76 C 37/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejšího účastníka [země] [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 76 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 44 550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za období od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 31 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za období od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobci náklady řízení ve výši 24 808,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky ve výši 76 250 Kč spolu s příslušenstvím jako zadostiučinění za újmu, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem způsobeným žalovanou, respektive [anonymizována tři slova] ČR (dále jen„ [anonymizována dvě slova] ČR“), když dne [datum] vznesl žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., avšak tuto informaci obdržel až po 40 měsících a 21 dnech, tj. dne [datum]. Žalobce požadoval poskytnout následující informace: 1) zápisů o ustanovení poslaneckých klubů dle § 77 odst. 7 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu PS, spolu s oznámením o názvu klubu, jménu a příjmení předsedy a místopředsedů klubu, které je poskytováno dle stejného ustanovení zákona č. 90/1995 Sb., 2) veškerých peněžních deníků, které poslanecké kluby předávají [anonymizována dvě slova] ČR, dle bodu IV. 6 Pravidel hospodaření poslaneckých klubů, poskytnuté poslaneckými kluby v tomto volebním období. Žalobce v doplnění žádosti ze dne [datum] dále uvedl, že tuto informaci potřebuje pro svou diplomovou práci. V první části bylo žádosti vyhověno a informace byla poskytnuta, ve druhé části bylo dne 22. 9. 2011 vydáno rozhodnutí č.j. PS2017/9683 o částečném odmítnutí žádosti, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo dne 26. 10. 217 rozhodnuto vedoucím [anonymizována dvě slova] ČR zamítavě. Následně podal žalobce proti rozhodnutí správní žalobu, která byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č.j. 11 A 1/2018-56, zamítnuta, načež žalobce podal kasační stížnost, o které bylo rozhodnuto NSS rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, č.j. 4 As 91/2020-45 tak, že byl rozsudek Městského soudu i rozhodnutí vedoucího [anonymizována dvě slova], zrušeno. Po vrácení věci vedoucímu [anonymizována dvě slova] ČR však došlo k nečinnosti a zákonná lhůta bez poskytnutí informace žalobci uplynula k [datum]. Žalobce se bránil žádostí ze dne [datum] u Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen„ ÚOOÚ“), načež vedoucí [anonymizována dvě slova] ČR vydal dne [datum] nové rozhodnutí o odvolání, kterým bylo zrušeno prvotní rozhodnutí povinného subjektu o částečné odmítnutí poskytnutí informace a žalobci byly poskytnuty anonymizované peněžní deníky. Proti anonymizaci se žalobce bránil u ÚOOÚ dne [datum] s podnětem k zahájení přezkumu rozhodnutí, přičemž dne [datum] bylo předmětné rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ČR zrušeno a vráceno. Žalobce uvedl, že s ohledem na prodlení s poskytnutím informace nemohl tuto využít tak, jak zamýšlel, tedy ve své diplomové práci a příslušnou pasáž musel zčásti přepracovat a zčásti vynechat. Ohledně stanovení výše přiměřeného zadostiučinění uvedl, že má za to, že js ohledem na nerespektování rozsudku NSS vedoucím [anonymizována dvě slova] ČR je namístě základní sazbu zvýšit na 1,5 násobek, tj. na 1 875 Kč za měsíc, celkem tedy za dobu od [datum] do [datum], 76 250 Kč. Žalobce uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění výzvou ze dne [datum] u [anonymizováno] PSP ČR, která nárok žalobce vyjádřením ze dne [datum] odmítla. Následně uplatnil nárok také u žalované dne [datum].

2. Žalovaná při svém prvním vyjádření ve věci vznesla námitku promlčení, a to s ohledem na to, že byl návrh na předběžné projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy podán řádně až ke dni [datum], kdy byla žádost doručena Ministerstvu financí. Ve vyjádření k žalobě dále shrnula průběh řízení o poskytnutí informace a uvedla, že [anonymizována dvě slova] ČR postupovala v zákonných lhůtách s tím, že v době podání žádosti o informace postupovala [anonymizována dvě slova] ČR také v intencích v té době rozhodné judikatury, a proto nemá za to, že by celková délka řízení byla nepřiměřená i s ohledem na množství institucí, které o žádosti rozhodovaly. Dále podotkla, že také nedošlo k překročení lhůty v případě splnění povinnosti poskytnout peněžní deníky, ale docházelo k přípravě a anonymizaci požadovaných deníků. Pokud jde o řízení soudní, toto trvalo zhruba 2 roky a 9 měsíců, a to před Městským soudem v Praze i před Nejvyšším správním soudem, přičemž i tuto délku považuje žalovaná za přiměřenou, s ohledem na to, že byla ve dvou stupních a jednalo se o dosud judikaturou neřešené otázky. Celková délka řízení, když z tohoto na soudní řízení připadá 33 měsíců a na správní 8 měsíců, přičemž rozhodovaly správní orgány celkem 6 krát v několika instancích, je přiměřenou. Žalovaná má dále za to, že žalobci nevznikla nemajetková újma, když tuto zejména tvrdí pocitem bezmoci a frustrace s ohledem na nedostatek relevantních informací pro zpracování diplomové práce, tato však byla dne [datum] zpracována.

3. Soud k věci provedl následující dokazování: Z kopie správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] podal k [anonymizována dvě slova] ČR žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., kterou žádal o poskytnutí informací o poslaneckých klubech ustavených v současném volebním období, a to konkrétně: 1) zápisů o ustanovení poslaneckých klubů dle § 77 odst. 7 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu PS, spolu s oznámením o názvu klubu, jménu a příjmení předsedy a místopředsedů klubu, které je poskytováno dle stejného ustanovení zákona č. 90/1995 Sb., 2) veškerých peněžních deníků, které poslanecké kluby předávají [anonymizována dvě slova] ČR, dle bodu IV. 6 Pravidel hospodaření poslaneckých klubů, poskytnuté poslaneckými kluby v tomto volebním období. Na toto odpověděla [anonymizována dvě slova] ČR dopisem ze dne [datum], avšak peněžní deníky nebyly žalobci poskytnuty, proto emailem z téhož dne žalobce opětovně požádal o poskytnutí. Na tento email odpověděla [anonymizována dvě slova] ČR dopisem ze dne [datum] a následně bylo vedoucí samostatného oddělení styku s veřejností [anonymizována dvě slova] ČT rozhodnuto dne 22. 9. 2017, č.j. PS2017/9683, že se žádost žalobce v části týkající se poskytnutí peněžních deníků, odmítá. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne [datum]. Vedoucí [anonymizována dvě slova] ČR dne 26. 10. 2017, č.j. VKPS11209/2017, pak rozhodl tak, rozhodnutí o částečném odmítnutí potvrdil a odvolání žalobce v plném rozsahu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] správní žalobu, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č.j. 11 A 1/2018-56, tak, že byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost dne [datum], o které bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 29. 9. 2020, č.j. 4 As 91/2020-45, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č.j. 11 A 1/2018-56, a rozhodnutí vedoucího [anonymizována dvě slova] ČR ze dne 26. 10. 2017, č.j. VKPS11209/2017, byly zrušeny a věc byla vrácena [anonymizována dvě slova] ČR k dalšímu řízení. Dne [datum] byla ÚOOÚ doručena žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti vedoucího [anonymizována dvě slova] ČR, načež došlo dne 25. 11. 2020, č.j. PS20158/2020, k rozhodnutí vedoucího [anonymizována dvě slova] ČR tak, že rozhodnutí č.j. PS2017/9683 ze dne 22. 9. 2017 ve věci částečného odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informace se zrušuje a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Téhož dne byl žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyrozuměn o poskytnutí kopií požadovaných peněžních deníků. Dne [datum] obdržel ÚOOÚ podnět žalobce k provedení přezkumného řízení rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ČR ze dne 25. 11. 2020, č.j. PS20158/2020 ÚOOÚ rozhodl dne 30. 12. 2020, č.j. UOOU-05215/20-4, tak, že rozhodnutí vedoucího [anonymizována dvě slova] ČR ze dne 25. 11. 2020, č.j. PS20158/2020, zrušil a věc vrátil k novému projednání.

4. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že požadovaná informace, respektive peněžní deníky, byly žalobci poskytnuty [datum].

5. Z úvodní strany diplomové práce žalobce, zápisu o části státní závěrečné zkoušky vyplývá, že žalobce dne [datum] uzavřel rukopis diplomové práce, kterou také úspěšně obhájil dne [datum] s výsledkem obhajoby výborně. Ze zápisu o jednání komise pro státní rigorózní zkoušky bylo zjištěno, že diplomová práce je uznána jako rigorózní práce a byla obhájena. Tato tvrzení nebyla ze strany žalobce nikterak sporována a žalobce je soudu rovněž potvrdil, stejně jako tvrzení vedlejšího účastníky, že žalobce vydal publikaci Taje kabinetní politiky: [anonymizováno] kluby v ústavním systému, jejíž obsah je z velké části shodný s diplomovou a rigorózní prací.

6. Ze sjetiny webové stránky [webová adresa], stejně jako z tvrzení žalobce, bylo zjištěno, že tento od dubna 2018 pracoval jako právně-politický konsultant [jméno] [příjmení], v tu dobu poslance a místopředsedy výboru pro obranu a v době leden až srpen 2018 byl odborný asistent předsedy poslaneckého klubu [příjmení] [jméno] [příjmení].

7. Z žádosti žalobce k poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ze dne [datum] a ze dne [datum] vyplývá, že žalobce u [anonymizována tři slova] ČR uplatnil svůj nárok. Z žádosti o náhradu nemajetkové újmy ze dne [datum] bylo zjištěno, že tento nárok uplatnil také u Ministerstva financí ČR.

8. Ze stanoviska [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato sdělila žalobci, že je úřadem příslušným dle ust. § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž žádost o poskytnutí zadostiučinění byla odmítnuta.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s dodejkou bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení přiměřeného zadostiučinění.

10. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků.

11. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy, které ve světle výše uvedených důkazů nemohli přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, a proto je soud v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje.

12. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, kdy bylo v rámci řízení před soudem zjištěno a nadto účastníky nebylo sporováno, že žalobce podal dne [datum] u [anonymizována dvě slova] ČR žádost o informaci dle zákona č. 106/1999Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen„ zákon č. 106/1999 Sb.“), jíž bylo vyhověno jen částečně a poskytnutí informace požadované, respektive její části týkající se peněžních deníků poslaneckých klubů, se mu dostalo až [datum]. Žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdškZ.“) nejprve u [anonymizována dvě slova] ČR, která mu sdělila, že je úřadem příslušným ve smyslu ust. § 6 OdškZ a tuto žádost tak nepostoupila dále.

13. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.

14. Dle čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod (dále jen„ LZPS“) má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděných důkazům.

15. Dle ustanovení § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Dle ustanovení § 14 OdškZ (1) Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. (2) Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány.

17. Dle ustanovení § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu.

18. Dle ustanovení § 32 odst. 3 OdškZ Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Dle ustanovení § 35 OdškZ (1) Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. (2) Promlčecí doba neběží po dobu kárného nebo trestního řízení soudce nebo státního zástupce (§ 17 odst. 2).

20. Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010:„ Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona pohledu těchto údajů pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).“ 21. Postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace a lhůty, v nichž musí být tato žádost vyřízena, upravuje § 14 zákona č. 106/1999 Sb. Podle jeho § 14 odst. 5 povinný subjekt posoudí žádost a: a) brání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 2 postupu vyřízení žádosti o informaci podle tohoto zákona, zejména podle § 14a nebo 15, vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti, aby žádost doplnil; nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení, žádost odloží, b) v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti, c) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli, d) nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku. Lhůty při vyřizování opravného prostředku (odvolání) upravuje § 16 zákona č. 109/1999 Sb. tak, že povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání a ten o něm ve lhůtě 15 dnů od předložení rozhodne.

22. V první řadě bylo na posouzení soudu, zda lze na věc aplikovat shora uvedený čl. 6 Úmluvy a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 344/2014 ze dne 29. 9. 2015, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde je uvedeno, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku nemajetkovou újmu, jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Soud v tomto odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20 Ústavní soud v tomto nálezu dovodil, že právo na projednání věci v přiměřené lhůtě vyplývající z článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se vztahuje i na správní řízení, jejichž předmětem je základní právo či svoboda, tedy i právo na informace dle čl. 17 Listiny Ústavní soud uvedl, že se nevyjadřuje k tomu, zda stěžovatel má nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Je úkolem obecných soudů, aby posoudily, zda lze celkovou délku řízení pokládat za nepřiměřenou, zohlednily další relevantní faktory, mezi něž patří mimo jiné i význam předmětu řízení pro stěžovatele, a aby – budou-li to pokládat za potřebné – se vypořádaly s tím, zda nedošlo ke zneužití práva. K uvedenému zdejší soud uvádí, že celková délka řízení před správním orgánem trvala od [datum], kdy si podal žalobce žádost o poskytnutí informací až do [datum], kdy informaci obdržel. Soud tedy dovodil, že čl. 6 Úmluvy na projednávanou věc jednoznačně dopadá. V projednávané věci se jednalo o zásah do práva na informace a soud nemá pochyb, že zájem žalobce na ochraně jeho práva byl opravdový a vážný. S ohledem na tento závěr se pak nemajetková újma vzniklá žalobci presumuje.

23. K námitce promlčení lze pak uvést, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících jednak před správními orgány, na které dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a jednak na ně navazuje řízení soudní je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek. Žalobce požádal o poskytnutí informace dne [datum], informace mu byla poskytnuta dne [datum]. K promlčení nároku žalobce tak, vzhledem k ust. § 35 odst. 1 zák. 82/1998 Sb. dojít nemohlo. Žalobce svůj nárok uplatnil u [anonymizována tři slova] dne [datum] (den doručení žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze dne [datum]). Soud si je vědom toho, že žalobce nepodal svou žádost o řádného ústředního orgánu, ve smyslu ust. § 6 OdškZ, avšak toto mu nemůže být k tíži s ohledem na to, že [anonymizována dvě slova] ČR v odpovědi na předmětnou žádost uvedla, že je příslušným úřadem podle § 6 OdškZ a uvedla tak žalobce v omyl. Pokud tedy žalobce uplatnil svou žádost u nepříslušného úřadu, měl tento svou nepříslušnost vyslovit a věc postoupit na úřad, který je příslušným. Postup, kdy úřad ubezpečí žalobce, že je k přijetí a vyřízení žádosti příslušným a následně v soudním řízení označí uplatnění nároku za opožděné s ohledem na uplatnění u nesprávného úřadu, považuje soud za nepřípustný. Žalobce tedy uplatnil žádost u [anonymizována dvě slova] ČR dne [datum] a žádost byla odmítnuta ke dni [datum], po tuto dobu tedy promlčecí doba neběží. Žalobu v projednávané věci pak žalobce soudu doručil dne [datum]. Nárok tedy není promlčen.

24. Z rekapitulace řízení je pak zřejmé, že opakovaně došlo k nedodržení lhůt k poskytnutí vyžádané informace, případně byla informace poskytnuta sice ve lhůtě, avšak neúplně, žalobce musel rovněž aktivně vystoupit proti nečinnosti orgánu. Pokud jde o řízení soudní, žalobce se obrátil na soud dne [datum], přičemž první rozhodnutí ve věci samé bylo až dne [datum]. I toto rozhodnutí bylo napadeno, a to kasační stížností, přičemž Nejvyšší správní soudu rozsudkem ze dne [datum] rozsudek Městského soudu v Praze zrušil dne [datum] Soudní řízení ve dvou stupních trvalo tedy necelé 3 roky, přičemž tuto délku soud za nepřiměřenou neshledal.

25. Soud má tedy za to, že v postupu správního orgánu a soudu lze shledat nesprávný úřední postup, vznik nemajetkové újmy se pak presumuje. Nemajetková újma měla v daném případě dle žalobcových tvrzení spočívat v tom, že postup [anonymizována dvě slova] ČR v něm vyvolal pocit bezmoci a frustrace, když se práva na informace, jež mu svědčilo, nemohl po dobu bezmála 41 měsíců dovolat. Nedošlo k zásahu do nejužší osobnostní sféry žalobce, avšak nesprávným úředním postupem Kanceláře [anonymizováno] ČR byl zčásti zmařen původní účel, pro nějž byla informace vyžadována, tj. musel zčásti přepracovat, zčásti vypustit příslušnou pasáž diplomové práce. Proto soud dovodil, jak výše uvedeno, že v daném případě lze v postupu správního orgánu shledat nesprávný úřední postup.

26. Celkovou délku řízení pak soud hodnotí, s ohledem na typ řízení a jeho složitost, nepřiměřeně dlouhou. Řízení celkem trvalo 3 roky a 4 měsíce a 21 dnů ([datum] – [datum]), do odškodnění je však třeba započíst i dobu potřebnou pro projednání nároku před žalovanou před podáním žaloby, když uplatnění nároku je podle ust. § 14 odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb., podmínkou řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1084/2017, ze dne 27. 3. 2019). K uplatnění nároku došlo [datum] a odpověď dostal přípisem ze dne [datum], celková délka řízení tak činí 3 roky, 8 měsíců a 12 dní.

27. Žalobci lze přisvědčit, že v případě žádosti o poskytnutí informace, mělo být vyhověno ve lhůtě 15 dní. K tomuto však nedošlo a informace mu byla poskytnuta až po zásahu soudního kasačního orgánu a jeho zásahu proti nečinnosti [anonymizována dvě slova] ČR. Na druhou stranu však soud po zohlednění množství orgánů a instancí, které se s žádostí musely potýkat, celkovou délku neshledal jako extrémní, a proto náhradu za zadostiučinění odvíjel od částky 15 000 Kč při dolní hranici za rok řízení. Celková délka řízení sice byla nepřiměřená, avšak tato nepřiměřenost nebyla nikterak extrémně excesivní. Soud však s ohledem na aktivní vystupování žalobce před správními orgány má za to, že žalobce výrazně přispěl ke zkrácení délky řízení a proto toto soud zohlednil při zvýšení základní částky o 10 %. Naopak však neshledal důvodnost zvýšení základní částky s odůvodněním žalobce, že by k tomuto soud měl přistoupit s ohledem na to, že nebyl respektován rozsudek Nejvyššího správního soudu. Správní orgán sice opožděně, avšak přeci jen poskytl nakonec žalobci požadované informace a nutnost jeho aktivního vystupování a bránění jeho práva je promítnuta jak v základní částce, tak i jejím navýšení o 10 %. Soud při stanovení výše odškodného také zohlednil namítaný význam předmětu řízení pro žalobce. Okolnost, že bylo zasaženo do práva na informace, a to právě informace, které žalobce požadoval s ohledem na zpracování své diplomové práce k závěru svého vysokoškolského studia, je sama o sobě již zohledněna v tom směru, že právo na zadostiučinění (jež obecně nelze úspěšně požadovat u každého nepřiměřeně dlouhého správního řízení) žalobci dle čl. 6 Úmluvy náleží – právě s ohledem na povahu práva, které bylo délkou řízení dotčeno. Konkrétní význam řízení pro žalobce byl menší, neboť nedošlo k zásahu do nejužší osobnostní sféry žalobce, avšak nikoliv nešlo o zásah nepatrný. Ze skutečnosti, že žalobce nakonec úspěšně obhájil svou diplomovou práci, přestože musel část s ohledem na opožděné poskytnutí informace přepracovat a vypustit, soud na rozdíl od žalované nedovozuje, že by toto mělo znamenat menší zásah. Informace měla být poskytnuta žadateli, tedy žalobci, i v případě, že by se nejednalo o zpracování diplomové práce, ale že by se jednalo o funkci tzv. hlídacího psa a žalovaná se nemůže vyvinit své povinnost odkazem na skutečnost, že žalobce nejenže svou práci obhájil, ale následně ji obhájil i jako rigorózní práci a s drobnými změnami vydal jako akademickou publikaci. O tom, že výsledek řízení byl pro žalobce důležitý, svědčí také jeho aktivita v celém procesu. Je nepochybné, že je-li samotné řízení nepřiměřeně dlouhé, zvyšuje to pocity nejistoty spojené s rozhodováním ve správním a soudním řízení, a to s ohledem na zásah do práva na informace, může to jistě vzbudit v žalobci pocit frustrace a zvýšit nedůvěru v orgány státu. V situaci, kdy na poskytnutí informace byl částečně závislý obsah diplomové práce, kterou žalobce zpracovával v rámci svého studia, pak neposkytnutí informace v době, kdy žalobce ještě mohl informaci použít ke svému zpracování, považuje soud za nepochybně situaci frustrující a na tomto nic nemění ani to, že žalobce obhájil úspěšně svou práci i přesto, že tuto část zaměnil, žalobci rozhodně takováto skutečnost nemůže jít k tíži a shodně soud uvádí i k předkládané publikaci žalobce a rigorózní práci – to, že zvládl žalobce svou práci vypracovat i bez požadovaných informací nezbavuje orgán povinností informaci ve lhůtě stanovené zákonem poskytnout.

28. Pokud jde o formu satisfakce, soud není přesvědčen, že újma, kterou žalobce v daném případě utrpěl, by byla dostatečně reparována morálním zadostiučiněním. Přihlédl přitom zejména k významu požadované informace pro žalobcovu osobu a tedy i k míře negativního dopadu do žalobcovy psychické sféry, který lze spojovat s tím, že o jeho žádosti bylo rozhodnuto po téměř čtyřech letech.

29. Pokud jde o výši odškodnění, na které má žalobce s ohledem na nepřiměřenou délku řízení nárok, vycházel soud z výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu ČR, Cpjn 206/2010, dle kterého je třeba vyjít z určité částky za 1 rok trvání řízení, ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou délkou trvání řízení umožní stanovit základní výši odškodnění, která je následně upravena s přihlédnutím ke kritériím stanoveným dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dle výše uvedeného stanoviska NS ČR je pak za přiměřenou základní částku na poměry České republiky částka v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky jde o částku poloviční, to je v rozmezí mezi 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud, jak je uvedeno výše, shledal důvodným přiznat žalobci náhradu nemajetkové újmy za dobu 3 roky, 8 měsíců a 12 dní. Soud přihlédnul též ke kritériím dle ust. § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu. Tyto kritéria soud zohlednil v rámci úvahy o odškodnění v rámci rozpětí uvedeného Nejvyšším soudem a dospěl k názoru, že v projednávané věci byly zjištěny skutkové okolnosti natolik významné, aby bylo na místě modifikovat náhradu, jak uvedeno v předchozím odstavci. Z důvodu, že se žalobce aktivně podílel na nápravě vadných rozhodnutí, jednal rychle, bránil se nečinnosti, a díky jeho přístupu pravděpodobně délka řízení nebyla ještě větší, zvýšil soud částku o 10 %.

30. Soud dospěl po zohlednění všeho výše uvedeného k závěru o základní výši odškodnění 16 500 Kč za rok řízení, kdy za první dva roky je základní výše poloviční. Celková výše odškodnění tak za dané období činí 44 550 Kč (16 500 Kč za první dva roky řízení + 1 x 16 500 Kč za 3. rok řízení + za 8 měsíců x 1 375 Kč (11 000 Kč) + 12 dnů (550 Kč).

31. Pokud jde o úrok z prodlení, v řízení bylo prokázáno, že nárok byl uplatněn dne [datum], od tohoto dne započala běžet šestiměsíční lhůta k dobrovolné úhradě, která uplynula dne [datum] a dne [datum] již byla žalovaná v prodlení s plněním. S ohledem na výše uvedené tak přiznal žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od tohoto dne, tj. od [datum] do zaplacení.

32. Z těchto důvodů soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě co do částky 44 550 Kč s příslušenstvím vyhověl a pokud se pak žalobce domáhal zadostiučinění ve větším rozsahu, tedy co do částky 31 700 Kč, výrokem II. tohoto rozsudku žalobu v tomto rozsahu i s příslušenstvím, zamítl.

33. Výrok III. a IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. [ulice] účastníky na straně žalovaného byl pak shodně jako žalovaný zcela neúspěšný, a proto rozhodl soud tak, že mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá nikdo nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady ve výši 24 808,50 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 1 550 Kč za účast na jednání soudu (vyhlášení rozsudku) dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 850 Kč ve výši 3 958,50 Kč.

34. Pro úplnost soud dodává, že pokud právní zástupce žalobce jako úkon právní služby účtoval též předžalobní upomínky, adresovanou žalované dne [datum], pak za toto uplatnění nároku odměnu přiznat nelze, neboť dle ust. § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. platí, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Nicméně tuto žádost lze v kontextu projednávané věci hodnotit jako splnění podmínky pro přiznání nároku na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142a o.s.ř.

35. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

36. Lhůtu k plnění stanovil soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení