78 Ad 4/2024–75

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: L. D., narozený X bytem X zastoupený obecným zmocněncem Mgr. A. D., DiS. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2024, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2024, č. j. X, kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 12. 2023, č. j. X, jímž byla podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, a to tak, že byl žalobci podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a podle článku II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 6. 10. 2023 zvýšen stupeň invalidního důchodu z prvního stupně na druhý stupeň. Současně bylo stanoveno, že invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně žalobci náleží ve výši dosud vyplaceného invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 7 304 Kč měsíčně. Žalobci pak byla zvýšena základní výměra invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na 4 400 Kč měsíčně a procentní výměra činila 3 264 Kč měsíčně. Žalobci tedy od 1. 1. 2024 náležel invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 7 664 Kč měsíčně. Žalobce se zároveň domáhal toho, aby soud žalované uložil povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítl, že posudkový lékař první instance nesprávně hodnotil jeho zdravotní postižení podle kapitoly IX., odd. A, položky 8b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), ve které je uvedeno lehké orgánové poškození. Dle názoru žalobce tak došlo k nesprávnému položkovému zařazení jeho zdravotního postižení.

3. Žalobce dále namítl, že lékař v rámci námitkového řízení nezhodnotil jeho celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity, a to vzhledem k položce 2 – Ischemická choroba srdeční, kapitoly IX přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Skutečnost, že tímto onemocněním žalobce trpí, je přitom zřejmá z jeho lékařské dokumentace. Dodal též, že jeho denní aktivity jsou těžce omezeny, a tedy není schopen vykonávat pracovní činnost. Žalobce namítl, že jeho zdravotní stav byl hodnocen dle informací z roku 2020, ačkoliv doložil lékařskou zprávu ze dne 22. 5. 2023 a od té doby se jeho zdravotní stav ještě zhoršil. Sdělil, že trpí bušením srdce, třesem, jeho schopnost chodit je omezena a zadýchává se. Rovněž trpí velkými bolestmi kostí a kloubů, přičemž dosavadní léky mu již nezabírají. Dle žalobce měl být jeho zdravotní stav hodnocen podle kapitoly IX, odd. A, položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Podotkl, že se v jeho případě nemůže jednat o lehký pokles výkonnosti, neboť tomu neodpovídá jeho zdravotní stav ani zdravotní dokumentace. Dále sdělil, že má trojitý bypass, kardiostimulátor, dlahovou osteosyntézu sterna (tj. kovovou dlahu místo hrudní kosti), která jej omezuje v pohybu, jelikož mu tlačí na žebra a způsobuje další bolest. Namítl také, že posudkový lékař v námitkovém řízení učinil závěr o zdravotním stavu žalobce a absenci závažných subjektivních potíží bez podrobnějšího zkoumání zdravotního stavu žalobce, neboť ten nebyl jednán přítomen.

4. Žalobce následně vyjmenoval řadu dalších zdravotních obtíží (např. bolest kloubů a kostí), přičemž se dle jeho subjektivního názoru nedá říci, které z onemocnění je závažnější. Doplnil, že u něj dochází k omezení pohyblivosti končetin, kdy již není schopen se sám bez pomoci zvednout, chodit, nastoupit a vystoupit z dopravního prostředku. Vzhledem k revmatoidní artritidě a artróze nosných kloubů trpí velkými bolestmi na něž užívá opiáty, které mají výrazné sedativní účinky. Trpí ischemickou chorobou srdeční, Méniérovou chorobou, poruchou přizpůsobení, artrózou nosných kloubů, revmatoidní artritidou I. – II. stupně, hypertrofií prostaty, těžkým syndromem spánkové apnoe a bronchitidou. Každý den bere velkém množství léků, přičemž je zřejmé, že ze zdravotních důvodů se již nikdy nebude moci vrátit do pracovního procesu, na což jej upozornili lékaři již v roce 1996. Dodal, že ho jeho zdravotní stav omezuje i v soukromém a společenském životě.

5. S ohledem na výše uvedené měl tedy žalobce za to, že by jeho zdravotní postižení mohlo být zařazeno pod kapitolu XIII, v odd. A – Artropatie, položku 2d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

6. Podle žalobce tak žalovaná v řešeném případě vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Vyjádření žalované 7. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nejprve popsala průběh správního řízení a uvedla, že v otázce posouzení nároku na invalidní důchod je vázána posudkem lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“). Tyto posudky vypracovávají lékaři, kteří mají kromě odborných znalostí i specializaci v oboru posudkového lékařství. Poznamenala, že právní úprava posouzení zdravotního stavu a invalidity je upravena vyhláškou o posuzování invalidity. V její příloze jsou pak stanoveny procentní míry poklesu pracovní schopnosti pojištěnce podle druhů zdravotního postižení. Žalovaná dále poukázala na náležitosti posudku, které jsou upraveny v § 7 odkazované vyhlášky.

8. Poté žalovaná konstatovala, že lékař Institutu vycházel z dostatečně doložené zdravotní dokumentace, a to jak z odborných nálezů, které měl k dispozici lékař v první instanci, tak i z odborných nálezů doložených k námitkovému řízení. Za daného stavu tak žalovaná setrvala na žalobou napadeném rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ústní jednání 9. Žalobce ani jeho obecný zmocněnec se k jednání, které bylo nařízeno na den 31. 3. 2025, bez omluvy nedostavili. Jednání se proto konalo v nepřítomnosti žalobce ve smyslu § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

10. Při tomtéž jednání pověřená pracovnice žalované odkázala na dosavadní vyjádření ve věci a navrhla žalobu zamítnout. Poukázala přitom na skutečnost, že posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 1. 2025 považuje za úplný a přesvědčivý.

11. Soud provedl podle § 52 odst. 1 s. ř. s., dokazování protokolem z jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 1. 2025 a posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 1. 2025, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného řízení. Dále soud provedl dokazování žalobcem předloženou zprávou IKEM o návštěvě ambulance pro léčbu bolesti ze dne 8. 7. 2024, ze které vyplývá odeslání žalobce do revmatologické ambulance k léčbě základního onemocnění.

12. Naproti tomu soud dle nadepsaného ustanovení s. ř. s. pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navržené dokazování protokolem o jednání (resp. posudkem) posudkového lékaře námitkového řízení, lékařskou zprávou IKEM – Kardiocentrum ze dne 22. 5. 2023, pozvánkou IKEM ­­– Kardiocentrum ze dne 5. 12. 2023, ambulantní lékařskou zprávou IKEM – Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče ze dne 6. 2. 2024, ambulantní lékařskou zprávou IKEM – Kardiocentrum ze dne 22. 5. 2023, zdravotními záznamy MUDr. M. S. ze dne 23. 9. 2022 a 5. 2. 2024, lékařkou zprávou z revmatologické ambulance MUDr. Z. P. ze dne 29. 1. 2024 a lékařskými zprávami z interní/plicní ambulance MUDr. C. B. ze dne 31. 1. 2024 a 7. 7. 2021 včetně zpráv ze spánkového centra, jakož ani výslechem účastníků.

13. Posudek posudkového lékaře v rámci námitkového řízení, lékařská zpráva IKEM – Kardiocentrum ze dne 22. 5. 2023, pozvánka IKEM ­­– Kardiocentrum ze dne 5. 12. 2023, ambulantní lékařská zpráva IKEM – Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče ze dne 6. 2. 2024, ambulantní lékařská zpráva IKEM – Kardiocentrum ze dne 22. 5. 2023, zdravotní záznamy MUDr. M. S. ze dne 23. 9. 2022 a 5. 2. 2024, lékařská zpráva z revmatologické ambulance MUDr. Z. P. ze dne 29. 1. 2024 a lékařské zprávy z interní/plicní ambulance MUDr. C. B. ze dne 31. 1. 2024 a 7. 7. 2021 včetně zpráv ze spánkového centra jsou totiž součástí spisové dokumentace, přičemž obsah správního spisu (tj. všechny jeho součásti) nelze považovat bez dalšího za důkaz. Vychází–li soud ve správním soudnictví z údajů a listin obsažených ve správním spisu, nejedná se o dokazování ve smyslu výše odkazovaného ustanovení s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015–56, ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011–75). Vyplývá to ze samotné podstaty řízení ve správním soudnictví, které je přezkumným řízením řízení správního, přičemž správní spis je obrazem a výsledkem správního řízení, dokládající skutkový stav, který tu byl v době rozhodování žalované (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2019, č. j. 3 Afs 194/2017–25).

14. Co se pak týče účastnického výslechu, tak k tomu soud uvádí, že žalobce ve věci nepochybně měl možnost svá stanoviska do řízení vnést formou vlastního vyjádření jako účastníka řízení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2022, č. j. 2 Afs 190/2021–74, nebo ze dne 27. 6. 2022, č. j. 8 Afs 13/2018–104). Účastnický výslech přitom představuje důkazní prostředek toliko podpůrného charakteru, a tudíž ve věci zůstává stěžejním to, že se pro věc rozhodné okolnosti jednoznačně podávají už z obsahu samotné spisové dokumentace vedené právě pro nyní řešený případ. Posouzení věci soudem 15. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

16. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po provedeném ústním jednání dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení vydala rozhodnutí ze dne 5. 12. 2023, č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení jeho zdravotního stavu. Toto rozhodnutí bylo vydáno na základě lékařského posudku ze dne 15. 11. 2023 vypracovaného posudkovou lékařkou MUDr. J. Š., která dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX., odd. A, položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky neměnila. Posudková lékařka přitom ve svém závěru vyšla ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře žalobce MUDr. P. ze dne 6. 10. 2023, lékařské zprávy MUDr. Hambálkové ze dne 2. 1. a 22. 5. 2023, lékařské zprávy IKEM – Klinika kardiovaskulární chirurgie ze dne 22. 5. 2023, lékařské zprávy Spánkového centra ze dne 25. 8. 2023 a z doložených starších lékařských zpráv a spisové dokumentace lékařské posudkové služby z let 2013, 2015, 2020 a 2021, jakož i z profesního dotazníku žalobce ze dne 2. 10. 2023.

18. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky stran nezohlednění zhoršení jeho zdravotního stavu, o kterých rozhodla žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím. Žalobou napadené rozhodnutí pak bylo vydáno na základě posouzení zdravotního stavu žalobce dne 12. 3. 2024 posudkovým lékařem MUDr. V. C., pověřeným vypracováním posudku pro Institut posuzování zdravotního stavu, který vyhodnotil zdravotní stav žalobce a dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX., odd. A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 %, celkově tedy činí 50 %. Posudkový lékař toto hodnocení učinil jednak na základě již shora rekapitulovaných podkladů pro prvostupňové řízení, a jednak s přihlédnutím ke zdravotním záznamům MUDr. M. S. ze dne 23. 9. 2022 a 5. 2. 2024, lékařským zprávám IKEM – Kardiocentrum ze dne 22. 5. 2023, lékařské zprávě z revmatologické ambulance MUDr. Z. P. ze dne 29. 1. 2024 a lékařským zprávám z interní/plicní ambulance MUDr. C. B. ze dne 31. 1. 2024, 7. 7. 2021 a 10. 12. až 11. 12. 2020.

19. Podle § 39 odst. 1 až 5 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

20. Z § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity zároveň vyplývá, že je–li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky také platí, že v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

21. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod třetího stupně, který požaduje žalobce je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice 70 % (§ 38 a § 39 zákona o důchodovém pojištění). Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni 28. 5. 2024, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity třetího stupně, tj. zda nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 70 %.

22. Soud se nespokojil se závěry posudku ze dne 12. 3. 2024, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 v návaznosti na § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce (dále jen „posudková komise MPSV“). Tato komise nově posoudila celkový zdravotní stav žalobce, dále také posoudila pokles jeho pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobce.

23. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované posudkovou komisí MPSV soud zjistil, že tato komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů a po konzultaci zdravotního stavu žalobce se specialistou v oboru ORL MUDr. J. dne 15. 1. 2025. Žalobce jednání komise nebyl přítomen (resp. se z jednání omluvil a požádal o projednání bez jeho účasti). Dále je z posudkové dokumentace zřejmé, jaké lékařské nálezy měla posudková komise MPSV k dispozici. Konkrétně měla tato posudková komise k dispozici zdravotní dokumentaci praktického lékaře žalobce MUDr. J. J., spisovou dokumentaci Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín, spisovou dokumentaci námitkového řízení a dále veškeré lékařské zprávy předložené žalobcem spolu se žalobou. Na základě komplexního posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc a vedené spisové dokumentace pak posudková komise MPSV dospěla k závěru, že ke dni 28. 5. 2024 byl pokles pracovní schopnosti žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu 50 % (tj. nedosahoval více než 69 %), což odpovídá druhému stupni invalidity.

24. Posudková komise MPSV konstatovala, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX., odd. A., položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to ischemická choroba srdeční s kompletní revaskularizací myokardu se stavem po 3násobném CABG dne 15. 10. 2020, s revizí OS sterna – dlahová osteosyntéza sterna + implantace kardiostimulátoru po kardiochirurgické operaci pro záchyt významných pauz na telemetru. Záchyt paroxyzmální fibrilace síní po kardiochirurgické operaci na antikoagulační léčbě. Toho času kardiopulmonálně zcela kompenzovaný. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti dle tohoto zařazení je podle posudkové komise MPSV 40 % (rozmezí určené pro toto postižení je 20 % až 40 %). Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobce ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity pak byla tato hodnota zvýšena o 10 % – tj. na celkových 50 %.

25. Komise dále uvedla, že z echokardiografie ze dne 8. 10. 2024 vyplývá, že žalobce neměl bolesti na hrudi, dýchalo se mu dobře, přiměřenou námahu též dobře zvládal, bušení srdce poslední dobou nepozoroval, (pre)synkopy a otoky dolních končetin též nepozoroval. Zároveň posudková komise MPSV popsala, že z funkčního hlediska u žalobce nebyla naplněna kritéria pro invaliditu třetího stupně (kritéria uvedená konkrétně v kapitole IX, odd. A., položce 1c zcela jistě nesplňoval). Posudková komise MPSV též popsala, že dle revmatologického nálezu byla revmatoidní artritida dlouhodobě v remisi, algická dekompenzace při dekondici (po kardiochirurgické operaci). Na pohybovém a axiálním ústrojí nemá žalobce deklarované závažné funkční deficity. Dodala, že za určitou dekondicí může být i narůstající váha žalobce, který při výšce 161 cm váží 101 kg. Z hlediska ORL bude dle posudkové komise MPSV žalobce v rámci běžného života omezen při akutní atace Meniérie, kdy má nastavenu akutní medikaci, která je pro něj zřejmě dostačující, neboť u něj není nutná opakovaná akutní hospitalizace k infuzní terapii. Sluchová vada je stabilizovaná nebo méně obtěžující, jelikož si žalobce nevyžádal sluchadlovou kompenzaci a nepodstoupil od roku 2018 audiometrické vyšetření (popř. toto nedoložil). Následně posudková komise MPSV uvedla, že těžký syndrom spánkové apnoe je zjevně dlouhodobě kvalitně kompenzován léčbou BiPAP, a neměl by tak žalobce výrazně omezovat. Posudková komise MPSV tedy konstatovala, že výše zmíněná onemocnění nejsou hlavním onemocněním vedoucím k přiznání invalidity, avšak je lze považovat za komorbidity, které přitěžují míru poklesu pracovní schopnosti žalobce. Dle posudkové komise MPSV tak žalobce byl obecně schopen vykonávat lehké pomocné dělnické práce ve zkráceném úvazku, přičemž by se nemělo jednat o práce v hluku a ve výškách.

26. Po zhodnocení veškerých předestřených zjištění, které byly učiněny v rámci ústního jednání, soud ve věci konstatuje, že posudková komise MPSV jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém a komplexním posouzení zdravotního stavu žalobce, na základě dostatečné lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů, po zhodnocení zdravotního stavu žalobce specialistou z oboru vnitřního lékařství a konzultace se specialistou v oboru ORL. Lékaři posudkové komise MPSV tak, shodně jako posudkový lékař v námitkovém řízení, stran míry poklesu pracovní schopnosti u žalobce dospěli k závěru, že žalobce nesplnil podmínku invalidity třetího stupně dle zákona o důchodovém pojištění – tj. nejméně 70 % poklesu míry pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

27. K tomu soud připomíná, že úkolem posudkových lékařů a posudkové komise je „pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře stěžovatele a lékařů odborných, u nichž se léčí. Ti se pak podílejí na kompletizaci zdravotní dokumentace.“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012–19, nebo ze dne 5. 2. 2016, č. j. 2 Ads 209/2015–76). Úlohou posudkových lékařů je tudíž posoudit dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzované osoby, určit rozhodující zdravotní postižení a vyhodnotit funkční dopad tohoto rozhodujícího zdravotního postižení na pokles pracovních schopností na podkladě zdravotní dokumentace ošetřujících lékaře a odborných lékařů.

28. Soud poté uvádí, že předmětný posudek posudkové komise MPSV shledal za srozumitelný, přehledný, úplný a přesvědčivý (jednoznačný), přičemž za daného stavu neshledal potřebu, aby byl dále doplňován, popř. aby byl ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí MPSV, či dokonce, aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003–54, ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 Ads 184/2021–30, či ze dne 25. 4. 2024, č. j. 9 Afs 73/2024–13). Jakýkoliv požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesli žalobce ani žalovaná. Závěr soudu o tom, že v řešeném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, ostatně koresponduje i s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003–50, ze dne 28. 8. 2003 č. j. 5 Ads 22/2003–48, nebo ze dne 12. 3. 2009 č. j. 3 Ads 143/2008–92).

29. Soud zároveň nijak nezpochybňuje existenci ani dlouhodobost žalobcových zdravotních obtíží, které nepochybně působí jisté komplikace a omezení v jeho životě, nicméně zde zůstává zásadním, že přiznání dávky v té které výši muselo být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem.

30. Pokud se dále jedná o otázku mnohosti zdravotních postižení žalobce, soud k tomu připomíná, že podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity musí být nejprve určeno to zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti, následně se u takto zjištěného zdravotního postižení stanoví míra poklesu pracovní schopnosti a ostatní zdravotní postižení mohou být zohledněna pouze zvýšením horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro hlavní zdravotní postižení postupem podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Je–li tedy příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Posudková komise MPSV tak v projednávaném případě postupovala v souladu s nadepsanou právní úpravou, když odpovídajícím způsobem uvážila o celkovém zdravotním stavu žalobce, přičemž zhodnotila veškerá rozhodná kritéria, která bylo při posuzování stupně invalidity žalobce možné posuzovat.

31. K obecné námitce žalobce, že nebyl v námitkovém řízení vyšetřen posudkovým lékařem, soud uvádí, že pro účely posouzení žádosti o invalidní důchod je třeba určit míru poklesu pracovní schopnosti žadatele. Z dikce § 8 zákona č. 582/1991 Sb. přitom plyne, že při posuzování invalidity vychází příslušný orgán zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popř. výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly tohoto orgánu, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Z ničeho však nelze dovodit, že by žadatel o invalidní důchod musel být posudkovým lékařem, popř. posudkovou komisí, obligatorně osobně vyšetřen (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2012, č. j. 6 Ads 21/2012–30, ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012–19, či ze dne 24. 3. 2021, č. j. 10 Ads 290/2019–24). Jak bylo také v tomto ohledu vyloženo recentním rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2025, č. j. 7 Ads 121/2024–20: „…není povinností komise vždy provést osobní vyšetření. Krajský soud správně uvedl, že posudkoví lékaři vychází při posuzování invalidity primárně ze shromážděných lékařských zpráv. Pouze pokud by měli pochybnosti o jejich pravdivosti nebo úplnosti, mohou informace z lékařských zpráv konfrontovat s vlastním osobním vyšetřením a poté vyhodnotit potřebu vyžádání specializovaného vyšetření. Osobní vyšetření posuzované osoby posudkovými lékaři je možností nikoliv povinností (srov. rozsudky ze dne 20. 6. 2012, č. j. 6 Ads 21/2012–30, ze dne 22. 6. 2017, č. j. 10 Ads 337/2016–33, ze dne 8. 3. 2019, č. j. 4 Ads 405/2018–29 atp.). Pokud lékař žalované pochyby o shromážděné zdravotní dokumentaci neměl, mohl z ní při zpracování posudku vyjít.“ Ostatně z vlastního obsahu posudku v námitkovém řízení nijak neplyne, že by posudkový lékař shledal jemu předloženou zdravotní dokumentaci o zdravotním stavu žalobce za neúplnou, některé nálezy za nejednoznačné či rozporné, přičemž tedy nepovažoval za nutné došetření žalobcova zdravotního stavu. Seznatelně tak vyšel z dostatečných podkladů, zejména lékařských zpráv, které pocházely právě z osobních vyšetření žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2023, č. j. 3 Ads 307/2022–24). V tomto ohledu tedy nebylo předmětné správní řízení stiženo žádnou vadou.

32. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak soud uzavírá, že neshledal důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Soud tudíž žalobu v mezích žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. výrokem I. rozsudku zamítl.

33. Současně soud výrokem II. rozsudku dle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

34. Pouze pro úplnost pak soud směrem k žalobci poznamenává, že toliko jeho subjektivní pocit o tom, že by mu měla být přiznána invalidita pro jím popsané zdravotní potíže, nemůže být důvodem pro přiznání požadované invalidity, není–li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 4 Ads 169/2014–27, nebo ze dne 7. 9. 2021, č. j. 4 Ads 54/2021–36).

35. Závěrem soud upozorňuje, že v souzené věci bylo možno vycházet, a to s odkazem na § 75 odst. 1 s. ř. s., pouze ze zdravotního stavu žalobce zjištěného ke dni rozhodnutí žalované – tj. ke dni 28. 5. 2024. Případné zhoršení stávajících zdravotních obtíží žalobce, popř. vznik nových zdravotních obtíží, po tomto datu tedy nemohlo být v daném soudním řízení v zásadě nijak zohledněno. Soud je totiž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. výslovně vázán tím, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu musí vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a nemůže tudíž brát v potaz případné změny zdravotního stavu, jež nastaly později.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalované Ústní jednání Posouzení věci soudem