: 77 A 18/2022 – 210

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: Š. L., bytem X, zastoupena Mgr. Pavlem Rusevem, advokátem, se sídlem K Přehradě 319/34, 360 07 Karlovy Vary, proti žalovanému: Magistrát města Karlovy Vary, se sídlem Moskevská 21, 361 20 Karlovy Vary, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Sang Lab – klinická laboratoř, s.r.o., IČO: 25230271, se sídlem Bezručova 1098/10, 360 01 Karlovy Vary, zastoupena Mgr. Ing. Pavlínou Jamin, advokátkou, se sídlem Gorkého 2555/44, 737 01 Kroměříž, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který žalobkyně spatřovala v nezahájení řízení podle § 129 odst. 1 písm. b), odst. 2 stavebního zákona o odstranění stavby záporové stěny a souvisejících terénních prací uskutečňovaných v rámci realizace stavby „Bytový dům X ul.“ na pozemku p. č. X v k. ú. D., obci Karlovy Vary, která byla povolena společným povolením žalovaného ze dne 10. 8. 2021, č. j. 10425/SÚ/21, sp. zn. 5954/SÚ/21/Pos, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Předmět řízení 1. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v nezahájení řízení o odstranění stavby záporové stěny a souvisejících terénních prací podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „stavební zákon“). Žalovaný dne 10. 8. 2021 vydal rozhodnutí č. j. 10425/SÚ/21, sp. zn. 5954/SÚ/21/Pos, jímž ve společném územním a stavebním řízení schválil stavební záměr stavby „Bytový dům X ul.“ na pozemku p. č. X, s pozemky dotčenými stavbou p. č. XA a XB, vše v k. ú. D., obci X (dále též „novostavba“). Parametry novostavby vyžadují vyhloubení stavební jámy, která dle žalobkyně musí být dostatečně staticky zajištěna, aby nedošlo k sesunutí svahu a tím k ohrožení okolních pozemků a budov, včetně budovy č. p. XC v X ulici v X, jejichž je spoluvlastnicí. Zajištění této jámy je prováděno záporovou stěnou, a tato stavba musí být dle žalobkyně samostatně povolena stavebním povolením ve stavebním řízení, což se však nestalo. Nápravy se žalobkyně nedomohla ani u správních orgánů. Obsah žaloby 2. K popisu podstaty věci žalobkyně uvedla, že je spoluvlastnicí bytové jednotky č. XDv budově č. p. XC na pozemku p. č. XE a spoluvlastnicí společných částí budovy č. p. XC a pozemku p. č. XE, vše v k. ú. D., obec X.

3. Dne 10. 8. 2021 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. 10425/SÚ/21, kterým ve společném územním a stavebním řízení schválil stavební záměr stavby „Bytový dům X ul.“ na pozemku p. č. X, s pozemky dotčenými stavbou p. č. XA a XB, vše v k. ú. D., obec X. Stavební záměr je stavba bytového domu, který má mít jedno podzemní podlaží tvořící podzemní garáže a pět nadzemních podlaží s ordinacemi a bytovými jednotkami. Pozemky, na nichž má být novostavba realizována, sousedí s nemovitostmi, jež má žalobkyně ve spoluvlastnictví. Žalobkyně ve stavebním řízení příslušelo postavení účastnice řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona, stejně jako ostatním vlastníkům bytových jednotek v daném domě. Ve stavebním řízení jí proto bylo doručováno veřejnou vyhláškou.

4. Žalobkyně má za to, že stavební záměr obsahuje mnohé problematické aspekty týkající se jak novostavby, tak povolovacího řízení. Hlavní pochybení spatřuje v tom, že stavebník (v tomto řízení jde o osobu zúčastněnou na řízení, pozn. soudu) provádí stavu záporové stěny bez potřebného povolení vyžadovaného stavebním zákonem.

5. K faktickému vlivu novostavby do sféry spoluvlastníků žalobkyně uvedla, že základy stavby, jež je ve spoluvlastnictví žalobkyně, se nacházejí nad úrovní podzemního podlaží novostavby, přičemž odstup nadzemních podlaží novostavby má činit přibližně 5,3 m. Podzemní podlaží novostavby má zabírat prakticky celý stavební pozemek, vnější líc bude dle projektové dokumentace vzdálen od pozemků spoluvlastníků 0,1–0,3 m. Ke zhotovení novostavby je třeba vyhloubit stavební jámu, přičemž s ohledem na její hloubku a blízkost okolních objektů je nepochybné, že jáma musí být staticky jištěna před sesunutím svahu a tím i ohrožením statiky okolních pozemků a budov. Zajištění je prováděno záporovou stěnou, která stavební jámu vymezuje. Záporová stěna je již částečně vybudována a je cca 0,16 m silná, její zbudování však vyžaduje širší stavební zásah do okolního prostředí. Žalobkyně podotkla, že při budování záporové stěny byl poničen plot spoluvlastníků a byla odbagrována část pozemku p. č. XE.

6. Žalobkyně krátce zrekapitulovala procesní vývoj celé situace. Dne 30. 11. 2021 se spoluvlastníci dozvěděli o stavebním záměru. Žalovaný byl následně dne 22. 12. 2021 požádán o realizaci státního stavebního dohledu formou kontrolní prohlídky za účasti všech dotčených osob, při které by byly v místě provádění novostavby objasněny všechny nejasnosti, zejm. její zásah do okolních pozemků. Ve věci byl podán podnět k přezkumu rozhodnutí o schválení stavebního záměru, o němž ke dni podání žaloby nebylo rozhodnuto. 17. 1. 2022 zahájila osoba zúčastněná na řízení stavební práce. Žalovaný byl dne 20. 1. 2022 písemně upozorněn na provádění stavebních prací osobou zúčastněnou na řízení bez potřebného povolení vyžadovaného stavebním zákonem. Dne 4. 2. 2022 byl žalobkyní podán podnět proti nečinnosti žalovaného, o němž ke dni podání žaloby nebylo rozhodnuto. Dne 7. 2. 2022 podala žalobkyně ke Krajskému úřadu Karlovarského kraje návrh na vydání předběžného opatření dle § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalobkyně dále přípisem ze dne 10. 2. 2022 opětovně vyzvala žalovaného k přijetí opatření k zastavení provádění nepovolených stavebních prací, dne 11. 2. 2022 proběhla na stavbě kontrolní prohlídka za účasti žalovaného a dne 17. 2. 2022 byl žalobkyni doručen stručný přípis žalovaného, ve kterém jí sdělil, že záporová stěna nemusí být povolena rozhodnutím v rámci správního řízení, jelikož se jedná o dočasný prostředek k zajištění stavební jámy.

7. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v nečinnosti žalovaného, který nezahájil řízení o odstranění stavby dle § 129 stavebního zákona pro provádění záporové stěny a souvisejících terénních prací bez příslušného povolení vyžadovaného stavebním zákonem.

8. Žalobkyně podotkla, že stavbou jsou ve smyslu stavebního zákona veškerá díla, která vzniknou nebo jsou nutná ke zhotovení stavby a zůstanou na stavebním pozemku jako výsledek stavební činnosti po dobu jejího trvání. Stavební povolení se přitom vyžaduje u všech staveb, není–li stavebním zákon stanoveno jinak. Z výše uvedeného vyplývá, že provedení záporové stěny musí být povoleno stavebním povolením ve stavebním řízení.

9. Projektová dokumentace předložená žalovanému neobsahovala nic ohledně záporové stěny. Tato součást stavby nebyla projednána ve sloučeném řízení, nebyla a ani nemohla být žalovaným ověřena. Přitom podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, která stanovuje obsah projektové dokumentace, musí projektová dokumentace mj. obsahovat zajištění stavební jámy, výkresy sestav kovových a dřevěných konstrukcí, statické posouzení, ověření základního koncepčního řešení nosné konstrukce, posouzení stability konstrukce. Žádost osoby zúčastněné na řízení tyto náležitosti však neobsahovala.

10. Žalobkyně dále uvedla, že přestože stavba zasahuje do jejích práv, neměla možnost v povolovacím řízení záměr záporové stěny připomínkovat, tímto došlo k zásahu do jejích veřejných subjektivních práv. Doplnění žaloby 11. Žalobkyně doplnila žalobu o dvě podání. V prvním ze dne 14. 3. 2022 soudu sdělila, že v mezidobí došlo stavebními pracemi k dalšímu zásahu do pozemku p. č. XA, který žalobkyně spoluvlastní, přestože by na tomto pozemku žádné stavební práce probíhat neměly. Na pozemku byly provedeny výkopové práce přibližně do hloubky 0,8 m a instalována zábrana s červenou páskou do hloubky cca 1,5 m. Zároveň žalobkyně sdělila, že dne 28. 2. 2022 byla v domě č. p. XC na pozemku p. č. XE řešena havárie kanalizace, která byla ucpaná. Při jejím čištění byly zjištěny kamínky v šachtě, dle pracovníků havarijní služby se může jednat o poškození na propadnutí kanalizační roury odvádějící odpad z domu. Žalobkyně dále konstatovala trvající nečinnost žalovaného.

12. V druhém doplnění žaloby ze dne 22. 3. 2022 žalobkyně sdělila, že Krajský úřad Karlovarského kraje zareagoval na podnět pro nečinnosti ze dne 4. 2. 2022. V reakci sdělil, že podnět nemůže posoudit, jelikož originálem správního spisu aktuálně disponuje Krajský soud v Plzni k projednání žaloby. Žalobkyně konstatovala, že v projednávané věci nastala situace, kdy je žalovaný ve věci nečinný, jelikož odevzdal spisový materiál Krajskému úřadu Karlovarského kraje a tento jej odevzdal soudu. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě vyslovil nesouhlas s tvrzením, že měl upřít účastnická práva žalobkyni. Žalobkyně mohla kdykoli v průběhu společného řízení uplatňovat svá práva, do vydání pravomocného rozhodnutí tak ovšem ani jednou neučinila. Žalovaný však žalobkyni její účastnická práva neupíral.

14. Projektová dokumentace od začátku počítala s vybudováním záporové stěny. Je uvedena v architektonicko–stavebním řešení projektu, na záporovou stěnu je v projektové dokumentaci také odkazováno.

15. Záporová stěna totiž není stavbou ve smyslu stavebního zákona, jedná se o dočasný prostředek k zajištění stavební jámy k samostatnému založení objektu, nikoli o konstrukční systém stavby. Jedná se o způsob zajištění stavby pomocnou konstrukcí při provádění pravomocně povolené stavby, který řeší investor spolu se zhotovitelem na základě prováděcí projektové dokumentace.

