77 A 9/2024 – 45

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: J. Š., nar.: X, bytem X, zastoupený JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2023, č. j. KK/3572/DS/23–3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Předmět řízení 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného vydaného dne 19. 12. 2023 (datovaného 15. 12. 2023), č. j. KK/3572/DS/23–3 (dále též jen: „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Cheb (dále též jen: „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 9. 2023, č. j. MUCH 96558/2023 (dále též jen: „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Jím správní orgán I. stupně zamítl žalobcovy námitky ze dne 1. 8. 2023 proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů a záznamy provedené ke dni 22. 6. 2023 byly potvrzeny s celkovým počtem dosažených 12 bodů. V žalobě namítá žalobce nezpůsobilost dvou příkazových bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, nevypořádání jeho odvolací námitky na tuto skutečnost poukazující a porušení jeho práva seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Obsah žaloby 2. Žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítal, že příkazové bloky č. C 1170897 a č. K 3759835 neobsahují v kolonce 11 jeho podpis. Ustanovení § 92 odst. 2 písm. d) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též jen: „PřestZ“) stanoví, že se v příkazovém bloku uvede podpis obviněného. Za pravomocný ani způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru tak nelze považovat příkazový blok, na kterém chybí podpis přestupce, k tomu žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011–40. K této námitce žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce byl v rámci příkazního řízení ztotožněn dle řidičského průkazu, na příkazových blocích je uvedeno kdy a čeho se žalobce jako přestupce dopustil, sankce a jeho podpis. Příkazové bloky obsahují i dostatečné údaje týkající se oprávněné úřední osoby. Skutečnost, že se podpis žalobce nenachází přímo na místě k tomu určeném, nezakládá pochybnosti o provedeném příkazním řízení.

3. Podle žalobce zůstala předmětná námitka fakticky nevypořádána, což zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Na tvrzení žalobce, že příkazové bloky nepodepsal, reagoval žalovaný pouze konstatováním, že se skutečně podpis žalobce nenachází na místě k tomu určeném, ale dále tuto skutečnost nijak neposoudil ani z ní nevyvodil žádné důsledky.

4. Napadené rozhodnutí postrádá zákonné náležitosti plynoucí z § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen: „správní řád“), který mj. stanoví, že v odůvodnění rozhodnutí musí být uvedeny informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům řízení. Z § 89 odst. 2 správního řádu se pak podává, že se správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání. V daném případě napadené rozhodnutí neobsahuje informaci o tom, jak se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Žalobce dále citoval judikaturu vztahující se k nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí.

5. Žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítal, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Správní orgán I. stupně mu sice obecně sdělil, že vyjádřit své stanovisko, činit návrhy a navrhovat důkazy může až do vydání rozhodnutí, avšak nedal mu srozumitelně najevo, k jakému okamžiku dojde k ukončení dokazování a k jakému okamžiku bude správní orgán I. stupně rovněž považovat podklady rozhodnutí za kompletně shromážděné a dostatečné pro vydání rozhodnutí. Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 57 Ca 17/2008, je nezbytným předpokladem realizace procesního práva účastníka řízení úkon správního orgánu obsahující informaci o tom, že shromažďování podkladů pro rozhodnutí bylo nebo k určitému okamžiku bude ukončeno. Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 25. 6. 2009, č. j. 15 Ca 258/2008–55, došel k závěru, že účastník řízení může uplatnit svá procesní práva po celou dobu trvání řízení. Pokud mu správní orgán nedá na vědomí, k jakému datu hodlá vydat rozhodnutí ve věci, zakládá to vadu nezákonnosti řízení.

6. Žalovaný k této námitce v napadeném rozhodnutí uvedl, že možnost seznámit se s podklady byla žalobci dána písemností ze dne 11. 9. 2023, č. j. MUCH 92589/2023, kterou si jeho zástupce převzal dne 14. 9. 2023. Žalobci byla stanovena dostatečná lhůta, je jeho problém, že této lhůty využil až poslední den a domníval se, že dostane další lhůtu, když po seznámení s podklady pro rozhodnutí nebyla spisová dokumentace doplňována o další podklady. Poslední den lhůty se k seznámení s podklady dostavil substitučně zmocněný O. S., který měl plnou moc pouze pro nahlížení do spisu a který na sdělení správního orgánu, že se jako zmocněnec může k podkladům vyjádřit, nijak nereagoval, ačkoliv si musel být vědom, že se ke správnímu orgánu dostavil právě poslední den původně určené lhůty. Zvolil–li žalobcův zmocněnec takovou procesní taktiku, nelze klást správnímu orgánu I. stupně k tíži, že by jej krátil na procesních právech, neboť lhůta k uplatnění práv mu byla poskytnuta, bylo pouze na žalobci, jakým způsobem ji využije.

7. Žalobce má za to, že žalovaný účelově zaměňuje lhůtu pro seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a lhůtu pro vyjádření k podkladům. Lhůta pro seznámení s podklady žalobci skutečně stanovena byla, nebyla mu ale stanovena lhůta, do kdy se nejpozději lze vyjádřit k podkladům, resp. byla označena pouze jako „do vydání rozhodnutí“, aniž by bylo uvedeno, kdy správní orgán I. stupně hodlá rozhodnutí vydat. Takový postup je nezákonný a rozporný s konstantní judikaturou. NSS uvedl v rozsudku ze dne 14. 11. 2003, č. j. 7 A 112/2002–36, že účastník řízení si sám nemůže učinit právně relevantní úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů rozhodnutím ukončeno. Vyjádření žalovaného 8. K námitce žalobce, že nepodepsal příkazové bloky č. C 1170897 a č. K 3759835 žalovaný uvedl, že z nich vyplývá, že žalobce byl ztotožněn dle řidičského průkazu, je na nich uvedeno, čeho se žalobce dopustil, sankce a podpis žalobce. Příkazové bloky obsahují i dostatečné údaje týkající se oprávněné úřední osoby. Skutečnost, že se podpis žalobce nenachází přímo na místě k tomu určeném, nezakládá pochybnosti provedení příkazního řízení. Podpisy žalobce se nacházejí zhruba 1 cm nad vyhrazeným řádkem vyznačeným jako „podpis obviněného“. Na předmětných příkazových blocích jsou tak fakticky podpisy uvedeny a jsou čitelné. Jejich podepsání mimo vyhrazený řádek nevede samo o sobě k neplatnosti příkazových bloků. Příkazové bloky tak obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti a byly spolu s oznámením dostatečným podkladem pro provedení záznamu bodů do evidenční karty žalobce.

9. Při vydání napadeného rozhodnutí nedošlo k porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť se žalovaný zabýval všemi námitkami žalobce a řádně je vypořádal.

10. K namítanému porušení § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že se s touto námitkou dostatečně zabýval na str. 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které odkázal. Žalovaný nesdílí názor žalobce o záměně pojmů seznámit se a vyjádřit se. Žalovaný je přesvědčen, že ani jedno z práv žalobci nebylo upřeno.

11. Zápisy bodů jsou v napadeném rozhodnutí řádně a dostatečně zdůvodněny. Žalobce nebyl krácen na svých právech, žalovaný přitom odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se s obsahem odvolání žalobce dostatečným způsobem vypořádal. Replika žalobce 12. Žalobce ve své replice uvedl, že žalovaný fakticky až ve vyjádření k žalobě vypořádal námitku týkající se absence podpisu žalobce na příkazových blocích, což je nepřípustné. Oponoval, že žádné podpisy zhruba 1 cm nad vyhrazeným řádkem nejsou. Na příkazovém bloku se dle předtištěných údajů v kolonce 10 uvede „označení správního orgánu, jméno a příjmení, funkce nebo služební číslo či identifikační číslo oprávněné úřední osoby a její podpis“. V příkazových blocích se na řádku 10 nacházejí ručním písmem napsaná dvě slova, zjevně příjmení a jméno nebo příjmení a podpis, služební číslo úřední osoby a vpravo razítko, tedy označení správního orgánu. Žalovaný nijak neprokázal, že se jedná o podpis žalobce, pouze to tvrdí, přičemž svoje tvrzení nijak neodůvodnil. Je jasné na první pohled, že žalobce příkazové bloky nepodepsal a jediný, kdo je podepsal, je oprávněná úřední osoba, jež je vystavila. Nejde tedy o pravomocné rozhodnutí a tím pádem ani o podklad pro záznam bodu v evidenční kartě řidiče. Posouzení věci 13. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. Oba účastníci s tím vyslovili souhlas a soud neshledal důvod provádět ve věci dokazování.

14. Nejprve se soud zabýval tvrzeným nevypořádáním žalobcovy odvolací námitky spočívající v tvrzení, že dva příkazové bloky (č. C 1170897 ze dne 29. 7. 2018 a č. K 3759835 ze dne 23. 11. 2021) nevykazují předepsané obsahové náležitosti, konkrétně že je žalobce nepodepsal. Případné nevypořádání odvolací argumentace může totiž založit nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Jak přitom dovodil NSS, „teprve dospěje–li soud k závěru o přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, může se zabývat dalšími námitkami“ (rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004–105, č. 617/2005 Sb. NSS).

15. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce ve svém odvolání ze dne 15. 10. 2023 mj. uvedl, že na příkazových blocích č. C 1170897 a č. K 3759835 v kolonce 11 absentuje podpis účastníka řízení, když jediný podpis v příkazových blocích je v kolonce 10 „podpis osoby, která příkazový blok vystavila“. K tomu žalobce uvedl, že příkazový blok nepodepsal, což vyplývá z bloku samotného. Dále žalobce upozornil, že nezbytnou podmínkou pro vyřízení věci příkazem na místě je právě souhlas přestupce s projednáním přestupku na místě dle § 92 odst. 2 PřestZ. Žalobce však příkazové bloky nepodepsal.

16. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 6–7) k této odvolací námitce konstatoval, že z ověřených kopií obou předmětných příkazových bloků se podává, že žalobce byl v rámci příkazního řízení ztotožněn dle řidičského průkazu a kromě dalších náležitostí obsahují tyto příkazové bloky podpis žalobce na stvrzení obsahu těchto bloků. „Skutečnost, že se podpis odvolatele nenachází přímo na místě k tomu určeném, nezakládá pochybnosti o provedeném příkazním řízení. Příkazové bloky obsahují všechny obsahové náležitosti stanovené ustanovením § 92 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.“ 17. Soud je na základě této citace z obsahu napadeného rozhodnutí přesvědčen, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů netrpí. Žalobce svou odvolací námitku zřetelně formuloval v tom směru, že na obou označených příkazových blocích absentuje jedna jejich esenciální obsahová náležitost ve smyslu § 92 odst. 2 písm. d) PřestZ, tedy podpis obviněného s tím, že on tyto příkazové bloky nepodepsal. Žalovaný tuto námitku vypořádal tak, že s odkazem na ověřené fotokopie daných příkazových bloků uvedl, že oba uvedenou obsahovou náležitost vykazují, protože se na nich podpis obviněného dle § 92 odst. 2 písm. d) PřestZ nachází, jakkoli je drobně posunut mimo příslušnou kolonku. Že pak jde o podpis žalobce, dovodil žalovaný z toho, že ten byl při vydání příkazových bloků jednoznačně ztotožněn skrze řidičský průkaz, resp. provedenou lustrací.

18. Z toho důvodu soud nesouhlasí se žalobcem, že jeho odvolací námitka „zůstala fakticky nevypořádána“. Žalovaný naopak příslušnou odvolací námitku řádně a přezkoumatelně vypořádal.

19. Žalobce dále namítl, že správní orgány nesprávně usoudily právě o otázce, zda dané příkazové bloky č. C 1170897 ze dne 29. 7. 2018 a č. K 3759835 ze dne 23. 11. 2021 vykazují obsahovou náležitost spočívající v podpisu obviněného.

20. Dále se soud zabýval tvrzenými vadami příkazových bloků.

21. Podle § 92 odst. 1 PřestZ: „Je–li příkazem na místě ukládána pokuta nebo peněžitá záruka za splnění povinnosti, obdrží obviněný příkazový blok. Podpisem příkazového bloku obviněným se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Nemůže–li obviněný peněžitou povinnost na místě splnit, vydá se mu příkazový blok na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení, o lhůtě splatnosti a o následcích nezaplacení.“ 22. Dle § 92 odst. 2 písm. d) PřestZ: „V příkazovém bloku se uvede podpis obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou.“ 23. Není pochyb o tom, že podpis obviněného je klíčovou obsahovou náležitostí příkazového bloku. Právě jeho podpisem se stává příkazový blok pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Jinak řečeno: bez podpisu obviněného zde pravomocné a vykonatelné rozhodnutí není. Takový příkazový blok proto ani nemůže být způsobilým podkladem pro zápis bodů do registru řidičů ve smyslu § 123b odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Ještě za účinnosti předchozí právní úpravy tzv. blokového řízení v ustanoveních § 84 – § 86 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích dovodil NSS (avšak soud nevidí žádný důvod, proč by dané závěry nebyly obdobně použitelné i v současnosti) ve svém rozsudku ze dne 15. 1. 2009, č. j. 2 As 89/2008–54, že podpis obviněného představuje důkaz souhlasu se splněním podmínek udělení blokové pokuty. Současně judikatura již dovodila, že na formu podpisu obviněného nelze klást přehnané nároky, jmenovitě tento podpis nemusí být čitelný (srovnej rozsudek NS ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1533/2008). Tento závěr je v souladu i s charakterem příkazového bloku. Ten je v PřestZ upraven jako zvláštní druh rozhodnutí v řízení o přestupku. Vyznačuje se neformálností, rychlostí postihu, hospodárností a ve většině řešených případů i bezprostředním výchovným účinkem na pachatele. Jedná se o způsob projednávání, charakteristický především pro méně závažné přestupky. Proto jej ani nelze po obsahové stránce posuzovat s rigidní přísností (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 As 94/2012).

24. Prismatem těchto východisek soud zhodnotil obsah obou žalobcem namítaných příkazových bloků, jejichž ověřené fotokopie jsou založeny ve správním spise.

25. Pokud jde o příkazový blok č. C 1170897 ze dne 29. 7. 2018, je z něj patrné, že podpis obviněného (žalobce) obsahuje, a to mezi podpisem úřední osoby a otiskem úředního razítka. Žalobce byl ztotožněn svým jménem, příjmením, datem narození, adresou bydliště a řidičským průkazem č. X. Je tedy sice pravdou, že žalobcův podpis se nenachází přímo v příslušné kolonce, ale zhruba 1,5 cm nad ní, to však nemůže založit vadu příkazového bloku, pro kterou by bylo možno dovodit, že na něm podpis žalobce coby obviněného chybí. V této souvislosti je třeba připomenout právě určitou neformálnost příkazového bloku, přičemž typické okolnosti jeho vydávání (vyplňování údajů ručně v terénu) mohu mít za následek i to, že některé údaje nebudou vyplněny přesně v místě, kde se mají nacházet. Za takové situace je však nutno posuzovat, zda příkazový blok předepsané údaje obsahuje či nikoli. Pokutový blok č. C 1170897 ze dne 29. 7. 2018 nicméně podpis žalobce coby obviněného zcela jednoznačně obsahuje.

26. Jde–li pak o příkazový blok č. K 3759835 ze dne 23. 11. 2021, je situace zcela shodná. I z tohoto příkazového bloku je patrné, že podpis obviněného (žalobce) obsahuje, a to opět mezi podpisem úřední osoby a otiskem úředního razítka. Žalobce byl rovněž ztotožněn svým jménem, příjmením, datem narození, adresou bydliště a řidičským průkazem č. X a jeho lustrací. I v případě tohoto příkazového bloku tedy sice je pravdou, že žalobcův podpis se nenachází přímo v příslušné kolonce, ale zhruba 1,5 cm nad ní, to však nemůže založit vadu příkazového bloku, pro kterou by bylo možno dovodit, že na něm podpis žalobce coby obviněného chybí.

27. Dovozovat za této situace, že oba příkazové bloky fakticky nejsou žalobcem podepsány, by znamenalo klást na formální podobu jejich vyplnění příliš přísné nároky, kterým je v typické situaci, kdy jsou užívány, relativně obtížné dostát.

28. Jakkoli to není nijak rozhodující, soud připomíná, že sám žalobce se dne 6. 5. 2024 na soud obrátil se–mailem, ve kterém uvedl: „…jsem automechanik a hloupě jsem se vybodoval za pásy a bez ŘP jsem trochu v háji.“ V obou případech žalobcem zmíněných příkazových bloků se jedná právě (mj.) o potrestání za nepřipoutání se bezpečnostními pásy. Žalobce si je tedy podle všeho dobře vědom svých přestupků.

29. Soud tedy neshledal tento žalobní bod důvodným.

30. Konečně se soud zabýval posledním žalobním bodem. V něm žalobce namítá, že bylo porušeno jeho právo na seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, resp. na vyjádření k nim podle § 36 odst. 3 správního řádu.

31. Podle § 36 odst. 3 věta prvá správního řádu: „Nestanoví–li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.“ 32. Právo na seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a na vyjádření k nim lze považovat za esenciální právo účastníka správního řízení. Jeho porušení ze strany správního orgánu je hodnoceno jako podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], což dovodil ve vztahu k již předchozí úpravě obsažené v § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu (která je ale obdobná právní úpravě obsažené v § 36 odst. 3 správního řádu, a proto je tato judikatura plně použitelná i nyní) již jak Ústavní soud (nález ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 329/04), tak NSS (rozsudek ze dne 12. 6. 2003, č. j. 7 A 130/2002–28) a tato judikaturní linie je nadále potvrzována v četných rozhodnutích správních soudů.

33. Žalobce tvrdí, že mu toto právo bylo správním orgánem I. stupně odepřeno, když ten jej sice obecně o právu podle § 36 odst. 3 správního řádu poučil, nesdělil mu však, do kdy toto právo může uplatňovat. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalovaný podle žalobcova názoru účelově zaměňuje lhůtu pro seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí se lhůtou pro vyjádření se k nim.

34. Soud s názorem žalobce nesouhlasí.

35. Podstatná pro posouzení věci je také chronologie správního řízení o žalobcových námitkách. Ze správního spisu se podává, že žalobci bylo dne 27. 6. 2023 zasláno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu. Dne 1. 8. 2023 podal žalobce námitky proti dosažení 12 bodů, na toto podání reagoval správní orgán I. stupně dne 3. 8. 2023 výzvou k odstranění vad. Poté správní orgán opatřoval jednotlivé podklady pro záznam bodů a dne 11. 9. 2023 zaslal žalobcovu zástupci „Předvolání k seznámení se spisem před vydáním rozhodnutí“. V něm správní orgán I. stupně uvedl: „Ve lhůtě pěti pracovních dnů od převzetí tohoto předvolání máte možnost seznámit se s podklady vedenými ve spise pod č. j. KSÚ 6392/2023 ve věci námitek proti provedenému záznamu bodů pana J. Š., nar. X, a to na Městském úřadě Cheb, ul. 26. dubna 4, oddělení registru vozidel a řidičů, suterén, přepážka č. 22, B. B. Dle ustanovení § 36 zákona č. 500/2004, správní řád, máte jako zmocněnec účastníka řízení právo vyjádřit své stanovisko, činit návrhy a navrhovat důkazy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí ve výše uvedené věci. S sebou vezměte občanský průkaz.“ 36. Soud dospěl k závěru, že žalobcovo právo zakotvené v § 36 odst. 3 správního řádu nebylo uvedeným postupem správního orgánu I. stupně nijak porušeno.

37. Především: správní orgán I. stupně nepostupoval tak, že by žalobci poskytl ihned na počátku správního řízení obecně poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu, aniž by bylo patrné či pro žalobce jakkoli dovoditelné, do kdy může toto právo využít, tedy kdy správní orgán I. stupně dokončí shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí. Situace byla jiná. Správní orgán I. stupně totiž nejprve shromáždil podklady pro vydání rozhodnutí a teprve poté žalobci (resp. jeho zástupci) zaslal výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, a to tak, že tuto výzvu přímo nazval (zvýraznění připojil soud): „Předvolání k seznámení se spisem před vydáním rozhodnutí“. Správní orgán I. stupně tedy žalobci jednoznačně sděloval, že považuje správní spis za kompletní a že je připraven k vydání rozhodnutí, a právě proto jej zval k seznámení se s podklady pro jeho vydání.

38. Jakkoli je tedy pravdou, že správní orgán I. stupně žalobci výslovně současně nestanovil lhůtu pro předložení případného vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí, poskytl svým jednáním žalobci jednoznačnou informaci o tom, že správní spis je z jeho pohledu kompletní a že má v úmyslu v nejbližší budoucnosti přikročit k vydání rozhodnutí. V této souvislosti nelze ani přehlédnout, že žalobce byl v dané době zastoupen advokátem, tedy právním profesionálem, u něhož už vůbec nelze připustit, že by předvolání ze dne 11. 9. 2023 mohl vyložit jakkoli jinak, než že jde o výzvu ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, tedy nejen k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, ale i pro vyjádření k nim, které musí následovat bez zbytečného odkladu po seznámení s podklady, případně ve lhůtě, o kterou nutno správní orgán I. stupně požádat (což se nestalo, ačkoliv zmocněnec žalobcova zástupce se s podklady pro vydání rozhodnutí dne 21. 9. 2023 seznámil, jak plyne z příslušného protokolu, jenž je založen ve správním spise).

39. V dané souvislosti soud nepovažuje za přiléhavý žalobcem odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2009, č. j. 15 Ca 258/2008–55, v němž se jednalo o situaci, kdy správní orgán vyrozuměl účastnici řízení o jejích procesních právech v souvislosti se zahájením samotného správního řízení, takže účastnice skutečně v takový okamžik nemohla předvídat, kdy tento správní orgán nakonec dospěje k závěru, že podklady pro vydání rozhodnutí jsou kompletní, a může tedy být vydáno správní rozhodnutí. To je však odlišná situace od situace, jež nastala v nyní řešené věci, neboť žalobcovu zástupci byla příslušná výzva zaslána právě až v souvislosti s ukončením shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí a správní orgán I. stupně jasně deklaroval, že je připraven ve věci rozhodnout.

40. Ve svém rozsudku ze dne 14. 11. 2003, č. j. 7 A 112/2002–36, dospěl NSS k tomuto závěru: „Smyslem § 33 odst. 2 správního řádu [z roku 1967, pozn. soudu] je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi „před vydáním rozhodnutí“, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Účastník řízení si sám nemůže učinit právně relevantní úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů rozhodnutí ukončeno; z výzvy správního orgánu k seznámení musí být zřejmé, že shromažďování podkladů bylo ukončeno.“ Jak však plyne ze shora uvedeného, těmto požadavkům postup správního orgánu I. stupně v posuzované věci vyhověl. Z výzvy (resp. předvolání), které správní orgán I. stupně žalobcovu zástupci zaslal, bylo jednoznačně patrné, že je shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí dokončeno, protože správní orgán I. stupně vyzýval žalobcova zástupce k seznámení se spisem „před vydáním rozhodnutí“. Jinak se v odkazovaném rozsudku NSS řešila obdobná situace jako ve shora citovaném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, v níž byl účastník řízení o svém právu podle (tehdejšího) § 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967 informován na počátku řízení, takže si nemohl učinit obrázek, do kdy může toto své právo realizovat. Ani z pohledu závěrů obsažených v tomto rozsudku NSS proto nelze dovodit, že by v posuzované věci správní orgány pochybily. Závěr a náklady řízení 41. Soud dospěl závěru, že žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, není důvodná, výrokem I. tohoto rozsudku ji tak zamítl.

42. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování vyšel z § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož: „Nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ Účastníkem, který měl ve věci plný procesní úspěch, je žalovaný, neboť žaloba bylo zamítnuta. Žalovaný se ale práva na náhradu nákladů řízení vzdal (ostatně by na ni s největší pravděpodobností ani neměl právo), proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Předmět řízení Obsah žaloby Vyjádření žalovaného Replika žalobce Posouzení věci Závěr a náklady řízení