77 C 283/2022 - 54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 666 Kč za dobu od 2. 12. 2022 do zaplacení, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 084 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 084 Kč za dobu od 2. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 808,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 5. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 61 750 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení), z titulu náhrady nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Vznik nemajetkové újmy žalobkyně přisuzovala nepřiměřené délce řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a navazujícího řízení podle části páté zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („ o. s. ř.“).

2. Správní řízení, zahájené k návrhu žalobkyně ze dne 11. 10. 2017, proti instituci [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), [IČO], bylo skončeno rozhodnutím finančního arbitra ze dne 20. 5. 2019, č.j. [spisová značka] [číslo] - 19 (také jen„ rozhodnutí o námitkách“), kterým se finanční arbitr vypořádal s námitkami žalobkyně proti nálezu ze dne 18. 11. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] - 14 (také jen„ nález“). Žalobkyně pro svůj nesouhlas s rozhodnutím o námitkách podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 22. 7. 2019 žalobu podle části páté o. s. ř. O žalobě soud rozhodl zamítavým rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č.j. 18 C 114/2019 – 71. Žalobkyně poté proti rozsudku brojila odvoláním, řízení o odvolání bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, č.j. 29 Co 353/2021 – 124 zastaveno, neboť žalobkyně v návaznosti na plnění instituce vzala žalobu zpět. Celková délka řízení činí více než 50 měsíců (žalobkyně sečetla délku řízení před finančním arbitrem – 1 rok 7 měsíců 1 týden a 3 dny a délku soudního řízení – 2 roky 7 měsíců 6 dnů) a žalobkyni je třeba odškodnit peněžitou kompenzací vyčíslenou na 61 750 Kč. K té žalobkyně dospěla tak, že základní výměru 47 500 Kč (náhrada za jeden měsíc v částce 1 250 Kč, za první dva roky snížená náhrada na 50 %) navrhla zvýšit o 10 % v souvislosti s tím, že finanční arbitr neprodloužením lhůty k vydání nálezu porušil zákon, o dalších 10 % v souvislosti s tím, že finanční arbitr neprodloužením lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách porušil zákon, a o dalších 10 % v souvislosti s tím, že žalobkyně se aktivně bránila jak proti nečinnosti finančního arbitra, tak proti nečinnosti soudu prvního stupně.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila odmítnutím žalobního požadavku. Tlumočila přitom stanoviska finančního arbitra i Ministerstva spravedlnosti (které se pro potřeby předběžného projednání vyjadřovalo k namítané délce soudního řízení). Řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá. V řízení před finančním arbitrem žalobkyně až 8. 10. 2018 upravila formulaci nároku (teprve tehdy přiznala, že jí instituce vyplatila plnění ještě před zahájením řízení před finančním arbitrem), až dne 18. 11. 2018 finanční arbitr shromáždil podklady pro rozhodnutí, finanční arbitr postupoval aktivně. Soudní řízení probíhalo ve dvou stupních a jeho délka rovněž není nepřiměřeně dlouhá. Ke vzniku újmy žalobkyně nemohlo dojít a žalovaná nesouhlasí se závěrem o tom, že by se na souzenou věc měl aplikovat čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“). Žalovaná poukázala také na to, že již ve sdělení ze dne 11. 11. 2022 konstatovala porušení práva žalobkyně a omluvila se za dílčí průtahy v řízení.

4. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o postupu finančního arbitra a o průběhu soudního řízení podle části páté o. s. ř., tedy nebylo sporu o tom, co vyplynulo ze soudem připojeného spisu finančního arbitra (zn. [spisová značka] [číslo]) a ze soudem připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 zn. 18 C 114/2019.

5. Na jejich podkladě pak soud učinil tyto dílčí závěry o skutkovém stavu: (K řízení před finančním arbitrem) (i.) Řízení před finančním arbitrem bylo k návrhu žalobkyně, zastoupené advokátem nejpozději od 16. 12. 2016, zahájeno dne 11. 10. 2017, přičemž žalobkyně se domáhala proti instituci uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 103 500 Kč s úrokem z prodlení; pro případ, že by finanční arbitr neshledal pojistnou smlouvu neplatnou, měl in eventum určit, že instituce je povinna žalobkyni zaplatit částku dlužného odkupného, a pro případ, že by finanční arbitr nerozhodl o vydání bezdůvodného obohacení ani o povinnosti instituce zaplatit dlužné odkupné, pak měl podle návrhu žalobkyně určit, že pojistná smlouva je neplatná; (ii.) žalobkyně byla v návaznosti na (finančním arbitrem zjištěné) vady návrhu vyzvána k odstranění nedostatků návrhu, a to dne 21. 11. 2017; podáním ze dne 30. 11. 2017 žalobkyně na výzvu finančního arbitra zareagovala, a to mj. tím, že se ohradila proti nedostatkům návrhu a požadavkům finančního arbitra na doplnění informací a předložení podkladů; (iii.) dne 14. 12. 2017 finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření a k předložení potřebné dokumentace, instituce se podáním ze dne 3. 1. 2018 vyjádřila a podklady předložila 4. 1. 2018; (iv.) podáním došlým finančnímu arbitrovi dne 12. 7. 2018 žalobkyně vyzývala k přijetí opatření proti nečinnosti podle ust. § 80 správního řádu, žádala o sdělení stavu řízení, o zaslání podkladů pro vydání nálezu a vyzývala k plnění oznamovací povinnosti; (v.) finanční arbitr doručil dne 24. 7. 2018 zástupci žalobkyně a dne 26. 7. 2018 zástupci instituce výzvu k seznámení s podklady pro vydání nálezu (k seznámení s podklady mělo dojít dne 17. 9. 2018); (vi.) žalobkyně podáním ze dne 10. 9. 2018 požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace; (vii.) instituce se s podklady pro vydání nálezu seznámila de 17. 9. 2018; (viii.) dne 25. 9. 2018 byla zástupci žalobkyně doručena na trvalém nosiči dat (CD) spisová dokumentace; (ix.) dne 8. 10. 2018 došlo finančnímu arbitrovi podání žalobkyně, v němž žalobkyně namítala, že finanční arbitr neshromáždil žalobkyní označené důkazy, učinila nový návrh na doplnění dokazování (vyžádáním informací od instituce), při formulaci závěrečného návrhu uvedla, že zaplatila na pojistném 105 000 Kč, zmínila, že obdržela odkupné ve výši 52 075 Kč, z čehož vyvodila„ saldo“ 52 925 Kč, které ji má instituce zaplatit, setrvala na požadavku na určení neplatnosti pojistné smlouvy (tento požadavek již neformulovala jako požadavek eventuální); (x.) finanční arbitr písemností ze dne 22. 10. 2018, doručenou zástupci žalobkyně dne 22. 10. 2018 a zástupci instituce dne 23. 10. 2018, vyrozuměl účastníky správního řízení o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do 21. 11. 2018; (xi.) výzvou doručenou zástupci žalobkyně dne 7. 11. 2018 byla žalobkyně vyzvána k předložení podkladů, resp. k prokázání tvrzeného právního zájmu na určení neplatnosti pojistné smlouvy; (xii.) podáním ze dne 8. 11. 2018 žalobkyně sdělila, že nemá dokumenty, jimiž by doložila finančním arbitrem požadované skutečnosti a netrvá na určení právního zájmu, finanční arbitr měl podle požadavku žalobkyně rozhodnout tak, jak bylo uvedeno v návrhu na zahájení řízení; (xiii.) dne 18. 11. 2018 finanční arbitr vydal nález č.j. [spisová značka] [číslo] - 14, který doručil dne 19. 11. 2018 zástupci žalobkyně a zástupci instituce; (xiv.) žalobkyně proti nálezu brojila námitkami ze dne 4. 12. 2018; (xv.) instituce se na výzvu finančního arbitra (7. 12. 2018) vyjádřila k námitkám žalobkyně podáním ze dne 17. 12. 2018; (xvi.) finanční arbitr písemností ze dne 2. 1. 2019, doručenou zástupci žalobkyně dne 2. 1. 2019 a zástupci instituce dne 3. 1. 2019, vyrozuměl účastníky správního řízení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do 4. 2. 2019; (xvii.) dne 20. 5. 2019 finanční arbitr vydal a vypravil rozhodnutí o námitkách, které bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 21. 5. 2019. (K řízení podle části páté o. s. ř.) (i.) Dne 22. 7. 2019, tj. poslední den lhůty k podání žaloby (ust. § 247 odst. 1 o. s. ř.) došla Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žaloba žalobkyně podle části páté o. s. ř., kterou žalobkyně napadala rozhodnutí finančního arbitra; (ii.) žalobkyně s podáním žaloby nesplnila poplatkovou povinnost, soudní poplatek ze žaloby zaplatila dne 5. 9. 2018, na výzvu soudu doručenou zástupci žalobkyně dne 22. 8. 2019; (iii.) v rámci přípravy jednání soud vyzval žalovanou instituci k vyjádření k žalobě (výzva doručena dne 16. 10. 2019), žalovaná instituce se vyjádřila podáním došlým soudu dne 11. 11. 2019; (iv.) dále v rámci přípravy jednání soud usnesením ze dne 6. 12. 2019 postupoval ve smyslu ust. § 250c odst. 1, 2 o. s. ř., tedy vyžádal spis od finančního arbitra, doručil mu stejnopis žaloby a umožnil mu písemně se vyjádřit k žalobě; dne 16. 12. 2019 soudu došlo vyjádření finančního arbitra, dne 30. 12. 2019 došel soudu spis finančního arbitra; (v.) dne 30. 1. 2020 došla soudu replika žalobkyně; (vi.) podle opatření předsedy soudu ze dne 1. 4. 2020 (na č.l. 38 spisu) měla věc projednat a rozhodnout soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení], která o uvedeném vyrozuměla účastníky usnesením ze dne 13. 7. 2020; (vii.) dne 13. 11. 2020 došlo soudu podání žalobkyně – doplnění tvrzení a důkazů; (viii.) dne 9. 12. 2020 došla soudu duplika žalované; (ix.) dne 18. 12. 2020 došlo soudu podání žalobkyně, jímž žalobkyně žádala o sdělení stavu řízení; (x.) podle záznamu ze dne 4. 1. 2021 měla věc projednat a případně rozhodnout jako zastupující soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení], která dne 14. 1. 2021 nařídila ve věci jednání na den 23. 3. 2021; (xi.) dne 23. 3. 2021 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí; (xii.) dne 30. 3. 2021 byl ve věci vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 18 C 114/2019 – 71, žaloba žalobkyně byla zamítnuta, rozsudek byl doručen zástupci žalobkyně dne 29. 4. 2021, zástupci žalované instituce dne 5. 5. 2021; (xiii.) proti rozsudku brojila včasným odvoláním žalobkyně, a to podáním ze dne 11. 5. 2021; (xiv.) následovaly úkony odvolání u soudu prvního stupně, tj. poplatkové řízení (žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání s podáním odvolání, učinila tak až dne 28. 5. 2021 na výzvu soudu), dne 29. 7. 2021 došlo soudu vyjádření žalované k odvolání žalobkyně, dne 20. 8. 2021 byla vyhotovena předkládací zpráva na č.l. 96, následovalo zajištění přepisu zvukového záznamu záznamů o jednání, spis byl předložen Městskému soudu v Praze s odvoláním žalobkyně dne 30. 9. 2021; (xv.) v mezidobí, konkrétně dne 9. 9. 2021, soudu došel návrh žalobkyně na určení lhůty k provedení úkonu ve smyslu ust. § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích; (xvi.) odvolacím soudem bylo nařízeno jednání dne 25. 10. 2021, a to na den 6. 1. 2022; (xvii.) podáním ze dne 16. 12. 2021 žalobkyně své odvolání doplňovala; (xviii.) dne 28. 12. 2021 odvolacímu soudu došla žádost žalované instituce o odročení jednání s tím, že je jednáno s žadatelkou v postavení žalobkyně o mimosoudním vyřešení věci, odvolací soud v návaznosti na to zrušil nařízené jednání; (xix.) dne 11. 1. 2022 došlo odvolacímu soudu zpětvzetí žaloby (uhrazení částky dle žaloby), dne 18. 1. 2022 Městský soud v Praze usnesením pod č.j. 39 Co 353/2021 – 124 zrušil rozsudek soudu I. stupně a řízení zastavil, doručeno zástupci žalobkyně dne 28. 1. 2022 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 2. 2022).

6. Z výzvy žalobkyně datované dnem 30. 5. 2022 a adresované žalované soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] (pozn. soudu: zřejmě omylem byla uvedena sp. zn. [spisová značka] [číslo]) a soudního řízení o žalobě podle části páté o. s. ř., a to v částce 61 750 Kč. Žalovaná zareagovala sdělením ze dne 11. 11. 2022, v němž konstatovala porušení práva žalobkyně a omluvila se žalobkyni za dílčí průtahy v řízení.

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle ust. § 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy, každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

12. Podle ust. § 1 odst. 1 písm. e) zák. č. 229/2002 Sb., k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

13. Podle ust. § 8 odst. 1, 2 zák. č. 229/2002 Sb., řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu. Podle ust. § 10 odst. 1 až 3 zák. č. 229/2002 Sb., návrh obsahuje a) označení účastníků řízení, b) doklad o tom, že instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě, c) úplné a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností, d) důkazní prostředky nebo označení důkazů, e) označení, čeho se navrhovatel domáhá, f) prohlášení, že navrhovatel nepodal v téže věci žalobu k soudu nebo k rozhodčímu soudu anebo rozhodci a že neuzavřel s institucí dohodu o mimosoudním vyrovnání a je si vědom závaznosti nálezu, g) plnou moc, je-li navrhovatel zastoupen na základě plné moci, h) datum a podpis navrhovatele. Návrh lze podat též na formuláři vydaném arbitrem. Vzor podání uveřejní arbitr též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Má-li návrh nedostatky, arbitr navrhovatele uvědomí o tom, o jaké vady se jedná a jak mají být odstraněny, a vyzve jej, aby je ve lhůtě do 15 dnů odstranil. V odůvodněných případech může arbitr lhůtu na žádost navrhovatele a před uplynutím lhůty o 15 dní prodloužit, a to i opakovaně.

14. Podle ust. § 12 odst. 1, 3 zák. č. 229/2002 Sb., arbitr je povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. Arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy. Při svém rozhodování vychází arbitr ze skutkového stavu věci a volně hodnotí důkazy.

15. Podle ust. § 15 odst. 1 zák. č. 229/2002 Sb., arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

16. Podle ust. § 16 odst. 2 zák. č. 229/2002 Sb., arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

17. Úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to (1.) podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, (2.) podmínky vzniku majetkové či nemajetkové újmy a (3.) podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobce.

18. Správní řízení bylo vedeno před finančním arbitrem – tj. orgánem, který byl zřízen zákonem č. 229/2002 Sb., s ohledem na požadavky evropské legislativy, přičemž zákonodárce byl veden úvahou, že klasická soudní ochrana není v mnoha případech dostatečně efektivní, neboť náklady sporu velmi často převyšují spornou částku a složitost soudního sporu je pro spotřebitele odrazující; vyzdvihována byla i bezplatnost řízení a jako překážka pro spotřebitele byla zdůrazňována i zdlouhavost soudního řízení (srov. k tomu důvodovou zprávu k zákonu č. 229/2002 Sb.).

19. Žalobkyně se dovolávala porušení svého práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Na úpravu v zákoně č. 82/1998 Sb. navazuje stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 k výkladu ust. § 13 odst. 1, věta druhá a třetí, a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., Cpjn 206/2010 (R 58/2011 civ.) („ Stanovisko“). Stanovisko je možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ Pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to: 1. zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku; 2. zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu; 3. zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 344/2014).

20. Předmětem řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vypořádání bezdůvodného obohacení žalobkyně a instituce. Jednalo se o spor o právo, který byl opravdový a vážný, rozhodnutí ve sporu mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. Právo má přitom civilní povahu, řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, jeho zavedení bylo prosazeno s poukazem na nahrazení soudního řízení. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy se proto aplikuje i v posuzované věci (správní řízení podmínky aplikace čl. 6 Úmluvy splňuje, jedná se o nárok dle ust. § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb.).

21. V posuzované věci jde o případ, kdy žalobkyně žalobou podle části páté o. s. ř. napadla rozhodnutí správního orgánu vydané v řízení, jež čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod podléhá, je proto na místě přijmout závěr o jednotě řízení a (jediném) nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé porušením práva účastníka správního (a navazujícího soudního) řízení na projednání (jediné) věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014).

22. Na soudu bylo, aby se vypořádal s otázkou, zda v průběhu správního řízení a řízení o žalobě podle části páté o. s. ř. došlo k nesprávnému úřednímu postupu záležejícím v nepřiměřené délce řízení, tedy zda bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené době.

23. Jako nepřiměřenou délku řízení je na místě hodnotit takovou délku řízení, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení správního orgánu či soudu (tedy nikoliv účastníků řízení). Právo na spravedlivý proces zahrnuje právo účastníka na projednání věci v přiměřené době, což je nutné vnímat v souvislosti s požadavkem, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Je rovněž nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, jež by z pohledu ust. § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (popř. čl. 6 Úmluvy) mohla být pokládána za přiměřenou., je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Zásadní kritéria, která je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz, jsou zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného.

24. Délka řízení před finančním arbitrem činila 19 měsíců a 10 dnů, z toho řízení o námitkách trvalo téměř 6 měsíců, aniž by z obsahu správního spisu vyplývaly konkrétní okolnosti, pro něž finanční arbitr nevydal rozhodnutí o námitkách ani v prodloužené lhůtě. Řízení o žalobě podle části páté o. s. ř. trvalo 2 roky, 6 měsíců a 10 dnů. Byť by soud vyšel z toho, že nejistota žalobkyně z výsledku soudního řízení pominula dnem 11. 1. 2022 (tehdy žalobkyně vzala žalobu zpět), trvalo soudní řízení, ve dvou stupních, téměř 2,5 roku. Délka řízení před finančním arbitrem byla ovlivněna složitostí daného případu po stránce hmotněprávní (finanční arbitr řešil otázku bezdůvodného obohacení, platnosti smlouvy o životním pojištění i vznesenou námitku promlčení), jakož i po stránce procesní (řízení probíhalo ve dvou stupních - řízení o návrhu, řízení o námitkách). Nelze nevyhodnotit, že řízení před finančním arbitrem je, oproti civilnímu řízení spornému, ovládáno zásadou vyšetřovací (nikoliv projednací), bez možnosti řízení zkoncentrovat, to vše z povahy věci musí mít dopad na celkovou délku řízení. Žalobkyně k celkové délce správního řízení přispěla podáním neúplného návrhu, jímž se domáhala plnění, o němž musela vědět, že jí v požadovaném rozsahu nemůže náležet (a rozdíl ve výši požadavků žalobkyně, převyšující 50 000 Kč, rozhodně není s ohledem na výši původního požadavku zanedbatelný). Žalobkyně rovněž plně využila délky lhůty pro podání námitek proti nálezu (podala námitky poslední den lhůty pro jejich podání, ust. § 16 odst. 1 zák. č. 229/2002 Sb.). V postupu finančního arbitra lze shledat pochybení spočívající v tom, že nerozhodl o námitkách ve lhůtě stanovené v ust. § 16 odst. 2 zák. č. 229/2002 Sb. Nález však finanční arbitr vydal v zákonné lhůtě, neboť při úvaze o tom, kdy finanční arbitr nashromáždil podklady pro rozhodnutí, nelze opominout, že žalobkyně ještě podáním ze dne 8. 10. 2018 zásadně měnila formulaci svého požadavku na to, jak má finanční arbitr rozhodnout. Soudní řízení se vyznačovalo prodlevami, byť tyto byly způsobeny tím, že došlo hned dvakrát ke změně zákonného soudce. Význam předmětu řízení pro žalobkyni soud hodnotí jako standardní, jednalo se o majetkový nárok v (obecně) nezanedbatelné výši, nešlo však o řízení s typově zvýšeným významem, a ostatně ani nebyl tvrzen zvýšený význam řízení pro žalobkyni z důvodu věku, zdravotního stavu či jiné tíživé situace. Při zvážení uvedených okolností je na místě dospět k závěru o nepřiměřenosti délky řízení (jako celku).

25. Vzhledem k závěru o nepřiměřené délce posuzovaných řízení (jako celku) a k presumpci vzniku nemajetkové újmy žalobkyně z toho vyvěrající se soud zabýval tím, jaká kompenzace má žalobkyni náležet, zda postačí konstatování porušení práva a omluva. Zadostiučinění musí totiž být přiměřené (poskytující poškozenému vhodnou a zároveň účinnou nápravu), zadostiučinění ve formě samotného konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení podle judikatorních závěrů obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná, nebo pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena chováním či jednáním poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009).

26. Konkrétní okolnosti projednávané věci, jak je soud popsal shora, neospravedlňují poskytnutí jiného než peněžitého zadostiučinění, tak soud dospěl k závěru, že je na místě přisoudit žalobkyni kompenzaci v podobě peněžitého zadostiučinění. Při stanovení jeho výše soud vycházel ze Stanoviska a vyhodnocoval v řízení zjištěné skutečnosti ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.

27. Základní částka peněžitého zadostiučinění činí 15 000 Kč za každý rok řízení, čili 1 250 Kč za každý měsíc řízení (rozpětí základní částky, jak se podává ze Stanoviska, činí 15 000 Kč – 20 000 Kč za jeden rok řízení). Při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení, je-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), je na místě přiznanou částku za příslušný časový úsek přibližovat horní hranici výše uvedeného intervalu. Případně lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek za situace, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne (o takový případ v posuzované věci nejde). Délku posuzovaného řízení (jako celku) soud hodnotil, jak je vyloženo shora, za nepřiměřenou, nejedná se však o nepřiměřenost extrémní, která by měla zakládat navyšování základní částky v rámci základního rozpětí.

28. Soud vycházel z toho, že délka řízení (jako celku) činí 49 měsíců a 20 dnů. Soud sečetl délku namítaného správního řízení a namítaného soudního řízení, postupoval ve shodě s žalobkyní a nepromítl do celkové délky řízení mezidobí (dobu od doručení rozhodnutí finančního arbitra o námitkách a podání žaloby podle části páté o. s. ř.). Žalobkyně žalobu podala poslední den zákonné lhůty a jevilo by se nespravedlivým žalobkyni odškodňovat i za období, kdy soud (orgán státu) ani konat nemohl, neboť ani nebylo zahájeno návrhové řízení (nebyla podána žaloba).

29. Za první dva roky řízení (24 měsíců) činí částka odškodnění celkem 15 000 Kč (7 500 Kč + 7 500 Kč), za navazujících 25 měsíců činí částka odškodnění 31 250 Kč (2 x 15 000 Kč + 1 250 Kč) a za navazujících 20 dnů činí částka odškodnění 833 Kč (41,67 Kč za den, vynásobeno počtem dnů, tj. 20). Základ odškodnění činí 47 083 Kč.

30. K jeho modifikaci, resp. v rámci zohlednění skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb., soud uvažoval celkově 20procentní snížení, a to s ohledem na složitost věci. Zde soud připomíná jak složitost správního řízení, k čemuž bylo pojednáno shora, a dále dvojinstačnost soudního řízení, přičemž důvody, které soud uvedl při závěru o hmotněprávní složitosti věci ve správním řízení, se přenáší i do řízení soudního.

31. Oproti tomu soud neshledal důvody pro snížení či navýšení základní částky pro okolnosti spočívající v jednání žalobkyně, která sice využívala dostupných prostředků způsobilých odstranit nečinnost (průtahy), a to jak v řízení správním, tak v řízení soudním, na druhou stranu však svým jiným chováním v průběhu namítaných řízení nedemonstrovala, že by ji délka řízení fakticky tížila (lze připomenout obsah podání žalobkyně ze dne 8. 10. 2018, využívání plné délky lhůt k podání námitek a k podání žaloby, nesplnění poplatkové povinnosti s jejím vznikem, tj. spolu s podáním žaloby a odvolání, vlivem čehož docházelo k prodloužení soudního řízení v obou stupních, přitom uvedenému mohla žalobkyně sama předejít). Soud uvedené nezdůrazňuje v tom smyslu, že by shledával postupy žalobkyně obstrukčními, nicméně nelze od těchto skutečností odhlížet při úvaze o tom, zda je na místě základní částku modifikovat. Co se týče postupu orgánů veřejné moci během řízení, neshledal soud v posuzované věci okolnosti nasvědčující tomu, že by byly orgány významně nečinné či naopak významně snaživé, resp. tyto okolnosti už soud vyhodnocoval v rámci úvah nad (ne) přiměřeností délky řízení. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni soud nezjistil důvody, pro něž by bylo na místě základní částku modifikovat (žalobkyně je ostatně ani netvrdila).

32. Po zohlednění modifikace základní částky představující snížení o 20 % soud dospěl ke konečnému vyčíslení peněžitého zadostiučinění na částku 37 666 Kč, které pokládá za odpovídající okolnostem projednávané věci, a tedy za přiměřené.

33. Co do požadavku na zaplacení částky 37 666 Kč tak byla žaloba důvodná, a soud jí proto v uvedeném rozsahu vyhověl.

34. Jelikož žalobkyně požadovala přisoudit peněžitou kompenzaci v částce 61 750 Kč a soud dospěl k závěru o tom, že žalobkyni náleží peněžitá kompenzace za nemajetkovou újmu v částce 37 666 Kč, bylo na místě žalobu zamítnout co do částky 24 084 Kč, a to včetně příslušenství (úroku z prodlení).

35. Na peněžité plnění v částce 37 666 Kč je třeba nahlížet jako na peněžitý dluh žalované, s jehož splněním žalovaná prodlévá marným uplynutím lhůty šesti měsíců ode dne, kdy žalobkyně nárok řádně uplatnila (30. 5. 2022). Ode dne následujícího po uplynutí lhůty stíhá žalovanou povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Žalované lhůta marně uplynula dnem 30. 11. 2022, ode dne 1. 12. 2022 žalovaná s plněním prodlévá. Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení až ode dne 2. 12. 2022, tento její návrh soud nemohl k tíži žalované překročit. Výše úroku z prodlení se opírá o pravidlo vyjádřené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. Žalobkyně nárokovala peněžité zadostiučinění v rozsahu větším, než v jaké ji jej soud přisoudil, nicméně žalobkyně dosáhla požadované satisfakce uložením povinnosti odškodnit nemajetkovou újmu, přičemž takový výsledek řízení znamená plný úspěch žalobkyně (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.; k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněném pod R 40/2014). Na žalobkyni je proto na místě pohlížet jako na účastníka procesně úspěšného, jemuž svědčí právo náhrady nákladů řízení proti procesně neúspěšné žalované. Náklady žalobkyně sestávají z: 1/ náhrady za zaplacený soudní poplatek (2 000 Kč); 2/ odměny zástupce žalobkyně v částce 3 100 Kč za každý jeden účelně provedený úkon právní služby dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5. vyhl. č. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („ a. t.“), přičemž vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně dle obsahu spisu realizoval celkem 5,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis uplatnění nároku adresovaného žalované, sepis žaloby a sepis vyjádření ve věci samé ze dne 6. 3. 2023, účast na jednání před soudem dne 18. 5. 2023 – ust. § 11 odst. 1 písm. a). d), g) a.t., účast na jednání, při němž byl toliko vyhlášen rozsudek – ust. § 11 odst. 2 písm. f) a. t.), náleží žalobkyni odměna za zastoupení v celkové výši 17 050 Kč; 3/ paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému shora specifikovanému úkonu právní služby, tj. 6 x 300 Kč, tedy 1 800 Kč (ust. § 13 odst. 1, 4 a.t.). Položky pod body 2/ a 3/ se navyšují o zákonnou sazbu daně z přidané hodnoty (21 %), jejímž plátcem je zástupce žalobkyně. Součtem jednotlivých položek soud dospěl k výsledné výši náhrady nákladů řízení žalobkyně v částce 24 808,50 Kč.

37. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách určených dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení