79 A 8/2014 - 124

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci navrhovatele J. L., bytem O.-S., D. 444/3, zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3C, proti odpůrci Statutárnímu městu Olomouc, se sídlem v Olomouci, Horní nám. č.p. 583, zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem advokátní kanceláře Ritter – Šťastný, se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Olomouce vydaného Zastupitelstvem města Olomouce usnesením č. 1/2014 dne 15.9.2014, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy č. 1/2014 – Územní plán Olomouc vydaný Zastupitelstvem města Olomouce dne 15.9.2014 se zrušuje v části vymezení plochy 13/156Z v rozsahu pozemku parc. č. 533/27 v k.ú. Slavonín dnem nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na nákladech řízení částku 16.800,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Vymazala, advokáta se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3C.

Odůvodnění

Podaným návrhem se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Olomouce vydaného Zastupitelstvem města Olomouce usnesením č. 1/2014 ze dne 15.9.2014 (dále jen ÚP Olomouc). Podaný návrh navrhovatel odůvodnil takto: 1) Navrhovatel brojí proti části ÚP Olomouc týkající se plochy č. 13/045Z a plochy č. 13/156Z ve vztahu k pozemku parc. č. 533/27, jenž je v jeho vlastnictví, jakož i ve vztahu k dalším pozemkům v jeho vlastnictví, a to parc. č. 555/3 a 555/2, vše v k.ú. Slavonín. Předmětným ÚP Olomouc je přímo dotčen pozemek parc. č. 533/27 tak, že na jeho jižní části se nachází veřejné prostranství určené plochou 13/156Z a na jeho severní části se nachází smíšená plocha obytná 13/045Z. Další uvedené pozemky navrhovatele včetně stavby jeho rodinného domu se nacházejí v bezprostředním sousedství uvedených ploch a jsou jimi také, byť nepřímo, dotčeny. Navrhovatel byl vydáním ÚP Olomouc zkrácen na svém vlastnickém právu, jakož i právu na ochranu zdraví a na životní prostředí. Jeho vlastnické právo bylo omezeno v rozporu z čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), když pro takové omezení nebyl zjištěn a prokázán veřejný zájem. Dle původního územního plánu byl pozemek parc. č. 533/27 součástí zastavitelného území ve funkční ploše s označením 1609 – BON (bydlení městské všeobecné – nízkopodlažní). Plocha sloužila pro bydlení individuálního i hromadného charakteru a výjimečně bylo přípustné také oplocení pozemku. Podle navrhovatele bylo možné tento pozemek využít jako stavební či jej jiným vhodným způsobem využít k bydlení. Navrhovatel s tímto vědomím pozemek v roce 2006 pořídil do svého vlastnictví, když primárním zájmem bylo využít jej v budoucnu pro bydlení dětí nebo o něj rozšířit zahradu. 2) Proti omezením vyplývajícím pro něj z ÚP Olomouc podal navrhovatel dne 4.4.2014 námitku k upravenému návrhu, v níž vyjádřil nesouhlas s umístěním veřejného prostranství s komunikací na svém pozemku s tím, že do budoucna má zájem funkčně a stavebně jej propojit s dalšími svými pozemky parc. č. 555/2 a 555/3. Dále předložil variantu A1 a variantu A2, v nichž navrhl způsob rovnocenného řešení zachování průchodnosti v dané lokalitě, když podle něj variantní návrh mohl být ekonomicky výhodnější i urbanisticky vhodnější. Námitka byla vypořádána pod pořadovým č. 2149a a nebylo jí vyhověno. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách, které je součástí ÚP Olomouc, však nedošlo k řádnému posouzení námitek, neboť návrhy variantních řešení nebyly vůbec posouzeny. Rozhodnutí o námitkách žalobce je nepřezkoumatelné, neboť nesplňuje požadavky § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád). Přestože odpůrce odůvodnil námitku vcelku obsáhle, nezabýval se dostatečně samotnou její podstatou. Podrobně se vyjádřil ohledně významných developerských projektů a realizace významné investiční akce budování tramvajové tratě, ale vůbec se nezabýval navrženými variantními řešeními. K meritu věci se vyjádřil velmi nekonkrétně, když pouze konstatoval, že navrhované odsunutí veřejného prostranství na sousední pozemek neřeší problematiku zásahu do vlastnických práv soukromých osob. Odůvodnění postrádá posouzení dopadů, které by mohly vzejít z jednotlivých variantních návrhů. Navrhovatel poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) č.j. 9 Ao 3/2011-40 a č.j. 1 Ao 5/2010-169. Dále navrhovatel namítl, že odpůrce vyhodnotil dotčený pozemek parc. č. 533/27 v rozporu s tehdy platnou územní dokumentací, když dospěl k závěru, že byl součástí nezastavitelného území (zemědělská půda). Pozemek byl součástí zastavitelného území, jak žalobce již uvedl. 3) Nebyla dodržena zásada proporcionality, když navrženými variantami se měl odpůrce zabývat také z důvodu požadavku minimalizace zásahů do vlastnických práv soukromých osob. Také proto je ÚP Olomouc v napadené části nepřezkoumatelný. Navrhovatel poukázal na rozsudek NSS č.j. 3 Aos 1/2012-49, který řešil obdobnou problematiku a soud zde dokonce zkoumal vztah mezi úsporou vzdálenosti v dané lokalitě vybudováním veřejné komunikace na úkor omezení vlastníka pozemku touto stavbou dotčeným. K otázce dodržení požadavku proporcionality poukázal navrhovatel také na rozsudky NSS sp. zn. 1 Aos 5/2013 a sp. zn. 1 Aos 3/2012. 4) Odpůrce nezohlednil skutečnost, že na pozemek parc. č. 533/27 bylo vydáno dne 20.1.2014 územní rozhodnutí č. 11/2014, které umožňuje oplocení tohoto pozemku a části pozemku parc. č. 533/12. Toto územní rozhodnutí bylo vydáno v zájmu prospěšnějšího využití rodinného domu navrhovatele, když funkčním propojením s pozemkem parc. č. 533/27 vznikne velká oplocená zahrada. Územní rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, jelikož probíhá odvolací řízení. 5) Navrhovatel dále namítl zvýšení škodlivých imisí na plánovaném veřejném prostranství, jímž dojde zásadním způsobem ke škodlivým dopadům na pohodu bydlení a zdraví členů rodiny navrhovatele, když zejména imise z dopravy budou mít nepopiratelný vliv na zdravé životní prostředí. V dotčené části pozemku má navrhovatel situovanou rekreační část s bazénem. 6) Nezákonnost ÚP Olomouc spočívá také v tom, že přes obrovský počet námitek a připomínek občanů města Olomouce odpůrce neprojednal návrh ÚP opakovaně. Bylo jeho povinností zabývat se námitkami a připomínkami k návrhu ÚP v dalším opakovaném veřejném projednání s odborným výkladem projektanta. K takto opakovaně upravenému návrhu mělo být možné opětovně podávat námitky a připomínky ze strany dotčených orgánů i ze strany veřejnosti. Odpůrce ve vyjádření uvedl, že dle jeho názoru proces pořízení, projednání a zveřejnění ÚP Olomouc byl proveden v souladu s právními předpisy a všechny zákonné podmínky byly splněny. Do vlastnického práva navrhovatele nebylo zasaženo nedovoleným způsobem a nepřiměřeně bez toho, že by byl dán veřejný zájem a navrhovatel nebyl nezákonně zkrácen na svých právech. Rovněž nebyl porušen princip legitimního očekávání navrhovatele. K jednotlivým návrhovým bodům uvedl odpůrce následující. ad. 1) Návrh ÚP Olomouc zahrnující také veřejné prostranství napadené návrhem byl projednán v termínu od 18.1.2013 do 12.3.2013. Veřejné projednání návrhu ÚP Olomouc spojené s odborným výkladem projektanta proběhlo dne 5.3.2013. Ve lhůtě stanovené podle ust. § 52 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění (dále jen stavební zákon) bylo uplatněno cca 630 připomínek a námitek. Navrhovatel v tomto případě námitku neuplatnil a odpůrce neměl možnost se jeho výhradami zabývat. Dle citovaného ust. § 52 odst. 3 stavebního zákona se k později uplatněným námitkám a připomínkám nepřihlíží. Na základě uplatněných námitek a připomínek byl návrh ÚP Olomouc upraven a v rozsahu provedených úprav byl opakovaně projednán v termínu od 3.3.2014 do 10.4.2014. Teprve tehdy uplatnil navrhovatel svou námitku, která se však obsahově netýkala projednávaných úprav. Odpůrce poukázal na ust. § 53 odst. 2 stavebního zákona, podle kterého se upravený návrh projednává pouze v rozsahu těchto úprav. Námitce navrhovatele z tohoto důvodu nemohlo být vyhověno. V posuzované věci byla již v dubnu 2006 pořízena urbanistická studie Slavonín-sever, jejímž úkolem bylo prověřit možnosti využití významné budoucí lokality pro cca 5000 – 7000 obyvatel. Jedním z cílů studie bylo stanovit koncepci uspořádání veřejných prostranství a koordinovat rozhodování o umístění staveb v části lokality již vymezené pro výstavbu. V rámci této urbanistické studie byl pozemek parc. č. 533/27 určen k zastavění komunikací. Řešení daného území v této studii a v napadeném ÚP Olomouc je totožné. Navrhovatelovo tvrzení, že pozemek parc. č. 533/27 byl původně zastavitelný bez omezení, je nesprávné, neboť od doby pořízení studie bylo při umisťování staveb vždy nutné zohlednit řešení obsažená v uvedené studii. Navrhovatel nabyl pozemek k datu 17.10.2006, jak vyplývá z katastru nemovitostí, a to z výpisu z LV 201 k.ú. Slavonín. K tomuto datu byla již studie Slavonín-sever pořízena a navrhovateli nic nebránilo v tom, aby se o předpokládaných možnostech využití pozemku předem informoval. Proto nemohl legitimně očekávat, že záměr, který v návrhu tvrdí, bude moci realizovat. ad. 2) Odpůrce odkázal na argumentaci k předchozímu návrhovému bodu. K otázce rozhodnutí o námitce navrhovatele uplatněné dne 4.4.2014 odpůrce uvedl, že nebyla podána ve lhůtě stanovené k projednání napadeného obsahu ÚP Olomouc, přesto považoval odpůrce za důležité uvést v odůvodnění další skutečnosti svědčící o významu lokality Slavonín-sever, která je jedním z nejvýznamnějších rozvojových území města. Chtěl tak zejména poukázat na pozornost, jakou tomuto území věnuje. To však nic nemění na skutečnosti, že navrhovatel neuplatnil své námitky v rámci veřejného projednání návrhu ÚP Olomouc. V další části argumentace se odpůrce vyjádřil k variantám navrženým navrhovatelem a předestřel důvody, pro které je považuje za nevhodné. ad. 3) Odpůrce uvedl, že navrhovatelova argumentace možností sloučení pozemku parc. č. 533/27 s pozemkem parc. č. 555/3, na němž je umístěn rodinný dům, je v rozporu s požadavkem ÚP Olomouc, který z důvodu hospodárného využívání území města vymezil v zastavitelných plochách v souladu s vyhláškou č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech a územně plánovací dokumentaci, v platném znění (dále jen vyhláška č. 500/2006 Sb.) rozmezí výměry pro vymezování stavebních pozemků 200 až 1200 m2 (bod 3.4.12. výroku ÚP Olomouc). Sloučením pozemků tak, jak si představuje navrhovatel, by vznikl pozemek o velikosti 2558 m2, což by znamenalo víc než dvojnásobné překročení stanoveného limitu, a proto by jeho realizace nebyla možná. ad. 4) Navrhovatelem namítané územní rozhodnutí o umístění oplocení pozemku parc. č. 533/27 bylo vedeno v době, kdy již proběhlo projednání návrhu ÚP Olomouc, a proto bylo nutno se v územním řízení zabývat také územní studií Slavonín-sever. Územní rozhodnutí bylo odvolacím orgánem zrušeno, a proto je bezpředmětné na ně poukazovat. ad. 5) Dotčené veřejné prostranství je dle územní studie běžnou ulicí v klidné rezidenční čtvrti s rodinnými domy, a proto je argumentace navrhovatele v tomto bodě obsažená nedůvodná. Dle územní studie zde má vzniknout zástavba řadovými domy a dvojdomy, přičemž převážná většina dopravních cest bude směřovat k výjezdu z lokality, tj. opačným směrem než žalobou napadené veřejné prostranství. ad. 6) Odpůrce odkázal opět na argumentaci uvedenou k návrhovému bodu 1). Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu. V replice k vyjádření odpůrce doručené krajskému soudu dne 2.2.2015 navrhovatel uvedl: K bodu 1) vyjádření odpůrce: Navrhovatelem podané námitky ze dne 4.4.2014 souvisely se změnami ÚP Olomouc, a to podle změnového listu 13-04, neboť tyto se týkaly mj. také plochy 13/045Z a 13/156Z, a to tak, že v těchto lokalitách byla nově stanovena podmínka zpracování územní studie ÚS-106 namísto podmínky o uzavření dohod o parcelaci DP-42 a DP-43. Navrhovateli se tak opětovně otevřel prostor k uplatnění námitek ke změnám v této lokalitě. Navrhovatel proto nesouhlasí s tím, že v procesu přijímání nového ÚP Olomouc byl procesně nečinný nebo pasivní. S odkazem na rozsudek NSS sp. zn. 1 Ao 2/2010 navrhovatel namítl, že napadený ÚP Olomouc trpěl při vydání závažným porušením procesního a hmotného práva chránícího zásadní veřejné zájmy, což má za následek nezákonnost dotčené části územního plánu, kterou může soud zohlednit také v rámci 3., 4. a 5. kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, kdy hodnotí územní plán z hlediska jeho zákonnosti, a to i v případě procesní pasivity navrhovatele (rozsudek NSS sp. zn. 1 Ao 1/2010). K bodu 2) vyjádření odpůrce: S odkazem na ustálenou judikaturu a zejména na algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy vymezený pěti kroky, se navrhovatel domnívá, že ÚP Olomouc byl přijat v rozporu s podmínkami bodu 3, 4 a 5 uvedeného algoritmu přezkumu, tj. že nebyl vydán zákonem stanoveným postupem, je v rozporu se zákonem a neobstojí z hlediska proporcionality. Uvedené navrhovatel blíže specifikoval takto: A) Nezákonnost postupu při vydávání ÚP 1. Nesrozumitelnost veřejné vyhlášky, kterou bylo oznámeno vydání ÚP Olomouc a která je datována dnem 12.9.2014. V textu se však odkazuje na rozhodnutí zastupitelstva přijaté dne 15.9.2014. Navrhovatel namítá nesprávný procesní postup, kdy odpůrce vydal veřejnou vyhlášku ještě předtím, než došlo k rozhodnutí zastupitelstva, kterým byl územní plán schválen.

2. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách navrhovatele, kdy v podrobnostech odkazuje navrhovatel na návrh ve věci a na judikaturu, především rozsudek NSS sp. zn. 1 Ao 5/2010. B) Rozpor územního plánu s právními předpisy:

1. Nedostatek veřejného zájmu pro zásah do vlastnického práva navrhovatele. Odpůrce náležitě neodůvodnil, jaká vznikla veřejná potřeba a veřejný zájem na umístění veřejného prostranství na pozemku parc. č. 533/27, ani veřejný zájem na umístění veřejných prostranství do plochy 13/156Z. Stejně tak není vysvětleno, z jakého důvodu je stanovena pro plochy 13/045Z a 13/156Z povinnost zpracovat územní studii ÚS-106. Není proto ani zřejmé, z jakých důvodů je případný veřejný zájem nutno nadřadit zájmům navrhovatele. Takovým postupem došlo k omezení vlastnického práva navrhovatele v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny.

2. Nesplnění dalších požadavků stanovených stavebním zákonem. - Změna funkčního využití pozemku parc. č. 533/27 nebyla zdůvodněna a nebyl brán ohled na předchozí územní plán. Odlišné funkční využití pozemku v novém územním plánu musí být řádně odůvodněno. - ÚP Olomouc nesplňuje požadavky stavebního zákona, a to § 18 a § 19 a dále § 53 odst. 4 písm. b), § 53 odst. 4 písm. c) a § 53 odst. 5 písm. a) stavebního zákona. Územní plán obsahuje pouze obecnou a nepodloženou proklamaci, že je v souladu s cíli a úkoly územního plánování. - Územní plán stanoví povinnost pořídit územní studii v rozporu se stavebním zákonem. Ust. § 43 odst. 2 stavebního zákona stanoví, že v případě podmínění rozhodování územní studií jsou součástí územního plánu podmínky pro její pořízení a přiměřená lhůta pro vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti. Pro plochy 13/156Z a 13/045Z územní plán územní studii předvídá (ÚS-106) a podmínky lhůty pro její přijetí jsou stanoveny v textové části územního plánu v bodě 12.

3. Povinnosti stanovení přiměřené lhůty pro vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti však v textu obsaženy nejsou. Jedná se o podmínku stanovenou stavebním zákonem, která v přijatém ÚP Olomouc absentuje. Ze všech uvedených důvodů má navrhovatel za to, že ÚP Olomouc byl vydán v rozporu s uvedenými ustanoveními stavebního zákona.

3. Rozpor se zásadou legitimního očekávání, který vymezuje navrhovatel dvěma důvody. - Pozemek parc. č. 533/27 byl dle původního územního plánu součástí zastavitelného území v návrhové funkční ploše s označením 1609 BON. Odpůrce nezdůvodnil, co jej vedlo (jaký veřejný zájem) ke změně funkčního využití pozemku. Navrhovatel nesdílí názor odpůrce, že ve využití pozemku ke stavebním účelům i v minulosti bránila územní studie Slavonín-sever, neboť územní studie není závazný doklad, sice se k ní přihlíží, ale není neprolomitelná. Rozhodujícím dokumentem je územní plán. - Legitimnímu očekávání navrhovatele nasvědčuje územní řízení ve věci oplocení pozemku parc. č. 533/27, v němž stavební úřad podpořil domněnku navrhovatele, že dle původního územního plánu se pozemek nacházel v zastavitelném území a bylo možné rozhodnout o umístění stavby oplocení. Rozhodnutí bylo zrušeno pouze proto, že následně začal platit nový ÚP Olomouc, jehož část je navrhovatelem napadána. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16.10.2014, kterým byl návrh na oplocení pozemku parc. č. 533/27 zamítnut, dosud nenabylo právní moci, neboť věc je v odvolacím řízení. C) Rozpor územního plánu se zásadou proporcionality, subsidiarity a minimalizace zásahů. Navrhovatel zde odkázal na důvody, které podrobně rozvedl pod čl. VIII – XII žaloby. K bodu 3) vyjádření odpůrce: Další část repliky navrhovatel směřoval k navrhovaným variantním řešením a uvedl, že jeho představa, s níž zakoupil v roce 2006 pozemek parc. č. 533/27, tj. budoucí využití společně s rodinným domem, se stala v důsledku přijatého ÚP Olomouc naprosto nereálnou. Přijetí některé z navrhovatelových variant by neučinilo pozemek bezcenným. Další možnost spatřoval navrhovatel v propojení všech svých pozemků. Pokud tím však naráží na limitní výměru pro pozemky rodinných domů, považuje rovněž tuto podmínku limitní hranice za diskriminační a nepřípustně omezující vlastnická práva dle ust. čl. 11 odst. 4 Listiny. K bodu 4) vyjádření odpůrce: Navrhovatel má za to, že i přes odpůrcem tvrzenou procesní pasivitu a promeškání lhůty k uplatnění námitky ze strany navrhovatele, mohou mít jeho námitky význam v případě posuzování 5. bodu algoritmu soudního přezkumu, když napadená část ÚP Olomouc je stižena takovými vadami, jež jsou uplatněny v námitkách v rámci 3. a 4. bodu algoritmu soudního přezkumu. Navrhovatel má za to, že soud je povinen zabývat se i samotným přezkumem 5. bodu algoritmu a měl by testovat soulad územního plánu z pohledu porušení zásady proporcionality, subsidiarity a minimalizace zásahů. V této souvislosti poukázal na rozsudek NSS sp. zn. 4 As 141/2014. Dále navrhovatel namítl, že žádná územní studie (ÚS-106) nebyla dosud zpracována a zaevidována. Zaevidována je pouze územní studie s názvem Slavonín-sever, Durychova (kód: 75448244). Jak již bylo uvedeno, v územním plánu chybí podmínka stanovená stavebním zákonem ukládající, do kdy musí být data o územní studii vložena do evidence územně plánovací činnosti. Navrhovatel nesdílí námitky odpůrce, že v řízení již nemohl uplatnit námitky, které neuplatnil při projednání návrhu územního plánu. Přes namítanou procesní pasivitu navrhovatele byl odpůrce povinen se jeho návrhy zabývat a měl je vyhodnotit. Odpůrce teprve ve vyjádření k návrhu na zrušení příslušné části ÚP Olomouc podrobným způsobem vysvětluje, jak se s námitkami vypořádal, což je však opožděné. K bodu 5) vyjádření odpůrce: Navrhovatel nesdílí názor odpůrce, že územní rozhodnutí ze dne 20.1.2014 ve věci oplocení pozemku parc. č. 533/27 je bezpředmětné, neboť má za to, že na základě tohoto rozhodnutí mu minimálně svědčí zásada legitimního očekávání. Pokud by nebyl územní plán přijat v napadené podobě, nebylo by územní rozhodnutí zrušeno. Dalším rozhodujícím faktorem byl konzistentní nesouhlas s oplocením pozemku ze strany Magistrátu města Olomouce, odboru koncepce a rozvoje, tj. správního orgánu, jenž se aktivně podílel na tvorbě nového územního plánu. K bodu 6) vyjádření odpůrce: V návrhu územní studie Slavonín-sever se pro plochu 13/045Z počítá s hustou nízkopodlažní zástavbou a v bezprostředně přilehlých plochách 13/151Z a 13/062Z se již předpokládá zástavba bytovými domy. Území dotčené zpracováním územní studie (ÚS-106) je natolik rozsáhlé, že tyto významné obytné plochy budou mít nepochybně zvýšené nároky a potřeby na dopravní obslužnost, čímž dojde ke zvýšení negativních imisí na pozemky a rodinný dům navrhovatele a ztížení pohody bydlení. Tato skutečnost je ze strany odpůrce bagatelizována, je však pouze otázkou času, kdy se tyto negativní imise projeví. Územní plán také předjímá, že tato územní studie bude nahrazena novou územní studií, která by měla být přijata nejpozději do 6 let, takže v budoucnu mohou být podmínky a charakter zástavby změněny, např. tak, že výstavba rodinných domů bude muset ustoupit výstavbě bytových domů. Závěrem navrhovatel uvedl, že na základě ustálené judikatury správních soudů má za to, že odpůrci v případě úspěchu ve věci nesvědčí právo na přiznání náhrady nákladů na jeho zastoupení advokátem, když orgány veřejné moci s dostatečným materiálním a personálním vybavením a zabezpečením jsou schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů (rozsudek NSS sp. zn. 7 As 186/2014, nález Ústavního soudu III.ÚS 2984/09). Odpůrce ve vyjádření k replice navrhovatele doručeném krajskému soudu dne 10.2.2015 uvedl následující: - Odmítá tvrzení navrhovatele, že v souvislosti nahrazením podmínky uzavření dohod o parcelaci podmínkou zpracování územní studie se navrhovateli znovu otevřel prostor k uplatnění jakýchkoliv námitek ke změnám v této lokalitě. Stavební zákon jasně stanoví, že upravený návrh se při opakovaném projednání projednává v rozsahu provedených úprav. Provedená úprava neměla na vymezení veřejných prostranství dané lokality žádný vliv. V obou případech platí, že podmínka uzavření dohod o parcelaci i podmínka zpracování územní studie působí v území jako stavební uzávěra do doby jejich splnění. V daném případě je podmínka již splněná, neboť územní studie ÚS-106 je v současné době pořízena. Navrhovatel uplatnil námitku, která se netýkala rozsahu provedených úprav. Vymezení veřejných prostranství bylo s vlastníky i s veřejností projednáno již při prvním projednání návrhu územního plánu. Odpůrce tedy považoval vymezení veřejných prostranství za projednané, když ani k návrhem dotčené části nebyly vzneseny žádné námitky. Rovněž nebyly vzneseny žádné námitky ke změnám projednávaným při opakovaném projednání, tj. nahrazení dohod o parcelaci územní studií. I tuto část – změnu územního plánu má odpůrce za projednanou. Pokud by při opakovaném projednání dodatečně vyhověl námitce uplatněné k již projednanému veřejnému prostranství, mělo by to za následek nové opakované projednání s ostatními vlastníky a s veřejností a takto by proces mohl pokračovat donekonečna. V tom odpůrce nespatřuje smysl projednávání územního plánu. - K tvrzené nesrozumitelnosti veřejné vyhlášky odpůrce uvedl, že datum uvedené na dokumentu odráží den založení dokumentu do programu pro správu spisové služby. Dokument byl elektronicky podepsán bezprostředně po rozhodnutí zastupitelstva o vydání územního plánu dne 15.9.2014 v 16:21 hodin (vytvoření dokumentu), jak je zřejmé z historie dokumentu. Není proto pravdou, že vyhláška byla vydána předtím, než došlo k rozhodnutí zastupitelstva. V případě oznámení veřejnou vyhláškou se o žádné vydání nejedná, rozhodující je pouze to, kdy a po jakou dobu bylo oznámení zveřejněno. Odpůrce připouští, že uvedení data založení dokumentu na vyhlášce může být zavádějící, na druhou stranu je úředně doloženo, že vyhláška byla vyvěšena 15.9.2014. Případné formální pochybení nelze považovat za nezákonnost. Odpůrce odkázal na rozsudek NSS č.j. 2 Ao 2/2007-73. - V námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách setrval odpůrce na své předchozí argumentaci. - Nedostatek veřejného zájmu pro zásah do vlastnického práva – i v tomto bodě odpůrce odkázal na své předchozí vyjádření k návrhu. - Nesplnění dalších požadavků stanovených zákonem: - Rozdíly mezi dřívějším a nynějším ÚP Olomouc vyplývají především z odlišné legislativy, na jejímž základě byly územní plány pořízeny. Současně platný stavební zákon přinesl řadu nových nástrojů územního plánování (podmínění využití území územní studií, regulačním plánem, dohodou o parcelaci) a na rozdíl od předchozí právní úpravy (zákon č. 50/1976 Sb.) staví územní plánování také na prostorové regulaci. Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění (dále jen vyhláška č. 501/2006 Sb.) nově specifikovala druhy funkčních ploch, mezi jiným i plochy veřejných prostranství. Územní plány pořizované podle předchozího zákona plochy veřejných prostranství neobsahovaly a u vlastníků tak vyvolávaly mylný dojem, že všechny pozemky v zastavitelných plochách jsou určeny k zastavění. Současně platný stavební zákon tento nedostatek překonal a v souladu s ním byla urbanistická studie Slavonín-sever z roku 2006 využita jako podklad pro zpracování územního plánu. Ke změně funkčního zařazení pozemku parc. č. 533/27 tak v novém územním plánu nedošlo. - Odpůrce odmítá tvrzení navrhovatele, že územní plán neodůvodňuje soulad s cíli a úkoly územního plánování, když obsahuje pouze obecnou a nepodloženou proklamaci tohoto stavu. Územní plán byl zpracován kvalifikovanou osobou na základě požadavků právních předpisů a v souladu s nimi, obsahuje rozsáhlé odůvodnění přijatého řešení (kapitola D „Komplexní zdůvodnění řešení“), které obhajuje na základě cílů a úkolů územního plánování. Dále je soulad s cíli a úkoly územního plánování popsán v kapitole 4. části B „Vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších vztahů“ (viz str. B21-B22). Odůvodnění jednotlivých kapitol je pak nutno chápat v obecné rovině jako odůvodnění cílů a úkolů územního plánování, když samotný stavební zákon cíle a úkoly definuje velmi obecně. Ke konkretizaci pak nutně dochází až v územním plánu na základě odborných znalostí. Navrhovatel ve své námitce neuvedl, které z cílů a úkolů územního plánování nebyly podle něj splněny nebo odůvodněny. - Lhůta pro pořízení územních studií je v ÚP Olomouc stanovena v souladu s požadavkem § 43 odst. 2 stavebního zákona v kapitole 12 „Územní studie“ v bodě 12.3 tak, že lhůta pro pořízení územních studií je stanovena na 6 let od data nabytí účinnosti územního plánu. Povinnost vložit data do evidence územně plánovací činnosti je upravena stavebním zákonem v § 30 odst. 4 tak, že pořizovatel územní studie podá poté, kdy schválil možnost jejího využití podle § 25, návrh na vložení dat o této studii do územně plánovací činnosti. V posuzované věci je územní studie ÚS-106 pořízena a byla vložena do evidence územně plánovací činnosti. - Odpůrce se neztotožňuje s navrhovatelovou argumentací legitimního očekávání, že pozemek parc. č. 533/27 bude nadále určen k zastavění. Argumentace územním řízení ve věci oplocení pozemku parc. č. 533/27 je nepřípadná, neboť územní rozhodnutí nenabylo právní moci a bylo v odvolacím řízení zrušeno. V dalším řízení pak byl záměr oplocení tohoto pozemku stavebním úřadem zamítnut. - Ohledně tvrzeného rozporu územního plánu se zásadou proporcionality, subsidiarity a minimalizace zásahů odpůrce setrval na svých již vyslovených stanoviscích. - Odpůrce nesouhlasí s námitkou, že zrušení územního rozhodnutí o umístění oplocení pozemku parc. č. 533/27 je v příčinné souvislosti s přijetím územního plánu a že pokud by nebyl územní plán přijat, bylo by územní rozhodnutí vydáno. Ke zrušení územního rozhodnutí krajským úřadem došlo již 10.7.2014, tedy před vydáním nového územního plánu. - Odpůrce odmítá spekulaci navrhovatele o zvýšených nárocích v potřebě dopravní obslužnosti díky velikosti území s předpokládanou zástavbou a tedy i o zvýšených imisích z dopravy na jeho pozemky a ztížení zdravotních podmínek a pohody bydlení. Podle územního plánu vznikne předpokládanou zástavbou běžná ulice v klidné rezidenční čtvrti s rodinnými domy. - Odpůrce vyjádřil nesouhlas s názorem navrhovatele na úhradu nákladů řízení v případě úspěchu odpůrce ve sporu. Odpůrce zdůraznil specifický charakter řízení a to, že územní plán je řešen v samostatné působnosti obce. Odpůrce nemá k dispozici zaměstnance, kteří by se po právní stránce danou agendou zabývali. Krajský soud ve věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 19.2.2015 č.j. 79A 8/2014-69 tak, že návrh navrhovatele zamítl. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 14.7.2015 č.j. 2 As 97/2015-55 a současně byla věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Zrušující rozsudek NSS nabyl právní moci dne 17.7.2015. V dalším řízení je krajský soud vázán závazným právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku. V dalším řízení odpůrce v podání doručeném krajskému soudu dne 20.8.2015 setrval na svých předchozích stanoviscích, zejména v názoru na opožděné uplatnění námitky navrhovatele v procesu tvorby územního plánu. Uvedl, že vyjádřením k námitce neměl v úmyslu ji projednat a zdůvodnit, proto ji také výslovně označil za opožděnou. Dále poukázal na to, že podle rozsudku NSS sp. zn. 6 Ao 5/2013 je krajský soud oprávněn zkoumat proporcionalitu řešení pouze v případě, když se k ní odpůrce vyjádřil k procesu přípravy opatření obecné povahy. Odpůrce se k námitkám navrhovatele v tomto ohledu nevyjádřil, neboť nebyly uplatněny včas, proto se nelze zabývat ani návrhovými námitkami navrhovatele ohledně přiměřenosti zkrácení jeho vlastnického práva. Podle odpůrce musí být pasivita navrhovatele zohledněna v tom smyslu, že jeho námitky již nelze projednat. Pro případ, že by krajský soud dospěl k jinému názoru, odpůrce zdůraznil, že veřejný zájem na změně funkčního využití pozemku navrhovatele je v daném případě dán a jeho vlastnické právo bylo zkráceno přípustně, k čemuž se vyjádřil již ve svých dřívějších podáních. Pro odůvodnění veřejného zájmu je podle odpůrce nutno vzít v úvahu obecný požadavek ÚP Olomouc na zajištění průchodnosti území vyjádřený v odůvodnění str. D27, 3.3.2. kulturní a civilizační hodnoty, d) Ochrana a rozvoj prostupnosti území a dále také v odůvodnění str. D157-8, 5.1 Koncepce veřejných prostranství b), c), a). K úloze územní studie Slavonín-sever odpůrce zdůraznil, že byla pořízena již v době zahájení příprav k pořízení nového územního plánu, tj. před 8 lety a v průběhu této doby byla v dotčeném území také z velké části realizována, neboť ostatní vlastníci ji respektovali. Bez vymezení veřejných prostranství na těchto plochách by realizace obytné čtvrti v rozsahu vymezeném předchozím územním plánem nebyla myslitelná. Nebyla-li by výstavba v dané lokalitě koordinována územní studií, došlo by velmi rychle k souvislému obestavění navržených ploch pro dopravu včetně ulice Arbesovy a tím zablokování vstupů do zbývajícího území. V další části vyjádření odpůrce uvedl důvody, pro které se domnívá, že zásah do vlastnictví navrhovatele je akceptovatelný i z hlediska posouzení proporcionality do zásahu vlastnického práva. Odpůrce setrval na stanovisku, aby soud návrh zamítl. Ze správních spisů odpůrce bylo zjištěno, že Zastupitelstvem města Olomouce (dále jen zastupitelstvo) bylo dne 15.9.2008 schváleno pořízení nového územního plánu. Zadání územního plánu bylo schváleno zastupitelstvem dne 23.2.2009. V souladu se zadáním územního plánu byl vypracován jeho koncept včetně vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území obsahující vyhodnocení vlivů na území Natura 2000 a vyhodnocení vlivů na životní prostředí, který byl veřejně projednán v termínu od 1.6.2010 do 2.8.2010. Dne 15.7.2010 proběhlo veřejné projednání s odborným výkladem zpracovatele. Kromě stanovisek dotčených orgánů a nadřízeného orgánu územního plánování byly vzneseny námitky a připomínky také ze strany veřejnosti. Na základě výsledku projednání konceptu zpracoval pořizovatel územního plánu návrh pokynů pro zpracování návrhu územního plánu. Pokyny pro zpracování byly schváleny zastupitelstvem dne 23.2.2011. Následně zpracovaný návrh územního plánu byl projednán s dotčenými orgány, se sousedními obcemi, s krajským úřadem jako nadřízeným orgánem územního plánování. Po úpravě dle výsledku těchto jednání a také dle požadavků novely stavebního zákona a novely vyhlášky č. 500/2006 Sb. byl upravený návrh vystaven v termínu od 18.1.2013 do 12.3.2013 v tištěné podobě v budově magistrátu a v digitální podobně na webových stránkách města. Veřejné projednání návrhu ÚP Olomouc spojené s odborným výkladem projektanta proběhlo dne 5.3.2013, přičemž neformální projednání pro veřejnost bylo uskutečněno již dne 6.2.2013. Ve stanovené lhůtě bylo uplatněno cca 630 podání, připomínek a námitek. Na základě výsledků veřejného projednání byl návrh územního plánu upraven a v této podobě opět posouzen krajským úřadem z hlediska vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Upravený návrh ÚP byl opakovaně projednán v termínu od 3.3. do 10.4.2014. Upravený návrh byl vystaven v tištěné podobě v budově magistrátu a v digitální podobě na webových stránkách města. Veřejné projednání upraveného návrhu spojené s odborným výkladem projektanta proběhlo dne 3.4.2014. Ve stanovené lhůtě bylo uplatněno cca 380 podání, připomínek a námitek. Navrhovatel uplatnil svou námitku podáním ze dne 4.4.2014 a formuloval ji jako nesouhlas s umístěním veřejného prostranství s komunikací na pozemku parc. č. 533/27, když tento záměr považuje za rozporný s jeho vlastnickým právem a s jeho záměrem nakládání s tímto pozemkem do budoucna. Upřesnil, že má záměr funkčně i stavebně propojit a sjednotit stávající rodinný dům postavený na pozemku parc. č. 555/3 se zahradou parc. č. 555/2 s pozemkem parc. č. 533/27 a zvýšit tím užitné vlastnosti svých nemovitostí. Současně navrhl varianty A1 a A2, které označil za rovnocenné řešení zachování průchodnosti v dané lokalitě respektující i požadavky územní studie. O námitce navrhovatele bylo rozhodnuto v odůvodnění územního plánu pod pořadovým č. 2149a tak, že námitce nebylo vyhověno s odůvodněním, že vymezení veřejného prostranství 13/156Z nebylo předmětem opakovaného projednání návrhu ÚP, změna se týkala pouze rozsahu územní studie, jejímž zpracováním je podmíněno využití daného území (ÚS-106 Arbesova-Durychova), přičemž pozemek parc. č. 533/27 je součástí rozsáhlého území, které je jednou z prioritních rozvojových lokalit města Olomouce označovanou jako „Slavonín-sever“. Odpůrce uvedl, že k budoucímu rozvoji tohoto území je připravována významná investiční akce města – výstavba tramvajové trati a dále jsou zde zčásti již realizovány a zčásti aktuálně připravovány významné developerské záměry obytné výstavby řešené v souladu s dlouhodobou koncepcí celého území. Vzhledem k významu dané lokality byla v roce 2006 vypracována koncepce dalšího rozvoje územní studií „Slavonín-sever“ řešící zejména koncepci uspořádání veřejných prostranství a členění rozsáhlého území do budoucích obytných bloků, která byla pořízena jako územně plánovací podklad. Dodržení stanovené koncepce je základním předpokladem budoucí využitelnosti rozsáhlé obytné lokality. V části území byla zástavba v souladu s uvedenou studií již realizována a pozemek parc. č. 533/27, který byl v předchozím územním plánu součástí nezastavitelného území, leží v trase tohoto veřejného prostranství. Odpůrce uzavřel, že námitkou navrhované odsunutí veřejného prostranství na sousední pozemek nijak neřeší problematiku zásahu do vlastnických práv soukromých vlastníků a je jen účelovou snahou navrhovatele o větší zhodnocení pozemku dříve nezastavitelného (zemědělské půdy). Vzhledem k tomu, že z uplatněných stanovisek dotčených orgánů ani z návrhu rozhodnutí o námitkách a vypořádání připomínek nevyplynula další potřeba podstatné úpravy návrhu územního plánu, byl tento předložen ke schválení zastupitelstvu. Zastupitelstvo usnesením č. 1/2014 vydalo ÚP Olomouc jako opatření obecné povahy dne 15.9.2014. Téhož dne byla veřejná vyhláška oznamující vydání ÚP Olomouc vyvěšena na úřední desce Magistrátu města Olomouce a sejmuta byla dne 3.10.2014. Soud v souladu s ustanovením § 101d zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) v rozsahu a v mezích návrhových důvodů přezkoumal napadené opatření obecné povahy – ÚP Olomouce. Podle ust. § 101a odst. 1 věta první s. ř. s. je oprávněn návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí podat ten, kdo tvrdí, že byl opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen na svých právech. Aktivní procesní legitimace navrhovatele je tedy založena na tvrzení o dotčení jeho subjektivních práv opatřením obecné povahy. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, publ. pod č. 1910/2010 Sb. NSS a na www.nssoud.cz, v bodu 34. uvedl: „Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude (…) dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení. Obecné podmínky přípustnosti návrhu podle § 101a a násl. s. ř. s. tedy lze formulovat jen ve velmi abstraktní rovině, neboť splnění podmínek § 101a odst. 1 s. ř. s. je v podstatné míře závislé na tom, jaké opatření obecné povahy je napadeno.“ V dané věci navrhovatel jako vlastník pozemku parc. č. 533/27 namítá, že je omezen ve svém vlastnickém právu tím, že pozemek v jeho vlastnictví byl zahrnut do plochy veřejného prostranství, čímž byla jeho subjektivní práva podřazena veřejnému zájmu. V této skutečnosti spatřuje negativní dopad na své vlastnické právo, a to mj. v návaznosti na komplexní využití všech svých pozemků, kdy je vlastníkem ještě dalších pozemků na dotčený pozemek bezprostředně navazujících. Navrhovatel tedy logicky a konsekventně tvrdí dotčení své právní sféry. Je nepochybné, že může být dotčen územním plánem jako souborem pravidel omezujících způsoby a možnosti využití pozemků. Jeho aktivní procesní legitimace v řízení je tedy dána. Podle ust. § 101d odst. 1 s.ř.s. je soud vázán rozsahem a důvody návrhu. Zákonnost opatření obecné povahy soud zkoumá jednak z hledisek kompetenčních a procesních, a jednak z hledisek hmotněprávních, včetně proporcionality zásahů do subjektivních práv navrhovatelů (viz přiměřeně rozsudek NSS ze dne 27.9.2005 č.j. 1 Ao 1/2005-98, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 740/2006 a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16.11.2010 č.j. 1 Ao 2/2010-116). V uvedených intencích se krajský soud zabýval důvodností návrhu. Krajský soud se v prvé řadě zabýval návrhovým bodem, v němž navrhovatel namítl nedostatečné vypořádání se s námitkou, kterou vznesl proti upravenému návrhu. Při posouzení důvodnosti tohoto návrhového bodu byl krajský soud veden především úvahami, které v tomto směru rozvedl NSS ve zrušujícím rozsudku (str. 7- 8 rozsudku NSS). V prvé řadě se krajský soud zabýval aspektem významu a vlivu pasivity navrhovatele v procesu projednávání opatření obecné povahy. Jak již formuloval NSS ve zrušujícím rozsudku, v posuzované věci se nejedná o „čistý“ případ procesní pasivity, neboť navrhovatel námitky proti územnímu plánu uplatnil, byť až proti upravenému návrhu. Navrhovatel sice nezmiňuje důvody své procesní pasivity při prvním projednání ÚP návrhu, má však za to, že k podání námitek v další fázi projednání byl oprávněn, neboť plocha veřejného prostranství 13/156Z, do níž je sporný pozemek zahrnut, byla dotčena změnou, když ve vztahu k ní měla být vypracována nová územní studie. Je nutno vzít v úvahu, že odpůrce vymezení plochy veřejného prostranství již v první verzi návrhu odůvodňoval územní studií z roku 2006. Také ve svých vyjádřeních k žalobnímu návrhu opakovaně odkazoval na tuto územní studii jako územně plánovací podklad, z něhož vycházel. Pokud tedy měl být tento pro dotčenou plochu veřejného prostranství stěžejní územně plánovací podklad v rámci změny územního plánu nahrazen či doplněn novou územní studií, nelze dospět k závěru, že touto změnou nebyl či nemohl být žalobce dotčen ve svých právech. Z obsahu navrhovatelovy námitky vznesené dne 4.4.2014 je zřejmé, že své výhrady uplatňoval také v procesu zpracování nové územní studie, kdy oslovil zadavatele i zpracovatele studie. S ohledem na vymezení charakteru územní studie jako územně plánovacího podkladu v ust. § 30 stavebního zákona totiž nemohl mít navrhovatel v okamžiku zadání této změny navrhovaného ÚP představu o tom, jakým způsobem se nový podklad územního plánu může dotknout pozemků v jeho vlastnictví a v jakém rozsahu a jakým způsobem bude nahrazovat či doplňovat územní studii z roku 2006. Pod bodem 12.1.2. výroku ÚP Olomouc je uveden seznam územních studií ke stanovení podrobnějšího využití ploch a struktury zástavby obsahující mj. územní studii ÚS-106: Arbesova – Durychova. Na Durychově ul. a v její bezprostřední blízkosti se přitom nacházejí pozemky ve vlastnictví žalobce. Již na základě potenciální možnosti dotčení jeho práv v další fázi tvorby ÚP lze opodstatněně vést úvahu o oprávněnosti vznesené námitky. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že stanovením podmínky zpracování nové územní studie byla nahrazena podmínka uzavření dohod o parcelaci, čímž došlo ke změně právních nástrojů možných změn v území, a to v neprospěch vlastníků nemovitostí. Dle ust. § 43 odst. 2 stavebního zákona totiž dohoda o parcelaci znamená, že ve vymezené ploše je rozhodování o změnách v území podmíněno smlouvou s vlastníky pozemků a staveb, které budou dotčeny navrhovaným záměrem, jejímž obsahem musí být souhlas s tímto záměrem a souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací. Zpracování územní studie je pak jinou alternativou, jak dosáhnout změny v území. Na základě uvedeného nelze dospět k jinému závěru než, že tento důsledek změny v původním návrhu měl dopad do právní sféry navrhovatele jako vlastníka pozemku, který byl do dotčené plochy zahrnut. Jak zdůraznil již NSS, nelze odhlédnout ani od toho, že přístup odpůrce k podané námitce byl oproti jiným nestandardní v tom, že sice na jedné straně konstatoval její nepřípustnost pro opožděnost, avšak na straně druhé ji do určité míry vypořádal věcnou argumentací a jeho rozhodnutí, že se námitka zamítá, obsahuje po formální stránce řádné odůvodnění. NSS v této souvislosti zavázal krajský soud zkoumat, zda tímto postupem odpůrce nedošlo k akceptování navrhovatelovy námitky jako přípustné. Krajský soud při zohlednění všech shora uvedených aspektů vyhodnotil, že věcným vypořádáním námitky ze strany odpůrce skutečně došlo k její akceptaci, ačkoliv to odpůrce vylučuje. Jinak si nelze logicky vysvětlit, proč právě rozhodnutí o této námitce (oproti opožděným námitkám jiných stěžovatelů) odpůrce odůvodnil. V další úvaze se krajský soud zabýval rozhodnutím o námitce z hlediska dostatečnosti jejího odůvodnění. Navrhovatel jejím obsahem brojil proti začlenění pozemku parc. č. 533/27 do plochy veřejného prostranství s odůvodněním vlastními záměry, tj. oplocením a užíváním společně s rodinným domem na pozemku parc. č. 555/3. Dále navrhovatel předložil dvě variantní řešení označená A1 a A2 představující podle něj alternativní řešení. Odpůrce se k námitce navrhovatele v odůvodnění vyjádřil sice poměrně obsáhle, ale obsahově velmi obecně a výhradně z hlediska celkového pohledu na rozvoj dané lokality vyplývajícího již z územní studie Slavonín-sever vypracované v roce 2006 s důrazem na developerské záměry a dlouhodobou koncepci rozvoje lokality. Individuálním zájmem navrhovatele, ačkoliv byl vyjádřen v obsahu námitky zcela jednoznačně, se však odpůrce nijak konkrétně nezabýval a pouze uvedl, že dotčený pozemek leží v trase veřejného prostranství. S ohledem na námitková tvrzení bylo nezbytné, aby se odpůrce konkrétně vypořádal s navrhovanými variantami řešení A1 a A2 (za konkrétní posouzení nelze považovat konstataci, že návrh neřeší problematiku zásahu do vlastnických práv soukromých vlastníků a je účelovou snahou navrhovatele o větší zhodnocení jeho pozemku), včetně posouzení faktické situace, kdy podle grafických a mapových podkladů ÚP se pozemek navrhovatele nachází na samém okraji dotčené plochy veřejného prostranství, navazuje přímo na další pozemky v navrhovatelově vlastnictví, které součástí plochy nejsou a na nichž má navrhovatel postaven rodinný dům a umístěnou zahradu. V části zahrady u rodinného domu přilehlé k pozemku parc. č. 533/27, která bude veřejným prostranstvím nejvíce dotčena, se nachází rekreační zóna navrhovatelova bydlení s bazénem. Z odůvodnění rozhodnutí o námitce není seznatelné, zda a z jakých důvodů je pro plochu veřejného prostranství pozemek navrhovatele nezbytný. Odpůrce v odůvodnění jednostranně apeloval pouze na veřejný zájem, aniž by vyhodnotil vznesenou námitku z hlediska proporcionality zásahu do vlastnických práv navrhovatele. Na základě uvedené argumentace lze shrnout, že posuzované rozhodnutí o námitce navrhovatele nemůže obstát z hlediska požadavků, které jsou na odůvodnění rozhodnutí kladeny ust. § 68 odst. 3 správního řádu. S odkazem na ustálenou judikaturu NSS je nutno připomenout, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být zřejmé, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené a proč považuje skutečnosti namítané účastníkem za nerozhodné a nesprávné. Pouze při naplnění těchto kritérií je pak možno rozhodnutí správního orgánu považovat za přezkoumatelné a přesvědčivé (srov. např. rozsudek NSS sp. zn. 1 Ao 5/2010). Návrhový bod namítající nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitce proto krajský soud shledal důvodným. Na shora uvedenou argumentaci lze přímo navázat v rámci posouzení důvodnosti dalšího návrhového bodu (bod 3) namítajícího nedodržení zásady proporcionality odpůrcem při vypořádání námitky navrhovatele. Jak již krajský soud uzavřel výše, odpůrce tím, že se s námitkou navrhovatele vypořádal toliko z pohledu veřejného zájmu, nepřistoupil k porovnání tohoto zájmu s vlastnickými zájmy navrhovatele a nevyhodnotil jejich vzájemný střet, rezignoval na svou povinnost provést test proporcionality. I tento návrhový bod je proto nutno označit za důvodný. V návaznosti na již uvedené závěry krajský soud přistoupil k vypořádání návrhového bodu 1, jímž žalobce namítal zkrácení svého vlastnického práva, když pro takové omezení nebyl zjištěn a prokázán veřejný zájem. Podle názoru krajského soudu i tento návrhový bod směřuje k otázce proporcionality mezi veřejným zájmem a individuálním zájmem navrhovatele. Judikatura NSS (srov. např. rozsudek NSS ze dne 7.10.2011 č.j. 6 Ao 5/2015-43) dospěla k jednoznačnému stanovisku, že zkoumat otázky proporcionality může soud pouze v případě, že se k ní již vyjádřil odpůrce v procesu přípravy územního plánu na základě podané námitky či připomínky. V posuzované věci, jak již bylo shora uvedeno, odpůrce při vypořádání námitky navrhovatele test proporcionality neprovedl, a proto k němu nemůže přistoupit ani krajský soud. Pokud by tak učinil, dopustil by se zásahu do pravomoci odpůrce. Jiná je však situace, pokud jde o namítaný zásah do vlastnického práva navrhovatele v souvislosti se změnou funkčního využití pozemku parc. č. 533/27. Takto vznesenou námitku je totiž nutno posuzovat nikoliv z hlediska testu proporcionality, ale z hlediska zákonnosti tvorby územního plánu. V tomto ohledu je soud povinen zkoumat, zda zásah do vlastnického práva, jímž nepochybně změna funkčního zařazení pozemku je, má legitimní důvod. V posuzované věci je nesporné, že předmětný pozemek byl v předchozím územním plánu součástí funkční plochy s označením 1609-BON (bydlení městské všeobecné – nízkopodlažní). Rozdílný je však názor účastníků řízení, pokud jde o možnost zastavitelnosti tohoto pozemku za účinnosti předchozího územního plánu. Zatímco navrhovatel je o této možnosti přesvědčen, když za tímto účelem si pozemek v roce 2006 také pořídil, odpůrce tvrdí, že tato možnost byla vyloučena pořízením urbanistické studie Slavonín-sever v dubnu 2006, kterou byl pozemek určen k zastavění komunikací. Tato studie byla také následně převzata jako územně plánovací podklad napadeného územního plánu. Současně odpůrce argumentoval, že v době, kdy navrhovatel pozemek nabyl do svého vlastnictví, byla urbanistická studie již pořízena, navrhovateli nic nebránilo se s ní seznámit a nemohl mít proto legitimní očekávání, že svůj stavební záměr bude moci realizovat. Jelikož současně platný stavební zákon nabyl účinnosti až dne 1.7.2006, byla zmiňovaná urbanistická studie Slavonín-sever pořízena za účinnosti předchozí právní úpravy, a to zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 50/1976 Sb.). Podle ust. § 3 odst. 2 písm. a) tohoto zákona urbanistická studie řešila územně technické, urbanistické a architektonické podmínky využití území a byla jedním z územně plánovacích podkladů využitelných pro pořizování územně plánovací dokumentace. Obdobou tohoto územně plánovacího podkladu je dle současné právní úpravy územní studie (§ 30 stavebního zákona), která navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území, např. veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability, které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití nebo uspořádání území nebo jejich vybraných částí. Stejně jako není obecně závazná územní studie, nebyla dle předchozí právní úpravy obecně závazná ani urbanistická studie. Z důvodové zprávy ke stavebnímu zákonu vyplývá, že územní studie se neprojednává ani neschvaluje. Příslušný orgán územního plánování pouze schvaluje možnost jejího využití jako podkladu pro zpracování, aktualizaci nebo změnu územně plánovací dokumentace. Uvedená charakteristika vylučuje správnost názoru odpůrce, že urbanistická studie Slavonín-sever pořízená v dubnu 2006 představovala změnu funkčního využití pozemku. K tomu by došlo pouze za předpokladu, že by byla zákonným způsobem transformována do obsahu předchozího územního plánu, což však odpůrce netvrdí. Sama o sobě tato studie závazná nebyla, a proto nemohla způsobit změnu funkčního zařazení pozemku. Proto také navrhovatel nebyl povinen se s ní seznámit a akceptovat ji a nemohla ani žádným způsobem ovlivnit jeho legitimní očekávání. To naopak mohlo být ovlivněno předchozím územním plánem, v němž byl pozemek zahrnut do funkční plochy bydlení. Argumentace odpůrce tím, že koncepce územní studie byla v uplynulém období již z velké části realizována, se jeví z hlediska legitimního očekávání navrhovatele irelevantní. V rozsudku ze dne 19.5.2011 č.j. 1 Ao 2/2011-17 NSS vyslovil, že: „Vlastník pozemků není opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, jestliže schválené funkční využití pozemků odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu jejich užívání a pokračování v tomto způsobu využívání pozemků není opatřením obecné povahy ani zčásti vyloučeno.“ Je nutno konstatovat, že v posuzovaném případě nastala situace přesně opačná. Bylo-li napadeným územním plánem změněno funkční využití pozemku jeho zahrnutím do plochy veřejné prostranství, je to nepochybně zásadní nepoměr mezi dosavadním a novým funkčním využitím pozemku, který představuje zásah do vlastnických práv stěžovatele, jak ostatně dovodil již NSS ve zrušujícím rozsudku (str. 9 odst. 2). Je proto nezbytné dále posoudit, zda tato změna funkčního využití byla náležitě odůvodněna. Podle názoru krajského soudu napadený územní plán změnu funkčního využití předmětného pozemku nijak neodůvodňuje, čemuž ostatně odpovídá i vyjádření odpůrce, který argumentuje toliko urbanistickou studií z roku 2006. Podle již zmiňovaného rozsudku NSS ze dne 19.5.2011 č.j. 1 Ao 2/2011-17 obsah a odůvodnění územního plánu podle bodu I a II přílohy 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, v platném znění (dále jen vyhláška č. 500/2006 Sb.), nemusí být zahrnuty do výroku, resp. do odůvodnění opatření obecné povahy, ale mohou být zpracovány v samostatných dokumentech, jestliže je z výroku, resp. z odůvodnění opatření obecné povahy zřejmé, že jsou tyto samostatné dokumenty jeho součástí. V posuzované věci však taková situace nenastala a z výroku ani z odůvodnění územního plánu nevyplývá, že by urbanistická studie z roku 2006 byla jeho součástí. Tato studie není uvedena ani v přílohách územního plánu a lze na ni toliko najít odkaz v rámci části D komplexního zdůvodnění řešení, v němž je pod bodem 4.10.13. odůvodněna urbanistická koncepce využití Lokality 13 (Povel, Slavovín-sever a Nové Sady-sever). Mezi použitými podklady k této části odůvodnění je uvedena evidovaná územní studie: Urbanistická studie Slavonín-sever (z roku 2006) s poznámkou, že ke zpracování do územního plánu bylo částečně převzato řešení veřejných prostranství. Jak již bylo výše uvedeno, je navíc územním plánem ve vztahu k této lokalitě stanoveno, že využití území je podmíněno zpracováním další územní studie označené v územním plánu jako ÚS-106, která se týká ulic Arbesova – Durychova, jež je nakonec ve své finální podobě označována jako Územní studie Slavonín-sever, Durychova. Tento způsob odůvodnění veřejného zájmu na změně funkčního využití však je, jak již uvedl NSS ve zrušujícím rozsudku (str. 9 odst. 1), zcela nedostačující. NSS přitom odkázal na charakter územní studie jako podkladu pro pořizování územně plánovací dokumentace, v čemž je nutno spatřovat její základní poslání a nelze jí nahrazovat úkoly územně plánovací dokumentace samotné (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 2.1.2010 č.j. 1 Ao 2/2009-86). Na základě uvedeného krajský soud k této části návrhu uzavírá, že důvody změny funkčního zařazení pozemku parc. č. 533/27 jsou nepřezkoumatelné, a proto nelze posoudit jejich přiměřenost ve vztahu k zásahu do vlastnického práva navrhovatele. Pro úplnost krajský soud k územní studii ÚS-106 podotýká, a to zejména v souvislosti s navazující replikou navrhovatele, že obsahem správních spisů má za prokázané, že tato územní studie je v současnosti již zpracována a v souladu s ust. § 30 odst. 4 stavebního zákona jsou její data vložena do evidence územně plánovací činnosti. Skutečnost, že je nyní označována nikoliv jako územní studie Arbesova – Durychova, ale jako územní studie Slavonín-sever, Durychova, považuje krajský soud za právně bezvýznamnou. Krajský soud dále považuje za nutné vyjádřit se k argumentaci odpůrce uvedené v jeho posledním podání ze dne 20.8.2015, v němž odkázal na odůvodnění veřejného zájmu na vytvoření veřejného prostranství dotčené plochy na str. D27 bod 3.3.2. bod d) a dále na str. D157-158 pod 5.1. písm. b), c), a) ÚP. Označené pasáže odůvodnění ÚP Olomouc v prvém případě (str. D27) určují, co je to ochrana prostupnosti území, přičemž v podrobnostech odkazují na bod 5.1.1. koncepce veřejných prostranství. Ta je vymezena na str. D156-158 odůvodnění ÚP tak, že text obsahuje vymezení a požadavky na veřejná prostranství z pohledu právní úpravy a dále zdůrazňuje nutnost jejich prostupnosti a vyzdvihuje charakter veřejných prostranství jako koridoru pro pěší, cyklistickou a silniční dopravu. Označený text tedy v obecné rovině charakterizuje veřejné prostranství a zdůrazňuje jeho význam z hlediska veřejného zájmu. Ani toto odůvodnění však podle názoru krajského soudu nelze považovat za dostačující pro posuzovaný konkrétní případ, kdy došlo ke zcela zásadní změně funkčního využití, neboť naléhavost potřeby změny v posuzovaném případě z těchto obecných formulací nevyplývá. Navrhovatel dále namítl nedostatečné odůvodnění souladu územního plánu s cíli a úkoly územního plánování (§§ 18 a 19 stavebního zákona) a rozpor s nimi. Tyto námitky navrhovatel vznesl v souvislosti s absencí náležitého odůvodnění změny funkčního zařazení pozemku (str. 2 a 12 návrhu, str. 4 a 5 repliky k vyjádření odpůrce) s tím, že nebyly vyhodnoceny zájmy ostatních (soukromých) subjektů včetně hlediska harmonie mezi podmínkami a potřebami generací současných a budoucích (§ 18 odst. 1, 2 stavebního zákona) a nebyl posuzován veřejný zájem na potřebě změn v území (§ 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona). S ohledem na již shora učiněné závěry shledal krajský soud také tuto námitku důvodnou, a to v návaznosti na již vyslovenou nepřezkoumatelnost důvodů změny funkčního zařazení pozemku parc. č. 533/27. Tato vada způsobuje v uvedeném rozsahu také nepřezkoumatelnost územního plánu z hlediska dodržování § 18 odst. 1, 2 a § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Krajský soud zdůrazňuje, že tento nedostatek se týká pouze otázky změny funkčního zařazení, u níž absentuje řádné odůvodnění. Naopak pokud jde o komplexní zdůvodnění v části D odůvodnění územního plánu (bod 4.10.13.), je podle názoru krajského soudu koncepce využití lokality 13 odůvodněna zcela v souladu s požadavky §§ 18 a 19 stavebního zákona. Proto také nelze dospět k obecnému závěru, že územní plán je v části označené lokality v rozporu s cíli a úkoly územního plánování. Návrhový bod 4., v němž navrhovatel namítl, že odpůrce nezohlednil vydání územního rozhodnutí ze dne 20.1.2014 č. 11/2014 na umístění oplocení pozemku parc. č. 533/27, které bylo vydáno za účelem realizace navrhovatelova záměru využít pozemek k soukromoprávním účelům, soud důvodným neshledal. Jak shodně uvedli účastníci řízení, označené územní rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci, v odvolacím řízení bylo zrušeno a v dalším řízení byla žádost o vydání územního rozhodnutí zamítnuta, byť dosud nepravomocně. Podle ust. § 67 odst. 1 správního řádu konkrétním rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti. Ve smyslu ust. § 73 odst. 2 správního řádu teprve pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Toto ustanovení upravuje tzv. materiální právní moc rozhodnutí, tj. jeho závaznost pro zákonem stanovený okruh osob a orgánů veřejné moci. Teprve závaznost rozhodnutí znamená, že z něj vyplývají nová práva nebo nové povinnosti, případně obojí. Jelikož v posuzované věci územní rozhodnutí vydané dne 20.1.2014 nikdy nenabylo právní moci, nestalo se také nikdy právně závazným ani pro orgány veřejné moci, odpůrce nevyjímaje. Odpůrce proto nebyl povinen toto rozhodnutí v procesu přípravy ÚP Olomouc jakkoli zohlednit, neboť nikdy nenabylo materiální právní moci, takže se nestalo právně relevantním. Navíc bylo zrušeno ještě před vydáním ÚP Olomouc, čímž se věc vrátila znovu do procesu řízení o žádosti o vydání územního rozhodnutí. Na zrušené správní rozhodnutí je nutno pohlížet, jako by nikdy neexistovalo. Dočasná existence označeného územního rozhodnutí proto v posuzované věci nepředstavuje právní skutečnost, která by měla ve vztahu k posuzovanému opatření obecné povahy jakoukoliv právní relevanci. Námitka zvýšení škodlivých imisí v důsledku realizace plánovaného veřejného prostranství na ploše č. 13/156Z není obsažena v námitce navrhovatele ze dne 4.4.2014 a nebyla navrhovatelem vznesena v rámci procesu přípravy územního plánu ani jindy. Poprvé se objevuje až v soudním návrhu. V souladu s konstantní judikaturou se může soud návrhovým tvrzením zabývat i přes procesní pasivitu navrhovatele, pokud dojde k závažnému porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy (viz rozsudek NSS sp. zn. 1 Ao 2/2010). Typickým příkladem zásadního veřejného zájmu je např. zájem na ochraně životního prostředí, ochraně přírody a krajiny apod. Musí se tedy jednat o ochranu zájmů veřejných. V posuzované věci však navrhovatel uplatnil toto návrhové tvrzení na obranu svých soukromých práv a z tohoto pohledu je nutno je kvalifikovat jako námitku směřující vůči proporcionalitě řešení ve věci konkrétního pozemku. Taková námitka však měla své místo v rámci procesu přípravy územního plánu a nelze ji vznést poprvé v rámci soudního přezkumu, resp. soud se jí nemůže zabývat z důvodů, které již vyslovil na str. 14 odst. 3 tohoto rozsudku. Ani šestý návrhový bod krajský soud důvodným neshledal, neboť požadavek navrhovatele na další opakované veřejné projednání návrhu ÚP Olomouc nemá oporu ve stavebním zákoně. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že proces tvorby ÚP Olomouc proběhl v souladu s právní úpravou obsaženou ve stavebním zákoně, kdy byly dodrženy všechny předepsané postupy, a to rovněž ve vztahu k veřejnosti. Relevantně vznesené námitky a připomínky, které byly shledány opodstatněnými, byly zapracovány do úpravy původního návrhu OP Olomouc a provedené změny byly následně opět veřejně projednány. Ani závěry, které vyslovil krajský soud ohledně způsobu vypořádání navrhovatelem vznesené námitky odpůrcem, nezakládají důvod pro zpochybnění průběhu přípravy návrhu opatření obecné povahy, neboť soudem zjištěné nedostatky se vztahují pouze k tomuto konkrétnímu případu a nikoliv k procesu přípravy návrhu ÚP jako celku. Pro úplnost krajský soud podotýká, že obsahem správních spisů má za prokázané, že Zastupitelstvem Magistrátu města Olomouce byl ÚP Olomouc schválen dne 15.9.2014 a téhož dne byl formou vyhlášky zveřejněn také na úřední desce. Pokud navrhovatel okamžik vydání tohoto dokumentu zpochybňoval v replice k vyjádření odpůrce tvrzením, že vyhláška je datována dnem 12.9.2014, je jeho námitka nedůvodná. Lze plně akceptovat vysvětlení odpůrce, že datum 12.9.2014 se váže k založení dokumentu do programu správy spisové služby, což doložil elektronickou historií dokumentu. Shora uvedenou argumentací má krajský soud za obsahově vypořádané nejen návrhové body vyplývající z obsahu návrhu na zrušení územního plánu, ale také jejich další upřesnění dle repliky navrhovatele k vyjádření odpůrce doručené krajskému soudu dne 2.2.2015. Na základě uvedené argumentace krajský soud napadené opatření obecné povahy v části vymezení plochy 13/156Z v rozsahu pozemku parc. č. 533/27 zrušil, neboť v této části nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (§ 101d odst. 2 věta první s.ř.s.). Současně soud uvážil, že tento krok nijak zásadně nezasáhne do práv a povinností třetích osob, neboť je rozhodováno pouze ve vztahu k pozemku ve vlastnictví navrhovatele. Soud neshledal důvod k rozhodnutí ve vztahu k pozemkům navrhovatele parc. č. 555/2 a parc. č. 555/3, neboť tyto nejsou součástí plochy 13/156Z. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 76 odst. 1 s.ř.s. v návaznosti na ust. § 101b odst. 4 s.ř.s. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému navrhovateli vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplacení soudního poplatku za návrh ve výši 5.000,- Kč, ze zaplacení soudního poplatku za úspěšnou kasační stížnost ve výši 5.000,- Kč a dále z nákladů spojených s právním zastoupením, a to za 2 úkony právní služby po 3.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění). Celkově činí odměna právního zástupce částku 6.800,- Kč. Celkové náklady navrhovatele v tomto řízení dosahují částky 16.800,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud odpůrci k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud odpůrce zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který navrhovatele v řízení zastupoval.