77 A 104/2021 – 84

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: P. H., X zastoupeného JUDr. Martinem Stehlíkem, advokátem, Skrétova 1011/48, 301 00 Plzeň, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Inspektorát v Plzni, Jiráskovo náměstí 8, 308 58 Plzeň, o žalobě proti rozhodnutím ředitele žalované ze dne 15. 6. 2021, č.j. SZPI/AJ435–26/2018, a č.j. SZPI/AJ435–27/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 16. 8. 2021, doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 17. 8. 2021, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ředitele žalované ze dne 15. 6. 2021, č.j. SZPI/AJ435–26/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí I“) a č.j. SZPI/AJ435–27/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí II“).

2. Soud v projednávané věci rozhodoval už podruhé, když rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, č.j. 30 A 253/2018–68, zrušil rozhodnutí ředitele žalované ze dne 24. 8. 2018, č.j. SZPI/AB486–89/2018, a č.j. SZPI/AB486–94/2018, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

3. Působnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále též jen „SZPI“) pro výkon státního dozoru nad zemědělskými výrobky, potravinami nebo tabákovými výrobky je upravena zákonem č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SZPI“).

4. Postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů a právnických nebo fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy při kontrole činnosti orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů, právnických a fyzických osob je upraven zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“).

5. Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

6. Při kontrole dodržování povinností při uvádění potravin na trh, provedené žalovanou v provozovně žalobce dne 14. 8. 2018, bylo zjištěno, že jsou zde na trh uváděny potraviny nesoucí v zorném poli označení „Královské trojhránky“, a to 1) Královské trojhránky s mandlemi a chutí čokolády, 8 ks/160 g, 2) Královské trojhránky s příchutí pečených kaštanů v čokoládě, 8 ks/160 g, a 3) Královské trojhránky s madagaskarskou „Bourbon“ vanilkou, 8 ks/160 g, jež nesplňují požadavky příslušné specifikace chráněného zeměpisného označení (dále též jen „CHZO“) „Karlovarské trojhránky“. Tím žalobce porušil čl. 12 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (dále jen „nařízení (EU) č. 1151/2012“).

7. Na základě protokolu ze dne 14. 8. 2018, č. P934–41016/18, bylo vydáno opatření ze dne 14. 8. 2018, č. D924–40464/18/C, a opatření ze dne 14. 8. 2018, č. P934–41016/18/D. Opatřením ze dne 14. 8. 2018, č. D924–40464/18/C, bylo žalobci zakázáno uvádět předmětné potraviny na trh s termínem splnění ihned. Opatřením ze dne 14. 8. 2018, č. P934–41016/18/D, bylo žalobci uloženo zajistit stažení předmětných potravin ze všech jeho provozoven. Žalobce se proti těmto opatřením odvolal.

8. V návaznosti na shora uvedený rozsudek ze dne 30. 9. 2020, č.j. 30 A 253/2018–68, vyhotovila žalovaná dne 19. 2. 2021 podle § 21 odst. 1 kontrolního řádu dodatek k protokolu o kontrole pod č. P934–41016/18/E, jímž původní kontrolní zjištění upravila tak, aby z nich bylo patrné, že u sporných potravin shledává rozpor s ustanovením § 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012.

9. Napadeným rozhodnutím I ředitel žalované změnil výrok opatření č. D924–40464/18/C tak, že nařídil na základě kontroly dodržování povinností při uvádění potravin na trh a skutkových zjištění popsaných v protokolu ze dne 14. 8. 2018 ve znění dodatku ze dne 19. 2. 2021 zákaz uvádění na trh blíže specifikovaných výrobků. Uvedl k tomu, že „všechny uvedené potraviny jsou vyráběny mimo katastrální území města Karlovy Vary (v Luhačovicích). V zorném poli na obalu kontrolovaných potravin je vyobrazen obrázek Mlýnské kolonády v Karlových Varech nebo Tržní kolonády v Karlových Varech přibližně 10 cm velký zabírající přibližně 1/3 velikosti přední strany krabičky, případně ještě s popiskami ‚Mlýnská kolonáda‘ […], ev. ‚Mlýnská kolonáda Karlovy Vary‘ […]. Tyto údaje jsou ještě umocněny tím, že jsou i na druhé straně papírového obalu oplatek uvedeny v jiné jazykové mutaci – v němčině (vyobrazení Tržní kolonády s popisem ‚Marktkolonade‘ […] nebo ‚Marktkolonnade – Karlsbad‘ […], případně Mlýnské kolonády). Na přední straně krabičky nad obrázkem vyobrazujícím Mlýnskou kolonádu v Karlových Varech jsou vyjmenovány na pozadí obrázků vybrané ‚prameny‘ s kolonádami nacházejícími se v Karlových Varech (např. Vřídlo – Vřídelní kolonáda, pramen Karla IV, pramen Zámecký dolní, pramen Zámecký horní, pramen Tržní – Tržní kolonáda, pramen Mlýnský – Mlýnská kolonáda). Obaly potravin […] na boční straně obalu obsahují popis uvedený v českém i německém jazyce: ‚Nechte se unést podmanivou vůní tradičních lázeňských oplatek z Karlových Varů, města největšího Čecha Karla IV., které svými historickými zákoutími, malebnými uličkami, promenádami a nádhernými lázeňskými lesy zve k příjemným procházkám. Město, které je již od roku 1856 očarováno sladkou vůní oplatek, sice otec české vlasti nezažil, ale jistě by se i on rád oddal tomuto jedinečnému kouzlu.‘ Na obalech potravin jsou na boční straně v záklopce uzavírání vyjmenovány jednotlivé kolonády s prameny v Karlových Varech, a to včetně jejich teploty (je zde uvedeno celkem 15 pramenů nacházejících se v Karlových Varech): ‚1. Vřídlo – Vřídelní kolonáda – 73°C, 2. Pramen Karla IV. – Tržní kolonáda – 63,8°C, 3. Pramen Zámecký dolní – Zámecká kolonáda – 55,0 °C, 4. Pramen Zámecký horní – Zámecká kolonáda – 49,8°C, 5. Pramen Tržní – Tržní kolonáda 61,6°C, 6. Pramen Mlýnský – Mlýnská kolonáda – 52,7°C, 7. Pramen Rusalka – Mlýnská kolonáda – 60,1°C, 8. Pramen knížete Václava I a II – Mlýnská kolonáda – 63,7°C a 60,4°C, 9. Pramen Libuše – Mlýnská kolonáda – 59,6°C, 10. Pramen Skalní – u Mlýnské kolonády – 54,4°C, 11. Pramen Svoboda – Altán u Lázní III – 59,0°C, 12. Pramen Sadový – Vojenský Lázeňský ústav – 39,6°C, 13. Pramen Štěpánka – Před Parkhotelem Richmond – 9°C až 13,0°C, 14. Jelení Pramen – Lesní stezka za Grandhotelem Pupp – 10,26°C,15. Pramen Hadí – Sadová kolonáda – 30,0°C‘.“ Ředitel žalované uzavřel, že označení výrobků může vyvolat v průměrném spotřebiteli mylný dojem, že proveniencí výrobků jsou Karlovy Vary, ačkoliv dané výrobky jsou vyráběny v Luhačovicích. Výše uvedená označení daných výrobků jsou tak zavádějící. Chráněné zeměpisné označení „Karlovarské trojhránky“ je přitom ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012 chráněno proti jakémukoli nepravdivému nebo zavádějícímu údaji o provenienci, který je použit na vnitřním nebo vnějším obalu, jakož i proti použití obalů, které by mohly vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ produktu, a žalobce tudíž porušil ustanovení čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) č. 1151/2012. Termín splnění opatření byl stanoven do 14. 8. 2018, 10:30, a v odůvodnění opatření byl doplněn odkaz na dodatek k protokolu.

10. Napadeným rozhodnutím II ředitel žalované na základě stejných kontrolních závěrů změnil opatření č. P934–41016/18/D tak, že žalobci bylo uloženo stažení potravin, které by svým označením mohly ve spotřebiteli vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ produktu, neboť obsahují zavádějící údaje o provenienci, přičemž toto označení vyvolává dojem, že původ potravin je v Karlových Varech, a nikoliv v Luhačovicích, ze všech jeho provozoven s termínem splnění do 17. 8. 2018. Odůvodnění opatření bylo změněno tak, že byl doplněn odkaz na dodatek k protokolu o kontrole. [II] Žaloba 11. Žalobce nesouhlasil s názory žalované. Obsah napadených rozhodnutí byl podle něj v rozporu s ustanovením § 2 odst. 4 správního řádu, kdy při rozhodování u podobných skutkových případů nemají vznikat nedůvodné rozdíly. Žalovaná totiž provedla v provozovně žalobce kontroly již ve dnech 21. 1. 2010, 25. 3. 2011, 19. 12. 2011, 27. 1. 2012 a 9. 11. 2017. Jestliže žalovaná argumentovala tím, že kontroly dne 21. 1. 2010 a 25. 3. 2011 byly provedeny v době, kdy předmětné CHZO nebylo ještě zapsáno (k zápisu došlo dne 28. 7. 2011), byla taková argumentace zjevně účelová, neboť další uvedené kontroly byly provedeny již po registraci CHZO a žalovaná při těchto kontrolách porušení CHZO neshledala. Jestliže při třech kontrolách žalovaná neshledala zásah do CHZO v průběhu 8 let, bylo logické, že měl žalobce legitimní očekávání, že uvedené obaly jsou v souladu s právními předpisy.

12. Toto legitimní očekávání plynulo též z registrace ochranné známky č. zápisu 357017, jejíž vyobrazení je shodné s obalem sporných výrobků. U této ochranné známky nebyl v rámci věcného průzkumu shledán ze strany Úřadu průmyslového vlastnictví konflikt s CHZO. Dle názoru žalované je povinností žalobce zjistit a zajistit soulad výrobků s právními předpisy. Ovšem taktéž žalovaná je povinna řídit se správním řádem. Na trhu se dlouhodobě vyskytují výrobky, které na obalech taktéž obsahují vyobrazení Karlových Varů, a přestože na tyto výrobky podal žalobce opakovaně podněty ke kontrole žalované, jsou stále nabízeny na trhu. Žalovaná uvedla, že se žalobce nemůže vyvinit poukazováním na protiprávní jednání třetích osob. Žalobce k tomu ovšem uvedl, že jestliže je jediný subjekt na trhu, kdo je nucen nesmyslně dle libovůle žalované okamžitě měnit obaly svých výrobků, a konkurence v obdobných případech nikoliv, dochází k jasnému zásahu do hospodářské soutěže, kdy (na rozdíl od konkurenčních subjektů) vznikají žalobci náklady na přeznačení obalů.

13. Žalobce navíc poukázal na fakt, že dle uložených opatření mělo dojít k okamžitému stažení předmětných výrobků z trhu, přičemž sama žalovaná v předešlých sporech uvedla, že v analogických případech u konkurenčních subjektů žalobce byla dána dlouhá časová doba na doprodej výrobků a změnu obalů. Tato skutečnost též potvrzuje domněnku žalobce o záměrném šikanózním postupu ze strany žalované vůči žalobci. Pokud žalovaná, jakožto kontrolující orgán, rozhodovala ve skutkově obdobných případech naprosto rozdílně, jevila se argumentace žalované jako zcela účelová. Navíc by tak dle tvrzení žalované nešlo jakkoliv její rozhodnutí předjímat, neboť dle uvedené logiky není žalovaná vázána svým předešlým právním názorem a může v každé věci rozhodovat zcela dle své libovůle.

14. Jak bylo výše uvedeno, obaly předmětných výrobků jsou chráněny jako registrovaná ochranná známka č. zápisu 357017. Dle § 4 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „známkový zákon“), Úřad průmyslového vlastnictví zamítne ex offo v rámci věcného průzkumu přihlášku ochranné známky, která by mohla klamat veřejnost, zejména pokud jde o zeměpisný původ výrobku. Žalovaná v předešlých rozhodnutích a vyjádřeních argumentovala tím, že Úřad průmyslového vlastnictví uvedenou kontrolu neprovádí či její provádění není příliš důkladné. Úřad průmyslového vlastnictví však ve svém vyjádření ze dne 30. 3. 2021 uvedl, že u předmětné přihlášky ochranné známky byla kontrola skutečně provedena a nebyl shledán konflikt s CHZO. Jestliže by takový konflikt byl shledán, požadoval by Úřad průmyslového vlastnictví omezení seznamu nárokovaných výrobků tak, aby se ochrana týkala jen výrobků splňujících specifikaci CHZO.

15. Žalovaná v tomto ohledu odkazovala na výše uvedené vyjádření Úřadu průmyslového vlastnictví, podle kterého skutečnost, že známka není pro účely zápisu považována za klamavou ve smyslu § 4 písm. g) známkového zákona, nevylučuje, že se může tato známka v důsledku užívání svým vlastníkem stát klamavou. Vlastník ochranné známky, tj. žalobce, však od počátku užíval tuto ochrannou známku dle registrovaného vyobrazení na obaly trojhránků. Předmětné označení užíval mnohem dříve a po zápisu ochranné známky bylo označení užíváno stále shodně. Nebylo tedy jasné, jaká konkrétní činnost žalobce měla po zápisu ochranné známky za důsledek její klamavost.

16. Žalovaná uvedla, že porušení CHZO bylo dáno užitím vyobrazení reálií Karlových Varů na obalu výrobku (ochranné známce). Dle jejího názoru Úřad průmyslového vlastnictví nemohl předpokládat, že uvedené výrobky budou vyráběny v Luhačovicích. Úřad průmyslového vlastnictví ovšem ve svém vyjádření sdělil, že není–li v přihlášené ochranné známce CHZO přímo či nepřímo použito, popř. není–li jeho zneužití, napodobení, připomenutí apod. zcela zjevné, Úřad průmyslového vlastnictví výluku dle § 4 písm. g) známkového zákona zpravidla neuplatní. Reálie Karlových Varů ovšem tvoří na předmětné ochranné známce (obalu výrobku) cca 80 % plochy a je to dominantní grafický prvek. Bylo tedy zřejmé, že Úřad průmyslového vlastnictví na rozdíl od žalované nepovažoval pouhé reálie Karlových Varů za připomenutí CHZO, přestože byly v ochranné známce zcela dominantní. Jestliže tedy neshledal Úřad průmyslového vlastnictví zaměnitelnost s CHZO ani na základě uvedených reálií Karlových Varů, nezabýval se tak ani logicky tím, kde má přihlašovatel sídlo, neboť to bylo irelevantní. V praxi navíc Úřad průmyslového vlastnictví požaduje úpravu seznamu výrobků a služeb bez ohledu na sídlo vlastníka. Například u přihlášky ochranné známky č. spisu O–558373 požadoval doplnění seznamu výrobků o část „vyráběná v souladu se specifikací chráněného zeměpisného označení Morava“, ačkoliv měl přihlašovatel sídlo na Moravě, což odpovídalo požadavkům CHZO Morava.

17. Názory Úřadu průmyslového vlastnictví a žalované se tudíž v této otázce zcela rozcházely. V tomto kontextu bylo třeba zmínit další část vyjádření Úřadu průmyslového vlastnictví, který uvedl, že třetí strany mají možnost uplatnit svá práva, ať už v námitkovém nebo zrušovacím řízení. Žalovaná však žádnou z uvedených možností nevyužila, přestože byla na existenci ochranné známky žalobcem při prováděné kontrole výslovně upozorněna. Žalovaná podala podnět na Úřad průmyslového vlastnictví až v souvislosti s rozhodnutím zdejšího soudu, tj. po 8 letech od svého vyjádření ze dne 11. 1. 2012, kde žalovaná výslovně uvedla, že je povinna upozorňovat Úřad průmyslového vlastnictví na nesoulad stávajících ochranných známek a registrovaných CHZO. To názorně demonstrovalo liknavý přístup žalované, která navíc názor prezentovaný Úřadem průmyslového vlastnictví, že při zápisu ochranné známky nebyl shledán konflikt s CHZO, očividně nevzala při rozhodování v úvahu.

18. Žalovaná měla jednoznačně vzít v potaz rozhodnutí o zápisu ochranné známky č. 357017 při rozhodování tak, aby vydaná opatření odpovídala požadavkům správního řádu. Místo toho ale rozhodnutí o zápisu ochranné známky žalobce bagatelizovala a činnost Úřadu průmyslového vlastnictví zlehčovala.

19. Tvrzení žalované, že ochranná známka žalobce je v konkrétním znění „Královské trojhránky s mandlemi a chutí čokolády“, ale žalobce též užívá obaly s textem „Královské trojhránky s příchutí pečených kaštanů v čokoládě“ a „Královské trojhránky s madagaskarskou ‚Bourbon‘ vanilkou“, bylo taktéž naprosto zavádějící. Dle § 13 odst. 2 známkového zákona je za řádné užívání ochranné známky považováno užívání označení v podobě, která se od podoby, ve které byla ochranná známka zapsána, liší prvky neměnícími její rozlišovací způsobilost. Jestliže jsou obaly graficky zcela shodné a liší se pouze v popisném textu vztahujícím se k příchuti výrobku, pak jednoznačně splňují uvedené zákonné podmínky o řádném užívání ochranné známky. Popisné informace totiž nemají žádnou rozlišovací způsobilost. Žalobce tak na svých obalech uvedenou ochrannou známku řádně užíval.

20. V napadených rozhodnutích dále žalovaná argumentovala, že užitím fotografie s Karlovými Vary na obalu výrobku žalobce dochází k připomenutí CHZO. Tento názor žalobce odmítl a považoval jej za nesprávný. Podle žalované platí, že je–li na obalu uveden jakýkoliv údaj evokující město Karlovy Vary, dochází automaticky k porušení CHZO. Žalobce se nedomníval, že u průměrných spotřebitelů, kteří uvidí obal výrobku obsahující vyobrazení Karlových Varů, dojde k připomenutí uvedeného CHZO. Dle judikatury Evropského soudního dvora (rozhodnutí C–342/97 „Lloyd Schuhfabrik Meyer“) je průměrným spotřebitelem „osoba, která je běžně informovaná, přiměřeně pozorná a obezřetná“. Taková osoba zajisté bez potíží zaregistruje slovní označení výrobku žalobce „KRÁLOVSKÉ TROJHRÁNKY“ a těžko z jakékoliv obecné informace o Karlových Varech vytvoří automaticky asociaci na chráněné zeměpisné označení „Karlovarské trojhránky“. Žalobce na obalu neuváděl žádné zavádějící údaje jako např., že je výrobek z vřídelní vody, a k CHZO se nesnažil nijak připodobnit.

21. Znění CHZO je slovní „Karlovarské trojhránky“, a jestliže žalovaná rozsah ochrany CHZO zásadním způsobem rozšiřovala i na jakákoliv vyobrazení Karlových Varů, považoval žalobce takový postup za nesprávný. Zejména jestliže byly výrobky jednoznačně označeny jako „Královské trojhránky“. V tomto ohledu poukázal na skutečnost, že v obdobném případě „Královské oplatky“ bylo Městským soudem v Praze shledáno, že označení „Královské“ a „Karlovarské“ není zaměnitelné, což byl původní argument žalované. Do té doby žalovaná uvedené reálie z Karlových Varů za závadné nepovažovala. Názorový obrat žalované si pak žalobce vysvětloval snahou snížit či eliminovat případnou náhradu škody, kterou žalovaná svým protiprávním jednáním žalobci způsobila. Opětovně také upozornil na jiné výrobky konkurence, které nesplňují rozporované podmínky užití CHZO, neboť na obalu obsahují vyobrazení Karlových Varů.

22. Na výrobky obsahující na obalech reálie Karlových Varů žalobce v minulosti žalovanou upozornil v podání ze dne 22. 3. 2012, které nebylo nikdy ze strany žalované řádně vyřízeno. Ta informovala ve sdělení ze dne 24. 4. 2012, že kontrola u některých subjektů dále probíhá a žalobce bude o jejích výsledcích dále informován. Následně byl pak žalobce toliko informován o tom, že kontroly byly údajně žalovanou provedeny, ovšem bez poskytnutí jakýchkoliv bližších informací. K tomu již nikdy nedošlo, a tak nelze podnět žalobce považovat za vyřízený.

23. Další podnět na tyto výrobky podal žalobce dne 20. 4. 2018. Dne 20. 7. 2018 obdržel ze strany žalované sdělení, že na základě jeho podnětu bylo provedeno celkem pět kontrol na porušování CHZO „Karlovarské oplatky“ a zbývající kontroly jsou naplánovány. Dle žalobce žalovaná zcela úmyslně s kontrolami nespěchala. Dále bylo ve sdělení žalované uvedeno, že v případě zjištění nevyhovujících označení byla z její strany přijata opatření. Nicméně žádné další konkrétní informace (např. jaká opatřená byla přijata) nebyly ze strany žalované již poskytnuty. Faktem bylo, že výrobky, na které žalobce upozorňoval, jsou stále nabízeny k prodeji.

24. Konkrétním příkladem byl výrobek společnosti Karlovarské oplatky s.r.o. o názvu Vřídelní oplatky. Na tento výrobek žalobce v minulosti opakovaně žalovanou upozorňoval, neboť taktéž obsahoval na čelní straně obalu vyobrazení reálií Karlových Varů a nesplňoval specifikace CHZO. Ke dni podání žaloby uvedený výrobek ovšem stále porušoval CHZO, přes podněty žalobce i údajnou aktivitu ze strany žalované. Bylo zarážející, že ani po 8 letech nebyla uvedená společnost povinna obaly změnit, zatímco žalobce byl nucen obaly změnit okamžitě, a to opakovaně. Postup žalované tak dělal dojem účelových selektivních kontrol na porušování zeměpisných označení, které byly prováděny v provozovnách žalobce.

25. Žalobce rovněž odmítl, že uvedením informací o vřídelních pramenech v Karlových Varech na obalu jeho výrobku docházelo k připomenutí CHZO. Informace o vřídelních pramenech byla na obalu výrobku vytištěna na boční straně krabice v záklopce uzavírání. Jestliže tedy nebyl výrobek rozbalen, což se před koupí potravin obvykle neděje, nedostal se spotřebitel vůbec k této informaci. Uvedení těchto údajů tedy nemělo žádný vliv na příp. výběr spotřebitele a nemohlo ani v teoretické rovině dojít v této souvislosti k ovlivnění spotřebitele, tj. připomenutí chráněného zeměpisného označení.

26. Žalovaná tento argument v rozhodnutí o námitkách odmítla, přestože ve svých předchozích vyjádřeních zastávala zcela opačný názor. V odpovědi na podnět k provedení kontroly ze dne 24. 4. 2012 žalovaná výslovně uvedla k obalu konkurence žalobce: „Specifikace CHZO ‚Karlovarské oplatky‘ v bodu 4.8 Označování požaduje, aby označení výrobku bylo provedeno dominantně na čelní straně výrobku, resp. jeho obalu. V tomto případě je na čelní straně výrobku dominantně uvedeno ‚Lázeňské oplatky‘ a zeměpisné označení ‚Karlovarské oplatky‘ není na čelní tj. hlavní prodejní straně, která bývá vystavena při nabízení konečnému spotřebiteli, vůbec uvedeno.“ V tomto případě tedy uvedení dokonce celého znění CHZO dle názoru žalované nevadilo, protože nebylo na čelní straně. Ovšem u obalů žalobce popisné údaje (nikoliv znění CHZO) uvedené na shodném místě vadily a byly důvodem připomenutí CZHO. Jestliže k tomu žalovaná uvedla, že v tomto případě má výrobce obchodní firmu Karlovarské oplatky a že nemůže užívání obchodní firmy zakázat, byl to názorný příklad alibismu žalované. Ta sice nemůže donutit výrobce ke změně názvu obchodní firmy, ovšem může zakázat takto označené výrobky nabízet a prodávat s okamžitou platností, jak přesně učinila v případě žalobce. Tento případ názorně demonstroval nekonzistentnost rozhodování žalované a její zjevně účelovou argumentaci a výklad práva v neprospěch žalobce.

27. Žalovaná dále argumentovala, že názvy vřídelních pramenů byly taktéž uvedeny na čelní straně obalů předmětných výrobků. Ovšem tento text byl užit jako pozadí pro hlavní označení výrobků „Královské trojhránky“. Samotný text byl pak rozostřený a špatně čitelný, přičemž bylo nejvíce čitelné slovo „Pramen“. Další text byl částečně čitelný pouze po pečlivém a cíleném zkoumání. Průměrný spotřebitel ovšem u výrobku denní spotřeby nebude takto detailně obal rozhodně prozkoumávat (pravděpodobně s lupou). Seznam všech vřídelních pramenů, jak jej v napadeném protokolu uvedl správní orgán, pak neodpovídal realitě. Většina textu byla totiž umístěná za hlavním logem „Královské trojhránky“, a tudíž nebyla vůbec viditelná a natož čitelná. Žalovaná tak v protokolu uvedla tvrzení, která byla založena pouze na jejích domněnkách a neměla reálnou oporu ve skutkovém stavu. Uvedením takových obecných údajů na obalu výrobku navíc nemůže docházet k připomenutí CHZO.

28. V závěrečné části žaloby žalobce shrnul historii sporů mezi ním a žalovanou počínaje rokem 2011, a to ve vztahu k výrobku žalobce označenému „Královské oplatky (z Karlových Varů)“. Vzhledem ke všemu výše uvedenému žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí I a II zrušil a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení. [III] Vyjádření žalované k žalobě 29. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení a následně podotkla, že se žalobní námitky žalobce z větší s části shodovaly žalobními námitkami uvedenými již v jeho první žalobě, o níž bylo vedeno řízení pod sp. zn. 30 A 253/2018. Žalovaná se k těmto námitkám v předchozím řízení rozsáhle vyjadřovala a považovala je za součást správního spisu. Obdobně soud ve svém rozsudku č.j. 30 A 253/2018–68 (např. body 46, 58) zaujal k některým z řešených otázek předchozího sporu stanovisko. Žalovaná proto tyto dokumenty považovala za součást svého vyjádření, současně odkázala na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí a spisový materiál, který byl zaslán soudu.

30. Co se týče používání ochranné známky č. zápisu 357017, kterou má žalobce zapsánu a jejíž existencí žalobce odůvodňuje své absolutní a neomezené právo uvádět na trh výrobky v jakékoliv podobě, žalovaná s takovým výkladem od počátku celého sporu nesouhlasila. Chráněné zeměpisné označení jako právní institut chrání typické tradiční výrobky, jejichž vlastnosti a pověst jsou dány lokalitou produkce a dlouhou tradicí výroby, přičemž chráněné zeměpisné označení nepatří konkrétnímu subjektu, nýbrž všem výrobcům, kteří vyrábějí své výrobky v souladu se specifikací. Proto i žalobce má možnost využívat ochrany tohoto CHZO za splnění této podmínky. Chráněné zeměpisné označení nemá význam jen pro výrobce, ale ve výsledku slouží významně též spotřebiteli. Naproti tomu ochranná známka je právní nástroj ochrany značky (majetkové právo jednotlivce), pomocí které subjekty identifikují samy sebe, své výrobky a služby, a tím se pro spotřebitele odlišují od ostatních subjektů, které na trh přinášejí stejné nebo podobné výrobky a služby. Samotný zápis uvedené ochranné známky pak neznamená, že může být používána svým vlastníkem neomezeně. I držitel ochranné známky č. zápisu 357017 je při uvádění potravin typu trojhránky vázán platnými právními předpisy, resp. při uvádění trojhránků na trh musí brát v úvahu též existenci a specifika institutu chráněného zeměpisného označení „Karlovarské trojhránky“.

31. Ačkoliv byla ve prospěch žalobce zapsána ochranná známka Úřadem průmyslového vlastnictví, mohou zcela jistě po jejím zápisu nastat skutečnosti, a zákon na tyto případy myslí, které odůvodňují její zrušení. Tyto skutečnosti mohou nastat v důsledku činnosti či nečinnosti vlastníka ochranné známky a patří mezi ně např. i její dodatečná klamavost. Dle § 31 odst. 1 písm. c) známkového zákona „ÚPV zruší ochrannou známku v řízení zahájeném na návrh třetí osoby, jestliže ochranná známka po dni jejího zápisu v důsledku užívání svým vlastníkem nebo s jeho souhlasem pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, může vést ke klamání veřejnosti, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobků nebo služeb“. Dle čl. 58 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001, o ochranné známce Evropské unie, jedním z důvodů pro zrušení práv majitele ochranné známky je situace, pokud by ochranná známka v důsledku užívání vlastníkem nebo s jeho souhlasem pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, mohla klamat veřejnost, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobků nebo služeb.

32. SZPI, jakožto orgán dozoru na poli ochrany spotřebitele, dohlíží na to, aby užitím ochranné známky při uvádění výrobků na trh nedocházelo k porušování ochrany veřejných zájmů, resp. v nyní projednávané kauze byl zájem žalované na ochraně spotřebitele, který byl vystaven zavádějícím údajům o původu trojhránků. Disponujíc touto pravomocí, z pohledu žalované není její výhradní prioritou podávat podněty ke zrušení dané ochranné známky k ÚPV, nicméně v odůvodněných případech tak může učinit. Žalovaná zdůraznila, že v případě žalobce v tomto smyslu již v minulosti konala a výsledkem byla rozhodnutí ÚPV týkající se zrušení ochranných známek ve vlastnictví žalobce.

33. Žalovaná se též vymezila vůči pojetí CHZO „Karlovarské trojhránky“, tak jak bylo vnímáno žalobcem. Chráněné zeměpisné označení nechrání jen slovní spojení „Karlovarské trojhránky“, ale tak jako každé chráněné zeměpisné označení chrání výrobky pro jejich zeměpisný původ. Tato ochrana může být narušena nejen slovně, ale např. i graficky, proto žalovaná odmítla tvrzení žalobce, že „rozsah ochrany CHZO zásadním způsobem rozšiřuje i na jakákoliv vyobrazení Karlových Varů“. Žalovaná setrvala na tom, že pokud byly předmětné trojhránky prodávány na území města Karlovy Vary, s nímž je spojena letitá tradice výroby a prodeje trojhránků, z níž vzešlo CHZO „Karlovarské trojhránky“, a byly–li na obalu výrobku graficky i slovně vyobrazeny typické prvky tohoto města, bylo reálné z pozice spotřebitele přijmout závěr, že byly trojhránky vyrobeny v Karlových Varech, a nikoliv v lázeňském městě Luhačovicích, jejichž reálie na obalu uvedeny nejsou. Návštěvníci Karlových Varů pak trojhránky logicky vyhledávají a při jejich nákupu se řídí údaji na obalech potravin, které jsou jim nabízeny. Vzhledem k tomu, že se tito návštěvníci nacházejí na území města Karlovy Vary, jistě se seznámili i s jeho dominantami a reáliemi, a to jsou právě kolonády a prameny. Obrázky a názvy kolonád a výčty pramenů jim proto jsou známé a evokují jim automaticky město Karlovy Vary. V situaci, kdy jsou Karlovy Vary chápány jako místo, odkud pocházejí trojhránky charakteristické svými vlastnostmi danými místním prostředím, nemůže být obrazové a slovní vyjádření reálií Karlových Varů považováno pouze za ilustrativní a nepodstatné, ale naopak spotřebitel se může oprávněně domnívat, že jde o výrobek odpovídající chráněnému zeměpisnému označení, nebo mu chráněné zeměpisné označení přinejmenším přijde na mysl. Výraz „jakýkoli jiný údaj“, použitý v čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012, zahrnuje informace, které mohou být uvedeny v jakékoliv formě v popisu, obchodní úpravě nebo označení dotyčného výrobku, zejména ve formě textu, fotografie nebo obsahu, který může poskytnout informace o provenienci, původu, povaze nebo základních vlastnostech tohoto výrobku. Průměrně obezřetný spotřebitel z takových informací může jistě dovodit, že provenience výrobků má vztah ke Karlovým Varům.

34. Ve vztahu k legitimnímu očekávání žalobce k posouzení daných výrobků žalovaná opětovně poukázala na skutečnost, že datum zápisu CHZO „Královské trojhránky“ do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení je 28. 7. 2011. Bylo tedy zřejmé, že při kontrolách, které žalobce mj. uváděl – tedy 21. 1. 2010 a 25. 3. 2011, kdy údajně měl žalobce uvádět do oběhu Královské trojhránky, nemohlo být shledáno porušení ochrany daného CHZO, když dané CHZO ještě nebylo zápisem chráněno. Co se týče pozdějších kontrol, nelze učinit závěr, že by žalovaná jakkoli deklarovala bezvadnost výrobků, které měly dle tvrzení žalobce být totožné či obdobné jako výrobky, které byly předmětem předmětného opatření. Proto nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání žalobce ohledně výrobků Královské trojhránky na základě předchozích kontrol provedených u žalobce, a tedy ani porušení § 2 odst. 4 správního řádu.

35. Žalobce tvrdil, že v době jeho zmíněných kontrol uváděl na trh i výrobky s označením Královské trojhránky. Toto tvrzení však žalobce nikterak nedoložil. Stejně tak žalovaná poukázala na to, že žalobce neuvedl, z čeho dovodil, že konkrétní označení, které žalovaná v napadeném opatření považovala za nevyhovující, dříve žalovaná za vyhovující považovala. Žalovaná v této souvislosti zdůraznila, že do kontroly provedené dne 14. 8. 2018 nebyla u žalobce provedena kontrola, v jejímž rámci by bylo posuzováno, zda výrobky jím uváděné na trh porušují svým označením ochranu CHZO „Karlovarské trojhránky“, a tudíž nebyl důvod ke vzniku jakéhokoli legitimního očekávání ze strany žalobce, že by jím na trh uváděné „Královské trojhránky“ byly vyhovující ve vztahu k ochraně CHZO. Žalovaná byla nadále přesvědčena, že její rozhodnutí nelze považovat za projev libovůle, zcela odporující předchozí praxi.

36. Žalovaná v této souvislosti zdůraznila, že ať už žalobce ve dnech kontroly neuváděl na trh „Královské trojhránky“, nebo je uváděl, ale nebyly předmětem kontroly, nelze postup žalované označit jako nezákonnou správní praxi, od které by se měla distancovat. V této souvislosti odkázala žalovaná na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2009, č. j. 4 As 58/2008–97, kde NSS přisvědčil Městskému soudu v Praze, že: „Ze skutečnosti, že jednání, které je správním deliktem, zůstane v ojedinělém případě latentní, a tedy nepotrestané, a to třeba i pro nedůslednou monitorovací činnost příslušného správního orgánu, nelze vyvodit závěr legitimního očekávání, že by ten, kdo takto jednal, anebo kdokoli jiný mohl již nadále spoléhat na beztrestnost stejného protiprávního jednání kdykoli v budoucnu.“ 37. Co se týče používání ochranné známky č. zápisu 357017, jejíž slovní znění je „Königliche Dreiecke mit dem Schokoladegeschmack Royal Triangle´s with chocolate flavour Královské trojhránky s čokoládovou příchutí“, žalovaná od počátku uváděla, že samotný zápis ochranné známky ještě neznamená, že může být používána bez omezení. Chce–li ji žalobce používat na potraviny typu oplatek – v tomto případě ve formě trojhránků, musí dodržovat podmínky specifikace zapsané pro CHZO „Karlovarské trojhránky“. Jinak by jejím užitím mohl být spotřebitel klamán ohledně provenience výrobku ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012 (jiný zavádějící údaj o provenienci). Stejně tak jistá omezení pro užívání ochranných známek vyplývají z právní úpravy, která se k ochranným známkám váže. Ačkoliv byla ochranná známka zapsána do rejstříku v souladu s právem, mohou po jejím zápisu nastat skutečnosti, které odůvodňují její zrušení – viz § 31 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách.

38. Žalovaná nezpochybňovala skutečnost, že ÚPV v rámci průzkumu přihlášky zkoumá, zda přihlašované označení není v rozporu s CHZO, nicméně toto zkoumání má své hranice. Sám ÚPV zdůraznil, že nemůže zvážit vyčerpávajícím způsobem možné souvislosti a aspekty, jež vyvstanou v důsledku užívání na trhu, obvykle až po zápisu ochranné známky. ÚPV zapsal ochrannou známku žalobce, neboť v okamžiku hodnocení zápisné způsobilosti ochranné známky nebylo zřejmé, že trojhránky jsou (nebo budou) vyráběny v Luhačovicích, a nikoliv v Karlových Varech, nebyl tedy důvod ani pokládat označení za klamavé s ohledem na obsažené obrazové prvky. Závěr žalobce ohledně skutečnosti, že ÚPV nepovažuje označení „Královské trojhránky“, vyobrazení kolonády či její popisky za zásah do CHZO, lze vztáhnout pouze k okamžiku zápisu. Vlastník ochranné známky musí sám dbát dodržování právních předpisů, tedy i způsobu použití ochranné známky, kterou vlastní, a to tak, aby jejím užitím nedocházelo k porušení právních předpisů, v tomto případě předpisů chránících zapsané chráněné zeměpisné označení. A na této povinnosti nic nemění ani skutečnost, zda jiný kontrolní orgán podal či nepodal návrh na zrušení jeho ochranné známky či nikoli. To ostatně není povinností kontrolního orgánu, ale pouze jeho právem. Žalovaná v dané věci oslovila ÚPV s žádostí o vyjádření k zápisu ochranné známky č. zápisu 357017 ve vlastnictví žalobce a ÚPV ve své odpovědi potvrdil dosavadní závěry žalované. K tomu žalovaná ve vyjádření obsáhle citovala odpověď Úřadu průmyslového vlastnictví.

39. K námitce žalobce vztahující se k rozsudku č.j. 30 A 253/2018–68 žalovaná uvedla, že v citovaném rozsudku soud žalované nevytkl, že pravomocné rozhodnutí o zápisu ochranné známky měla vzít v potaz. Naopak soud shledal vyjádření žalované k namítanému zápisu ochranné známky za věcně správné a náležitě odůvodněné. Vzhledem k výše uvedenému lze tedy uzavřít, že žalobce nemohl legitimně očekávat, že v případě, že u kategorie výrobků, pro něž je ochranná známka registrována, není uvedeno žádné omezení, může tuto ochrannou známku jakkoliv užít na jakémkoliv výrobku bez ohledu na ostatní požadavky právních předpisů. Tedy, nelze legitimně očekávat, že registrace ochranné známky je titulem k obcházení jiných požadavků právních předpisů.

40. Žalovaná zopakovala, že podle právních předpisů EU nelze vnímat průměrného evropského spotřebitele jako statický pojem (je třeba jej vnímat jako průměrného, běžně informovaného, přiměřeně pozorného a obezřetného). Naopak je nutné zohlednit specifické charakteristiky konkrétní cílové skupiny, na kterou je při prodeji výrobků cíleno (v tomto případě tuzemští či zahraniční návštěvníci lázeňského města Karlovy Vary). Navíc v předmětné věci není posuzováno plnění běžných požadavků na označování, nýbrž plnění požadavků na chráněné názvy, které mají zpřísněný režim ochrany, a tak výsadní postavení, které nesmí být ohroženo zneužitím na výrobcích, které stanoveným požadavků neodpovídají.

41. S námitkou žalobce týkající se průměrného spotřebitele, který dle jeho názoru nezkoumá detailně obal výrobku, a proto nemůže dojít k jeho ovlivnění, žalovaná nesouhlasila. Žalovaná měla za to, že i údaje uvedené na výrobku mimo přímé zorné pole spotřebitele mohou být zavádějící ve smyslu provenience výrobku, a tudíž způsobilé evokovat CHZO „Karlovarské trojhránky“. Při posuzování, zda některý z výrobků uváděných na trh je v rozporu se zapsaným CHZO (ať už jakýmkoli), je třeba vždy vycházet z konkrétního skutkového stavu a konkrétních potravin posuzovaných při kontrole. Potravina je proto ve vztahu k ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012 vždy posuzována jako celek (typ, druh, označení atp.). To tedy znamená, že označení výrobků uváděných na trh žalobcem nesmí být zavádějící ve vztahu k CHZO „Karlovarské trojhránky“ rovněž jako celek (zároveň však nesmí být zavádějící ani samostatně). Spotřebitel záklopku uzavírání nerozbalí sice při nákupu, nicméně ji jistě rozbalí doma při konzumaci a tehdy je mu poskytnuta informace, ze které může oprávněně dospět k závěru, že potravina byla vyrobena v Karlových Varech. Je tedy zcela irelevantní, zda je spotřebitel klamán ihned při nákupu či až po zakoupení potraviny. Tento závěr je zcela v souladu se zněním čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012, ze kterého je zřejmé, že CHZO „Karlovarské trojhránky“ je chráněno proti jakémukoli nepravdivému nebo zavádějícímu údaji o provenienci, který je použit na vnitřním nebo vnějším obalu, jakož i proti použití obalů, které by mohly vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ produktu.

42. Stejně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že text o pramenech, použitý „jako pozadí“ za obrázky kolonád, byl čitelný pouze po pečlivém a cíleném zkoumání či s lupou. Pořízená fotodokumentace, která byla přílohou protokolu, jasně potvrdila, že text byl čitelný prostým okem a srozumitelný. Účelem jakéhokoliv vyobrazení, které je umístěno na přední straně obalu výrobku, ale i na postranní straně, je především ten, aby si ho spotřebitel všiml. Výše uvedené koresponduje s názorem Městského soudu v Praze, který se v rozsudku sp. zn. 8 A 12/2014 ze dne 27. 4. 2017 zabýval zrušením kombinované ochranné známky č. 293907 ve znění „Královské oplatky Königlich oblaten Royal Waffle Korolevskie vafli“.

43. Předmětné Královské trojhránky byly cíleně prodávány na území Karlových Varů. S tímto městem je spojena letitá tradice zde vyráběných a prodávaných oplatek a trojhránků, které jsou svým způsobem jedinečné. Návštěvníci Karlových Varů tento typ produktů vyhledávají a při jejich nákupu se řídí údaji na obalech potravin, které jsou jim nabízeny. Vzhledem k tomu, že se tito návštěvníci nacházejí na území města Karlovy Vary, jistě se seznámili i s jeho dominantami a reáliemi, a to jsou právě kolonády a prameny a další typické prvky města Karlovy Vary. Z toho pak lze logicky přijmout i oprávněný závěr, že je–li na obalu uveden jakýkoli údaj evokující město Karlovy Vary a tento údaj je uveden právě na výrobcích typu trojhránků, jedná se o produkty zde vyrobené, se kterými si spotřebitelé spojují právě tuto jejich jedinečnost. Taková grafická a slovní označení použitá na obalech výrobků, vyrobených jinde (byly vyrobeny v Luhačovicích) než na území vymezeném ve specifikaci CHZO „Karlovarské trojhránky“, lze pak dle čl. 13 odst. 1 písm. c) Nařízení č. 1151/2012 považovat za zavádějící ohledně provenience výrobků nesoucích CHZO „Karlovarské trojhránky“.

44. Žalovaná byla dále ze strany žalobce obviňována z šikanózního jednání při kontrole jeho výrobků, nicméně žalované nebylo jasné, z čeho žalobce vyvodil její dlouhodobou a záměrnou snahu mu nejvíce škodit. Žalovaná rozhodně nečiní rozdíly mezi kontrolovanými osobami. K námitce žalobce, že byl jediným subjektem na trhu, který byl nucen nesmyslně dle libovůle žalované okamžitě měnit obaly svých výrobků, a konkurence v obdobných případech nikoliv, žalovaná konstatovala, že v případě zjištění, že označení produktu je v rozporu s ochranou chráněného zeměpisného označení, jak tomu bylo v tomto případě, dle čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012, postupuje vždy v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu, tedy zpravidla uvádění takového výrobku na trh zakáže a nečiní nedůvodné rozdíly mezi kontrolovanými osobami. Žalovaná považovala za nepravdivé tvrzení žalobce, že postihuje pouze výrobky žalobce, a nikoliv výrobky ostatních výrobců, které jsou údajně uváděny na trh v rozporu s ochranou CHZO. Kontroly s tímto zaměřením provádí žalovaná pravidelně a i v rámci těchto kontrol jsou ukládána opatření k odstranění protiprávního stavu.

45. Pokud žalobce argumentoval kontrolou výrobků společnosti Karlovarské oplatky s.r.o., pak v odpovědi SZPI ze dne 24. 4. 2012 žalovaná mimo jiné uvedla, že výrobcem příslušných výrobků je společnost Karlovarské oplatky s.r.o., a proto se uvedení pojmu „Karlovarské oplatky“ nelze úplně vyhnout. Nicméně výrobci bylo uloženo opatření k odstranění nedostatků, přičemž na obalu byl doplněn údaj „výrobce“ a tento údaj již nadále nebyl dominantní. Žalovaná, jakožto kontrolní orgán, nemůže požadovat po výrobci, aby si údaj o tom, že výrobky vyrábí (pokud je skutečně vyrábí), na obal neuvedl jen proto, že název jeho obchodní firmy koliduje s CHZO, neboť platná legislativa uvedení údaje o výrobci umožňuje. Stejně tak kontrolní orgán nemá právo žádat, aby si výrobce z uvedených důvodů svoji obchodní firmu přejmenoval. Lze však přijmout taková opatření, aby byly údaje správně identifikovány tak, aby se zamezilo porušování právních předpisů, tedy v tomto případě předpisů na ochranu CHZO.

46. K námitkám žalobce o páchání podobných přestupků ze strany dalších provozovatelů a jeho údajných podnětů ke kontrole, na které mu nebylo odpovězeno, žalovaná uvedla, že s žalobcem bylo v souvislosti s podanými podněty vždy řádně komunikováno a byly mu průběžně podávány informace o stavu kontrol u provozovatelů potravinářských podniků, kteří se zaměřují na prodej podobného typu výrobků. První podnět ze dne 22. 3. 2012 (který se ovšem týkal výhradně výrobků údajně porušujících CHZO „Karlovarské oplatky“ a nikoliv „Karlovarské trojhránky“) byl řádně zaevidován a byly provedeny příslušné kontroly. Informace o těchto kontrolách byly žalobci podány dopisem ze dne 24. 4. 2012. Kontrola výrobků podobného typu byla však od roku 2012 prováděna průběžně stále. Další podání podnětu žalobce je až ze dne 20. 4. 2018, přičemž odpovědi žalobce obdržel dne 18. 5. 2018, 20. 7. 2018 a 24. 8. 2018. Součástí podnětu byl i jeden podnět na výrobek porušující CHZO „Karlovarské trojhránky“, a to výrobek, jehož producentem je sám žalobce – tj. žalobce podal podnět sám na sebe. Na základě tohoto podnětu pak byla provedena kontrola dne 14. 8. 2018. Žalovaná se ve vyjádření dále ilustrativně věnovala i kontrolám na provozovně společnosti Karlovarská cukrárna s.r.o. dne 6. 5. 2021 a 8. 6. 2021 a kontrole u subjektu Opavia – LU, s.r.o. dne 13. 10. 2020. Tyto kontroly jasně prokazují, že kontrola CHZO neprobíhá pouze u žalobce, nýbrž žalovaná standardně kontroluje i ostatní výrobce tohoto druhu výrobků.

47. Žalovaná opětovně konstatovala, že žalobce se nemůže zbavit odpovědnosti za porušení právních předpisů poukazem na to, že stejné jednání konají i druzí. K tomuto odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2018, č.j. 6 As 413/2017–39, a rozsudek zdejšího soudu č.j. 30 A 28/2018–154, bod 55.

48. V případě námitky žalobce, týkající se historie sporu ve věci Královských oplatek, měla žalovaná za to, že se tato kausa netýká merita věci, neboť zde se jednalo o posouzení výrobků, jejichž označení mělo být v rozporu s CHZO „Karlovarské oplatky“, nikoli „Karlovarské trojhránky“. Na základě všeho výše uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. [IV] Posouzení věci soudem 49. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).

50. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

51. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

52. Žalobce i žalovaná setrvali během ústního jednání na argumentaci uváděné v průběhu řízení. Žalobce dále namítal, že v napadených rozhodnutích je nedostatečně osvětleno, co napadené CHZO zahrnuje a co je jím chráněno.

53. Žaloba není důvodná.

54. Soud mohl napadené rozhodnutí přezkoumat jen v mezích včas uplatněných žalobních bodů, a proto se nezabýval otázkou, zda žalovaná dostatečně zdůvodnila, co CHZO obsahuje a co je jím chráněno, kterou žalobce vznesl teprve při nařízeném jednání.

55. Námitky uvedené v žalobě bylo možné rozdělit do pěti okruhů. Žalobce žalované v prvé řadě vytýkal, že porušila jeho legitimní očekávání, když změnila svůj právní náhled na sporné potraviny oproti kontrolám provedeným v předcházejících letech, při kterých neshledala porušení CHZO. S tímto žalobcovým tvrzením se soud nemohl ztotožnit.

56. Z protokolů doložených žalovanou soud zjistil, že dne 21. 1. 2010 byl na základě podnětu kontrolován výrobek „Sůl z Karlovarského vřídla“ z hlediska nařízení o bezpečnosti potravin. Dne 25. 3. 2011 bylo předmětem kontroly především plnění všeobecných hygienických požadavků na provozovnu. Téhož roku, konkrétně 19. 12. 2011, byly na základě podnětu pod drobnohledem správního orgánu „Královské oplatky z Karlových Varů“ ohledně připomenutí chráněného názvu „Karlovarské oplatky“. Posléze dne 27. 1. 2012 došlo ke kontrole splnění opatření uloženého na základě předchozí kontroly. A konečně dne 9. 11. 2017 se kontroloři zaměřili na „Lázeňské/Královské oplatky“ a splnění opatření z 19. 12. 2011 ve znění rozhodnutí z 10. 5. 2016.

57. Ze shora uvedeného bylo jasně patrné, že žádná z předcházejících kontrol se nevztahovala k výrobkům žalobce, které byly předmětem sporné kontroly – ke „Královským trojhránkům“. Pokud správní orgán nezaujal k trojhránkům žádné stanovisko, nemohl žalobce z průběhu dřívějších kontrol nabýt dojmu, že obal výrobku neodporuje CHZO. Ohledně toho, že ve stejnou dobu žalobce prodával také „Karlovarské trojhránky“, jež žalovaná považovala za bezvadné, žalobce ustrnul toliko v rovině tvrzení a nenabídl žádný způsobilý důkaz k prokázání dané skutečnosti.

58. Další okruh žalobních námitek se vztahoval k registrované ochranné známce žalobce. Úřad průmyslového vlastnictví neshledal rozpor s CHZO, proto žalobce legitimně očekával, že správní orgány budou rozhodovat shodně. Žalobce se rovněž pozastavil nad tím, že žalovaná iniciovala zrušení ochranné známky až po prvním rozhodnutí soudu.

59. Soud se k otázce vlivu registrace ochranné známky zčásti vyjádřil již v předcházejícím rozsudku č.j. 30 A 253/2018–68 v bodech 58 a 59: „K této námitce odvolací orgán v napadených rozhodnutích zejména konstatoval, že samotný zápis ochranné známky ještě neznamená, že může být používána bez omezení. Chce–li ji odvolatel používat na potraviny typu oplatek – v tomto případě ve formě trojhránků, musí dodržovat podmínky specifikace zapsané pro CHZO ‚Karlovarské trojhránky‘. Jinak by jejím užitím mohl být spotřebitel klamán ohledně zeměpisného původu výrobku ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012. Stejně tak jistá omezení pro užívání ochranných známek vyplývají z právní úpravy, která se k ochranným známkám váže. Jedním z důvodů pro zrušení práv majitele ochranné známky dle čl. 58 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1001, o ochranné známce Evropské unie, je i situace, pokud by ochranná známka v důsledku užívání vlastníkem nebo s jeho souhlasem pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, mohla klamat veřejnost, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ těchto výrobků nebo služeb. Vyjádření odvolacího orgánu k namítanému zápisu ochranné známky považuje soud za věcně správné a náležitě odůvodněné.“ 60. Ve fázi po zrušujícím rozsudku si žalovaná opatřila vyjádření Úřadu průmyslového vlastnictví, v němž se na třetí straně uvádí: „Pokud jde o údaje, které kontrolní orgán vyhodnotil jako zavádějící údaje o provenienci výrobku, je třeba uvést, že většina uvedených slovních prvků není v předmětné ochranné známce (v jejím vyobrazení pro účely zápisu do rejstříku) vůbec čitelná, tedy Úřad jejich případný rozpor s příslušným ustanovením Nařízení č. 1151/2012 nehodnotil a ani hodnotit nemohl. Čitelné a nosné slovní prvky ‚Královské trojhránky s čokoládovou příchutí‘ ani uvedená německá a anglická varianta (vzhledem k velikosti písma velmi obtížně čitelné) ‚Königliche Dreiecke mit dem Schokoladegeschmack Royal Triangle´s with chocolate flavour‘ nejsou dle závěru Úřadu v rozporu se zápisem chráněného zeměpisného označení Karlovarské trojhránky. V okamžiku hodnocení zápisné způsobilosti ochranné známky nebylo zřejmé, že trojhránky jsou (nebo budou) vyráběny v Luhačovicích, a nikoliv v Karlových Varech, nebyl tedy důvod ani pokládat označení za klamavé s ohledem na obsažené obrazové prvky.“ 61. Žalobce v žalobě obsah vyjádření dezinterpretoval a některé pasáže nemístně vytrhl z kontextu. Nebyla pravda, že Úřad průmyslového vlastnictví u předmětné přihlášky ochranné známky provedl kontrolu a neshledal konflikt s CHZO. Úřad průmyslového vlastnictví naopak uvedl, že některé slovní prvky „nehodnotil a ani hodnotit nemohl“, některé slovní prvky nebyly v rozporu se zápisem CHZO (což ostatně žalovaná žalobci nevytýkala) a obrazové prvky „nebyl důvod pokládat za klamavé“.

62. I na tvrzení žalobce, že užíval ochrannou známku stále shodně ještě před zápisem ochranné známky a pak i po něm, a nebylo tedy jasné, jaká konkrétní činnost žalobce měla po zápisu ochranné známky za důsledek její klamavost, dává vyjádření Úřadu průmyslového vlastnictví odpověď. Ve shodě s žalovanou totiž žalobci připsalo pochybení v podobě realizace výroby trojhránků v Luhačovicích, a nikoli v Karlových Varech.

63. Konečně, ani přesvědčení žalobce, že Úřad průmyslového vlastnictví nepovažoval pouhé reálie Karlových Varů za připomenutí CHZO, přestože byly v ochranné známce zcela dominantní, nemělo oporu v předloženém vyjádření. Úřad průmyslového vlastnictví doslova uvedl, že „v okamžiku hodnocení zápisné způsobilosti ochranné známky nebylo zřejmé, že trojhránky jsou (nebo budou) vyráběny v Luhačovicích, a nikoliv v Karlových Varech, nebyl tedy důvod ani pokládat označení za klamavé s ohledem na obsažené obrazové prvky.“ 64. Ze všeho shora uvedeného tudíž jasně vyplývá, že zápis ochranné známky žalobce a proces, který mu předcházel, nemohl v žalobci vzbudit přesvědčení, že obaly vyhovující ochranné známce může použít na trojhránky vyrobené v Luhačovicích, aniž by tím klamavě působil na spotřebitele ohledně provenience potraviny.

65. Nelze rovněž žalované jakkoli klást k tíži, že neiniciovala zrušení žalobcovy ochranné známky dříve. Její neaktivita neměla žádnou relevanci, jestliže žalobci vytýkala užití obalů na výrobcích neodpovídajících specifikaci. Obal a výrobek jsou přitom v projednávané věci neoddělitelně spjaty vzhledem ke kontrolním zjištěním (uvádění na trh potravin ve sporných obalech) i dovozeným pochybením.

66. Třetí skupina žalobních námitek stavěla na tvrzení, že na trhu existuje konkurence porušující CHZO, kterou žalovaná nepostihuje. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaná neprošetřila jeho podněty, jednala šikanózně a na základě libovůle.

67. Z důkazů provedených při jednání vyplynulo, že kontroly u konkurenčních subjektů prováděny jsou, byť s různými výstupy a různými závěry v různém stavu řízení. Žalovaná např. v reakci na žalobcův podnět dne 4. 4. 2012 kontrolovala oplatky společnosti Karlovarské oplatky s.r.o., kdy dle odpovědi datované 24. 4. 2012 mj. konstatovala, že uvedená společnost „splnila opatření k odstranění zjištěných nedostatků, které jí bylo uloženo při předchozí kontrole v lednu 2012“. Podle protokolu č. P921–71480/18 Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně, dne 1. 6. 2018 kontroloval osobu JiPO – CZ s.r.o. Při kontrole bylo krom jiného shledáno, že lázeňské oplatky uváděné touto osobou na trh porušují čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012, když na obalu je vyobrazena fotografie kolonády v Karlových Varech a uvedeno sdělení odkazující na město Karlovy Vary, přestože proveniencí výrobků je Hodonín; kontrolované osobě byl v reakci na zjištěná pochybení uložen zákaz uvádění výrobků na trh. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná vůči žalobci v jakémkoli ohledu vystupovala přehnaně přísně, nebo že by se zaměřila pouze na jeho výrobky a ostatní ignorovala.

68. Začtvrté, žalobce odmítl, že by vyobrazením reálií Karlových Varů na obalu výrobku došlo k připomenutí CHZO. Průměrný spotřebitel si z jakékoli informace o Karlových Varech nevytvoří automaticky asociaci s CHZO.

69. K tomu musel soud vyjít z faktu, že žalovaná žalobci nevytýkala připomenutí CHZO, nýbrž uvedení nepravdivého nebo zavádějícího údaje o provenienci, který byl použit na vnitřním nebo vnějším obalu, resp. že byl použit obal, který mohl vyvolat mylný dojem o původu produktu. V tom došlo k posunu oproti stavu řešenému v prvním rozsudku zdejšího soudu. Žalovaná totiž – i pomocí dodatku k protokolu o kontrole – sjednotila vytýkaná pochybení a jednoznačně dala najevo, že jí jde o rozpor mezi vzhledem obalu a jeho obsahem, jenž byl vyroben mimo území uvedené ve specifikaci.

70. V takovém případě bylo potřeba brát v úvahu místní souvislosti tak, jak to učinila žalovaná. Karlovy Vary jsou známým lázeňským městem a Mlýnskou kolonádu nebo Tržní kolonádu lze nepochybně považovat za jedny z jeho základních dominant, které se nacházejí v sevřeném centru města. Pokud žalobce v Karlových Varech prodával trojhránky, které na obalu nesly fotografie a popisky nejznámějších turistických cílů tohoto města společně s informacemi o místních pramenech a kolonádách, pak byl předpoklad vyvolání spojitosti s Karlovými Vary u průměrného spotřebitele zcela reálný. Lze totiž důvodně předpokládat, že spotřebitel, který si přímo v Karlových Varech trojhránky kupuje, bude znát nejvýznačnější pamětihodnosti historického centra, zobrazené na sporných obalech.

71. Kromě obrázků kolonád s popisky na přední straně obalů žalovaná dále hodnotila v žalobcův neprospěch i další vizuální prvky obalu, nacházející se na pozadí čelní strany, na bočních stranách a v záklopce uzavírání, s čímž žalobce nesouhlasil v páté skupině žalobních námitek. K tomu soud shledal, že je–li určitá informace uvedená na záklopce uzavírání, pořád to je údaj o provenienci použitý na vnitřním nebo vnějším obalu [srov. čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1151/2012], který může být nepravdivý nebo zavádějící.

72. Zároveň není možné jednotlivé prvky obalu hodnotit izolovaně, naopak je třeba je vzájemně sečíst a hodnotit jako celek, protože jen tento celek je žalobcem prezentován a spotřebitel jej vnímá. Pokud obrázek Mlýnské či Tržní kolonády zaujímal zhruba jednu třetinu celkové plochy čelní strany obalu a na pozadí čelní plochy se dále nacházel text s názvy karlovarských pramenů, čelní strana výrobku na sobě dohromady nesla natolik zásadní prvky, že mohly ve spotřebiteli vyvolat spojitost s městem Karlovy Vary a mylný dojem o provenienci. Tento dojem byl s to být ještě umocněn, když se na obalu nacházely i další informace vztahující se ke Karlovým Varům, např. k léčivým pramenům či historii lázeňského města.

73. Soud shrnuje, že žalobce se až příliš soustředil na grafickou podobu obalu a známkoprávní ochranu, zatímco zcela pominul, že zde existuje přímá souvislost mezi obalem a výrobkem. Žalobce by mohl obal zcela po právu využívat, kdyby trojhránky, které v něm jsou zabalené, odpovídaly specifikaci – byly vyráběny v Karlových Varech atd.

74. Protože žádná z žalobních námitek nebyla důvodná, soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

75. V rámci dokazování soud neprovedl žalobcem navržené důkazy seznamem konkurenčních výrobků předaným žalované v r. 2017, sdělením žalované č.j. SZPI/AB432–6/2018, kopií notářského zápisu č.j. NZ 123/2018, vzhledy obalů konkurenčních výrobků a odpovídajícími účtenkami za nákup, ani účastnickým výslechem žalobce, neboť by to bylo vzhledem k důvodům, které vedly soud k zamítnutí žaloby, zjevně nadbytečné.

76. Soud oproti tomu provedl důkaz odpovědí žalované na podnět k provedení kontroly ze dne 24. 4. 2012 a protokolem č. P921–71480/18 z 1. 6. 2018. Nad rámec návrhů stran soud provedl důkaz protokoly z celkem pěti kontrol proběhlých u žalobce ve dnech 21. 1. 2010, 25. 3. 2011, 19. 12. 2011, 27. 1. 2012 a 9. 11. 2017. [V] Náklady řízení 77. Žalované, která měla ve věci plný úspěch, by náleželo podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalobci, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, a proto jí soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.