77 C 62/2023 - 58

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem Mgr. Ing. Petrem Kociánem sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za níž v této věci jedná Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových Sídlem Rašínovo nábřeží 3902/42, 128 00 Praha 2 o odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 183 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 200 000 Kč za dobu od 30. 1. 2023 do 27. 2. 2023 a z částky 183 000 Kč za dobu od 28. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobci částku 183 000 Kč s příslušenstvím (jak je vymezeno ve výroku I.), představující peněžitou kompenzaci nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou soudního řízení. Žalobce tvrdil, že byl účastníkem řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno dne 21. 6. 2011 a skončilo dne 21. 12. 2022. Žalobce již byl jedenkrát (v průběhu namítaného řízení) odškodněn, a to ke dni 28. 4. 2021. Namítané řízení trvalo přesně 12 let a bylo zatíženo extrémními průtahy, které nebyly nikdy zohledněny v odškodnění žalobce. „Ohledně průtahů“ žalobce odkázal na „období“, v němž bylo vedeno dovolací řízení (dovolání podáno dne 27. 9. 2017, spis odeslán dne 17. 10. 2017, opravný prostředek vyřízen dne 28. 8. 2019 a spis vrácen dne 12. 9. 2019), a dále navazující řízení před soudem prvého stupně (vrácení spisu dne 12. 9. 2019, zrušení jednání dne 16. 3. 2020, nařízení - 24. 3. 2020 a 25. 5. 2020, zrušení jednání dne 27. 10. 2020, nařízení jednání - 3. 11. 2020, odeslání spisu dne 16. 11. 2020, vrácení spisu dne 29. 10. 2021, nařízení jednání - 19. 4. 2022, 31. 5. 2022 a 25. 7. 2022, vydání rozhodnutí dne 25. 7. 2022, podán opravný prostředek dne 9. 9. 2022). Z uvedeného žalobce dovodil, že má za to, že odškodnění, kterého se mu již dostalo, není přiměřené, neboť v odškodnění nejsou zohledněny průtahy v řízení a základní částka 17 000 Kč za rok řízení není přiměřená. Žalobce uplatnil nárok na doodškodnění u žalované dne 29. 11. 2022 a dne 27. 2. 2023 mu byla vyplacena náhrada v částce 17 000 Kč. Přiměřená doba pro předběžné projednání nároku je dva měsíce (nikoliv zákonná lhůta šesti měsíců), a proto žalobce uplatňuje nárok na zaplacení úroku z prodlení již za dobu od 30. 1. 2023.

2. Žalobce také zkritizoval závěry rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] s tím, že tyto jsou (cit.) „naprosto v rozporu s principem proporcionality viz. závěry vyslovené v rozsudku Nejvyšší soud ČR již rozhodoval obdobnou věc, a to rozsudkem pod sp. zn. [spisová značka]“. Městský soud v Praze (cit.) „v rámci mezitímního rozhodování řádně nezohlednil masivní průtahy v rámci řízení“. Žalobce nezpůsobil instančnost řízení, dovolání podal důvodně a zcela s ním uspěl. Částka 17 000 Kč/rok dávno neodpovídá stavu české společnosti, aplikace rozpětí odškodnění (15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok) je formalistická a nereflektuje podstatnou změnu okolností, která je dána samotným plynutím času, turbulentní dobou posledního roku a extrémní inflací. Žalobce také použil příměr rostoucího (zdvojnásobeného) průměrného platu soudce dovolacího soudu v rozmezí let 2009 (částka 113 000 Kč) a 2023 (částka 226 000 Kč) a poukázal na to, že poškozený si v čase může stále méně (především s ohledem na růst životní úrovně) za poskytnuté plnění koupit, „reální kupní síla“ stejné částky v čase zjevně klesá.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce dne 29. 11. 2022 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná žádost projednala dne 24. 2. 2023 a konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., a dále poskytla žalobci doplatek zadostiučinění ve výši 17 000 Kč, které odpovídá všem okolnostem případu a není dán důvod pro jeho navýšení. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 („Stanovisko“), a to ze základní částky 17 000 Kč za rok trvání řízení (1 417 Kč za měsíc trvání řízení), s výjimkou prvních dvou let. Žalovaná přistoupila k navýšení základní částky s ohledem na celkovou délku řízení 12 let. Horní částku 20 000 Kč za rok trvání řízení zvolil Nejvyšší soud v případě, kdy namítané řízení trvalo 21 let (žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 1320/2011), základní částku ve výši 18 000 Kč za rok řízení považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (zde žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (podle rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Ve prospěch snížení základní výše o 40 % podle žalované svědčí složitost řízení (řízení vedeno na třech stupních obecné soudní soustavy, navazující řízení o žalobě pro zmatečnost také vedeno na třech stupních soudní soustavy, žalobce uplatnil zmatečnostní důvody současně před dvěma různými věcně příslušnými soudy). Jelikož žalobci náleží odškodnění v celkové částce 112 200 Kč a na toto mu již bylo vyplaceno 95 200 Kč, bylo třeba žalobci doplatit zbývajících 17 000 Kč. Žalobce nesprávně argumentuje otázkami inflace a změny životní úrovně, které však nemají podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu na odškodnění vliv. Žalovaná také připomněla, že délka řízení není nejdůležitějším kritériem, účelem odškodnění je kompenzace stavu nejistoty.

4. Soud věc projednal dne 4. 1. 2024, a to bez účasti žalobce a jeho právního zástupce. Zástupce žalobce podáním ze dne 2. 1. 2024 žádal o odročení jednání, v doplňujícím podání na výzvu soudu sdělil, že zjištění o pozitivitě na covid-19 se týká jeho samotného. Zástupce žalobce i přes výzvu soudu nesdělil důvody, pro které nebylo možné zajistit substituci. Žalobce sám je advokát, jak je soudu z úřední činnosti známo, a byť soud respektuje právo žalobce nechat se v řízení zastoupit jiným advokátem, měly být soudu osvětleny důvody vylučující případnou substituci, popř. konání jednání v nepřítomnosti zástupce žalobce, avšak za přítomnosti samotného žalobce (profesí advokáta, který, jak je soudu z úřední činnost známo, poskytuje právní služby orientované na zastupování klientů v řízeních o náhradu újmy proti státu). Zástupce žalobce nezdůrazňoval svou zdravotní indispozici, pozitivita na onemocnění covid-19 sama o sobě neznamená nemožnost účasti na jednání (v souvislosti s onemocněním covid-19 nebyla ke dni sepisu žádosti o odročení, ani ke dni termínu jednání nařizována karanténa, ani izolace již nebyla na základě pozitivního výsledku testu automaticky nařizována). Byť tvrzená pozitivita zástupce žalobce mohla zdravotní indispozici zástupce žalobce znamenat, zůstávala však (také) nezodpovězena otázka (ne)možnosti zajistit substituci. O důvodech, pro které soud žádost o odročení nevyhodnotil jako důvodnou, byl zástupce žalobce zpraven dne 2. 1. 2024, a ač poté reagoval sdělením z téhož dne, svou žádost nedoplnil tak, aby soud přehodnotil závěr o nedůvodnosti žádosti.

5. Účastníci svými vyjádřeními nebrojili proti skutečnostem, které vyplynuly z obsahu spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Jedná se o tyto (pro posouzení věci) významné a soudem v tomto řízení zjištěné skutečnosti:

6. Žalobce podal dne 21. 6. 2011 u Obvodního soudu pro [adresa] žalobu, jíž se domáhal poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy a peněžité kompenzace ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že při zastupovaní jeho klienta při podání vysvětlení dne 21. 6. 2010 u policejního orgánu došlo k porušení základních práv a svobod žalobce (advokáta). Před podáním žaloby uplatnil žalobce požadavek na odškodnění u Ministerstva vnitra, a to dne 21. 12. 2010. Prvním úkonem soudu byla výzva žalobci k doplnění listinných důkazů ze dne 30. 6. 2011, která byla zmocněnci žalobce doručena dne 18. 7. 2011. Podáním ze dne 25. 7. 2011 žalobce žalobu doplnil. Soud pokračoval v rámci přípravy jednání tím, že usnesením ze dne 29. 8. 2011 vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě, téhož dne byla výzva žalované doručena a podáním ze dne 26. 9. 2011 žalovaná na výzvu soudu zareagovala. Žalobce replikoval podáním došlým soudu dne 10. 11. 2011. Obvodní soud pro [adresa] vydal dne [datum] usnesení, jímž vyslovil svou místní nepříslušnost, rozhodnutí bylo doručeno zmocněnci žalobce dne 31. 1. 2012. Účastníci proti tomuto rozhodnutí brojili odvoláním, žalobce podáním ze dne 13. 2. 2012. Spis byl předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání dne 15. 5. 2012 a Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne [datum] změnil usnesení tak, že se místní nepříslušnost nevyslovuje. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a předtím (dne [datum]) Obvodní soud pro [adresa] nařídil jednání na den [datum]. Žalobce doplnil svou žalobu bez výzvy soudu podáním ze dne 29. 10. 2012. Jednání se konala ve dnech [datum], [datum] (tehdy byl vyslechnut žalobce), [datum] (tehdy byli vyslechnuti svědci) a [datum] (tehdy byl proveden doplňující výslech žalobce). Usnesením ze dne [datum] soud připustil změnu žaloby. Další jednání se konala ve dnech [datum] a [datum]. Tehdy byl Obvodním soudem pro [adresa] vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobci přiznán nárok na kompenzaci v podobě omluvy a peněžitého zadostiučinění v částce 15 000 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno zmocněnci žalobce dne 26. 6. 2013 a dne 1. 7. 2013 došlo soudu odvolání žalobce. Také žalovaná se proti rozsudku odvolala. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání dne 10. 9. 2013. Usnesením ze dne [datum] Městský soud v Praze nepřipustil zastoupení žalobce zmocněncem [tituly před jménem] [jméno FO]. Ústní jednání před odvolacím soudem proběhlo dne [datum], byl vyhlášen rozsudek, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že ve vyhovující části žalobu zamítl a v zamítavé části rozsudek potvrdil. K žádosti předsedkyně senátu byla podvakrát prodloužena lhůta k vypracování písemného vyhotovení rozsudku, a to do 25. 4. 2014. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu bylo doručeno zástupkyni žalobce dne 16. 5. 2014 (fikcí) a žalované dne 6. 5. 2014. Žalobce podal dovolání dne 16. 7. 2014, spis byl Nejvyššímu soudu předložen k rozhodnutí o dovolání dne 12. 9. 2014. Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobce rozsudkem ze dne [datum], který byl doručen žalovanému dne 3. 12. 2015 a zástupkyni žalobce dne 13. 12. 2015 (fikcí). Dne 11. 1. 2016 došla soudu žaloba žalobce pro zmatečnost, kterou žalobce brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Žalované bylo usnesení s výzvou k vyjádření k žalobě doručeno dne 19. 2. 2016 a podáním ze dne 15. 3. 2016 se žalovaná k žalobě vyjádřila. Dne 14. 6. 2016 soudu došlo podání žalobce, které je obsahově vyjádřením ve věci samé. Podáním ze dne 31. 8. 2016 žalobce soudu sdělil nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. Dne 15. 9. 2016 soud nařídil jednání, a to na den 1. 11. 2016. Žalobce podáním ze dne 4. 10. 2016 označil důkazy k prokázání důvodů žaloby pro zmatečnost. Jednání nařízené na den 1. 11. 2016 bylo odročeno z důvodu nedoručení předvolání právnímu zástupci žalobce. Další jednání bylo nařízeno na den 5. 12. 2016, tehdy také proběhlo a bylo vyhlášeno usnesení o zamítnutí žaloby pro zmatečnost. Písemné vyhotovení usnesení ze dne 5. 12. 2016 bylo doručeno zástupci žalobce dne 5. 1. 2017 a žalované dne 4. 1. 2017. Neodůvodněné odvolání žalobce proti usnesení o zamítnutí žaloby pro zmatečnost došlo soudu dne 19. 1. 2017. Usnesením ze dne 6. 2. 2017, které bylo zástupci žalobce doručeno dne 9. 2. 2017, byl žalobce vyzván k odstranění vad svého odvolání ve lhůtě 10 dnů od doručení, odvolání bylo žalobcem doplněno podáním ze dne 20. 2. 2017. Dne 14. 3. 2017 došel spis Městskému soudu v Praze. Ten dne 4. 5. 2017 nařídil jednání na den 28. 6. 2017. Na jednání dne [datum] bylo vyhlášeno usnesení částečně potvrzující a částečně rušící napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, k žádosti člena senátu byla prodloužena lhůta k vypracování písemného vyhotovení rozhodnutí do 22. 9. 2017. Usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo doručeno zástupci žalobce dne 27. 9. 2017 a žalované dne 26. 9. 2017. Dne 27. 9. 2017 došlo Obvodnímu soudu pro [adresa] dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání dne 25. 10. 2017. Dne 6. 12. 2017 Nejvyššímu soudu došlo doplnění dovolání žalobce. Usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] Nejvyšší soud částečně zrušil dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze i usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spis se vrátil Obvodnímu soudu pro [adresa] dne [datum]. V říjnu a listopadu roku 2019 soud žádal k zapůjčení spis Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] a spis Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Dne 20. 11. 2019 bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum]. Jednání bylo dne [datum] odročeno (bez uvedení důvodu) na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, při němž byl zopakován dosavadní průběh řízení a provedeno dokazování podstatnou částí spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] a přehráním zvukového záznamu z jednání ze dne [datum]. Jednání bylo odročeno na den [datum], avšak posléze (dne [datum]) bylo odvoláno (bez uvedení důvodu). K opakované žádosti byl spis Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] dne 24. 11. 2020 zapůjčen Obvodnímu soudu pro [adresa] ke sp. zn. [spisová značka]. Obvodní soud pro [adresa] zaslal dne 30. 3. 2021 spis Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] Městskému soudu v Praze k jejich sp. zn. [spisová značka]. Z obsahu spisu soud nezjistil, kdy byl spis vrácen Obvodnímu soudu pro [adresa]. Dne [datum] bylo ve věci nařízeno jednání, a to na den [datum]. Na jednání dne [datum] soud provedl listinné důkazy a za účelem vyčkání procesního stanoviska žalované odročil jednání na den [datum]. Dne [datum] došlo soudu stanovisko žalované. Na jednání dne [datum] soud pokračoval v dokazování a za účelem vyčkání procesního stanoviska žalobce odročil jednání na den [datum]. Na jednání dne [datum] soud vyhlásil usnesení, jímž zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou se žalobce domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka] a rozhodl o nákladech řízení. Písemné vyhotovení usnesení soud vypravil dne 24. 8. 2022, doručeno zástupci žalobce bylo dne 30. 8. 2022 a žalované dne 24. 8. 2022. Dne 9. 9. 2022 soudu došlo neodůvodněné odvolání žalobce, doplněné (bez výzvy soudu) podáním žalobce datovaným dne 15. 9. 2022 a došlým soudu dne 19. 9. 2022. Spis byl dne 13. 10. 2022 předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 8. 11. 2022 nařídil Městský soudu v Praze jednání na den [datum], kdy vyhlásil potvrzující usnesení, jehož písemné vyhotovení (usnesení č.j. [spisová značka]) bylo doručeno oběma účastníkům dne 21. 12. 2022.

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] soud zjistil, že v řízení o žalobě žalobce o zaplacení částky 200 000 Kč, coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou (tehdy neskončeného) řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], soud prvního stupně žalobci přisoudil peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 143 268 Kč s příslušenstvím, co do částky 56 732 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.

8. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka] soud zjistil, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byl ve vyhovujícím výroku změněn co do částky 48 068 Kč s příslušenstvím tak, že žaloba byla v uvedeném rozsahu zamítnuta, co do částky 95 200 Kč s příslušenstvím byl změněn jen co do lhůty k plnění, ve zbytku byl potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 5. 2021 a z jeho odůvodnění vyplývá, že žalobce byl odškodněn za nepřiměřenou délku řízení ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, tj. ke dni 28. 4. 2021.

9. Z nedatovaného (a samostatně nepodepsaného) podání adresovaného Ministerstvu spravedlnosti soud zjistil, že žalobce sepsal žádost o odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku tehdy neskončeného řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], trvajícího tehdy více než 11 let a 11 měsíců. Žalobce požadoval odškodnit za celkovou délku řízení, při zohlednění částečného odškodnění, kterého se již domohl, a žádal peněžitou náhradu v částce 200 000 Kč. (nedatované podání adresované Ministerstvu spravedlnosti – příloha žaloby)

10. Z datové schránky [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, byla odeslána a dne 29. 11. 2022 do datové schránky Ministerstva spravedlnosti dodána datová zpráva. (výtisk náhledu dat – odeslaná datová zpráva, ID zprávy 1110154230)

11. Ze stanoviska ze dne 24. 2. 2023 soud zjistil, že Ministerstvo spravedlnosti zareagovalo na podání jemu došlé dne 29. 11. 2022, jehož obsahem byla žádost žalobce o odškodnění poskytnutím peněžitého zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Ministerstvo naznalo, že žalobci svědčí nárok na odškodnění ve formě peněžitého zadostiučinění ve výši 112 200 Kč, a jelikož žalobce byl již odškodněn částkou 95 200 Kč, vyhodnotilo, že je třeba žalobci poskytnout zbývajících 17 000 Kč.

12. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení ve věci, a proto se jimi v odůvodnění tohoto rozhodnutí ani podrobněji nezabývá. Jiné dokazování soud neprováděl, důkazní návrhy účastníků vyčerpal (žalobce nespecifikoval, které konkrétní listiny ze soudních spisů mají být provedeny k důkazu) a zároveň provedl (i postupem dle ust. § 120 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“) veškeré důkazy, které vzhledem k tvrzení účastníků bylo třeba provést.

13. Na podkladě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: U Obvodního soudu pro [adresa] bylo dne [datum] zahájeno řízení projednávané pod sp. zn. [spisová značka], ve věci sporu žalobce a žalované (České republiky - Ministerstva spravedlnosti), o odškodnění nemajetkové újmy žalobce. Zahájení řízení u Obvodního soudu pro [adresa] předcházelo uplatnění nároku žalobce na odškodnění u Ministerstva vnitra, k čemuž došlo dne 21. 12. 2010. Žalobce se v řízení u Obvodního soudu pro [adresa] domáhal peněžitého zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s tvrzením o tom, že nemajetková újma žalobce má původ v porušení základních práv a svobod žalobce - advokáta při zastupování klienta při podání vysvětlení před policejním orgánem. Prvním úkonem soudu ve věci byla výzva žalobci k doplnění listinných důkazů a doplnění žaloby ze dne [datum], soud vyzýval k vyjádření k žalobě žalovanou, která zareagovala podáním ze dne 26. 9. 2011. Soud prvního stupně provedl celkem šest jednání, vyslýchal svědky i žalobce. Rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen dne 15. 5. 2013, oba účastnici podali včasné odvolání. Městský soud v Praze rozhodl o odvolání rozsudkem ze dne [datum], zástupkyni žalobce bylo písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu doručeno dne 16. 5. 2014 (fikcí) a žalobce podal dovolání dne 16. 7. 2014. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání zamítavým rozhodnutím ze dne [datum], písemné vyhotovení bylo doručeno zástupkyni žalobce dne 13. 12. 2015 (fikcí). Dne [datum] podal žalobce žalobu pro zmatečnost, soud v rámci přípravy jednání vyžádal vyjádření žalované, žalobce nesouhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. První jednání bylo nařízeno na den [datum], bylo odročeno z důvodu přičitatelného soudu. Na jednání dne [datum] bylo vyhlášeno usnesení o zamítnutí žaloby, jeho písemné vyhotovení bylo doručeno zástupci žalobce dne 5. 1. 2017 a žalobce podal neodůvodněné odvolání dne 19. 1. 2017 a odvolání doplnil na výzvu soudu dne 20. 2. 2017, po uplynutí lhůty soudem k tomu poskytnuté. Odvolací soud rozhodl o odvolání dne [datum], písemné vyhotovení usnesení bylo doručeno zástupci žalobce dne 27. 9. 2017 a ještě týž den podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud o dovolání rozhodl dne [datum], věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro [adresa] dne 12. 9. 2019, jednání bylo nařízeno na den [datum], dne [datum] bylo bez uvedení důvodu odročeno na den [datum], kde proběhlo dokazování a opětovné odročení na den [datum]. Uvedeného dne se jednání nekonalo, neb bylo dne [datum] bez uvedení důvodu odvoláno. V období od listopadu roku 2020 do blíže nezjištěného dne, avšak nejpozději do 18. 2. 2022, se spis nenacházel u Obvodního soudu pro [adresa], když k opakované žádosti byl spis v listopadu roku 2020 zapůjčen Obvodnímu soudu pro [adresa] ke sp. zn. [spisová značka] (jedná se o řízení o žalobě žalobce o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]) a tím pak přeposlán v březnu roku 2021 Městskému soudu v Praze k jejich sp. zn. [spisová značka] (řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci sp. zn. [spisová značka]). Dne 18. 2. 2022 bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum]. Vyjma jednání dne [datum] proběhla ještě dvě další jednání a na posledním jednání dne [datum] soud vyhlásil rozhodnutí ve věci samé. Jeho písemné vyhotovení bylo doručeno zástupci žalobce bylo dne 30. 8. 2022. Dne 9. 9. 2022 soudu došlo neodůvodněné odvolání žalobce, doplněné (bez výzvy soudu) podáním žalobce došlým soudu dne 19. 9. 2022. Spis byl v říjnu roku 2022 předložen odvolacímu soudu, který nařídil jednání na den 29. 11. 2022, kdy vyhlásil potvrzující usnesení, jehož písemné vyhotovení bylo doručeno oběma účastníkům dne 21. 12. 2022. Žalobce uplatnil nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku (tehdy probíhajícího) namítaného řízení žalobou, o níž rozhodl Obvodní soud pro [adresa] rozsudkem ze dne [datum], který byl částečně revidován v odvolacím řízení, přičemž v návaznosti na výsledek odvolacího řízení byl žalobce žalovanou odškodněn peněžitým zadostiučiněním v částce 95 200 Kč s příslušenstvím. Žalobce již v listopadu roku 2022 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na doodškodnění nemajetkové újmy za celou délku namítaného řízení, žalovaná žalobce doodškodnila poskytnutím peněžitého zadostiučinění v částce 17 000 Kč. I podle vlastních žalobních tvrzení tak žalobce na odškodnění obdržel peněžitou náhradu v celkové výši 112 200 Kč, přičemž není důvod nevycházet z žalobního tvrzení o tom, že plnění v částce 17 000 Kč bylo žalobci poskytnuto již dne 27. 2. 2023.

14. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle ust. § 5 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena (a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení , v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, (b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle ust. § 31a odst. 1 - 3 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

19. Úspěch žaloby o náhradu nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to (1.) podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, (2.) podmínky vzniku nemajetkové újmy a (3.) podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce.

20. Při aplikaci závěrů Stanoviska se musel soud v prvním kroku zabývat tím, jak dlouho řízení (jako celek) trvalo. Žádost o odškodnění, předcházejí podání odškodňovací žaloby projednávané u Obvodního soudu pro [adresa] v řízení pod sp. zn. [spisová značka], pochází ze dne 21. 12. 2010. Poslední rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 12. 2022. Celková doba řízení tak činí celkem 12 let.

21. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je z povahy věci potřeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Podle závěrů Stanoviska je třeba postupovat přiměřeně dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.

22. V řízení nebylo zjištěno (a účastníci ostatně ani netvrdili), že by v posuzované věci nastaly okolnosti, které by značily, že řízení z hlediska svého předmětu a složitosti řízení nemohlo být skončeno dříve. Vyjde-li soud (také) ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a to i s ohledem na legitimní očekávání účastníků tohoto řízení (ust. § 13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), byla-li délka (tehdy probíhajícího) řízení 10 let a 4 měsíce již jednou vyhodnocena jako nepřiměřená, při zjištění o tom, že řízení trvalo celkem 12 let, je na místě se i v tomto řízení přihlásit k závěru o nepřiměřené délce namítaného řízení.

23. Městský soud v Praze rozhodoval o odškodnění žalobce dne [datum], za situace, kdy se tehdy věcí zabýval (znovu) Obvodní soud pro [adresa]. Důvody, pro které v prvním odškodňovacím řízení soudy přistoupily k přiznání peněžité satisfakce, přetrvávají. Došlo k významnému překročení doby, po kterou mohlo řízení trvat, a to více než dvojnásobně, s ohledem na to, že očekávatelná doba kompenzačního řízení probíhajícího na 3 stupních soudní soustavy představuje zhruba 3 roky, navazující řízení o žalobě pro zmatečnost mohlo být skončeno nejpozději po dalších 2 letech (včetně rozhodnutí dovolacího soudu).

24. Na posuzovaný případ se aplikuje čl. 6 Úmluvy, a uplatní se proto i vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10). S ohledem na závěr soudu o nepřiměřené délce namítaného řízení, jehož účastníkem byl žalobce, se presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma.

25. V nyní posuzované věci žalobce požaduje, aby byla jeho nemajetková újma odškodněna i za období navazující na období, za které již byl žalobce odškodněn (tj. za období od 29. 4. 2021 do 21. 12. 2022). Bylo třeba uvážit, jakou výši peněžité kompenzace by soud poskytl žalobci v případě, rozhodoval-li by v jediném odškodňovacím řízení po skončení průtažného řízení, resp. použít takový výpočet orientačně – základem totiž má být úvaha, na jakou výši zadostiučinění by měl poškozený žalobce nárok za řízení jako celek, od čehož je na místě odečíst to, co mu již bylo přiznáno, resp. plněno (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015, [C 16776]). Mohou přitom hrát významnou roli ty skutečnosti, které nastaly až v pozdější fázi posuzovaného řízení, tj. ve fázi od 29. 4. 2021 do 22. 12. 2022, jelikož u jednotlivých kritérií ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. nemusí jít o neměnné veličiny (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011).

26. Jelikož došlo k významnému překročení doby, je třeba vyjít, a to i s ohledem na závěry rozsudků soudů obou stupňů v prvním odškodňovacím řízení, z částky 17 000 Kč za rok řízení (polovina v prvních dvou letech). Základní částka (za celé namítané řízení) by tak činila 187 000. Soud neshledal důvody, proč které by za 12 let trvající řízení měla žalobci náležet vyšší částka než 17 000 Kč za rok řízení, a to i s ohledem na judikatorní závěry, na které odkazovala žalovaná. Soudu nejsou známa z rozhodovací praxe vyšších soudů rozhodnutí (a ani žalobce odkazy na taková rozhodnutí nenabídl), z nichž by vyplývalo, že v obdobné věci jako je věc posuzovaná, by soudy přikročily k aplikaci vyšší základní částky za každý rok trvání řízení.

27. Z hlediska případné modifikace základní částky je třeba uvést, že v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by značily potřebu modifikace z hlediska celkové délky řízení, když toto kritérium je dostatečně zohledněno již v základní (zvýšené) částce.

28. Pokud jde o složitost řízení, je třeba zohlednit, že ve věci rozhodoval dovolací soud a žalobce uplatnil i další mimořádný opravný prostředek - žalobu pro zmatečnost, řízení o ní bylo komplikováno jednak odlišnou věcnou příslušností soudů různých stupňů (v návaznosti na uplatněné důvody zmatečnosti), ale také tím, že znovu rozhodoval i dovolací soud. Jak dovodil Městský soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka], uvedené důvody s sebou přináší očekávatelné prodloužení doby řízení v řádu několika let (přinejmenším o další tři roky, celkem tedy na více než dvojnásobek základní doby přiměřené pro projednání věci na dvou stupních soudní soustavy). Za procesní složitost je tak třeba snižovat základní částku o 40 %, přičemž proti tomuto postupu, který musel být žalobci z předchozího řízení znám, žalobce ani nijak nebrojil.

29. Při úvaze o tom, jak jednání poškozeného žalobce (ne)přispělo k průtahům v řízení, případně zda žalobce využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud zaznamenal, že žalobce využíval opravných prostředků, řádných i mimořádných, a to opakovaně, což nelze žalobci klást k tíži, jelikož takto žalobce realizoval svá práva. Využití opravných prostředků vedlo k prodloužení řízení, ale uvedené soud zohlednil v rámci kritéria procesní složitosti. Další modifikace není namístě, a to ani za situace, kdy žalobce podle zjištění, která soud v tomto řízení učinil, podával některé opravné prostředky na sklonku zákonných lhůt k jejich podání (využíval celou délku zákonných lhůt), a to také neodůvodněné opravné prostředky, které v některých případech odůvodnil až na výzvu soudu (a v jednom případě po uplynutí lhůty soudem k tomu poskytnuté).

30. Žalobce sám věnoval významnou pozornost potřebě dostatečného zohlednění kritéria postupu orgánů veřejné moci. Namítal „extrémní průtahy“, avšak při zdůraznění potřeby jejich zohlednění se omezil na to, že soudu poskytl chronologický přehled průběhu řízení za dobu od 27. 9. 2017 do 9. 9. 2022.

31. Postup orgánů veřejné moci (soudů) během řízení se negativně propsal do celkové doby řízení, významným se z hlediska průtahů jeví období, kdy soud prvního stupně opakovaně odročoval jednání, a to i bez uvedení důvodu, resp. odvolal jednání bez současného nařízení na jiný (konkrétní) termín. Konkrétně se jedná o období od 12. 9. 2019, kdy byl spis vrácen Obvodnímu soudu pro [adresa] k dalšímu řízení. V souvislosti s postupem soudu nelze také nezohlednit, že v období od listopadu roku 2020 do blíže nezjištěného dne, avšak nejpozději do 18. 2. 2022, nebyly v řízení činěny žádné úkony směřující ke skončení věci. Spis se tehdy nenacházel u Obvodního soudu pro [adresa] (byl zapůjčen soudům rozhodujícím o první žalobě žalobce o odškodnění újmy z nepřiměřeně dlouhého soudního řízení), což však státu coby odpovědnému subjektu nijak nepolehčuje. Soud měl zajistit, aby pro naplnění zásady projednat věc v přiměřené lhůtě mohl ve věci činit úkony směřující k jejímu rozhodnutí, z obsahu spisu nevyplynulo, že by jakkoliv žádal či urgoval vrácení spisu. Postup orgánu veřejné moci v části dotčeného období (od listopadu roku 2020 do 28. 4. 2021) však již byl zohledněn (vyhodnocen) Městským soudem v Praze, který rozhodoval podle stavu ke dni [datum].

32. V období od 29. 4. 2021 do 18. 2. 2022 nebyly Obvodním soudem pro [adresa] činěny žádné úkony směřující k rozhodnutí věci a na toto období je tak třeba nahlížet jako na období průtahu dosud nezohledněného dosavadním odškodněním žalobce. Nečinnost soudu v daném období však nevede sama o sobě k tomu, že by bylo třeba přikročit k modifikaci základní částky, průtah nebyl tak extrémní, že by zavdával potřebu jeho dalšího (samostatného) zohlednění. I tento soudem detekovaný úsek vyznačující se nečinností soudu se podepsal na celkové délce řízení, za které soud uvažuje odškodnění v částce 17 000 Kč/rok. Naopak v období od 18. 2. 2022 do 21. 12. 2022 soud neidentifikoval žádný průtah, toho období se vyznačovalo tím, že jednání byla odročována na konkrétní termín, úkony odvolání byly soudem prvního stupně činěny bezprůtažně a v rámci posledního úseku odvolacího řízení, po předložení spisu odvolacímu soudu, je zřejmé, že řízení bylo, oproti předpokládané délce odvolacího řízení, skončeno s maximálním urychlením. Z uvedeného zjištění lze usuzovat na to, že se projevila snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, s respektem k zákonnému příkazu na bezprůtahový způsob vyřizování věci (ust. § 6 o. s. ř.). Uvedené okolnosti ve svém souhrnu (detekovaná nečinnost a na to navazující zjevné maximální urychlení vyřízení věci) znamenají, že není třeba žádným směrem modifikovat základní částku, neboť dané okolnosti (související s postupem orgánů veřejné moci) jsou dostatečně zohledněny v základní částce a její navýšení v sobě pojímá i zmíněné okolnosti týkající se postupu soudů coby orgánů veřejné moci v období od 29. 4. 2021 do 21. 12. 2022.

33. Žalobce netvrdil a soud neshledal důvody, pro které by měl být význam předmětu řízení považován za zvýšený či naopak snížený. Byť namítané nepřiměřeně dlouhé řízení bylo řízením kompenzačním, k újmě žalobce mělo dojít při výkonu profesní činnosti žalobce - advokáta, nikoliv v osobní (ve smyslu jiné než profesní) sféře žalobce. Uvedené však současně samo o sobě nesnižuje význam řízení pro žalobce tak, aby bylo třeba snižovat základní částku.

34. Při návratu ke shora vyloženému judikatornímu východisku o tom, že u jednotlivých modifikačních kritérií nemusí jít o neměnné veličiny, soud uzavírá, že nezjistil takové skutečnosti, které by nastaly v pozdější fázi řízení (ve fázi od 29. 4. 2021) a byly by tak významné, že by vyvolaly potřebu jiné modifikace, než ke které přistoupil Městský soud v Praze v rozhodnutí ze dne [datum].

35. Jakkoliv žalobce brojil (výslovně v podání ze dne 6. 10. 2023) proti závěrům rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], nelze v tomto řízení, o nové žalobě žalobce, zpochybňovat závěry v pravomocně rozsouzené věci, za situace, kdy žalobce nenabízí, vyjma prostých odkazů na (dle něj relevantní) judikaturu, vylíčení takových okolností, které by znamenaly potřebu jakékoliv revize v rámci nového projednání věci.

36. Žalobci by vzhledem ke shora vyloženému náležela v souvislosti s nepřiměřenou délkou celého řízení částka 112 200 Kč (základní částka 187 000 Kč, snížená o 40 % z důvodu procesní složitosti). Žalobce již byl odškodněn (na podkladě výsledků prvního odškodňovacího řízení) částkou 95 200 Kč a bylo mu žalovanou před uplynutím šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku doplaceno i 17 000 Kč. Je tak zřejmé, že nemajetková újma, kterou žalobce utrpěl následkem nepřiměřeně dlouhého řízení, již byla zcela odškodněna. Jelikož žalovaná se ani neocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu, nemůže žalobci náležet ani požadovaný úrok z prodlení (zde lze odkázat na ust. § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a závěry Stanoviska). Za dané situace nezbylo než žalobu, kterou žalobce požadoval přisoudit více, než mu na náhradě nemajetkové újmy po právu náleží, pro její nedůvodnost zamítnout.

37. K žalobcem zdůrazňované potřebě zohlednit faktory inflace, změn životní úrovně, růstu platů soudců Nejvyššího soudu apod. lze pro stručnost odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, ve věci sp. zn. 28 Cdo 2412/2023. Tam Nejvyšší soud odkázal na dosavadní judikatorní východiska, podle nichž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19), k otázce vlivu změny životní úrovně lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 9. 2023, ve věci sp. zn. 28 Cdo 2412/2023 připomněl také souladný náhled Ústavního soudu (body 43. až 45. odůvodnění jeho nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21).

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšné žalované náleží náhrada nákladů řízení proti procesně neúspěšnému žalobci. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle níž účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý realizovaný úkon dle ust. § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. V posuzované věci jsou těmito úkony písemné vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání, proto činí celková výše náhrady 900 Kč (3 x 300 Kč).

39. Uloženou povinnost je žalobce povinen splnit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení