76 C 273/2021-78

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 18 588,34 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 18 588,34 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Z důvodu opakovaného poručování smluvních ujednání původní věřitel prohlásil úvěr ke dni [datum] za splatný. Původní věřitel posléze postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně následně dne [datum] podala žalobu na zaplacení postoupené pohledávky, kterou se domáhala uhrazení částky [částka] spolu s příslušenstvím. Žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 10. 2014, č. j. 61 C 3474/2014-16. Dne 12. 8. 2014 uzavřela žalovaná se žalobkyní ve věci uvedeného dluhu dohodu o uznání dluhu [číslo] včetně smluvních ujednání [číslo]. Žalovaná dle bodu 2. 2 smluvních ujednání uznala dluh v celkové výši [částka], který se k datu postoupení pohledávky na žalobce skládal z jistiny ve výši [částka], z úroků ve výši [částka] a ze smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalovaná se v dohodě o uznání dluhu zavázala uznaný dluh uhradit formou 84 měsíčních splátek. Pro případ porušení dohody o splátkovém kalendáři byla sjednána možnost ztráty výhody splátek, resp. zesplatnění dluhu, a povinnost žalovaného hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celé dlužné částky, tj. z dlužné části Konečného dluhu, příslušenství a smluvních pokut specifikovaných pod bodem (D), 5.3 a 7.3 smluvních ujednání a veškerých dalších dluhů popsaných v dohodě o uznání dluhu a smluvních ujednání. Následně žalovaná po poskytnutí částečných plnění na svůj dluh závažným způsobem porušila dohodu o splátkovém kalendáři z dohody o uznání dluhu jeho neplněním, proto žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně se na základě svého rozhodnutí rozhodla požadovat smluvní pokutu pouze z dlužné jistiny, smluvních pokut a poplatků (v době uznání pohledávky se jednalo o částku ve výši [částka]). Žalovaná od podpisu dohody o uznání dluhu do dne [datum] uhradila částku v celkové výši [částka], přičemž žalobkyně všechny platby započetla na jistinu. Od [datum] byly na účet žalobce připsány následující platby: dne [datum] – [částka], dne [datum] – [částka], dne [datum] – [částka] a dne [datum] – [částka]. Všechny uvedené platby byly započteny na jistinu.

2. Žalovaná neuznala uplatněný nárok. Právo na zaplacení smluvní pokuty je promlčeno jako celek nejpozději v měsíci červnu 2018, když žalovaná přestala hradit splátky dne [datum] Dohoda o uznání dluhu včetně sjednání smluvní pokuty dle žalované pozbyla účinnosti dnem vydání rozsudku ve věci 61 C 3474/2014, neboť tímto rozsudkem byly stanoveny splatnost dluhu a způsob placení odlišně od dohody o uznání dluhu. Dne [datum] bylo s žalovanou jako dlužnicí zahájeno insolvenční řízení. Žalobkyně do řízen nyní uplatněnou pohledávku nepřihlásila. Žalovaná dále uvedla, že k vymožení povinnosti uložené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 10. 2014, č. j. 61 C 3474/2014-16, byla zahájena exekuce, okamžikem zahájení exekuce byla žalovaná povinna hradit dluhu k rukám exekutora. Postup žalobkyně je jednak v rozporu s principem právní jistoty, neboť žalobkyně nedovoláním se dohody o uznání dluhu ve shora uvedeném řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 dala najevo, že se dohodou necítí být vázána, jednak v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně nárokuje zaplacení smluvní pokuty po sedmi letech od vydání rozsudku č. j. 61 C 3474/2014-16, na jehož základě byla žalovaná v dobré víře, že právní vztahy mezi účastníky jsou vypořádány. Žalované není jasné, jaké plnění obdržela žalobkyně v exekučním a insolvenčním řízení na plnění pohledávky deklarované rozsudkem č. j. 61 C 3474/2014-16, jak jej započetla a jak konkrétně žalovaná neplnila dohodo o uznání dluhu. Žalovaná byla při uzavření dohody o uznání dluhu uvedena žalobkyní v omyl, neboť předpokládala, že uzavřením dohody bude předejito podání žaloby. Žalobkyně však žalobu podala ještě před uzavřením dohody, o čemž žalovaná nevěděla. Pokud by o tom věděla, nezavazovala by se dalším závazkem. Žalovaná se pro případ neztotožnění se s námitkami proti vznesenému nároku domáhá moderace smluvní pokuty na částku [částka].

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Původní věřitel a žalovaná dne [datum] podepsali smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla žalovaná obdržet úvěr ve výši [částka], jenž měla prostřednictvím 96 měsíčních splátek vrátit včetně úroku ve výši 11,90 % ročně (Smlouva o úvěru ze dne [datum]).

5. Obsahem přípisu ze dne [datum] vyhotoveného původním věřitelem a adresovaného žalované je oznámení o zesplatnění úvěru č. [bankovní účet] ke dni [datum]. Celková dlužná částka činí [částka] a to včetně smluvní pokuty ve výši [částka] ([příjmení] [příjmení] o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum]).

6. Původní věřitel a žalobkyně podepsali dne [datum] a [datum] Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se dohodli na postoupení pohledávek původního věřitele za jeho klienty obsaženými. V seznamu postupovaných pohledávek k Rámcově smlouvě je obsažena pohledávka původního věřitele za žalovanou dle Smlouvy [číslo] (ztotožněno dle čísla úvěrového účtu). Obsahem dopisu ze dne [datum] vyhotoveného původním věřitelem, adresovaného žalované, je oznámení o postoupení pohledávky z titulu úvěrové smlouvy [číslo] na žalobkyni (Seznam postupovaných pohledávek ze dne [datum], Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]).

7. Z obsahu spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 61 C 3474/2014 soud zjistil, že žalobkyně (totožná žalobkyně jako v nyní projednávané věci) se žalobou dodanou soudu dne [datum] domáhal vydání soudního rozhodnutí, jímž by žalované (totožná žalovaná jako v nyní projednávané věci) bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka] sestávající mimo jiné z jistiny ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 10. 2014, č. j. 61 C 3474/2014-16, bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím, a to v měsíčních splátkách po [částka] (spis vedený Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 61 C 3474/2014).

8. Účastníci podepsali dne [datum] listinu označenou jako Dohoda o uznání dluhu [číslo] se splátkovým kalendářem. Nedílnou součástí Dohody jsou Smluvní ujednání podepsaná žalovanou. Žalovaná se zavázala uhradit uznaný dluh ve výši celkem [částka] z titulu smlouvy [číslo] uzavřené s původním věřitelem, a to v 84 měsíčních splátkách po [částka], splatných ke každému 28 dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po podpisu Dohody (čl. A), C), 2.2, 3.1 Smluvních ujednání). v čl. 5 (c) Smluvních ujednání je obsaženo právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty. Dlužník je pro případ s úhradou kterékoli splátky povinen zaplatit smluvní pokutu za dobu svého prodlení s úhradou konečného dluhu, příslušenství a smluvních pokut a veškerých dalších dluhů dle této dohody, či jakékoli splátky, ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Okamžikem shora uvedeného prodlení se navíc stávají okamžitě splatnými veškeré pohledávky věřitele za dlužníkem dle této dohody / čl. 5 (b) /. Dlužník je dále povinen zaplatit věřiteli v případě prodlení s úhradou dluhů dle dohody zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka], [částka] resp. [částka], za první upomínku, za druhou upomínku, resp. za třetí a každou následující upomínku. Taková smluvní pokuta je splatná následující pracovní den po dni odeslání upomínky (čl. 5). Dlužník má za účelem úhrad (i nesplatných) dluhů vůči věřiteli povolit věřiteli inkaso na svém účtu k zajištění plnění dluhu (čl. 6). Pokud vznikne po uhrazení všech dluhů dlužníka vůči věřiteli přeplatek, věřitel není povinen dlužníka o přeplatku informovat a vrátí jej dlužníkovi jen na jeho písemnou žádost. V čl. 7 je povinnost dlužníka oznámit věřiteli změny týkající se údajů poskytnutých věřiteli v souvislosti s touto dohodou je zajištěna smluvní pokutou ve výši [částka] za každé jednotlivé porušení oznamovací povinnosti (Dohoda o uznání dluhu [číslo] se splátkovým kalendářem ze dne [datum]).

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (Předžalobní výzva ze dne [datum], Poštovní podací arch).

10. Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu náhledem do insolvenčního rejstříku, obsahem spisu sp. zn. 54 EXE 396/2021 a potvrzením o splátkách pohledávky a vyrozumění o zahájení exekuce v exekuci sp. zn. 197 EX 545/21, neboť tvrzení, k jejichž prokázání bylo provedení důkaz navrženo, nejsou v projednávané věci relevantní.

11. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

12. Původní věřitel a žalovaná podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla žalovaná obdržet úvěr ve výši [částka], jenž měla prostřednictvím 96 měsíčních splátek vrátit včetně úroku ve výši 11,90 % ročně. Žalobkyně podala na žalovanou žalobu dne [datum] k Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž by jí bylo uloženou zaplatit žalobkyní z titulu uvedené úvěrové smlouvy částku [částka] sestávající mimo jiné z jistiny ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Soud žalobě zcela vyhověl rozsudkem dne 30. 10. 2014, č. j. 61 C 3474/2014-16. Účastníci v průběhu řízení sp. zn. 61 C 3474/2014 podepsali dne 12. 8. 2014 listinu označenou jako Dohoda o uznání dluhu [číslo] se splátkovým kalendářem. Nedílnou součástí Dohody jsou Smluvní ujednání podepsaná žalovanou. Žalovaná se zavázala uhradit uznaný dluh ve výši celkem [částka] (mimo jiné smluvní pokuty ve výši bezmála [částka]) z titulu smlouvy [číslo] uzavřené s původním věřitelem, a to v 84 měsíčních splátkách po [částka], splatných ke každému 28 dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po podpisu. Součástí dohody byla mimo jiné soustava smluvních pokut (viz dále). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum].

13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).

14. Podle ustanovení § 2048 o. z., ve znění účinném do 30. 6. 2021 (viz Čl. II. Přechodných ustanovení k zákonu č. 192/2021 Sb.), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Zákon v ustanovení § 1810 o. z. vymezuje jako spotřebitelské ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem.

16. Podle ustanovení § 1813 věty první o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

17. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Podle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

19. Soud se předně zabýval vznesenou námitkou promlčení (viz § 610 odst. 1 o. z.). Není možno přisvědčit názoru žalované, že smluvní pokuta, jejíž výše byla sjednána procentní sazbou z dlužné částky za každý den prodlení, se promlčuje jako celek. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 29 Odo 847/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 36/2003, zaujal právní názor, podle něhož je-li smluvní pokuta sjednána tak jako v této věci, vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas (srovnej odůvodnění citovaného rozsudku). Smluvní pokuta totiž není tak jako úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky ani opětujícím se plněním, které by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna, ale samostatným majetkovým nárokem. Zatímco v případě povinnosti dlužníka platit úroky z prodlení se splněním závazku, která nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení, a tímto dnem počíná běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako "celek" (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006), u práva na smluvní pokutu, která je sjednána procentní sazbou z dlužné částky za každý den prodlení, běží promlčecí doba u každého jednotlivého práva na smluvní pokutu samostatně a nepromlčuje se tudíž jako celek. Právo na zaplacení smluvní pokuty jakožto právo majetkové podléhá promlčení (viz § 611 o. z.). Jelikož žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od [datum] do [datum], přičemž žalobu na její zaplacení podala dne [datum] (viz § 619 odst. 1 o. z.), nemohla marně proběhnout ani tříletá ani desetiletá promlčecí doba (viz § 619 odst. 1 o. z.). Námitka promlčení tudíž není případná. Následně soud zkoumal smluvní ujednání zahrnující mimo jiné smluvní pokutu, nárokovanou žalobkyní.

20. V posuzovaném případě žalovaná jako spotřebitel uzavřela s žalobkyní jako podnikatelkou smlouvu o plnění dluhu z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ve splátkách Součástí tohoto právního jednání bylo jednak uznání dluhu žalovanou. S ohledem na povahu účastníků smlouvy jde nepochybně o smlouvu svým charakterem spotřebitelskou, jejíž strany jsou v nerovném postavení a v níž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohla mít žalovaná žádný vliv. Jelikož ustanovení § 1813 o. z. patří mezi ustanovení určená k ochraně spotřebitele jakožto fakticky slabší smluvní strany v rámci soukromoprávního styku s podnikateli, je soudní praxe jednotná v tom, že aby taková ochrana byla účinná, musí ji soudy poskytovat z úřední povinnosti (není tedy vázána na aktivitu spotřebitele).

21. Do smlouvy bylo vtěleno vedlejší ujednání nazvané jako„ Smluvní ujednání“ obsahující komplex smluvních pokut, které stíhají výlučně žalovanou a které jsou vázány nejen na porušení smluvních povinností, ale i na další právní skutečnost (porušení„ oznamovací povinnosti“).

22. Pro porušení platebních povinností, ať již jde o povinnost platit uznávaný dluh či jakýkoli dluh vzniklý z dohody o uznání dluhu, byla zcela jednoznačně sjednána jednak smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné částky, jednak smluvní pokuty ve výši [částka], resp. [částka], resp. [částka], za první, resp. druhou, resp. třetí a každou další odeslanou upomínku k úhradě dluhu se splatností následující pracovní den po odeslání (tedy nikoli výjimečně předtím, než se taková upomínka dostane do sféry dlužníka).

23. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že smluvní pokuta plní funkci preventivní, uhrazovací nebo sankční. Jde-li o smlouvu o spotřebitelském úvěru, nelze posuzovat práva a povinnosti z této smlouvy odděleně od použitých zajišťovacích prostředků (dohody o srážkách ze mzdy, smluvní pokuty a vystavené zajišťovací směnky); i zajištění spotřebitelské smlouvy podléhá režimu ochrany spotřebitele. Přiměřenost výše smluvní pokuty je přitom třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 204/2017). Řečeno jinak, má-li být smluvní pokuta platně sjednaná, musí být její výše přiměřená. V každém jednotlivém případě budou při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty zkoumány okolnosti konkrétního případu a bude tak záležet na uvážení soudu. Úvahy o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty se logicky (z povahy věci) mohou upínat toliko k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání; otázku, zda byla smluvní pokuta sjednána v (ne) přiměřené výši, nelze posuzovat z pohledu skutečností, které nastaly až poté, kdy byla smluvní pokuta v určité výši (přiměřené či nepřiměřené) sjednána. Ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, nelze při hodnocení (ne) přiměřenosti sjednané smluvní pokuty přihlížet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016).

24. Dle soudu v projednávané věci sjednané smluvní pokuty se zcela vymykají právem aprobovanému účelu institutu smluvní pokuty a jejich cílem je především sloužit jako zdroj sekundárního obohacení věřitele, nikoli utvrzení dluhu ve smyslu posílení postavení věřitele. V žádném případě se nemůže jednat o přiměřené nastavení sankce, ani o důvodné a ospravedlnitelné utvrzení zajišťované povinnosti. Nelze přehlédnout, že i motivační faktor institutu smluvní pokuty má svou limitaci. Stav, kdy je dlužník v případě prodlení se splácením jakéhokoli dluhu (tedy nejen dluhu uznávaného, ale i jakéhokoli dluhu z dohody o uznání) zatížen dvěma smluvními pokutami s krátkou splatností, přičemž konečnou výši jednorázových pokut za odeslání upomínek určuje věřitel tím, kolik upomínek odešle, aniž by byl v tomto ohledu smluvně jakkoli omezen, k tomu všemu zesplatněním celého dluhu včetně příslušenství a všech smluvních pokut, postrádá jakýkoli legitimní motivační faktor. Utvrzovací funkce smluvních pokut se ve světle shora uvedeného zcela vytrácí. Přehlédnout nelze ani to, že uznávaný dluh sestává i ze smluvní pokuty ve výši [částka], jež dosahuje více než poloviny jistiny úvěru uznávaného dluhu. Není přitom zřejmé, jak mohla smluvní pokuta, uplatněná v žalobě ze dne 14. 7. 2014 v řízení sp. zn. 61 C 3474/2014 ve výši [částka], vzrůst na částku [částka] ke dni [datum], tj. ke dni sjednání dohody. Sjednané smluvní pokuty mimochodem mají zajišťovat i plnění pohledávky na zaplacení smluvní pokuty.

25. Nadto, postavení žalobkyně bylo skrze sjednanou dohodu výrazně posíleno i bez dotčených smluvních pokut. Institut uznání dluhu (§ 2053 o. z.) vede k posílení procesní situace žalobkyně, neboť zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době, kdy k uznání došlo, existoval. Žalobkyně si rovněž zjednala možnost inkasa přímo z účtu žalované. Z postupu žalobkyně, spočívajícím v podání žaloby a v krátké časové souslednosti sjednání dohody o uznání dluhu, je evidentní, že cílem sjednání dohody o uznání dluhu bylo spíše zatížit žalovanou smluvními pokutami pro případ prodlení s hrazením dluhu (nejen dluhu uznávaného) při vědomí toho, že žalovaná dotčený dluh již v době sjednání dohody neplní, než umožnit splnit dluh ve splátkách či motivovat žalovanou ke splnění dluhu, když ani uznaná smluvní pokuta ve výši [částka] žalovanou k plnění dluhu nevedla. Řečeno jinak, ve vztahu mezi spotřebitelem a podnikatelem dochází k nepřípustnému řetězení smluvních pokut a účelem takto sjednaných smluvních pokut již ve skutečnosti nebylo naplnění jejich funkcí, ale zjevné zneužití ustanovení o smluvní pokutě za účelem neopodstatněného obohacení žalobkyně. Celková výše smluvní pokuty v období několika měsíců dosáhnout podstatné části úvěrem získané částky (zohledňujíce to, že smluvní pokuta ve výši 0,1% denně by byla počítána z celkové dlužné částky, tedy v krajní variantě spolu s celým dosud nesplaceným smluvním úrokem a smluvními pokutami).

26. Mimořádnost kontraktačního procesu a ostatně smluvních podmínek jako takových podtrhují i okolnosti sjednání dohody. Žalobkyně přistoupila ke sjednání dohody za situace, kdy již podala proti žalované žalobu na zaplacení (části) uznávané pohledávky. Již jen z toho, že žalobkyně podala žalobu, jež byla úspěšná, lez dovodit, že žalovaná v době sjednání dohody o uznání uznávaný dluh neplnila a to nikoli z důvodu, že by s ním nesouhlasila. Lze souhlasit s žalovanou, že pro uznávací projev, jenž byl spojen se sjednáním několika smluvních pokut, by při vědomosti již zahájeného soudního řízení, k jehož nemeritornímu skončení po sjednané dohodě žalovaná ani nedala podnět, nebylo z pohledu žalované důvodu.

27. Soud je přesvědčen, že zmíněná smluvní ujednání zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalované - spotřebitele, jež je natolik intenzivní, že žalobkyni nelze spravedlivě poskytnout ochranu při vymáhání takto vzniklé pohledávky, v důsledku čehož k nim nelze ve smyslu ustanovení § 1815 o. z. přihlížet. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. svědčí i to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalované. Zatímco porušení povinností žalované je sankcionováno kumulativně, nedodržení povinností ze strany žalobkyně (např. podání exekučního návrhu přes řádné splácení – viz č.l. 3 Smluvních ujednání) smluvní pokutou utvrzováno není, přičemž je třeba připomenout, že za protiprávní a protiústavní bylo Ústavním soudem označováno právě takové ujednání ve spotřebitelské smlouvě, v němž byly kumulovány sankce výlučně pro spotřebitele (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Nerovnováha práv a povinností je dále zdůrazněna slabší postavení spotřebitele dlužníka zneužívajícími ustanoveními Smluvních ujednání bez jakékoli smysluplné a ospravedlnitelné návaznosti na uznávací projev či řádné plnění závazku. Jde např. o udělení výslovného a neodvolatelného souhlasu dlužníka se zpracováním osobních údajů věřitelem, jejich shromažďování a využívání pro vlastní obchodní činnost, ale i pro předávání údajů do zahraničí ke zpracování (viz čl. 8 Smluvních ujednání), zveřejňování osobních údajů dlužníka pro případ prodlení dlužníka s plněním (viz č.l. 8 Smluvních ujednání), podmínění povinnosti vrátit případné bezdůvodné obohacení na straně věřitele toliko na písemnou žádost dlužníka a za poplatek (viz čl. 4 Smluvních ujednání), či splatnost smluvní pokuty za odeslané upomínky při prodlení dlužníka s plněním platebních povinností následující pracovní den po jejich odeslání (viz čl. 5 Smluvních ujednání – dlužník se tedy zpravidla dostane do prodlení s placením této smluvní pokuty).

28. Na uvedeném nic nemění ani to, že žalovaná takovou smlouvu podepsala. Zájem na zachování zásad pacta sunt servanda a autonomie vůle v tomto případě nemůže zvrátit rozhodnutí ve prospěch žalobkyně. Těmito zásadami se nemůže zaštiťovat věřitel, který vědomě a bez negociace se spolukontrahentem vtělil do smlouvy taková ujednání, která zcela zjevně stojí mimo hodnotový rámec normativního systému a jsou v rozporu se zásadami, že každý je povinen počínat si v právním styku poctivě a nesmí těžit z případného nepoctivého jednání. Následkem toho takový postup žalobkyně nemůže požívat ochrany a legitimizace ze strany soudu.

29. Pro úplnost soud uvádí, že dokonce i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky lze v některých konkrétních případech shledat nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3667/2010).

30. Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, Banco Espanol de Crédito, C -618/10, bod 40, a ze dne 21. 2. 2013, Banif Plus Bank, C -472/11, bod 20).

31. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Evropský soudní dvůr (dále jen„ ESD“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (viz zejména výše rozsudky ESD ve věcech Banco Espanol de Crédito, bod 41, a Banif Plus Bank, bod 21). Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem (viz rozsudky ESD ve věcech Banco Espanol de Crédito, bod 42, a Banif Plus Bank, bod 22). Úkolem vnitrostátních právních řádů členských států, aby na základě zásady jejich procesní autonomie upravily procesní podmínky opravných prostředků sloužících k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto podmínky však nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (v tomto smyslu viz rozsudky ESD ve věcech Banco Espanol de Crédito, bod 46, Banif Plus Bank, bod 26).

32. ESD kromě toho rozhodl, že vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu, ze kterého vychází ochrana, kterou Směrnice zajišťuje spotřebitelům, musí být její článek 6 považován za normu rovnocennou vnitrostátním pravidlům, která mají uvnitř vnitrostátního právního řádu status kogentních norem, které soud musí nebo může uplatnit z úřední moci (viz rozsudek ESD ze dne 6. 10. 2009, Asturcom Telecomunicaciones, C -40/08, Sb. rozh. s . I -9579, bod 52, a usnesení ze dne 16. 11. 2010, Pohotovost’, C -76/10, Sb. rozh. p I -11557, bod 50). Je třeba mít za to, že tato kvalifikace se vztahuje na všechna ustanovení Směrnice, která jsou nezbytná k dosažení cíle sledovaného uvedeným článkem 6. ESD uvedené ustanovení vyložil v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí vyvodit veškeré důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají ze zjištění zneužívající povahy dotčené klauzule, aby se ujistil, že tato klauzule není pro spotřebitele závazná (výše uvedené rozsudky Banco Espanol de Crédito, bod 63, a Banif Plus Bank, bod 27). V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že pokud vnitrostátní soud považuje klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (viz rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, Sb. rozh. s . I -4713, bod 35).

33. Příloha Směrnice v bodě 1 písm. e) uvádí, že mezi klauzule, které lze prohlásit za zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 3 Směrnice, patří klauzule, jejichž cílem nebo následkem je uložit spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že i když obsah dotčené přílohy nemůže automaticky a sám o sobě určit zneužívající povahu sporné klauzule, představuje nicméně zásadní prvek, na kterém může příslušný soud založit své posouzení zneužívající povahy uvedené klauzule (rozsudek ESD ze dne 26. 4. 2012, Invitel, C -472/10, bod 26). ESD ze znění uvedeného čl. 6 odst. 1 vyvodil, že vnitrostátní soudy mají povinnost neuplatnit zneužívající klauzuli, aby tak nebyla vůči spotřebiteli závazná, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma zrušení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná (výše uvedený rozsudek Banco Espanol de Crédito, bod 65).

34. Z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Směrnice nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu snížit smluvní pokutu uloženou spotřebiteli nebo ustanovení s obdobným účinkem namísto vyloučení použití celé dotčené klauzule ve vztahu k uvedenému spotřebiteli, pokud určí zneužívající povahu klauzule obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. Čl. 6 odst. 1 Směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje vnitrostátnímu soudu, pokud určí zneužívající povahu klauzule o smluvní pokutě nebo ustanovení s obdobným účinkem ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, omezit se na snížení částky pokuty uložené podle uvedené klauzule spotřebiteli, jak to umožňuje vnitrostátní právo, nýbrž mu ukládá, aby bez dalšího vyloučil použití této klauzule vůči spotřebiteli (rozsudek ESD ze dne 30. 5. 2013, Brusse, C -488/11, bod 59 a 60). Z toho důvodu soud nepřistoupil k moderaci smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z.

35. Další pro věc významnou okolností je přístup žalobkyně ke kontraktačnímu procesu s žalovanou. Nelze přehlédnout, že žalobkyně do Smluvních ujednání k Dohodě na jedné straně drobným písmem psaného textu zanesla mimo jiné podstatná ujednání tvořící shora zmíněnou soustavu smluvních pokut. Dokument je značně nepřehledný, s množstvím zkratek a odkazů obtížně srozumitelný a to i pro soud, natož pak pro žalovanou – spotřebitele - právního laika. Dle soudu nelze pod záminkou ochrany zásady pacta sunt servanda přehlížet výlučně žalobkyní zvolené prostředky vedení kontraktačního procesu, které jsou způsobilé mít značný negativní dopad na žalovanou. Celý proces totiž určuje a vede žalobkyně, jsou vyplňovány jí vyhotovené formulářové dokumenty, které se později stávají smlouvami, dlužník - spotřebitel, tedy smluvní strana ve„ slabším“ postavení, má přitom zcela minimální (zda vůbec nějakou) možnost podílet se na podobě smluvních ujednání. Zjištění přístup oprávněné ke kontraktačnímu procesu nevykazuje znaky toho, že by se žalobkyně pokusila objektivně požadovatelným způsobem šetřit práv žalované např. zvýšenou informační povinností.

36. Všechny shora popsané aspekty obsahu předmětné smlouvy vedou soud k závěru, že k ujednání o smluvní pokutě, o něž žalobkyně opírá svůj nárok, nelze podle ustanovení § 1815 o. z. přihlédnout, proto je žalobu o zaplacení smluvní pokuty třeba zamítnout.

37. Dalšími námitkami žalované se soud z důvodu hospodárnosti nezabýval.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení účelně vynaložených na obranu svého práva. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, přiznal jí soud v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v paušální výši určené vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ Vyhláška“). Náklady žalované sestávají ze 2 úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 Vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne [datum] a ze dne [datum]). V souladu s § 2 odst. 3 Vyhlášky činí výše paušálních nákladů [částka] z každý úkon, celkem tedy [částka].

39. Lhůtu ke splnění jiných rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení