78 Ad 6/2011 – 37

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce MUDr. I. B., bytem N., N. 1349, v řízení zastoupené Mgr. Marka Davida, advokátem se sídlem Zlín, Lešetín I 624, proti žalované České lékařské komoře se sídlem Olomouc, Dolní náměstí 38, o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 3.6.2011 č.j. 04/63/439, ve věci disciplinárního opatření, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Čestné rady České lékařské komory ze dne 3.6.2011 č.j. 04/63/439 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Mgr. Marku Davidovi, advokátu se sídlem Zlín, Lešetín I 624, se přiznává odměna za zastupování žalobkyně v tomto řízení a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3.400,– Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 163,– Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marka Davida, advokáta se sídlem Zlín, Lešetín I 624.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 3.400,- Kč na účet Krajského soudu v Ostravě č.ú. 19-4123761/0710 pod variabilním symbolem 7840000611 do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na soudním poplatku částku 3.400,– Kč na účet Krajského soudu v Ostravě č.ú. 3703–4123761/0710 pod variabilním symbolem 7840000611 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Čestné rady České lékařské komory, kterou byla uznána vinnou, že v rámci zdravotní péče poskytované pacientce J. S., tuto pacientku dopisem ze dne 2.6.2004 podrobně instruovala, jak postupovat při zdravotní prohlídce ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení tak, aby při této prohlídce byl zdravotní nález objektivně horší, než nález odpovídající skutečnému zdravotnímu stavu pacientky, přičemž nadto uvedenou pacientku vybavila léky: Euphyllin 200, Zodac, Berotec sprey,Brufen, které vzhledem ke svému skutečnému zdravotnímu stavu nepotřebovala ajejichž užívání by ji tudíž mohlo poškodit, čímž se dopustila porušení povinnosti vykonávat lékařské povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony, stavovskými předpisy a závaznými stanovisky ČLK dle § 9 odst. 2 písm. a)zák. č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře aČeské lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o komorách“) a § 7 odst. 2 písm. a) Stavovského předpisu ČLK č. 1 – Organizačního řádu, když toto jednání je v rozporu nejen s požadavkem poskytování zdravotní péče lege artis dle ust. § 11 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., ale je i porušením stavovské povinnosti být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný dle § 1 odst. 4 Etického kodexu ČLK, povinnosti neposkytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody dle § 2odst. 13 Etického kodexu ČLK a povinnosti být si vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí dle § 2 odst. 18 Etického kodexu ČLK, čímž se žalobkyně disciplinárně provinila, a za to jí bylo dle § 13 odst. 3 písm. a) Stavovského předpisu České lékařské komory č. 4 – Disciplinárního řádu (dále jen „disciplinární řád“) a podle § 18odst. 3 písm. c) zákona o komorách uloženo disciplinární opatření – vyloučení z České lékařské komory.

2. Žalobkyně v žalobě m.j. namítá, že i zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), stanoví, že provinění musí být projednáno do 1 roku od spáchání deliktu. Disciplinární řád je pouze interní předpis a neměl by odporovat zákonu. Provinění je tak podle žalobkyně promlčeno nemělo by být dále projednáváno. Žalobkyně zdůrazňuje i úpravu trestněprávní, která stanoví tříletou promlčecí dobu u lehčích trestných činů.

3. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby, kdy odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

II. Dřívější soudní přezkum věci

4. Krajský soud se již případem žalobkyně zabýval ve více svých rozhodnutích, kdy a) usnesením ze dne 10.1.2008 č.j. 22 Ca 313/2007–37 odmítl žalobu žalobkyně proti předcházejícímu rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007 pro opožděnost. Toto usnesení podepsaného soudu však bylo následně zrušeno rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27.10.2009 č.j. 4 Ads 39/2008–83, Sb. NSS č. 1980/20102), kde Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jakkoli pro žaloby proti rozhodnutí Čestné rady žalované v disciplinárních věcech platí 30–denní lhůta pro podání žaloby dle § 129 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), jedná se o lhůtu natolik výjimečnou, že o její délce – aby tuto lhůtu bylo možno aplikovat – musí být disciplinárně stíhaný člen žalované poučen, což se v rozhodnutí ze dne 14.4.2007 nestalo. Proto byl zdejší soud zavázán právním názorem, že na podanou žalobu má hledět, jako by byla podána včas; b) rozsudkem ze dne 2.4.2010 č.j. 22 Ca 313/2007–128 vyslovil, že rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007 je nicotné, když o věci v rozporu s § 18 zákona o komorách rozhodoval toliko Senát Čestné rady žalované, nikoli Čestná rada (v plénu). I tento rozsudek podepsaného soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2010 č.j. 3 Ads 74/2010–173, Sb. NSS č. 2159/20102), kde Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nešlo o situaci, kdy by o věci rozhodoval věcně nepříslušný orgán, ale o situaci, kdy věcně příslušný orgán byl nesprávně obsazen; jedná se tak sice o vadu řízení způsobilou přivodit nezákonnost rozhodnutí o věci samé, nikoli však o vadu způsobující nicotnost rozhodnutí3); c) rozsudkem ze dne 2.9.2010 č.j. 38 Ad 42/2010–197 zrušil rozhodnutí žalované ze dne 14.4.2007 pro shora popsanou vadu řízení, aniž by se vyjadřoval k jiným otázkám, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Tento rozsudek nebyl napaden kasační stížností.

III. Vymezení soudního přezkumu

5. Krajský soud k nyní podané žalobě přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.), kdy otázkou zániku trestnosti či zániku práva disciplinární provinění žalobkyně projednat by se musel s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17.7.2007 sp. zn. IV. ÚS 545/074)5)6) zabývat z úřední povinnosti i v případě, že by tuto skutečnost žalobkyně v žalobě nenamítala.

IV. Skutková zjištění

6. Z obsahu správních spisů a ze soudního spisu zdejšího soudu sp. zn. 38Ad 42/2010 (22 Ca 313/2007)7) soud zjistil, tuto časovou posloupnost relevantních úkonů v řízení před žalovanou i soudem: a) dne 2. 6.2004 se měla žalobkyně dopustit vytýkaného jednání; b) dne 22. 6.2004 byly žalované doručena dvě stížnosti na vytýkané jednání žalobkyně; c) dne 20. 9.2004 bylo přijato „Rozhodnutí Revizní komise Okresního sdružení“ žalované, kdy tato revizní komise rozhodla zahájit disciplinární řízení s odůvodněním, že „Obsahem stížnosti je neetické chování (žalobkyně) (...) podáváme návrh na zahájení disciplinárního řízení s (žalobkyní). Dále se (žalobkyně) dopustila velmi závažných skutků – porušení morálního a etického kodexu, falšování dokumentace a razítek a psaním nepravdivých zpráv“; d) dne 23. 9.2004 bylo „rozhodnutí“ ze dne 20.9.2004 podle obsahu spisu nejpozději doručeno žalobkyni, když tohoto dne na něj písemně reagovala; e) dne 3.11.2004 Čestná rada Okresního sdružení žalované rozhodla o postoupení věci k dalšímu řízení a rozhodnutí Čestné radě žalované; f) dne 4.11.2004 rozhodnutí ze dne 3.11.2004 doručeno Čestné radě žalované;/následuje korespondence mezi Čestnou radou Okresního sdružení žalované a Čestnou radou žalované směřující ke zjištění, kde je disciplinární spis/ g) dne 21. 7.2006 vypracováno předvolání k jednání Senátu Čestné rady žalované; h) dne 26. 7.2006 předvolání doručeno žalobkyni; ch) dne 9. 9.2006 jednání Čestné rady žalované s rozhodnutím „Rozhodnutí revizní komise OS ČLK Zlín o zahájení disciplinárního řízení ze dne 20.9.2004 (...) se zrušuje a věc se vrací revizní komisi OS ČLK Zlín k novému projednání a rozhodnutí“, kdy z tohoto rozhodnutí vyplývá, že „rozhodnutí“ ze dne 20.9.2004 pokládá Čestná rada žalované obsahově za návrh na zahájení disciplinárního řízení, který však má vady, které je nutno odstranit; i) dne 15.11.2006 vypracování řádného návrhu na zahájení disciplinárního řízení Revizní komisí Okresního sdružení žalované; j) dne 20.11.2006 návrh ze dne 15.11.2006 doručen Čestné radě žalované; k) dne 28. 2.2007 zpracování předvolání k jednání Senátu Čestné rady žalované; l) dne 14. 4.2007 jednání Senátu Čestné rady žalované, vydáno rozhodnutí; m) dne 25. 7.2007 rozhodnutí ze dne 14.4.2007 doručeno žalobkyni; n) dne 19. 9.2007 nápad žaloby proti rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007 o) dne 22. 1.2008 právní moc usnesení podepsaného soudu ze dne 10.1.2008 č.j. 22 Ca 313/2007–37, o odmítnutí žaloby; p) dne 30. 1.2008 podána kasační stížnost proti usnesení ze dne 10.1.2008 q) dne 15.12.2009 právní moc rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27.10.2009, jímž bylo usnesení krajského soudu ze dne 10.1.2008 zrušeno a věc vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí; r) dne 7. 4.2010 právní moc rozsudku podepsaného soudu ze dne 2.4.2010, jímž bylo rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007 prohlášeno za nicotné; s) dne 16. 4.2010 podána kasační stížnost proti rozsudku ze dne 2.4.2010; t) dne 11. 8.2010 právní moc rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2010, jímž byl rozsudek krajského soudu ze dne 2.4.2010 zrušen a věc vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí; u) dne 8. 9.2010 právní moc rozsudku podepsaného soudu ze dne 2.9.2010, jímž bylo rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 14.4.2007 zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení; v) dne 16.12.2010 zpracováno předvolání k jednání Čestné rady žalované na 14.3.2011; w) dne 6. 1.2011 předvolání doručeno žalobkyni; /jednání bylo dne 14.3.2011 odročeno na žádost žalobkyně/x) dne 6. 5.2011 zpracováno předvolání k jednání Čestné rady žalované, y) dne 11. 5.2011 předvolání doručeno žalobkyni, z) dne 3. 6.2011 jednání Čestné rady žalované, vydání napadeného rozhodnutí (žalobkyni doručeno 19.9.2011).

7. Čestná rada žalované se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjadřuje i k námitce promlčení a k námitce nelegitimity úpravy promlčecí dobyv disciplinárním řádu. Uvádí, že ke své disciplinární pravomoci jsou orgány žalované zmocněny přímo zákonem o komorách (nikoli zákonem o přestupcích), kdy podle § 2odst. 2 písm. f) zákona o komorách jsou komory oprávněny vykonávat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem, současně § 15 odst. 2 písm. a) zákona o komorách zmocňuje komoru k vydání disciplinárního řádu. Je tu tedy přímé zmocnění k vydání stavovského předpisu upravujícího procesní pravidla disciplinárního řízení před orgány žalované, přičemž tyto orgány vykonávají disciplinární pravomoc v souladu se zákonem o komorách, nikoli už v souladu se zákonem o přestupcích či zákonem jiným. Zákon o přestupcích nelze obecně použít jako podpůrný předpis, nelze jej pak použít ani analogicky, když § 2 odst. 1disciplinárního řádu výslovně upravuje institut promlčení, a to na základě zmocnění zákonem o komorách, v souladu s ním a v jeho mezích. V napadeném rozhodnutí je zdůrazněno, že princip počítání promlčecí lhůty v disciplinárním řízení žalované již několikrát zkoumal i podepsaný soud, kdy se odkazuje na rozsudky podepsaného soudu ze dne 2.4.2009 sp. zn. 22 Ca 210/2008 a ze dne 18.6.2009 sp. zn. 22 Ca220/2008, přičemž v napadeném rozhodnutí je akcentována i skutečnost, že kasační stížnosti proti rozsudkům podepsaného soudu byly Nejvyšším správním soudem zamítnuty8).

V. Prejudice

8. Krajský soud si je vědom, že se „promlčením“ podle § 2 odst. 1disciplinárního řádu již zabýval, a to jak v odkazovaných rozsudcích ze dne 2.4.2009č.j. 22 Ca 210/2008–25 a ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca 220/2008–259)10), tak dále v rozsudcích ze dne 25.2.2010 č.j. 22 Ca 88/2009–49 a ze dne 22.10.2013 č.j. 38 Ad63/2010–5311). K otázkám řešeným v uvedených rozsudcích ve vztahu k promlčení dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu a k případným odchylkám proti této dosavadní rozhodovací činnosti se podepsaný soud vyjádří níže v části VIII. tohoto rozsudku.

VI. Zákonná a podzákonná úprava

9. Ústavní zakotvení profesní samospráva v České republice nemá. Ve vztahu k žalované pak jedinou zákonnou úpravu představuje zákono komorách12).

10. Podle § 1 odst. 2 zákona o komorách komory jsou samosprávnými nepolitickými stavovskými organizacemi sdružujícími všechny lékaře (...) zapsanév seznamech vedených komorami.

11. Podle § 15 odst. 2 písm. a) zákona o komorách sjezd delegátů zejména schvaluje, mění a ruší (...) disciplinární řád.

12. Podle § 9 odst. 2 písm. b) zákona o komorách každý člen komory mápovinnost dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory.

13. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o komorách komory dbají, aby členovékomor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobemstanoveným zákony a řády komor.

14. Podle § 2 odst. 2 písm. e) a f) zákona o komorách komory jsou oprávněnye) řešit stížnosti na výkon povolání svých členů v rozporu s odstavcem 1 písm. a),f) uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

15. Podle § 14 odst. 2 písm. c) zákona o komorách revizní komise okresního sdružení podává návrh na zahájení disciplinárního řízení.

16. Podle § 13 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o komorách čestná rada okresníhosdružení vykonává disciplinární pravomoc vůči jeho členům. Čestná rada okresníhosdružení může uložit za porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2tohoto zákona jako disciplinární opatření a) důtku, b) pokutu od 2000 do 20 000 Kčs. Proti písemnému rozhodnutí čestné rady okresního sdružení o uloženídisciplinárního opatření může člen, kterému bylo disciplinární opatření uloženo,podat opravný prostředek do patnácti dnů od jeho doručení. O opravném prostředkurozhoduje čestná rada komory, která přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdínebo zruší. Zruší–li čestná rada komory napadené rozhodnutí, je čestná radaokresního sdružení vázána právním názorem čestné rady komory.

17. Podle § 18 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o komorách čestná rada komoryvykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory. Čestná rada komorymůže uložit za závažné porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2písm. a) zákona jako disciplinární opatření a) pokutu od 3000 do 30 000 Kčs, b) podmíněné vyloučení z komory, c) vyloučení z komory. Proti rozhodnutí čestné rady komory o uložení disciplinárního opatřenípodle odstavce 3 lze podat opravný prostředek. O opravném prostředku rozhodujesoud1)13).

18. Neexistuje tak žádná zákonná úprava zániku odpovědnosti za disciplinární provinění, příp. zániku možnosti disciplinární provinění projednat, jak je tomu u profesních komor jiných, zejm. právnických, povolání14).

19. Podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu15) disciplinární provinění nelze projednat, uplynula–li od jeho spáchání promlčecí doba, jež činí jeden rok. Běh promlčecí doby se staví: a) dnem kdy stížnost, která je podkladem pro řízení, komoře došla,: b) po dobu trvání předběžného šetření, c) po dobu trvání disciplinárního řízení, d) po dobu řízení dle § 14, e) po dobu, kdy lékař, proti kterému stížnost směřuje, není členem komory, přičemž s účinností od 29.11.2010 bylo do tohoto ustanovení doplněno další písmeno: f) po dobu, kdy je v téže věci vedeno řízení u jiného orgánu, zejména u orgánu činného v trestním řízení.

20. Další lhůtu způsobující nemožnost jednání disciplinárních orgánů žalované obsahuje § 14 odst. 2 disciplinárního řádu, podle něhož pravomocné rozhodnutí disciplinárního orgánu okresního sdružení komory může čestná rada komory zrušit, pokud zahájila šetření ve věci do 6 měsíců ode dne, kdy jí bylo rozhodnutí doručeno.

21. Další relevantní úpravu, kterou bude třeba při posuzování této věci vyložit, představují ust. § 1 odst. 3, § 5 odst. 1 věta prvá, § 7 odst. 4, 5, 7, § 10 odst.1, § 13 odst. 1, 4, § 14 odst. 1 písm. a) disciplinárního řádu.

22. Podle § 1 odst. 3 disciplinárního řádu řízením podle tohoto disciplinárního řádu se rozumí projednávání stížností orgány komory (dále jen „řízení“) a sestává z:a) předběžného šetření, jehož cílem je zjistit, zda řízení případu je v kompetenci komory, zda je přípustné disciplinární řízení a zda je důvod k podání návrhu na jeho zahájení, b) disciplinárního řízení, jehož cílem je spravedlivě rozhodnout o návrhu revizní komise na zahájení disciplinárního řízení. V odůvodněných případech může být disciplinární řízení se souhlasem toho, kdo podal stížnost, a lékaře, proti kterému stížnost směřuje, nahrazeno smírčím řízením.

23. Podle § 5 odst. 1 věty prvé disciplinárního řádu předseda revizní komise okresního sdružení pověří některého z členů revizní komise okresního sdružení provedením předběžného šetření.

24. Ust. § 7 disciplinárního řádu je uvozeno nadpisem „Rozhodnutí o ukončení předběžného šetření“.

25. Podle § 7 odst. 4 disciplinárního řádu revizní komise okresního sdružení komory projedná návrh pověřeného člena podaný po ukončení předběžného šetření a rozhodne o tom, zda návrh schvaluje, popř. o jiném postupu ve věci. Předsedar evizní komise okresního sdružení komory současně zajistí, aby nejpozději ve lhůtě do 30 dnů: a) byl podán návrh na zahájení disciplinárního řízení, nebo b) bylo vypracováno písemné rozhodnutí o nezahájení disciplinárního řízení (...), c) bylo vypracováno rozhodnutí o přerušení řízení, přičemž s účinností od 29.11.2010 bylo doplněno další písmeno: d) bylo vypracováno rozhodnutí o zastavení řízení.

26. Podle úvodní části § 7 odst. 5 disciplinárního řádu rozhodnutí revizní komise okresního sdružení komory obsahuje výrok o nezahajování disciplinárního řízení nebo přerušení či zastavení řízení, jeho řádné odůvodnění, podpis předsedy revizní komise a razítko komory. Kopii rozhodnutí zašle revizní komise okresního sdružení do 30 dnů revizní komisi komory. Informaci o rozhodnutí revizní komise zašle předseda revizní komise okresního sdružení též tomu, kdo podal stížnost (...)

27. Podle § 7 odst. 7 věty prvé disciplinárního řádu návrh na zahájení disciplinárního řízení po jeho schválení revizní komisí okresního sdružení podá pověřený člen revizní komise předsedovi čestné rady okresního sdružení komory.

28. Podle § 10 odst. 1 disciplinárního řádu čestná rada16) okresního sdružení komory může rozhodnout o postoupení případu čestné radě komory, a) pokud po konzultaci s předsedou čestné rady komory dospěje k závěru, že se řízení týká porušení povinností uložených § 9 odst. 2 písm. a) zák. č. 220/1991 Sb. a jde o právně a důkazně natolik složitý případ, že jeho řádné prošetření a uzavření přesahuje možnosti disciplinárních orgánů okresního sdružení, nebo b) odůvodňují–li zjištěné skutečnosti závěr, že ten, proti komu směřuje návrh na zahájení disciplinárního řízení, se dopustil závažného disciplinárního provinění tím, že porušil povinnosti uložené ustanovením § 9 odst. 2 písm. a) zák. č. 220/1991 Sb. a disciplinární opatření podle § 13 odst. 3 tohoto zákona nelze považovat za dostatečné.

29. Podle § 13 odst. 1 disciplinárního řádu řízení před čestnou radoukomory17) jako před disciplinárním orgánem prvého stupně se koná v následujících případech: a) je-li případ postoupen čestnou radou17) okresního sdružení komory, pouze v případě, jde-li o porušení povinností stanovených v § 9 odst. 2 písm. a) zák. č. 220/1991 Sb. (povinnost vykonávat povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony) z důvodů důkazní a právní složitosti případu nebo pro to, že disciplinární pravomoc čestné rady18) okresního sdružení komory se jeví jako nedostatečná (§ 9 odst. 1); b) rozhodne–li tak čestná rada16) komory v rámci odvolacího řízení; c) podá–li revizní komise okresního sdružení komory na základě stanoviska předsedy revizní komise komory nebo předsedy čestné rady komory návrh na zahájení disciplinárního řízení přímo čestné radě komory.

30. Podle § 13 odst. 4 disciplinárního řádu řízení před čestnou radou17)komory probíhá analogicky, jako řízení před čestnou radou17) okresního sdružení komory. Rozhodnutí čestné rady18) komory má stejné náležitosti jako rozhodnutí čestné rady18) okresního sdružení komory a pro jeho vypracování platí stejná lhůta.

31. Podle § 14 odst. 1 písm. a) věty prvé disciplinárního řádu předseda nebo pověřený člen čestné rady komory může přezkoumávat všechna rozhodnutí učiněná disciplinárními orgány okresních sdružení. Na jeho návrh může čestná rada komory zrušit kterékoliv disciplinární rozhodnutí orgánu okresního sdružení komory a vrátit věc k novému projednání a rozhodnutí.

VII. Legalita úpravy

32. Žalobkyně namítá, že pokud disciplinární řád stanoví doby, po které se „promlčecí“ lhůta dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu přerušuje, je tato úprava v rozporu s obecnou úpravou promlčení provinění fyzických osob, které nejsou trestným činem, t.j. s úpravou obsaženou v § 20 zákona o přestupcích.

33. Podle ustálené právní teorie19) respektované i právní praxí je disciplinární delikt proviněním fyzické osoby, které není přestupkem. Jedná se o delikt fyzické osoby, která je ve zvláštních právních vztazích k určité instituci, se zvláštními právy a povinnostmi vyplývajícího právě ze vztahu k ní. Pachatelem disciplinárního deliktu nemůže být kdokoli, ale jen osoba příslušející k dané instituci. Disciplinární delikt se od přestupku odlišuje svým objektem (chráněným zájmem), kdy objektem disciplinárního deliktu je závazný řád uvnitř instituce, profesní etika, odbornost výkonu povolání , důstojnost a důvěryhodnost instituce vůči veřejnosti. Oproti tomu objektem přestupku je ochrana chodu veřejné správy, plnění veřejnoprávních povinností. Zákon o přestupcích20) dokonce počítá i s možností postihu téhož jednání i jako přestupku i jako disciplinárního deliktu.

34. Zákon o přestupcích přitom svou působnost váže jen na přestupky, nikoli na disciplinární delikty.

35. Ze shora uvedeného je zjevné, že úprava provedená disciplinárním řádem nemůže být v rozporu se zákonem o přestupcích, když disciplinární řád a zákon o přestupcích opravují zcela odlišný okruh otázek – zákon o přestupcích upravuje jen věci týkající se přestupků, disciplinární řád pak jen věci týkající se disciplinárních deliktů.

36. Obdobné závěry je třeba učinit i ve vztahu disciplinárního deliktu a trestného činu, jejichž odlišnost je již evidentní.

37. Obecná (souhrnná) úprava disciplinárních deliktů pak v právním řádu České republiky neexistuje; jednotlivá úprava postihů za disciplinární delikty v jednotlivých oblastech je pak provedena vždy konkrétními právními předpisy upravující právě tuto oblast14).

38. Pokud pak zákon o komorách – na rozdíl od některých jiných zákonů upravujících disciplinární delikty14) – otázku zániku práva disciplinární delikt projednat a jeho pachatele za něj postihnout neupravuje a pokud současně k úpravě procesních otázek disciplinárního řízení zmocňuje žalovanou [§ 15 odst. 2 písm. a) zákona o komorách]21), je třeba konstatovat, že zánik práva provinění projednat a o něm rozhodnout je – na rozdíl od zániku trestnosti22)23) – institutem práva procesního.

39. Krajský soud proto uzavírá, že na základě zmocnění obsaženého v § 15odst. 2 písm. a) zákona o komorách byla žalovaná oprávněna upravit otázky zániku práva disciplinární delikt člena České lékařské komory projednat a o něm rozhodnout ve svém stavovském předpise – disciplinárním řádu, a to bez ohledu na úpravu provedenou zákonem o přestupcích.

40. Krajský soud proto zkoumal, zda důvody stavění promlčecí doby podle disciplinárního řádu lze považovat nejen za legální (přijaté řádnou procedurou na základě zákonného zmocnění), ale i za legitimní (účelnou, racionální a nepříčící se obecným principům právním či mravním). VIII. „Promlčecí“ lhůta dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu

41. Krajský soud zdůrazňuje, že podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu24) se dále vyjmenovanými skutečnostmi lhůta k projednání disciplinárního deliktu staví, nikoli přerušuje.

42. V právním řádu České republiky se stavěním běhu lhůty vždy myslí situace, kdy lhůta, jejíž běh již započal, neběží, ale po odpadnutí překážky běží dál, přičemž úsek lhůty před překážkou a po jejím odpadnutí se sčítají. Tak se stavěníl hůty odlišuje od přerušení lhůty majícího za následek, že k dřívějšímu běhu lhůty se nepřihlíží a celá lhůta běží znovu25). Proto je pro stavění běhu doby typické, že překážkou běhu doby bývá delší časový úsek26), zatímco přerušení běhu doby způsobuje typicky jednorázová událost27).

43. Krajský soud se proto při výkladu § 2 odst. 1 disciplinárního řádu zabýval otázkou, zda – s ohledem na znění § 2 odst. 1 písm. a) disciplinárního řádu – nebylo úmyslem autora disciplinárního řádu (sjezdu delegátů žalované) stanovit přerušení(nikoli stavění) lhůty k projednání disciplinárního deliktu a rozhodnutí o něm. S ohledem na ust. § 2 odst. 1 písm. b), c), d), e) a f) disciplinárního řádu však dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, neboť úprava obsažená právě v § 2 odst. 1 písm. b),c), d), e) a f) disciplinárního řádu svědčí o tom, že se jedná právě o stavění běhu lhůty s účinky shora popsanými28).

44. Dále je třeba zdůraznit, že pokud uplynutí lhůty v předpisech veřejného práva má za následek zánik práva (zde zánik práva disciplinární delikt projednat a o něm rozhodnout), jedná se o prekluzi (zánik práva), nikoli o promlčení (situaci, kdy právo dále existuje, v případě vznesení námitky však nepožívá ochrany rozhodujícího orgánu)29). Lhůta uvedená v § 2 odst. 1 disciplinárního řádu je tak svou povahou prekluzivní28)30)31).

45. První skutečností, která dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu je den, kdy stížnost komoře došla. S ohledem na to, že se jedná o stavění lhůty, je důsledkem této úpravy, že lhůta neběží pouze po dobu tohoto jednoho dne28). Tuto úpravu stavění předmětné prekluzivní lhůty má soud za legitimní, když se jedná o skutečnost obdobnou těm, které v jiných právních předpisech26) způsobují dokonce přerušení lhůty.

46. Druhou skutečností, která běh prekluzivní lhůty podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu staví, je trvání předběžného šetření.

47. Předběžné šetření následuje po podání jakékoli stížnosti, jedná se o řízení po dobu od doručení stížnosti žalované do rozhodnutí o ukončení předběžného šetření (k tomu viz níže)28).

48. Krajský soud však – na rozdíl od svých dřívějších závěrů obsažených v rozsudcích ze dne 2.4.2009 č.j. 22 Ca 210/2008–25 a ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca220/2008–25 – zdůrazňuje, že předběžné šetření je řízením, které je vedeno vůči osobě podezřelé ze spáchání disciplinárního deliktu orgánem, na který byl ust. § 2odst. 2 písm. e) a f) zákona o komorách delegován výkon veřejné moci. Jakkoli je tedy sice nutnou podmínkou vedení předběžného šetření stížnost, nejedná se o návrh toho, k jehož potrestání řízení upravené disciplinárním řádem směřuje. Stížnost je proto svou povahou toliko „podnětem“ k zahájení disciplinárního řízení (které případně následuje právě až po předběžném šetření), jak podnět definuje ust. § 42 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). O této povaze stížnosti svědčí i to, že stížnost může být podle § 7odst. 5 písm. b) disciplinárního řádu vyřízena samotným disciplinárním žalobcem tak, že disciplinární řízení nebude zahájeno, což je postup obdobný neshledání důvodů k zahájení řízení z moci úřední (§ 42 správního řádu).

49. Správní řád se přitom na rozhodování žalované podpůrně vztahuje, a to s ohledem na § 1 odst. 1, § 9 a § 180 odst. 1 správního řádu32)33).

50. Při ucelenosti a kompaktnosti právního řádu je v této souvislosti třeba připomenout i trestní stíhání, které je zahájeno až okamžikem, kdy je rozhodnutí o zahájení trestního stíhání doručeno obviněnému [§ 160 odst. 1, 2 zák. č. 141/1961Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů].

51. Krajský soud proto dospívá k závěru, že předběžné šetření podle disciplinárního řádu – jakkoli je automatickou reakcí orgánů žalované na doručenou stížnost – je ve smyslu § 46 správního řádu řízením z moci úřední.

52. K řádnému řízení podle disciplinárního řádu je proto třeba tomu, vůči němuž má být případné disciplinární řízení vedeno, takové řízení oznámit.

53. Dnem rozhodným pro počátek stavění běhu promlčecí lhůty dle § 2 odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu je proto den, kdy se ten, vůči němuž má být případné disciplinární řízení vedeno, o vedení předběžného šetření dozvěděl.

54. Předběžné šetření je pak podle nadpisu § 7 disciplinárního řádu ukončeno „rozhodnutím“ revizní komise okresního sdružení žalované o ukončení předběžného šetření.

55. Krajský soud ovšem nevylučuje, že vůči konkrétnímu lékaři může být předběžné šetření ukončeno i dříve, a to v jakékoli okamžiku, kdy je takovému lékaři sděleno, že byť je předběžné šetření jako takové dále vedeno, úkony v něm dále prováděné již vůči tomuto konkrétnímu lékaři nesměřují30).

56. I při výkladu pojmu „rozhodnutí“ ve smyslu § 7 disciplinárního řádu je krajský soud nucen odchýlit se od svých dřívějších závěrů obsažených v rozsudcích ze dne 2.4.2009 č.j. 22 Ca 210/2008–25 a ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca 220/2008–25.

57. Ust. § 7 disciplinárního řádu totiž rozlišuje mezi „rozhodnutím“ revizní komise okresního sdružení žalované a návrhem na zahájení disciplinárního řízení. Revizní komise totiž podle prvé věty § 7 odst. 4 disciplinárního řádu „rozhodne“ o jakémkoli z možných postupů ve věci, rozhodnutím ve smyslu formalizovaného aktu je však podle § 7 odst. 5 disciplinárního řádu jen rozhodnutí o nezahajování disciplinárního řízení, rozhodnutí o přerušení řízení či rozhodnutí o zastavení řízení.

58. Naopak pro případ závěru revizní komise okresního sdružení žalované o potřebě podat návrh na zahájení disciplinárního řízení vyplývá z ust. § 7 odst. 4písm. a) disciplinárního řádu, že takový návrh bude podán až následně po přijetí „rozhodnutí“ revizní komise okresního sdružení žalované (rozhodnutí samotné návrhem není).

59. Disciplinární řízení je pak z logiky věci a konstrukce § 8 disciplinárního řádu zahájeno až doručením návrhu na zahájení disciplinárního řízení čestné radě okresního sdružení žalované (nebo podle § 13 disciplinárního řádu čestné radě žalované)28).

60. Proto krajský soud uzavírá, že rozhodnutí revizní komise okresního sdružení žalované o potřebě podání návrhu na zahájení disciplinárního řízení není samo o sobě rozhodnutím ve smyslu formalizovaného úkonu správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší či závazně deklarují práva a povinnosti určité osoby, příp. se rozhoduje o procesních otázkách (§ 67 odst. 1 správního řádu), ale pouze neformálním závěrem projednání v revizní komisi okresního sdružení žalované.

61. Současně se však jedná o jediný úkon, který v případě závěru revizní komise okresního sdružení žalované o potřebě podat návrh na zahájení disciplinárního řízení nazývá ust. § 7 disciplinárního řádu „rozhodnutím“. Jestliže je tedy podle nadpisu § 7 disciplinárního řádu předběžné šetření ukončeno „rozhodnutím“, pak se v terminologii tohoto ustanovení musí jednat právě o tento neformální závěr projednání v revizní komisi okresního sdružení žalované. Přijetím takového závěru je tedy předběžné řízení skončeno. [62) Dalším úsekem stavějícím běh prekluzivní lhůty k projednání disciplinárního deliktu je pak disciplinární řízení samotné. Jak již bylo uvedeno výše(v odst. 59 tohoto odůvodnění), disciplinární řízení je zahájeno dnem doručení návrhu na zahájení disciplinárního řízení čestné radě okresního sdružení žalované(nebo podle § 13 disciplinárního řádu čestné radě žalované).

IX. Návrh

63. Disciplinární řád nestanoví žádné náležitosti návrhu na zahájení disciplinárního řízení.

64. Při posouzení otázky minimálních požadavků na náležitosti návrhu na zahájení disciplinárního řízení vycházel krajský soud z dlouhodobé judikatury správních soudů o správním trestání vystavěné na premise, že disciplinární orgán může uznat disciplinárně stíhaného vinným jen takovým skutkem, pro který byl podán návrh na zahájení disciplinárního řízení34), kdy totožnost skutku, pro který seřízení vede, musí být zachována ve všech fázích řízení35).

65. Krajský soud proto uzavírá, že i při nejmírnějších požadavcích na náležitosti návrhu na zahájení disciplinárního řízení musí být v návrhu alespoň v hrubých rysech vylíčen skutek – jednání, v němž je spatřován disciplinární delikt –tak, aby tento skutek nebylo možno zaměnit s jiným.

66. Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že právě vylíčení skutku je též esenciální náležitosti obžaloby36) v trestním řízení, kárných žalob ve věcech kárných provinění advokátů37), notářů38), soudců, státních zástupců a soudníchexekutorů39), atd. Jedná se tedy o základní požadavek na návrh na jakékoli potrestání, ať už soudní, kárné, disciplinární či jiné.

67. Účinky ve vztahu k běhu doby pro projednání provinění pak může mít jen takový návrh, který obsahuje aspoň tuto esenciální náležitost, jinak se totiž jedná o návrh zmatečný40). V případě následného odstranění této vady návrhu má pak vliv na běh uvedené lhůty až podání návrhu řádného (odstranění vad návrhu). X. Povaha písemnosti revizní komise okresního sdružení žalované ze dne 20.9.2004

68. Písemnost revizní komise okresního sdružení žalované ze dne 20.9.2004, jak je popsána v odst. 6 písm. c) tohoto odůvodnění je jednoznačně deklarací vůle revizní komise okresního sdružení žalované, že je třeba podat návrh na zahájení disciplinárního řízení. Jedná se tak o deklaraci neformálního závěru projednání v revizní komisi okresního sdružení žalované, kdy přijetím tohoto závěru bylo ukončeno předběžné šetření (srov. odst. 60 – 61 tohoto odůvodnění).

69. Při absenci jakékoli jiné listiny pak byla čestnou radou žalované tato písemnost posouzena podle svého obsahu i jako návrh na zahájení disciplinárního řízení, což bylo zřejmě dovozeno ze slov obsažených v odůvodnění této písemnosti „podáváme návrh na zahájení disciplinárního řízení“. Takovému neformálnímu posouzení se krajský soud nebrání. Má za to, že by bylo jen formalismem vykládat tato slova jen jako konstatování skutečnosti, že návrh je podáván současně, zejména za popsané situace, kdy jiné listiny, kterou by bylo možno za návrh požadovat, tuv této době není.

70. Tento návrh však – s ohledem na závěry učiněné v odst. 66 – 67 tohoto odůvodnění však nebyl způsobilý přivodit stavění lhůty k projednání disciplinárního deliktu a rozhodnutí o něm ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) disciplinárního řádu, když vymezení skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, ze slov „Obsahem stížnosti je neetické chování (žalobkyně)“ a „Dále se (žalobkyně) dopustila velmi závažných skutků – porušení morálního a etického kodexu, falšování dokumentace a razítek a psaním nepravdivých zpráv“, kterým chybí jakákoli bližší věcná, časová i místní konkretizace, nelze vyvodit ani při nejmírnějších požadavcích. XI. Povaha písemnosti čestné rady žalované ze dne 9.9.2006

71. Čestná rada žalované dne 9.9.2006 rozhodla o zrušení „rozhodnutí“ žalované ze dne 20.9.2004. Vycházela přitom zjevně z dikce § 14 odst. 1 písm. a) věty prvé disciplinárního řádu41).

72. Krajský soud vycházel ze své dosavadní judikatury, ve které dospěl k závěru, že rozhodování čestné rady žalované podle § 14 disciplinárního řádu má charakter přezkumného řízení, jak jej upravuje § 94 a násl. správního řádu33).Pro přezkumné řízení je však typické, že v něm mohou být rušena jen rozhodnutí, která jsou formalizovaným úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší či závazně deklarují práva a povinnosti určité osoby, příp. se rozhoduje o procesních otázkách (srov. § 94 odst. 1, § 67 odst. 1 správního řádu).

73. Takovým aktem však „rozhodnutí“ revizní rady okresního sdružení žalované není, jak již bylo rozvedeno výše. Krajský soud proto uzavírá, že tu nebylo žádného rozhodnutí – formalizovaného úkonu správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší či závazně deklarují práva a povinnosti určité osoby, příp. se rozhoduje o procesních otázkách – který by bylo možno postupem podle § 14 odst. 1 písm. a) disciplinárního řádu rušit.

74. Krajský soud vycházel dále z obsahu úkonu čestné rady žalované ze dne 9.9.2006 („rozhodnutí“ ze dne 20.9.2004 pokládá Čestná rada žalované obsahově za návrh na zahájení disciplinárního řízení, který však má vady, které je nutno odstranit). Dospěl k závěru, že se jedná o jedinou možnou reakci na vadný návrh, t.j. výzvu k odstranění jeho vad (v právu České republiky běžný procesní postup, nemá–li podání vadného návrhu jiné procesní důsledky). Jako na takovou výzvu též bylo na písemnost ze dne 9.9.2006 reagováno, kdy podáním ze dne 15.11.2006 doručeným čestné radě žalované dne 20.11.2006 byly vady návrhu odstraněny. XII. Neaplikovatelnost ust. § 14 odst. 2 disciplinárního řádu na posuzovanou věc

75. S ohledem na skutečnost, že tu nebylo žádné čestnou radou žalované rušené rozhodnutí (viz výše), nelze na nyní posuzovanou věc aplikovat ust. § 14odst. 2 disciplinárního řádu42).

XIII. Běh lhůty k projednání disciplinárního deliktu a rozhodnutí o něm v posuzované věci

76. S ohledem na shora učiněné závěry jsou pro běh lhůty dle § 2 odst. 1disciplinárního řádu rozhodné tyto okamžiky: c) dne 20. 9.2004 bylo přijato „Rozhodnutí Revizní komise Okresního sdružení“ žalované; a j) dne 20.11.2006 návrh (první řádný návrh na zahájení disciplinárního řízení) ze dne 15.11.2006 doručen Čestné radě žalované.

77. Jak již bylo shora dovozeno, první ze shora uvedených skutečností způsobila ukončení předběžného šetření [t.j. překážku běhu „promlčecí“ doby dle § 2odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu] a až druhá z nich má za následek stavění „promlčecí“ doby jako řádné zahájení disciplinárního řízení [§ 2 odst. 1 písm. c) disciplinárního řádu]. Jiná z překážek běhu této doby podle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu tu dle obsahu spisu v časovém úseku od 20.9.2004 do 20.11.2006 nebyla.

78. Aniž by tak bylo třeba zabývat se během této doby v jiných časových okamžicích a úsecích, lze konstatovat, že počínaje dnem 21.9.2004 lhůta stanoven᧠2 odst. 1 disciplinárního řádu běžela, tato lhůta je jednoletá a do 20.11.2006bezpečně proběhla, aniž by bylo řádně zahájeno disciplinární řízení.

XIV. Závěr

79. Krajský soud uzavírá, že námitka žalobkyně o tom, že lhůta k projednání předmětného skutku stanovená v § 2 odst. 1 disciplinárního řádu proběhla, proto již dále nemohl být tento skutek čestnou radou žalované (ani jiným orgánem žalované) v době vydání napadeného rozhodnutí projednáván, je důvodná.

80. Proto krajský soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušila – nemaje podle s.ř.s. jiné volby – věc podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalované k dalšímu řízení. V něm bude na příslušných orgánech žalované, aby řádně procesně reagovaly na zánik práva předmětný skutek projednat a o něm rozhodnout.

81. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku jsou orgány žalované vázány (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

XV. Náhrada nákladů řízení mezi účastníky

82. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 60 odst.1 s.ř.s., když žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Ty podle obsahu spisu tvoří zaplacené poštovné za podání zásilek obsahující žalobkynina podání soudu v celkové výši 163,– Kč.Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o.s.ř.“) k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. XVI. Odměna ustanoveného advokáta

83. Usnesením ze dne 24.10.2013 č.j. 78 Ad 6/2011–30 byl žalobkyni ustanoven zástupce z řad advokátů. Ten podle obsahu spisu poskytl žalobkyni v řízení jediný úkon právní služby (přípravu a převzetí věci), za což mu náleží odměna ve výši 3.100,– Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů] a náhrada hotových výdajů ve výši 300,– Kč (§ 13 odst. 3 též evyhlášky), celkem 3.400,– Kč. Proto soud dle § 35 odst. 2 s.ř.s. rozhodl o přiznání této částky ustanovenému zástupci. Tato částka mu bude vyplacena po právní moci tohoto rozsudku z účtu podepsaného soudu. Tímto soud vyzývá ustanoveného zástupce ke sdělení bankovních dispozic potřebných k této platbě.

84. S ohledem na úspěch žalobkyně, kterou ustanovený advokát v řízení zastupoval, ve věci, vznikla žalované podle § 149 odst. 2 o.s.ř. užitého dle § 64 s.ř.s. povinnost nahradit odměnu ustanoveného advokáta a náhradu jeho hodových výdajů státu, kdy o této její povinnosti rozhodl soud výrokem IV. tohoto usnesení. XVII. Poplatková povinnost

85. Žalobkyně byla usnesením ze dne 17.9.2013 č.j. 78 Ad 6/2011–15osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu a dále byla ve věci úspěšná.Proto soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek z žaloby v této věci, který dle pol. 18 bodu 2.písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, činí 3.000,– Kč. XVIII. Lhůty k plnění

86. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalované povinnost zaplatit částky uvedené ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku ve lhůtě 30dnů od právní moci rozsudku.

87. Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek byla stanovena dle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

Poučení

I. Vymezení věci II. Dřívější soudní přezkum věci III. Vymezení soudního přezkumu IV. Skutková zjištění V. Prejudice VI. Zákonná a podzákonná úprava VII. Legalita úpravy VIII. „Promlčecí“ lhůta dle § 2 odst. 1 disciplinárního řádu IX. Návrh X. Povaha písemnosti revizní komise okresního sdružení žalované ze dne 20.9.2004 XI. Povaha písemnosti čestné rady žalované ze dne 9.9.2006 XII. Neaplikovatelnost ust. § 14 odst. 2 disciplinárního řádu na posuzovanou věc XIII. Běh lhůty k projednání disciplinárního deliktu a rozhodnutí o něm v posuzované věci XIV. Závěr XV. Náhrada nákladů řízení mezi účastníky XVI. Odměna ustanoveného advokáta XVII. Poplatková povinnost XVIII. Lhůty k plnění