76 C 27/2023 - 41

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro: náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 742,85 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 28 742,85 Kč za dobu od 26. 1. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 47 632,15 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 47 632,15 Kč za dobu od 26. 1. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 879,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdškZ“) za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřeně dlouhou dobou trvání řízení o jeho návrhu na určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení před [Anonymizováno] [Anonymizováno] pod sp.zn. FA/SR/ZP/50/2017 a navazující soudní řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 22 C 229/2019. V žalobě tvrdil, že řízení před [Anonymizováno] [Anonymizováno] trvalo od 16. 1. 2017 do rozhodnutí o námitkách dne 11. 10. 2019, tedy více než 30 měsíců. Žalobce dále uvedl, že následně podal dne [datum] u zdejšího soudu žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), o které bylo rozhodnuto rozsudkem dne [datum], č.j. 22 C 229/2019-90, proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, nicméně s ohledem na to, že žalovaná společnost [právnická osoba]. po nařízení jednání odvolacího soudu veškeré plnění žalobcem požadované uhradila, vzal žalobce dne [datum] žalobu zpět a odvolací soud usnesením ze dne [datum], č.j. 29 Co 53/2022-171, rozhodl o zastavení řízení. Řízení před soudy obou stupňů tak trvalo od 11. 12. 2019 do 8. 6. 2022, kdy bylo usnesení odvolacího soudu žalobci doručeno, tedy 29 měsíců. Celková délka obou řízení tak činí 59 měsíců a 3 týdny. Žalobce dále tvrdí, že nález [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl vydán po uplynutí zákonné lhůty, jejíž lhůtu počítá nejpozději od 14. 7. 2017, tj. den následující po doručení vyjádření a podkladů ze strany [právnická osoba]., tj. nález měl být vydán do dne 12. 10. 2017, přičemž ten byl vydán 23. 8. 2018. Proti nálezu podal žalobce dne 9. 9. 2019 námitky, o kterých mělo být rozhodnu od 30 dnů od doručení, tj. do 9. 10. 2019, rozhodnuto bylo 11. 10. 2019. Nález, ani rozhodnutí o námitkách, tedy nebylo vydáno v přiměřené lhůtě a došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Ohledně soudního řízení namítá žalobce délku více než 23 měsíců, za situace, kdy skutkový stav zjištěný [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl nesporný a soud další důkazy označené žalobcem, zejména výslechy svědků, pro nadbytečnost neprováděl. Má za to, že nalézací soud byl řadu měsíců zcela nečinný, případně byl činný jen formálně. Řízení před odvolacím soudem trvalo více než 6 měsíců, kdy dle žalobce k tomuto přispěl významně soud prvního stupně. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], která žádost projednala a dopisem ze dne [datum] konstatovala porušení práva. S ohledem na to, že výše nemajetkové újmy se neprokazuje, neboť vzniká samotným porušením základních práv a svobod, požaduje žalobce zadostiučinění ve výši 76 375 Kč. Základní částku za 59 měsíců pak žalobce vypočítal na částku 58 750 Kč, přičemž požadoval navýšení základní výměry o 10 % za neprodloužení zákonné lhůty k vydání nálezu, o 10 % za neprodloužení zákonné lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách a o 10 % za to, že se žalobce aktivně bránil nečinnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] a soudu prvního stupně.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná má za to, že relevantní není formální doba trvání řízení, ale pouze doba, pro niž účastník řízení toto řízení vnímá jako probíhající a je v nejistotě o jeho výsledku, přičemž dle žalované nejistota žalobce pominula dne, kdy na jeho účet přišla částka, kterou [právnická osoba]. dobrovolně plnila, nejpozději však řízení skončilo dne [datum], kdy žalobce vzal žalobu zpět. Ohledně průběhu řízení před [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalovaná uvedla, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] překročil lhůtu pro vydání nálezu o 4 měsíce a pochybil, když od [datum] do vydání nálezu nesdělil stranám sporu, že prodlužuje lhůtu pro vydání nálezu. Rozhodnutí o námitkách bylo vydáno v zákonné lhůtě. Žalovaná odmítá, že by žalobce mohl utrpět nemajetkovou újmu, a to z důvodu, že žalobce pojistnou smlouvu uzavřel dobrovolně na dobu 30 let a zavázal se po celou tuto dobu platit sjednané pojistné, sám žalobce se neplatnosti pojistné smlouvy začal dovolávat až po několika letech jejího trvání, přičemž dovolal-li by se dříve, nemohl by mít obavy, že přijde o značnou část svých finančních prostředků. Postup [Anonymizováno] [Anonymizováno] měl ztížit sám žalobce tím, že podal návrh na zahájení řízení s nedostatky. Předmět sporu není dle žalované pro žalobce natolik významný, když nedostatky pojistné smlouvy namítá až po několika letech jejího trvání. Žalovaná se domnívá, že namítaná délka řízení 30 měsíců je spíše nepřiměřená, avšak od 7. 12. 2017, kdy byl žalobce seznámen s předběžným právním posouzením finančního [Anonymizováno] mu již nemohla vzniknout žádná újma, jak řízení dopadne, neboť znal předběžný názor. Celková délka řízení byla ovlivněna složitostí věci a aktivitou stran. K řízení před soudy uvedla, že pro o účely nemajetkové újmy řízení trvalo necelých 28 měsíců, přičemž tuto délku lze ještě považovat za přiměřenou, i když před soudem prvního stupně mohlo docházet k jisté nekoncentrovanosti. Dále uvedla, že předmětná věc nepatří mezi spory s přednostním právem projednání a rovněž částka, které se žalobce domáhal ve výši 31 898 Kč, nemohla žalobci způsobovat újmu, která by odůvodňovala relutární satisfakci z důvodu nejistoty, natož ve výši 76 375 Kč. Žalovaná trvá na tom, že konstatování porušení práva a omluva, které se žalobci dostalo, je dostatečným zadostiučiněním. Přitom připomněla judikaturu ESLP, která uvádí, že průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená. Celková délka řízení 53 měsíců, ve 4 stupních, nelze považovat za nepřiměřenou. K výši požadovaného zadostiučinění žalovaná uvedla, že ji považuje za neúměrnou významu řízení, ve kterém byla spornou částka 31 898 Kč a žalobce tak požaduje částku dvojnásobnou.

3. K věci se vyjádřilo tako [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to ohledně délky řízení před zdejším soudem ve věci 22 C 229/2019 s tím, že celková délka řízení je standardní a přiměřená.

4. K vyjádření žalované žalobce uvedl, že nebyl nečinný, naopak podal dvě výzvy k opatření proti nečinnosti. Má za to, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] pochybil, když neinformoval strany sporu o prodloužení lhůty pro vydání nálezu. K délce trvání řízení před soudy obou stupňů uvedl, že přestože byla žaloba vzata zpět, žalobce setrval v nejistotě ohledně rozhodnutí v části náhrady nákladů řízení, a nejistota tak trvala i po zpětvzetí žaloby. Dle žalobce má soud prvního stupně ze své rozhodovací praxe již značné zkušenosti s rozhodováním agendy finančního arbitra. Ohledně důležitosti předmětu sporu pro žalobce pak doplnil, že pro něj sporná částka nebyla natolik vysoká, aby na ní byl žalobce životně závislý, avšak rozhodně není zanedbatelná a pro osobní život žalobce a jeho domácnost je zásadní, a proto pro něj má zásadní význam i stanovení přiměřeného zadostiučinění. Zadostiučinění ve formě omluvy a konstatování porušení práva, jež se mu dostalo, pak nepovažuje za dostatečné.

5. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Výzvou ze dne [datum] uplatnila žalobce prostřednictvím právního zástupce svůj nárok na zaplacení zadostiučinění ve výši [částka] vůči žalované. Dopisem ze dne [datum] žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdškZ s tím, že namítanou celkovou délku řízení lze považovat za hraničně nepřiměřenou, omluvila se žalobci za to, že ze strany [Anonymizováno] [Anonymizováno] a ze strany obecných soudů, především soudu I. stupně došlo k dílčím průtahům v řízení, pro které mohl celkovou dobu řízení vnímat jako nepřiměřeně dlouhou.

6. Ze spisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] sp.zn. FA/SR/ZP/50/2017 a nesporných tvrzení stran soud zjistil, že žalobce se v návrhu na zahájení řízení domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 31 898 Kč s příslušenstvím z pojistné smlouvy č. [hodnota] označené jako Životní pojištění [Anonymizováno] [Anonymizováno], s počátkem pojištění ode dne [datum] a pojistnou dobou 30 let. Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobce dne [datum]. Jelikož návrh vykazoval nedostatky, vyzval [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalobce dne [datum] k jejich odstranění a poskytl mu poučení o řízení před finančním arbitrem. Dne [datum] bylo finančnímu arbitrovi doručeno vyjádření k výzvě ze strany žalobce a následně dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení [Anonymizováno] a vyzval ji k vyjádření. Dne [datum] požádala pojišťovna o prodloužení lhůty, ta byla prodloužena do [datum], načež bylo opětovně požádáno o prodloužení lhůty do [datum] a téhož dne opětovně požádala [Anonymizováno] o prodloužení lhůty. Dne [datum] vyzval finanční arbitr opakovaně [Anonymizováno] k předložení podkladů a vyjádření k návrhu. [Anonymizováno] předložila vyjádření a podklady dne [datum]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr [Anonymizováno] k předložení příloh vyjádření k návrh a tyto byly předloženy dne [datum]. Dne [datum] finanční arbitr sdělil své předběžné právní posouzení. Dne [datum] předložil žalobce vyjádření k předběžnému právnímu názoru. Dne [datum], resp. [datum] finanční arbitr vyzval účastníky k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně i [Anonymizováno] dne [datum] a [datum] požádali finančního arbitra o zaslání podkladů. Finanční arbitr žádosti dne [datum] a dne [datum] vyhověl. Žalobce se ke shromážděným podkladům vyjádřil dne [datum], finanční arbitr dne [datum] vyzval žalobce, aby doložil právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Dne [datum] vyzval finanční arbitr pojišťovnu, aby se vyjádřila k námitce promlčení, kterou vznesl žalobce a dne [datum] se pojišťovna vyjádřila, dne [datum] se vyjádřil žalobce. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobce, aby se vyjádřil k nově shromážděným podkladům a sdělil účastníkům, že prodlužuje lhůtu pro vydání nálezu do [datum]. Následně podáním ze dne [datum] bylo sděleno prodloužení lhůty k vydání nálezu do [datum]. Dne [datum] zaslal žalobce žádost o sdělení stavu řízení a také výzvu k opatření proti nečinnosti. Finanční arbitr vydal nález dne [datum], doručen žalobci dne [datum]. Žalobce podal proti nálezu dne [datum] námitky a následujícího dne byla pojišťovna vyzvána k vyjádření k těmto námitkám, to bylo zasláno k [datum]. Finanční arbitr vydal dne [datum] rozhodnutí o námitkách, to nabylo právní moci k [datum].

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp.zn. 22 C 229/2019 a nesporných tvrzení stran bylo zjištěno, že dne [datum] byla ke zdejšímu soudu podána žaloba podle části V. o.s.ř. Dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, tento byl ke dni [datum]. Dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vyjádření k podané žalobě. Dne [datum] se žalobce dotazoval na stav řízení. Dne [datum] podala žalovaná vyjádření k žalobě, k tomu se žalobce vyjádřil podáním ze dne [datum]- Přípisem ze dne [datum] byl finanční arbitr vyzván k vyjádření, toto učinil podáním ze dne [datum]. K tomuto se vyjádřila žalovaná podáním ze dne [datum], dne [datum] doplnil žalobce důkazy a požádal o sdělení stavu řízení. Dne [datum] zaslal žalobce vyjádření. Nalézací soud nařídil první jednání ve věci na [datum] nařízeno ústní jednání a téhož dne byl vydán rozsudek. Rozsudek byl doručen žalobci dne [datum] a žalované dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce odvolání, dne [datum] byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, ten uhradil k [datum]. Dne [datum] zaslal soud žalované odvolání žalobce a vyzval ji k vyjádření k podanému odvolání. Dne [datum] se žalovaná vyjádřila k odvolání. Dne [datum] byl spis doručen odvolacímu soudu. Jednání bylo nařízeno na [datum]. Následně žalovaná požádala podáním ze dne [datum] o odročení jednání s tím, že došlo z její strany k úhradě žalované částky. Odvolací soud vyzval přípisem doručeným žalobci k [datum] ke sdělení aktuálního procesního stanoviska. Dne [datum] bylo Obvodnímu soudu pro [adresa] zasláno zpětvzetí žaloby, které bylo dne [datum] doručeno odvolacímu soudu. Žalované bylo zasláno zpětvzetí žalobce a byla vyzvána ke sdělení, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby, toto jí bylo doručeno dne [datum], podáním doručeným dne [datum] sdělila, že se zpětvzetím souhlasí. Dne [datum] bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze, č.j. 29 Co 53/2022-171, kterým byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Usnesení nabylo právní moci k 14. 6. 2022.

8. Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Žalobce podal dne [datum] návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, kterým se domáhal na pojišťovně vydání bezdůvodného obohacení. Finanční arbitr s účastníky komunikoval a shromažďoval podklady pro rozhodnutí a vydal nález dne [datum]. Řízení o námitkách bylo zahájeno námitkami žalobce dne [datum], dne [datum] arbitr rozhodl o námitkách, toto rozhodnutí nabylo právní moci 16. 10. 2019. Celková doba řízení před finančním arbitrem ve dvou stupních v délce 33 měsíců, překračuje dobu nezbytně potřebnou pro takové řízení. Navazující soudní řízení pak bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum], soud I. stupně rozhodl rozsudkem dne [datum] a odvolací soud rozhodl usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci k 14. 6. 2022. Řízení před soudy dvou stupňů tak celkem trvalo více než 26 měsíců. Do délky soudního řízení, která je relevantní pro odškodnění soud tak započítal i dobu do právní moci konečného rozhodnutí odvolacího soudu. Soud se tak neztotožnil s názorem žalované, že relevantní je pouze doba do zaplacení, případně do zpětvzetí žaloby, pročež následně již žalobce nemůže pociťovat nejistotu. U takto dlouhého řízení, které trvalo několik let, před dvěma institucemi, na několika stupních, zcela jistě může být pociťována nejistota i ohledně nákladů řízení, o kterých bylo po zpětvzetí žaloby rozhodováno.

9. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobkyně dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdškZ.: „Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 10. Podle § 13 odst. 1 OdškZ.: „Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 11. Podle § 13 odst. 2 OdškZ.: „Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 12. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdškZ.: „(1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. ([právnická osoba] případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.: „každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 14. Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“): „k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.“ 15. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi: „řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ 16. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi: „arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ 17. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi: „arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 18. Dle § 24 zákona o finančním arbitrovi: „se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak.“ 19. Dle § 6 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v tehdy platném znění („s. ř.“), „správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).“ 20. Dle § 36 odst. 3 s. ř.: „nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis.“ 21. K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie.

22. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdškZ (shodně v § 22 OdškZ) a v § 31a OdškZ. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdškZ v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdškZ. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o „projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ 23. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení před finančním arbitrem a navazující soudní řízení - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí OdškZ. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 OdškZ stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv.

24. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

25. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. To, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatné, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Zdejší soud má tak za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Shodně pak i v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/2016, kde se tento soudu zabýval i aplikací čl. 6 Úmluvy na správní řízení, na které soudní přezkum nenavazoval a čl. 6 Úmluvy ve svém dílčím závěru vztáhl i na stavební řízení. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdškZ na odškodnění nesprávného úředního postupu - nepřiměřenou délku řízení.

26. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

27. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdškZ, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

28. S ohledem na výše uvedené se soud dále zabýval otázkou, nakolik byla celková délka řízení před finančním arbitrem přiměřená. Jak vyplývá ze Stanoviska, při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) OdškZ, které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění. Celková délka řízení před finančním arbitrem a následně před soudem, celkem tedy ve 4 stupních, byla 63 měsíců a 3 dní. S ohledem na celkovou délku řízení v předmětné věci i přes složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, soud zhodnotil, že řízení trvalo déle, než by mělo.

29. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se v řízeních spadajících pod čl. 6 Úmluvy vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu z nejistoty ohledně výsledku řízení a žádné důkazy se v tomto ohledu zásadně nevyžadují, jelikož újma vzniká samotným porušením práva. Článek 6 Úmluvy se na správní řízení před finančním arbitrem vztahuje a vznik újmy na straně žalobkyně je tak presumován.

30. Soud se dále zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně. V projednávané věci se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku újmy na straně žalobkyně, jak bylo popsáno výše, pak současně je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně, když tato újma je tvrzena a presumována právě ze správního řízení v žalobě uvedeného. Všechny tři kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby o náhradu újmy tak jsou splněny.

31. Materiální složitost řízení soud hodnotí jako velmi složité, a to jak po stránce právní, tak po stránce skutkové i procesní. Složitost byla dána zejména tím, že bylo zapotřebí posoudit smlouvu vztahující se k investičnímu životnímu pojištění, která byla uzavřena v roce 2011 ještě před rekodifikací soukromého práva, přičemž návrh na určení její neplatnosti byl podán až v roce 2017, uplynulo tedy relativně dlouhé časové období během nějž se relevantní právní úprava zásadním způsobem proměnila. Bylo tedy třeba vypořádat se nejenom se složitostí právní úpravy pojistné smlouvy jako takové, ale i s jejími podstatnými změnami v čase. Finanční arbitr i soud tak musely aplikovat příslušná zákonná intertemporální ustanovení. Finanční arbitr se musel vypořádat s námitkami žalobce o neplatnosti smlouvy i existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a námitkami promlčení. Z hlediska formální složitosti řízení je namístě zohlednit dvojinstančnost řízení, jak před finančním arbitrem, tak před soudy. Soud tak má za to, že zvýšená složitost řízení byla v projednávané věci dána. Je si přitom vědom, že finanční arbitr je specializovaným orgánem zaměřeným právě na řešení sporů tohoto druhu a že daná věc bezpochyby nebyla typově první, kterou by se takto musel zabývat. I přesto je však třeba mít na paměti, že každý jednotlivý případ má svá neopakovatelná specifika, se kterými je zapotřebí se vypořádat a v rámci rozhodování je náležitě zohlednit. Procesní složitost pak soud hodnotí zejména s ohledem na to, že řízení mezi spotřebitelem a finančním institucí podléhá zásadě vyšetřovací, kdy finanční arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy.

32. Pokud se jedná o kritérium jednání žalobce se aktivně bránil nečinnosti jak finančního arbitra, tak i řízení před soudem, na druhou stranu se sám svým jednáním o délku řízení v negativním slova smyslu nezasloužil.

33. V postupu finančního arbitra soud shrnuje, že arbitr činil jednodušší úkony ve většině případů obratem, rozhodovací činnost prováděl ve lhůtách přiměřených složitosti věci, avšak zcela v období od uplynutí prodloužené lhůty k vydání nálezu, do vydání nálezu, ponechal strany v absolutní nejistotě a nebylo již činěno ničeho. V postupu finančního arbitra při rozhodování o námitkách však nesprávný úřední postup neshledává. Co se týče řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, došlo k drobným průtahům, avšak v celkové délce soudního řízení před dvěma stupni, nelze konstatovat jakoukoliv excesivní nepřiměřenost v délce řízení.

34. Pokud se jedná o význam předmětu řízení před finančním arbitrem pro žalobce, přihlédl soud zejména k tomu, že se jednalo o posouzení jediné smlouvy a částka 31 898 Kč, jež byla předmětem řízení, která není zcela zanedbatelnou, avšak není ani zcela vysokou. Předmět řízení přitom typově nevykazuje znaky, z nichž je dovozován zvýšený význam pro poškozeného. Zvýšený význam řízení proto nelze presumovat a ani žalobce se v tomto ohledu nedovolává žádných zvláštních okolností nad rámec těch daných povahou věci a vyplývajících přímo ze spisu finančního arbitra. Soud tak má za to, že význam předmětu řízení lze hodnotit jako běžný. Soud rovněž připomíná závěry rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 1162/2017 dle kterého by výše odškodnění neměla v zásadě přesahovat původně uplatňovanou částku, která v konkrétním případě činila 31 898 Kč.

35. S ohledem na výše uvedené, zejména pak s ohledem na celkovou délku řízení před finančním arbitrem a navazující soudní řízení, hodnotí soud řízení jako celek nepřiměřeně dlouhým.

36. Při určení vhodné formy satisfakce dle § 31a odst. 2 OdškZ je třeba zohlednit konkrétní skutkové okolnosti daného případu a mít na zřeteli, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud by samo o sobě nepředstavovalo postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je namístě poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2174/2012). Nepřiznat zadostiučinění v penězích lze v zásadě jen ve zcela výjimečných případech, kdy například délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 197/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

37. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze Stanoviska, dle kterého je možné za každý rok řízení přiznat částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první rok řízení. Je zároveň nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud proto pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady, za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud při svém výpočtu odškodnění vycházel právě ze Stanoviska a za první dva roky řízení přiznal částku 15 000 Kč resp. její polovinu po 7 500 Kč za rok, jelikož v tomto prvním roce je újma nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení částka narůstá. Soud vycházel právě z částky 15 000 Kč za první 2 roky řízení. Za třetí až pátý rok řízení 45 000 Kč a za zbývajících 3 měsíců a 3 dní soud stanovil základní částku 63 873 Kč, kterou dále modifikoval v souladu s ust. § 31a odst. 3 OdškZ.

38. Tuto základní částku je třeba dále modifikovat zohledněním faktorů dle § 31a odst. 3 OdškZ. Pokud jde o složitost řízení, vzhledem k již zmíněnému vyššímu stupni obtížnosti, specifikum toho, že se jedná o řízení mezi spotřebitelem a finančním arbitrem a podléhá zásadou vyšetřovací, dvojinstančnosti řízení jak před finančním arbitrem, tak před soudy, je namístě základní částku odškodnění ponížit, a to z důvodu velmi vysoké právní složitosti o 30%, z důvodu skutkové složitosti (nutné zkoumat rozsáhlou smluvní dokumentaci a velké množství obsáhlých podání účastníků) o dalších 20% a za procesní složitost o dalších 10%. Není naopak namístě zvýšení základní částky odškodnění pro postup finančního arbitra ani soudů. Jejich postup byl totiž příčinnou posouzení celkové délky předmětného řízení jako nepřiměřené.

39. Pro chování žalobce soud částku zvýšil o 5% z důvodů aktivity žalobce v průběhu řízení jak před finančním arbitrem, tak soudem.

40. S ohledem na význam předmětu řízení pro poškozeného soud hodnotil jako běžný a s ohledem k tomu, tak nedospěl k nutnosti ani zvýšení, ani snížení výše. Rovněž neshledal důvod pro navýšení kompenzace za porušení zákona finančním arbitrem, který neprodloužil lhůtu k vydání nálezu a k vydání rozhodnutí o námitkách, neboť toto je již zahrnuto v kompenzaci za nepřiměřenou délku řízení jako takové.

41. Po takto provedené modifikaci základní částky činí výsledné zadostiučinění 28 742,85 Kč. Tuto výši peněžitého plnění lze mít za plně způsobilou naplnit kompenzační funkci ve vztahu k nemajetkové újmě, kterou žalobce v řízení před finančním arbitrem utrpěl. Vedle uvedené částky žalobci náleží i požadovaný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců (§ 15 odst. 1 OdškZ poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem dle § 14 OdškZ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010). Za den uplatnění nároku u žalované je třeba považovat den [datum], kdy byla do datové schránky [Anonymizováno] [Anonymizováno] doručena žalobcova výzva k náhradě předmětné nemajetkové újmy. Posledním dnem lhůty dle § 15 odst. 1 OdškZ tak byl den 25. 1. 2023.

42. Žalobce žalobou požadoval částku v celkové výši 76 375 Kč s příslušenstvím, soud má však za to, že jím přiznaná částka v celkové výši 28 742,85 Kč[Anonymizováno]je přiměřeným zadostiučiněním za řízení před finančním arbitrem, které trvalo 63 měsíců a 3 dnů, a to z důvodů podrobně popsaných výše. Co do zbytku žalované částky spolu s příslušenstvím, soud žalobu zamítl (výrok I. a II. rozsudku), když pro přiznání vyššího zadostiučinění neshledal důvody.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady řízení v částce 18 879,50 Kč sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty vy výši 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) a.t.) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 4,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1,2 a. t. včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč[Anonymizováno]dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], účast na ústním jednání soudu dne [datum] a úkonu za účast při jednání dne [datum], kdy došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 950 Kč ve výši 2 929,50 Kč. Žalobce požadovala náhradu nákladů také za koncipování předžalobní výzvy ze dne [datum], avšak náklady spojené se sepisem předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu nelze přiznat, neboť to vylučuje ustanovení § 31 odst. 4 OdškZ, které je ve vztahu speciality k ust. § 137 a § 142a o. s. ř. Podle ust. § 31 odst. 4 OdškZ poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Výklad citovaného ustanovení je v současné době ustálen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1191/2011, nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 20/13 – bod 20. odůvodnění a tam citovaná rozhodnutí a odborná literatura, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1774/17).

44. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

45. Lhůtu k plnění stanovil soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení