2018 až leden 2019 ve výši celkem 9 981 Kč, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala. Žalovaná dále neuhradila žalobkyni nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu, které nejsou předmětem vyúčtování, za listopad 2018 až leden 2019 v celkové výši 114 Kč, za správu vodoměru SV, správu vodoměru TUV a domovníka, které byly splatné spolu s nájemným vždy do konce měsíce, za nějž měly být hrazeny. Žalobkyni pak vzniklo vedle práva na zaplacení dlužného nájemného ve výši 9 981 Kč a nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu ve výši 114 Kč rovněž právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení, a to ode dne následujícího po splatnosti dlužného nájemného, resp. poplatků za správu vodoměru SV, vodoměru TUV a domovníka ve výši 38 Kč měsíčně.

22. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši 10 095 Kč (3x 3 327 Kč + 114 Kč) s příslušným úrokem z prodlení. Jde-li o úrok z prodlení ze dlužné nájemné a poplatky za služby, jež nejsou předmětem vyúčtování, tyto byly splatné posledního dne kalendářního měsíce, na něž byly placeny. Žalovaná je v prodlení vždy od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, na něj prodlévající nájemné a poplatky připadly, tedy od 1. 12. 2018 (listopad 2018), 1. 1. 2019 (prosince 2018), 1. 2. 2019 (leden 2019), sazba úroku z prodlení přitom činí 9 % (listopad 2018), resp. 9,75 % (prosinec 2018 a leden 2019) v souladu s § 2 odst. 1 nařízení č. 351/2013 Sb.

23. Dle nájemní smlouvy byla žalovaná dle § 2247 občanského zákoníku povinna hradit vedle nájmu zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalobkyně dne 15. 4. 2019 vyúčtovala žalované služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 v částce 11 723 Kč, když nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2019, za období od 1. 1. 2019 do 28. 2. 2019 v částce 18 399 Kč, když nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2019. Dle shora uvedených ustanovení je třeba ve vyúčtování mimo jiné uvést výši zaplacených záloh a vyčíslit rozdíl mezi uhrazenými zálohami a skutečnými náklady. Jak bylo již uvedeno shora z vyúčtování služeb za rok 2018 nelze zjistit výši uhrazených záloh a rozdíl mezi uhrazenými zálohami a skutečnými náklady, vyúčtování tak nesplňuje náležitosti stanovené zákonem. Pokud kolonka„ Záloha“ představuje položku skutečně zaplacených záloh (když však v žalobě žalobkyně udává jiné vyčíslení sumy zaplacených záloh), pak je třeba uzavřít, že žalované za služby v daném období vznikl nedoplatek v jiné než žalobkyní požadované výši. Pokud kolonka představuje sumu naplánovaných záloh, pak vyúčtování absentuje údaj o celkové sumě zaplacených záloh. V každém případě je žalobkyní předložené vyúčtování nepřezkoumatelné. Je tak třeba podotknout, že ani výše žalobkyní tvrzeného nedoplatku za období od 1. 1. 2018 do 31. 10. 2018 neodpovídá předloženému vyúčtování.

24. V usnesení sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 ze dne 23. 3. 2016 Nejvyšší soud vyslovil závěr, že dluží-li nájemce bytu pronajímateli splatné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, vzniká mu nárok na poplatek z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popřípadě kdy měl žalobce provést jejich vyúčtování. Zaplacení samotných záloh se pronajímatel po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh mu nezaniká.

25. Jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018, vyúčtování služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši.

26. V rozsudku ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, pak Nejvyšší soud dovodil, že nelze ztratit ze zřetele, že není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost pronajímatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost přeplatku, případně nedoplatku, plynoucího z vyúčtování (k tomu lze pro srovnání opětovně odkázat na závěry vyjádřené v bodu I.2.d. stanoviska sp. zn. Cpj 164). Lze tudíž přisvědčit dovolatelovu názoru, že na základě věcně nesprávného vyúčtování nemůže nájemce úspěšně vymáhat po pronajímateli ani případný přeplatek na službách vyplývající z vyúčtování (natož přeplatek ve správné výši), neboť ten se nikdy nestane splatným. Přitom v zájmu dosažení splatnosti tohoto přeplatku nemá nájemce jinou možnost než podat žalobu na stanovení povinnosti pronajímateli provést (řádné) vyúčtování služeb.

27. V souladu se shora uvedenými judikaturními závěry Nejvyššího soudu tak soud dospěl k závěru, že„ vyúčtování“ služeb za období 1. 1. 2018 až 31. 10. 2018 vyhotovené žalobkyní nelze považovat za řádná vyúčtování, pročež ani nelze uvažovat o žádném nedoplatku nebo přeplatku s ohledem na skutečnost, že žalovanou uhrazené zálohy nebyly dosud žalobkyní řádně vyúčtovány. Vyúčtování je nepřezkoumatelné, neboť neposkytuje žalované možnost ověřit si skutečný stav provedených plateb, účtovaných služeb a z rozdílu plynoucích platebních povinností, v důsledku čehož si žalovaná nemohla ověřit správnost vyčíslení požadovaného nedoplatku, tudíž se nemohl případný nedoplatek nebo přeplatek stát splatným. Žalobkyni tak nevzniklo právo na úhradu nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za období 1. 1. 2018 až 31. 10. 2018 žalovaná se tak ani nemohla dostat do prodlení s úhradou těchto dluhů.

28. Jde-li o vyúčtování služeb na období od 1. 1. 2019 do 28. 2. 2019, pak vyúčtování obsahuje veškeré zákonem stanové náležitosti a je vyúčtováním řádným, když je z něj patrná i výše nedoplatku stanovená rozdílem mezi skutečně zaplacenými zálohami (592 Kč) a vynaloženými náklady na služby (2 556 Kč). Žalobkyně dne 30. 3. 2020 vyúčtovala žalované služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2019 do 28. 12. 2019 v částce 1 964 Kč, když nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2020. Soud proto žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 1 964 Kč spolu s příslušným úrokem z prodlení.

29. Žalovaná přitom měla svůj dluh co do důvodu a výše uznat. Žalobkyně předložila soudu listinu ze dne 4. 2. 2019, v níž žalovaná prohlásila, že uznává dluh vůči žalobkyni v celkové výši 11 814 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu č. 5 v období od 1. 11. 2018 do 31. 1. 2019 na základě nájemní smlouvy.

30. Soud konstatuje, že uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká závazek nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o. z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobkyni svědčí vyvratitelná právní domněnka existence sporného dluhu, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou. Žalovaná však zůstala zcela pasivní a vyvratitelnou domněnku existence dluhu nijak nezpochybňovala.

31. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že uznáním závazku (dluhu) dle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) či § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2854/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 633/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 127, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2003, pod číslem 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2005, pod číslem 1, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4139/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1174/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3902/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1801/2013). Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, soud konstatuje, že jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od 1. 1. 2014, a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o. z.

32. Soud se tedy zabýval listinou ze dne 4. 2. 2019 označenou jako uznání dluhu, přičemž dospěl k závěru, že tato listina nesplňuje náležitosti, aby ji bylo lze považovat za uznání dluhu podle § 2053 o. z.

33. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 779/2002 dovodil, že uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony (§ 34 a násl. obč. zák.) je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše, nebo-li, má-li mít písemné uznání práva dlužníkem právní důsledky uvedené v § 558 obč. zák. (tj. důsledky v podobě přetržení promlčení), je nutné, aby došlo k uznání práva jak co do důvodu, tak co do výše, přičemž pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný z jiné listiny, na níž je v listině o uznání dluhu výslovný odkaz. Stejně tak uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná.

34. Rovněž v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1251/2006 Nejvyšší soud uzavřel, že určitost uznávaného závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. musí vyplývat z písemného projevu dlužníka a nelze ji dovozovat ani z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává.

35. Listina předložená žalobkyní ze dne 4. 2. 2019 však shora uvedeným požadavkům nedostála, neboť z ní není nijak zřejmý právní důvod uznávaného závazku. V listině je pouze uvedeno, že jde o dlužnou částku za nájemné a služby za užívání bytu. Není však již uvedeno nic o tom, jakou výši by dlužné nájemné mělo činit, rovněž není uvedeno nic o tom, jaká je výše neuhrazených služeb, a ideálně rovněž o jaké služby by mělo jít. Uznávaný dluh nelze ztotožnit s dluhem, jenž je předmětem tohoto řízení ani podle jejich výše, když ta je v obou případech rozdílná. Uvedené nedostatky umožňující jednoznačné určení důvodu uznávaného dluhu pak nejsou nahrazeny ani případným odkazem na listinu, jež by uvedené skutečnosti obsahovala. Za dané situace tak nezbývá než uzavřít, že žalobkyní předložené uznání dluhu je pro svoji neurčitost neplatné, pročež nezakládá domněnku existence uznávaného dluhu a s ní související přesun důkazního břemene na žalovanou.

36. Soud proto shledal nedůvodnou žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 264 Kč s příslušenstvím (vyúčtování za rok 2018), proto žalobu v této části zamítl.

37. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně (výrok ad I. vs výrok ad II., včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) činí 74,10 % (15 187,97 Kč), její neúspěch pak 25,90 %, má tedy nárok na náhradu 48,20 % účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech (příkladně viz řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 34 C 279/2019, 29 C 281/2019, 29 C 293/2019), kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, označením smlouvy a údaji z vyúčtování, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náklady řízení ve výši 1 060,40 Kč. Tyto náklady tvoří žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení. V rámci nákladů právního zastoupení soud žalobci přiznal odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzva) á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 21%, tj. celkem 2 200 Kč, z čehož 48,20 % činí 1 060,40 Kč.

38. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení