77 A 37/2023 – 297

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobci: a) KOVO HRBÁČEK s.r.o., IČO: 26367262 se sídlem Močerady 32, 345 61 Močerady, b) J. H., nar. X, bytem X, oba zastoupeni JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem, se sídlem Na Příkopě 583/15, 110 00 Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) CETIN a.s., IČO: 04084063, se sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9, 2) L. H., nar. X bytem X, zastoupena JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem, se sídlem Na Příkopě 283/15, 110 00 Praha, 3) Obec Močerady, se sídlem Močerady 50, 345 61 Močerady, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2023, č. j. PK–RR/2346/23, takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává

Odůvodnění

Předmět řízení 1. Žalobci (řízení o jejich samostatných žalobách byla usnesením ze dne 27. 9. 2023, č. j. 77 A 37/2023–83, spojena ke společnému projednání) se domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2023, č. j. PK–RR/2346/23 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“). Jím byla zamítnuta jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Staňkov ze dne 31. 9. 2021, č. j. 1949/2021/SÚ (dále též jen: „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Jím Městský úřad Staňkov jednak (výrokem I.) povolil výjimku z obecných požadavků na využívání území z § 24a odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále též jen: „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), pro umístění stavby vrtané studny pro zásobování objektu hasičské zbrojnice vodou, umístěné na pozemku p. č. X v k. ú. X ve vzdálenosti 9,5 m od veřejné komunikace nacházející se na pozemku p. č. XA v k. ú. X, jednak (výrokem II.) schválil podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále též jen: „StavZ“) a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, schválil stavební záměr na stavbu hasičské zbrojnice včetně vrtané studny a vodovodu, domovní ČOV a kanalizace, dešťové kanalizace včetně nádrže na dešťovou vodu, plynové přípojky, přemístění elektrického měření a zpevněné plochy na pozemcích p. č. XA, XB v k. ú. X (dále též jen: „předmětná stavba“).

2. Krajský soud v Plzni se věcí předmětné stavby zabývá již podruhé. Rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 77 A 5/2022–108, totiž zrušil k žalobě žalobkyně ad a) předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2021, č. j. PK–RR/4243/21 (dále též jen: „předchozí rozhodnutí žalovaného), a to pro jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., protože vypořádání odvolací námitky týkající se vjezdu na sousední pozemek žalobkyně ad a) se opírá o podklady, které vůbec nejsou součástí správního spisu. Kromě toho soud zjistil, že nebyla řádně vypořádána námitka žalobkyně ad a) týkající se problému hloubky umístění základové spáry (zda je či není umístěna v nezámrzné hloubce) a případných dopadů této skutečnosti na statiku stavby hasičské zbrojnice. Související žaloba podaná proti předchozímu rozhodnutí žalovaného žalobkyní ad b) byla pak usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2022, č. j. 77 A 7/2022–97, odmítnuta pro odpadnutí předmětu řízení.

3. Žalovaný po zrušení svého původního rozhodnutí pokračoval v řízení a doplnil správní spis o nové podklady. Následně ve věci vydal napadené rozhodnutí, které je předmětem nyní projednávaných žalob obou žalobců. Obsah žaloby žalobkyně ad a)

4. Podle žalobkyně ad a) se žalovaný fakticky nevypořádal s námitkami nesplnění ochranných pásem inženýrských sítí, umístění předmětné stavby pouze 0,9 m od hranice pozemku p. č. XB, se skutečností, že dochází k povolení vodohospodářské stavby, které standardně nejsou povolovány bez samostatného povolení vodoprávního úřadu, námitkou spornosti využití nové studny jako hlavního zdroje pitné vody pro předmětnou stavbu, s tím, že projektová dokumentace nesprávně uvádí vyústění domovní ČOV do stávající jednotné kanalizace, nedostatečným řešením likvidace dešťových vod ze zpevněných ploch, se skutečností, že projektová dokumentace neodpovídá prostorovému uspořádání, že není zřejmé, jak budou v rámci hasičské zbrojnice vozidla zajíždět a vyjíždět, že projektová dokumentace neřeší opatření proti padajícímu sněhu na pozemek žalobkyně ad a) a veřejný prostor, že z projektové dokumentace není zřejmý původní a upravený terén, není zřejmé technické provedení napojení kanalizace na stávající BT 300 a že nebyl předložen provozní řád dešťové kanalizace.

5. Žalovaný zcela pominul, že jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v řízení postupoval tak, jakoby v něm pokračoval a navazoval na své předchozí rozhodnutí. Jelikož v době vydání napadeného rozhodnutí předchozí rozhodnutí žalovaného neexistovalo, předmětné námitky žalobkyně ad a) nebyly vypořádány a jejich vypořádání mělo být předmětem napadeného rozhodnutí. Žalovaný pouze v části napadeného rozhodnutí věnující se shrnutí předchozích fází řízení připomněl, že již jednou o věci rozhodl a z jakých důvodů, přičemž uvedl, že toto rozhodnutí bylo zrušeno.

6. Podle žalobkyně ad a) popis předchozích fází správního řízení včetně popisu důvodů pro rozhodnutí předchozího rozhodnutí žalovaného nemůže mít povahu vypořádání námitek žalobkyně ad a). Tento postup žalovaného má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

7. I v případě, že by snad mělo být postačující, aby vypořádání se s odvolacími námitkami žalobkyně ad a) mělo povahu pouhého skutkového shrnutí dřívějšího stanoviska správního orgánu k těmto námitkám vyjádřeného v již zrušeném rozhodnutí, nemohl by jistě takový postup obstát ve vztahu k odvolacím námitkám nesplnění ochranných pásem inženýrských sítí v místě vjezdu na pozemek p. č. XB a odstupu předmětné stavby 0,9 m od hranice pozemku p. č. XB. U těchto námitek totiž došlo po zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného k doplnění námitek podkladů a tvrzení ze strany žalobkyně ad a) i osoby zúčastněné na řízení.

8. Dále se žalobkyně ad a) věnovala námitce nesplnění ochranných pásem inženýrských sítí v místě vjezdu na pozemek p. č. XB. S touto námitkou se žalovaný vypořádal jen částečně, a to jednak co do navrhovaného vedení dešťové kanalizace, jednak co do rozšíření volného prostoru před pozemkem p. č. XB. Správní orgán I. stupně neúplně zjistil skutkový stav a poměry v daném území a nezohlednil stavební záměr z pohledu zákonných požadavků na ochranná pásma inženýrských sítí v místech, kde historicky i nadále dochází k průjezdu vozidel. V důsledku nedostatečné ochrany inženýrských sítí pak může časem docházet k jejich zvýšenému poškození, což vyústí k nutnosti jejich oprav.

9. Žalobkyně ad a) uvedla, že tato námitka se vztahuje zejména k uložení vedení odpadních a dešťových vod obecní kanalizační stoky jednotné kanalizace. Předmětná stavba nesplňuje regulativy nejmenšího krytí pro podzemní trasy konstrukce stoky a kanalizační přípojky od vozovky a nezámrznou hloubku. Žalovaný sice v minulosti uváděl, že předmětné vedení se nachází mimo komunikaci, toto tvrzení ale nijak blíže nespecifikoval či nepodložil. I pokud by tomu tak bylo, zůstává v rámci umisťovaného projektu nenaplněn regulativ vztahující se k požadavku na nezámrznou hloubku liniových staveb.

10. K námitce umístění předmětné stavby pouze 0,9 m s přesahem střechy o dalších 0,45 m od hranice pozemku p. č. XB žalobkyně ad a) uvedla, že ve správním řízení opakovaně namítala, že si nedokáže představit údržbu střechy předmětné stavby v tak malém prostoru. Správní orgán I. stupně se zároveň nikterak nevypořádal s možným rušením vlastnického práva žalobkyně ad a) předpokládanými emisemi, které bude předmětná stavba působit ve vztahu k jejím nemovitostem. Není jasné, jak předmětná stavba může být v souladu se zájmy na úseku požární ochrany, když je zřejmé, že v případě požáru by existovalo značné riziko dopadu hořících částí na pozemek žalobkyně ad a).

11. Správní orgán I. stupně se zjevně nezabýval souladem předmětné stavby s požadavky § 23 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení nesmí být umístěním stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti znemožněna zástavba sousedního pozemku. Umístěním předmětné stavby přitom dojde právě ke znemožnění zástavby pozemku p. č. XB. Umístění předmětné stavby v části jejího nejbližšího odstupu od hranice pozemku p. č. XB významně komplikuje žalobkyni ad a) dlouhodobě požadované umístění oplocení a též umístění záměru nové haly.

12. Byť správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že údajně provedl test souladu předmětné stavby s požadavky vyhlášky č. 501/2006 Sb. takové zhodnocení je ale dle žalobkyně ad a) minimálně zcela nedostačené. Ani s touto námitkou se žalovaný nevypořádal.

13. S námitkami nerespektování stávajícího vjezdu na pozemek p. č. XB a s tím, že projektová dokumentace nesplňuje požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (dále též jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“), se žalovaný v napadeném rozhodnutí nějakým způsobem vypořádal, ale podle žalobkyně ad a) tak učinil zcela nedostatečně a nesprávně.

14. Vypořádání žalovaného s námitkou nerespektování stávajícího vjezdu na pozemek p. č. XB bylo velice stručné a nelze jej považovat za vypořádání námitky žalobkyně ad a). Žalobkyně ad a) žalovanému sdělila, že řízení o její žádosti o povolení umístění nového oplocení a nových vrat bylo zastaveno, došlo k tomu z důvodu, že žalobkyně ad a) ve stanovené lhůtě údajně neodstranila vady žádosti, které měly bránit pokračování v řízení. Žalobkyně ad a) nicméně podklady nedoplnila zejména z toho důvodu, že jejím záměrem nebylo žádat o povolení nového připojení pozemku, když se na pozemku historicky sjezd nachází, a to právě směrem k předmětné stavbě. Pokud by žalobkyně ad a) postupovala v intencích výzvy stavebního úřadu, konkludentně by aprobovala stanovisko stavebního úřadu, že se na pozemku p. č. XB se žádný vjezd nenachází.

15. Žalobkyně ad a) po dobu několika let opakovaně žádá o schválení záměru s vybudováním výrobní a skladovací haly na tomto pozemku, ale veškeré její žádosti byly dosud neúspěšné. Žalobkyně ad a) alespoň chtěla začít s menšími přípravnými pracemi ve formě nahrazení původního nevyhovujícího oplocení pozemku p. č. XB a též nahrazením vjezdových vrat na pozemek. Právě z tohoto důvodu bylo žalobkyní ad a) oplocení pozemku odstraněno a požádáno o povolení umístění nového oplocení a nových vrat.

16. Původní oplocení pozemku a zejména vjezdová vrata se nacházejí západním směrem od předmětné stavby. Oplocení i vjezdová vrata zde historicky souvisle existovaly, což je patrno z historických snímků místa a z technické dokumentace k záměru stavby nové haly žalobkyně ad a). Odstranění původní stavby č. p. 13 stojící na pozemku p. č. XB nemohlo mít objektivně jakýkoli vliv na existenci vjezdu na tento pozemek. Právo umístění historického vjezdu navíc muselo být žalobkyní ad a) již vydrženo.

17. K historickým leteckým snímkům Plzeňského kraje z roku 2011, 2017 a 2019 obsaženým ve správním spise žalobkyně ad a) uvedla, že z nich objektivně nelze učinit jakékoli závěry, když snímek z roku 2011 vjezd zjevně zobrazuje a u snímků z let 2017 a 2019 pak z důvodu výšky jejich pořízení nelze prokazatelně určit, zda na nich vrata jsou. Žalobkyně ad a) byla zkrácena na svých právech, neboť její námitka vztahující se k omezení přístupu na pozemek p. č. XB stávajícími vjezdovými vraty byla správním orgánem I. stupně účelově a neoprávněně zlehčena a nebyla řádně vypořádána. Žalovaný se v rámci napadeného rozhodnutí omezil pouze na konstatování, že nový vjezd na pozemek žalobkyně ad a) nebyl povolen. K námitkám reagujícím na doplnění podkladů v průběhu odvolacího řízení se žalovaný nevyjádřil. Žalovaný zároveň nezmínil podklady založené žalobkyní ad a) na podporu jejích tvrzení.

18. Hrozí faktické znemožnění dalšího užívání stávajícího vjezdu na pozemek p. č. XB, neboť ten bude realizací předmětné stavby částečně zakryt v potřebné šířce stavbou hasičské zbrojnice. Je zcela irelevantní tvrzení žalovaného, že pozemek je eventuálně volně přístupný z vedlejší komunikace, neboť v případě historické existence vjezdu na pozemek není na správním orgánu, aby určoval, jakým způsobem má žalobkyně ad a) svůj pozemek využívat. Žalobkyně ad a) v této souvislosti opakovaně odkazovala na vyjádření Krajského úřadu Plzeňského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. ZN/2158/DSH18, z něhož v rámci rozhodování o obnově oplocení a vjezdových vrat na pozemek p. č. XB vyplynulo, že souhlas Obecního úřadu X, jako silničního správního orgánu, nemůže mít jakoukoli závaznou relevanci. To žalobkyni ad a) utvrdilo v postupu, kdy svou žádost o povolení nového plotu a vjezdových vrat nedoplnila o požadované podklady, neboť stavebním úřadem požadované rozhodnutí silničního správního úřadu odporuje dřívějším stanoviskům správních orgánů.

19. Žalobkyně ad a) dále v odvolacím řízení namítala, že správní orgán I. stupně se vypořádal jen částečně s námitkou, dle níž projektová dokumentace nesplňuje požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb. Součástí této námitky byl od počátku též odkaz na skutečnost, že úroveň základové spáry předmětné stavby není v nezámrzné hloubce dle příslušných norem a tím není zajištěna požadovaná stabilita předmětné stavby. Norma ČSN 731001 stanoví, že nezámrzná hloubka činí alespoň 0,8 m pod upraveným povrchem, přičemž v oblastech s mrazovým indexem Mi>625 se nezámrzná hloubka prohlubuje. V případech, kdy se v podloží nachází zemina kategorie F7 či F8 (hlína či jíl s vysokou plasticitou) činí nezámrzná hloubka dokonce 1,60 m. Norma ČSN 731004 obecně obsahuje de facto shodné parametry jako norma ČSN 73100. Dále uvádí, že hloubku založení ovlivňují klimatické vlivy, kterými jsou promrzání a vysychání základové půdy. Nezámrzná hloubka činí podle této normy minimálně 0,8 m pod upraveným terénem, zvětšuje se ale v oblastech s Mi>625 a v případech, kdy se v podloží nachází zemina kategorie F7 či F8 činí dokonce 1,60 m.

20. V drtivé většině případů není pro definitivní stanovení hloubky základové spáry a návrhu základové konstrukce zásadní výlučně nezámrzná hloubka, existují i další zásadní faktory ovlivňující únosnost a poddajnost podloží. V tomto směru je zásadní připomenout, že v případě výpočtu sedání základů bývá mnohdy zcela zásadní hloubka základové spáry.

21. Pro hloubku základové spáry je taktéž třeba uvážit charakter navrhovaného objektu s ohledem na jeho budoucí provoz. Návrh základové spáry je pak ovlivňován i návrhem „odvodnění“ pomocí drenáže, které může za specifických podmínek nebo v chybné kombinaci dalších faktorů též negativně ovlivnit základové konstrukce. V případě blízké vodoteče nebo jiného vodního díla je pak nutno zohlednit též stav ustálené hladiny podzemní vody i možnost jejího kolísání. Návrh základů se dle základových podmínek a náročnosti objektu pak dělí do tří geotechnických kategorií GK1 – GK3. Objekt typu hasičárny, byť by se mělo jednat o jednopodlažní objekt, není jednoduchým objektem, neboť vysoké štíhlé stěny bez dostatečného vodorovného ztužení jsou citlivé na nerovnoměrné sedání, naklonění základů apod. – je tedy nutno postupovat dle zásad pro kategorii GK2. V této kategorii dochází k posuzování z jednoznačně zjištěných parametrů základové půdy s přihlédnutím k mnoha dalším faktorům. Pro navrhování základů GK2 je tedy víceméně nutný inženýrsko–geologický průzkum nebo jeho ekvivalent. Pro stavby z veřejných rozpočtů je pak inženýrsko–geologický průzkum de facto podmínkou, neboť jinak nelze spolehlivě stanovit nabídkovou cenu.

22. Podle žalobkyně ad a) nebyly vzhledem ke způsobu zpracování projektové dokumentace výše zmíněné požadavky absolutně splněny. S ohledem na marginální vzdálenost předmětné stavby od pozemku žalobkyně ad a) p. č. XB může mít její narušená statika z důvodu nesplnění norem vztahujících se k úrovni základové spáry zcela zásadní vliv na vlastnické právo žalobkyně ad a) ve smyslu potenciálních negativních zásahů.

23. Dokumentace předložená k žádosti o vydání společného povolení předmětné stavby nebyla v souladu s § 1d a přílohy č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, neboť není úplná např. důvodu chybějícího vytyčení stávajících a navrhovaných ochranných a bezpečnostních pásem. Žalovaný proto v návaznosti na námitky žalobkyně ad a) řízení přerušil a vyzval stavebníka, aby doplnil stavebně konstrukční řešení včetně statického posouzení stavby zpracované a ověřené autorizovanou osobou. Po doplnění požadovaných podkladů žalovaný pokračoval v odvolacím řízení. Žalobkyně ad a) ve svém vyjádření k novým podkladům pro rozhodnutí upozornila na nedostatečné umístění základové spáry do nezámrzné hloubky, což může mít vliv na stabilitu umísťované stavby. Tato námitka ale nebyla ani zpracováním a předložením Statického posouzení novostavby hasičské zbrojnice v obci X ze dne 19. 4. 2023 doposud vypořádána, neboť tento dokument neřeší nezámrznost podloží a jeho vliv na statiku.

24. Ze Zprávy o geologicko–průzkumných pracích ze dne 27. 3. 2023 navíc vyplývá, že složení podloží v pro věc relevantní hloubce je tvořeno jílovou a jílovopísčitou hlínou. Podle příslušných regulativů ČSN se doporučuje, aby hloubka založení od upraveného terénu s ohledem na promrzání zeminy činila minimálně 1,2 m pro soudržné zeminy (jíly). Dle českých technických norem se přitom v oblastech s mrazovým indexem Mi>625 nezámrzná hloubka prohlubuje a v případech, kdy se v podloží nachází zemina až kategorie F7 či F8 (hlína či jíl s vysokou plasticitou), činí nezámrzná hloubka dokonce minimálně 1,60 m.

25. Ze zprávy dále vyplývá, že v provedeném vrtu byla podzemní voda naražena v úrovni cca 1,9 m pod terénem, přičemž při klimaticky příhodných obdobích se může hladina dočasně objevovat i mělčeji pod terénem. V nejnižším místě uvažované základové spáry je dle provedených měření aktuální hladina vody v blízkém rybníku pouze cca o 5 cm níže. Takto blízká potenciální přítomnost podzemní vody základové spáře pak dle žalobkyně ad a) zjevně zvyšuje potřebu jasného vyloučení zámrznosti podloží v úrovni jejich umístění, která však zkoumána dosud řádně nebyla. Pokud by hloubka umístění základové spáry byla přizpůsobena výše uvedeným požadavkům českých technických norem tak, aby byla nepochybně nezámrzná, je zde reálné riziko, že hladina podzemní vody může v některých obdobích této základové spáry navíc jednoduše dosahovat.

26. Tyto skutečnosti však Statické posouzení předmětné stavby vůbec nebere do úvahy, když prakticky vychází pouze z uváděné hloubky podzemní vody zjištěné provedeným průzkumným vrtem. Již vůbec pak toto posouzení nedává výše uvedené skutečnosti do korelace s eventuálním určením nezámrzné hloubky, když tuto naopak jakkoliv pro stanovené podloží z hlediska statiky nedefinuje.

27. Statické posouzení novostavby hasičské zbrojnice v obci X ze dne 19. 4. 2023 pak v korelaci na Zprávu o geologicko–průzkumných pracích ze dne 27. 3. 2023 vůbec nevyhodnocuje otázku zmiňovaného podsypu základové spáry, realizaci drenáží, jejichž zahrnutí by s ohledem na citované zhodnocení bylo jistě vhodné uvážit apod.

28. V rámci navržených stavebních materiálů a konstrukcí je zcela nevhodně navržen štěrkový podsyp 32/63 pod základové pasy, kdy hrozí, že bude docházet ke zvodnění základové spáry a tím i ke snížení únosnosti, tato skutečnost přitom není ve statickém posouzení jakkoliv vyhodnocena. Zemnící páska by pak měla být 5 cm v betonovém základu, jehož pevnost je zároveň v návrhu stavebních materiálů uvedena chybně a neodpovídá aktuálně platné a účinné legislativě, byť statické posouzení již pracuje s hodnotami správnými. I přes veškeré uvedené námitky žalobkyně ad a) žalovaný vydal napadené rozhodnutí, v němž se s nimi vůbec nevypořádal.

29. Není přitom pravdou, že by žalobkyně ad a) odkazovala pouze na normu ČSN 73 6133 vztahující se na návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací. Je zjevné, že žalobkyně ad a) opakovaně odkazovala na normy ČSN 731001 a ČSN 731004. Zároveň není ani pravdou, že by žalobkyně ad a) neuvedla, jakým způsobem by namítané skutečnosti měly představovat zásah do jejích vlastnických práv, neboť s touto námitkou od počátku přímo spojovala obavy o narušení základů předmětné stavby a tím i k emisím na její pozemek. Žalobkyně ad a) navíc poukazovala na to, že v důsledku těchto skutečností může dojít též k poruchám ležaté kanalizace spojené s únikem odváděných vod do základové půdy, destrukci přípojky vody, popřípadě dalším poruchám inženýrských sítí, což jsou všechno okolnosti, které by žalobkyni ad a) zcela jistě ovlivnily výkon jejího vlastnického práva. Obsah žaloby žalobce ad b)

30. Podle žalobce ad b) se žalovaný fakticky nevypořádal s námitkami nesplnění odstupu staveb, že předmětná stavba nerespektuje nutnost vjezdu na pozemek p. č. XC ve spoluvlastnictví žalobce ad b), že není zřejmé, jak budou požární vozidla do a z umísťované hasičské zbrojnice zajíždět a vyjíždět, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí žalobce ad b), že dochází k povolení vodohospodářské stavby, které nejsou standardně povolovány bez samostatného povolení vodoprávního úřadu, spornosti využití nové studny jako hlavního zdroje pitné vody pro předmětnou stavbu, nesprávnosti uvedení vyústění domovní ČOV do stávající jednotné kanalizace v projektové dokumentaci, nedostatečným řešením likvidace dešťových vod ze zpevněných ploch, s tím, že projektová dokumentace neodpovídá prostorovému uspořádání a neřeší opatření proti padajícímu sněhu na pozemek žalobce ad b) a veřejný prostor, dále že z projektové dokumentace není zřejmý původní a upravený terén a není zřejmé technické provedení napojení kanalizace na stávající BT 300 a že nebyl předložen provozní řád dešťové kanalizace BT 300.

31. Žalovaný zcela pominul, že jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v řízení postupoval tak, jakoby pokračoval v řízení a navazoval na své předchozí rozhodnutí. Jelikož v době vydání napadeného rozhodnutí předchozí rozhodnutí žalovaného neexistovalo, předmětné námitky žalobce ad b) nebyly vypořádány a jejich vypořádání mělo být předmětem napadeného rozhodnutí. Žalovaný pouze v části napadeného rozhodnutí věnující se shrnutí předchozích fází řízení připomněl, že již jednou o věci rozhodl a z jakých důvodů, přičemž uvedl, že toto rozhodnutí bylo zrušeno.

32. Podle žalobce ad b) popis předchozích fází správního řízení včetně popisu důvodů pro rozhodnutí předchozího rozhodnutí žalovaného nemůže mít povahu vypořádání námitek žalobce ad b). Tento postup žalovaného má za následek nezákonnost rozhodnutí.

33. I v případě, že by snad mělo být postačující, aby vypořádání se s odvolacími námitkami žalobce ad b) mělo povahu pouhého skutkového shrnutí dřívějšího stanoviska správního orgánu k těmto námitkám vyjádřeného v již zrušeném rozhodnutí, nemohl by jistě takový postup obstát ve vztahu k odvolacím námitkám nesplnění odstupu staveb, nerespektování nutnosti vjezdu na pozemek p. č. XC ve spoluvlastnictví žalobce ad b) a že není zřejmé, jak budou požární vozidla do a z umísťované hasičské zbrojnice zajíždět a vyjíždět, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce ad b). U těchto námitek totiž došlo po zrušení předchozího rozhodnutí k doplnění podkladů a tvrzení ze strany žalobce ad b) i osoby zúčastněné na řízení.

34. Podle žalobce ad b) se správní orgány dosud dostatečně nezabývaly s námitkou nerespektování požadavků na odstup staveb stanovených vyhláškou č. 501/2006 Sb., neboť se neúplně zabývaly změnou místních poměrů vyvolanou předmětnou stavbou. Odstup předmětné stavby od rodinného domu č. p. X je třeba posuzovat od reálně nejbližšího bodu umísťované stavby, který je dán přesahem střechy od obvodové zdi + osazení okapového žlabu. I v případě, kdy by žalobce ad b) vycházel z koordinačního situačního výkresu, činil by minimální odstup 9,05 m.

35. Předmětná stavba v místě věže na sušení hasičských hadic dosahuje výšky 11,5 m, což je výška o více než 2 m přesahující vzdálenost tohoto objektu od rodinného domu č. p. X. Dle přesvědčení žalobce ad b) je při hodnocení vzájemného odstupu staveb z hlediska naplnění požadavku na odstup staveb potřeba vycházet právě z této maximální výšky protilehlé stavby, přičemž s ohledem na účel a cíle vyhlášky č. 501/2006 Sb. je zcela irelevantní, že se tato část protilehlé stavby nenachází v celé její šířce či délce.

36. Žalobce ad b) rovněž poukazoval na skutečnost, že koordinační situační výkres je vyhotoven velice „nahrubo“. Žalobce ad b) vlastním přeměřením došel k odlišným délkám, než které jsou uvedeny v koordinačním výkrese. Touto námitkou se ale správní orgány vůbec nezabývaly.

37. Námitka nerespektování nutnosti vjezdu na pozemek p. č. XC a tedy k rodinnému domu č. p. X a zemědělské usedlosti č. p. X vycházela z projektové dokumentace, zejména z koordinačního situačního výkresu C.

3. Z tohoto podkladu se podává, že součástí navrhovaného řešení je také provedení celoplošné opravy asfaltobetonových ploch kolem předmětné stavby o ploše 180 m2 poškozených stavební činností, kde dojde k odfrézování stávajícího povrchu, jeho recyklaci a použití pro nové asfaltování. Rozsah této opravy je vyznačen v koordinačním situačním výkresu šedou barvou. Z koordinačního situačního výkresu se podává, že tato celoplošná oprava asfaltobetonových ploch zcela z jihovýchodní části od předmětné stavby pokrývá oblast příjezdové komunikace ke vjezdům na pozemek p. č. XC, k pozemku p. č. XD a ke stavbám č. p. X a č. p. X. Žalobce ad b) tak bude po dobu provádění těchto oprav zásadním způsobem zasažen ve svém spoluvlastnickém právu a právu přístupu k jeho nemovitostem. Správní orgány na tuto námitku zcela rezignovaly a vůbec ji nevypořádaly, aniž by odůvodnily její nezohlednění. Správní orgány neúplně zjistily skutkový stav a poměry v daném území a nezohlednily předmětnou stavbu z pohledu nezbytnosti průjezdu vozidel ostatních vlastníků nemovitostí.

38. Správní orgány jsou zároveň povinny dbát na to, aby docházelo k dodržování podmínek vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, která mimo jiné v §1d ve spojení s přílohou č. 8, části B.8, písm. d) stanoví, že dokumentace pro vydání společného povolení musí po obsahové stránce uvádět též vliv provádění stavby na okolní stavby a pozemky, přičemž správní orgán je povinen na řádné splnění této povinnosti dohlížet. Ani touto námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval.

39. Dále žalobce ad b) namítal, že není zřejmé, jak budou požární vozidla do a z předmětné stavby zajíždět a vyjíždět, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce ad b). Vypořádání této námitky správním orgánem I. stupně považuje žalobce ad b) za zcela nedostačené, žalovaný v napadeném rozhodnutí tuto námitku jakkoli nezmínil a ani ji nehodnotil.

40. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal pouze námitku omezení stávajícího vjezdu k rodinnému domu č. p. X, případně též stavbě č. p. X a na pozemek p. č. XC a námitku, že projektová dokumentace nesplňuje požadavky vyhlášky č. 286/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Podle žalobce správní orgány námitku omezení stávajícího vjezdu zjevně nepochopily správně a řádně ji nepřezkoumaly a nehodnotily. Hodnotily ji bez přihlédnutí ke skutečným poměrům a situaci v místě, když navíc zcela zřejmě zaměnily vjezd na pozemek p. č. XC sloužící k obsluze a údržbě stavby č. p. X s vjezdem na pozemek p. č. XC sloužícím k obsluze a údržbě pozemku p. č. XD a rodinného domu č. p. X. Z koordinačního výkresu se podává, že žalovaným v jeho zrušeném rozhodnutí hodnocená šířka odstupu předmětné stavby od hranice pozemku p. č. XC o velikosti 5,85 m a šířka vjezdových vrat na pozemek p. č. XC o velikosti 4,25 m se zjevně vztahují k vjezdu sloužícímu primárně k provozu a obsluze stavby p. č. X a většiny pozemku p. č. XC. V případě potřeby vjezdu na pozemek p. č. XC dodávkou či připojeným vozíkem bude při umístění předmětné stavby k dispozici na vytočení a manévrování prostor o šířce kolem 5 m, což vjezd takovým vozidlům znatelně ztíží, ne–li zcela znemožní. Správní orgány se s touto skutečností dosud nevypořádaly.

41. Umístění předmětné stavby omezuje též možnosti vjezdu na pozemek p. č. XC sloužící k obsluze a údržbě stavby č. p. X s vjezdem, k tomu žalobce ad b) odkázal na svou argumentaci týkající se vypovídající hodnoty předložených koordinačních situačních výkresů a argumentaci uvedenou v části žaloby týkající se námitky nerespektování nutnosti vjezdu na pozemek p. č. XC a k rodinnému domu č. p. X a zemědělské usedlosti č. p. X a námitky, že není zřejmé, jak budou požární vozidla zajíždět a vyjíždět z předmětné stavby, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce ad b).

42. Umístění předmětné stavby fakticky způsobuje též očividný rozpor s ustanovením § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle nějž šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu, je 8 m. Při jednosměrném provozu lze tuto šířku snížit až na 6,5 m.

43. Poslední žalobní námitka žalobce ad b) se týkala toho, že projektová dokumentace nesplňuje požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., přičemž jeho argumentace byla totožná s argumentací obsaženou v žalobě žalobkyně ad a). Vyjádření žalovaného 44. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že po zrušení jeho předchozího rozhodnutí postupoval v souladu s právním názorem, který vyslovil soud. Do spisu doplnil podklady, se kterými se účastníci řízení měli možnost seznámit a uplatnit námitky. Uplatněné námitky žalovaný vypořádal přezkoumatelným způsobem. Žalovaný trval na napadeném rozhodnutí a odkázal na něj. Zároveň uvedl, že považuje žalobní námitky za nedůvodné. K obsahu žalob žalovaný uvedl, že v pokračujícím odvolacím řízení odstranil nedostatky, které mu vytkl soud, a s ostatními odvolacími námitkami, jejichž vypořádání shledal soud zákonným a přezkoumatelným se již nemusel znovu zabývat. Proto se již nezabýval námitkou nerespektování požadavků na odstup staveb a zabýval se námitkami týkajícími se vjezdu na pozemek p. č. XC a tím, jak je zajištěno založení předmětné stavby do nezámrzné hloubky. Námitky týkající se hloubky založení předmětné stavby nejsou zpracovány oprávněnou osobou s příslušnou autorizací a nebyl předložen žádný odborný posudek, který by mohl prokázat, že podklady doplněné do spisu nejsou pro rozhodnutí ve věci použitelné. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 45. K žalobě se vyjádřila osoba zúčastněná na řízení, paní Ludmila Hrbáčková. Uvedla, že se plně ztotožňuje s obsahem žalob. Vyjádření žalovaného vnímá jako tendenční, přičemž žalovaný zároveň nijak přesvědčivě nevyvrátil argumenty žalobců. Žalovaný nikterak nereagoval na námitky žalobců týkající se porušení závazných norem určujících minimální nezámrznou hloubku pro různé typy zakládaných staveb v závislosti na jejich podloží. Tvrzení žalovaného, že předmětná stavba neomezí přístup na pozemek p. č. XB není ničím podložené ani blíže zdůvodněné a je v příkrém rozporu se skutečnostmi a důkazy předloženými žalobci. Jednání ve věci 46. V předmětné věci soud nařídil na 29. 5. 2024 jednání. Zúčastnili se ho žalobce ad b) J. H., taktéž v roli jednatele žalobkyně ad a), jeho zástupce Mgr. Jakub Limburský (na základě plné moci udělené JUDr. Miroslavem Zamiškou) a též paní L. H., osoba zúčastněná na řízení. Žalovaný se z jednání omluvil.

47. Soud ve věci neprováděl dokazování. Pokud jde o důkazní návrhy obsažené v obou žalobách, jednalo se o listiny, které jsou součástí správního spisu. Zástupce žalobců uvedl, že na provedení těchto důkazů netrvá, ostatně, důkaz obsahem správního spisu se v soudním řízení správním neprovádí. V rámci jednání však zástupce žalobců soudu navrhl k provedení ještě sadu šesti fotografií zachycujících zejména současný stav věci, okolí hasičské zbrojnice, vjezdové poměry a poškození splaškové a dešťové kanalizace budovanou vrtanou studnou a dále sdělení Městského úřadu Staňkov týkající se právě budované studny a vycházející z kontrolní prohlídky na místě samém.

48. Důvodem neprovedení těchto důkazů je jejich nadbytečnost. Jde–li o situaci týkající se vrtané studny, obsah ani jedné ze žalob se této stavbě nevěnuje. Nejde tedy o součást předmětu řízení. Provedení těchto důkazů (fotografie vzniklého poškození a sdělení Městského úřadu Staňkov k řešení tohoto poškození) by tedy z pohledu předmětu řízení nepřineslo nic podstatného.

49. Jde–li o navržené fotografie, které zobrazují současný stav věci, ani jejich provedením by soud nemohl získat skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci, neboť napadené rozhodnutí přezkoumává soud optikou skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Má–li tedy některý žalobce za to, že stavebník nerespektuje vydané povolení, čímž zasahuje do jeho veřejných subjektivních práv, má k dispozici jiné právní nástroje k jejich ochraně než řízení o těchto žalobách. Konečně, pokud jde o fotografie zachycující historický stav věci, resp. o zobrazení celkové situace, soud se mohl při rozhodování věci opřít o obdobné fotografie, resp. obdobná zobrazení, která jsou obsažena ve správním spise. Nebyl proto žádný důvod tyto fotografie a zobrazení provádět k důkazu při jednání. Posouzení věci 50. Z uplatněných žalobních bodů se soud nejprve zabýval problematikou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. První žalobní bod uplatněný v žalobách obou žalobců poukazoval na to, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s jejich odvolacími námitkami. Je v logice soudního přezkumu správního rozhodnutí, aby soud nejprve vypořádal námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Jak plyne i z ustálené judikatury NSS, „teprve dospěje–li soud k závěru o přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, může se zabývat dalšími námitkami“ (rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004–105, č. 617/2005 Sb. NSS).

51. Oba žalobci představili ve své žalobě (vzájemně částečně odlišný) seznam námitek, které uplatnili ve svých odvoláních proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Současně poukázali na námitky uvedené pod č. 2, 3 a 5–14. Podle žalobců nebyly tyto námitky řádně vypořádány, neboť žalovaný se jimi zabýval tak, jakoby jeho předchozí rozhodnutí nebylo zrušeno, takže na něj nelze odkazovat. I kdyby to však bylo možné, nebyly řádně vypořádány námitky žalobkyně ad a) uplatněné pod č. 2 a 3 a námitky žalobce ad b) uplatněné pod č. 2, 3 a 5. S ohledem na průběh jednání ve věci dne 29. 5. 2024, v jehož rámci zástupce žalobce ad b) tyto žalobní námitky představil v poněkud jiném vyznění, totiž jakoby namítal nesprávné právní posouzení těchto námitek, konstatuje soud, že takové představení daných námitek odporuje jejich formulaci v žalobě. V této souvislosti soud poukazuje, jde–li o žalobu žalobkyně ad a), na stranu 7 žaloby, v níž žalobkyně ad a) tvrdí, že žalovaný se s její námitkou týkající se nesplnění ochranných pásem inženýrských sítí v místě vjezdu na pozemek p. č. XB „vůbec nevypořádal, ani neuvedl, z jakého důvodu ji eventuálně nepovažuje za relevantní či nezpůsobilou zasáhnout práva žalobkyně nebo vyvolat nezákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně.“ Taktéž na straně 9 své žaloby uvádí žalobkyně ad a), že „Obsahově tyto námitky [uvedené pod body ad 2) a ad 3)], které byly doplněny žalobkyní v reakci na podklady nově založené do správního spisu jak z vlastní činnosti žalovaného, tak osobou zúčastněnou na řízení, zůstaly ze strany žalovaného rovněž zcela nevypořádány, a to zejména s ohledem na skutečnosti uvedené po doplnění podkladů pro rozhodnutí v následných vyjádřeních žalobkyně. (…) Jejich nevypořádání, resp. naprosté ignorování, ze strany žalovaného pak zásah do práv žalobkyně představuje zcela určitě, a to takovým způsobem, který dle žalobkyně má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného.“ Ostatně, tento žalobní bod je žalobkyní ad a) na straně 5 žaloby uvozen následujícím tvrzením: „Žalobkyně předně uvádí, že dle jejího názoru se žalovaný fakticky vůbec nevypořádal s námitkami žalobkyně označenými výše v části II. této žaloby jako body ad 2), ad 3) a ad 5) až ad 14), které nicméně žalobkyně uvedla v rámci svého odvolání a již předtím v rámci námitek v řízení před správním orgánem prvního stupně.“ Obsahově totožná vyjádření v příslušném žalobním bodu uvedl i žalobce ad b), k tomu srov. str. 5 jeho žaloby, resp. str. 7 jeho žaloby.

52. Tato tvrzení podle názoru soudu jednoznačně konstituují žalobní bod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Sama skutečnost, že žalobci obsah těchto námitek, jejichž úplné nevypořádání žalovaným namítají, současně do své žaloby překopírovali ze svých podání učiněných ve správním řízení in extenso, ještě sama o sobě neznamená, že žalobci fakticky namítají, že tyto námitky byly nesprávně právně posouzeny. Takováto dvě tvrzení vedle sebe koneckonců nemohou logicky obstát. Pakliže žalobci tvrdí, že jejich konkrétní námitky nebyly žalovaným vůbec vypořádány, resp. byly naprosto ignorovány, nemohou jedním dechem upozorňovat na nesprávnost jejich vypořádání. Soudu v rámci jednání neuniklo, že zástupce žalobců při svém přednesu opustil tvrzení o úplném nevypořádání těchto námitek, přičemž se soustředil na způsob jejich vypořádání. Takovým postupem však natolik změnil svou žalobní argumentaci, že fakticky uplatnil nový žalobní bod, neboť zcela vybočil z mezí tvrzení, která jsou obsažena v žalobách. To je však nepřípustné, neboť žalobu nelze rozšiřovat o nové žalobní body po uplynutí lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Soud proto žalobní argumentaci vypořádal tak, jak byla uplatněna ve včasně podané žalobě, nikoli v té podobě, ve které ji zástupce žalobců prezentoval v rámci jednání.

53. Totéž platí pro argumentaci týkající se budované vrtané studny. Tato argumentace se ani v jedné žalobě nenachází a žalobci ji uplatnili ústy svého zástupce až při soudním jednání, tedy rovněž opožděně, a proto rovněž nepřípustně.

54. Soud se tedy zabýval tím, zda se žalovaný zabýval žalobci označenými námitkami (které žalobci považují za zcela nevypořádané, resp. ignorované).

55. Žalobkyně ad a) uvádí v žalobě pod specifikovanými čísly (2, 3, 5–14) tyto odvolací námitky: – 2) Nejsou splněna ochranná pásma inženýrských sítí (hloubky, pevnosti potrubí) v místě vjezdu na pozemek účastníka parc. č. XB; – 3) Schvalovaná stavba je ze své jižní strany umístěna pouze 0,9 m (s přesahem střechy o dalších 0,45 m) od hranice pozemku účastníka parc. č. XB; – 5) Dochází k povolení vodohospodářské stavby, které standardně nejsou povolovány bez samostatného povolení vodoprávního úřadu; – 6) Sporné využití nové studny jako hlavního zdroje pitné vody pro objekt hasičské zbrojnice s ohledem na kvalitu podzemních vod a možný vliv vedlejšího rybníka; – 7) Projektová dokumentace nesprávně uvádí vyústění domovní ČOV do stávající jednotné kanalizace (splašková přípojka), když se ve skutečnosti jedná o dešťovou kanalizaci s vyústěním do rybníka; – 8) Nedostatečné řešení likvidace dešťových vod ze zpevněných ploch (zejména ropné produkty) s ohledem na přilehlý rybník a možnou kontaminaci vodního toku; – 9) Projektová dokumentace neodpovídá prostorovému uspořádání (hranice pozemků, zpevněných ploch a umístění inženýrských sítí) – je zakreslena nepřesně bez geodetického zaměření a zakreslení dle skutečnosti; – 10) Není zřejmé, jak budou v rámci hasičské zbrojnice vozidla zajíždět a vyjíždět (chybí obalové křivky) – mohlo by dojít k omezení provozu žalobkyně ad a) (vjezdu a výjezdu na / z jejího pozemku); – 11) Projektová dokumentace neřeší opatření proti padajícímu sněhu na pozemek žalobkyně ad a) a veřejný prostor; – 12) Z projektové dokumentace není zřejmý původní a upravený terén (na rozích objektu) = neodpovídají vzájemné výkresy (půdorys, řez a situace); – 13) Není zřejmé technické provedení napojení kanalizace na stávající BT 300 – prostorové uspořádání přípojky; – 14) Nebyl předložen provozní řád dešťové kanalizace BT 300, aby bylo zřejmé, o jakou kanalizaci obce se jedná.

56. Žalobce ad b) uvádí v žalobě pod specifikovanými čísly (2, 3 a 5–14) tyto odvolací námitky: – 2) Nejsou splněny požadavky na odstup staveb stanovené vyhláškou č. 501/2006 Sb.; – 3) Provádění navržené stavby nerespektuje nutnost vjezdu na pozemek parc. č. XA, a tedy k rodinnému domu č. p. X a zemědělské usedlosti č.p. X, ve spoluvlastnictví žalobce ad b); – 5) Není zřejmé, jak budou požární vozidla do a z umísťované hasičské zbrojnice zajíždět a vyjíždět, aby nedocházelo k omezení vlastnických práv a provozu nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobce ad b) (chybí obalové křivky). – 6) Dochází k povolení vodohospodářské stavby, které standardně nejsou povolovány bez samostatného povolení vodoprávního úřadu; – 7) Sporné využití nové studny jako hlavního zdroje pitné vody pro objekt hasičské zbrojnice s ohledem na kvalitu podzemních vod a možný vliv vedlejšího rybníka; – 8) Projektová dokumentace nesprávně uvádí vyústění domovní ČOV do stávající jednotné kanalizace (splašková přípojka), když se ve skutečnosti jedná o dešťovou kanalizaci s vyústěním do rybníka; – 9) Nedostatečné řešení likvidace dešťových vod ze zpevněných ploch (zejména ropné produkty) s ohledem na přilehlý rybník a možnou kontaminaci vodního toku; – 10) Projektová dokumentace neodpovídá prostorovému uspořádání (hranice pozemků, zpevněných ploch a umístění inženýrských sítí) – je zakreslena nepřesně bez geodetického zaměření a zakreslení dle skutečnosti; – 11) Projektová dokumentace neřeší opatření proti padajícímu sněhu na pozemek žalobkyně ad a) a veřejný prostor; – 12) Z projektové dokumentace není zřejmý původní a upravený terén (na rozích objektu) = neodpovídají vzájemné výkresy (půdorys, řez a situace); – 13) Není zřejmé technické provedení napojení kanalizace na stávající BT 300 – prostorové uspořádání přípojky; – 14) Nebyl předložen provozní řád dešťové kanalizace BT 300, aby bylo zřejmé, o jakou kanalizaci obce se jedná.

57. Soud především připomíná, že vada nepřezkoumatelnosti skutečně může být založena nevypořádáním uplatněné argumentace účastníka řízení. Podle § 68 odst. 3 správního řádu platí, že informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům pro vydání rozhodnutí, je esenciální součástí odůvodnění rozhodnutí správního orgánu. Tato forma nepřezkoumatelnosti se nazývá nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů a vzniká zejména tehdy, opomene–li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (i implicitně) reagovat.

58. Vada nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nemůže být založena jen tím, že příslušná část jeho odůvodnění je uvozena jako rekapitulace závěrů obsažených v původním rozhodnutí, následně zrušeném soudem. V tomto směru je třeba akcentovat, že byť žalovaný správní orgán danou část napadeného rozhodnutí uvozuje větou, podle níž „Odvolací orgán rozhodnutím ze dne 25. 11. 2021, č. j. PK–RR/4243/21, napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu, k odvolacím důvodům sdělil následující“, samotné vypořádání odvolacích důvodů pojímá do svého (nového) rozhodnutí. Ostatně, příslušná pasáž, v níž jsou již konkrétně odvolací námitky vypořádány, je označena větou: „Vypořádání se s jednotlivými body odvolání:“, takže citovaná odkazovací věta na počátku odstavce může být chápána spíše jako stylistická neobratnost, než úmysl žalovaného prostě odkázat na vypořádání odvolacích námitek v jeho předchozím rozhodnutí. I kdyby tomu tak však bylo a žalovaný by se i po doplnění správního řízení mínil přidržet způsobu, kterým odvolací námitky žalobců vypořádal, nebylo by takovému postupu z hlediska přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí co vytknout, pakliže by ono vypořádání těchto námitek do svého rozhodnutí převzal, tj. jej v něm uvedl. V posuzované věci nejde o to, jak sugeruje žaloba, že by žalovaný „pouze“ odkazoval na své zrušené rozhodnutí, jakoby se snad omezil pouze na to, že setrvává na způsobu jejich vypořádání ve svém předchozím (soudem zrušeném) rozhodnutí, aniž by ono samotné vypořádání nebylo do odůvodnění nového (nyní žalobami napadeného) rozhodnutí vůbec převzato.

59. Soud z odůvodnění napadeného rozhodnutí ověřil, že ke všem uplatněným odvolacím námitkám připojil žalovaný konkrétní vypořádání, které je autentickým obsahem napadeného rozhodnutí. Paušální tvrzení žalobců, že jejich označeným námitkám se nedostalo vypořádání již jen proto, že se jedná o „byť detailnější“ vypořádání námitek, které bylo obsaženo v předchozím rozhodnutí žalovaného, není důvodné. Již z čistě praktického pohledu je obtížně představitelné, jak jinak by měl žalovaný postupovat, aby uspokojil nároky žalobců, pokud uplatněné odvolací námitky zůstaly stejné (k vypořádání těch námitek, jež se dle žalobních tvrzení obsahově změnily v důsledku dalších vyjádření žalobců, resp. v důsledku doplnění podkladů do správního spisu níže) a žalovaný je rovněž stejně jako v předchozím rozhodnutí posoudil jako nedůvodné. Měl by tedy žalovaný totéž vyjadřovat rozdílnými slovy jen proto, aby žalobci nemohli tvrdit, že neodkazuje či pouze nerozvíjí odůvodnění svého předchozí rozhodnutí? Soud je přesvědčen, že nikoli. Jednalo by se o pouhou nepraktickou manýru, aniž by se na přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí cokoli změnilo k lepšímu. Uvádí–li přitom žalobci, že daným postupem žalovaného došlo „ke zjevnému zkrácení“ jejich práv, není soudu jasné, čím se tak mělo stát. Žalobci toto své kategorické tvrzení pohříchu nijak nevysvětlují.

60. Dále se soud zabýval otázkou, zda v testu přezkoumatelnosti obstojí způsob, kterým se žalovaný vypořádal s konkrétními námitkami žalobců, u nichž dle mínění žalobců došlo v dalším průběhu řízení (poté, co bylo původní rozhodnutí žalovaného zrušeno soudem), k posunu buď ve zjištěném skutkovém stavu, nebo v obsahovém vymezení těchto námitek v důsledku doplnění vyjádření apod.

61. Jak je uvedeno výše, u žalobkyně ad a) se jedná o námitky, které sama uvádí pod body 2) a 3). Námitka pod bodem 2) se týká ochranných pásem inženýrských sítí (hloubka, pevnost potrubí) v místě vjezdu na pozemek p. č. XB. K této námitce soud dodává, že právě žalobkyně ad a) je vlastnicí daného pozemku. Ze správního spisu soud zjistil, že je pravdou, že žalobkyně ad a) ve svém podání ze dne 20. 2. 2023 skutečně namítla totéž, co následně zkopírovala do žaloby, konkrétně že namítá uložení odvodu odpadních a dešťových vod do obecní kanalizační stoky jednotné kanalizace. Dle normy ČSN 73 6005 má být krytí pro podzemní trasy konstrukce stoky a kanalizační přípojky od vozovky minimálně 1 800 mm. Zároveň nezámrzná hloubka pro „liniové“ stavby–instalace vedené v zemi (vodovody, kanalizace apod.) činí nejméně 1 500 mm. Tyto regulativy nejsou dle žalobkyně ad a) v daném případě splňovány. Žalovaný tuto námitku vypořádal na straně 7 napadeného rozhodnutí takto: „Ad 7. Jak již uvedl odvolací orgán v předchozím bodě, vjezd na pozemek parc. XB v k.ú. X není stávající, tudíž omezení vjezdu z hlediska nosnosti je námitka neopodstatněná. V zeleném pásu se v sousedství pozemku parc. č. XB nachází kanalizační přípojka od ČOV do kanalizace BT 300. Dle projektové dokumentace „X, č. kat X, 116 Výstavba hasičské zbrojnice, ČOV“ zpracované Ing. Michaelou Tanczošovou, autorizovaným inženýrem pro stavby vodního hospodářství ČKAIT 0202320, bude kanalizační přípojka uložena v hloubce cca 1m dle platných právních předpisů a normových hodnot pro umístění stavby mimo komunikaci. Napojení na BT 300 bude též mimo komunikaci.“ 62. Z toho je patrné, že námitka, podle níž se žalovaný s danými tvrzeními žalobkyně ad a) vůbec nezabýval, neobstojí. Z citovaného vypořádání námitky je naopak patrné, že žalovaný námitku vypořádal, přičemž vycházel z jiných skutkových zjištění, než která (bez jakýchkoli důkazních návrhů) předestírala žalobkyně ad a). Zatímco totiž žalobkyně ad a) svá tvrzení založila na tom, že existuje stávající vjezd na pozemek p. č. XB, takže je třeba zkoumat nosnost terénu nad vedením kanalizace, žalovaný setrval na svém stanovisku, že se o stávající vjezd nejedná (této otázce bude věnována samostatná pozornost níže ke zvláštní žalobní námitce). Stejně tak zatímco žalobkyně ad a) svou námitku založila na tom, že kanalizace je vedena pod komunikací, žalovaný konstatoval, že tomu tak není, kanalizace je vedena pod v zeleném pásu v sousedství pozemku p. č. XB. Z projektové dokumentace zpracované Ing. Michaelou Tanczošovou, zejména z výkresů C.2 a D.2, je navíc přitom patrné, že kanalizační přípojka není vedena pod komunikací. Toto zjištění pak samo o sobě vylučuje argumentaci žalobkyně ad a) vycházející z jejího nepodloženého tvrzení, že kanalizace a kanalizační přípojka bude uložena pod komunikací, což by pochopitelně kladlo vyšší nároky na hloubku uložení. Pokud pak žalobkyně ad a) tvrdí, že kanalizace má být uložena v nezámrzné hloubce alespoň 1,5 m, není soudu jasné, odkud tento údaj čerpá. Odkazuje–li sama na „vodovody, kanalizace apod.“, lze jen podotknout, že nároky na hloubku uložení jednotlivých inženýrských sítí z hlediska požadavku nezámrznosti se mohou podstatně lišit (vyšší nároky jsou zpravidla kladeny právě na vodovody a nižší na kanalizaci), do úvahy je navíc nutné brát i další aspekty věci jako je spád apod. Žalobkyně ad a) tedy v tomto ohledu svou žalobní námitku formuluje nejasně či zavádějícím způsobem, neboť neuvádí, odkud svá tvrzení čerpá. Za takové situace ovšem není úkolem soudu, aby vlastní pátrací činností vyhledával argumenty podporující žalobu či ji dotvářel (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

63. Žalobkyně ad a) dále uvedla, že se žalovaný vůbec nevypořádal s její námitkou, kterou v žalobě označila pod č. 3). Ta se týká odstupu předmětné stavby od pozemku p. č. XB v k. ú. X, jehož je žalobkyně ad a) vlastnicí. Rovněž v případě této námitky soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně ad a) ve svém podání ze dne 20. 2. 2023 uvedla to, co následně zkopírovala do žaloby. Má za to, že předmětná stavba je umístěna v rozporu s § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., resp. s § 23 odst. 2 této vyhlášky.

64. V napadeném rozhodnutí byla tato námitka žalovaným vypořádána pod bodem 9 (str. 7–8 napadeného rozhodnutí) následujícím způsobem: „Ad 9. Námitkou týkající se vzdálenosti stavby od hranice sousedního pozemku se zabýval detailně stavební úřad v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí a odvolací orgán se s jeho názorem ztotožňuje. Jedná se o stavbu občanské vybavenosti, pro kterou se neaplikuje § 25 odst. 2 a 5 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, který vždy hovoří o stavbách rodinných domů nebo na pozemcích rodinných domů. Vzájemné odstupy staveb se tedy posuzují podle § 25 odst. 1 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, musí splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické a požární ochrany. Stavba je navržena tak, že svým vzhledem kopíruje urbanistický a architektonický charakter obce, nad toto orgán územního plánování vydal pro stavbu souhlasné závazné stanovisko. Z hlediska vlivu stavby na životní prostředí byla stavba posouzena příslušným dotčeným orgánem odborem životního prostředí v rámci koordinovaného závazného stanoviska ze dne 28.06.2021 čj. MUHT 9085/2021. Záměr z hlediska hygienických požadavků posoudila Krajská hygienická stanice podle zákona č. 258/2000Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů a vydala dne 25.06.2021 pod čj. KHSPL/16648/21/2021 souhlasné závazné stanovisko. Stavbu z hlediska její požární bezpečnosti posoudil Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje a vydal dne 28.06.2021 čj. HSPM–1003–6/2021 DO na základě dokumentace a zpracovaného požárně bezpečnostního řešení stavby souhlasné koordinované závazné stanovisko. Odvolací orgán k tomuto pouze doplňuje, že požárně nebezpečný prostor nepřesahuje na sousední pozemek. Stavební úřad potažmo pak odvolací orgán dále ověřil, zda lze provádět údržbu stavby, toto je zajištěno, protože stavba se nachází na otevřené ploše návsi a přístup je k ní ze všech stran volný. Vzájemné odstupy stavby nebytové ve vztahu ke stavbě pro bydlení se dále posuzují podle § 25 odst. 4 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, který stanoví, že odstup mezi budovami musí být roven minimálně výšce vyšší z protilehlých stěn, což platí v případě, že jsou ve stavbě pro bydlení okna obytných místností. Z koordinačního situačního výkresu vyplývá, že vzdálenost rodinného domu čp. X a hasičské zbrojnice je 9,05 m což je více než je výška stěny hasičské zbrojnice směrem ke stavbě pro bydlení, stejně tak rodinný dům má stěnu směrem k hasičské zbrojnici pouze do výšky přízemí tzn. že výšky daleko nižší než je vzájemná vzdálenost staveb. I toto ustanovení vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území je splněno. Odvolatel uvádí, že vzájemné odstupy se měří od přesahu střechy, k tomuto odvolací orgán uvádí, že dle § 25 odst. 8 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území se vzájemné odstupy měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, balkónů, lodžií a teras staveb. Toto ustanovení nehovoří o přesahu střechy. Pouze ust. § 23 odst. 2 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území stanoví, že stavby se umisťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Toto je splněno, protože přesah střech nezasahuje na sousední pozemek.“ 65. Z této citace je evidentní, že ani v tomto případě nemůže tvrzení žalobkyně ad a), podle něhož se žalovaný její námitkou vůbec nezabýval, obstát. Žalovaný se přezkoumatelně vyjádřil k oběma dílčím argumentům obsaženým v této námitce (jak z pohledu § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., tak z pohledu § 23 této vyhlášky). Pokud pak žalobkyně ad a) v samém závěru svého vylíčení tohoto žalobního bodu tvrdí, že tato námitka zůstala zcela nevypořádána, „zejména s ohledem na skutečnosti uvedené po doplnění podkladů pro rozhodnutí v následných vyjádřeních žalobkyně“, nelze to opět hodnotit jinak než jako pokus o přenesení své povinnosti řádně vymezit žalobní bod na soud. Není věcí soudu, aby za žalobkyni ad a) dotvářel její argumentaci nebo snad sám přistoupil k posuzování, zda všechna dílčí tvrzení obsažená v jejím sdělení ze dne 20. 2. 2023, či dokonce ve všech dalších samotnou žalobkyní ad a) blíže neoznačených vyjádřeních nalezla adekvátní odraz v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud měla žalobkyně ad a) za to, že některý její konkrétní argument nebyl dostatečně žalovaným vypořádán, bylo její povinností jej označit, což neučinila.

66. Lze konstatovat, že žalobní bod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněný žalobkyní ad a) není důvodný.

67. Stejný žalobní bod uplatnil ve vztahu k vypořádání některých svých argumentů i žalobce ad b). Učinil tak konkrétně jednak ve vztahu ke svým odvolacím námitkám ad 2), 3) a ad 5) až ad 14). Nejprve, stejně jako žalobkyně ad a) namítl žalobce ad b), že označené námitky nebyly řádně vypořádány, protože podle jeho názoru žalovaný pouze odkázal na své předchozí, soudem zrušené rozhodnutí. Tuto námitku soud nepovažuje za důvodnou ze stejných příčin, které uvedl při vypořádání totožné námitky uplatněné žalobkyní ad a) shora. Na toto odůvodnění proto soud odkazuje.

68. Dále žalobce ad b) namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, že nebyly vůbec vypořádány jeho námitky označené pod body ad 2), 3) a 5). Ve vztahu k nim žalobce ad b) do žaloby v plném rozsahu zkopíroval jejich znění ze svého podání učiněného ve správním řízení ze dne 20. 2. 2023 s tím, že se s nimi žalovaný nijak nevypořádal.

69. Jde–li o námitku pod bodem 2), tkví její podstata v tvrzení žalobce ad b), podle něhož správní orgány nerespektovaly ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., zakotvující minimální vzdálenost sousedících staveb pro bydlení. Podle žalobce ad b) totiž předmětná stavba včetně věží na sušení hasičských hadic bude měřit 11,5 m, ale vzdálenost od domu č. p. X, který je spoluvlastnictvím žalobce ad b), činí jen 9,05 m. Podle žalobce ad b) pro určení minimálního odstupu staveb nutno počítat právě s hodnotou výšky věže. Ze správního spisu soud ověřil, že žalobce ad b) skutečně tuto námitku ve svém podání ze dne 20. 2. 2023 uplatnil pod bodem 2).

70. Jak už ale soud uvedl výše, žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval problematikou vzájemného odstupu staveb pod bodem 9 na str. 7–8 napadeného rozhodnutí. Jak plyne ze shora uvedené citace vypořádání této námitky, zabýval se žalovaný i odstupem staveb z pohledu § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Sama skutečnost, že žalobce ad b) se způsobem tohoto vypořádání možná věcně nesouhlasí, ještě neznamená, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a už vůbec ne to, že by se žalovaný danou námitkou vůbec nevypořádal. Tato námitka tedy neobstojí.

71. Pokud jde o námitku pod bodem 3), v ní se jedná o tvrzené omezení žalobce ad b) ve výkonu jeho vlastnických práv v užívání vjezdu na pozemek p. č. XC a XD a ke stavbám č. p. X a X v žalobcově spoluvlastnictví, a to v průběhu realizace předmětné stavby v důsledku celoplošné opravy asfaltobetonových ploch kolem nové budovy hasičské zbrojnice. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobce ad b) tuto námitku opravdu ve svém podání ze dne 20. 2. 2023 uplatnil.

72. Z obsahu napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný se touto námitkou zabýval pod bodem 10 na straně 8 napadeného rozhodnutí. Žalovaný konkrétně konstatoval: „Ad 10. Odvolatelé uvádějí, že projektová dokumentace neřeší způsob provádění stavby vzhledem k vjezdu na pozemky RD čp. X a X. Tuto námitku odvolatelé neuplatnili v rámci projednání žádosti, kdy bylo možno po dohodě s žadatelem stanovit dle požadavků odvolatelů podmínky pro provádění stavby. Odvolací orgán proto k této námitce dle § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlíží. Obecně lze konstatovat, že stavba jednotlivých jejích částí bude prováděna oprávněnou firmou, která při provádění stavby musí obecně dbát na to, aby neobtěžovala vlastníky sousedních nemovitostí nad míru obvyklou.“ 73. Ani ve vztahu k této námitce tedy neobstojí tvrzení žalobce ad b), že se jí žalovaný vůbec nezabýval, ani nesdělil důvod, proč ji zohlednit nelze. Žalovaný naopak jednoznačně přezkoumatelně vysvětlil, že námitku považuje za uplatněnou v rozporu s koncentrační zásadou zakotvenou v § 82 odst. 4 správního řádu.

74. Stejně tak nelze přisvědčit tvrzení žalobce ad b), že se žalovaný vůbec nezabýval námitkou nedostatečnosti projektové dokumentace. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 8) sdělil: „Ad 11. a 12. Tato námitka byla uplatněna v rámci projednání bez bližší specifikace, v čem spatřují odvolatelé dokumentaci nepřesnou. Odvolací orgán přezkoumal předloženou dokumentaci a dle jejího názoru je pro potřeby společného povolení záměru dostatečná. Nejedná se o prováděcí dokumentaci, ve které se jednotlivé stavby detailněji rozkreslují. Je čistě na investorovi spolu s prováděcí firmou, zda zadá vypracování prováděcí dokumentace. Dokumentace předložená k žádosti je zpracována podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. A stavební úřad potažmo odvolací orgán nemůže po žadateli požadovat nic nad podklady stanovené prováděcími předpisy. Geometrické zaměření stávajících sítí tzv. vytýčení sítí se provádí až před započetím výkopových prací. Na základě skutečností zjištěných ze spisového materiálu bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Námitky týkající se splnění OTP – zejména tepelné techniky přesahují § 94n odst. 3 stavebního zákona, neboť tepelná technika budovy nemůže ovlivnit vlastnická práva k sousedním pozemkům.“ 75. Není tedy pravda, že by se žalovaný danou námitkou vůbec nezabýval. Nutno navíc konstatovat, že z vylíčení této dílčí námitky v žalobě [str. 8 žaloby žalobce ad b)], není vůbec jasné, jaké „odůvodněné a podložené závěry vycházející z posouzení veškerých podkladů a místních souvislostí při aplikaci příslušných předpisů“ má vlastně žalobce ad b) na mysli, resp. co konkrétně žalobce ad b) ve vypořádání své námitky postrádá. I zde se tedy jedná o natolik vágní vymezení námitky, že její optikou vůbec není možno provést soudní přezkum (nad rámec vyvráceného tvrzení, že se žalovaný danou námitkou nezabýval vůbec, což prima facie není pravda).

76. Pokud pak žalobce ad b) „z preventivních důvodů“ odkazuje na body 5 a 7 svého vyjádření ze dne 16. 7. 2021 adresovaného správnímu orgánu I. stupně, v němž prý tyto námitky byly „nutně implicitně“ obsaženy, soud tomu přisvědčit nemůže. V bodě 5 tohoto podání společného pro žalobkyni ad a) i žalobce ad b) se uvádí: „5. Předložená projektová dokumentace neodpovídá prostorovému uspořádání (hranice pozemků, zpevněných ploch a umístění inženýrských sítí) – je zakreslena do katastrálního snímku (nepřesné) – nutné geodetické zaměření a zakreslení dle skutečnosti – nebylo provedeno dle předchozí námitky.“ V bodě 7 se pak uvádí: „7. Není zřejmé, jak budou vozidla zajíždět a vyjíždět obalové křivky = prokázat, že nedojde k omezení našeho provozu (zákaz stání před hasičárnou).“ Z těchto vyjádření skutečně nelze dovozovat, že žalobce ad b) brojil proti možnému omezení přístupu k objektům č. p. X a X v průběhu realizace stavby, a to ani implicitně. Skutečnost, že žalobce ad b) tyto námitky formuloval v dané době právně nezastoupen, ještě neznamená, že je možno pod jejich vymezení zahrnovat v podstatě cokoli. Je věcí účastníka správního řízení, zda se v řízení nechá zastoupit, nebo bude jednat sám. Skutečnost, že se účastník řízení zastoupit nenechá a jedná v řízení sám, nijak neimplikuje, že se podání takového účastníka budou vykládat „volněji“, resp. že by je správní orgán měl snad vypořádávat jaksi nad rámec toho, co je v nich uvedeno, tedy předvídat, co by ještě nezastoupený účastník řízení mohl ve věci uplatnit a takové samotným správním orgánem dovozené námitky následně vypořádávat. Podle § 37 odst. 1 věta druhá správního řádu se podání posuzuje podle svého obsahu bez ohledu na to, jak je označeno. Je to tedy obsahové vyjádření podání, které je rozhodující. Správní orgány jsou povinny respektovat vůli účastníka řízení, proto by pochybily, pokud by v rozporu s tímto ustanovením správního řádu nevzaly v potaz, co je v podání obsaženo (§ 68 odst. 3 správního řádu), ale stejně tak by pochybily, pokud by naopak braly v úvahu to, co v podání obsaženo evidentně není, i kdyby takový postup byl koneckonců ve prospěch daného účastníka řízení. Takovým postupem by totiž vybočily ze svého postavení a ujaly se role faktického zástupce daného účastníka řízení, což je nepřijatelné. Odmítnout je pak nutno žalobcův poukaz na to, že řádný výklad obsahu jeho podání se v podstatě rovná přehnanému formalismu. Na tomto místě soud připomíná závěry rozsudku NSS ze dne 11. 9. 2008, č. j. 1 As 30/2008–49, podle nichž jsou adresáti veřejných subjektivních práv a povinností v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, případně dokonce citovali v žádostech přesná zákonná ustanovení. Správní orgány musí při výkonu veřejné moci akceptovat užívání běžného neodborného jazyka ze strany uživatelů veřejné správy. Pokud jsou výrazy z oblasti běžného jazyka nedostatečné, vzbuzující právní nejasnost z pohledu správního orgánu, musí správní orgán vyzvat žadatele k upřesnění obsahu žádosti a vysvětlit mu, proč je upřesnění nezbytné. Platí totiž zásada, že podání je nutno vždy posuzovat podle jeho skutečného obsahu (k čemu směřuje), nikoliv formálního označení. V posuzovaném případě se ale žalobce ad b) nedomáhá toho, aby jím použité laické výrazy byly žalovaným akceptovány, resp. nebyly dezinterpretovány v jeho neprospěch. Žalobce ad b) se domáhá právě opačného postupu, v jehož rámci má být pod jazykově jednoznačně vymezenou námitku podřazena i námitka nesouvisející. Tak však postupovat nelze. Ostatně ze samotného podání ze dne 16. 7. 2021 je patrné, že žalobce ad b) neměl žádné potíže své námitky formulovat téměř zcela pregnantně. Pouze pro pořádek tedy soud konstatuje, že citovaná námitka pod bodem 5) zjevně směřuje na nedostatky projektové dokumentace, námitka pod bodem 7) pak spíše vychází z potřeb žalobkyně ad a) [soud znovu připomíná, že se jednalo o podání obou žalobců], neboť hovoří o „omezení našeho provozu“ a „obalových křivkách“, nikoli o přístupu k objektům č. p. X a X v průběhu realizace stavby z důvodu celoplošné opravy asfaltobetonových ploch. Tento obsah nelze zmíněným námitkám přiřadit jakkoli extenzivním výkladem jejich jazykového vyjádření.

77. Ani tato dílčí námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí tedy není důvodná.

78. Konečně se soud zabýval vypořádáním námitky označené žalobcem ad b) v jeho žalobě pod č. 5, která se týká vjezdu a výjezdu požárních vozidel z předmětné stavby hasičské zbrojnice. Žalobce ad b) má za to, že žalovaný tuto námitku „fakticky jakýmkoli způsobem neuvádí ani nehodnotí“.

79. Nutno konstatovat, že ani toto tvrzení žalobce ad b) není pravdivé. Žalovaný na str. 8 napadeného rozhodnutí pod č. 13 uvádí: „Ad 13. Vjezd do hasičské zbrojnice je z návsi, kdy hasičská vozidla mají přímý vjezd minimálně v délce 16 m. Což je délka větší, než je délka vozidla. Požadováním předložení obalové křivky, by bylo zatěžováním žadatele nadmíru přípustnou. Osazení dopravního značení, jak uvádí odvolatelé, není předmětem povolení stavby. Způsob zajíždění vozidel do hasičské zbojnice neovlivňuje vlastnická práva k sousedním nemovitostem, neboť dle dokumentace není předpoklad stání požárních vozidel před hasičskou zbrojnicí tak, aby bránila vjezdu na pozemek RD čp. X s X, námitka svým obsahem přesahuje § 94n odst. 3 stavebního zákona.“ 80. Uvedená námitka žalobce ad b) byla tedy žalovaným přezkoumatelně vypořádána. I v tomto případě soud upozorňuje žalobce, že nesouhlas se způsobem vypořádání konkrétní námitky ještě nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost.

81. Jelikož ani žalobní bod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněný žalobcem ad b) nelze považovat za důvodný, konstatuje soud, že na podkladě uplatněných žalobních bodů nedospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

82. Soud se dále zabýval žalobním bodem, ve kterém žalobkyně ad a) tvrdí, že správní orgány při svém rozhodování nerespektovaly stávající vjezd na pozemek p. č. XB, jehož je žalobkyně ad a) vlastnicí. Žalovaný se s příslušnou odvolací námitkou v napadeném rozhodnutí vypořádal následujícím způsobem: „Pozemek parc. č. XB v k.ú. X není v současné době oplocen. Jak je uvedeno v této námitce v současné době vede stavební úřad pod spis zn. 1477/2021/SÚ územní řízení na umístění oplocení včetně vjezdových vrat. Usnesením čj. 1732/2021/SÚ stavební úřad přerušil toto územní řízení a vyzval žadatele k doplnění rozhodnutí o připojení nemovitosti, případně rozhodnutí o úpravě připojení sousední nemovitosti včetně vyřešení připojení na stávající dopravní infrastrukturu. Toto usnesení bylo odvolací orgánem potvrzeno a z odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu je zřejmé (str. 6 rozhodnutí čj. PK–RR/3064/21), že požadavek na stanovisko příslušného silničního správního úřadu, kterým je v tomto případě obecní úřad, je opodstatněný. Dále zde odvolací orgán konstatuje že, nelze s jistotou říci, že vjezd na pozemek parc. č. XB je stávající, neboť je zde oprávněný předpoklad, že tento vjezd na pozemek s odstraněním stavby čp. 13 rodinného domu na pozemku zanikl spolu s ním. Několik let byl tento pozemek volně přístupný, což si lze ověřit na webové stránce Historické letecké snímky Plzeňského kraje (www.plzensky–kraj.cz), snímky z roku 2015, 2017. Obec X, jejíž obecní úřad je příslušným silničním správním orgánem ve věci připojení k místní komunikaci, ve svém vyjádření k odvolání též uvádí, že předmětný vjezd na pozemek parc. č. XB v k.ú. X zanikl spolu s odstraněním rodinnému domu čp.

13. V žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby spis zn. 1477/2021 sama společnost KOVO HRBÁČEK s.r.o. uvádí, že žádá o umístění stavby „ oplocení parcely č. XE, XB v k.ú. X, ocelového pletivo v délce 131,5 m, včetně kovových sloupků a ocelových vrat v šířce průjezdu 6m“, tzn. že i sám odvolatel (společnost KOVO HRBÁČEK s.r.o.) žádá o umístění vrat jako stavby nové. K připojení pozemku parc. č. XB v k.ú. X se vyjádřil silniční správní úřad OÚ X dne 29.01.2021 v rámci řízení o odstranění staveb provedených bez opatření stavebního úřadu spis zn. 21/2021/SÚ. V písemnosti ze dne 29.01.2021 je uvedeno, že napojení pozemku parc. č. XB je možné kolmo z místní komunikace nikoli přes plochu občanské vybavenosti a městskou zeleň, se souhlasem silničního správního úřad OÚ X. Společnost KOVO HRBÁČEK s.r.o. má prokazatelnou povědomost o tom, že ani vlastník ani silniční správní úřad nesouhlasí s připojením pozemku parc. č. XB v k.ú. X ze strany stávající i nově povolené hasičské zbrojnice. V době mezi prvním rozhodnutím odvolacího orgánu dne 25.11.2021 a rozhodnutím Krajského soudu v Plzni dne 23.11.2022, bylo ve věci žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby „ oplocení parcely č. XE, XB v k.ú. X, ocelového pletivo v délce 131,5 m, včetně kovových sloupků a ocelových vrat v šířce průjezdu 6m“ spis tzn. 1477/2021/SÚ vydáno usnesení o zastavení řízení čj. 607/2022/SÚ dne 02.03.2022, nabytí právní moci 24.03.2022.“ 83. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že pozemek p. č. XB není v současné době oplocen. Na pozemkové hranici mezi pozemkem p. č. X a XB nejsou umístěna t. č. žádná vrata a žádné oplocení, byť současně ani mezi účastníky není sporu o tom, že pozemek p. č. XB kdysi oplocen byl a byl zde zřízen sjezd opatřený branou. Žalobkyně ad a) sama uvedla, že toto původní oplocení odstranila (stejně jako stavbu rodinného domu č. p. 13, která se na pozemku p. č. XB nacházela). Oproti tomu, co tvrdí žalobkyně ad a) v žalobě, dle názoru soudu je z leteckých snímků obce X, jež žalovaný doplnil do správního spisu poté, co jeho původní rozhodnutí zrušil soud, zcela evidentní, že na snímku z roku 2011 pozemek oplocený (včetně brány) je, ale na snímcích z let 2017 a 2019 již nikoli.

84. Za sjezd lze považovat propojení dvou pozemních komunikací nebo propojení pozemní komunikace a sousední nemovitosti, což plyne z § 10 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zřizování sjezdů v zásadě podléhá úřednímu povolování, k tomu srov. § 10 odst. 4, 5 zákona o pozemních komunikacích. Z § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. mj. plyne: „Připojení staveb na pozemní komunikace musí svými parametry, provedením a způsobem připojení vyhovovat požadavkům bezpečného užívání staveb a bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Podle druhu a charakteru stavby musí připojení splňovat též požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky.“ 85. Sjezd tedy zásadně vzniká úředním povolením (proto jej ani nelze vydržet, jak se žalobkyně zřejmě domnívá), přičemž musí vykazovat konkrétní parametry, které zajistí, že bude splňovat předpoklady bezpečného užívání a bezpečného a plynulého provozu. Je–li sjezd povolen, je povolen právě a jen v těchto daných parametrech; jejich změna rovněž podléhá úřednímu rozhodnutí (§ 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích). Zaniknout může sjezd rovněž úředním rozhodnutím (§ 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích), nicméně podle názoru soudu může sjezd rovněž zaniknout faktickou cestou, např. fyzickým odstraněním spojeným s jeho dlouhodobým neužíváním. To je patrné z toho, že stejným způsobem mohou zanikat i pozemní komunikace (např. místní komunikace může fakticky zaniknout pokojným vyjitím z užívání, k tomu srov. Varvařovský, P. a kol. Veřejné cesty – místní a účelové komunikace, Sborník stanovisek veřejného ochránce práv, druhé, rozšířené vydání, vydala Kancelář veřejného ochránce práv ve spolupráci s Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, str. 15). Pakliže pak slouží sjezd jako forma propojení dvou komunikací nebo připojení veřejné komunikace se sousední nemovitostí, nemůže takový sjezd existovat, zanikne–li taková komunikace. Může–li tedy faktickou cestou zaniknout komunikace, musí to platit i pro sjezd.

86. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že správní orgány správně usoudily, že sjezd z pozemku p. č. XB zanikl. Žalobkyně ad a) sama odstranila oplocení s bránou, ve které se tento sjezd nacházel, a tento stav udržuje přinejmenším od roku 2017, což plyne z fotografií. Sjezd byl tedy fyzicky odstraněn a není nadále využíván a v prostoru již nelze rozeznat, kde se tento vjezd nacházel. V řízení o vydání stavebního povolení na předmětnou stavbu proto nebylo možné vyhovět námitce žalobkyně ad a) operující právě s tímto vjezdem coby existujícím, resp. stávajícím. Podle názoru soudu je zcela nepřípadné, pokud žalobkyně ad a) uvádí v žalobě, že její přístup na pozemek p. č. XB „stávajícími vjezdovými vraty“ je předmětnou stavbou omezován, když zde t. č. ani žádná vjezdová vrata osazena nejsou (řeč tu není o vjezdu ve směru na náves). Symptomatické přitom je, že žalobkyně ad a) se opakovaně dovolává hrozby faktického znemožnění „dalšího užívání stávajícího vjezdu“ (tj. vjezdu, který ovšem v současné době vůbec užíván není), ale nikoli hrozby zamezení vjezdu na pozemek p. č. XB vůbec. Je totiž zřejmé, že žalobkyně ad a), která daný pozemek užívá, na něj má zajištěné jiné vjezdy, které využívá (resp. pozemek je volně přístupný z vedlejší komunikace), přičemž bývalý vjezd, který sama odstranila, využívat nepotřebuje; jinak by jej jistě sama neodstraňovala. Není pak možné vytvářet jakousi fikci trvání sjezdu či vjezdu i přesto, že tento byl fakticky odstraněn. Vjezd je technickým zajištěním připojení objektů či pozemků na pozemní komunikaci, který vzniká úředním povolením. Povinnost úředního povolení implikuje nutnost posouzení jeho bezpečnosti v širším slova smyslu (např. kvůli rozhledovým parametrům apod.). Pakliže je existující sjezd odstraněn a není možné již přesně určit, kde se nacházel, je neudržitelná konstrukce, podle níž takový sjezd přesto „právně“ nadále jaksi latentně existuje a je možné jej bez dalšího (především bez posouzení jeho parametrů) obnovit, zvláště tehdy, mění–li se poměry v daném území (k tomu přitom došlo i činností žalobkyně). Je totiž nabíledni, že by tím mohla být ohrožena bezpečnost silničního provozu.

87. Odkazuje–li žalobkyně ad a) na územní řízení vedené Městským úřadem Staňkov pod sp. zn. 1477/2021/SÚ, jehož předmětem je umístění stavby oplocení parcely p. č. XE a XB v k. ú. X, je ze spisového materiálu, který ke správnímu spisu vedenému v posuzované věci připojil žalovaný, patrné, že žalobkyně ad a) sama zapříčinila zastavení tohoto řízení pro nedoložení podkladů (mj., v podobě rozhodnutí o připojení sousední nemovitosti nebo rozhodnutí o úpravě připojení k sousední nemovitosti od příslušného silničního správního úřadu), neboť, jak sama připouští v žalobě, mínila předejít hrozbě, že z jejího procesního postupu bude dovozováno, že sama uznává, že sjezd z pozemku p. č. XB zanikl. Toto vysvětlení však není zcela přesvědčivé, neboť žalobkyni ad a) se nabízela možnost, pakliže trvá na tom, že daný sjezd nezanikl, požádat jen o vydání rozhodnutí o úpravě připojení k sousední nemovitosti tak, aby to odpovídalo jejímu záměru (tj. např. šířce brány 6m). Žalobkyně ad a) se však touto cestou nevydala.

88. Naopak, poukaz na vyjádření Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. ZN/2158/DSH/18, z něhož žalobkyně ad a) zdůrazňuje tu část, v níž je uvedeno, že by obecní úřad X mohl vydat rozhodnutí o povolení připojení nebo úpravě připojení jen za předpokladu, že dané pozemky nejsou již v daných místech připojeny historicky, tj. nejedná se o stávající připojení, nepovažuje soud za významný. V daném vyjádření je totiž toliko vyjasňováno, v jakém procesním postavení se může k záměru žalobkyně ad a) o připojení pozemku p. č. XB k pozemní komunikaci, vyjádřit obec X, resp. její obecní úřad. V tomto vyjádření však nijak Krajský úřad Plzeňského kraje netvrdí, že na daném místě skutečně existuje stávající sjezd. Proto z něj ani žalobkyně ad a) nemůže čerpat žádné legitimní očekávání ve vztahu k řízení o vydání stavebního povolení k předmětné stavbě. Legitimní očekávání pak v daném řízení nemohlo žalobkyni ad a) vzniknout ani na podkladě koordinovaného závazného stanoviska Městského úřadu Horšovský Týn ze dne 7. 6. 2021, č. j. MUHT 7221/2021, byť je v něm uvedeno, že záměr žalobkyně ad a) spočívající v oplocení parcely p. č. XE a XB se nedotýká veřejných zájmů na úseku dopravy a silničního hospodářství. V této souvislosti je nutno přihlédnout k tomu, že koordinované závazné stanovisko Městského úřadu Horšovský Týn není v této otázce nijak zdůvodněno. Navíc není způsobilé zavázat Městský úřad Staňkov, resp. Krajský úřad Plzeňského kraje v jiném řízení. Soud podotýká, že řešení námitky žalobkyně ad a) týkající se respektování daného vjezdu, není založeno na žádné preferenci stanoviska obce X. Jakkoli je zřejmé, že obec X coby stavebník měla ve stavebním řízení odlišné zájmy od žalobkyně ad a), která se naopak snaží jejímu stavebnímu zámětu všemožně bránit a zpochybňovat jej, nelze jen z toho, že posouzení konkrétní otázky nakonec vyzní ve prospěch stavebníka, dovozovat, že jeho zájmy jsou rozhodujícím správním orgánem preferovány.

90. Ani tento žalobní bod nepovažuje soud za důvodný.

91. Dále se soud zabýval posledním žalobním bodem uplatněným žalobkyní ad a). V něm žalobkyně ad a) namítla, že předložená projektová dokumentace nesplňuje požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb. Konkrétně žalobkyně ad a) naráží na to, že úroveň základové spáry předmětné stavby není dle jejího názoru v nezámrzné hloubce, což má potenciální dopady na statiku předmětné stavby.

92. Soud především nesouhlasí se žalobkyní ad a), pokud ta tvrdí, že se žalovaný vůbec s danou námitkou nevypořádal. Sama ostatně ve své žalobě obsáhle z napadeného rozhodnutí cituje, jak žalovaný s její námitkou naložil, a s tímto posouzením také polemizuje. Podle názoru soudu proto nelze vypořádání dané námitky žalobkyně ad a) považovat za nepřezkoumatelné. Jednak je samo dostatečné pro to, aby jej mohla žalobkyně ad a) věcně kritizovat, jednak platí, nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka řízení o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016–24, či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017–35). Takovou vadou však napadené rozhodnutí není stiženo ani v důsledku přesvědčení žalobkyně ad a), že její námitce měla snad být věnována větší pozornost, případně že měla být posouzena jinak, než se nakonec stalo.

93. Jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný se příslušnými námitkami žalobkyně ad a) vypořádal nejprve na straně 8, kde uvedl: „Ad 11. a 12. Tato námitka byla uplatněna v rámci projednání bez bližší specifikace, v čem spatřují odvolatelé dokumentaci nepřesnou. Odvolací orgán přezkoumal předloženou dokumentaci a dle jejího názoru je pro potřeby společného povolení záměru dostatečná. Nejedná se o prováděcí dokumentaci, ve které se jednotlivé stavby detailněji rozkreslují. Je čistě na investorovi spolu s prováděcí firmou, zda zadá vypracování prováděcí dokumentace. Dokumentace předložená k žádosti je zpracována podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. A stavební úřad potažmo odvolací orgán nemůže po žadateli požadovat nic nad podklady stanovené prováděcími předpisy. Geometrické zaměření stávajících sítí tzv. vytýčení sítí se provádí až před započetím výkopových prací. Na základě skutečností zjištěných ze spisového materiálu bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.“ 94. K tomu je třeba uvést, že jakkoli i v označení žalobní námitky je uveden odkaz na vyhlášku č. 268/2009 Sb., není soudu zřejmé, v čem konkrétně žalobkyně ad a) spatřuje nedostatky projektové dokumentace s danou vyhláškou, zejména ne po jejím doplnění žalovaným následujícím po zrušení jeho původního rozhodnutí. Jak už soud uvedl výše, není jeho úkolem v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vlastní činností pátrat po skutečnostech, jimiž by mohla být obecně uplatněná žalobní námitka naplněna či dotvořena. Shora uvedené vypořádání obecně uplatněné námitky rozporu mezi požadavky plynoucími z vyhlášky č. 268/2009 Sb., a projektovou dokumentací předmětné stavby proto soud považuje za akceptovatelné.

95. Pokud pak jde o otázku úrovně základové spáry předmětné stavby, resp. její statiky, zjistil soud ze správního spisu, že po zrušení původního rozhodnutí žalovaného soudem (nedostatečné vypořádání této námitky bylo jedním z důvodů, pro něž bylo původní rozhodnutí žalovaného shledáno nepřezkoumatelným), doplnil žalovaný podklady pro vydání rozhodnutí. Výzvou ze dne 23. 2. 2023 vyzval žalovaný stavebníka, tj. obec X podle § 94l odst. 6 stavebního zákona k doplnění stavebně–konstrukčního řešení včetně statického posouzení stavby zpracované a ověřené autorizovanou osobou s autorizací „Statika a dynamika staveb“, resp. opraveného výkresu „ŘEZ 1–1' v originále. Obec X následně kormě svého vyjádření, v němž se mj. pozastavuje nad tím, že i novostavba rodinného domu ve spoluvlastnictví žalobce ad b) vybudovaná na sousedním pozemku má základy v hloubce 800 mm, aniž by to vyvolalo jakékoli protesty ze strany její či žalobkyně ad a) a dalších sousedů, do spisu založila jednak Zprávu o geologicko–průzkumných pracích zpracovanou RNDr. Tomášem Vylitou, Ph.D. a Statické posouzení novostavby hasičské zbrojnice v obci X zpracované Ing. Tomášem Horejšem, autorizovaným inženýrem pro statiku a dynamiku staveb. Závěr statického posouzení vyzněl pro předmětnou stavbu kladně: „Nosné konstrukce jsou navrženy tak, že nedojde v průběhu výstavby a následného užívání ke zřícení stavby nebo její části. Dimenze jednotlivých konstrukčních prvků (šířky základů, tloušťky stěn a stropů, dimenze jednotlivých prvků krovu) byly ověřeny statickým výpočtem a nepřipustí větší stupeň nepřípustného přetvoření vlivem účinků zatížení. Neúměrné původní příčiny, které by vedly k nepřípustnému přetvoření poškození, zřícení stavby nebo její části, se nevyskytují. Stavba staticky vyhovuje.“ Statické posouzení se rovněž věnuje i problematice základových pasů. Výslovně vychází ze závěrů (potvrzených Zprávou o geologicko–průzkumných pracích), že se v místě staveniště nacházejí deluviální jílovité sedimenty a jílovopísčité hlíny převážně tuhé konzistence. Pevnost v prostém tlaku těchto zemin se pohybuje v intervalu 200 – 250 kPa, výjimečně 300 kPa. Základové pasy pod stěnami jsou navrženy z prostého betonu pevnostní třídy C12/15 (B15) s úrovní základové spáry v nezámrzné hloubce. I při výpočtu vycházejícím z nejnepříznivějších zatěžovacích stavů základový pas vyhovuje.

96. Z těchto odborných závěrů pak vyšel v napadeném rozhodnutí i žalovaný, když konstatoval: „Odvolatelé rozporují správnost „založení“ stavby do hloubky 800 mm, ve vazbě na předložené statické posouzení novostavby a zprávu geologicko–průzkumných prací provedené oprávněnými osobami. Svoje posouzení opírá o své úvahy a odkazuje na normu ČSN 73 6133, která se ale týká návrhu a provádění zemního tělesa pozemních komunikací. Předmětem stavby, ale není pozemní komunikace. Ve svých námitkách uplatněných dne 02.06.2023 odvolatelé neuvádí, jakým způsobem bude zasaženo do jejich vlastnických práv, odkazují na svoje vyjádření k podkladům ze dne 21.02.2023, kde je uvedeno „vzhledem k marginální vzdálenosti stavby od hranice pozemku parc. č. XB může mít navržená statika umísťované stavby z důvodu nesplnění norem zcela zásadní vliv na vlastnické právo účastníka ve smyslu potenciálních negativních zásahů (emise, zřícení atd.). Na pozemku parc. č. XB, který přímo sousedí s pozemkem stavby jsou zpevněné plochy, oplocení a jedna stavba ve vzdálenosti více jak 20 m od nově navrhované stavby. Odvolatelé neuvádějí, jaké emise mají na mysli vyjma zřícení stavby, které je vzhledem ke vzdálenosti stavby, která je součástí podniku kovovýroby umístěné na pozemku parc. č. XC naprosto irelevantní. Odvolací orgán tím neříká, že dojde ke zřícení nově navrhované stavby. Žadatel předložil Zprávu geologicko – průzkumných prací vypracovaný RNDr. Tomášem Vylitem, Ph.D. osobou s odbornou způsobilostí v inženýrské geologii a hydrogeologii, která působí i jako znalec v oboru, a Statické posouzení stavby, které vypracoval Ing. Tomáš Horejší, autorizovaný inženýr pro statiku a dynamiku staveb. Při zpracování statického posouzení stavby byly použity jako podklad – předložená projektová dokumentace a Zpráva o geologicko – průzkumných pracích. Závěr statického posouzení stavby je, že nedojde v průběhu výstavby a následného užívání ke zřícení stavby nebo její části. Dimenze jednotlivých prvků stavby byly ověřeny výpočtem a nepřipouští větší stupeň nepřípustného přetvoření vlivem účinků zatížení. Stavba staticky vyhovuje. Odvolatelé nepředložili žádné oponentní posudky zpracované oprávněnými osobami v příslušných oborech – geologie a statika staveb. Na základě výše uvedeného odvolací orgán nemá důvod pochybovat, že stavba staticky vyhovuje.“ 97. Soud tyto závěry žalovaného považuje za zákonné a věcně podložené. Důvodem, proč byl doplňován správní spis o Zprávu o geologicko–průzkumných pracích a o Statické posouzení novostavby hasičské zbrojnice v obci X, byl závěr žalovaného, že předložená projektová dokumentace nebyla úplná z pohledu požadavků plynoucích z § 1d vyhlášky č. 499/2006 Sb., resp. její přílohy č. 8, na které dané ustanovení odkazuje. Problematika uložení základů předmětné stavby v nezámrzné hloubce je přitom podstatná právě z pohledu zabezpečení statiky předmětné stavby a je protismyslné ji z tohoto rámce vydělovat a posuzovat ji samostatně bez ohledu na další zjištění. V tomto směru je třeba akcentovat závěr autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku staveb Ing. Hořejšího, který dospěl k závěru, že statika předmětné stavby je v pořádku, včetně základových pasů. Učinil tak přitom na podkladě geologicko–průzkumného zkoumání RNDr. Vylity, Ph.D. Takto provedené zkoumání statiky stavby má soud za plně dostačující.

98. Žalobkyně ad a) se naopak v žalobě pokouší otázku založení základových pasů z tohoto rámce vydělovat a podrobovat ji samostatnému zkoumání. Přitom ovšem nenabízí nic, čím by závěry, k nimž dospěl žalovaný (na podkladě shora uvedených odborných závěrů), respektive nenabízí nic konkrétního, čím by naopak podpořila své tvrzení, podle něhož je hloubka umístění základové spáry minimálně 800 mm nedostatečná z hlediska jejího posouzení coby hloubky nezámrzné. Takovým podkladem jistě nemůže být účelově působící vytrhávání vět ze Zprávy o geologických pracích z jejich kontextu. Žalobkyně ad a) tak např. poukazuje na to, že se v této zprávě konstatuje, že při klimaticky příhodných obdobích se může hladina podzemní vody objevovat i mělčeji pod terénem (než zjištěných 1,9 m), ale již opomněla uvést, že zpráva pokračuje konstatováním, podle něhož „úrovně základové spáry sdělené projektantem by však v běžných srážkových poměrech dosáhnout neměla“. Poukazuje–li pak žalobkyně ad a) dále na hladinu rybníku, přehlíží, že hodnota 0,05 m vzdálenosti od základové spáry je naměřena toliko v nejnižším místě této spáry, jinde je cca 0,25 m metrů níže, přičemž „Hladina rybníku je determinována úrovní přepadu od potoka, její zvyšování oproti aktuální úrovni tedy není vyjma mimořádných období (povodně apod.) možné.“ Soudu není zřejmé, oč žalobkyně ad a) v této souvislosti opírá své přesvědčení, že dané závěry „zjevně zvyšují potřebu jasného vyloučení zámrznosti podloží“, pokud odborně fundované osoby k ničemu takovému nedospěly, naopak uzavřely, že předmětná stavba vyhovuje (také) z pohledu statiky.

99. Za takové situace považuje soud opakovaně vznášené požadavky žalobkyně ad a) na další zkoumání této otázky za spíše obstrukční a bez racionálního jádra. Je třeba žalobkyni ad a) připomenout, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se přezkumná pravomoc soudu v zásadě vyčerpává otázkou zákonnosti. Není věcí soudu, aby posuzoval správnost napadeného rozhodnutí, tj. přezkoumával, zda správní orgány zvolily řešení, které je v konkrétní situaci ze všech možných to nejvhodnější. Proto jsou tvrzení žalobkyně ad a) tvrdící, že by měla být vyhodnocena otázka možného podsypu základové spáry, realizace drenáží, jejichž zahrnutí by bylo vhodné uvážit apod., již zcela mimo rámec přezkumné pravomoci soudu. Nad rámec uvedeného lze pak poukázat na vyjádření obce X ze dne 17. 11. 2023 spolu s fotodokumentací, že i základová spára byla ochráněna vrstvou štěrku a řádným hutněním. Jde–li o samotnou žalobkyní ad a) zmíněná obecná doporučení „dle příslušných regulativů ČSN“, podle nichž má být základová spára uložena nejméně 800 mm hluboko, je zřejmé, že tomu předmětná stavba vyhovuje. Již z citací, které z norem ČSN 731001 a ČSN 731004, které žalobkyně ad a) pojala do žaloby, je zřejmé, že nezámrzná hloubka činí alespoň 0,8 m pod upraveným povrchem, což je v posuzované věci zjevně splněno. Případné vyšší nároky na nezámrznou hloubku pak mohou vyplývat z dalších podstatných skutečností (mrazový index, klimatické vlivy, druh zeminy apod.). Žalobkyni ad a) se však nepodařilo prokázat, že by v projednávané věci byly dány konkrétní důvody, aby byla základová správa umístěna povinně hlouběji, tedy že je napadené rozhodnutí nezákonné, resp. že jsou odborná posouzení, z nichž vycházel žalovaný, nesprávná.

100. Vypořádání tohoto žalobního bodu pak lze uzavřít tím, že žalobkyně ad a) své oprávnění (z pohledu § 94n odst. 3 stavebního zákona) namítat problematiku uložení základových pasů z hlediska nezámrzné hloubky, staví na tvrzené obavě o narušení statiky předmětné stavby, která by se mohla zřítit na jí vlastněný sousedící pozemek. Podklady, které v doplněném stavebním řízení žalovaný opatřil, přitom jednoznačně vylučují riziko, že by se předmětná stavba mohla zřítit, neboť je stabilní a navržená s ohledem na všechny relevantní požadavky zajišťující její statickou bezpečnost. Tím je tvrzení žalobkyně, o které se opírá její právo vznášet danou námitku podle § 94n odst. 3 stavebního zákona, vyčerpáno. Žalobkyně není oprávněna namítat vhodnost zahloubení základové spáry v širším rozsahu, který přesahuje tvrzení o možném ohrožení statiky předmětné stavby, protože její práva již otázkou volby mezi způsoby zahloubení základové spáry, které všechny zajišťují statickou bezpečnost předmětné stavby, nemohou být dotčena.

101. Protože ani tento žalobní bod neshledal soud důvodným, konstatuje, že je nedůvodná celá žaloba podaná žalobkyní ad a).

102. Žalobce ad b) ve své žalobě uplatnil nejprve žalobní bod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, který již byl vypořádán výše. Dále žalobce ad b) namítl nesprávné a nedostatečné právní posouzení svých odvolacích námitek ad 1) a ad 4).

103. Námitka, kterou žalobce ad b) ve své žalobě uvádí pod bodem 1), zní: „Umístění nově navržené stavby výrazně omezuje stávající vjezd k rodinnému domu č. p. X, příp. též stavbě č.p. X, tedy na pozemek parc. č. XA, to vše ve spoluvlastnictví žalobce.“ Soud ve správním spise ověřil, že žalobce ad b) příslušnou námitku uplatnil ve svém vyjádření ze dne 20. 2. 2023, a to prakticky ve shodném znění jako v žalobě. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k této námitce konstatoval (strana 7): „Ad.

8. Vjezd k RD čp. X a čp. X je stávající a nově navržená stavba hasičské zbrojnice nezasahuje do tohoto vjezdu, který bude dle koordinačního situačního výkresu šířky 5,85 m, což je šířka větší, než jsou samotná vrata (šířka 4,25 m) k nemovitostem. Pozemek před tímto vjezdem bude pouze vyasfaltován po provedení stavby.“ 104. Vypořádání této námitky v napadeném rozhodnutí je tedy skutečně velmi stručné, jak uvádí žalobce ad b). Tato stručnost však ještě sama o sobě neznamená automaticky jeho vadu. Jakkoli je evidentní, že ve věci jde o dva vjezdy, oba velmi těsně sousedí (do tvaru písmene L), a je tak otázka, z jakého konkrétního důvodu by nemohla být problematika přístupnosti těchto vjezdů mj. pro obsluhu objektů č. p. X a X pojednána společně. Žaloba každopádně takové důvody nepřináší. Je totiž třeba uvést, že příslušná žalobní námitka (ostatně tak jako daná námitka uplatněná žalobcem ad b) vůči žalovanému v rámci správního řízení) je vybudována v podstatě jen na spekulativním a ničím nepodloženém tvrzení, že v důsledku realizace předmětné stavby se „znatelně ztíží, ne–li zcela znemožní“ vjezd určitých typů vozidel (dodávky či automobily s připojeným vozíkem). Přitom není vůbec jasné, oč žalobce ad b) tuto svou obavu opírá. V žalobě nepředstavuje žádné věcné zdůvodnění takového tvrzeného nebezpečí. Ještě podstatnější však je, že žalobce ad b) ani neuvádí, jaké jeho veřejné subjektivní právo mělo být žalovaným porušeno, resp. v čem je umístění předmětné stavby nezákonné. Konkrétně tak žalobce ad b) ani netvrdí, že je předmětná stavba umístěna tak, že nebude zachována předepsaná šířka pozemní komunikace a neuvádí ani žádnou jinou právní úpravu, která snad byla žalovaným porušena při zkoumání vjezdů umístěných na pozemku p. č. XB. Tvrzení o tom, že se žalobci užívání těchto vjezdů v důsledku realizace předmětné stavby ztíží je vysoce vágní, neboť může akceptovatelně popisovat i situaci, která je zcela v souladu s objektivním právem, protože žalobce ad b) nedisponuje vůči obci X ani vůči nikomu jinému nárokem, aby se rozvoj obce či stavební činnost přizpůsobovala výhradně jeho možným potřebám, z nichž plynou vyšší nároky na dopravní obsluhu, než jaké lze zahrnout do obecného užívání pozemních komunikací. To platí tím spíše, když jak z vyjádření samotné obce X v průběhu soudního řízení (vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 3. 1. 2024), tak i z vyjádření některých sousedů v průběhu stavebního řízení (vyjádření manželů V. ze dne 11. 10. 2021, vyjádření p. Z. L. ze dne 13. 10. 2021 apod.), jsou to žalobci, kdo soustavně extenzivně využívají obecní náves coby manipulační plochu pro zásobování svého podnikání. Ovšem i obec X má právo na rozvoj svého majetku, a to včetně rozvoje stavebního, který jistě z určitého pohledu může být pro žalobce ad b) omezující hodnoceno optikou způsobu, kterým byli dosud zvyklí mj. i obecní pozemky využívat. To ale neznamená, že jde automaticky o jednání protiprávní.

105. Aby bylo možno uvažovat o tom, zda je předmětná stavba z hlediska užívání žalobcem ab b) zmíněných vjezdů protiprávní, musel by žalobce ad b) soudu vůbec svůj názor na jejich protiprávnost představit. V tomto směru lze žalobce ad b) upozornit na to, že žalobní bod se skládá jak z argumentace skutkové, tak z argumentace právní. Podmínku konkrétního vyjádření žaloby zdůraznil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 Afs 31/2013–45: „Žalobce je však povinen vylíčit již v žalobě, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit pouze s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami.“ V tomto žalobním bodu se však žalobce ad b) omezil toliko na – navíc ničím nepodložené – tvrzení, že se ztíží užívání vjezdů na pozemku p. č. XB v případě, že je bude potřeba využít dodávkami či vozidly s přípojným vozíkem. Lze tak pouze konstatovat, že považuje–li žalobce ad b) jako nepřípustně omezující „prostor o šířce lehce kolem 5 m“, pak ustanovení § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., stanoví, že ke každé stavbě rodinného domu musí vést zpevněná pozemní komunikace o šířce nejméně 2,5 m (tedy dvakrát méně, než kolik žalobce ad b) pro sebe považuje za nepřiměřeně omezující), resp. že ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu počítá s nutným volným pruhem pro jízdu v šířce alespoň 3 m, což je rovněž o 2 m méně, než kolik má k dispozici žalobce ad b). Konečně, odkazuje–li žalobce ad b) na ustanovení § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle něhož nejmenší šířka veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu, je 8 m, s tím, že také toto ustanovení bylo v projednávané věci porušeno, přehlíží, že toto ustanovení dopadá na veřejné prostranství jako na celek, takže nestanoví parametry šířky konkrétní komunikace (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, č. j. 51 A 135/2020–69, bod 41). Navíc v projednávané věci nebylo toto ustanovení ani aplikovatelné. Jak dovodil Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 5. 6. 2019, č. j. 31 A 115/2017–147, je dané ustanovení použitelné při vymezování pozemků v rámci procesu územního plánování. Ve stavebním řízení (které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí) však nevznikla potřeba nového vymezení pozemků, pročež nebyl důvod ani dané ustanovení aktivovat.

106. Ani tato žalobní námitka žalobce ad b) tedy není důvodná.

107. Poslední žalobní bod uplatněný žalobcem ad b) napadá – stejně jako v případě žalobkyně ad a) – nedostatky projektové dokumentace z hlediska vyhlášky č. 268/2009 Sb., resp. umístění základové spáry předmětné stavby do dostatečně určené nezámrzné hloubky.

108. Tento žalobní bod je formulován naprosto shodně jako v případě žaloby podané žalobkyní ad a). Soud proto odkazuje na jeho vypořádání shora, přičemž konstatuje, že i tento žalobní bod považuje za nedůvodný. Závěr a náklady řízení 109. Soud dospěl závěru, že žaloby, jimiž se žalobci domáhali zrušení napadeného rozhodnutí, nejsou důvodné, výrokem I. tak žalobu zamítl.

110. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení se soud vyšel z § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož: „Nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ Účastníkem, který měl ve věci plný procesní úspěch, je žalovaný, ten se ale svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

111. Výrokem III. konečně soud rozhodl o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. „osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.“ V projednávaném případě soud osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti neukládal, a proto jim ani nemohly žádné citovaným ustanovením předvídané náklady řízení vzniknout. Soudu zároveň nejsou známy žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by osobám zúčastněným na řízení přiznal náhradu nákladů řízení. Výrokem III. tohoto rozsudku proto soud rozhodl, že osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.