77 C 27/2022-33

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 106.794,80 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 106.794,80 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 106.794,80 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Žalobkyně s odkazem na ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. tvrdila, že má„ vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.“, že žalovaná je osobou oprávněnou provozovat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla podle zák. č. 277/2009 Sb. Žalobkyně je přitom v případech, kdy protiprávně jedná pojištěnec žalované, podle ust. § 6 odst. 4 ve spojení s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. oprávněna uplatnit svůj nárok založený ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. přímo u žalované. Existenci nároku žalobkyně opírala o tvrzení, že pan [jméno] [příjmení], [datum narození] přecházel dne [datum] v 15:50 hod. silnici I. třídy [číslo] tvořenou dvěma jízdními pruhy v každém směru (souřadnice GPS - [číslo], [číslo]), poté, co přešel dva jízdní pruhy v protisměru a jeden jízdní pruh ve směru jízdy řidiče [jméno], [datum narození], byl řidičem ve čtvrtém jízdním pruhu sražen. Byla mu způsobena újma na zdraví vyžadující poskytnutí lékařské péče. Řidič je pojištěncem žalované, poškozený je zdravotně pojištěn u žalobkyně. Žalobkyně na nákladech léčení uhradila částku 266.987 Kč. Za následek v podobě nákladů vynaložených na hrazené služby odpovídá dílem řidič, dílem lze následek přičíst okolnostem na straně poškozeného. Odpovědnost řidiče žalobkyně dovozovala z porušení jeho povinnosti stanovené ust. § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. (řidič se dle žalobních tvrzení nechoval ohleduplně tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob). Tuto argumentaci žalobkyně rozvinula tak, že řidič již ze vzdálenosti 300 až 400 m viděl poškozeného, sledoval, jak poškozený pozvolna a pomalu přes tři jízdní pruhy přichází k jeho jízdnímu pruhu, nejprve krátce a následně souvisle na poškozeného troubil, mírně i přibrzdil, nezpomalil však tak, aby byl schopen případnému střetu zabránit. Jednal tedy zaviněně protiprávně. Poškozený se v reakci na troubení na sekundu zarazil, ohlédl se směrem k přijíždějícímu vozidlu, rozběhl se (podle žalobkyně snad aby přecházení urychleně dokončil). V okamžiku, kdy řidič začal brzdit„ významněji“, nebyl schopen střetu zabránit a došlo ke srážce. Poškozený porušil svou povinnost stanovenou ust. § 54 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. (přecházel vozovku nedovoleným způsobem, šikmo, nedal přednost projíždějícím vozidlům), byl současně opilý (ač to není samo o sobě protiprávní, je tím ovlivněna schopnost dbát zvýšené opatrnosti). Konání řidiče, stejně jako konání poškozeného, je podle žalobkyně nutnou podmínkou následku, jedná se o případ tzv. kumulativní kauzality. Poškozený svou povinnost porušil významněji, řidič se snažil nehodě předejít troubením. Žalobkyně dovodila 40procentní účast řidiče na následku, čemuž odpovídá výše žalobou uplatněného nároku (účast poškozeného stanovila na 60 %). S odkazem na tzv. princip omezené důvěry v dopravě, vyplývající z povinnosti ohleduplnosti stanovené ust. § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., žalobkyně dovodila, že nelze beze zbytku spoléhat, že ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích budou vždy důsledně dodržovat pravidla silničního provozu, řidič se při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci silničního provozu budou dodržovat jeho pravidla, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak - na„ opak“ měl a mohl řidič v posuzované věci usoudit ze skutečnosti, že se poškozený pomalu a způsobem zjevně odporujícím pravidlům provozu na pozemních komunikacích pohyboval směrem do jízdní dráhy řidiče, řidič jej přitom pozoroval ze vzdálenosti minimálně 300 m. I právě proto, že se řidič spolehl pouze na ohlédnutí a chvilkové zaražení poškozeného, jednal řidič nedbale - nebylo možné s rozumnou mírou jistoty usoudit, že protiprávně a riskantně jednající poškozený situaci ve zlomku vteřiny správně vyhodnotí a sám zabrání škodlivému následku. Orgány činnými v trestním řízení přibraný znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] dospěl ve svém posudku [číslo] k závěru, že řidič nemohl střetu s poškozeným zabránit, neboť ten mu vytvořil náhlou překážku; znalec však chybně vyšel z předpokladu, že řidič mohl na vstup poškozeného do jeho jízdní dráhy usoudit až v okamžik, kdy se poškozený rozběhl, nedbalost lze však spatřovat již v předcházejícím jednání řidiče. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž byly posuzovány případy, které žalobkyně pokládá za skutkově podobné projednávané věci (k nim jednotlivě níže v bodě 22. tohoto odůvodnění). Žalovaná byla před zahájením řízení k plnění vyzvána.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila odmítnutím žalobou uplatněného nároku. Činila nesporným, že chodec pan [jméno] [příjmení] přecházel dne [datum] v 15:50 hod. pozemní komunikaci č. I/18 v 20,717 v katastru obce Suchodol, okres [okres], střetl se přitom s motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka], řízeným panem [jméno] [jméno], který jel ve směru [okres] - [obec]. Poškozený [jméno] [příjmení] utrpěl těžké zranění, byl letecky transportován do Fakultní nemocnice v [část obce]. U řidiče byla provedena dechová zkouška přístrojem Däger s negativním výsledkem, u poškozeného byla odebrána krev a bylo u něj zjištěno 1,48 g množství alkoholu v krvi. Žalovaná nesporovala ani to, že motorové vozidlo tov. zn. Škoda, [registrační značka] bylo v době nehody u žalované pojištěno pro případ vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Odmítavé stanovisko žalovaná uplatnila již k základu nároku. Poukázala přitom na to, že příkazem Městského úřadu Příbram ze dne 22. 3. 2021, [číslo jednací] byl chodec [jméno] [příjmení] shledán vinným z nedbalostního přestupku proti zákonu o silničním provozu podle § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., a to v souvislosti s porušením ust. § 54 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., tím, že přecházel pozemní komunikaci a před vstupem na komunikaci se nedostatečně přesvědčil, zda může vozovku bezpečně přejít, přebíhal zleva bezprostředně před přijíždějící vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka], kdy následně došlo ke střetu s tímto vozidlem, čímž chodec ohrozil sebe i jiné účastníky provozu na pozemní komunikaci. Žalovaná se rovněž v rámci procesní obrany odvolávala na závěry znaleckého posudku vyhotoveného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] svým počínáním vyvolal kolizní situaci - v opilosti nečekaně vkročil do jízdního pruhu, bezprostředně před přijíždějící vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, [registrační značka] řidiče [jméno] [jméno]. Řidič na náhlé a nečekané vběhnutí chodce nemohl účinně reagovat, přitom podle judikatury Nejvyššího soudu nelze po účastníkovi silničního provozu spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal možné porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky a aby tomu přizpůsobil své počínání. Z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za níž pojištěnec žalované objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného [jméno] [příjmení], žalované povinnost poskytnout pojistné plnění nevznikla.

3. Soud provedl důkazy podle návrhů účastníků, jejich důkazní návrhy zcela vyčerpal a z jednotlivých důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Z protokolu o nehodě v silničním provozu soud zjistil, že policejní orgán zaznamenal datum a čas ([datum], 15:50 hod.), místo (silnice I. třídy [číslo] v km 20, 717 – v katastru obce Suchdol) dopravní nehody, jejímiž účastníky byli řidič vozidla Škoda Octavia, [registrační značka], pan [jméno] [jméno], spolujezdkyně [jméno] [příjmení] a chodec [jméno] [příjmení], který při nehodě utrpěl dle záznamu policejního orgánu těžké zranění. Policejní orgán zaznamenal okruh svědků ([jméno] Mašková, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Co do vylíčení události bylo zaznamenáno, že uvedeného dne na uvedeném místě došlo k dopravní nehodě shora specifikovaného motorového vozidla, řidič jel ve směru [okres] – [obec], střetl se přední částí vozidla s přebíhajícím chodcem (ten přebíhal vozovku zleva). Chodec utrpěl těžké zranění. U řidiče byla provedena dechová zkouška s negativním výsledkem.

5. Z rozpisu plateb k náhradě za léčení soud zjistil, že jednotliví poskytovatelé zdravotních služeb (ARTHROCENTRUM, spol. s r.o., Zdravotnická záchranná služba hl. m. [obec], Fakultní nemocnice v [část obce], Záchranná služba ASČR [okres] z.s., ZZS Středočeského kraje, Oblastní nemocnice [právnická osoba], [právnická osoba]) vyúčtovali žalobkyni náklady za výkony související s poškozením zdraví [jméno] [příjmení], realizované v období od [datum] do [datum], a to jednotlivými fakturami. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení soud zjistil, že náklady za jednotlivé výkony činily v součtu 266.987,41 Kč, listina zahrnuje i poznámku o tom, že náklady léčení byly uhrazeny.

6. Z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem soud zjistil, že ve Fakultní nemocnici v [část obce] byla [jméno] [příjmení] dne [datum] v 17:45 hod. odebrána krev, na žádost policie, přičemž podle výsledkového listu ze dne [datum] bylo provedeno laboratorní vyšetření krve [jméno] [příjmení] za účelem zjištění hladiny etanolu v krvi [jméno] [příjmení], s výsledkem 1,48 g.

7. Z úředního záznamu o podání vysvětlení panem [jméno] [jméno] (ze dne [datum]) bylo zjištěno, že řidič vozidla [jméno] [jméno] podal vysvětlení k průběhu dopravní nehody, ke které došlo dne [datum]. Popsal, že jel vozidlem škoda Octavia, [registrační značka] se spolujezdkyní [jméno] [příjmení], jeli z [obec] po silnici I/18 směrem na obec Sedlčany, mířili do Hříměždic, odpoledne, za denního světla, venkovní teplota byla kolem nuly, silnice byla mokrá. Na vzdálenost 300 m až 400 m viděl na zastávce pro autobusy (vlevo z jeho pohledu), že tam postává člověk, při přiblížení na asi poloviční vzdálenost (v rychlosti 80 až 90 km/h) viděl, že tento člověk vstupuje do vozovky, pomalu šel směrem k jízdnímu prhu, v němž [jméno] [jméno] jel, šel zešikma ve směru jízdy vozidla (nikoliv proti). Na vstup chodce do vozovky [jméno] [jméno] zareagoval zpomalováním (na cca 65 km/h), ve vzdálenost cca 150 až 200 m od chodce krátce zatroubil, pak troubil při přibližování k chodci souvisle, asi až do zastavení. Na vzdálenost cca 40 až 50 m od chodce se chodec uprostřed odbočovacího pruhu vlevo zastavil, podíval se směrem k řidiči. Zastavil se asi jen na vteřinu, pak se rozeběhnul přímo před vozidlo řízené [jméno] [jméno] (vzdálenost max 20 až 30 m), [jméno] [jméno] intenzivně sešlápl brzdový pedál (před tím je asi rychlostí 60 km/h), brzdil intenzivně až do zastavení vozidla. Došlo ke střetu s chodcem – přední částí vozidla chodce nabral do nohou, rozbilo se čelní sklo, což znemožnilo řidiči výhled z vozu, proto již neviděl samotný pád chodce. Hustotu provozu [jméno] [jméno] hodnotil jako nikoliv velký provoz, za ním jelo několik aut. Vyjádřil se také ke své praxi s řízením motorových vozidel (7 let, řidičské oprávnění sk. B, jízdy soukromého i služebního účelu).

8. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení paní [jméno] [příjmení] (ze dne [datum]) soud zjistil, že uvedená osoba vypověděla, že byla spolujezdkyní řidiče [jméno] [jméno], nehodový děj a to, co předcházelo střetu vozidla s chodcem, popsala shodně jako řidič [jméno] [jméno].

9. Ze znaleckého posudku [číslo] soud zjistil, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] podal znalecký posudek z oboru doprava, odvětví doprava silniční, na základě usnesení policejního orgánu ze dne [datum]. Znalec se vypořádal s těmito znaleckými úkoly: (1/) komplexní analýza nehodového děje ze dne [datum], (2/) určení místa středu vozidla s chodcem a střetovou polohu (pravý (přímý) jízdní pruh vozovky ve směru [okres] – [obec]), (3/) určení rychlosti jízdy vozidla (46 až 57 km/hod. na začátku brzdných stop, nárazová rychlost při střetu 50 až 60 km/hod.), (4/) určení rychlosti pohybu chodce (v rozmezí 3,1 m/s až 3,9 m/s), (5/) určení místa, kde se vozidlo nacházelo v době vstupu chodce do vozovky (v okamžiku reakce intenzivním brzděním vzdálenost přibližně 9 m od místa střetu, z předpokládaného místa vstupu chodce do koridoru střetu nebyl výhled chodce na přijíždějící vozidlo omezen pevnými překážkami), (6/) určení, zda chodec vytvořil vozidlu náhlou překážku (znalec dospěl ke kladnému závěru – vzhledem k poloze vozidla a délce reakční doby nebyl řidič schopen střet s chodcem odvrátit), (7/) určení zda a jak mohli účastníci dopravní nehody střetu zabránit (zde znalec odkázal na svůj závěr o tom, že chodec vytvořil překážku náhlou), (8/) určení technické příčiny dopravní nehody (vběhnutí chodce do střetového koridoru). Znalec měl pro zpracování posudku k dispozici vyjma úředních záznamů o podaném vysvětlení řidiče [jméno] [jméno] a spolujezdkyně [jméno] [příjmení] také úřední záznam o podání vysvětlení chodcem [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (chodec popsal, že vystoupil na zastávce z autobusu, už byla tma, pak si již nic nepamatuje, probral se až v nemocnici, nepamatoval si, zda měl v době vystupování z autobusu a při následném přecházení vozovky v uších sluchátka, běžně to tak ale dělá, připustil požití alkoholu v průběhu cesty autobusem); dále i úřední záznam o podání vysvětlení paní [jméno] [příjmení] (byla svědkyní dopravní nehody, jela si čtvrtá v řadě vozidel, v místech, kde je vlevo od vozovky autobusová zastávka, si žádného přecházejícího chodce nevšimla, neviděla nikoho pohybovat se po silnici, po nehodě zastavila, zastavila před ní tři vozidla, šla poskytnout pomoc, alkohol necítila, na zemi ležela šňůra jako od sluchátek); také měl k dispozici úřední záznam o podání vysvětlení paní [jméno] [příjmení] (také byla svědkyní dopravní nehody, jela s manželem asi jako třetí vozidlo v řadě vozidel, viděla běžet zleva člověka přímo před vozidla jedoucí před nimi, pak jej viděla ve vzduchu, s manželem šli poskytnout pomoc, ze zraněného chodce cítila alkohol, ležela u něj na zemi sluchátka, jejich vozidlo bylo tak 50 m od chodce, když došlo ke srážce) a úřední záznam o podání vysvětlení panem [jméno] [příjmení] (ten upřesnil, že se svým vozidlem blížil k místu střetu s chodcem rychlostí 60 až 70 km/hod., chodec šel nejprve pomalu zleva přes vozovku, najednou zrychlil, rozeběhl se, pak už jej viděl ve vzduchu); rovněž měl k dispozici úřední záznam o podání vysvětlení panem [jméno] [příjmení] (ten žádného chodce neviděl jít po silnici, ve zpětném zrcátku viděl chodce ve vzduchu).

10. Z příkazu dopravního úřadu Městského úřadu Příbram ze dne 22. 3. 2021, č.j. M [číslo] soud zjistil, že [jméno] troch byl v přestupkovém řízení uznán vinným ze spáchání nedbalostního přestupku proti zákonu o silničním provozu, kterého se dopustil porušením ust. § 54 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. tím, že dne [datum] v 15:50 hod. jako chodec přecházel pozemní komunikaci, před vstupem se nedostatečně přesvědčil, zda může vozovku bezpečně přejít, přebíhal zleva bezprostředně před přijíždějící vozidlo [registrační značka], se kterým došlo ke střetu, přičemž [jméno] [příjmení] tak ohrozil sebe i jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Za spáchání přestupku byla [jméno] [příjmení] uložena pokuta 1.500 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

11. Předžalobní výzvou ze dne [datum], spolu s vyjádřením zástupkyně žalované v průběhu dokazování, má soud za prokázané, že žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky 133.493,50 Kč, s tím, že se jedná o náklady léčení poškozeného [jméno] [příjmení].

12. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu, lze pro stručnost odkázat na shora vyložená skutková zjištění, která soud učinil z provedených důkazů. Mezi účastníky nebyl spor o to, že ke škodní události došlo v době trvání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. zn. Škoda, [registrační značka], pojištění sjednaného u žalované. Účastníci se nepřeli ani o to, že žalobkyně vynaložila náklady na lékařské výkony spojené s péčí o zdraví chodce [jméno] [příjmení] (pojištěnce žalobkyně), nebylo sporu ani ohledně popisu skutkového (nehodového) děje. Žalobkyně žalobu opírala o přesvědčení, že za následek také (částečně) odpovídá řidič škodícího vozidla. V závěrečném návrhu žalobkyně (po poučení o koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“) poukázala na to, že soud se má v rámci vypořádání se s otázkou míry potřebné opatrnosti řidiče zabývat i tím, že chodec byl opilý a svou kymácivou chůzí měl u řidiče škodícího vozidla vyvolat výraznější zpomalení. Z toho, co účastníci tvrdili do doby, než nastala koncentrace řízení, se však nepodával byť i jen náznak tvrzení o tom, že se chodec pohyboval kymácivou chůzí, tuto domněnku poprvé vyjádřila žalobkyně právě až v závěrečném návrhu. Z toho, že chodec byl podle výsledků provedeného dokazování v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu, přitom nelze bez dalšího usuzovat na to, že jeho chůze byla„ kymácivá“. Z provedeného dokazování přitom nevyplynulo, že by kterákoliv z osob, která zaznamenala vlastními smysly průběh nehodového děje (řidič škodícího vozidla, jeho spolujezdkyně, řidiči či spolujezdkyně vozidel pohybující se v řadě vozidel za škodícím vozidlem), popisovala cokoliv, co by nasvědčovalo tomu, že se chodec pohyboval chůzí způsobem vzbuzujícím pochybnosti o (míře) jeho ovlivnění alkoholem, chůzí, která by vykazovala znaky chůze člověka s omezenou schopností vnímat a vyhodnocovat okolní situaci (popisována byla pomalá chůze, krátké zastavení a následné rozběhnutí). Z uvedených důvodů nelze při posouzení věci přihlížet k (důkazně nepodloženému) tvrzení žalobkyně o údajně kymácivé chůzi chodce.

13. Podle ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

14. Podle ust. § 6 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb., pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

15. Podle ust. § 9 odst. 1 věta první zák. č. 168/1999 Sb., poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

16. Podle ust. § 2918 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

17. Podle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř., soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

18. Po provedeném dokazování nebyla žaloba shledána důvodnou.

19. Soud je vázán pravomocným rozhodnutím o tom, že chodec [jméno] [příjmení] v souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum] spáchal nedbalostní přestupek proti zákonu o silničním provozu, porušením ust. § 54 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., záležejícím v tom, že přecházel pozemní komunikaci, aniž by se před vstupem dostatečně přesvědčil, zda může vozovku bezpečně přejít, přebíhal zleva bezprostředně před přijíždějící vozidlo [registrační značka]. Jedná se o vázanost skutkovými závěry i právním hodnocením. Soud však odsuzujícím rozhodnutím o přestupku nebyl vázán v otázce posouzení toho, zda újma vznikla toliko následkem chování chodce [jméno] [příjmení], či zda se na vzniku újmy podílely okolnosti jiné, popř. do jaké míry se na škodě podílely, přičemž toto posouzení bylo nezbytné pro posouzení žalobou uplatněného nároku na náhradu nákladů vynaložených žalobkyní na zdravotní péči poskytnutou poškozenému [jméno] [příjmení].

20. Soud se proto při posouzení věci musel vypořádat s otázkou přičitatelnosti újmy, tedy s tím, zda se na vzniku újmy (poškození zdraví chodce [jméno] [příjmení], které si vyžádalo lékařská ošetření a výkony, za něž žalobkyně zaplatila celkem 266.987 Kč) podílely okolnosti přičitatelné řidiči škodícího vozidla, resp. jaký byl podíl obou účastníků dopravní nehody (řidiče [jméno] [jméno], chodce [jméno] [příjmení]) na škodlivém následku. V závislosti na skutkových okolnostech posuzovaného případu (dopravní nehody) soud dospěl k závěru o tom, že chodec [jméno] [příjmení] jednoznačně pochybil při svém pohybu na pozemní komunikaci (vstoupil do vozovky, přecházel ji, aniž by se před vstupem dostatečně přesvědčil, zda může vozovku bezpečně přejít, přebíhal zleva bezprostředně před přijíždějící vozidlo), oproti tomu na straně řidiče [jméno] [jméno] nedošlo k žádnému pochybení, nadto k takovému pochybení, aby bylo na místě shledat jeho podíl na škodlivém následku. [příjmení] [jméno] [jméno] poté, co zaregistroval pohybujícího se chodce, zpomaloval rychlost vozidla (brzdil), troubil, zcela zřejmě se tak snažil předejít kolizi, kterou však zároveň, vzhledem ke konkrétnímu chování chodce, nemohl důvodně očekávat. Z hlediska posouzení míry jeho obezřetnosti, s jakou jednal, je zásadním to, že chodec šel nejprve pomalou chůzí, poté se zastavil a následně se nepochopitelně rozeběhnul do jízdní dráhy vozidla. Právě tyto okolnosti vylučují potřebu ještě výraznějšího zpomalení vozidla, za situace, kdy za vozidlem řízeným [jméno] [jméno] se pohybovala nejméně tři další vozidla (nelze odhlédnout od zákonného zákazu náhlého snížení rychlosti jízdy, náhlého zastavení či omezování plynulosti provozu ve smyslu ust. § 18 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb.). Za dané situace řidič [jméno] [jméno] vyvinul takovou aktivitu, kterou vyvinout měl a mohl i z hlediska požadavku na bezpečnost a plynulost provozu na pozemní komunikaci (z hlediska požadavku na chování řidiče se tedy nejedná o to, že je třeba upřednostnit zájem na ochraně zdraví a života chodce před případným zdržením řidiče, jak naznačovala žalobkyně, ale není možné ani nedůvodně vyvolávat kolizi ve vztahu k dalším účastníkům silničního provozu, tj. v posuzované věci řidičům a spolujezdcům ve vozidlech pohybujících se v řadě za škodícím vozidlem). Jak uzavřel znalec, chodec svým pohybem vytvořil pro řidiče překážku náhlou, tedy takovou, která vznikne na vzdálenost kratší, než na jaké je řidič schopen z přiměřené (povolené) rychlosti zastavit. Není možné se ztotožnit s úvahou žalobkyně, že nedbalost řidiče lze spatřovat již v předcházejícím jednání řidiče. Pro posouzení věci se jeví zásadní tyto momenty: pomalá chůze chodce, následné zastavení chodce před přibližujícím se, brzdícím a troubícím vozidlem a pohled chodce směrem k přijíždějícímu vozidlu – ze zjištěného nehodového děje vyplývá, že řidič na chodce adekvátně reagoval, z jeho pozice se současně dalo usuzovat na to, že zcela adekvátně reaguje i chodec, který se však následně vběhnutím do vozovky zachoval naprosto nepochopitelně a pro řidiče přibližujícího se vozidla tedy zcela neočekávaně. To, že se chodec pohyboval směrem od zastávky autobusu, kde lze obecně předpokládat výskyt a pohyb osob, nezvrátí závěr soudu o tom, že řidiči vozidla není následek přičitatelný, a to právě s ohledem na konkrétní okolnosti případu, jak byly popsány shora, které svým významem převyšují význam toho, kde k nehodě došlo. Blízkost autobusové zastávky sama o sobě nezakládá ve vztahu k řidiči vozidla požadavek na intenzivní brzdění vozidla v reakci na výskyt osob na zastávce. Nelze proto žalobkyni přisvědčit, že by řidič porušil povinnost vyplývající z ust. § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. – jednal způsobem, který byl adekvátní dané situaci, nechoval se neohleduplně, vyvinul náležitou opatrnost, avšak střetu s chodcem nemohl zabránit. Podle tzv. principu omezené důvěry není možné v posuzované věci po řidiči spravedlivě požadovat, aby předpokládal, že se chodec rozeběhne do jízdní dráhy vozidla, po dobu pomalé chůze řidič na situaci reagoval brzděním a troubením a mohl důvodně usuzovat na to, že chodec jej zaregistroval (zastavení, pohled), z okolností nebylo zřejmé, že se chodec zachová způsobem, jakým učinil. Žalobkyně ve vztahu k tvrzenému zaviněnému protiprávnímu jednání řidiče zdůrazňovala, že řidič již ze vzdálenosti 300 – 400 m viděl poškozeného a toto (a pomalou chůzi chodce) dávala do souvislosti s potřebou výraznějšího zpomalení. Jak ale bylo v řízení zjištěno, v té chvíli [jméno] [příjmení] nebyl v pohybu (postával na zastávce), vstoupil do vozovky až při přiblížení vozidla na vzdálenost poloviční (tedy cca 150 – 200 m), při rychlosti 80 až 90 km/h, a právě na toto chování – pomalou chůzi, nikoliv běh či pohyb způsobem, z něhož by bylo možné usuzovat na to, že chodec je ve stavu snížené schopnosti dbát potřebné opatrnosti, řidič adekvátně zareagoval (brzděním, troubením). Tato adekvátní reakce řidiče přitom byla sto zabránit škodlivému následku (chodec se zastavil, podíval směrem k přijíždějícím vozidlům), ke střetu (a škodlivému následku) došlo až v návaznosti na neočekávané vběhnutí chodce do jízdní dráhy vozidla.

21. Nelze proto než konstatovat nedostatek předpokladů pro rozdělení odpovědnosti za následek mezi řidiče a chodce, když pochybení spočívalo jednoznačně v jednání chodce, který se zachoval zcela nepředvídatelně a v rozporu s prevenční povinností vyplývající z ust. § 2900 o. z. Řidič oproti tomu žádnou povinnost neporušil. Vznik újmy je beze zbytku přičitatelný poškozenému chodci. Z ust. § 2918 o. z. vyplývá, že v rozsahu, v jakém sám poškozený přispěl ke škodlivému následku, je vyloučena odpovědnost škůdce, spočívají-li příčiny vzniku škody na obou stranách, je třeba určit vzájemný vztah mezi jednáním či opomenutím poškozeného a porušením povinností škůdce, za něž nese odpovědnost, a stanovit podíl odpovědnosti každého z nich. Uvedený princip se uplatní u obou typů odpovědnosti, které by v dané věci přicházely do úvahy (obecná odpovědnost řidiče za porušení pravidel silničního provozu, je-li prokázáno – ust. 2910 o. z., objektivní odpovědnost za škodu z provozu dopravního prostředku ve smyslu ust. § 2927 odst. 1 o. z.). Jelikož škodlivý následek je přičitatelný toliko poškozenému, je vyloučena obecná odpovědnost řidiče i objektivní odpovědnost za škodu z provozu vozidla. Nejsou tak splněny podmínky vymezené v ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. a žalobkyně nemá regresní nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého pojištěnce [jméno] [příjmení]. Ač žalobkyně vynaložila náklady na léčení následků dopravní nehody a ač žalobkyně obecně může uplatnit nárok na pojistné plnění odvozené od postižního nároku přímo proti pojistiteli odpovědnosti škůdce (podle ust. § 9 odst. 1 a ust. § 6 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb.), žalovaná není povinna uspokojit uplatněný nárok na pojistné plnění, a to z toho důvodu, že je odvozováno z neexistujícího postižního nároku.

22. Žalobkyně na podporu své argumentace odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, nicméně soud neshledal skutkovou podobnost posuzované věci s odkazovanými případy. Ve věci sp. zn. 25 Cdo 1500/2006, jakož i ve věci sp. zn. 25 Cdo 290/2012 se Nejvyšší soud zabýval posouzením případů, v nichž řidič a chodec na sebe (na přítomnost druhého) nijak nereagovali, řidič vůbec v tam posuzovaných věcech nezačal brzdit, chodec nereagoval na přijíždějící vozidlo, což jak soud dovodil shora, v posuzované věci nenastalo (řidič [jméno] [jméno] na přítomnost chodce adekvátně reagoval a mohl usuzovat na to, že tak činí i chodec [jméno] [příjmení]). Ve věci sp. zn. 25 Cdo 1200/2013 se chodkyně rovněž pohybovala pomalou chůzí, zastavila se uprostřed vozovky a dokonce udělala i krok dozadu, a soudy u ní shledaly poloviční spoluzpůsobení si škody, nicméně řidič v tam posuzované věci vůbec nezačal brzdit. Ve věci sp. zn. 23 Cdo 2991/2016 byla jednou z okolností, jež mohly být příčinou střetu, zcela nepřiměřená rychlost vozidla, o což se však také v posuzované věci nejedná, žalobkyně tímto směrem ani neargumentovala, namítala pouze to, že řidič [jméno] [jméno] výrazněji nezpomalil, neargumentovala tím, že by nárazová rychlost měla vliv na následky střetu (z hlediska rozsahu újmy na zdraví chodce). I ve věci sp. zn. 5 Tdo 651/2006 se posuzoval případ, kdy řidič na pohyb chodce nijak nezareagoval, nezačal brzdit.

23. Ze shora popsaných důvodů nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, a to jak co do jistiny domnělého dluhu, tak co do příslušenství (nárokovaného úroku z prodlení), neboť jeho osud se odvíjí od osudu jistiny dluhu.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšné žalobkyni. Náhrada nákladů řízení žalované je tvořena paušální náhradou hotových výdajů ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které nezastoupenému účastníkovi řízení, který nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. V posuzované věci jsou těmito úkony sepis vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem, realizace jiných úkonů, za které by měla žalované náležet paušální náhrada hotových výdajů, se z obsahu spisu nepodává.

25. Uloženou povinnost je žalobkyně povinna splnit ve lhůtě určené podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení