77 A 21/2023 – 59

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobkyně: Technické pružiny SCHERDEL s.r.o., IČ 25224671, Vysočany 54, 348 02 Bor, zastoupené JUDr. Zuzanou Schneider Valentovou, advokátkou, Bezručova 153/9, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, IČ 75046952, Kolářská 451/13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2023, č.j. 5157/1.30/22–4, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení 1. Žalobou ze dne 29. 4. 2023, Krajskému soudu v Plzni doručenou téhož dne, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2023, č.j. 5157/1.30/22–4 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „inspektorát práce“ nebo „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 17. 6. 2022, č.j. 7959/6.30/21–24 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), kterého se dopustila tím, že na pracovišti na adrese Vysočany 54, 348 02 Bor, umožnila dne 27. 4. 2020 ve 3:00 hod. práci svého zaměstnance T. P., nar. X, na navíjecím automatu HTC 60 CF/3 (4Z2–S/N) v hale 7 (EDL), přičemž nedostatečně kontrolovala používání předepsaných osobních ochranných pracovních prostředků (brýlí), které mu poskytla dle seznamu těchto pomůcek pro práci na uvedeném stroji. Tím, že nedostatečně kontrolovala používání osobních ochranných pracovních prostředků k ochraně zraku proti poškození u zaměstnance, nesplnila povinnost, kterou jí ukládá § 104 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Za tento přestupek byl žalobkyni uložen podle § 30 odst. 2 písm. d) zákona o inspekci práce správní trest pokuty ve výši 80 000 Kč a zároveň jí byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se domáhala též zrušení prvoinstančního rozhodnutí.

2. Zákon o inspekci práce upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů, pracovních podmínek a služby péče o dítě v dětské skupině, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností. Správní řízení upravuje správní řád. [II] Žaloba 3. Žalobní námitky byly uvedeny především v části III. – VIII. žaloby. Žalobkyně namítala, že z prvoinstančního rozhodnutí není zřejmé, v jakém období se měla přestupku dopustit. Podle tohoto rozhodnutí se žalobkyně dopustila přestupku tím, že nesplnila povinnost udržovat osobní ochranné pracovní prostředky (dále též jen „OOPP“) v použivatelném stavu nebo nekontrolovat jejich používání. Z rozhodnutí není zřejmé, v jakém konkrétním časovém období se žalobkyně měla dopustit toho, že nekontrolovala používání OOPP (ochranných brýlí). Jediný časový údaj, který je ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně uveden, je okamžik, kdy došlo k úrazu pana P. Žalobkyni však nemůže být kladeno za vinu, že nekontrolovala používání OOPP právě v tento okamžik, neboť žalobkyně nemá povinnost kontrolovat konkrétního zaměstnance po celou dobu jeho směny. Již shora uvedený nedostatek napadeného rozhodnutí, které nezhojilo uvedenou vadu prvoinstančního rozhodnutí, je dle žalobkyně samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí i prvoinstančního rozhodnutí.

4. Žalobkyně dále namítala, že napadené rozhodnutí je v rozporu s provedeným dokazováním, je postaveno na spekulacích žalovaného, na účelovém zkreslování důkazů, které správní orgány vykládaly výlučně v neprospěch žalobkyně. Důkazy, které svědčily ve prospěch žalobkyně, zcela ignorovaly.

5. Žalobkyně měla dále za to, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, a to zejména co se týče skutečnosti, zda kontrola používání OOPP je dostatečná a účinná či nikoliv. Správní orgány tak postupovaly v rozporu s § 3 správního řádu, který stanovuje, že správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu.

6. Správní orgány zároveň pochybily, když nevyslechly žalobkyní navrhovanou svědkyni paní J. J., která byla vedoucí směny (mistrovou), při které došlo k úrazu poškozeného P. Správní orgány tak postupovaly v rozporu s § 3 správního řádu, když v rozporu s § 51 odst. 1 správního řádu neprovedly všechny důkazní prostředky, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci.

7. Žalobkyně nesouhlasila s tím, jaký přestupek jí byl kladen za vinu, konkrétně s tím, že měla porušit povinnost kontrolovat používání osobních ochranných pomůcek (ochranných brýlí). S tímto závěrem nesouhlasila, neboť měla za to, že i z provedeného dokazování vyplývá, že používání osobních ochranných pomůcek dostatečně kontrolovala.

8. Jak již žalobkyně uváděla ve správním řízení (před inspektorátem práce i v rámci svého odvolání), kontrola používání brýlí jako předepsaných OOPP probíhala vizuálně. Pouhou vizuální kontrolu umožňuje skutečnost, že ochranné brýle nosí zaměstnanec (v případě, že má povinnost je nosit) na očích. Zda dotyčný zaměstnanec ochranné brýle nosí či nikoliv, je patrné již na první pohled, když kolem něho vedoucí směny, který dodržování povinnosti nosit ochranné pomůcky kontroluje, prochází. Vizuální kontrola tak umožnuje kontrolování zaměstnanců téměř nepřetržitě.

9. Vedoucí směny (mistr) tráví přibližně 30 minut svého pracovního času administrativními povinnostmi v kanceláři mistrů. Kromě této činnosti se po celou dobu své směny pohybuje po halách, řeší problémy a kontroluje zaměstnance včetně dodržování přestávek, kvalitu vyrobených dílů a nošení OOPP. Kolem podřízeného chodí mistr několikrát za každou směnu a vizuálně vidí, zda podřízený zaměstnanec na sobě brýle či jiné předepsané OOPP má či nikoliv. Z tohoto postupu zcela jasně vyplývá, že pokud má podřízený zaměstnanec na sobě předepsané OOPP, tak tuto vizuální kontrolu nevnímá. Mistr (vedoucí směny) za ním jde a kontaktuje ho pouze v případě, pokud předepsané OOPP na sobě nemá (případně není na první pohled zřejmé, zda je má či nikoliv). Pokud si pan P. nevšímal toho, že kontrola probíhala, nelze z toho vyvozovat, že kontrola neprobíhala či byla nedostatečná, ale to, že pan P. nosil předepsané OOPP, a nebylo tak třeba s ním danou věc řešit. K tomu jak kontrola vedoucího směny (mistra) probíhala, se měla mimo jiné vyjádřit navrhovaná svědkyně paní Jonáková, která však nebyla správním orgánem prvního stupně ani žalovaným vyslechnuta.

10. Žalobkyně dále v této souvislosti odkázala na níže uvedené pasáže z výslechů svědků, které dle jejího názoru prokazují, že kontrola používání předepsaných OOPP probíhala v dostatečném rozsahu, konkrétně výpověď T. P. ze dne 7. 7. 2021, který mimo jiné uvedl, že mistrová kontroluje užívání OOPP, přičemž jeho kontroluje často, neboť je (má stroj) naproti mistrové, vzhledem k tomu, že měl již v minulosti úraz, kontrolovali jej více, než před předchozím úrazem, bez brýlí na mašině (stroji) běžně nepracuje, zde pouze spěchal, a proto si je nevzal (neporušuje tedy pravidelně povinnost nosit OOPP), výpověď M. H. ze dne 7. 7. 2021, který mimo jiné uvedl, že užívání OOPP se kontroluje, a to průběžně celý den, užívání OOPP kontroluje vedoucí směny a směnoví mistři, výpověď M. D. ze dne 7. 7. 2021, který mimo jiné uvedl, že kontrola používání OOPP probíhá denně, kdy mistr je tam se zaměstnanci a dohlíží na ně celou dobu.

11. Pokud pan P. při svém výslechu uvedl, že ho v době toho úrazu nikdo nekontroloval, nelze toto vykládat v neprospěch žalobkyně, neboť tato odpověď pana P. pouze znamená, že v okamžiku úrazu nebyla paní J., jakožto směnový mistr, přímo v jeho bezprostřední blízkosti, ale pohybovala se jinde po hale. Od žalobkyně jakožto zaměstnavatele nelze požadovat, aby u každého zaměstnance byl po celou dobu jeho směny přítomen jiný zaměstnanec, který bude kontrolovat, zda řádně používá OOPP.

12. K tvrzení žalovaného, že z ničeho nevyplývá, že by po prvním úraze pana P. jeho kontrola zintenzívněla, když jednak nejsou záznamy o provádění takových kontrol, a ani z doložených dokumentů nevyplývá, že by obviněný dle svého vnitřního systémového nastavení přistupoval k takovému opatření, žalobkyně uvedla následující.

13. Předně je třeba poznamenat, že skutečnost, že byl pan P. po jeho prvním úraze více kontrolován, vyplývá z jeho výslechu ze dne 17. 5. 2021. Výslech pana P. je přitom třeba brát v souladu s § 55 správního řádu jako důkaz. Skutečnost, že neexistují záznamy o tom, že by pan P. byl více kontrolován, nelze klást k tíží žalobkyně, neboť žalobkyně nemá povinnost žádné takové záznamy (či jiné písemné záznamy o kontrolách) vést.

14. Pokud měl žalovaný, případně oblastní inspektorát i přes shora uvedené za to, že není na jisto postaveno, zda kontrola používání OOPP je dostatečná a účinná, měl si vyslechnout nejenom vyslechnuté zaměstnance a navrhovanou svědkyni J., ale také další zaměstnance žalobkyně a zjistit, jaký je skutkový stav, a to bez ohledu, zda jejich výslech žalobkyně navrhla či nikoliv. K takovému postupu jsou správní orgány povinny dle § 52 správního řádu.

15. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně účelově zužuje počet činností seřizovače, při kterých má seřizovač povinnost nosit ochranné brýle, tak toto není pravdou. Seřizovač je dle návodu k obsluze povinen nosit ochranné brýle při nastavování/seřizování stroje, když je odklopen ochranný kryt. Pokud není kryt odklopen, nehrozí zde logicky žádné riziko a seřizovač není povinen ochranné brýle nosit.

16. Pokud žalobkyně v rámci svého odvolání vypsala konkrétní činnosti, při kterých je seřizovač povinen mít ochranné brýle, jednalo se pouze o vypsání činností, které spadají pod nadřazený pojem nastavování (či seřizovaní) stroje při odklopeném ochranném krytu.

17. K prvnímu úrazu pana P. přitom došlo při střihu navíjecího automatu. Tato činnost spadá pod pojem čištění a výměna nářadí ve stroji, tedy k činnostem, při kterých měl pan P. povinnost mít nasazené ochranné brýle, a to nejenom v souladu s návodem k obsluze, ale také v souladu s dokumentem nazvaným Používání ochranných brýlí seřizovače navíjecích automatů na oddělení ED–L.

18. Při předmětné směně měl pan P. z činností, při kterých je nutné mít brýle, pouze za úkol zavést drát pro další směnu a udržovat výrobu. Během předmětné směny tak měl mít nasazeny brýle maximálně dvakrát na 1 – 3 minuty. Kontrola pana P. paní J. tak mohla proběhnout v době, kdy prováděl činnost, při které nemusel mít nasazené brýle (například pouhých několik minut před tím, než došlo k úrazu). Neporušoval tak žádné předpisy týkající se bezpečnosti práce, a nebylo tak třeba s ním ohledně kontroly vůbec komunikovat. K tomu, jakým způsobem byl pan P. předmětného dne kontrolován, jak dlouho před předmětným úrazem a při jaké činnosti, se měla vyjádřit navrhovaná svědkyně J., kterou však správní orgán prvního stupně odmítl vyslechnout. To nezhojil ani žalovaný.

19. Žalovaný dále žalobkyni v napadeném rozhodnutí vytýkal, že neměla stanovený konkrétní postup při používání ochranných brýlích, přičemž v důsledku toho neměly všechny osoby podílející se na zajišťování úkolů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jasno v tom, jaká bezpečnostní opatření je nutno provádět. K tomuto žalobkyně uvedla, že jak z listinných důkazů, tak zejména z provedeného dokazování vyplývá, že zaměstnanci byli proškoleni z toho, kdy mají nosit OOPP (mimo jiné ochranné brýle). Školení bylo pochopitelné a porozuměli mu. Pan P. k tomu při svém výslechu uvedl, že si byl vědom toho, že při dané činnosti měl mít nasazené ochranné brýle, a k úrazu tak došlo pouze jeho vinou.

20. Z porušení povinností nosit ochranné panem P. vyvodila žalobkyně důsledky. Pan P. za porušení povinností nosit ochranné brýle obdržel dne 18. 1. 2021 upozornění na porušení pracovních povinností, přičemž žalobkyně vyhodnotila chování pana P. jako porušení § 301 a § 106 odst. 3 a odst. 4 zákoníku práce a vyzvala jej k okamžitému sjednání nápravy. V opačném případě by žalobkyně musela přistoupit k ukončení pracovního poměru dle § 52 písm. g) zákoníku práce. Žalovaný k tomu v napadeném rozhodnutí uvedl, že jej považuje za neefektivní vzhledem k tomu, že je datováno až 9 měsíců po události, na kterou má reagovat (tj. úraz pana P.).

21. K tomu žalobkyně uvedla, že pan P. výtku obdržel první den, kdy se po pracovní neschopnosti a navazující dovolené vrátil zpět do práce. Pan P. byl totiž v pracovní neschopnosti až do 31. 12. 2020, následně byl 1. 1. 2021 státní svátek, 2. 1. 2021 a 3. 1. 2021 víkend a od 4. 1. 2021 do 15. 1. 2021 čerpal pan P. dovolenou, 16. 1. 2021 a 17. 1. 2021 byl víkend a následně přišel pan P. do práce až 18. 1. 2021, kdy dostal od žalobkyně předmětné upozornění na porušování pracovních povinností.

22. Žalobkyně byla přesvědčena o tom, že jí skutečnost, že by nedostatečně kontrolovala použití předepsaných OOPP (brýlí), a tím porušila povinnost, kterou jí ukládá § 104 odst. 4 zákoníku práce, nebyla v rámci přestupkového řízení prokázána. Naopak z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně svou povinnost neporušila a zabezpečila to, že její zaměstnanci budou mít OOPP. O této povinnosti je opakovaně informovala a dodržování povinnosti řádně kontrolovala.

23. Skutečnost, že žalobkyně své zaměstnance (včetně T. P.) dostatečně kontrolovala, že nosí OOPP, vyplývá mimo jiné i z dalších důkazů: – listina č. 30 (Denní kontrola vedoucího za rok 2019 a 2020) – z těchto listin vyplývá, že žalobkyně pravidelně kontrolovala používání OOPP a pochybení se zapisovala do těchto listin, listiny č. 13. a 14. (Osnova školení BOZP, prezenční listina vedoucích zaměstnanců) – z těchto listin vyplývá, že vedoucí zaměstnanci (včetně pana M. D., který byl vedoucím zaměstnancem pana P.), byli mimo jiné proškoleni, že mají kontrolovat správné užívání OOPP, výpověď T. P. ze dne 7. 7. 2021, výpověď M. H. ze dne 7. 7. 2021, výpověď M. D. ze dne 7. 7. 2021 (shrnutí obsahu výpovědí viz shora).

24. K vyvrácení obvinění, že žalobkyně porušila svou povinnost a dostatečně nekontrolovala používání OOPP, byla žalobkyní dále jako svědek navržena paní J. J., která byla na dané směně mistrem a kontrolovala používání OOPP. Žalovaný ani inspektorát práce však její výslech neprovedl. Žalobkyně má za to, že výpověď paní J. J. je pro tuto věc podstatná a správní orgány pochybily, když tento výslech neprovedly. Žalovaný ve vztahu k navrhované svědkyni J. postupoval v rozporu s § 51 odst. 1 správního řádu.

25. Žalobkyně tak měla za to, že provedeným dokazováním nejenom, že nebylo prokázáno, že neporušila povinnost kontrolovat dodržování BOZP (konkrétně užívání OOPP), ale naopak z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně zajistila svým zaměstnancům OOPP (včetně pana P.), proškolila své zaměstnance na to, že mají OOPP používat, a průběžně a pravidelně kontrolovala dodržování této povinnosti.

26. Žalobkyně v této souvislosti též poukázala na to, že v přestupkovém právu se uplatňují stejné zásady jako v trestním právu, tj. zejména zásada presumpce neviny a zásada in dubio pro reo. Z toho vyplývá, že pouze v případě, bylo–li prokázáno, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku, může správní orgán uložit za jeho spáchání sankci. V řízení o přestupku se proto nelze spokojit s tím, že skutečnost, že obviněný se dopustil přestupku, je pravděpodobná, nebo dokonce nejpravděpodobnější verzí skutkového stavu. Není–li mimo jakoukoliv pochybnost prokázáno, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku, nemůže být učiněn závěr, že byl spáchán přestupek (zásada in dubio pro reo). Žalobkyně v tomto ohledu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního ze dne 27. 10. 2015, č.j. 1 As 108/2015–19. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě 27. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 29. 6. 2023, v němž setrval na závěrech učiněných v napadeném rozhodnutí.

28. Projednávaný skutek je ve výroku identifikován dostatečně, neboť je v něm explicitně napsáno, že žalobkyně nekontroluje používání předepsaných brýlí, přičemž výrok o vině obsahuje toliko jedinou časovou identifikaci. Časové určení přestupku je evidentní, a to i s ohledem na to, že výrok neobsahuje ničeho o nastalém úrazu, tedy se žalobkyně ani nemůže domnívat, že časové určení uvedené ve výroku se týká pracovního úrazu, a nikoliv vytýkaného skutku. O skutečnosti, že žalobkyně v uvedenou dobu nekontrolovala používání OOPP nemůže být pochyb, když dané jednání je podloženo výpovědí pana P. a záznamem o úrazu, což žalobkyně nerozporovala ani v žalobě.

29. Zaměstnavatel sice nemá povinnost kontrolovat zaměstnance po celou dobu směny, avšak musí jej kontrolovat tak, aby daná kontrola splnila účel a byla efektivní, tj. primárně v době, kdy zaměstnanec provádí činnost, při které musí OOPP používat. Poukazuje–li žalobkyně na to, že pan P. měl mít nasazeny brýle za celou směnu maximálně 2 x 3 minuty, pak je na žalobkyni, aby (prostřednictvím svých vedoucích zaměstnanců) svou pozornost na svého zaměstnance časově zaměřila právě v době těchto šesti minut, nikoliv v době, kdy brýle používat nemusí, tj. v době, kdy je provádění kontroly zbytečné a bezúčelné.

30. V minulosti probíhající zvýšená kontrola (kdy svědek P. uvedl, že zvýšená kontrola probíhala, tj. čas minulý), bez ohledu na to, zda o ní jsou záznamy vedeny, či nikoliv, a toliko vizuální způsob provádění kontroly bez jejího bližšího časového zaměření, kdy prováděnou kontrolu podřízení zaměstnanci ani nevnímají (pročež samotné provádění kontroly tak ani nemůže naplnit svůj primární účel, a to vypěstovat v zaměstnancích správné pracovní návyky a zvýšit úroveň bezpečnosti při práci na pracovišti), se v projednávaném případě projevila jako nedostatečná a neefektivní, a to ač má být kontrola prováděna kontinuálně, pravidelně či opětovně, a co do jejího způsobu v závislosti na konkrétních poměrech a podmínkách zaměstnavatele, charakteru provozu či vykonávané činnosti, resp. pracovního prostředí, a jejich rizikovosti. („i výkladem zohledňujícím účel stanovené povinností nutno dojít k dílčímu závěru, že uvedená povinnost má být zaměstnavatelem vykonávána kontinuálně, pravidelně či opětovně, a to v závislosti na konkrétních poměrech a podmínkách zaměstnavatele, charakteru provozu či vykonávané činnosti, resp. pracovního prostředí a jejich rizikovostí“; viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2023, č.j. 6 As 312/2021–38).

31. Institut bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nutno vnímat komplexně z hlediska všech možných aspektů a rizik, stejně tak je nutné nazírat na otázku kontroly prováděné zaměstnavatelem, neboť zužující výklad tohoto nemůže způsobit vyprázdnění účelu a smyslu BOZP. Jinak řečeno, povinnost provádění řádné kontroly používání OOPP musí být vykládána tak, aby v co největší míře naplňovala smysl samotného institutu BOZP, tj. aby umožňovala zajištění bezpečných a život neohrožujících pracovních podmínek zaměstnanců (viz bod 26 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2021, č.j. 5 As 62/2020–47).

32. K nedostatečnosti a neefektivnosti kontroly prováděné ze strany žalobkyně žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, a potažmo na rozhodnutí inspektorátu práce, kterážto rozhodnutí spolu tvoří jeden celek (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2011, č.j. 22 Ca 294/2009–41, nebo usneseni Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 1993, č.j. 6 A 68/93–10).

33. Žalovaný měl tedy za to, že spáchání přestupku žalobkyní bylo v daném případě prokázáno a že rozhodnutí správních orgánů jsou správná a souladná se zákonem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalovaný navrhl, aby soud předmětnou žalobu zamítl. [IV] Posouzení věci soudem 34. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“ nebo „soudní řád správní“).

35. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

36. Podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního věty prvé, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

37. Soud rozhodl o věci samé bez jednání, neboť s tím žalobkyně, v souladu s § 51 odst. 1 věty první s. ř. s., a žalovaný, ve smyslu § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., souhlasili.

38. Žaloba není důvodná.

39. Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 80 000 Kč za spáchání přestupku podle § 30 odst. 1 písm. h) zákona o inspekci práce, tím že dne 27. 4. 2020 ve 3:00 hod. nedostatečně kontrolovala používání osobních ochranných pracovních prostředků k ochraně zraku proti poškození u zaměstnance T. P. na pracovišti Vysočany 54, Bor, čímž nesplnila povinnost, kterou jí ukládá § 104 odst. 4 zákoníku práce.

40. Podle § 104 odst. 4 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání.

41. Podle § 30 odst. 1 písm. h) zákona o inspekci práce, právnická osoba se dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že nesplní povinnost udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu nebo nekontroluje jejich používání.

42. Podle § 30 odst. 2 písm. d) zákona o inspekci práce za správní delikt podle odstavce 1 písm. d), e), f), h), i), o), u) a zb) lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč.

43. Stran prvé žalobní námitky (dle žalobkyně nebylo z prvoinstančního rozhodnutí zřejmé, v jakém období se měla přestupku dopustit) soud připomíná výrokovou část prvoinstančního rozhodnutí, konkrétně pak její bod I., podle něhož byla žalobkyně uznána vinnou ze „spáchání přestupku dle ust. § 30 odst. 1 písm. h) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, tím, že na pracovišti na adrese Vysočany 54, PSČ 348 02 Bor umožnil dne 27.4.2020 v 03:00 hod. práci svého zaměstnance pana T. P. nar. X na navíjecím automatu HTC 60 CF/3. (4Z2–S/N) v hale 7 (EDL), při čemž nedostatečně kontroloval používání předepsaných OOPP (brýlí), které mu poskytl dle seznamu OOPP pro práci na výše uvedeném stroji.“ 44. Soud nespatřuje ničeho nelogického na tom, že časový údaj, v němž se měla žalobkyně dopustit vytýkaného protiprávního jednání, tedy ve tři hodiny ráno, se shoduje s údajem, kdy došlo k pracovnímu úrazu T. P.. K tomuto časovému údaji totiž bylo jako k jedinému nade vše jasné, že T. P. ochranné brýle nasazeny neměl (to ostatně ani nebylo sporné) a jedině k tomuto časovému údaji tak bylo možno (v kontextu s dalším dokazováním a zjišťováním skutkového stavu) žalobkyni možné vytknout popsané pochybení. Prvoinstanční správní orgán tak ve specifikaci časového údaje stran protiprávního jednání nepochybil, a žalobní námitka nebyla proto důvodná.

45. Dále, soud připomíná, že podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí být z žalobního bodu patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Každá taková námitka (bod) musí být dostatečně konkrétní. Z povahy soudního řízení správního vyplývá, že je to žalobce, který obsahem podání – žaloby – vymezuje rozsah přezkumu jím napadeného rozhodnutí. Je tedy na žalobci, jak prostřednictvím žalobních bodů vymezí přezkumnou činnost soudu. Nejvyšší správní soud došel ohledně náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu k tomuto závěru: I. Líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. II. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. III. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti. [viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č.j. 2 Azs 92/2005–58, publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS, toto i další zde zmíněná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou k dispozici na www.nssoud.cz]. Účastníci řízení by tedy měli svá podání náležitě konkretizovat. Námitka, má–li být kvalifikovaná, by měla být konkrétní, protože na obecnou námitku těžko žádat jinou odpověď, než opět relativně obecnou. A to se netýká jen žalobních bodů, toto kritérium jistě dopadá i na námitky odvolací, jakož i na nejrůznější vyjádření účastníků řízení či obsah podkladů pro vydání rozhodnutí.

46. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl ohledně dalších žalobních tvrzení učiněných v bodě III. žaloby (= „napadené rozhodnutí je v rozporu s provedeným dokazováním“, „správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, a to zejména co se týče skutečnosti, zda kontrola používání OOPP je dostatečná a účinná či nikoliv“, „napadené rozhodnutí je postaveno na spekulacích žalovaného, na účelovém zkreslování důkazů, které správní orgány vykládaly výlučně v neprospěch žalobkyně“, přičemž „důkazy, které svědčily ve prospěch žalobkyně, zcela ignorovaly“ a „správní orgány postupovaly v rozporu s § 3 správního řádu“) k závěru, že takto prezentované námitky jsou právě (a jen) „toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet“, a nikoliv „zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným“. Chtěla–li se žalobkyně domoci relevantního přezkumu takových námitek, pak bylo nezbytné doprovodit je vylíčením patřičných konkrét. To se částečně událo v dalších bodech žaloby (viz níže), avšak obecnosti uvedené v jejím bodu II. bylo nutné, vzhledem k řečenému, shledat jako nedůvodné.

47. Leitmotivem žaloby jsou pak tvrzení prezentovaná v jejích bodech IV. až VII, kde se žalobkyně snažila zpochybnit závěry správních orgánů obou stupňů stran vytýkaného pochybení. O těchto tvrzeních soud uvážil následovně.

48. Soud zdůrazňuje, že jeho úlohou v rámci přezkumu správního rozhodnutí není poskytnout odpověď na každou dílčí uplatněnou námitku či tvrzení. Soud musí v rozsudku vyjevit, zda napadené rozhodnutí (příp. rozhodnutí prvoinstanční) obstojí jako celek v konfrontaci s podstatou žaloby (a argumenty k tomu uvedenými), kterou byl v souzené věci spor o to, zda se žalobkyně dopustila vytýkaného pochybení tak, jak jí bylo dáváno za vinu, a zda byl ohledně toho dostatečně zjištěn skutkový stav.

49. Nebylo sporu o tom, že zaměstnanec žalobkyně T. P. utrpěl dne 27. 4. 2020 v čase 3:00 hod. při práci na navíjecím automatu HTC 60 CF/3. (4Z2–S/N) v hale 7 (EDL) pracovní úraz oka, v důsledku čehož byl v období ode dne 27. 4. 2020 do dne 4. 5. 2020 hospitalizován a následně v pracovní neschopnosti do dne 31. 12. 2020. Stejně tak bylo nesporné (uvedla to sama žalobkyně v žalobě), že při uvedené pracovní činnosti bylo povinností T. P. mít nasazeny ochranné brýle, což ale neměl. Žalobkyně rovněž nezpochybnila další skutkové zjištění správních orgánu, totiž že se nejednalo o první takovou událost, neboť T. P. utrpěl ve výrobních prostorách žalobkyně úraz v důsledku nerespektování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci [nepoužívání předepsaných OOPP (brýlí)] již v roce 2018.

50. Žalobkyně dovozovala to, že se kontrola užívání OOPP kontroluje denně, mj. z výpovědí T. P., M. H. a M. D. Soud je toho názoru, že takový kategorický závěr z oněch výpovědí přijmout nelze.

51. T. P. při svědecké výpovědi učiněné dne 7. 7. 2021 a zachycené v protokolu č.j. 7959/6.30/21–17 odpověděl na dotaz, zda někdo kontroluje užívání OOPP, že tak činí mistrová. Na otázku, zda jej někdo kontroloval v době pracovního úrazu uvedl, že si myslí, že ne. Na další otázku znění „Kdy chodí kontrola a jakým způsobem probíhá?“ odvětil T. P. toto: „Je to namátkové. Přijde a když mě vidí, tak to zhodnotí. U mě chodí často, protože jsem naproti mistrovně.“ Správní orgán se poškozeného dotazoval rovněž i stran úrazu z roku 2018, resp. otázky mířily i na případná přijatá opatření učiněná poté, co T. P. utrpěl první úraz. Na otázku, zda byla po tomto prvém zranění přijata nějaká opatření, zazněla odpověď „Kontrolovali mě více než před tím. Nevím, jak dlouho probíhala ta zvýšená kontrola. Pracuji automaticky, tak to nevnímám.“ Jednoznačné „ne“ pak bylo reakcí na dotaz, zda se po úrazu z roku 2020 změnil postoj žalobkyně vůči poškozenému nebo systém kontrol používání OOPP.

52. Tvrzení žalobkyně, že „skutečnost, že byl pan P. po jeho prvním úraze více kontrolován, vyplývá z jeho výslechu ze dne 17. 5. 2021“, nelze přitakat. Poškozený P. totiž také uvedl, že kontroly nevnímá, neb pracuje automaticky, což jeho vlastní tvrzení o tom, že takové kontroly byly četnější, mírně řečeno relativizuje.

53. Žalobkyně se rovněž domáhala toho, že „pokud měl žalovaný, případně správní orgán prvního stupně i přes shora uvedené za to, že není na jisto postaveno, zda kontrola používání OOPP je dostatečná a účinná, měl si vyslechnout nejenom vyslechnuté zaměstnance a navrhovanou svědkyni Jonákovou, ale také další zaměstnance žalobkyně a zjistit, jaký je skutkový stav, a to bez ohledu, zda jejich výslech žalobkyně navrhla či nikoliv.“ Nicméně, jak vyjevil inspektorát práce na str. 14 prvoinstančního rozhodnutí, byla to sama žalobkyně, kdo ve vlastním podání ze dne 19. 8. 2020 označeném jako „Námitky společnosti Technické pružiny SCHERDEL s.r.o., vůči kontrolnímu zjištění č. 1, uvedenému v protokolu o kontrole OIP, č.j.: 12540/6.41/205, ze dne 7. 8. 2020“ uvedla mj. toto: „Úraz pana P. jen dokazuje, že někteří zaměstnanci se usměrňují k důslednému dodržování zásad BOZP obtížněji. Jsou to takzvaní ‚nenapravitelní hazardéři se svým zdravím‘, na které se kontroly dodržování BOZP ze strany mistrů zaměřují přednostně, ale právě proto, že jsou ‚obtížně vychovatelní‘ působení vedoucích na tyto osoby je soustavné a z dodržování BOZP zaměstnanci neustupují, viz zápisy v sešitu kontrol BOZP.“ Není tedy zřejmá oprávněnost požadavku na doplnění dokazování ohledně dostatečnosti a účinnosti kontroly používání OOPP, když sama žalobkyně uvedla, že jí tvrzená zvýšená četnost kontrol [a rovněž tak v žalobě akcentovaná proškolení zaměstnanců z toho, kdy mají nosit OOPP (mj. ochranné brýle), resp. výpovědi M. H. a M. D. o pravidelnosti kontrol], se ve výsledku míjí účinkem, neboť se oni „hazardéři se zdravím“ stran dodržování pravidel BOZP „obtížně vychovávají“. Praktickým výsledkem takové obtížné vychovatelnosti pak byly dva úrazy T. P. rezultující z nedodržení řečených pravidel, přičemž u druhého z nich bylo úplně lhostejné, zda k němu došlo při činnosti, při níž měly být brýle nasazeny maximálně dvakrát na 1 – 3 minuty, jak je namítáno v bodě V. žaloby.

54. Jako relevantní námitky nebylo možné uznat tvrzení vyjevená v bodě VI. žaloby, kde žalobkyně pouze vysvětlovala, proč došlo k uložení výtky T. P. až devět měsíců po dni, kdy došlo k pracovnímu úrazu (27. 4. 2020 18. 1. 2021). I tu se dá ovšem souhlasit s žalovaným, že po uplynutí takové doby lze uložení výtky považovat za neefektivní.

55. Konečně, na vícero místech žalobkyně brojila proti neprovedení výslechu J. J. Žalovaný se k neprovedení předmětného výslechu vyslovil na str. 14 napadeného rozhodnutí takto: „Ohledně provádění pravidelných vizuálních kontrol na pracovišti byli vyslechnutí svědci a tito 3 svědci shodně uvedli, že vedoucí zaměstnanci používání osobních ochranných pracovních prostředků vizuálně kontrolovali, když šli kolem (což uvádí i obviněný ve svém odvolání), tedy tato informace je ve spisové materii zanesena ve 3 podkladech rozhodnutí. S ohledem na to, že z provedených důkazů vyplývá, že kontrola provedená obviněným nebyla dostatečná a podklady ohledně provádění pravidelných kontrol na pracovišti vedoucími zaměstnanci ve spise zaneseny jsou, bylo oblastním inspektorátem práce přistoupeno k neprovedení i tohoto důkazního návrhu z důvodu jeho nadbytečnosti, resp. z důvodu dostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy dostatečnost zjištěného skutkového stavu seznal i odvolací orgán, pročež odvolací orgán se s zdůvodněním neprovedení důkazu ztotožňuje.“ 56. Soud je toho názoru, že se správní orgán vyslovil k neprovedení předmětného výslechu srozumitelně a logicky. Nadto, byť žalobkyně považovala výslech Jitky Jonákové za stěžejní, v žalobě neuvedla nic, co by mělo od J. J. zaznít a zároveň to mělo potenciál zvrátit závěry učiněné správním orgánem.

57. Shrnuto, žalobní argumentace nedokázala dle soudu zpochybnit závěry správních orgánů o vytýkaných pochybení žalobkyně, když soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění prvoinstančního a napadeného rozhodnutí. Na základě uvedeného proto soud shledal žalobu nedůvodnou a podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.

58. Pro úplnost, soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní (správním spisem, výslechem Jitky Jonákové, výslechem dalších zaměstnanců žalobkyně, návodem k obsluze, upozorněním na porušování pracovních povinností a výpisem docházky T. P.). Neprovedení důkazu správním spisem soud odůvodňuje tím, že dokazování správním spisem, resp. listinami, které jsou jeho součástí, se v soudním řízení správním neprovádí. Neprovedení výslechů, návodem k obsluze, upozorněním na porušování pracovních povinností a výpisem docházky T. P. soud odůvodňuje tím, že by to bylo, vzhledem k důvodům, které vedly soud k zamítnutí žaloby, zjevně nadbytečné. [V] Náklady řízení 59. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Žalovanému správnímu orgánu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení

[I] Předmět řízení [II] Žaloba [III] Vyjádření žalovaného k žalobě [IV] Posouzení věci soudem [V] Náklady řízení