77 A 122/2021 – 94

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobce: S. S., nar. X, státní příslušnost X, X, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2021, č.j. MV– 122750–4/SO–2021, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 10. 9. 2021, č.j. MV–122750–4/SO–2021, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 23. 6. 2021, č.j. OAM–26946–19/ZM–2021, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 9. 2021, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 16. 9. 2021, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2021, č.j. MV–122750–4/SO–2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 23. 6. 2021, č.j. OAM–26946–19/ZM–2021 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení zaměstnanecké karty a platnost zaměstnanecké karty nebyla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodloužena, neboť žalobce vykonával nelegální práci.

2. Pobyt cizinců na území ČR je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba 3. Žalobce připomněl, že dne 19. 4. 2021 podal k správnímu orgánu I. stupně žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že se žalobce na pokyn svého zaměstnavatele (= Original Work Broker s. r. o.) minimálně dne 10. 12. 2020 podílel na výrobní činnosti společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r. o., čímž se dopustil výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti, resp. přestupku dle § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Original Work Broker s. r. o. se pak měla dopustit zastřeného zprostředkování zaměstnání ve smyslu § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, resp. přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti. Ministerstvo proto zamítlo žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti jeho zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu, že žalobce vykonával nelegální práci.

4. Správní orgán I. stupně opřel svůj názor o skutečnosti (údajně) prokázané na základě kontrolních zjištění Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „OIP“), ke kterým OIP dospěl na základě kontroly provedené u Original Work Broker s. r. o. a vedené pod sp. zn. I6–2020–1505 (dále jen „Kontrola“), kterou dokumentuje mj. také protokol o kontrole ze dne 7. 1. 2020, č.j. 19992/6.71/20–3 (dále jen „Protokol“).

5. Kontrola u Original Work Broker s. r. o. byla zahájena dne 11. 11. 2020 doručením oznámení o zahájení kontroly a výzvou k předložení podkladů z téhož dne (č.j. 19992/6.71/20–1). Original Work Broker s. r. o. této výzvě vyhověla a předložila OIP jmenný seznam všech svých zaměstnanců a smlouvy se svými obchodními partnery, v rámci kterých realizuje svoji podnikatelskou činnost. Vzhledem k tomu, že v kontrolovaném období vykonávala Original Work Broker s. r. o. svoji činnost na základě smluv o dílo, předložila OIP především smlouvy o dílo, ale také nájemní smlouvy, na základě kterých si pronajímala nezbytné prostory a věci pro výkon své činnosti.

6. Po vyhodnocení těchto podkladů provedl OIP dne 10. 12. 2020 místní šetření v areálu společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r. o. a dne 15. 12. 2020 místní šetření v areálu společnosti LOXXESS Bor s. r. o. Z místních šetření byla pořízena fotodokumentace. Rozsah fotodokumentace se však v obou případech liší, neboť v areálu společnosti LOXXESS Bor s. r. o. nebyli zastiženi žádní zaměstnanci Original Work Broker s. r. o. Z místního šetření v areálu společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r. o. byl dále pořízen záznam o zjištěných skutečnostech sepsaný s Petrem Sásikem, výrobním ředitelem. Z místního šetření v areálu společnosti LOXXESS Bor s. r. o. byl pořízen záznam o zjištěných skutečnostech sepsaný s R. K., mistrem.

7. Po vyhodnocení výše uvedených podkladů OIP dospěl k (nesprávným) kontrolním zjištěním, že se Original Work Broker s. r. o. (údajně) dopustila zastřeného zprostředkování zaměstnání ve smyslu § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, resp. přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, a to v období od 10. 8. 2020 do 10. 12. 2020 ve vztahu k MD ELEKTRONIK spol. s r. o., tj. ode dne uzavření smlouvy o dílo (posouzené jako simulované právní jednání) do dne místního šetření, a v období od 1. 6. 2020 do 15. 12. 2020 ve vztahu ke společnosti LOXXESS Bor s.r.o., tj. ode dne uzavření první smlouvy o dílo (posouzené jako simulované právní jednání) do dne místního šetření.

8. Správní orgán I. stupně se ztotožnil s kontrolními zjištěními obsaženými v Protokolu, která navíc rozšířil i o zjištění, že se žalobce dopustil výkonu nelegální práce.

9. Žalobce dále připomněl, že v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí namítal zejména, že správní orgán I. stupně a) ve skutečnosti žádné důkazní řízení neprovedl a nezjistil skutkový stav, když své rozhodnutí založil na Protokolu, který sice svědčí o průběhu Kontroly, ne však o skutkovém stavu ve věci samé, a b) není oprávněn učinit si úsudek o otázce, zda se žalobce dopustil přestupku spočívajícího ve výkonu nelegální práce. Žalovaná odvolání zamítla, když se s námitkou sub a) vypořádala na str. 7 napadeného rozhodnutí takto: „Nelegální práce účastníka řízení je dostatečně prokázána kontrolním protokolem, který je pravomocný, a podklady ve spisovém materiálu, které prokazují, že účastník řízení byl oprávněn vykonávat práci pouze společnosti AZ–WORKS, s.r.o. Případné řízení o přestupku nemůže zvrátit závěry kontrolního protokolu učiněné ohledně účastníka řízení, tedy závěr, že dne 10. 12. 2020 byl zastřeně zprostředkován k výkonu práce u jiné společnosti.“ S odvolací námitkou sub b) se žalovaná vypořádala na str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí, když v souladu s relevantní judikaturou ve správním soudnictví uzavřela, že správní orgán I. stupně byl oprávněn učinit si vlastní úsudek o otázce, zda se žalobce dopustil přestupku spočívajícím ve výkonu nelegální práce.

10. Žalobce obecně shrnul žalobní námitky takto: a. Správní orgány obou stupňů nesprávně zjistily skutkový stav, když bez dalšího opřely veškerá svá skutková zjištění výhradně o kontrolní zjištění OIP obsažená v Protokolu. Protokol je totiž dokladem o průběhu Kontroly, není správním rozhodnutím, nenabývá právní moci a z podstaty věci nemůže být právně závazný, mají–li být kontrolní zjištění ověřena v navazujícím přestupkovém nebo trestním řízení. Kontrolní zjištění OIP byla nadto řádně popřena podrobnými námitkami Original Work Broker s.r.o. Je proto třeba uzavřít, že správní orgány obou stupňů se ve skutečnosti skutkovým stavem nijak nezabývaly. b. Správní orgány obou stupňů dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že vykonává–li držitel zaměstnanecké karty práci na základě protiprávního dočasného přidělení, automaticky se tím dopouští výkonu nelegální práce. c. Správní orgány obou stupňů dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že jsou oprávněny k řešení otázky, zda žalobce vykonával nelegální práci. Správní orgány nejsou k řešení této otázky oprávněny. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani žalovanou citovaná judikatura správních soudů. Nepochybnou vůlí zákonodárce bylo a je, aby osoby nebyly státem trestány mimo řízení, ve kterých mají zajištěna alespoň základní procesní práva uznávaná demokratickými právními státy. V rozporu s touto státotvornou vůlí správní orgány pokoutně, mimo příslušná řízení, trestají osoby, které neodpovídají jejich představám o spravedlivém uspořádání věcí. (část III. žaloby) Dokazování je ovlivněno předpojatostí dotyčných orgánů 11. Rozhodnutí jsou založena na předpojatosti OIP a správních orgánů obou stupňů vůči Original Work Broker s. r. o. Žalobci je z neformálních rozhovorů s oprávněnými úředními osobami známo, že jsou OIP a správní orgány obou stupňů vůči Original Work Broker s. r. o. předpojatí. Tato jejich předpojatost pramení ze skutečnosti, že je Original Work Broker s. r. o. od 30. 12. 2020 agenturou práce a svoji ekonomickou činnost od tohoto data nevykonává na základě živnostenského oprávnění a smluv o dílo, tak jako v kontrolovaném období, ale dle povolení Úřadu práce ke zprostředkování zaměstnání. Tuto skutečnost OIP na str. 7 Protokolu výslovně připisuje k tíži Original Work Broker s.r.o., což poté opakuje i žalovaná na str. 2 napadeného rozhodnutí. OIP a správní orgány obou stupňů totiž dovozují, že Original Work Broker s.r.o. byla zastřenou agenturou práce od samotného počátku a jediným důvodem, proč nepožádala o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání dříve, bylo zachovat si možnost zaměstnat držitele zaměstnaneckých karet, např. žalobce, kteří byli předtím zaměstnáni jakožto agenturní zaměstnanci u agentury práce Agency worker company s. r. o. Pokud by totiž Original Work Broker s. r. o. byla přiznanou agenturou práce, bránilo by žalobci ve změně zaměstnavatele ze společnosti Agency worker company s.r.o. na Original Work Broker s. r. o. ustanovení § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, podle kterého držitel zaměstnanecké karty není oprávněn změnit zaměstnavatele, jestliže novým zaměstnavatelem má být agentura práce. OIP i správní orgány obou stupňů tak dovozují, že se ze strany Original Work Broker s. r. o. jednalo ve skutečnosti po celou dobu o obcházení zákona, a jsou proto předem rozhodnuti Original Work Broker s.r.o. za toto její údajné jednání potrestat, a to alespoň tak, že ji zbaví všech zaměstnanců – držitelů zaměstnaneckých karet, např. právě žalobce.

12. Tato předpojatost je ale zcela nedůvodná a vyplývá z neznalosti rozhodných skutečností. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že Original Work Broker s. r. o. začala vykonávat činnost, která je jí vytýkána OIP, na základě živnostenského oprávnění, pod tlakem okolností nezávislých na její vůli, přijala veškerá opatření pro to, aby se v souvislosti s touto činností nedopustila zastřeného zprostředkování zaměstnání, pojala úmysl převést svou činnost z oblasti živnostenského podnikání do oblasti zprostředkování zaměstnání dle zákona o zaměstnanosti až na konci roku 2020, kdy se ukázalo, že jsou opatření, která mají bránit zastřenému zprostředkování zaměstnání, natolik nákladná, že reálně danou činnost v oblasti živnostenského podnikání provozovat nelze.

13. Všechny uvedené skutečnosti jsou v jistém ohledu popsány již v námitkách Original Work Broker s.r.o. proti kontrolním zjištěním obsaženým v Protokolu ze dne 9. 2. 2021 (dále jen „Námitky“). V Námitkách však dané skutečnosti nemohly být popsány dopodrobna, aniž by tím nedošlo k ohrožení šetření a přípravy trestního oznámení ze strany Ing. Marka Mateje, bývalého prokuristy společnosti Agency worker company s.r.o. a stávajícího odpovědného zástupce Original Work Broker s.r.o., a Ing. Mariána Mateje, bývalého personálního ředitele společnosti Agency worker company s.r.o. a stávajícího společníka Original Work Broker s.r.o. proti Ing. Dagmar Mavropoulu Vangela, DiS., jednatelce společnosti Agency worker company s.r.o. (dále jen „Trestní oznámení“). Trestní oznámení bylo podáno v červnu 2021. Žalobce sice Trestním oznámením nedisponuje, je ale velmi pravděpodobné, že jím disponuje Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnosti státu, tj. jiný odbor správního orgánu I. stupně. Důvod, proč je velmi pravděpodobné, že jím Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnosti státu, disponuje, je fakt, že proti Original Work Broker s. r. o. byla v květnu 2021 zahájena Úřadem práce řízení o odebrání povolení ke zprostředkování zaměstnání, a to z podnětu Ministerstva vnitra, odbor bezpečnosti státu, dle § 64 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, tj. z důvodu zjištění skutečností bezpečnostního charakteru, která odůvodňují odvolání původního souhlasného stanoviska Ministerstva vnitra, odbor bezpečnosti státu, s jejich vydáním. Poté, co v červnu 2021 bylo podáno Trestní oznámení, Original Work Broker s. r. o. požádala Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnosti státu, prostřednictvím Úřadu práce, aby si od orgánů činných v trestním řízení vyžádalo Trestní oznámení, neboť obsahuje detailní a rozsáhlým důkazním materiálem doložené podrobnosti o okolnostech, které se úzce týkají Original Work Broker s. r. o. a jejího fungování. V září 2021 bylo poté Original Work Broker s. r. o. doručena rozhodnutí Úřadu práce, kterými se předmětná správní řízení zastavují, neboť Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnosti státu, změnilo názor a opětovně vydalo souhlasné stanovisko s udělením povolení Original Work Broker s. r. o. ke zprostředkování zaměstnání.

14. Jakkoliv žalobce Trestním oznámením nedisponuje, je v tuto chvíli již schopen vlastními slovy popsat okolnosti svého nástupu do zaměstnání, aniž by tím ohrozil průběh trestního řízení. Žalobce vyslovil přesvědčení, že poté, co soud zruší napadené rozhodnutí, začnou správní orgány obou stupňů přistupovat k žalobci korektně v souladu s právními předpisy.

15. Original Work Broker s. r. o. začala vykonávat činnost, která je jí vytýkána OIP a správními orgány obou stupňů, až na žádost žalobce a dalších bývalých zaměstnanců společnosti Agency worker company s. r. o. Ing. Vangela, jednatelka společnosti Agency worker company s. r. o., účelově přestala v průběhu března 2020 komunikovat se zaměstnanci společnosti Agency worker company s. r. o. a přestala jim vyplácet jejich pracovněprávní pohledávky. Současně přestala komunikovat i s dalšími dodavateli společnosti Agency worker company s. r. o., zejména s ubytovateli, kterým přestala platit za ubytování zaměstnanců společnosti Agency worker company s. r. o. Tyto dvě okolnosti následně zavinily, že v průběhu dubna 2020 vážně hrozilo, že se přes více jak tisíc zaměstnanců společnosti Agency worker company s. r. o., zpravidla cizinců bez jakéhokoliv zázemí na území České republiky, ocitne za pandemické situace bez peněz na ulici. Mnozí z těchto zaměstnanců, včetně žalobce, se obrátili v této složité životní situaci se žádostí o pomoc na Ing. M. M. Ten jejich žádostem vyhověl a důkladně je informoval o možnostech jejich dalšího pobytu a zaměstnávání na území České republiky. Současně jim předal řadu kontaktů na potenciální zaměstnavatele. Paradoxně nejhůře na tom byli v dané situaci ti zaměstnanci společnosti Agency worker company s. r. o., kteří byli současně držiteli zaměstnanecké karty, a to právě z důvodu, že se jejich novým zaměstnavatelem nemohla stát agentura práce. Tito zaměstnanci, bez peněz, pod hrozbou vystěhování a často bez hlubší znalosti českého jazyka, byli nuceni si za pandemické situace ze dne na den najít nového, neagenturního (klasického) zaměstnavatele. Za dané situace se jednalo téměř o nadlidský úkol, a to pro občana České republiky s trvalým zázemím a dalšími základními předpoklady, natož pro cizince, kterého mnozí klasičtí zaměstnavatelé principiálně odmítají zaměstnat už jen z toho důvodu, že nemají bližší zkušenosti s rozsáhlými povinnostmi při zaměstnávání cizinců dle zákona o pobytu cizinců a zákona o zaměstnanosti. Jedinou reálnou možností pro tyto osoby bylo zaměstnání u Original Work Broker s. r. o., resp. u někoho, kdo tyto osoby dobře zná, čímž odpadla potřeba přijímacího řízení, a současně u někoho, komu tyto osoby důvěřují, že zvládne co nejrychleji vyřídit veškeré nezbytné administrativní náležitosti. Jediný nedostatek v představě bývalých zaměstnanců společnosti Agency worker company s. r. o. byl ten, že sama Original Work Broker s. r. o. neměla pro tyto osoby žádné uplatnění, resp. neměla žádnou práci, kterou by jim mohla dát, když sama v zásadě do dubna 2020 fakticky nevykonávala téměř žádnou činnost.

16. Podmínkou Original Work Broker s.r.o. pro zaměstnání bývalých zaměstnanců společnosti Agency worker company s. r. o. bylo, že tyto osoby budou důsledně dodržovat přísná pravidla, která mají zabránit tomu, aby se Original Work Broker s. r. o. dopustila zastřeného zprostředkování zaměstnání. Original Work Broker s. r. o. v Námitkách podrobně vyložila svůj obchodní model, kterému předcházela rozsáhlá právní a věcná příprava. Original Work Broker s. r. o. v Námitkách současně vysvětlila, co vše učinila pro to, aby její podnikatelská činnost nemohla být pojímána jako zastřené zprostředkování zaměstnání (od nájmu podnikatelských prostor, přes koupi a nájem vybavení a strojů, po zaměstnání mistrů atd.). S Námitkami přitom žalobce v celém rozsahu souhlasil a skrze žalobu potvrdil, že před vlastním nástupem do zaměstnání k Original Work Broker s. r. o. jí byl řádně informován, že Original Work Broker s. r. o. není agenturou práce, žalobce nebude agenturním zaměstnancem a že v souvislosti s tím na něj budou kladeny odlišné nároky. Žalobce k tomu dodává, že vzhledem k naléhavým okolnostem jeho přijetí do zaměstnání, jak on, tak ale i ostatní bývalí zaměstnanci společnosti Agency worker company s. r. o., důsledně veškerá tato pravidla dodržovali. Original Work Broker s.r.o. a její zaměstnanci, včetně žalobce, se proto nehodlali smířit se závěrem správních orgánů obou stupňů o protiprávním jednání, který si správní orgány učinily od stolu, bez jediného doplnění skutkového stavu, jen na základě výsledku jednodenního místního šetření. Nadto žalobce odkázal na názor Nejvyššího správního soudu obsažený v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 3 Ads 65/2012, podle kterého: „Představa, že k prokázání relevantních skutečností o nelegální práci žalobce stačí výsledky kontrolních zjištění z jediného dne, případně nějaká zjištění z řízení o uložení pokuty jinému subjektu, není bez dalšího udržitelná.“ 17. Pro předpojatost OIP a správních orgánů obou stupňů již byli potrestáni další dva zaměstnanci Original Work Broker s. r. o. Jak již bylo naznačeno výše, správní orgán I. stupně v návaznosti na Kontrolu postupuje vůči žalobci obdobně, jako postupuje vůči dalším zaměstnancům Original Work Broker s. r. o., kteří jsou držiteli zaměstnanecké karty. V souladu s tím již byla vydána rozhodnutí o zrušení zaměstnanecké karty S. M. a I. N. (část IV. žaloby) Orgány nesprávně zjistily skutkový stav 18. Výsledky jednodenního místního šetření OIP potvrzují pouze tvrzení Original Work Broker s.r.o. a žalobce. OIP a správní orgány obou stupňů opakovaně odkazují na skutkový stav údajně zjištěný v rámci místního šetření prováděného v areálu společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o. dne 10. 12. 2020 a v areálu společnosti LOXXESS Bor s.r.o. dne 15. 12. 2020.

19. Nicméně, z fotodokumentace v rámci šetření provedeného v areálu společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o. bylo OIP zjištěno, že zaměstnanci Original Work Broker s.r.o., plně v souladu s příslušnou smlouvou o dílo uzavřenou mezi společností MD ELEKTRONIK spol. s r.o. a Original Work Broker s.r.o., pracují na vlastním ohraničeném pracovišti s vlastními nástroji dle vlastních interních pokynů. Řádné plnění smlouvy o dílo bylo nadto potvrzeno i panem Sásikem, výrobním ředitelem společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o., o čemž svědčí záznam pořízený v průběhu daného šetření. Nic z toho tedy není v rozporu s tvrzeními Original Work Broker s.r.o. a žalobce a bylo již řádně namítáno v Námitkách. Z fotodokumentace v rámci šetření provedeného v areálu společnosti LOXXESS Bor s.r.o. nebylo zjištěno zhola nic, protože žádní zaměstnanci Original Work Broker s.r.o. se v daný okamžik v areálu nenacházeli. V Protokolu není tato skutečnost (patrně záměrně) uvedena, ale vyplývá kromě jiného z toho, že samo místní šetření bylo provedeno dne 15. 12. 2020, ale zaměstnanci Original Work Broker s.r.o. byli označeni v Protokolu na základě evidence příchodů a odchodů do areálu ze dne 14. 12. 2020 (k tomu viz str. 5 Protokolu).

20. Co se týče vyjádření pana K., to shledal žalobce za irelevantní. Pan K. totiž není osobou, která by byla s ohledem na své pracovní zařazení příslušná podat relevantní svědectví o povaze vztahu mezi Original Work Broker s.r.o. a společností LOXXESS Bor s.r.o. Z toho důvodu lze dle žalobce uzavřít, že ani při místním šetření v areálu společnosti LOXXESS Bor s.r.o. nebylo zjištěno nic, co by bylo v jakémkoliv rozporu s tvrzeními Original Work Broker s.r.o. a žalobce, natož aby zakládalo vysokou míru přesvědčení o protiprávním jednání Original Work Broker s.r.o. a žalobce, o které OIP i správní orgány obou stupňů opakovaně hovoří.

21. Z rozhodnutí není jasné, zda správní orgány obou stupňů provedly k důkazu veškeré podklady získané v průběhu Kontroly, anebo zda provedly pouze Protokol. Z rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že správní orgány provedly k důkazu Protokol. Žalobci ale vůbec není jasné, co je tím myšleno. Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 21. 12. 2018, č.j. 30 A 47/2018–61, správně uvedl toto: „Uvedenou skutečnost o výkonu nelegální práce nelze podložit na základě protokolu o provedené kontrole, když tato listina pouze dokumentuje průběh provedené kontroly, nikoliv její výsledek.“ Toto konstatování nadepsaného soudu plně odpovídá ustálenému názoru, že protokol o kontrole není zásadně důkazem ve věci samé, ale zejména důkazem ve vztahu k průběhu kontroly a jednotlivým úkonům kontrolního orgánu a zákonnosti obstarávaných meritorních podkladů. To úzce souvisí s tím, co žalobce uvedl již v části I žaloby. Protokol o kontrole není správním rozhodnutím, nenabývá právní moci a z podstaty věci nemůže být právně závazný, mají–li být kontrolní zjištění ověřena v navazujícím přestupkovém nebo trestním řízení. Tento názor byl mimo jiné založen rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2008, č.j. 4 As 21/2007–80, ve kterém se uvádí: „Při rozhodování o vyvození sankční odpovědnosti vůči odpovědnému subjektu se správní orgán nemůže spokojit bez dalšího pouze s kontrolním zjištěním učiněným v rámci kontroly, provedeným podle zákona č. 552/1991 Sb. [které navíc kontrolovaný subjekt (stěžovatel) od počátku zpochybňoval], ale bylo povinností, v souladu s ustanovením § 32 odst. 1 správního řádu vycházet při rozhodování ze skutečného stavu věci a za tím účelem provést řádné dokazování. Jak již bylo uvedeno, výsledky kontroly provedené podle zákona č. 552/1991 Sb., mohou být podkladem pro zahájení řízení o uložení pokuty vůči odpovědnému subjektu a jedním z důkazů, kterými je prokazováno protiprávní jednání odpovědného subjektu, avšak samy o sobě nenahrazují, ani nemohou nahradit, dokazování provedené postupem stanoveným správním řádem v rámci následně vedeného správního řízení o uložení sankce.“ 22. Žalobci tak nebylo jasné, zda, když správní orgány odkazují na Protokol, myslí tím, že skutečně provedly veškeré důkazní prostředky obstarané v průběhu Kontroly, anebo zda tím myslí pouze to, že provedly (přečetly) Protokol. O tom, že tím správní orgány myslí jen to, že Protokol přečetly, svědčí dle žalobcova názoru skutečnost, že v rozhodnutích není výslovně jmenován žádný podklad obstaraný v průběhu Kontroly, a sama žalovaná na str. 7 napadeného rozhodnutí uvádí, že chápe zjištění OIP jako pravomocná a závazná, která již nemohou být vyvrácena v žádném navazujícím řízení, tzn. nad rámec kontrolních zjištění odmítá provádět jakékoliv dokazování. Pokud je toto pravda a správní orgány se omezily v rámci dokazování jen na četbu Protokolu, je třeba dospět k závěru, ke kterému dospěl i kasační soud ve shora citovaném rozhodnutí („Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než s tímto názorem Městského soudu v Praze souhlasit. To ovšem vede k závěru, že v dané věci nebylo provedeno vůbec žádné důkazní řízení, ve spise se tedy nenachází žádný důkaz, a to za situace, kdy stěžovatel nesouhlasil se závěry protokolu o kontrole ze dne 13. 10. 2003 a s vydaným opatřením, a obsah správního spisu obsahuje pouze polemiku mezi stěžovatelem a správním orgánem, zda jde, či nikoliv o kusovou výrobu. Nejvyšší správní soud takový postup považuje za nepřípustný a odporující dosavadní judikatuře.“).

23. Ve vztahu k žalobci a jeho údajnému protiprávnímu jednání správní orgány neprovedly žádný důkaz. Meritem této věci je skutečnost, zda se žalobce dopustil přestupku spočívajícím ve výkonu nelegální práce. K protiprávnímu jednání žalobce však nebyl ze strany správních orgánů proveden jediný důkaz. Správní orgány dospěly k závěru, že se žalobce dopustil předmětného přestupku výhradně na základě závěru OIP o údajném protiprávním jednání Original Work Broker s.r.o. a skutečnosti, že je žalobce jmenován v Protokolu. Žalobce je přitom jmenován v Protokolu jen na základě evidence příchodů a odchodů z areálu společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o., tj. žalobce nebyl v rámci místního šetření ztotožněn ani neexistuje ve správním spisu žádný důkaz o tom, že by dne 10. 12. 2020 vykonával práci.

24. Mimo to žalobce připomněl, že v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí řádně namítal, že po celou dobu výkonu svého zaměstnání u Original Work Broker s.r.o. pouze vykonával závislou práci pro Original Work Broker s.r.o. v souladu s jejími pokyny a parametry své zaměstnanecké karty. K tomu, že žalobce byl ze strany Original Work Broker s.r.o. dočasně přidělován ke společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o., neexistuje žádný důkaz a ani existovat nemůže, když je uvedené tvrzení správních orgánů nepravdivé. Pokud jsou však přesto správní orgány přesvědčeny, že žalobce pro společnost MD ELEKTRONIK spol. s r.o. vykonával závislou práci přinejmenším dne 10. 12. 2020, měly by to řádně prokázat.

25. Nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí. Ze shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že před vydáním rozhodnutí nebylo provedeno žádné důkazní řízení, anebo bylo provedeno v natolik omezeném rozsahu, že výsledkem takového důkazního řízení nemůže být úplně nebo správně zjištěný skutkový stav. Proto závěr správních orgánů o tom, že se žalobce údajně dopustil výkonu nelegální práce, není výsledkem důkazního řízení, ale je výsledkem pouze jejich předpojatosti k Original Work Broker s.r.o. (část V. žaloby) Protiprávní dočasné přidělení nutně neznamená výkon nelegální práce 26. Jak vyplývá z rozhodnutí, správní orgány mají za to, že pokud byl žalobce protiprávně dočasně přidělen k výkonu práce u společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o., automaticky to na straně žalobce znamená, že vykonával práci v rozporu se svojí zaměstnaneckou kartou, a dopustil se tak výkonu nelegální práce. Tento automatismus však dle žalobce není tak samozřejmý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zaměstnanecká karta má určité parametry, které vymezují rozsah oprávnění jejího držitele k výkonu práce a které v zásadě kopírují nezbytné a základní náležitosti pracovní smlouvy. Mezi tyto parametry zaměstnanecké karty patří určení zaměstnavatele, druhu práce a místa jejího výkonu. Jak je uvedeno na str. 2 napadeného rozhodnutí, žalobce měl zaměstnaneckou kartu vydanou s těmito parametry – zaměstnavatel: Original Work Broker s.r.o.; – druh vykonávané práce: Montážní dělník; – místo výkonu práce: okr. Tachov, Rokycany, Plzeň–sever, Plzeň–jih, Plzeň–město, Domažlice a Klatovy (územní rozsah byl zvolen tak, aby se žalobce mohl podílet na realizaci smluv o dílo napříč územím Plzeňského kraje). I kdyby byl poté žalobce ze strany Original Work Broker s.r.o. protiprávně dočasně přidělen k výkonu práce montážního dělníka pro Original Work Broker s.r.o. u společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o. s místem výkonu práce v okrese Plzeň–jih, při výkonu této práce by žalobce stále splňoval všechny parametry své zaměstnanecké karty. Tyto parametry by žalobce přestal splňovat, a dopustil se tak výkonu nelegální práce, teprve tehdy, pokud by pro společnost MD ELEKTRONIK spol. s r.o. vykonával závislou práci v základním pracovním poměru; v takovém případě by totiž již parametr zaměstnavatele dle jeho zaměstnanecké karty neodpovídal skutečnosti. Správní orgány však v rozhodnutích netvrdí, že by žalobce vykonával pro společnost MD ELEKTRONIK spol. s r.o. závislou práci (tj. společnost MD ELEKTRONIK spol. s r.o. vyplácela žalobci mzdu apod.). Pouze tvrdí, že byl ke společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o. protiprávně dočasně přidělen. Správní orgány se ale už dále nezabývají otázkou, že i kdyby byl žalobce protiprávně dočasně přidělen ke společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o., stále by vykonával práci pro Original Work Broker s.r.o., a nelze tudíž automaticky dospět k závěru, že by v takovém případě vykonával práci v rozporu se zaměstnaneckou kartou. (část VI. žaloby) Návrh na provedení dokazování 27. Dle žalobce by veškeré listinné důkazní prostředky již měly být založeny ve správním spisu. Mělo by se jednat zejména o listiny obstarané OIP v průběhu Kontroly a listiny obstarané správním orgánem I. stupně v souvislosti se žádostí žalobce o prodloužení doby platnosti jeho zaměstnanecké karty (tj. žádost, pracovní smlouva a další). Vzhledem k tomu, že z rozhodnutí není jasné, které listiny založené ve správním spisu byly ze strany správních orgánů provedeny k důkazu (mimo Protokolu), žalobce navrhl jejich provedení před soudem. Nad rámec listin již založených ve správním spisu žalobce navrhl za účelem prokázání tvrzení obsažených v části IV. žaloby provedení dalších důkazních prostředků (výslech žalobce, výslech N. L., jednatele Original Work Broker s.r.o., výslech P. S., výrobního ředitele společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o., výslech inspektorů provádějících Kontrolu). Rozsah dokazování by přitom měl zohlednit konkretizaci tvrzení ze strany žalované s ohledem na to, co žalobce uvedl v části VI. žaloby. Je totiž jasné, že rozsah dokazování se bude lišit v závislosti na tom, zda žalovaná míní tvrdit na straně žalobce výkon závislé práci pro společnost MD ELEKTRONIK spol. s r.o., anebo pouze dočasné přidělení žalobce ke společnosti MD ELEKTRONIK spol. s r.o. (část VII. žaloby) Postup správních orgánů je nezákonný bez ohledu na rozsah dokazování 28. Správním orgánům nepřísluší rozhodovat o otázce, zda žalobce vykonával nelegální práci nebo zda Original Work Broker s.r.o. zastřeně zprostředkovávala zaměstnání. Dle žalobce nemůže být pochyb, že výkon nelegální práce je přestupkem dle § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, a že zastřené zprostředkování zaměstnání je přestupkem dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti. K projednání těchto přestupků je příslušný inspektorát práce dle § 141 zákona o zaměstnanosti. Dle žalobce dále nemůže být pochyb o tom, že rozhodnutí závisí na otázce, zda se žalobce dopustil přestupku spočívajícího ve výkonu nelegální práce, resp. zda se Original Work Broker s.r.o. dopustila přestupku spočívajícího ve výkonu zastřeného zprostředkování zaměstnání. Z toho důvodu měl žalobce za to, že rozhodnutí závisí na řešení otázek, o nichž si správní orgány nejsou oprávněny učinit úsudek ve smyslu § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu, jsou povinny toto řízení přerušit dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu a podat podnět příslušnému orgánu dle § 57 odst. 1 písm. a) a § 57 odst. 2 správního řádu.

29. Názor, podle kterého jsou správní orgány oprávněny si učinit vlastní úsudek o výkonu nelegální práce ze strany žalobce, není správný. Jak již bylo řečeno výše, správní orgány postupují co do důvodů a důsledků vůči žalobci stejně jako vůči ostatním zaměstnancům Original Work Broker s.r.o., kteří jsou držiteli zaměstnanecké karty. Žalobci je tak známo, že názor správních orgánů na výše popsanou záležitost vyjádřený v rozhodnutích není nikterak ojedinělý, ale je správními orgány dlouhodobě zastáván a opakovaně aplikován. Žalobce ale s tímto názorem správních orgánů nesouhlasil a považoval jej za nesprávný, neboť je velmi snadno zneužitelný a vede k celé řadě absurdních a negativních jevů. – Žalobce a Original Work Broker s.r.o. jsou správními orgány uznáni vinni z přestupku a jsou vůči nim uplatňovány negativní právní důsledky, aniž by o jejich možné odpovědnosti bylo rozhodnuto před příslušným správním orgánem za použití procesních ustanovení, která mají garantovat jejich právo na spravedlivý proces. Nutno přitom dodat, že v tuto chvíli proti Original Work Broker s.r.o. a žalobci ještě nebyla přestupková řízení zahájena. – Správní orgány výslovně odmítají zjišťovat rozhodné skutečnosti ve prospěch žalobce, čímž na něj přenáší procesní odpovědnost za zjištění skutkového stavu a požadují po něm prokázání své neviny. Správní orgány neaplikují zásadu in dubio pro reo, když v případě nezjištění skutkového stavu rozhodují v neprospěch žalobce. – Odpovědnost žalobce za spáchání přestupku je dovozována z jednání třetí osoby (Original Work Broker s.r.o.), k jejímuž jednání se žalobce jakožto řadový zaměstnanec není schopen kvalifikovaně vyjádřit a která sama nebyla účastníkem řízení před správními orgány, aby se mohla jakkoliv bránit jejich obviněním – Neodbornost správních orgánů pro řešení složitých pracovněprávních otázek, k jejichž řešení je odborně připravena inspekce práce jakožto orgán příslušný k rozhodování o přestupcích na úseku zaměstnanosti – Zúžený rozsah přezkumu odvolání, než kdyby o údajném protiprávním jednání žalobce bylo rozhodováno dle zákona o odpovědnosti za přestupky. – Nedojde–li ke zrušení rozhodnutí, žalobce bude povinen opustit území České republiky, čímž bude fakticky zhoršeno jeho postavení v případném přestupkovém řízení – Nepotřebnost přestupkového řízení, když lze žalobce sankcionovat již před správními orgány rozhodujícími podle zákona o pobytu cizinců, aniž by přitom bylo nutné vynakládat úsilí za účelem objasnění skutkového stavu. – Pokud by se v přestupkovém řízení, u kterého není ani jisté, zda bude kdy zahájeno, někdy v budoucnu ukázalo, že se žalobce nedopustil žádného protiprávního jednání, s ohledem na časový odstup již nebude možné reálně napravit negativní dopady rozhodnutí.

30. Všechny tyto okolnosti svědčí o tom, že je názor a postup správních orgánů nezákonný. Pokud by správní orgány postupovaly v souladu se správním řádem a řádně vyčkaly na rozhodnutí o údajném protiprávním jednání žalobce, žádná ze shora uvedených okolností by nikdy nenastala. Ale protože správní orgány takto nepostupují a činí kroky mimo rámec zákona, vyznačuje se předmětné řízení nepřezkoumatelnou svévolí správních orgánů, tj. tím, čemu chtěl zákonodárce předejít, když zakázal orgánům činit si úsudek o přestupcích a trestných činech mimo příslušná řízení.

31. Správní orgány zastávají nesprávný výklad pojmu nelegální práce. Nelegální práce je zákonnou (definiční) zkratkou zavedenou v § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti pro označení tří typů protiprávního jednání vyjmenovaných v bodech 1 až 3 daného ustanovení. Zákonodárce zavádí tuto zkratku za účelem lepší srozumitelnosti a zjednodušení textu právních předpisů v souvislosti s jeho zájmem na postižení daných typů protiprávního jednání. V souladu s tím a prostřednictvím dané zkratky zákonodárce v § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti připisuje daným typům protiprávního jednání atribut přestupku. To plně odpovídá definici přestupku dle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky, podle kterého je přestupkem protiprávní jednání, které je za přestupek označeno zákonem. Jako s přestupkem zákonodárce následně pracuje s výrazem nelegální práce napříč celým zákonem o zaměstnanosti [k tomu viz § 6 odst. 2 písm. g), i) a j) nebo odst. 3, § 8a odst. 1 písm. k), § 37a odst. 7 písm. a) a mnoho dalších]. V souladu se zásadou jednoty a vnitřní obsahové bezrozpornosti právního řádu je třeba uzavřít, že zákonodárce pracuje s výrazem nelegální práce jako s přestupkem napříč všemi právními předpisy. Hovoří–li proto zákonodárce v rámci zákona o pobytu cizinců o výkonu nelegální práce, míní tím právě přestupek ve smyslu zákona o zaměstnanosti. Tento závěr nevyplývá jen z výše uvedené interpretační a legislativně–technické zásady jednoty a bezrozpornosti právního řádu, ale lze jej dovodit i z materiální systematiky právního řádu. Přestupek je hmotněprávní, absolutní kategorie, která je nezávislá na procesních předpisech. Jinými slovy, určité protiprávní jednání si zachovává atribut přestupku zcela nezávisle na tom, zda s tímto protiprávním jednáním přicházíme do styku při postupu dle občanského soudního řádu, správního řádu nebo zákona o odpovědnosti za přestupky. Jen tak mají smysl všechna ta ustanovení procesních předpisů, která brání tomu, aby o přestupcích a trestných činech bylo rozhodováno mimo postup dle zákona o odpovědnosti za přestupky, resp. trestního řádu. Nelze se proto ztotožnit se snahou správních orgánů ospravedlnit závěr, že když rozhodují o výkonu nelegální práce, tak nerozhodují o přestupku, protože rozhodují dle správního řádu, a nikoliv podle zákona o odpovědnosti za přestupky. Atribut přestupku tedy nelze nelegální práci odepřít v závislosti na hmotněprávní matérii, tj. zda je právě aplikován zákon o zaměstnanosti nebo zákon o pobytu cizinců, ale ani v závislosti na procesních předpisech, tj. zda je dotčená hmotněprávní matérie aplikovaná postupem dle správního řádu nebo zákona o odpovědnosti za přestupky. Veškeré snahy správních orgánů zbavit nelegální práci atributu přestupku s odkazem na správní řád nebo zákon o pobytu cizinců jsou proto nezákonné a mají pouze za cíl obejít povinnost správních orgánů přerušit řízení do doby rozhodnutí o výkonu nelegální práce příslušným orgánem v příslušném řízení.

32. Správní orgány naplní svoji působnost tím, že splní povinnost přerušit řízení do doby rozhodnutí o přestupku žalobce, resp. Original Work Broker s.r.o., nikoliv tím, že žalobce svépomocí postihnou. Ve snaze jakkoliv vtěsnat do působnosti správních orgánů dle zákona o pobytu cizinců rozhodování o přestupcích dle zákona o zaměstnanosti, dochází ze strany správních orgánů s odkazem na judikaturu ve správním soudnictví k zavádějící reformulaci otázek, na níž spočívají rozhodnutí správních orgánů dle zákona o pobytu cizinců. Myšlenka této reformulace je popsána na str. 7 napadeného rozhodnutí s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2017, č.j. 29 A 97/2015–88, a vlastními slovy žalované je vyjádřena na str. 8 napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno: „Pokud tedy správní orgán I. stupně v průběhu správního řízení zjistí, že činnost vykazuje znaky nelegální práce, nemůže toto ignorovat s tím, že není oprávněn k postihu takového jednání.“ Ze shora uvedené citace jasně plyne, jak správní orgány přistupují ke své povinnosti přerušit řízení a podat podnět k zahájení přestupkového řízení. Správní orgány vnímají tuto svoji povinnost jako obstrukci, která jim brání ve výkonu jejich působnosti. Zcela přitom odhlíží od toho, že tím, že přeruší řízení a podají podnět k zahájení přestupkového nebo trestního řízení, naplňují svoji působnost a zákonný požadavek na postižení společensky škodlivého jednání.

33. Působnost správních orgánů dle zákona o pobytu cizinců tak není nikterak dotčena tím, že jsou správní orgány povinny přerušit správní řízení do pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu. Nelze proto s odkazem na působnost správních orgánů akceptovat jejich mocenské úsilí podřadit pod svoji pravomoc rozhodovat, zda určitá osoba plní svůj účel pobytu na území České republiky, pravomoc rozhodovat o přestupcích a trestných činech. Správní orgány by poté totiž v rámci své působnosti mohly rozhodovat o vraždách, o neoprávněném podnikání, o násilných a sexuálních trestných činech v rodině, o dvojím manželství, o všem, co by mohlo jakkoliv zpochybnit plnění účelu pobytu dané osoby na území České republiky. To však nelze připustit. A už vůbec to nelze ospravedlnit cynickou reformulací předběžných otázek. Je totiž na první pohled jasné, že když správní orgán na otázku, zda osoba plní svůj účel pobytu na území České republiky, odpovídá, že tento účel neplní, protože např. vykonává nelegální práci nebo zavraždila deset lidí, má již jako předběžnou zodpovězenu otázku, že daná osoba vykonává nelegální práci nebo zavraždila deset lidí – nemůže se přitom jednat o jakousi nerozhodnou, podružnou otázku druhého řádu, když je zcela evidentní, že se jedná o základní předpoklad pro podání smysluplného odůvodnění závazného výroku. [III] Vyjádření žalované k žalobě 34. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 1. 11. 2021, v němž konstatovala, že skutkový stav a průběh správního řízení od podání žalobcovy žádosti do vydání pravomocného rozhodnutí je dostatečně popsán v napadeném rozhodnutí, tudíž nebude ve vyjádření k žalobě podrobně rozváděn.

35. Pokud jde o vyjádření k žalobě, žalovaná plně odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, neboť v něm jsou podrobně rozvedeny důvody, pro které došlo k zamítnutí žádosti žalobce. Žalovaná konstatovala, že nemůže ignorovat zákonnou úpravu důvodů pro zamítnutí žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty.

36. K argumentaci žalobce na straně 7 žaloby, kde popisuje, že původní zaměstnavatel přestal s cizinci komunikovat a hrozilo, že skončí bez peněz na ulici, načež si sehnal zaměstnavatele nového, žalovaná uvedla, že zaměstnanecká karta je ze své povahy dočasným pobytovým oprávněním, přičemž se předpokládá návrat cizince do země původu. Jakkoli mohla tedy být situace v okamžiku, kdy původní zaměstnavatel přestal komunikovat, komplikovaná, vždy bylo alternativou se navrátit do země původu. Žalobce nemusel přistoupit na zastřené zprostředkování zaměstnání.

37. K otázce možnosti učinit si vlastní úsudek o činnosti žalobce na území odkázala žalovaná na soudní judikaturu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2017, č. j. 29A 97/2015–88, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2011, č. j. 2 As 62/2011–77, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 30 A 36/2017, nebo rozsudek ze dne 12. 2. 2020, č. j. 30 A 127/2018–54). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2020, č. j. 6 Azs 174/2020–42, doslova uvedl: „Při posuzování otázky, zda cizinec plní účel povoleného pobytu, je správní orgán rozhodující v řízení o povolení k pobytu oprávněn sám hodnotit charakter vykonávané výdělečné činnosti cizince. Může si proto o této otázce učinit vlastní úsudek, aniž by byl povinen se obracet na příslušný správní orgán rozhodující ve věcech zaměstnanosti s podnětem k zahájení řízení o předběžné otázce (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 373/2018 – 30).“ 38. Žalovaná má proto za to, že v této otázce existuje konzistentní judikatura a že správní orgán I. stupně nemusel přerušovat řízení pro předběžnou otázku.

39. K námitce nezjištění stavu věci bez důvodných pochybností, odkázala žalovaná na odůvodnění svého rozhodnutí a dodala, že má za to, že stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností již na základě pravomocného protokolu o kontrole oblastního inspektorátu práce, který provedl kontrolu na pracovišti zaměstnavatele žalobce. Při kontrole zastihl na pracovišti rovněž žalobce při výkonu faktické činnosti pro jinou právnickou osobu. To bylo následně vyhodnoceno jako zastřené zprostředkování zaměstnání. Provádění dalšího dokazování by bylo dle názoru žalované za těchto okolností nadbytečné.

40. Žalovaná z výše uvedených důvodů navrhla, aby soud žalobu zamítl. [IV] Další vyjádření účastníků 41. Podáním ze dne 8. 11. 2021 doplnil žalobce svoji žalobu v tom smyslu, že správní orgán I. stupně rozhodoval obdobným způsobem s odkazem na stejný údajně zjištěný skutkový stav týkající se údajného výkonu nelegální práce i u dalších cizinců (S. M., I. N.). K odvolání I. N. již žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 11. 2021, č.j. MV–145881–4/SO–2021, zrušila rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrátila mu věc k dalšímu projednání z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu týkajícího se údajného výkonu nelegální práce zaměstnankyně. Žalobce soudu předložil shora označené rozhodnutí proto, aby nedocházelo k nedůvodným rozdílům ve shodných věcech.

42. Dalším doplněním žaloby ze dne 16. 11. 2021 žalobce soud informoval, že též v případě Sergeje Mitrofanenca vyhověla žalovaná odvolacím důvodům a zrušila prvoinstanční rozhodnutí ve skutkově obdobné věci jako je ta žalobcova (srov. rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2021, č.j. MV–161730–4/SO–2021).

43. K vyjádření žalované žalobce uvedl, že má za to, že vzhledem k následné rozhodovací praxi žalované v obdobných věcech, je jasné, že rozhodovací důvody v předmětné věci nemohou obstát. Žalovaná, stejně jako předtím správní orgán I. stupně, nijak nezjistila skutkový stav a napadené rozhodnutí založila jen na své spekulaci o žalobcově výkonu nelegální práce, která byla nadto silně ovlivněna předsudečným přístupem správního orgánu a žalované k Original Work Broker s. r. o. Žalobce tedy na své žalobě i nadále trval.

44. Žalovaná reagovala na doplnění žalobcovy žaloby vyjádřením ze dne 1. 12. 2021, v němž konstatovala, že žalobce odkázal na její rozhodnutí ze dne 4. 11. 2021, č. j. MV–145881–4/SO–2021, a ze dne 12. 11. 2021, č. j. MV–161730–4/SO–2021, v nichž měla podle žalobce nedůvodně zaujmout jiný právní názor než v jeho případě. Žalovaná však argumentovala tím, že se jednalo o odlišné případy, které v rámci žalobcova případu nejsou relevantní. V případu S. M. došlo ke zrušení zaměstnanecké karty cizince z důvodu zjištěné jiné závažné překážky pobytu cizince na území podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, zatímco v případě žalobce byl využit důvod pro zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. e) téhož zákona. Žalovaná v rámci odvolacího řízení zrušila prvoinstanční rozhodnutí v návaznosti na judikaturu vztahující se k § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, kdy soudy dovodily, že ne každý výkon nelegální práce může představovat jinou závažnou překážku pobytu cizince na území ve smyslu tohoto ustanovení.

45. Podle § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců je však v současnosti podle platné právní úpravy vyloučeno, aby příslušný správní orgán prodloužil platnost zaměstnanecké karty cizinci, který se dopustil výkonu nelegální práce, byť mu byla prokázána v menším rozsahu.

46. V rámci posouzení odvolání u druhého případu zmiňovaného žalobcem (Ilona Nechytailo) žalovaná shledala, že cizinka nebyla zastižena při výkonu nelegální práce v den provedené kontroly. Žalobce však přímo při výkonu práce v den kontroly zastižen byl, přičemž ani v odvolání nerozporoval, že v den kontroly předmětnou práci vykonával.

47. Žalovaná na základě výše uvedeného i nadále trvala na tom, že je podaná žaloba nedůvodná. [V] Posouzení věci 48. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).

49. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

50. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

51. Ve věci bylo soudem rozhodnuto v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tím souhlasili oba účastníci řízení.

52. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení zaměstnanecké karty a platnost zaměstnanecké karty nebyla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců prodloužena, neboť žalobce vykonával nelegální práci.

53. Žaloba je důvodná.

54. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců platí: „Ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje–li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je–li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky – krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu vydal závazné stanovisko, že další zaměstnávání cizince nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Ustanovení § 42g odst. 3 věta druhá a § 46 odst. 6 písm. d), e) a f) se použije obdobně. Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty učiněno oznámení podle § 42g odst. 7, 8 nebo 10, má se za to, že cizinec žádá o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu zaměstnávání na posledně oznámenou pracovní pozici.“ 55. Podle § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, pro zaměstnaneckou kartu platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 55 odst. 1, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá, pokud cizinec vykonával nelegální práci.

56. Úvodem soud s ohledem na obsah žalobních námitek, kdy se jednotlivé argumenty vzájemně prolínají, předestírá, že není jeho povinností reagovat na každou dílčí námitku a tu obsáhle vyvracet. Úkolem soudu je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobcovy argumentace (srov. např. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013–19). Podstatné tedy je, aby se soud ve svém rozhodnutí zabýval všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č.j. 7 Afs 85/2013–33, či rovněž nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08).

57. Leitmotivem věci je spor o to, zda žalobce a) vykonával nelegální práci a b) tu tak byl důvod zamítnout žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, c) zda si správní orgán mohl učinit vlastní závěr o této otázce sám a d) zda tak mohl učinit na základě protokolu oblastního inspektorátu práce.

58. Stran otázek sub c) a d) soud uvážil následovně.

59. Správní soudy ohledně možnosti správních orgánů rozhodujících podle zákona o pobytu cizinců učinit si vlastní úsudek o tom, zda cizince plní účel povoleného pobytu na území, judikují konstantně a dlouhodobě, že ano. Odkázat lze např. na žalovanou zmíněné rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2018, č.j. 30 A 36/2017–46 [„Zdejší soud již v minulosti konstatoval, že správní orgány jsou oprávněny činit si úsudek o tom, jakým způsobem je cizinec v návaznosti na svůj povolený účel pobytu zapojen do výdělečné činnosti, pakliže nepřekračují svoji pravomoc např. ukládáním sankcí, přičemž pro jejich závěry hraje cizincova vlastní výpověď tak důležitou roli, že již z ní samé může správní orgán dovozovat (ne)plnění účelu pobytu, pokud cizinec nevyvine další aktivitu k prokázání plnění účelu svého pobytu s cílem unést břemeno důkazní (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2017, čj. 30 A 144/2016–50, a ze dne 19. 4. 2017, čj. 30 A 116/2016–64).“], Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2017, č.j. 29 A 97/2015–88 {„

32. K samé podstatě dané problematiky je pak třeba konstatovat, že i když ministerstvo, ani žalovaná nevykonávají kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti ve smyslu § 125 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, přesto si mohou i při výkonu vlastní působnosti nepochybně učinit úsudek o povaze činnosti vykonávané cizincem [§ 57 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád]. Podle výše uvedených ustanovení zákona o pobytu cizinců je ministerstvo mimo jiné oprávněno posuzovat, zda cizinec plní účel, pro který bylo vízum uděleno. Je–li tímto účelem podnikání, může si ministerstvo nepochybně učinit úsudek o tom, zda činnost žalobce je podnikáním či nikoli. Stejný závěr pak platí mutatis mutandis pokud jde o zaměstnání, tedy o výkon závislé práce. V nyní souzené věci je podstatné, že správní orgány věc nehodnotily z toho hlediska, zda jednáním žalobce byl spáchán správní delikt a kdo za něj odpovídá (správní orgány dokonce ani nehodnotily, zda se jednalo o nelegální práci). Posuzovaly pouze otázku, zda se jednalo o závislou práci či podnikání. Definice závislé práce je navíc obsažena v zákoníku práce, nikoliv v zákoně o zaměstnanosti, a jako taková je samozřejmě aplikovatelná jako obecná definice pro účely celého právního řádu, není–li ve zvláštním zákoně stanoveno jinak.“}, resp. Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. 10. 2020, č.j. 6 Azs 174/2020–42 {„

26. Důvodnou není ani námitka, podle níž správní orgány jednaly mimo svou kompetenci, neboť k posouzení povahy činnosti jakožto nelegální práce jsou příslušné správní orgány jiné, kontrolní na úseku zaměstnanosti. Při posuzování otázky, zda cizinec plní účel povoleného pobytu, je správní orgán rozhodující v řízení o povolení k pobytu oprávněn sám hodnotit charakter vykonávané výdělečné činnosti cizince. Může si proto o této otázce učinit vlastní úsudek, aniž by byl povinen se obracet na příslušný správní orgán rozhodující ve věcech zaměstnanosti s podnětem k zahájení řízení o předběžné otázce (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Azs 373/2018–30).}.“ 60. Shrnuto, nemůže být pochyb o tom, že správní orgán I. stupně i žalovaná si mohly samostatně učinit úvahu o tom, zda žalobce plnil účel povoleného pobytového oprávnění, aniž by musely přerušovat řízení z důvodu řešení předběžné otázky (§ 57 odst. 2 ve spojení s § 64 správního řádu). Správní orgány si v souzené věci nečinily úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu, a tak postupovaly zcela v souladu s § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu (část věty před středníkem).

61. A správním orgánům nelze (v obecné rovině) vytknout ani to, že stran svých závěrů vycházely z podkladů OIP, tedy i Protokolu, neboť podle § 50 odst. 1 správního řádu mohou jako podklady pro vydání rozhodnutí sloužit i podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, kterým Státní úřad inspekce práce bezpochyby je.

62. Stran otázek sub a) a b) soud uvážil následovně.

63. V rozsudku ze dne 30. 3. 2022, č.j. 77 A 110/2021–64, dospěl zdejší soud mj. k těmto závěrům. „31. Důvodná není ani druhá dílčí námitka, podle níž žalovaná neprovedla hodnocení závažnosti zjištěného výkonu nelegální práce s délkou povoleného pobytu žalobkyně na území ČR, a to z pohledu přiměřenosti negativního rozhodnutí o její žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Správní orgány vycházely ve svých rozhodnutích ze shora citovaných právních předpisů. Pokud pak ustanovení § 46 odst. 6 písm. e) ZPC jednoznačně stanoví, že ministerstvo nevydá zaměstnaneckou kartu, pokud cizinec vykonával nelegální práci, přičemž toto ustanovení se dle § 44a odst. 11 ZPC použije obdobně v řízení o žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, jedná se tu o zcela jednoznačný a nerozporný pokyn zákonodárce, jak má být v takovém případě postupováno. Právní úprava tedy nevytváří žádný rámec pro jakoukoli správní úvahu příslušných správních orgánů, v jejímž rámci by snad mohla být závažnost výkonu nelegální práce zvažována. Tomuto názoru pak svědčí i vývoj právní úpravy, který žalovaná shrnuje na straně 10 napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 46 odst. 6 ZPC bylo do zákona vloženo novelizací provedenou zákonem č. 176/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony s účinností od 31. 7. 2019. Z úřední činnosti je přitom soudu známo, že před přijetím této úpravy správní orgány klasifikovaly výkon nelegální práce cizincem jako případ jiné závažné překážky pobytu cizince na území podle § 56 odst. 1 písm. j) ZPC. Tato právní klasifikace však vskutku vyžadovala posouzení závažnosti výkonu nelegální práce, neboť z povahy věci nebylo možné, aby za závažnou překážku pobytu cizince na území byl považován každý výkon nelegální práce, pokud nebylo možno dovodit jeho závažnost, ať už s ohledem na jeho délku, nebo jiné skutkové okolnosti. Prismatem této úvahy se tedy jeví, jakoby žalobkyně ve své argumentaci navazovala na právní úpravu vycházející právě z ustanovení § 56 odst. 1 písm. j) ZPC, přestože její žádost nebyla podle tohoto ustanovení zamítnuta, a proto není možno vyvozovat vůči správním orgánům ty povinnosti, které by jim z aplikace tohoto ustanovení jinak vyplývaly. V dané věci byla aplikována právní úprava jiná, která pro posouzení závažnosti zjištěného výkonu nelegální práce nedává žádný prostor.

32. Tento prostor pak není možno dovozovat ani z obecného ustanovení § 2 odst. 3 správního řádu. Toto ustanovení zní: ,Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen ‘dotčené osoby’), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.‘ Jakkoli lze totiž se žalobkyní nepochybně souhlasit potud, že dané ustanovení v poměrně velmi obecné rovině vskutku zakotvuje zásadu přiměřenosti, nemůže z ní vyplývat pokyn, aby správní orgány postupovaly proti výslovnému znění zákona určité rozhodnutí nepřijmout, je–li zjištěna určitá skutečnost, se kterou zákon nevyhovění takové žádosti spojuje. Takový výklad této obecné zásady by mohl mít v prostředí výkonu veřejné správy zcela nedozírné následky a vedl by k absurdním závěrům, které není vůbec složité si představit: jejich důsledkem by bylo umožnění svévole správních orgánů, které by si mohly v podstatě libovolně vybírat hodnoty k poměřování, přičemž výsledkem takového poměření by mohly negovat i jasné znění zákona. Taková svévole orgánů veřejné moci je v prostředí právního státu nepřijatelná a fakticky nepředstavitelná. Jednalo by se navíc o nesprávný výklad oné zásady. Citované ustanovení správního řádu uvádí, že správní orgány mohou zasahovat do práv osob, jichž se jejich činnost týká, jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Správní orgány svými rozhodnutími v projednávané věci plně tomuto ustanovení vyhověly, neboť ZPC nepřipouští v situaci, kdy byl správními orgány zjištěn daný skutkový stav, jiný postup než ten, který také správní orgány zvolily.“ 64. Soud neshledal důvod odchýlit se od závěrů vyjevených v rozsudku ze dne 30. 3. 2022, č.j. 77 A 110/2021–64. Správní orgán dospěl v žalobcově případě k závěru (zda správnému viz níže), že žalobce vykonával nelegální práci. Ve smyslu § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců tu pak není žádný prostor pro jakoukoliv správní úvahu příslušných správních orgánů, v jejímž rámci by snad mohla být závažnost výkonu nelegální práce zvažována [na rozdíl od stavu, kdy byl výkon nelegální práce cizincem klasifikován jako případ jiné závažné překážky pobytu cizince na území podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, kterážto právní klasifikace vyžadovala posouzení závažnosti výkonu nelegální práce].

65. Zbývalo tedy posoudit, zda úvaha správních orgánů o žalobcově nelegální práci vystavěná na závěrech vyjevených OIP byla správná a opírala se o dostatečně zjištěný skutkový stav.

66. Správní orgán je podle § 3 i § 50 odst. 3 správního řádu povinen postupovat v řízení tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu (tedy zjistit zejména okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a pro soulad rozhodnutí se zákonem). Je tedy jeho povinností si v souladu s § 50 odst. 2 správního řádu opatřit podklady k vydání rozhodnutí, a to při veškeré potřebné součinnosti účastníků řízení. Z toho vyplývá, že především správní orgán je odpovědný za zjištění skutkového stavu, a tedy i opatřování podkladů pro jeho dostatečné zjištění. Účastník řízení nemusí relevantní důkazy pro zjištění skutkového stavu dokládat, musí je nicméně označit (§ 52 správního řádu). Je pak na správním orgánu, aby dostál své zákonné povinnosti a označené relevantní důkazy obstaral.

67. Ve věci sice šlo formálně o řízení o žádosti, nicméně důvod zamítnutí této žádosti spočívá právě v ochraně veřejného zájmu (výkon nelegální práce je negativní jev ohrožující pořádek v oblasti zaměstnávání cizinců). Bylo tedy na správních orgánech, aby zjistily všechny rozhodné skutečnosti údajného výkonu nelegální práce žalobcem. To se však v souzené věci nestalo.

68. Závěr Ministerstva o výkonu nelegální práce žalobcem nespočíval na vlastním dokazování správního orgánu I. stupně, ale pouze na tzv. jiných podkladech ve smyslu § 50 odst. 1 správního řádu, konkrétně na podkladech získaných od jiných správních orgánů. Ministerstvo bylo oprávněno vycházet z rozhodnutí jiných správních orgánů a učinit je podkladem svého rozhodnutí, muselo by však jít o podklady, které mu umožní si učinit názor na problém v celé jeho šíři, anebo v její části, pokud budou dalšími podklady či důkazy doplněny.

69. Prvním z těchto podkladů je Protokol, z kterého se podává, že OIP provedl dne 10. 12. 2020 na pracovišti MD Elektronik spol. s r.o. v Chotěšově kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů dle § 126 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Original Work Broker s.r.o. (do 28. 2. 2021 AZ–WORKS, s.r.o.), jejíž byl žalobce zaměstnancem, měla od MD ELEKTRONIK spol. s r.o. pronajatou (na základě nájemní smlouvy) halu č. 4, kde měli zaměstnanci Original Work Broker s.r.o. vykonávat práci. Žalobce byl jedním ze zaměstnanců Original Work Broker s.r.o., kteří byli dle Protokolu na pracovišti (= hala č. 4) v den kontroly. Hala č. 4 byla dle Protokolu „rozdělena na dvě části, pracovní plocha vnitřní části haly byla využívána kontrolovanou osobou, a pracovní plocha okolo vnitřní části byla využívána zaměstnanci (a přidělenými zaměstnanci od agentur práce) společnosti MD Elektronik spol. s r.o. (…) Pronajaté prostory jsou ohraničené od ostatních červeno–bílým plastovým řetězem (…) Na fotodokumentaci č. 1 jsou vyobrazené produkty, které zaměstnanci kontrolované osoby kompletují s vyznačenými vzorky, které jsou po kompletaci ,OK Vzorek’, ,Hraniční vzorek ještě OK’, a ,NOK Vzorek’. Jednotlivé komponenty pro práci dostávají zaměstnanci kontrolované osoby od společnosti MD Elektronik spol. s r.o., tyto komponenty zaměstnanci MD Elektronik spol. s r.o. přivezou do tzv. ,Vstupní zóny’ (…) spolu se zadávacím listem, který uvádí, jaké produkty se mají vyrábět (…). Zaměstnanci provádí kompletaci na strojních zařízení pronajatých od společnosti MD Elektronik spol. s r.o. (…). Zaměstnanci kontrolované osoby kompletují elektronické svazky dle zadaného požadavku společnosti MD Elektronik spol. s r.o. na pronajatých strojích, avšak servis, údržbu a úpravu strojů pro různé druhy svazků provádí zaměstnanci společnosti MD Elektronik spol. s r.o. Výsledné vyrobené elektronické svazky zaměstnanci kontrolované osoby předají do tzv. ,Výstupní zóny’ (…), kde si je na základě ,Přehledu jednotlivých objednávek a předávacího protokolu’ (…) odeberou zaměstnanci společnosti MD Elektronik spol. s r.o.

70. V Protokolu je zaznamenáno i vyjádření P. S., výrobního ředitele MD Elektronik spol. s r.o., který uvedl toto: „AZ – Works pro nás pracuje na smlouvu o dílo, pronajímáme jim výrobní prostory v naší hale č. 4 a strojní zařízení, ale servis a údržbu strojů provádíme my. AZ – Works jsme najali na zakázku, rovná úhlová varianta 014 HSD’. Základ výrobku je stejný i pro některé další výrobky, které vyrábí naši zaměstnanci, ale liší se v koncovce. Mají na každé směně koordinátora zakázky, který řídí tok námi objednaného zboží. Dali jsme AZ – Worksu cca sto kusů ID karet, aby se mohli dostat do objektu přes vrátnici. Polotovary a potřebné součástky ke kompletaci jim připravíme do vstupní zóny a konečný výrobek odebereme ve vstupní zóně. Pro vstupu materiálu dodáváme specifika, co se má vyrábět, a na vstupu se produkty předávají na základě předávacího protokolu. Výroba z jejich strany běží v hale dle naší potřeby. Když je zavřená hala, tak nechceme, aby měli přístup do objektu. BOZP zajišťujeme my, stejně jako pro jiné dodavatele. AZ – Works nám vystavuje faktury na vyrobené kusy. Původně jsme uvažovali postavit tento projekt, rovná úhlová varianta 014 HSD’ na našich lidech, ale z časové náročnosti jsme sáhli k dodavatelskému modelu, zároveň také jako test, jestli to bude fungovat.“ 71. OIP následně dospěl k tomuto závěru: „Zaměstnanci kontrolované osoby A–Z Works s.r.o. vykonávají práce pro společnost MD Elektronik spol. s r.o. ve vztahu nadřízenosti společnosti MD Elektronik spol. s r.o., jako faktického zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnanců kontrolované osoby A–Z Works s.r.o., jako faktických zaměstnanců společnosti MD Elektronik spol. s r.o., jménem společnosti MD Elektronik spol. s r.o., podle pokynů společnosti MD Elektronik spol. s r.o., a zaměstnanci kontrolované osoby A–Z Works s.r.o. ji pro společnost MD Elektronik spol. s r.o. vykonávají osobně, na náklady, podle pokynů a odpovědnost společnosti MD Elektronik spol. s r.o., v pracovní době a na pracovišti společnosti MD Elektronik spol. s r.o. Zaměstnanci kontrolované osoby A–Z Works s.r.o. splňují všechny znaky závislé práce, kterou vykonávají ve prospěch společnosti MD Elektronik spol. s r.o. Faktický vztah závislosti vykonávané práce zaměstnanců kontrolované osoby A–Z Works s.r.o. je dán vůči společnosti MD Elektronik spol. s r.o., a nikoli vůči kontrolované osobě A–Z Works s.r.o., když kontrolovaná osoba A–Z Works s.r.o. vystupuje pouze jako zprostředkovatel zaměstnání a nikoli jako zaměstnavatel. Výkon pracovní činnosti zaměstnanců kontrolované osoby A–Z Works s.r.o. při kompletaci elektronických svazků v areálu společnosti MD Elektronik spol. s r.o. vykazuje všechny znaky agenturního zaměstnávání.“ 72. Žalovaná dále na str. 5 napadeného rozhodnutí konstatovala následující: „Součástí spisového materiálu správního orgánu I. stupně je rovněž vyřízení námitek proti kontrolnímu zjištění č. j. 19992/6.71/20–8 ze dne 10. 2. 2021, podle kterého se námitky kontrolované osoby zamítají. Podle sdělení Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 4. 5. 2021 obsaženého ve spisovém materiálu nebylo s kontrolovanou osobou dosud zahájeno správní řízení.“ Na str. 6 a 7 napadeného rozhodnutí pak žalovaná shrnula, že „výkon nelegální práce dne 10. 12. 2020, jak byl zjištěn správním orgánem I. stupně na základě zjištění OIP o zastřeném zprostředkovávání účastníka řízení a na základě skutečnosti, že účastník řízení nemá volný přístup na trh práce a zároveň nebyl oprávněn vykonávat práci u společnosti MD Elektronik spol. s r.o. na základě zaměstnanecké karty nebo povolení k zaměstnání, je zákonným důvodem pro neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46 odst. 6 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb.“ Podle žalované byla žalobcova nelegální práce „dostatečně prokázána kontrolním protokolem, který je pravomocný, a podklady ve spisovém materiálu, které prokazují, že účastník řízení byl oprávněn vykonávat práci pouze u společnosti AZ–WORKS, s.r.o.“ s tím, že „případné řízení o přestupku nemůže zvrátit závěry kontrolního protokolu učiněné ohledně účastníka řízení, tedy závěr, že dne 10. 12. 2020 byl zastřeně zprostředkován k výkonu práce u jiné společnosti.“ Žalovaná vyslovila přesvědčení, že „je nepochybné, že k výkonu nelegální práce došlo, v řízení o přestupku tak již bude předmětem šetření pouze skutečnost, zda se zaměstnavatel, potažmo účastník řízení, dopustil svým jednáním přestupku ve smyslu zákona č. 435/2004 Sb.“ 73. Soud je toho názoru, že závěr správních orgánů o tom, že se v žalobcově případě jednalo o práci nelegální, byl předčasný.

74. Správní řád v § 3 vyžaduje, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Přesvědčení, že důkaz byl bez důvodných pochybností podán, může vyhovovat i pravděpodobnostní důkaz, jestliže je takový závěr logicky a konsistentně zdůvodněn na základě zkušenostních vět nebo průběhu dokazování. Pravděpodobnostní závěry (úsudky) tedy nelze bez dalšího vyřadit ze zjišťování skutkového stavu.

75. Soud má však za to, že skutková zjištění učiněná v souzené věci pro rozhodnutí nedostačovala, neboť výsledný pravděpodobnostní závěr (zjevně) nelze považovat za dostatečně spolehlivý, tedy prostý důvodných pochybností. K tomu přistupuje to, že skutkový stav bylo možné bez větších problémů plně zjistit doplněním dalších podkladů či důkazů. To Ministerstvo neučinilo a spolehlo se na podklady, které jsou ve své podstatě prostředečné povahy a poskytnuté jinými orgány. Žalovaná pak takový stav akceptovala.

76. Original Work Broker s.r.o., jejíž byl žalobce zaměstnancem, měla od MD ELEKTRONIK spol. s r.o. pronajatou (na základě nájemní smlouvy) halu č. 4, kde měli zaměstnanci Original Work Broker s.r.o. vykonávat práci. Z Protokolu vyplývalo, že předmětná hala č. 4 byla rozdělena na dvě části. Pracovní plocha vnitřní části haly byla využívána Original Work Broker s.r.o., zatímco pracovní plocha okolo vnitřní části byla využívána zaměstnanci (a přidělenými zaměstnanci od agentur práce) společnosti MD Elektronik spol. s r.o. Pronajaté prostory byly ohraničené od ostatních červeno–bílým plastovým řetězem.

77. Dále, v Protokolu bylo zaznamenáno i vyjádření Petra Sásika, výrobního ředitele MD Elektronik spol. s r.o., který prohlásil, že Original Work Broker s.r.o. (tehdy jako AZ – Works, s.r.o.) a MD Elektronik spol. s r.o. měly uzavřenou smlouvu o dílo, na jejímž základě byly Original Work Broker s.r.o. pronajímány výrobní prostory v hale č. 4 a strojní zařízení. Petr Sásik specifikoval zakázku, pro jejíž zhotovení byla uzavřena smlouva s Original Work Broker s.r.o., i proces výroby a kontroly.

78. Soud je toho názoru, že prosté převzetí pohledu OIP na činnost Original Work Broker s.r.o., resp. jejích zaměstnanců v případě práce vykonávané v prostorách pronajatých od MD Elektronik spol. s r.o. bylo pro závěry žalované, resp. správního orgánu I. stupně nedostatečné. Nebylo totiž postaveno najisto, že se v daném případě skutečně jednalo o zastřené agenturní zaměstnávání, a nikoliv o realizaci standardního smluvního vztahu mezi dvěma subjekty.

79. Obsah smlouvy o dílo uzavřené mezi Original Work Broker s.r.o. a MD Elektronik spol. s r.o. nebyl v prvoinstančním, ani v napadeném rozhodnutí žádným způsobem hodnocen. Pro kategorický závěr o výkonu nelegální práce je však, dle názoru soudu, nezbytné specifikovat smluvní rámec vztahu mezi Original Work Broker s.r.o. a MD Elektronik spol. s r.o. a ten pak zasadit do kontextu s dalšími skutečnostmi, třeba zjištěnými OIP. Pro komplexní obraz o stavu věci by bylo vhodné provedení i dalších důkazů v řízení (např. výslechu žalobce, výslech zodpovědných osob Original Work Broker s.r.o.). Správní orgány obou stupňů však ustaly pouze na prostém převzetí závěru OIP, který však nebyl dostatečně podpořen skutkovými zjištěními.

80. Vzhledem k tomu, že popsanými nedostatky trpěla rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, soud zrušil napadené i prvoinstanční rozhodnutí, protože skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 3 s. ř. s.], a věc vrátil k dalšímu řízení žalované (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). [VI] Náklady řízení 81. Žalobce byl při podání žaloby zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Šnajdrem. Soudem bylo zjištěno, že právní zastoupení žalobce v průběhu soudního řízení zaniklo, neboť zástupce žalobce byl ke dni 1. 1. 2023 na vlastní žádost vyškrtnut ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou. Žalobce má však podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem, neboť měl ve věci plný úspěch.

82. Žalobce ještě prostřednictvím svého zástupce vyčíslil požadované náklady řízení ve výši 13 228 Kč, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 8 228 Kč (tj. za dva úkony právní služby, dva režijní paušály, daň z přidané hodnoty).

83. Soud však žalobci přiznal toliko náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč a dále z odměny advokáta za požadované dva úkony právní služby v plné výši, tj. po 3 100 Kč/úkon, a z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč/úkon podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů. Za úkony právní služby oceněné plnou výší se považují převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby.

84. Žalobci nemohla být přiznána požadovaná náhrada za soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Žalobce zaplatil v předmětné věci soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč a soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč. Náhrada za soudní poplatek za žalobu, se kterou byl žalobce úspěšný, byla žalobci přiznána (viz výše). Náhrada za soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč však nemohla být žalobci přiznána, neboť tento žalobcův návrh úspěšným nebyl.

85. V rámci náhrady nákladů řízení byla žalobci přiznána též částka 1 428 Kč odpovídající dani, kterou by byl případně žalobcův advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 57 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení

[I] Předmět řízení [II] Žaloba [III] Vyjádření žalované k žalobě [IV] Další vyjádření účastníků [V] Posouzení věci [VI] Náklady řízení