16. Stavební úřad nemůže zasahovat do technologického způsobu provádění stavby, ani zkoumat proveditelnost stavby dle projektové dokumentace zpracované autorizovanou osobou ke stavebnímu povolení, pouze vyžaduje po stavebníkovi doložit oprávnění zpracovatele projektové dokumentace a zhotovitele k provádění stavebních prací.

17. Žádné provádění stavby na pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně povoleny nebyly, v tomto směru žalovaný provede vůči osobě zúčastněné na řízení výzvu, aby se zdržela veškerých prací prováděných na tomto pozemku.

18. Žalovaný nesouhlasí s výrokem, že nepovolená stavba je nadále každým dnem prováděna., jelikož nebylo prokázáno, že by se jednalo o nepovolenou stavbu. I konstatování nečinnosti žalovaného je spekulativní s ohledem na situaci ohledně spisového materiálu. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 19. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že se ztotožňuje s vyjádřením žalovaného. Osoba zúčastněná na řízení popírá realizaci jakýchkoli prací na pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně, potvrdila sdělení žalovaného, že o žádné takové povolení nežádala a žádným veřejnoprávním souhlasem s realizací stavebních prací na předmětném pozemku nedisponuje.

20. Dále osoba zúčastněná na řízení uvedla, že jí dne 8. 4. 2022 byla výzva od žalobkyně k odstranění škod na pozemku p. č. XE vzniklých v důsledku stavebních prací na sousedním pozemku p. č. X. Dle osoby zúčastněné na řízení nelze spolehlivě dovodit, že způsobená škoda vznikla vlivem stavebních prací. Uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že dům v jejím spoluvlastnictví je neobyvatelný. Bytový dům je nadále standardním způsobem užíván a nevykazuje žádné problémy s kanalizací. Závěrem osoba zúčastněná na řízení sdělila, že v případě vzniku škody, která bude skutečně v příčinné souvislosti s realizací stavby, je připravena tuto újmu nahradit a konstatovala, že nelze považovat jakoukoli potenciální škodu z titulu realizace díla na sousedícím pozemku za faktickou realizaci díla na pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně. Replika žalobkyně 21. Žalobkyně následně předložila soudu repliku ze dne 5. 5. 2022, v níž se vyjádřila k vyjádření žalovaného i k vyjádření osoby zúčastněné na řízení. Žalobkyně uvedla následující skutečnosti relevantní pro řízení.

22. V replice žalobkyně především konstatovala, že se nedovolává odepření účastnických práv v řízení, podstatou soudního řízení je skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení provádí stavbu záporové stěny a souvisejících terénních úprav bez povolení žalovaného. Žalobkyně dosud nebyla seznámena s kompletní projektovou dokumentací stavby a nezná tak všechny její parametry. Jelikož nedošlo k projednání stavby v povolovacím řízení, neměla žalobkyně možnost se s podklady seznámit a připomínkovat je, čímž došlo k zásahu do jejích veřejných subjektivních práv. Žalobkyně souhlasí s tím, že záporová stěna je v podkladech společného řízení letmo zmíněna, ve výkresu je její přibližná pozice zakreslená jednoduchou linkou. V technické zprávě je pak záporová stěna zmíněna dvěma jednoduchými větami. Z takovýchto stručných zmínek nejsou zjistitelné její konkrétní parametry.

23. Žalobkyně dále uvedla, že ve smyslu stavebního zákona je záporová stěna stavbou, jelikož není z povolovacího procesu vyjmuta v ustanoveních § 103 a 104 stavebního zákona, je tedy potřeba její stavbu povolit stavebním povolením. Je absurdní představa, že by několik metrů vysoká záporová stěna, jenž má udržet velký svah a stavby v její blízkosti nemusela být projednána ve stavebním řízení, zatímco např. opěrná zeď vyšší než 1 m ano.

24. V tomto směru odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2020, č. j. 2 As 267/2019–81, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, č. j. 10 A 141/2011–120, z nichž vyplývá, že záporová stěna musí být ve stavebním řízení povolena.

25. Dále žalobkyně podotkla, že z jediného výkresu záporové stěny, který má k dispozici je zřejmé, že osoba zúčastněná na řízení záporovou stěnu nestaví přesně dle projektové dokumentace. Posouzení věci 26. Soud předesílá, že ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaný s takovým postupem ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlasili.

27. Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Plzni žalobu proti nezákonnému zásahu žalovaného, který spatřuje v nezahájení řízení o odstranění stavby záporové stěny a souvisejících terénních prací podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona. Žalobkyně popsala, že žalovaný dne 10. 8. 2021 vydal rozhodnutí č. j. 10425/SÚ/21, sp. zn. 5954/SÚ/21/Pos, jímž ve společném územním a stavebním řízení schválil stavební záměr stavby „Bytový dům X ul.“ na pozemku p. č. X, s pozemky dotčenými stavbou p. č. XA a XB, vše v k. ú. D., obci X. Parametry novostavby vyžadují vyhloubení stavební jámy, která dle žalobkyně musí být dostatečně staticky zajištěna, aby nedošlo k sesunutí svahu a tím k ohrožení okolních pozemků a budov, včetně budovy č. p. XC v X ulici v X, jejíž je spoluvlastnicí. Zajištění této jámy je prováděno záporovou stěnou, která stavební jámu vymezuje, a je již částečně vybudována o síle zhruba 0,16 m. Její dobudování vyžaduje širší stavební zásah do okolního prostředí. Realizace stavby byla zahájena dne 17. 1. 2022. Již 20. 1. 2022 byl žalovaný písemně upozorněn na to, že dochází k provádění stavebních prací bez potřebných povolení vyžadovaných stavebním zákonem, které spočívají v budování záporové stěny a souvisejících terénních pracích. Dne 4. 2. 2022 byl ke Krajskému úřadu Karlovarského kraje podán podnět proti nečinnosti žalovaného. O podnětu nebylo dosud [myšleno do dne podání žaloby, pozn. soudu] rozhodnuto. Dne 7. 2. 2022 byl podán Krajskému úřadu Karlovarského kraje návrh na nařízení předběžného opatření podle § 61 správního řádu. Přípisem ze dne 10. 2. 2022 byl žalovaný znovu vyzván k zastavení provádění nepovolených stavebních prací; jimi navíc poškodil plot ve spoluvlastnictví žalobkyně a pozemek p. č. XA. V průběhu řízení před soudem pak žalobkyně opakovaně soud seznamovala s průběhem stavby záporové stěny a souvisejících terénních prací, resp. s dalšími dopady těchto stavebních prací na jí spoluvlastněný pozemek a budovu na něm se nacházející. Žalobkyně tak tvrdila, že došlo k zásahu do pozemku p. č. XA, přestože by na něm žádné stavební práce neměly být vykonávány, dále uváděla, že v důsledku těchto prací došlo k porušení kanalizace bytového domu č. p. XC s hrozbou jejího zneprůchodnění, a konečně konstatovala vzniklé poruchy v terénu na pozemku p. č. XE za záporovou stěnou.

28. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 7. 5. 2021 podal stavebník, který je osobou zúčastněnou na tomto soudním řízení, u žalovaného žádost o vydání společného povolení stavebního záměru „Bytový dům X na p. č. X“ ve společném řízení podle § 94j a § 94q stavebního zákona. Přílohou žádosti byla mj. projektová dokumentace zpracovaná Ing. arch. Kateřinou Kybalovou, autorizovaným architektem.

29. Z projektové dokumentace soud zjistil, že její součástí je mj. i technická zpráva, která k provádění stavebního řešení zemních prací uvádí: „Před prováděním základových konstrukcí budou provedeny výkopy. Stavební jáma bude zajištěna pomocí tzv. záporového pažení – dřevěné fošny vkládané mezi ocelové profily kotvené do země. Podrobněji bude tato část řešena v dalším stupni projektové dokumentace. Součástí zemních prací bude provedení hlavních výkopových jam pro piloty, provedení hutněných násypů z drceného kameniva frakce 16–32 mm pod celým objektem v min. tl. 150 mm a provedení drenážního systému okolo objektu. Výkop jámy bude prováděn strojně, pouze v blízkosti sítí IS a v jejich ochranném pásmu (cca 1 m na každou stranu) ručně.“ Tato technická zpráva byla rovněž zpracována Ing. arch. Kateřinou Kybalovou, autorizovaným architektem a je součástí architektonicko–stavebního řešení projektové dokumentace.

30. Mezi účastníky řízení je nesporné, že ve věci stavebního záměru „Bytový dům Rumunská ul.“ vedl žalovaný společné řízení podle § 94j a § 94q stavebního zákona na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení. Společné rozhodnutí o schválení tohoto stavebního záměru podle § 94p odst. 1 stavebního zákona a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., vydal žalovaný dne 10. 8. 2021 pod sp. zn. 5954/SÚ/21/Pos, č. j. 10425/SÚ/21. Ze strany žalobkyně rovněž není nijak sporováno, že byla v rámci společného řízení zahrnuta mezi účastníky ve smyslu § 94k písm. e) stavebního zákona a v celém průběhu společného řízení byla obesílána veřejnou vyhláškou ve smyslu § 25 správního řádu; výslovně tak uvedla na třetí straně své žaloby.

31. Soud proto učinil dílčí závěr, podle něhož není mezi účastníky sporu o tom, že žalobkyni bylo ve společném řízení řádně doručováno a že společné povolení vydané žalovaným dne 10. 8. 2021 nabylo právní moci. Proto pokud žalobkyně uvádí, že o stavebním záměru byla poprvé informována dne 30. 11. 2021, jedná se v podstatě o vyjádření skutečnosti, že se žalobkyně v rámci doručování veřejnou vyhláškou s písemnostmi jí doručovanými fakticky neseznámila, tj. nebyla si fakticky vědoma jejich obsahu. Je tomu tak i proto, že kdyby žalobkyně mínila tvrdit, že jí nebyly některé listiny řádně doručeny (např. oznámení o zahájení společného řízení, případně snad samo společné povolení), musela by současně tvrdit, že samo správní řízení neproběhlo řádně, že tedy ani společné povolení nenabylo právní moci. V takovém případě by pak za nelegální stavbu musela označit stavbu celého bytového domu. To však výslovně nečiní, když na straně 5 své žaloby konstatuje, že „Ve společném územním a stavebním řízení sp. zn. 5954/SÚ/21/Pos byla povolena samotná Novostavba, nebyla však povolena stavba záporové stěny a souvisejících terénních úprav.“ Ostatně, sama žalobkyně ve své replice ze dne 5. 5. 2022 uvedla, že se jí nejedná o případné odepření účastnických práv ve stavebním řízení.

32. Žalobkyně však výslovně svou žalobou míří toliko na stavbu záporové stěny a souvisejících terénních prací, které považuje stavbu ve smyslu stavebního zákona. Podle jejího názoru se k provedení této stavby vyžaduje stavební povolení ve stavebním řízení, které však v projednávané věci nebylo vydáno. Z toho, že záporová stěna je budována na samé vlastnické hranici pozemků, vylučuje její provedení nulový zásah do sousedících pozemků, mj. ve spoluvlastnictví žalobkyně.

33. Soud je v této souvislosti nucen konstatovat, že žalobkyně si ve své žalobě a následných podáních zásadním způsobem odporuje, pokud na jedné straně popisuje parametry vnitřního líce záporové stěny a její minimální tloušťky, jak jsou uvedeny v projektové dokumentaci (str. 6 žaloby nahoře), ale přesto následně uvádí, že „Projektová dokumentace předložená stavebnímu úřadu neobsahuje nic ohledně záporové stěny.“ (strana 6 žaloby dole). Tyto dva výroky vedle sebe nemohou obstát. Pokud by skutečně projektová dokumentace ohledně záporové stěny neobsahovala ničeho, nemohla by současně žalobkyně z projektové dokumentace citovat parametry jejího vnitřního líce a její minimální tloušťku. Nejpozději od podání repliky ze dne 5. 5. 2022 však žalobkyně tuto argumentační linku výslovně opustila, když počala tvrdit, že stavba záporové stěny sice součástí projektové dokumentace je, ale v nikoli řádné kvalitě. Žalobkyně pak spatřuje zásah do svých hmotných veřejných práv v tom, že neměla možnost v povolovacím řízení záměr záporové stěny připomínkovat. Domáhá se, aby soud určil, že nezahájení řízení o odstranění stavby záporové stěny a souvisejících terénních prací, jehož se žalobkyně domáhala, je nezákonným zásahem a současně, aby žalovanému přikázal zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona ve věci odstranění této stavby.

34. Žalobkyně nárok uplatněný žalobou odvíjí od rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019–39. Tento rozsudek stanovil podmínky, za jejichž splnění lze považovat mj. nečinnost stavebního úřadu, který nezahájí řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona za nezákonný zásah vůči konkrétní osobě, jež se proto může u správního soudu domoci nejen rozhodnutí o nezákonnosti takového zásahu, ale i příkazu soudu, aby příslušné správní řízení bylo zahájeno.

35. Na margo jisté polemiky se závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu v citovaném rozsudku, kterou ve svém vyjádření k žalobě představil žalovaný, soud pouze konstatuje, že si je dobře vědom toho, že citovaný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu není nekontroverzní; je mu známo i odlišné stanovisko, které k němu připojil soudce Mgr. Roztočil, jak na ně výslovně žalovaný upozornil. To však nijak postup soudu ani jeho závěry v projednávané věci neovlivní. Rozhodnutí o zásahové žalobě podané v této věci žalobkyní totiž nelze považovat za platformu, na které by snad mělo docházet k teoretickým disputacím mezi správními soudci, tím méně mezi soudci vyššího a nižšího článku soudní soustavy. Názor rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu považuje v projednávané věci Krajský soud v Plzni pro sebe za závazný, a proto z něj bude vycházet. Komentáře, které k němu připojují ve svých podáních účastníci řízení, nebude jakkoli vypořádávat ani hodnotit nad rámec shora uvedeného, neboť neshledal žádný důvod se od závěrů rozšířeného senátu v projednávané věci odchýlit.

36. Citovaný rozsudek rozšířeného senátu nejprve klade důraz na řádné posouzení podmínek řízení. K tomu soud konstatuje, že v projednávané věci podala žalobkyně zásahovou žalobu v tzv. zápůrčí podobě. Je tomu tak proto, že žalobkyně brojí proti tvrzenému zásahu, který stále trvá, neboť žalobkyní kýžené řízení o odstranění stavby dosud zahájeno nebylo. Z toho ovšem současně vyplývá povinnost soudu zkoumat přípustnost takto podané žaloby z pohledu § 85 s. ř. s. Citované ustanovení zní: „Žaloba je nepřípustná, lze–li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá–li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.“ Soud při posuzování této podmínky řízení zjistil, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalobkyně se pokoušela iniciovat u žalovaného řízení o odstranění stavby záporové stěny. Svědčí o tom žaloba, v níž žalobkyně popisuje, že žalovaného opakovaně informovala o tom, že záporová stěna a související terénní úpravy jsou prováděny bez příslušného veřejnoprávního povolení (podání ze dne 20. 1. 2022 a 10. 2. 2022), resp. že dne 4. 2. 2022 podala podnět proti nečinnosti žalovaného Krajskému úřadu Karlovarského kraje. Žalovaný na tato podání (včetně dalšího, telefonického podání zástupce žalobkyně) reagoval provedením kontrolní prohlídky stavby dne 11. 2. 2022, přičemž dospěl k závěru, že na stavbu je vydáno stavební povolení, na stavbě je k dispozici projektová dokumentace, dle které je stavba realizována a stavba je vytýčena v souladu s projektovou dokumentací. Současně žalovaný zjistil určité závady v provádění stavby (poškození plotu, sesuv půdy), které však s podstatou v tomto řízení řešené věci nemá nic společného. Sám žalovaný pak soudu ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4. 4. 2022 konstatoval, že nespatřuje žádný důvod k zahájení řízení o odstranění žalobkyní namítané stavby, přičemž se necítí být nečinný, k čemuž odkázal i na sdělení Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 16. 3. 2022, č. j. KK/160/SÚ/22–4, podle něhož neshledal krajský úřad žalovaného nečinným ve vztahu k zahájení řízení o odstranění stavby záporové stěny a s ní souvisejících terénních úprav. Toto sdělení včetně svého komentáře pak soudu předložila i žalobkyně v rámci svého druhého doplnění žaloby ze dne 22. 3. 2022. Z citovaných vyjádření žalobkyně i žalovaného včetně jimi předložených příloh, zejména sdělení Krajského úřadu Karlovarského kraje, zcela jednoznačně vyplývá, že podmínka řízení spočívající ve vyčerpání prostředků ochrany nabízené „uvnitř“ veřejné správy, je v projednávané věci splněna. Bylo proto možno přistoupit k meritornímu posouzení podané zásahové žaloby.

37. Ve svém shora citovaném rozsudku vymezil rozšířený senát zásadní komplexy podmínek, za nichž může být takto podaná zásahová žaloba úspěšná. Podle prvého komplexu těchto podmínek „je třeba, aby šlo skutečně o žalobce, jehož veřejné hmotné právo nebylo ochráněno v důsledku nečinnosti správního orgánu, který v rozporu se zákonem nezahájil řízení z moci úřední.“ Je vyloučeno, aby žalobu úspěšně podal takový žalobce, který by nemohl brojit proti případně vydanému rozhodnutí žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s.

38. Tato podmínka je v projednávané věci splněna. Žalobkyně je spoluvlastnicí pozemku sousedícího s pozemkem, na kterém vzniká stavba bytového domu a na kterém je prováděna i záporová stěna a související terénní práce. Žalobkyni by tak svědčilo účastenství v řízení o odstranění těchto staveb podle § 129 odst. 10 stavebního zákona. Podle citovaného ustanovení totiž platí: „Účastníky řízení o nařízení odstranění stavby jsou povinný, osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, na kterých je odstraňovaná stavba umístěna nebo stavbám na nich, jakož i osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být odstraňováním stavby přímo dotčena.“ V tomto směru není ostatně ani mezi účastníky pochybností, že žalobkyně byla účastnicí stavebního řízení, jež vedlo k povolení stavby bytového domu.

39. Další komplex podmínek dle citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vychází ze subsidiární povahy zásahové žaloby. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vysvětlil: „Nesmí totiž existovat žádné jiné správní řízení ani žádný jiný moment, kdy osoba v minulosti mohla nebo teprve v budoucnu bude moci chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem (buď jako účastník správního řízení, nebo jako osoba, která sice dle zákona nebyla účastníkem řízení, ovšem proti rozhodnutí má právo podat žalobu podle § 65 odst. 1 s. ř. s.). Je nerozhodné, zda takovou ochranu využila.“ 40. V posouzení optikou této podmínky již však žaloba podaná žalobkyní neobstojí. Žalobkyně se vymezuje proti záporové stěně a s ní souvisejícím terénním pracím. Vůči nim se však mohla a měla vymezovat již ve společném řízení, které vedlo k vydání společného povolení. Záporová stěna byla součástí projektové dokumentace, se kterou měla žalobkyně možnost se v průběhu správního řízení seznámit a uplatnit vůči ní své námitky. Není pravdou, že by o ní v projektové dokumentaci nebyla žádná zmínka: byť to žalobkyně v žalobě opakovaně tvrdila, soud již výše poukázal na to, že si sama protiřečí, když na jiném místě žaloby cituje její parametry „dle projektové dokumentace“, a koneckonců i sama žalobkyně nakonec uznala, že záporová stěna součástí projektové dokumentace je, byť polemizovala se způsobem, kterým je v ní rozpracována (ve své replice ze dne 5. 5. 2022 uvádí, že v projektové dokumentaci byla záporová stěna zmíněna „letmo“, resp. v technické zprávě „dvěma jednoduchými větami“).

41. Soud v projektové dokumentaci, která mu byla předložena žalovaným, rovněž ověřil, že se záporovou stěnou bylo počítáno jednak ve výkresu základů a ve výkresu „Řez B–B“, jednak v technické zprávě. Citovaná technická zpráva k provádění stavebního řešení zemních prací uvádí: „Před prováděním základových konstrukcí budou provedeny výkopy. Stavební jáma bude zajištěna pomocí tzv. záporového pažení – dřevěné fošny vkládané mezi ocelové profily kotvené do země. Podrobněji bude tato část řešena v dalším stupni projektové dokumentace. Součástí zemních prací bude provedení hlavních výkopových jam pro piloty, provedení hutněných násypů z drceného kameniva frakce 16–32 mm pod celým objektem v min. tl. 150 mm a provedení drenážního systému okolo objektu. Výkop jámy bude prováděn strojně, pouze v blízkosti sítí IS a v jejich ochranném pásmu (cca 1 m na každou stranu) ručně.“ Tato technická zpráva byla rovněž zpracována Ing. arch. Kateřinou Kybalovou, autorizovaným architektem a je součástí architektonicko–stavebního řešení projektové dokumentace.

42. Žalobkyně tedy nepochybně měla ve správním řízení příležitost brojit proti záporové stěně s souvisejícím terénním pracím. Tuto možnost však nevyužila, když po celé společné řízení zůstala zcela pasivní. Lze předpokládat, že právě to má žalobkyně na mysli, když hovoří o tom, že se o stavebním záměru dozvěděla až dne 30. 11. 2021. Skutečnost, že se žalobkyně fakticky neseznámila s tím, že probíhá společné řízení a že se může seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí, ani s tím, že bylo vydáno společné rozhodnutí, proti němuž nijak nebrojila, na tomto závěru nemohou nic změnit. Zásahová žaloba směřující proti nečinnosti stavebního úřadu při nezahájení řízení o odstranění stavby není prostředkem, kterým by mělo být umožněno překonat důsledky vlastní pasivity ve stavebním řízení, a pomyslně se tak do správního řízení opětovně „vlamovat“ se svými včasně neuplatněnými námitkami (poukazy žalobkyně na to, že záporová stěna byla nedostatečně staticky navržena apod., nejsou ve své podstatě ničím jiným než námitkami, které měly proti projektu záporové stěny zaznít ve stavebním řízení). Je třeba mít rovněž na paměti práva a oprávněné zájmy stavebníka, který realizuje jemu pravomocně povolenou stavbu. Není možné jeho právní postavení založené na důvěře v pravomocný správní akt znejišťovat prostřednictvím hrozby zahájení řízení o odstranění stavby.

43. Podle přesvědčení soudu tak nelze činit ani prostřednictvím tvrzení, že záporová stěna a s ní související terénní práce jsou vlastně samostatnými stavbami ve smyslu stavebního zákona, takže vyžadují samostatné stavební povolení, jak tvrdí žalobkyně. Již z citované části technické zprávy v projektové dokumentaci, v níž je záporová stěna definována, jednoznačně vyplývá, že se tu jedná o dočasnou podpůrnou a pomocnou konstrukci, jak správně uvedl žalovaný.

44. Odkazy žalobkyně na právní úpravu obsaženou v § 2, § 103, § 104 a § 108 stavebního zákona, z jejichž výkladu žalobkyně dovozuje, že záporová stěna by měla být posuzována jako samostatná stavba podléhající samostatnému povolení, jsou liché, neboť žalobkyně přehlíží, že záporová stěna byla od samého počátku projektována coby součást celé stavby „Bytový dům X ul.“, tedy jako podpůrná, dočasná a doplňková konstrukce sloužící realizaci stavby bytového domu a jako taková její součást byla také povolena společným povolením. Není možno ex post, poté, co určitý účastník zmešká lhůtu pro uplatnění svých námitek ve stavebním řízení, zpětně „parcelovat“ realizovanou stavbu na jednotlivé pomyslné dílčí stavby a dovozovat, že ony samy měly podléhat samostatnému stavebnímu řízení, takže jsou–li nyní jako součásti povolené stavby uskutečňovány, děje se tak vlastně bez povolení.

45. Klíčové v tomto směru je, že projektová dokumentace stavby „Bytový dům X ul.“ se zajištěním stavební jámy prostřednictvím záporové stěny počítala. Žalobkyně tak coby účastník příslušného stavebního řízení (o vydání společného povolení) měla možnost se s projektovou dokumentací seznámit a uplatnit své námitky ve smyslu § 94n odst. 3 stavebního zákona i vůči tomu, jakým způsobem byla záporová stěna projektována; tedy ty námitky, které nyní zaznívají v zásahové žalobě. Žalobkyně však tuto svou procesní příležitost ztratila, neboť ve stavebním řízení zůstala zcela pasivní.

46. Pokud pak žalobkyně poukazuje v tomto směru na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2020, č. j. 2 As 267/2019–81, v tom směru, že závěry kasačního soudu v tomto rozsudku obsažené, prokazují, že záporová stěna musí být povolena ve stavebním řízení, konstatuje Krajský soud v Plzni, že právě citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu svědčí o tom, že názor, o který se opírá podaná zásahová žaloba, je nesprávný. Věcně se v něm jednalo o účastenství v řízení o povolení změny stavby „Bytový dům Aalto Cibulka (Bydlení Vinice)“ před jejím dokončením. Jednou ze změn této stavby přitom byla změna způsobu zajištění stavební jámy, a to ze záporové stěny na pilotovou. Právě z toho je totiž zcela evidentní, že původní (povolený) způsob zajištění stavební jámy v podobě záporové stěny nebyl povolen coby samostatná stavba, ale jako součást stavby celého bytového domu. V opačném případě by se totiž nemohlo vést řízení o změně stavby bytového domu, ale o změně stavby samotného zajištění stavební jámy, tedy záporové stěny. Tak tomu však v žalobkyní odkazované věci nebylo. Jinak řečeno: ani v žalobkyní odkazovaném případě nebyl způsob zajištění stavební jámy povolován v samostatně vedeném řízení, nebyl tedy považován za samostatnou stavbu. Jiný závěr pak není možno dovodit ani z žalobkyní rovněž zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, č. j. 10 A 141/2011–120. I z něho totiž vyplývá, že zajištění stavební jámy bylo součástí stavby „Bytový dům zahrady Hřebenka“. Přehlédnout přitom nelze, že pokud účastníci řízení vedeného Městským soudem v Praze brojili proti způsobu, kterým bylo zajištění stavební jámy ve stavebním řízení projednáno, činí tak napadením rozhodnutí o umístění celé stavby „Bytový dům zahrady Hřebenka“, nikoli stavby zajištění stavební jámy. Ta ani v tomto řízení nebyla posuzována jako samostatná stavba. Argumentace citovanými soudními rozhodnutími, kterou žalobkyně předložila na podporu svých tvrzení a právních závěrů, tak paradoxně podporuje právní závěry žalovaného a právní pozici samotné žalobkyně vyvrací.

47. Nezbývá než konstatovat, že zásahová žaloba směřující proti nezahájení řízení na odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona není určena jako prostředek nápravy vlastní indolence účastníků stavebních řízení, kteří nebyli dostatečně obezřetní, aby včas uplatnili svá práva. I na tomto místě je třeba připomenout zásadu vigilantibus iura scripta sunt, podle níž práva patří bdělým. Žalobkyně však v rámci stavebního řízení dostatečně bdělá nebyla, své námitky proti projektu záporové stěny v něm neuplatnila. Nyní ve snaze k jejich procesně opožděnému uplatnění vytváří v žalobě neudržitelnou konstrukci, podle níž dočasná součást povolené stavby, tedy záporová stěna, byla vlastně samostatnou stavbou, která měla podléhat samostatnému povolení, které však nebylo vydáno, takže je realizována bez povolení, a proto mělo být žalovaným zahájeno řízení o jejím odstranění. Taková konstrukce však ve svém právním posouzení ze shora zmíněných důvodů neobstojí. Ve své podstatě se ze strany žalobkyně nejedná o nic jiného než o pokus o obejití účinků pravomocného společného povolení. Takové snaze však soud nemůže poskytnout právní ochranu. Žaloba neobstojí v testu stanoveném rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu v rozsudku 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019–39, a proto soud dospěl k závěru, že musí být zamítnuta. Proto se již ani nezabýval posouzením žaloby z hlediska dalšího komplexu podmínek úspěšného podání zásahové žaloby směřující proti nezahájení řízení ve věci odstranění nepovolené stavby spočívajícího v posouzení, zda se nejedná o zneužití práva.

48. Závěr o nutnosti zamítnout podanou žalobu nemůže změnit ani to, že soud vnímá stížnosti žalobkyně na faktický způsob realizace záporové stěny, resp. celého bytového domu a poukazy na defekty kanalizační přípojky k domu č. p. XC, zásahy stavební činností do sousedních pozemků, terénní pohyby sousedního pozemku a tvrzení, že osoba zúčastněná na řízení záporovou stěnu nestaví podle projektové dokumentace. Tyto otázky totiž s projednávanou věcí nijak nesouvisí: jsou–li prováděnou stavbou ohrožována vlastnická (či jiná) práva žalobkyně, má možnost proti takovým situacím uplatnit svébytnou ochranu, ať již cestou veřejnoprávní, tak i soukromoprávní. Řešením těchto možných negativních vlivů či nesprávné realizace stavby však není její označení za stavbu nepovolenou a domáhání se jejího odstranění cestou zásahové žaloby ve správním soudnictví. Z toho důvodu soud blíže nezkoumal, zda se tvrzení žalobkyně o tom, že zmíněné negativní jevy byly skutečně způsobeny prováděnou stavbou bytového domu, resp. budováním záporové stěny, zakládají na skutečnosti nebo ne. Takové dokazování by přesahovalo předmět nynějšího řízení a jeho výsledky by pro rozhodnutí soudu byly nerelevantní. Závěr a náklady řízení 49. Soud dospěl závěru, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem výše specifikovaným, není důvodná. Výrokem I. tohoto rozsudku tak žalobu postupem podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

50. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení se soud vyšel z § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož: „Nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ Účastníkem, který měl ve věci plný procesní úspěch, je žalovaný, neboť žaloba byla soudem zamítnuta. Žalovaný je nicméně správním orgánem, který nemá právo na náhradu těch nákladů, které nepřevyšují náklady spojené s výkonem jeho běžné úřední činnosti. Soud nezjistil, že by nějaké takové náklady žalovaný v souvislosti s probíhajícím řízení vynaložil. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

51. Dle § 60 odst. 5 s. ř. s. „Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V projednávaném případě ale soud osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti neukládal, a proto jí ani nemohly žádné citovaným ustanovením předvídané náklady řízení ani vzniknout. Z toho důvodu soud ve výroku III. rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Předmět řízení Obsah žaloby Doplnění žaloby Vyjádření žalovaného Vyjádření osoby zúčastněné na řízení Replika žalobkyně Posouzení věci Závěr a náklady řízení