76 C 66/2021-119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 183 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 76 825,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 106 174,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 35 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 183 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou žalobci při výkonu veřejné moci žalovanou.

2. Žalobce uvedl, že Finanční úřad pro [část Prahy] (dále jen„ FÚ“) vydal dne [datum] exekuční příkaz na srážku ze mzdy, proti němuž žalobce brojil námitkou ze dne [datum], kterou FÚ zamítl rozhodnutím ze dne [datum]. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, č.j. [číslo jednací]. Žalobce poté doplnil dne [datum] podanou námitku a FÚ o ní společně s původní námitkou rozhodl dne [datum]. Toto rozhodnutí žalobce opět napadl správní žalobou, o které rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] tak, že zrušil napadené rozhodnutí. Následně žalobce po 15 měsících nečinnosti FÚ podal podnět proti nečinnosti a FÚ vydal dne [datum] rozhodnutí o odvolání proti exekučnímu příkazu ze dne [datum]. Žalobce podal dne [datum] k Odvolacímu finančnímu ředitelství (dále jen„ OFŘ“) návrh na prohlášení nicotnosti. O žalobě na vyslovení nicotnosti rozhodnutí ze dne [datum] rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] tak, že návrh odmítl. Kasační stížnost žalobce byla pak zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen„ NSS“) ze dne [datum], který byl doručen zástupci žalobce dne [datum]. Délka řízení tak celkově činila 11 let a 2 měsíce, což považuje žalobce za nepřiměřeně dlouhou dobu, a požaduje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

3. Žalobce dále uvedl, že nijak nepřispěl k průtahům v řízení. Při stanovení výše zadostiučinění vychází žalobce ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [stanovisko NS], kdy za první dva roky požaduje 15 000 Kč, za dalších 9 let 135 000 Kč a za dva měsíce 2 500 Kč. Tuto základní částku pak zvyšuje o 20%, protože je přesvědčen, že řízení je zatíženo mimořádným průtahem, když běžná lhůta pro vyřízení žaloby činí dle názoru NSS 6 měsíců až 1 rok. Žalobce zdůraznil, že šlo o zásadní zásah do jeho hospodaření, když byl po skončení konkursního řízení osobou zcela nemajetnou a exekucí mu byly postihovány všechny prostředky přesahující nezabavitelné minimum. Žalobce má za to, že řízení je podřízeno čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod, a proto je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy.

4. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznává a navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. K aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy uvedla, že v rámci daňového řízení se jedná o řízení s výsostně veřejnoprávním charakterem a postup vedoucí ke splnění daňové povinnosti, ani samotné řízení ve věci daně se netýká soukromoprávního závazku, a proto nepůjde o řízení, na které by dopadala ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. S ohledem na to se pak dále vyjádřil jen k průtahům ve správním řízení a uvedl, že celková doba řízení trvala od [datum] do [datum], tedy přibližně 7 let a 7 měsíců, přičemž ohledně části řízení vedené správcem daně nebyla žalobcem tvrzena a prokázána existence jednotlivých průtahů a v důsledku těchto utrpěná újma a rovněž neprokazuje, že mu nemajetková újma vznikla, nadto má za to, že mu ani vzniknout nemohla, když do práv žalobce nebylo zasaženo v takové intenzitě. Žalovaná také vznesla námitku promlčení, když rozhodnutí OFŘ, [číslo jednací] ze dne 2. 2. 2017 nabylo právní moci dne [datum], přičemž žádost u Ministerstva spravedlnosti byla uplatněna až [datum].

5. Na základě důkazů navržených účastníky a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Žalobce vyzval Ministerstvo spravedlnosti dopisem doručeným ministerstvu dne [datum] k přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 183 000 Kč. Z odpovědi Ministerstva financí pak plyne, že žalovaná nemá za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro přiznání náhrady nemajetkové újmy a také má za to, že je nárok promlčen (žádost ze dne [datum], sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum], sdělení Ministerstva financí ze dne [datum]). Ke dni [datum] byl zrušen konkurs na majetek žalobce, a to po splnění rozvrhového usnesení (zkrácené znění usnesení o zrušení konkurzu ze dne 29.7.2003 č.j 96 K 31/98-312).

6. Dne [datum] vydal Finanční úřad pro [anonymizováno] [územní celek], územní pracoviště pro [část Prahy] FÚ pro [část Prahy] (dále jen„ správce daně“) exekuční příkaz na srážky ze mzdy [číslo jednací] znějící na částku 3.827.927,70 Kč (žalobci doručen dne [datum], jeho zástupci, Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum], poddlužníkovi, [právnická osoba] a.s. dne [datum]). Exekuční tituly představovaly vykonatelné výkazy nedoplatků [číslo jednací] sestavený ke dni 28. 4. 2006 a [číslo jednací] sestavený ke dni 19. 6. 2006. Žalobce prostřednictvím svého zástupce uplatnil proti exekučnímu příkazu námitky ze dne [datum]. Dne [datum] vydal správce daně rozhodnutí [číslo jednací], kterým bylo podaným námitkám částečně vyhověno. Rozhodnutí bylo žalobci, resp. jeho zástupci doručeno dne [datum], poddlužníkovi dne [datum]. Proti výše uvedenému rozhodnutí správce daně byla žalobcem podána k Městskému soudu v Praze (dále též„ MS v [obec]“) žaloba. Rozsudkem MS v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 2. 2012 bylo rozhodnutí o námitce ze dne [datum] zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobce svým podáním ze dne [datum] doplnil své námitky proti rozhodnutí č. j [číslo] (exekuční příkaz). Dne [datum] vydal správce daně rozhodnutí o námitce pod [číslo jednací], které bylo doručeno zástupci žalobce dne [datum]. Citovaným rozhodnutím bylo podaným námitkám žalobce částečně vyhověno a exekuční příkaz odpovídajícím způsobem změněn. Proti výše uvedenému rozhodnutí o námitce byla žalobcem podána k MS v [obec] žaloba. Rozsudkem MS v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2015 bylo rozhodnutí o námitce ze dne [datum] zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobce svým podáním ze dne [datum] doplnil své námitky proti rozhodnutí č. j [číslo] (exekuční příkaz). Dne 13. 7 2016 vydal správce daně rozhodnutí o odvolání [číslo jednací], kterým změnil napadený exekuční příkaz ze dne [datum]. Toto rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce dne [datum], poddlužníkovi dne [datum] a zástupkyni poddlužníka dne 3. 10. 2016. Proti rozhodnutí [číslo jednací] podal žalobce dne 17. 7. 2016 odvolání. Správce daně na základě vydání výzvy [číslo jednací] ze dne 29. 9. 2016, postupem dle § 111 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) současně k vyjádření vyzval poddlužníka, jehož zástupci byla citovaná písemnost doručena dne [datum]. Výzva zůstala oslyšena. OFŘ na základě vydaného rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 2. 2. 2017 rozhodlo tak, že odvoláním napadené rozhodnutí [číslo jednací] změnilo. Rozhodnutí OFŘ ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce učinil vůči OFŘ dne [datum] podání označené jako„ Věc: návrh na prohlášení nicotnosti rozhodnutí“, jímž se domáhal prohlášení nicotnosti rozhodnutí ze dne 13. 7. 2016, [číslo jednací]. OFŘ tento podnět k prohlášení nicotnosti odložilo, a to vyrozuměním [číslo jednací] ze dne 8. 8. 2016, neboť neshledalo splnění podmínek nicotnosti rozhodnutí podle v souladu s § 105 daňového řádu. Žalobce rovněž podal žalobu ze dne [datum] proti rozhodnutí o odvolání [číslo jednací]. Podaná žaloba byla usnesením MS v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 4. 2020 jako nepřípustná odmítnuta. Proti usnesení MS v [obec] č. j. [číslo jednací] byla žalobcem podána kasační stížnost, která byla rozsudkem NSS č. j. [spisová značka] ze dne 4. 9. 2020 zamítnuta. (viz doručenka vytištěná dne [datum]) a [právnická osoba] a.s. dne [datum] (nesporná tvrzení účastníků).

7. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy a vzhledem k tomu, že nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje. Přičemž další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, s ohledem na to také zamítl návrh žalované na provedení důkazu vyžádáním stanoviska, proč řízení u správního soudu trvalo dlouho, neboť stav správního úseku Městského soudu je známou notorietou, která je známa dobře jak soudu, žalobci i žalované.

8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

9. Článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Podle odstavce 2 téhož ustanovení každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

10. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v čl. 38 odst. 2 Listiny. Právní úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení je po novele zákonem č. 160/2006 Sb., upravena v zákoně č. 82/1998 Sb. (§ 13, § 22 a § 31a). Touto právní úpravo se podrobně zabývá Stanovisko, včetně posouzení celkové doby řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdškZ v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jakož podává i výklad ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko lze možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny (viz NS ČR sp. zn. 30 Cdo 214/2015).

11. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (též "OdškZ") stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 1 odst. 3 OdškZ stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. a) OdškZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobil státní orgány.

13. Podle ust. § 5 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle ust. § 6 odst. 1 OdškZ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle ust. § 6 odst. 2 OdškZ je úřadem podle odstavce 1 a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

15. Podle ust. § 6 odst. 3 OdškZ není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí. Podle ust. § 6 odst. 6 OdškZ úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

16. Podle § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle § 31a odst. 2 OdškZ se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle § 31a odst. 3 OdškZ se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. K aplikaci článku 6 odst. 1 Úmluvy soud s přihlédnutím k aktuální judikatuře, a to nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], IV. ÚS 2404/21, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2021, č.j. Cdo 3118/2020-250 a ke Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum] (dále také jen„ stanovisko“), nejprve zvažoval, zda se ve vztahu k předmětnému správnímu řízení lze zabývat otázkou přiměřenosti jeho (celkové) délky, nebo-li zda na ně dopadají články 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jak vyplývá z poslední judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž žalobci svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Aplikace článku 6 odst. 1 Úmluvy je tak zcela zřejmě na místě.

21. K námitce promlčení vznesené žalovanou soud uvádí, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících jednak před správními orgány, na které dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a jednak na ně navazuje řízení soudní je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek. Skončení řízení dle § 32 odst. 3 věty druhé OdškZ tak nastává až dnem právní moci posledního rozhodnutí v řízení.

22. Žalobcem napadené řízení bylo zahájeno [datum] a skončeno až pravomocným ukončením řízení dne [datum]. K promlčení nároku žalobce tak, vzhledem k ust. § 35 odst. 1 OdškZ dojít nemohlo. Právní moc posledního rozhodnutí nastala dne [datum], žalobce svůj nárok uplatnil u žalované (resp. u Ministerstva spravedlnosti) již [datum]. Žalobu v projednávané věci pak žalobce soudu doručil již dne [datum].

23. Předmětné správní řízení bylo zahájeno dne [datum] a trvalo do [datum], kdy bylo pravomocně ukončeno. Uvedené správní řízení spadá pod ochranu čl. 38 odst. 2 Listiny a je tedy možné aplikovat Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Uplatní se tedy závěry uvedené ve stanovisku a uplatní se i silná, ale vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy, ze které vychází Evropský soud pro lidská práva, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Po provedeném dokazování je soud toho názoru, že celková délka řízení 11 let, 2 měsíce a 28 dnů je zcela zjevně nepřiměřená pro tento typ řízení a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Podle shora uvedeného stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum] nepřiměřená doba řízení zpravidla vždy způsobuje účastníkům řízení nemajetkovou újmu, k jejíž kompenzaci nepostačí samotné konstatování porušení práva, ale je třeba finanční kompenzace. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení, kterou žalobce tvrdil, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení i jím vyvolanou nemajetkovou újmu, je namístě poškozenému žalobci poskytnout zadostiučinění.

24. Materiální složitost řízení nebyla nijak výrazná, jednalo se o klasickou exekuční část daňového řízení. Z hlediska formální složitosti řízení je namístě zohlednit dvojinstančnost předmětného řízení jak před správním, tak před soudním orgánem. Soud tak má za to, že zvýšená složitost řízení byla v projednávané věci dána. Je také třeba mít na paměti, že každý jednotlivý případ má svá neopakovatelná specifika, se kterými je zapotřebí se vypořádat a v rámci rozhodování je náležitě zohlednit.

25. Bylo zjištěno, že postup správního orgánu a stejně tak soudního orgánu nebyl zcela plynulý a prostý průtahů. Naopak v něm docházelo k několikaměsíčním prodlevám. Co se týče soudního řízení, jak správně podotkl žalobce i žalovaná, je známo, že pražský správní soud je poddimenzovaný, což samozřejmě způsobuje větší délku řízení, což však nemůže jít k tíži žalobce. Postup zejména správního soudu, ale nejen, nebyl v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a zjevně vedl k průtahům v řízení.

26. Pokud se jedná o význam předmětu řízení pro žalobce, nemá soud s ohledem na ekonomickou kauzu předmětného právního vztahu důvod o něm pochybovat. Jednalo se o exekuční řízení v rámci daňového řízení. Exekuční příkaz, jehož správnost žalobce namítal, zněl na částku více než 3,8 milionů Kč a žalobce byl po skončení konkursního řízení předcházejícímu, osobou zcela nemajetnou. Na druhou stranu je zřejmé, že žalobce si byl vědom skutečnosti, že řádně neodvádí daň a nemohl být tak exekučním příkazem, ani výsledkem zcela zakončen. [příjmení], jež byla předmětem řízení, jistě nebyla bagatelní.

27. Při určení vhodné formy satisfakce dle § 31a odst. 2 OdškZ je třeba zohlednit konkrétní skutkové okolnosti daného případu a mít na zřeteli, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud by samo o sobě nepředstavovalo postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je namístě poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012). Nepřiznat zadostiučinění v penězích lze v zásadě jen ve zcela výjimečných případech, kdy například délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 197/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

28. V projednávané věci nelze dovodit, že by újma způsobená žalobci nepřiměřenou délkou řízení byla zcela minimální či zanedbatelná. Takový závěr nelze učinit ani s ohledem na význam řízení, kdy bylo po celou dobu zasahováno do vlastnictví žalobce, ani s ohledem na chování žalobce jakožto jeho účastníka, který byl aktivní a bránil se nečinnosti. Za této situace, se jako jediná přiměřená forma kompenzace, jeví poskytnutí peněžitého zadostiučinění.

29. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdškZ, a to a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Za přiměřenou částku soud považuje částku 76 825,50 Kč. Při výpočtu této částky soud vycházel ze základní částky výše zadostiučinění, která činí 15 000 Kč za každý rok řízení, resp. 1 250 Kč za každý měsíc řízení. Po zohlednění skutečnosti, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, první dva roky řízení ohodnotil částkou poloviční, tj. částkou 7 500 Kč 1 rok. Řízení trvalo 11 let, 2 měsíce a 28 dnů, základní částka přiměřeného zadostiučinění tedy činí 153 651 Kč (2 x 7 500 Kč, 9 x 15 000 Kč, 2 x 1 250 Kč a 28 x 41,01 Kč). Soud neposoudil řízení jako řízení zatížené mimořádným průtahem, a to s ohledem na přihlédnutí k tomu, že řízení jak správní, tak soudní probíhalo na několika stupních, avšak s ohledem právě na tuto složitost řízení soud základní částku ponížil o 20 % s ohledem na rozsah instančnosti řízení, kdy o řízení jak ve fázi správního řízení, tak i soudního řízení rozhodovalo několik stupňů. Soud dále nemá za to, že by sám žalobce jakkoliv přispěl k délce řízení, když se ten naopak bránil proti nečinnosti orgánů. Pokud je o význam soudního řízení pro žalobce, zde soud přistoupil ke snížení základní částky o 30 %, neboť žalobce si byl vědom, že z jeho strany došlo k neuhrazení daně a exekuční řízení v rámci daňového řízení, ani jeho výsledek nemohl být pro žalobce zcela neočekávaný a překvapující. To však nemění nic na faktu, že žalobce byl udržován po dobu více než přiměřenou v nejistotě výsledku řízení.

30. Tuto výši peněžitého plnění lze mít za plně způsobilou naplnit kompenzační funkci ve vztahu k nemajetkové újmě, kterou žalobce v řízení před finančním arbitrem utrpěl. Vedle uvedené částky žalobci náleží i požadovaný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců (§ 15 odst. OdškZ) poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem dle § 14 OdškZ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010). Za den uplatnění nároku u žalované je třeba považovat den [datum], kdy byla Ministerstvu spravedlnosti doručena žalobcova výzva k náhradě předmětné nemajetkové újmy. Posledním dnem lhůty dle § 15 odst. 1 OdškZ tak byl den [datum], přičemž ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení.

31. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku 32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení částečně úspěšný, avšak rozhodnutí o výši peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu záleželo na úvaze soudu, nárok na náhradu nákladů řízení, a to v plné výši, v částce 35 040 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, odvolání proti usnesení o místní nepříslušnosti, dovolání do procesního rozhodnutí, podání ve věci samé ze dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum]) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět ve výši 200 Kč (celkem 2 půlhodiny po 100 Kč – stanice metra [anonymizováno] – sídlo zdejšího soudu) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 000 Kč ve výši 5 040 Kč.

33. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o.s.ř.

34. Náklady řízení je třeba zaplatit k rukám advokáta žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení