76 C 83/2022-80

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 163 836,74 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 163 836,74 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 65 981,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala uložení žalované povinnost zaplatit jí částku 163 836,74 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s panem [jméno] [příjmení], ten uzavřel s úvěrující žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] rozhodčí smlouvu. Na základě úvěrové smlouvy a (jednostranného) dodatku k ní (ze dne [datum]) žalovaná poskytla panu [jméno] [příjmení] částku 23 000 Kč za poplatek 68 968 Kč - celková částka splatná úvěrovaným měla být 91 968 Kč, výpůjční úroková sazba činila 155,63 % p. a., RPSN činilo 153,51 %. Úvěrová smlouva byla zajištěna celou řadou smluvních sankcí. Úvěrovaný se splácením prodléval, žalovaná proti němu zahájila rozhodčí řízení, jež vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu ukládajícího panu [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalované nejen reálně vyplacené prostředky, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Žalovaná zahájila vůči panu [jméno] [příjmení] na podkladě rozhodčího nálezu exekuční řízení, to bylo vedeno soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] Pan [příjmení] [příjmení] v průběhu exekučního řízení seznal, že je exekuce vedena neoprávněně (na základě nezpůsobilého exekučního titulu), podal proto návrh na zastavení exekuce. Exekuční řízení bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Benešově č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 5. 2019, pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, tudíž z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Usnesení o zastavení exekuce bylo potvrzeno v odvolacím řízení, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] Soudní exekutor před zastavením exekuce vymohl plnění v celkové výši 290 827 Kč, z čehož 193 065,90 Kč vyplatil žalované. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná, podle žalobkyně, oprávněna si ponechat (ponechat si žalovaná může vyplacenou jistinu úvěru v částce 23 000 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do [datum], celkem je žalovaná oprávněna ponechat si 29 229,16 Kč). Pro závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalovaná nárok na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcí, ani nákladů předchozího řízení. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro„ příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku“ (rozpor s dobrými mravy žalobkyně zdůvodňuje nastavením excesivního úroku ve výši 155,63 % p. a., v množství nepřiměřených smluvních pokut, podmínky jasně odpovídají kategorii smluvních podmínek, které naplňují kritéria zjevné nespravedlnosti). Žalovaná neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost úvěrovaného, před uzavřením smlouvy nejednala s odbornou péčí.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok odmítla s tím, že zastavení exekuce nemá vliv existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] na niž nebylo řádně hrazeno, úvěr byl zesplatněn a žalovaná uplatnila smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nejedná se proto o bezdůvodné obohacení. V řízení o návrhu na zastavení exekuce byl přezkoumáván exekuční titul, dluh stále existuje a exekuční soud o něm ani rozhodovat nemohl. Žalovaná zdůraznila existenci rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2017, č. j. 102 Rozh 7715/2016-7, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným, nebyl nikdy postupem podle zák. č. 216/1994 Sb. zrušen a veškeré přijaté plnění je plněním na pravomocný rozhodčí nález. Ze zastavení exekuce nelze vyvozovat zánik hmotněprávního závazku, přiznaného stále platným rozhodčím nálezem. [příjmení] [jméno] [příjmení] přitom nic nebránilo, aby podal v zákonné lhůtě žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a tam případnou obranu použil. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení (zastavení exekuce není předpokladem pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, i u plnění vymoženého v průběhu exekuce platí obecná promlčecí doba plynoucí od data uskutečnění plnění, již tehdy právní předchůdce žalobkyně věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení, právní hodnocení není z tohoto pohledu relevantní).

3. Žalobkyně replikovala tím, že ač v exekučním řízení nelze věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu, extrémní porušování práv a nemravné jednání zakládá výjimku (k tomu citovala odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], ve věci sp. zn. [spisová značka], ve věci sp. zn. [spisová značka]). Jelikož soud není vázán dílčími zjištěními exekučního soudu (předběžnými otázkami) o neplatnosti úvěrové smlouvy, rozhodčí smlouvy a o nicotnosti rozhodčího nálezu, tyto otázky si má opětovně posoudit a dojít ke stejným závěrům jako soudy obou stupňů v řízení exekučním. Co do argumentace žalované o existenci překážky věci rozsouzené žalobkyně zkritizovala závěry rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2021. Dosavadní argumentaci o neplatnosti rozhodčí smlouvy a na to navazujícího nedostatku pravomoci rozhodce JUDr. [příjmení] rozhodovat spor mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně pak žalobkyně nově rozšířila tak, že rozhodce„ de facto rozhodčí spor nerozhodoval, ale rozhodovala jej [anonymizováno] [právnická osoba], která ve skutečnosti plnila úlohu zastřeného rozhodčího soudu“. Dále uvedla, že rozhodce [anonymizováno] [příjmení] nikdy nevykonával funkci rozhodce, veškeré činnosti zajišťovala [anonymizováno] [právnická osoba] JUDr. [příjmení] pro žalovanou rozhodoval tisíce věcí ročně. Mezi žalovanou a [anonymizováno] společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o zajištění služeb rozhodců, na základě které [anonymizováno] společnost [právnická osoba] fakturovala služby žalované, a nikoliv konkrétnímu rozhodci. Má za to, že rozhodčí řízení před [anonymizováno] [příjmení] nikdy neproběhlo, a takto vzniklý rozhodčí nález nemůže být způsobilý jako exekuční titul. Ke vznesené námitce promlčení, žalobkyně poukázala na to, že je nutné aplikovat objektivní promlčecí lhůtu 10 let podle § 638 odst. 1 zákona č., 89/2012 Sb., jako by byla subjektivní. Námitka promlčení se nadto příčí dobrým mravům.

4. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] byla mezi žalovanou jako úvěrujícím a [jméno] [příjmení], jakožto úvěrovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl úvěrovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč. Byla stanovena základní doba trvání spotřebitelského úvěru 48 měsíců a stejný základní počet měsíčních splátek, celková výše měsíční splátky 1 916 Kč a základní celková částka splatná úvěrovaným 91 968 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru byla stanovena 155,63 % p.a. jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení, předpokládaná výše procentní sazby na spotřebitelský úvěr (RPSN) 155,63 %. Výše revolvingu byla navržena na 11 500 Kč, výpůjční úroková sazba revolvingu 141,66 % p.a. a předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu 141,66 % (rozhodčí spis rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. 102 Rozh 7715/2016).

5. Dne [datum] byla spolu s podpisem návrhu úvěrové smlouvy mezi žalovanou a úvěrovaným uzavřena samostatná rozhodčí smlouva, dle které se smluvní strany dohodly na osobách rozhodců a pravidlech rozhodčího řízení. V části III. bod 3.1 rozhodčí smlouvy bylo sjednáno, že rozhodčí spory budou rozhodovány samostatně kterýmkoli z rozhodců označených pod bodem 3.3, mezi nimiž je uveden i JUDr. [jméno] [příjmení] (bod [číslo]) (rozhodčí spis rozhodce JUDR. [jméno] [příjmení], sp. zn. 102 Rozh 7715/2016).

6. Žalovaná se návrhem ze dne [datum] domáhala proti úvěrovanému vydání rozhodčího nálezu, kterým by mu byla uložena povinnost zaplatit pohledávku ve výši 113 120 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, jejíž podmínky úvěrovaný neplnil. Dne [datum] pak došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru, když k tomuto datu se celkový dluh skládal ze zbývající dlužné částky podle původního splátkového kalendáře 90 052 Kč a neuhrazené smluvní pokuty podle čl. 12 a), b) a čl. 12 smluvních ujednání úvěrové smlouvy ve výši 23 068 Kč Kč a smluvní pokuty dle čl. 12 smluvních podmínek ve výši 0,25% za každý den prodlení s úhradou zbývající dlužné částky podle původního splátkového kalendáře. Rozhodce přijal svou funkci dne [datum] a téhož dne vyzval úvěrovaného k vyjádření. Rozhodce rozhodčímu návrhu zcela vyhověl a vydal rozhodčí nález dne 24. 1. 2017, č.j. [číslo jednací], na němž je vyznačena právní moc [datum] a vykonatelnost [datum] (rozhodčí spis rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. 102 Rozh 7715/2016)

7. Dne [datum] bylo zahájeno exekuční řízení, které bylo vedeno proti [jméno] [příjmení] jako povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres], a to pod sp. zn. [spisová značka]. Oprávněná (v tomto řízení žalovaná) se svým návrhem domáhala pověření soudní exekutorky k vymožení pohledávky ve výši 113 120 Kč s příslušenstvím. Exekučním titulem v dané věci byl rozhodčí nález JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. [číslo jednací]. Výše uvedený soudní exekutor byla vedením exekuce pověřena Okresním soudem v Benešově dne 24. 5. 2017, pod č.j. [číslo jednací] (exekuční spis sp.zn. [spisová značka], snesení Okresního soudu v Benešově ze dne 9. 5. 2019, č.j. [číslo jednací]).

8. Dne [datum] podal povinný k exekutorovi návrh na zastavení a odklad exekuce, se kterým oprávněná (žalovaná) nesouhlasila. V návrhu povinný tvrdil, že exekuce je vedena protiprávně na základě nezpůsobilého exekučního titulu, když úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům. Prvním usnesením Okresního soudu v Benešově, ze dne 17. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuté o zamítnutí tohoto návrhu, což bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2017, č.j. [číslo jednací], avšak obě rozhodnutí byla zrušena Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 21. 3. 2019, č.j. [číslo jednací]. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 9. 5. 2019, č.j. [číslo jednací], byla exekuce zastavena. Proti tomuto rozhodnutí se bránila oprávněná, zde žalovaná, a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2019, č.j. 26 [spisová značka] bylo rozhodnutí potvrzeno, přičemž v odůvodnění rozhodnutí bylo mimo jiné uvedené:„ Sjednaná výše majetkových sankcí, a to úroku a smluvní pokuty není přiměřená a koliduje s dobrými mravy, když v posuzované věci šlo o závazek povinného vrátit za 48 měsíců částku přesahující 90 000 Kč, při výši poskytnutého úvěru 23 000 Kč. Povinný uzavíral smlouvu ve finanční tísni, neměl přesné informace o tom, co znamená rozhodčí řízení, kterému se proto ani nebránil. Oprávněná nezkoumala úvěruschopnost povinného v souladu s ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V kontextu okolností, za nichž došlo k uzavření úvěrové smlouvy a na ní navazující rozhodčí smlouvy, jsou předmětné smlouvy v kolizi s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o.z., resp. se zákonnými principy na ochranu spotřebitele. Absentuje tak platně uzavřená rozhodčí smlouva zakládající pravomoc JUDr. [jméno] [příjmení] k vydání rozhodčího nálezu.“ Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (exekuční spis sp.zn. [spisová značka], usnesení Okresního soudu v Benešově, ze dne 17. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2017, č.j. [číslo jednací], usnesení NS ČR ze dne 21. 3. 2019, č.j. 20 Cdo 2869/2018-238, usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 9. 5. 2019, č.j. [číslo jednací], usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2019, č.j. 26 [spisová značka]).

9. V průběhu exekučního řízení byla oprávněné vyplacena částka 193 065,90 Kč (sdělení soudního exekutora ze dne [datum]).

10. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a povinným panem [jméno] [příjmení], došlo k postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky).

11. Žalované byla postupitelem prostřednictvím jeho právního zástupce zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], na což žalovaná sdělila písemně odpověď (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího lístku, odpověď na předžalobní výzvu).

12. Soud provedl i další listinné důkazy, avšak s ohledem na jejich relevanci je v odůvodnění tohoto rozsudku blíže nezmiňuje. Soud neprováděl další navržené důkazy, zejména výslech představitelů žalované a vedoucích právních oddělení této společnosti, a to s ohledem na nadbytečnost takových důkazů, neboť již na základě listinných důkazů lze učinit odpovídající právní závěry.

13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům.

14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

23. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Dle § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

25. Dle §638 odst. 2 o. z. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

26. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

27. Soud nejprve zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně a postupitel uzavřeli řádně smlouvu o postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení a toto postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

28. Následně se soud zabýval námitkou promlčení, k níž předně obecně uvádí, že závěr, že rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá žádné právní účinky, s sebou samozřejmě přináší mnoho sporných výkladových otázek, a to mimo jiné i z hlediska počátku a běhu promlčecí lhůty práv všech účastníků právního vztahu. Soud tak pro poměry této věci uvádí, že posuzoval běh promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení v případě, kdy je plnění poskytnuto věřiteli na základě rozhodčího nálezu, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky. Jinými slovy promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 619 o. z. počíná běžet teprve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, což je nejdříve okamžikem, kdy exekuční soud v exekučním řízení neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky. Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu kromě jiného také dovodila, zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce z důvodu, že jeho výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, resp. rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, byla zkoumána i v exekučním řízení, a to i v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (viz NS ČR 31 Cdo 958/2012). Tento závěr podporuje rovněž úvaha, že osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce v důsledku zjištění, že vydaný rozhodčí nález nemá právních účinků (je nicotný), by neměla mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 ICdo 41/2014, ze dne 30.6.2016).

29. V této souvislosti soud rovněž poukazuje na již ustálený výklad běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 107 odst. 2 o. z. (přičemž pro účely tohoto řízení lze tyto závěry vztáhnout obdobně také na výklad běhu lhůty podle §619 odst. 2 o. z.), za níž lze úspěšně nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit u soudu. Tato lhůta počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2022, sp. zn. [spisová značka]; 1. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka]). Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem lhůty objektivní. V tomto případě tedy bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky zrušeno nařízení exekuce, na základě něhož právní předchůdci žalobkyně žalované plnili. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. lze považovat za„ zrušení“ rozhodnutí o nařízení exekuce (viz analogicky např. rozhodnutí NS ČR [spisová značka], podle něhož v případě exekuce nařízené podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen„ ex. ř.“, ve znění účinném do 31. 12. 2012, judikatura Nejvyššího soudu dále dovodila, že pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

30. V poměrech projednávané věci je tedy nutné uzavřít, že k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce dojít nemohlo. V řízení totiž nebylo zjištěno, že by byl závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu vysloven dříve než v usnesení Krajského soud v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 2. 10. 2019, a až od chvíle právní moci tohoto rozhodnutí ke dni [datum] počala běžet promlčecí doba. Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne [datum]. Soud má za to, že v případě odpadnuvšího právního titulu nemůže promlčecí doba u vydání bezdůvodného obohacení začít běžet před právní mocí takového rozhodnutí, které původní právní titul odklidí, neboť do té doby je plněno po právu na základě řádného právního titulu. S ohledem na to lze pak konstatovat, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen není.

31. Dále soud posuzoval, zda se žalovaná bezdůvodně obohatila na úrok postupitele, tedy zda úvěrová smlouva byla neplatná a žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. V judikatuře již bylo opakovaně vyloženo, že bezdůvodným obohacením se obecně může stát také plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se pak vrácení plnění ten, kdo vyhověl povinnosti uložené mu deklaratorním rozhodnutím soudu (případně i jiného orgánu), závisí důvodnost jeho požadavku na okolnosti, zda podle hmotného práva – i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – splnil závazek, který skutečně měl, či nikoliv. Zrušením zmíněného rozhodnutí dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde k tomu neexistovala povinnost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017 sp. zn. [spisová značka]). Obdobně (resp. tím spíše) výše uvedené platí i v případě, že rozhodnutí, na základě kterého bylo plněno, je později prohlášeno za nicotné (tj. nemající žádné právní účinky) a nemohlo tedy již od svého počátku založit právní důvod plnění. Soud se proto zabýval otázkou, zda bez ohledu na vydaný rozhodčí nález, který nemá právní účinků, měla žalobkyně (resp. právní předchůdci žalobkyně) podle hmotného práva (zejm. dle uzavřené smlouvy o úvěru) vůči žalované povinnost k předmětnému peněžitému plnění z jiného právního důvodu. Přitom platí, že pokud by takovou povinnost žalobkyně v době plnění měla, nemohlo by se jednat na straně žalované o bezdůvodné obohacení, a naopak.

32. Ve vztahu k uzavřené úvěrové smlouvě již konstatoval Krajský soud v Praze ve svém usnesení [číslo jednací] ze dne 2. 10. 2019 že„ Sjednaná výše majetkových sankcí, a to úroku a smluvní pokuty není přiměřená a koliduje s dobrými mravy, když v posuzované věci šlo o závazek povinného vrátit za 48 měsíců částku přesahující 90 000 Kč, při výši poskytnutého úvěru 23 000 Kč. Povinný uzavíral smlouvu ve finanční tísni, neměl přesné informace o tom, co znamená rozhodčí řízení, kterému se proto ani nebránil. Oprávněná nezkoumala úvěruschopnost povinného v souladu s ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V kontextu okolností, za nichž došlo k uzavření úvěrové smlouvy a na ní navazující rozhodčí smlouvy, jsou předmětné smlouvy v kolizi s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o.z., resp. se zákonnými principy na ochranu spotřebitele. Absentuje tak platně uzavřená rozhodčí smlouva zakládající pravomoc JUDr. [jméno] [příjmení] k vydání rozhodčího nálezu.“ Soud se zcela ztotožňuje s hodnocením úvěrové smlouvy tak, jak jej provedl již Krajský soud v Praze a dodává, že podmínky, které byly v úvěrové smlouvě nastaveny, odporují dobrým mravům. Taková dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§ 580 o.z.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy, popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech).

33. Vzhledem k neplatnosti výše uvedené úvěrové smlouvy soud dospěl k závěru, že hmotněprávně oprávněným nárokem, který žalovaná vůči právním předchůdcům žalobkyně měla, bylo vrácení jistiny ve výši 23 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do [datum], celkem tedy 29 226,16 Kč. Protože žalované však bylo poskytnuto plnění ve výši 193 065,90 Kč, odpovídá bezdůvodné obohacení žalované částce 163 836,74 Kč.

34. Žalovaná, která nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, se octla s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení, jak žalobkyně požadovala, když žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], přičemž stanovila přiměřenou lhůtu ke splnění její povinnosti do [datum], přičemž následujícím dnem se žalovaná dostala do prodlení s úhradou žalované částky.

35. S ohledem k výše uvedenému soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 981,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 192 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 163 836,74 Kč sestávající z částky 7 660 Kč za každý z 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci a příprava zastoupení; předžalobní výzva; žaloba; sepsání vyjádření ze dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum] a dne [datum]) včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 760 Kč ve výši 10 029,60 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za vyjádření učiněné ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], když tato žalobkyně činila bez toho, aby byla soudem vyzvána a soud tak neshledal, že by tyto náklady právního zastoupení byly náklady účelně vynaloženými.

37. Uloženou povinnost je žalobkyně povinna splnit ve lhůtě určené podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení