77 C 75/2021-64

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 8.212,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 8.212,20 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1.200 Kč, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, kterou doručil dne [datum] Obvodnímu soudu pro Prahu 2, domáhal vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost odškodnit žalobce za způsobenou nemajetkovou újmu peněžitým zadostiučiněním v částce 8.212,20 Kč. Žalobce v žalobě vylíčil, že bylo proti němu vedeno řízení pro přestupky podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, byla mu uložena pokuta 1.800 Kč, a to rozhodnutím Městského úřadu Holice sp. zn. MUHO/15184 [číslo]. Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 18. 9. 2020, č. j. KrÚ 9054/2020/ODSH/1 bylo zamítnuto odvolání žalobce. Skutek projednávaný ve správním řízení se stal [datum], dne [datum] byl vydán příkaz, po podaném odporu bylo vydáno rozhodnutí dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto až dne [datum], řízení před odvolacím orgánem v užším pojetí trvalo nejméně devět měsíců a devět dnů. Přitom šlo podle žalobce o„ zcela jednoduchý případ jak skutkově, tak právně“, v řízení před odvolacím orgánem nebylo prováděno žádné dokazování, řízení před odvolacím orgánem v širším pojetí trvalo deset měsíců a dvacet dva dnů. Dne [datum] žalobce doručil„ žalovanému“ podání, jímž vznesl námitky proti písemnému vyhotovení rozhodnutí odvolacího správního orgánu, námitkám bylo vyhověno po více než měsíci opravným usnesením krajského úřadu ze dne [datum]. Již průtahy představují porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv a svobod, nevyžaduje se způsobení škody či jiného účinku, nemajetková újma se neprokazuje, vzniká již samotným porušením základních práv a svobod, specificky v případech nepřiměřených délek řízení se jen zcela výjimečně nepřiznává satisfakce v penězích. Žalobce se přitom žádným způsobem na průtazích v odvolacím řízení nepodílel. Žalobce při vyčíslení peněžité kompenzace vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] k výkladu ust. § 13 odst. 1, věta druhá a třetí, a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., v souvislosti s délkou odvolacího řízení uvažuje pro zjednodušení dobu 10 měsíců, na jeden měsíc vychází částka 729,20 Kč, což za 10 měsíců představuje částku 7.292 Kč. K tomu je podle žalobce třeba připočítat lhůtu jednoho měsíce k vyhotovení opravného usnesení, které mohl správní orgán vydat sám, aniž by vyčkával námitek žalobce. Celková částka za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení práva na spravedlivý proces činí částku 11x729,2 = 8.212,20 Kč. Průtahy v řízení mají pro žalobce ještě další praktické negativní důsledky, které ale nic nemění na podstatě nároku, jen zesilují nemajetkovou újmu žalobci způsobenou veřejnou mocí. Žalobce má totiž ve své kartě řidiče dva body, které mu budou odečteny až počátkem listopadu roku 2021. Pokud by krajský úřad vydal svoje rozhodnutí v zákonné lhůtě (do 60 dnů), odečtení by proběhlo„ již v únoru 202!“ Žalobce by byl od této doby„ zcela čistý“. Lhůta k zahlazení přestupku by také při přiměřené délce správního řízení uplynula podstatně dříve.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok odmítla s tím, že takto svoje stanovisko prezentovala už poté, co žalobce svůj nárok předběžně uplatnil podáním ze dne [datum], doplněným podáním ze dne [datum]. Žalovaná po rekapitulaci průběhu přestupkového řízení, s nímž žalobce pojí vznik újmy, dovodila, že ač odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Holice č. j. MUHI/24003/2019 spolu se spisovou dokumentací bylo předáno odvolacímu orgánu dne [datum], ten o odvolání žalobce rozhodl až dne [datum], rozhodnutí bylo vypraveno dne [datum] – podle žalované lze konstatovat, že odvolací správní orgán lhůtu 60 dnů k vydání rozhodnutí překročil o 7 měsíců a 4 dny a v takovém postupu lze shledat průtah v řízení. Stran vyřízení námitek žalobce proti písemnému vyhotovení rozhodnutí odvolacího správního orgánu byla lhůta 60 dnů dodržena, tedy o průtah se nejedná. Žalobou uplatněný nárok však není ani zčásti po právu, jelikož nejsou splněny další podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Ačkoliv břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně vzniku nemajetkové újmy nese žalobce, vznik nemajetkové újmy v žalobě řádně netvrdí a její vznik ani neprokazuje odpovídajícími důkazy (žalobce neuvádí a neprokazuje zásah do svého niterného života), žalobce toliko konstatuje určité skutečnosti, které sice spojuje s průtahy v řízení, avšak nejedná se o tvrzení způsobené nemajetkové újmy. Z okolností věci dále navíc vyplývá, že žalobce v souvislosti s tvrzenými odpovědnostními tituly ani žádnou újmu utrpět nemohl, a to z těchto důvodů: Protiprávní jednání bylo policejními orgány řádně zadokumentováno a v přestupkovém řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, žalobce doznal jednání, pro něž byl stíhán, jeho obhajoba o jednání v krajní nouzi byla předem zjevně bezúspěšná a nemohla obstát, rovněž jako obhajoba, že překročením rychlosti nemohl žalobce nikoho ohrozit. Správním orgánem uložená pokuta ve výši 1.800 Kč byla uložena toliko jen 300 Kč nad dolní hranicí sazby správního trestu, je tak zcela adekvátní. Již od okamžiku vydání rozhodnutí správního orgánu prvého stupně měl žalobce, vzhledem k zásadě zákazu reformatio in peius, naprostou jistotu, že mu v řízení nebude uložena sankce vyšší. Správní orgány nemohly od trestu upustit nebo pokutu žalobci snížit. Negativní výsledek odvolacího řízení tak žalobce, jako osoba znalá práva, musel předpokládat a neměl oč opřít očekávání případného pozitivního rozhodnutí - odvolací řízení tak pro žalobce nemělo žádný význam. Žalobce vydání rozhodnutí v odvolacím řízení ani nijak neurgoval, nevyužil ani institutu ochrany proti nečinnosti podle ust. § 80 zák. č. 500/2004 Sb. Přestupkové řízení bylo vedeno pro méně závažné přestupky, nemohlo pro žalobce znamenat jakoukoliv psychickou zátěž. Žalobcem namítané chyby v psaní v písemném vyhotovení rozhodnutí odvolacího správního orgánu nebyly způsobilé přivodit žalobci jakoukoliv újmu, neboť nezpůsobily nesprávnost rozhodnutí v meritu věci, jeho nesrozumitelnost nebo nepřesvědčivost, vyřízení námitek ani nebylo průtahové.

3. Žalobce replikoval k námitce žalované o tom, že žalobce nemohl očekávat příznivější rozhodnutí (které by mohlo vzejít z řízení o jeho odvolání), tak, že odvolat se bylo jeho právem a odvolání může vždy přivodit příznivější rozhodnutí, přicházela do úvahy celá řada pro žalobce příznivějších variant rozhodnutí, žalobce byl navíc po celou dobu v nejistotě. V průběhu jednání dne [datum] žalobce svá tvrzení rozvedl tak, že pociťoval nejistotu ohledně výsledku odvolacího řízení, odvolací správní orgán mohl mít jiný názor než správní orgán prvního stupně, žalobce nevěděl, zda odvolací správní orgán vyhoví či nevyhoví jeho odvolání, navíc žalobce je starším mužem, tehdy mu bylo asi 68 let, vykonával, a i dnes aktivně vykonává, advokacii.

4. V podání ze dne [datum] žalobce uvedl, že průtahy v odvolacím řízení (popisované vydáním rozhodnutí po 10 měsících 22 dnech odvolacího řízení) způsobily nepřiměřenou délku odvolacího řízení (10 měsíců 22 dnů) a v jejich důsledku nepřiměřenou délku celého správního řízení. Nemajetkovou újmu je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích, současně odkázal na předchozí písemná podání ve věci, zopakoval, že v důsledku nepřiměřené délky řízení došlo k odečtení dvou bodů minimálně o 8 měsíců později, lhůta k zahlazení přestupku uplynula o 10 měsíců později, přičemž uvedené je pro každého řidiče citelná újma.

5. V průběhu jednání dne [datum] vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

6. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (ust. § 157 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“):

7. Co se týče průběhu správního řízení, mezi účastníky nebyl spor (a obsahem připojených správních spisů je podpořen závěr) o tom, že: - dne [datum] bylo Městskému úřadu Holice doručeno oznámení o přestupku - toho se měl dopustit žalobce, podezřelý ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 a ust. § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb. (žalobce měl dne [datum] v 8:44 hod. na silnici II. třídy [číslo] v obci [obec] jako řidič vozidla tov. zn. Škoda, [registrační značka], překročit nejvyšší povolenou rychlost v obci nejméně o 18 km/hod., během silniční kontroly nepředložil po výzvě policistky řidičský průkaz); - dne [datum] vydal Městský úřad Holice příkaz č. j. MUHO/17669/2019, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků a uložil mu povinnost zaplatit pokutu ve výši 1.800 Kč; proti příkazu brojil žalobce odporem ze dne [datum]; - dne [datum] Městský úřad Holice doručil žalobci předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den [datum]; žalobce žádal o jeho odročení, v návaznosti na to dne [datum] nařídil Městský úřad Holice ústní jednání na den [datum], při tomto jednání bylo provedeno dokazování, žalobce vypověděl, že dne [datum] řídil vozidlo shora blíže specifikované, byl zastaven a kontrolován hlídkou policie, nebyl si vědom překročení rychlostního limitu v obci, neboť v daném okamžiku nesledoval tachometr, policistům nesdělil, že by jeho konání – překročení rychlostního limitu – bylo jednáním v krajní nouzi (nechtěl se zdržovat sepisováním protokolů, když spěchal k přestárlým rodičům); - dne [datum] vydal Městský úřad Holice rozhodnutí č. j. MUHI/24003/2019, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání přestupků a uložil mu pokutu ve výši 1.800 Kč a povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000 Kč; rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]; žalobce proti rozhodnutí brojil blanketním odvoláním ze dne [datum], podáním ze dne [datum] odvolání doplnil; - dne [datum] předal Městský úřad Holice odvolání Krajskému úřadu Pardubického kraje; - dne [datum] vydal Krajský úřad Pardubického kraje rozhodnutí č. j. K [číslo] ODSH/11, o zamítnutí odvolání žalobce a potvrzení napadeného rozhodnutí Městského úřadu Holice; rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]; - dne [datum] byla Krajskému úřadu Pardubického kraje doručena stížnost žalobce na průtahy v řízení a námitky žalobce proti písemnému vyhotovení rozhodnutí, které ve svém odůvodnění obsahovalo písařské chyby, resp. zřejmé nesprávnosti; - dne [datum] vyhotovil Krajský úřad Pardubického kraje opravné usnesení č. j. K [číslo] 2021 ODSH/11, o opravě chyb v psaní, resp. zřejmých nesprávností v odůvodnění rozhodnutí č. j. K [číslo] ODSH/11; opravné usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum].

8. Žalobce podáním ze dne [datum] poprvé u žalované uplatnil právo na odškodnění nemajetkové újmy v částce 10.000 Kč („ za nemateriální újmu způsobenou jednak v průtazích v řízení …“, a to zejména před odvolacím správním orgánem,„ a jednak v nedbalém zpracování a vypravení“ rozhodnutí odvolacího správního orgánu); podáním ze dne [datum] žalobce doplnil, že průtahy v řízení představují porušení práva žalobce na spravedlivý proces, nevyžaduje se způsobení škody, stát za újmu žalobce odpovídá podle ust. § 13 a 31a zák. č. 82/1998 Sb.; při vyčíslení nemajetkové újmy žalobce vycházel z úvah založených na použitelnosti závěrů stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], akcentoval délku odvolacího správního řízení.

9. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. š. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva [obec] národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky), každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

13. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba nemůže být důvodná.

15. Úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to (1.) podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, (2.) podmínky vzniku majetkové či nemajetkové újmy a (3.) podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobce. Žalobce tvrzení o vzniku nemajetkové újmy přičítal neodůvodněným průtahům v řízení, a to řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne [datum], problematickou se žalobci jevila celková doba řízení a z toho pramenící nejistota žalobce (č. l. 44), odškodnění požadoval přisoudit ve formě peněžité satisfakce, za dobu, po kterou probíhalo (podle žalobce) průtahové odvolací řízení.

16. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 31. 8. 2021, č.j. 30 Cdo 3118/2020 – 250 dovodil, že z hlediska aplikace ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. již nebude (s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20) odlišně posuzovat délku řízení spadajících do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a těch, která do její věcné působnosti nespadají – má být rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda (u nich vyplývá právo na přiměřenou délku řízení z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Řízení o přestupku je ze své podstaty právním řádem legitimovaný zásah do právní sféry žalobce, hrozba sankce (pokuty) dopadá do majetkové sféry žalobce, jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní právo žalobce (čl. 11 odst. 1, čl. 11 odst. 5 Listin základních práv a svobod), a tudíž žalobci svědčilo právo na přiměřenou délku řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Přestupkové řízení spadá pod ochranu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a je tedy na místě aplikovat Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Uvedené má za následek, že se uplatní vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy, z níž vychází Evropský soud pro lidská práva (a sice že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva), nemajetková újma se tudíž presumuje a není třeba ji dokazovat, potud lze tedy přisvědčit žalobci. 17. [příjmení] bylo možno uzavřít, že účastník má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, zda vůbec v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. Při úvaze o přiměřenosti délky řízení se soud musel nejprve vypořádat s tím, jak dlouho řízení trvalo. Žalobce se o zahájení řízení dozvěděl dne [datum], dne [datum] bylo žalobci doručeno rozhodnutí odvolacího správního orgánu, délka řízení (ve dvou stupních) tak činí jeden rok a dva měsíce. Na posouzení délky řízení nemá vliv, že rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo z podnětu žalobce opravováno, neboť oprava se týkala chyb v psaní (a zřejmých nesprávností) v odůvodnění rozhodnutí, výrok rozhodnutí nebyl dotčen, žalobce nemohl pociťovat nejistotu ohledně výsledku řízení. Nelze ztotožňovat posouzení, zda odvolací právní orgán vydal rozhodnutí ve stanovené lhůtě, s posouzením, zda celková doba řízení byla či nebyla přiměřená (skutečnost, že odvolací správní orgán nedodržel pro vydání rozhodnutí lhůtu stanovenou zákonem, může být významná z hlediska hodnocení kritéria postupu orgánu). Délka řízení byla ovlivněna složitostí procesní (řízení probíhalo ve dvou instancích). Přiměřenost délky řízení je třeba hodnotit také podle toho, co je pro stěžovatele v řízení v sázce (rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [příjmení] proti České republice, [číslo], § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ve věci Frydlender proti Francii (velký senát), [číslo], § 43, ESLP 2000), navíc význam předmětu řízení pro poškozeného není neměnnou veličinou, ale v průběhu řízení může dojít k jeho snížení, nebo naopak zvýšení (k tomu srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 3331/2011). Do významu předmětu řízení pro žalobce se promítá předmět přestupkového řízení a povaha sankce, jejíž uložení žalobci hrozilo (pokuta v rozpětí 1.500 Kč do 2.500 Kč dle ust. § 125c odst. 5 písm. g/ zák. č. 361/2000 Sb.), a to tak, že jej významně snižuje. Žalobce sice akcentoval svůj věk, avšak soud nemohl přehlédnout to, že žalobce je právním profesionálem (advokátem), tedy osobou, u níž se dá předpokládat, že je orientována v tom, jakým druhem a výší trestu je v souvislosti s podezřením ze spáchání nedbalostního přestupku v dopravě ohrožována, žalobce ostatně zvýšený význam řízení pro sebe netvrdil, svou argumentací směřoval k zobecnění újmy pro každého řidiče (vyjádření na č. l. 60 verte). Negativně se však na délce řízení podepsal postup správního orgánu v odvolacím řízení, když odvolací správní orgán rozhodl o odvolání žalobce v rozporu s ust. § 71 odst. 1, odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb. až dne [datum], ač mu byl spis prvostupňovým správním orgánem předložen již [datum] Lhůta k vydání rozhodnutí byla předkročena o více než 7 měsíců, jak ostatně připouští i žalovaná, která prodlevu kvalifikuje jako průtah v řízení. Žalobce újmu vztahuje k odvolacímu řízení, kde význam pro žalobce nemohl být tak zásadní, jako řízení před správním orgánem prvního stupně - zde lze souhlasit s žalovanou i v tom směru, že odvolací řízení nemohlo žalobci přinést zhoršení jeho postavení (ust. § 98 odst. 2 zák. č. 250/2016 Sb.).

18. Ze shora vyložených důvodů soud dospěl k závěru o tom, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhým, tedy nedošlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení. I pokud by došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, žaloba by nemohla být po právu, neboť v posuzované věci žalobce nemohl žádný úkorný pocit spojený s řízením o jeho odvolání pociťovat, nelze proto o nemajetkové újmě na jeho straně uvažovat. Položí-li si soud otázku, zda měl žalobce objektivní důvod cítit se úkorně, odpovědí je, že nikoliv, když žalobce ani nebyl schopen vysvětlit, v čem konkrétně jeho nemajetková újma spočívá (do jakých práv bylo reálně zasaženo). Žalobce ve vztahu k tvrzení o nemajetkové újmě zmiňoval nejistotu ohledně výsledku odvolacího řízení s tím, že odvolací správní orgán mohl mít jiný názor než správní orgán prvního stupně, žalobce, muž staršího věku nevěděl, zda odvolací správní orgán vyhoví či nevyhoví jeho odvolání, lhůta k zahlazení přestupku by uplynula dříve, než uplynula v důsledku průtahového odvolacího řízení, žalobce měl v kartě řidiče zapsány dva body, ty by byly odečteny v únoru roku 2021, nebylo-li by průtahu v odvolacím řízení, takto byly odečteny až v listopadu roku 2021. Po poučení o potřebě doplnit svá tvrzení zopakoval pozdější zahlazení přestupku a pozdější odečtení bodů v kartě řidiče. Žalobce sám sebe v odvolacím správním řízení prezentoval jako advokáta a člena Unie obhájců ČR. U žalobce jako právního profesionála, který si musel být vědom, že pro odvolací řízení platí zákaz reformationis in peius (vyplývající z ust. § 98 odst. 2 zák. č. 250/2016 Sb.) a že správní orgán nemůže upustit od potrestání žalobce (ust. § 125c odst. 9 zák. č. 361/2000 Sb.), který nezpochybňoval své jednání, kterým podle prvostupňového správního orgánu naplnil znaky skutkové podstaty přestupku, a který si musel být vědom, že mu byla za spáchaný přestupek uložena pokuta ve výši při spodní hranici sazby správního trestu, nelze vznik naznačované nemajetkové újmy předpokládat, když jiná osoba, ve stejném postavení jako žalobce, by nemohla výkon veřejné moci a jeho následky vnímat úkorně. Zásadním totiž je, že to byl žalobce, kdo odvoláním inicioval zahájení odvolacího řízení (k jehož délce nyní vztahuje vznik naznačované nemajetkové újmy), ač si musel být vědom, že případný užitek tohoto postupu nenastane, resp. bude zanedbatelný (žalobce mohl dosáhnout toliko nepatrného snížení uložené pokuty). Soud předestřenou úvahou neupírá žalobci právo využít opravného prostředku v podobě odvolání, ale využil-li jej žalobce, pak jistě, jako právní profesionál, předem uvážil možný přínos takového postupu pro sebe a upřednostnil jej před dřívějším skončením řízení (s čímž by se pojilo žalobcem zdůrazňované dřívější zahlazení přestupku a dřívější odečet trestných bodů z karty řidiče). Vznik nemajetkové újmy se zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci a jeho následky vnímat úkorně, jinak řečeno, vznik nemajetkové újmy není třeba dokazovat v situacích, kdy je na první pohled zřejmé, že jakékoli osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla. Z žalobních tvrzení nevyplynula souvislost mezi namítanou délkou odvolacího řízení a naznačovanou újmou, žalobce tvrzení o újmě konstruoval zobecňováním své újmy, nijak jej, vzdor poučení, nekonkretizoval, není zřejmé, jak má – z pohledu nekonkrétního tvrzení o vzniku nemajetkové újmy - souviset délka řízení s otázkou možného (budoucího) odečtení bodů zapsaných v bodovém hodnocení žalobce coby řidiče či s otázkou možného (budoucího) zahlazení přestupku, navíc za situace, kdy žalobce sám inicioval zahájení odvolacího řízení, u nějž (jak soud vyložil shora) žalobce jako právní profesionál mohl předpokládat žádný či zcela zanedbatelný přínos pro sebe (ve smyslu zlepšení svého postavení). Je třeba rozlišovat mezi tím, že není třeba prokazovat presumovanou nemajetkovou újmu, a tím, že je třeba vylíčit, v čem újma spočívá. Přitom z obecných tvrzení žalobce a z výsledků provedeného dokazování nelze usuzovat na objektivní důvody, aby se žalobce mohl cítit poškozeným. S ohledem na nedostatek předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za újmu podle zák. č. 82/1998 Sb., tedy neexistenci nároku žalobce, se soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí nezabývá otázkou promlčení nároku žalobce.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci neúspěšnému žalobci byla uložena povinnost nahradit úspěšné žalované její náklady řízení. Náklady v celkové výši 1.200 Kč sestávají z nákladů uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Žalované coby nezastoupenému účastníkovi řízení náleží částka 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle ust. § 2 odst. 1 cit. vyhlášky (za přípravu na jednání, za písemné vyjádření k žalobě a za účast u dvou jednání ve věci). Soud nepřiznal žalované náhradu hotových výdajů za dvojí přípravu na jednání, když v tomto úkonu shledává obsahovou podobnost s úkonem převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která se rovněž nenásobí.

20. Uloženou povinnost je žalobce povinen splnit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení