77 C 40/2021-148

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 205 283,21 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 205 283,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 205 283,21 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 123 695 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 205 283,21 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Požadavek kvalifikovala jako bezdůvodné obohacení, které žalovaná získala na úkor právního předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení], který v postavení úvěrovaného uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo].

2. Soud ve věci rozhodl zamítavým rozsudkem ze dne 28. 7. 2022, č.j. 77 C 40/2021 - 60, který byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 69 Co 196/2022 - 110 a věc byla vrácena podepsanému soudu k dalšímu řízení.

3. Z žalobních tvrzení lze dovodit, že žalovaná poskytla úvěrovanému částku 47 000 Kč za poplatek 95 452 Kč, celková splatná částka činila 142 452 Kč, výpůjční úroková sazba byla excesivní, činila 94,42 % p. a., RPSN činilo 138,27 %. Úvěrovaný byl zatížen rovněž řadou smluvních pokut a sankcemi, přisouzených žalované rozhodčím nálezem vydaným dne [datum] rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] pod č.j. 102 Rozh 1045/2012-7. Na jeho podkladě byla vedena exekuce, exekuční řízení bylo zastaveno usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. [číslo jednací] ze dne 20. 11. 2019, pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, tudíž z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Usnesení o zastavení exekuce bylo potvrzeno v odvolacím řízení, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] Soudní exekutor před zastavením exekuce vymohl plnění v celkové výši 279 936 Kč, z čehož 209 030,50 Kč vyplatil žalované. Úvěrovaný před zahájením exekučního řízení uhradil žalované celkem 47 484 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná, podle žalobkyně, oprávněna si ponechat (ponechat si žalovaná může vyplacenou jistinu úvěru v částce 47 000 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do [datum], celkem je žalovaná oprávněna ponechat si 51 231,29 Kč).

4. Žalovaná se i po vrácení věci odvolacím soudem bránila tím, že zastavení exekuce nemá vliv existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo]. Veškeré exekučně vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nemůže se proto jednat o bezdůvodné obohacení. Rozhodčí nález nebyl zrušen, úvěrovanému nic nebránilo, aby podal v zákonné lhůtě žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a tam případnou obranu použil. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení (zastavení exekuce není předpokladem pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, i u plnění vymoženého v průběhu exekuce platí obecná promlčecí doba plynoucí od data uskutečnění plnění, již tehdy právní předchůdce žalobkyně věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení, právní hodnocení není z tohoto pohledu relevantní).

5. Nově žalovaná apelovala na závěry usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 1784/2022 ze dne 26. 1. 2023 (již proto je třeba žalobu opětovně zamítnout). Žalobkyně citované rozhodnutí považuje za excesivní, vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné, s aplikací jeho závěrů na posuzovanou věc nesouhlasí.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků, přičemž takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti: 7. [jméno] [příjmení], [datum narození], v postavení úvěrovaného, a úvěrující žalovaná vtělili ujednání o vzájemných právech a povinnostech do smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou úvěrovaný a osoba jednající za žalovanou podepsali dne [datum]. Žalovaná se zavázala úvěrovanému vyplatit 60 000 Kč, maximální výše úvěru byla sjednána na 142 884 Kč, smluvní odměna byla ujednána v částce 82 884 Kč, smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu byla sjednána na 58 106 Kč, úvěr měl být splácen měsíčními splátkami po 3 969 Kč„ Předpokládaná“ výše RPSN činila 94,99 %. Podle dodatku ze dne [datum] činila výše úvěru 142 452 Kč, přitom vyplaceno úvěrovanému mělo být 47 000 Kč, smluvní odměna činila 95 452 Kč, měsíční splátka činila 3 957 Kč, RPSN úvěru 138,27 %, předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu činila 125,75 %. Takto zjištěné skutečnosti jsou podpořeny i obsahem splátkového kalendáře ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo]. [příjmení] [jméno] [příjmení] se splácením úvěru prodléval, nesplácel řádně a včas, což je zřejmé z karty klienta (den tisku [datum]). Z té vyplývá i to, že úvěrovanému žalovaná vyplatila, včetně revolvingů, částku 47 000 Kč, přičemž dle záznamů žalované úvěrovanému zbývalo doplacení celkem 189 901 Kč.

8. Na tomto místě je třeba uvést, že v úvěrové smlouvě (ani v jejím dodatku) nebyla uvedena výše úroku (úroková sazba).

9. Úvěrovaný a žalovaná rovněž ujednali, a to v rámci rozhodčí smlouvy ze dne [datum], že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] či v návaznosti na ni, budou dle zák. č. 216/1994 Sb. rozhodovány v rozhodčím řízení, a to podle pravidel rozhodčího řízení uvedených ve smlouvě, kterýmkoliv z dohodnutých rozhodců uvedených v bodě 3. 1. rozhodčí smlouvy, kterému„ žalobce“ doručí žalobu. Rozhodčí řízení bude vedeno vždy jediným rozhodcem z ujednaného seznamu rozhodců; co do výčtu rozhodců je uvedeno celkem 8 osob, mezi nimiž je i JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, [IČO], sídlem na adrese [adresa], s tím, že rozhodčí řízení před tímto rozhodcem se bude konat v sídle [právnická osoba] společnost [právnická osoba], [IČO] na adrese [adresa], [PSČ] [obec] (rozhodčí smlouva ze dne [datum]) . JUDr. [jméno] [příjmení], jemuž byl doručen návrh žalované na zahájení rozhodčího řízení ze dne [datum], funkci rozhodce přijal (návrh na zahájení rozhodčího řízení ze dne [datum], přijetí funkce rozhodce ze dne [datum]). K návrhu na zahájení rozhodčího řízení žalovaná přiložila mj. oznámení ze dne [datum], adresované úvěrovanému [jméno] [příjmení], v němž vyčíslila jeho dluh na částku 169 121 Kč (oznámení ze dne [datum]).

10. Rozhodčím nálezem ze dne 31. 5. 2012, č.j. 102 Rozh 1045/2012-7 rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] rozhodl tak, že uložil úvěrovanému povinnost zaplatit žalované částku 169 121 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), rozhodl také o povinnosti úvěrovaného zaplatit žalované na náhradě nákladů rozhodčího řízení částku 20 780 Kč; rozhodčí nález dle připojené doložky nabyl právní moci dne [datum] a dnem [datum] se stal vykonatelným. Rozhodčí nález byl doručován úvěrovanému dle připojené doručenky stvrzující uložení zásilky dne [datum].

11. Úvěrovaný dne [datum] zmocnil Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, k zastupování ve všech záležitostech a právních vztazích týkajících se exekucí vedených proti úvěrovanému (plná moc ze dne [datum]).

12. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 20. 11. 2019, č.j. [číslo jednací] rozhodl o zastavení exekuce vedené na majetek úvěrovaného, tj. exekuce vedené pro vymožení pohledávek žalované ve výši 167 321 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení), nákladů rozhodčího řízení v částce 20 780 Kč, nákladů exekučního řízení a nákladů žalované coby oprávněné, podle exekučního titulu, jímž byl shora citovaný rozhodčí nález. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí se podává, že Okresní soudu ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne [datum] nařídil exekuci na majetek povinného (úvěrovaného), provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]; povinný (úvěrovaný) se návrhem ze dne [datum] domáhal zastavení exekuce, argumentoval nezpůsobilostí exekučního titulu (již tehdy, jako žalobkyně v tomto sporu namítá, povinný (úvěrovaný) namítal, že rozhodčí řízení před rozhodcem JUDr. [příjmení] nikdy neproběhlo, nebyl zaplacen rozhodčí poplatek, rozhodčí nález je proto třeba považovat za nález vydaný Rozhodčí [právnická osoba], která však k tomu nebyla podle rozhodčí smlouvy oprávněna, rozhodce nemohl vystupovat nestranně a nezávisle, když pro rozhodčí společnost pracoval, úvěrová smlouva svými parametry naplnila kritéria zjevné nespravedlnosti a je tak absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, i rozhodčí smlouva je pro navázání na neplatnou úvěrovou smlouvu neplatná). Exekuční soud nedospěl k závěru o netransparentnosti výběru rozhodce (v rozhodčí smlouvě byl stanoven taxativní výčet osob povolaných k rozhodnutí sporu v rozhodčím řízení), nepřitakal ani argumentaci o tom, že by neplatnost rozhodčí smlouvy zakládala povinným namítaná ekonomická závislost rozhodce; závěr o neplatnosti rozhodčí doložky exekuční soud založil na posouzení, za jakých okolností byla úvěrová smlouva uzavírána, na základě zhodnocení obsahu smlouvy jako celku, které v souhrnu považoval za natolik nepřiměřené, že ve svém důsledku znamenaly pro povinného značnou procesní nevýhodu. Rozhodnutí o zastavení exekuce bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 10. 8. 2020, č.j. 72 Co 49/2020 – 186 Odvolací soud v exekučním řízení poukázal na to, že úvěrovaný měl vrátit více než trojnásobek poskytnuté částky, čemuž by přepočtem odpovídal úrok 94,42 % ročně, tedy úrok mnohonásobně převyšující výši úrokových sazeb za úvěry poskytované v roce 2010 bankami domácnostem (ty se podle zjištění soudu pohybovaly v případě úvěru od 1 roku do 5 let v rozmezí od 14,77 % do 15,69 % ročně). Takto sjednanou výši úrokové sazby bylo nutno ve smyslu závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 považovat za nemravnou – překračovala podstatně úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, šestinásobné překročení míry, v jaké sjednaná úroková sazby překročila úroky v té době obvyklé, hodnotil soud za skutečně excesivní. Odvolací soud rovněž shledal další skutečnosti významné pro posouzení věci z hledisek vymezených Nejvyšším soudem v rozhodnutích ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016 či ze dne 18. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1641/2018, a to množství sankčních mechanismů v podobě smluvních pokut, smluvní pokuty byly sepsány pouze ve smluvních podmínkách, navíc drobným, hustě psaným písmem, tedy v podobě neodpovídající závažnosti takového ujednání, dále poukázal také na vystavení blankosměnky). V souhrnu jednotlivých okolností (týkajících se uzavření úvěrové smlouvy, stejně jako jejího obsahu) dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ve svém souhrnu naplňuje kritéria nespravedlnosti, a to natolik zjevné, že v jejím důsledku je neplatnou dle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 („ SOZ“) nejen úvěrová smlouva, ale také spolu s ní sjednaná rozhodčí smlouva. Neplatnost rozhodčí doložky vedla soud k závěru o nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu.

13. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná poskytla úvěrovanému na podkladě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] úvěr v částce 47 000 Kč, který nebyl řádně splácen, jakož i to, že před zahájení exekučního řízení úvěrovaný zaplatil žalované celkem 47 484 Kč, v průběhu exekuce bylo vymoženo celkem 279 936 Kč, z čehož 209 030,50 Kč vyplatil soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] žalované.

14. Zástupce žalobkyně, tehdy zastupující úvěrovaného, vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení - k zaplacení částky 205 283,21 Kč ve lhůtě do [datum], a to výzvou ze dne [datum], kterou téhož dne žalované doručil (předžalobní výzva ze dne [datum], doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo]). Zástupce žalované odpověděl odmítnutím požadavku na zaplacení s odůvodněním, které odpovídá obraně žalované v tomto sporu (odpověď na výzvu ze dne [datum]).

15. Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou úvěrovaný opatřil svým podpisem dne [datum] a osoba jednající za žalobkyni ji opatřila svým podpisem dne [datum], má soud za prokázané, že úvěrovaný žalobkyni postoupil pohledávku specifikovanou výší (205 283,21 Kč s příslušenstvím) i právním důvodem (bezdůvodné obohacení vzniknuvše vyplacením plnění vymoženého před a v průběhu exekučního řízení vedeného pro vymožení pohledávky žalované na základě nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu vydaného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] rozhodčí smlouvy uzavřené dne [datum] mezi úvěrovaným a žalovanou). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemností sepsanou dne [datum], předanou k poštovní přepravě dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací lístek stvrzující předání zásilky k poštovní přepravě dne [datum]).

16. Pokud soud učinil předmětem dokazování další důkazy, neučinil z nich další zjištění, když již shora vyložená dílčí skutková zjištění vytvořila dostatečný podklad pro tvorbu závěru o skutkovém stavu, za situace, že žádný další (do skutkových zjištění nepromítnutý) důkaz neobsahoval informace, které by kolidovaly s informacemi představujícími podstatu zjištěného skutkového základu. Provedení dalších důkazů soud shledal nerozhodným pro posouzení věci, veden zásadou hospodárnosti řízení proto další dokazování neprováděl.

17. Podle ust. § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („ OZ“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 OZ, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle ust. § 3036 OZ, podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Právní vztah žalované a právního předchůdce žalobkyně, založený posuzovanou úvěrovou smlouvou, se při aplikaci shora citovaných právních norem řídí SOZ.

20. Podle ust. § 37 odst. 1 SOZ, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ust. § 39 SOZ, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

21. Podle ust. § 41 SOZ, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

22. Ve vztahu k bezdůvodnému obohacení vzniklému plněním z právního důvodu, který odpadl, dovodil Nejvyšší soud použití stejné právní úpravy, jakou se řídil dosavadní závazek (k tomu srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 32 Odo 585/2005, Rc 50/2007). Závazek k vydání bezdůvodného obohacení se řídí právním předpisem účinným v době, kdy právní důvod k plnění vznikl (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018 ve věci sp. zn. 28 Cdo 5369/2016).

23. Podle ust. § 451 odst. 1, 2 SOZ, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

24. Podle ust. § 457 SOZ, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

25. Podle ust. § 107 odst. 1 SOZ, právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle ust. § 107 odst. 2 SOZ, nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

26. Podle ust. § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1 OZ, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

27. Žalobkyně se žalobou domáhá vrácení (části) peněžitého plnění z plnění, které úvěrovaný [jméno] [příjmení] poskytl žalované před zahájením exekučního řízení a které bylo na úvěrovaném vymoženo v rámci exekuce prováděné na podkladě exekučního titulu, jímž byl pravomocný rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 31. 5. 2012, č.j. 102 Rozh 1045/2012-7. Veškeré plnění úvěrovaný poskytoval žalované v návaznosti na uzavřenou úvěrovou smlouvu.

28. Soud je ve smyslu ust. § 226 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“) vázán právním názorem soudu odvolacího vyjádřeným v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 69 Co 196/2022 - 110, podle něhož rozhodčí nález vydaný dne [datum] rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] pod č.j. 102 Rozh 1045/2012-7 nevytváří překážku věci rozsouzené. Úkolem soudu nalézacího je zabývat se otázkou, zda poskytnuté plnění bylo či nebylo poskytnuto na základě platné smlouvy a v návaznosti na to i otázkou možného vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, popř. námitkou promlčení nároku, kterou vznesla žalovaná.

29. Žalovanou zdůrazňované závěry usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 1784/2022 ze dne 26. 1. 2023 jsou soudu známy, avšak citované rozhodnutí shrnuje dosavadní rozhodovací praxi, která však musela být známa odvolacímu soudu při rozhodovávání o odvolání žalobkyně proti prvnímu meritornímu rozhodnutí v této věci, přesto se od tam vyslovených závěrů odvolací soud odchýlil, resp. připomínal závěry rozhodovací praxe na podporu argumentace o tom, že existence formálně nezrušeného rozhodčího nálezu nezapovídá soudu posoudit žalobu věcně.

30. Soud se tak zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy. Stejnou předběžnou otázkou se zabývaly i exekuční soudy rozhodující o návrhu úvěrovaného na zastavení exekuce. Při posouzení úvěrové smlouvy (čemuž není na překážku formálně neodklizený rozhodčí nález, jak soud dovodil shora) soud nemohl ponechat bez povšimnutí skutečně excesivně ujednanou úplatu za dočasné přenechání prostředků žalovanou úvěrovanému, kdy celkové zatížení úvěrovaného bylo prohlubováno i uplatněním smluvních pokut. Takové nastavení vzájemných práv a povinností účastníků úvěrové smlouvy neodpovídá představě rozumného uspořádání vztahů smluvních stran, z níž jedna smluvní strana, úvěrovaný, je navíc spotřebitelem - slabší smluvní stranou (k tomu srov. ust. § 52 odst. 1 – 3, § 55 odst. 1, 2, § 56 SOZ), významně přesahuje míru, kterou by bylo možné chápat za ještě souladnou s dobrými mravy (ust. § 3 odst. 1 SOZ). Kolize právního úkonu s dobrými mravy je dána obsahem posuzovaného právního úkonu (bez ohledu na smluvní volnost stanovit obsah smlouvy, bez ohledu na to, kdo zavinil rozpor s dobrými mravy). I při posuzování úvěrového vztahu vzniklého v roce 2010, tj. za účinnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, je s ohledem na ust. 3030 OZ použít ustanovení části první hlavy I. OZ (které však ostatně bylo třeba zohledňovat i za účinnosti SOZ a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Je tak proto třeba pamatovat na zásadu poctivosti (ust. § 6 odst. 1, 2 OZ) a zásadu zákazu zjevného zneužití práva (ust. § 8 [příjmení]). Žalované nelze při posouzení úvěrové smlouvy poskytovat ochranu k faktické újmě úvěrovaného, a to s ohledem na závěry, které učinily soudy exekuční, s nimiž se soud ztotožňuje a na které v podrobnostech odkazuje. Tak soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 39 SOZ, a to pro rozpor s dobrými mravy a pro zjevnou nespravedlnost vůči úvěrovanému.

31. Na podkladě neplatné úvěrové smlouvy rozhodoval o sporu žalované a právního předchůdce žalobkyně rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], rozhodl v rozhodčím řízení ve věci samé nálezem vydaným dne 31. 5. 2012 pod č.j. 102 Rozh 1045/2012-7. Neplatnost úvěrové smlouvy zohlednily exekuční soudy v podobě závěru o nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu - rozhodčí smlouva, byť netrpěla nedostatkem transparentnosti, je neplatná v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy, v souvislosti s níž byla sjednána (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 199/11 a ve věci sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 4022/2017 a sp. zn. 20 Cdo 1387/2016). Na rozhodčí nález vydaný dne [datum] rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] pod č.j. 102 Rozh 1045/2012-7 proto nemůže být nahlíženo jako na způsobilý titul k nařízení, resp. provedení exekuce (i zde soud odkazuje na závěry, které učinily soudy exekuční, s nimiž se soud ztotožňuje). Byť formálně (v řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu) neodklizen, nemá rozhodčí nález potřebné právní účinky, není způsobilým právním titulem pro přijetí (a ponechání) plnění vymoženého v exekuci vedené na majetek úvěrovaného (k tomu srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1707/17).

32. Ani úvěrová smlouva, ani později vydaný rozhodčí nález, nezakládají zavazovací důvod, pro nějž by žalovaná mohla důvodně odpírat úvěrovanému vrácení nárokovaného plnění.

33. Žalovaná a úvěrovaný si podle výsledků provedeného dokazování vzájemně plnili podle neplatné smlouvy, poskytli si vzájemně majetkový prospěch, a to z neplatného právního úkonu. Takové plnění je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení (ust. § 451 odst. 1, 2 SOZ), které má ochuzený obohacenému vydat. Je třeba zjistit rozsah bezdůvodného obohacení stran neplatné úvěrové smlouvy a následně provést vypořádání (ust. § 457 SOZ). Úvěrující žalovaná poskytla úvěrovanému celkem 47 000 Kč, úvěrovaný zaplatil žalované celkem 256 514,50 Kč. Rozdíl majetkových prospěchů účastníků neplatné smlouvy odpovídá částce 209 514,50 Kč, což je konečná výše majetkového prospěchu žalované, který získala na úkor ochuzeného úvěrovaného.

34. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 205 283,21 Kč, tedy plnění nižšího, než kolik odpovídá konečnému majetkovému prospěchu žalované. Soud nezjistil (a žalovaná ostatně ani nenamítala), že by konečný majetkový prospěch žalované byl ještě nižší než žalovaných 205 283,21 Kč.

35. Rozpor (dopočítané) výše obchodního úroku s dobrými mravy je v posuzovaném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 39 SOZ, tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, jak soud vyložil shora. Nelze proto uvažovat o tom, že by žalované náležela jakákoliv úplata za poskytnutí úvěru (resp. dočasné přenechání prostředků úvěrovanému) v podobě ještě přiměřeného (obvyklého) úroku (k tomu srov. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 17 Co 271/2020, které jsou použitelné i na posouzení rozsahu bezdůvodného obohacení v režimu SOZ).

36. Žalovaná se proti požadavku na vydání bezdůvodného obohacení bránila (také) uplatněním námitky promlčení. Pro posouzení důvodnosti obrany žalované bylo třeba vyřešit otázky související s určením počátku a běhu promlčecí doby práv účastníků neplatné smlouvy, mezi nimiž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení.

37. Při výkladu ustanovení zákona je nutné přihlížet zejména k jejich smyslu a účelu, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy (srov. nález ÚS z [datum], sp. zn. II. ÚS 1648/10). Soudy by neměly upřednostňovat přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti (srov. např. nález ÚS ze [datum], sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Zahájením rozhodčího řízení, byť na podkladě neplatné rozhodčí doložky, došlo ke stavení běhu promlčecí doby (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sen. zn. 23 ICdo 19/2015). Po vydání rozhodčího nálezu, dokud nedošlo k zastavení exekuce, nepočala plynout subjektivní promlčecí doba (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 ICdo 41/2014). Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 107 odst. 1 SOZ počala běžet okamžikem, kdy se úvěrovaný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, přičemž tento okamžik je na místě vztahovat k okamžiku, kdy byl úvěrovaný obeznámen s rozhodnutím exekučního soudu, jímž exekuční soud určil (v důvodech zastavovacího usnesení vyložil), že exekuční titul (rozhodčí nález) nemá právní účinky.

38. Na podporu této argumentace (ohledně určení počátku běhu subjektivní promlčecí doby) lze připomenout i to, že objektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu, který odpadl, počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2022 ve věci sp. zn. 30 Cdo 3514/2021). Subjektivní promlčecí doba nemůže začít plynout dříve, než bezdůvodné obohacení vznikne, subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem objektivní promlčecí doby. Usnesením o zastavení exekuce došlo k odklizení rozhodnutí, jímž byla exekuce na majetek úvěrovaného nařízena a na jejímž základě úvěrovaný žalované plnil, přičemž o odklizení se jedná proto, že zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. se podobá„ zrušení“ rozhodnutí o nařízení exekuce a mělo by mít obdobné právní důsledky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 3512/2020).

39. Soud tak uzavírá, že žaloba došla soudu v zachovalé lhůtě, když ke dni [datum] neuplynula ani kratší dvouletá (subjektivní) promlčecí doba, byť by byla počítána již od prvotního vyslovení absence právních účinků rozhodčího nálezu v rozhodnutí exekučního soudu prvého stupně (tj. rozhodnutí ze dne [datum]).

40. Co do počátku běhu a délky promlčecí doby lze ještě doplnit, že úvěrová smlouva stojící na počátku vztahů právního předchůdce žalobkyně a žalované byla podle ust. § 261 odst. 3 písm. d) zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník („ ObchZ“) tzv. absolutním obchodem, a lze proto uvažovat i o tom, že i vztah z bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z absolutně neplatné úvěrové smlouvy se promlčuje ve čtyřleté promlčecí době podle ust. § 397 ObchZ (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 35 Odo 619/2002, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Jelikož podle ust. § 391 odst. 1 ObchZ začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného, a jelikož v posuzované věci soud zjistil, že prvotní vyslovení absence právních účinků rozhodčího nálezu pochází ze dne [datum] (a dospěl v souvislosti s tím k závěru, že před tímto dnem nemohlo být právo vykonáno), je zřejmé, že nárok žalobkyně nemůže být promlčen, neboť byl uplatněn přede dnem [datum].

41. Ze shora vyložených důvodů soud dospěl k závěru o tom, že právo na vydání majetkového prospěchu v rozsahu odpovídajícím částce 205 283,21 Kč se nepromlčelo.

42. Aktivní legitimace svědčí žalobkyni, neboť ta je věřitelem pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, pohledávky, která původně svědčila úvěrovanému. Do práv a povinností věřitele žalobkyně vstoupila doloženou cesí pohledávky.

43. Dlužník je povinen splnit dluh (vydat majetkový prospěch odpovídající bezdůvodnému obohacení) v návaznosti na výzvu věřitele (k tomu srov. ust. § 563 SOZ). Jelikož žalovaná nezaplatila žalobkyni částku 205 283,21 Kč ve lhůtě stanovené výzvou zástupce žalobkyně, tj. ve lhůtě do [datum], ocitla se dnem [datum] se splněním svého peněžitého dluhu v prodlení (ust. § 517 odst. 1 věta první SOZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat i úrok z prodlení (ust. § 517 odst. 2 SOZ). Povinnost zaplatit úrok z prodlení dlužící žalovanou stíhá až do zaplacení dluhu na jistině. Výše úroku z prodlení odpovídá pravidlu vyjádřenému v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení žalobkyně je tvořena: 1/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši 9 140 Kč za každý jeden zástupcem žalobkyně realizovaný úkon právní služby (ust. § 8 odst. 1, § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, „a. t.“), a to za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis podání ze dne [datum], účast na jednání před soudem ve dnech [datum], [datum] a [datum], sepis odvolání proti rozhodnutí ve věci samé; 2/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši 4 570 Kč za účast na jednání, při němž bylo vyhlášeno rozhodnutí ve věci samé (ve dnech [datum] a [datum]) – ust. § 11 odst. 2 písm. f/ a. t.; 3/ náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby (ust. § 13 odst. 1, 4 a. t.), tj. ve výši 10 x 300 Kč; 4/ náhradou za zaplacené soudní poplatky v celkové výši 20 530 Kč. K jednotlivým položkám pod body 1/ - 3/ je dále třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %. Náhrada nákladů řízení žalobkyně tak celkem činí 123 695 Kč (po zaokrouhlení).

45. Žalobkyně písemnou likvidací nákladů řízení směřovala k požadavku na přisouzení vyšší náhrady nákladů řízení, nicméně v průběhu řízení neučinila další úkony právní pomoci, za něž by jí měla odměna zástupce a související náhrady, i s ohledem na kritérium účelnosti vynaložených nákladů, příslušet. Podáními ze dne [datum] a [datum] žalobkyně doplňovala svoji právní argumentaci, nikoliv však na výzvu soudu či bez možnosti argumentaci přednést u jednání (resp. zahrnout do odvolání).

46. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách určených dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení