79 C 19/2022 - 57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Kratinou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]o., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] pro zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba po zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 26. 1. 2022 domáhal přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 35 000 Kč (a souvisejícího úroku z prodlení v zákonné výši z dané částky jdoucího ode dne 8. 5. 2021 do zaplacení) za nepřiměřenou délku řízení ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOŠ“).

2. Oním nepřiměřeně dlouhým řízením mělo být řízení, které bylo vedeno před správními orgány a před [Anonymizováno] o obvinění žalobce z přestupku. [Anonymizováno] (dále též „správní orgán I. stupně“) doručil dne [datum] žalobci příkaz č. j. [adresa], kterým zahájil řízení o přestupku dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán prvého stupně vydal dne 23. 1. 2018 rozhodnutí č. j. [adresa], kterým byl žalobce z přestupku uznán vinným. Proti rozhodnutí prvého stupně žalobce podal řádně a včas odvolání, jež odvolací správní orgán, jako nadřízený správní orgán, pravomocně zamítl rozhodnutím ze dne 13. 3. 2018, č. j. [adresa]. Rozhodnutí druhého stupně bylo žalobci doručeno dne 14. 3. 2018. Žalobce rozhodnutí druhého stupně napadl správní žalobou podle § 65 a s. ř. s. u příslušného správního soudu, tj. u krajského soudu. Krajský soud rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] žalobu zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost. Rozsudkem NSS ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl rozsudek krajského soudu zrušen (stejně jako rozhodnutí správního orgánu druhého stupně) a věc byla vrácena odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení. Rozsudek NSS byl žalobci doručen dne 29. 10. 2020. Správní orgán druhého stupně následně vydal následně rozhodnutí č. j. [adresa] ze dne 23. 2. 2021, kterým rozhodnutí prvého stupně změněno. Předmětné rozhodnutí bylo žadateli doručeno dne 26. 2. 2021.

3. Žalobce uvedl, že řízení tedy trvalo více než 40 měsíců. Takovou dobu nelze považovat za přiměřenou, a to zejména s ohledem na povahu přestupkového řízení, které je řízením trestní povahy. Právo na projednání přestupku v přiměřené lhůtě zaručuje čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Řízení před správními orgány a navazující řízení před městským soudem je pak nutno považovat za jeden celek.

4. Při vyčíslení požadovaného odškodnění postupoval žalobce podle Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Za jeden rok činí výše zadostiučinění částku 15 000 Kč, v případě prvních dvou let pak 7 500 Kč. Řízení trvalo 40 měsíců. Základní částka tak činí 35 000 Kč. Tuto je pak dle žalobce potřeba zvýšit o 20 % s ohledem na povahu řízení, které je řízením o obvinění trestní povahy, a o dalších 20 % s ohledem na to, že předmětem řízení byl banální přestupek, jehož projednání nevyžadovalo náročnější dokazování. Ke snížení zadostiučinění o 40 % pak vede skutečnost, že řízení probíhalo ve třech instancích. Žalobce se rozhodl uplatnit nárok na náhradu výhradně na základě základní částky.

5. Žalobce dodal, že nárok na zadostiučinění uplatnil dne 7. 5. 2021 u žalované. Žalovaná tomuto nevyhověla.

6. Žalobce tedy požadoval, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci 35 000 Kč. Dále pak žádal, aby soud žalované uložil povinnost uhradit žalobci i úrok z prodlení z dané částky v zákonné výši jdoucí ode dne 8. 5. 2021 do zaplacení.

7. Žalovaná nárok žalobce neuznala.

8. Uvedla, že nárok u ní byl uplatněn dne 7. 5. 2021, a to prostřednictvím datové schránky [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná požadavek na finanční kompenzaci nevypořádala.

9. Žalovaná dále konstatovala, že řízení trvalo 3 roky, 4 měsíce a 14 dnů. Dle ní nebyla délka řízení nepřiměřeně dlouhá, a to s ohledem na počet instancí, které se na předmětném řízení podílely. Žalobci ani nemohla nevzniknout nemajetková újma, kterou by bylo namístě odčinit finančním zadostiučiněním. Jednalo se o méně závažný přestupek, nedisponující nezbytnou intenzitou, která by mohla vést k nejistotě ohledně výsledku řízení, které již nelze v právním státě tolerovat. Žalobce využil tzv. pojištění proti pokutám. V řízení docházelo k obstrukčním postupům s cílem protahovat řízení za účelem dosažení uplynutí prekluzivní lhůty pro rozhodnutí o přestupku; jedná se například o podání odporu bez doložení plné moci a rozporná tvrzení uplatněná žalobcem v přestupkovém řízení a v řízení před městským soudem. Na to ostatně upozornil i městský soud. Uplatnění nároku na odčinění nemajetkové újmy tak dle žalované představuje zneužití práva. Není možné, aby žalobci vznikla nemajetková újma odčinitelná finančně, pokud žalobce skrze své zmocněnce v řízení činil kroky směřující k prodloužení celkové délky řízení. Jedinou nejistotou žalobce bylo, zda se mu za použití obstrukční praktiky podaří vyhnout se trestu za přestupek.

10. Nad rámec uvedeného pak žalovaná konstatovala, že žalobce se předmětného přestupku dopustil. Přiznání zadostiučinění by tak bylo i v rozporu se ideou spravedlnosti, dobrými mravy a veřejným pořádkem. Nárok na odčinění újmy je nutno odvozovat od jednání, pro které byl žalobce stíhán, a musí tak být potvrzeno, že se tohoto jednání nedopustil, resp., že se nepodařilo prokázat, že by se tohoto dopustil. Nelze pak odhlédnout ani od toho, že žalobkyně musela vědět, že jsou splněny podmínky pro nástup její objektivní odpovědnosti jakožto provozovatele vozidla, v rámci správního řízení zcela rezignovala na jakoukoli obrannou argumentaci ohledně podstaty přestupků, jež jí byly kladeny za vinu, nelze hovořit o nejistotě ohledně výsledku řízení, která by měla být odškodněna, přičemž právě odškodnění nejistoty ohledně výsledku řízení je smyslem a účelem náhrady újmy způsobené v důsledku nepřiměřené délky řízení.

11. Žalovaná konečně odkázala na rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl vydaný ve skutkové obdobné věci.

12. Z uvedených důvodů žalovaná žádala, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

13. Soud učinil následující skutková zjištění:

14. Ze správního spisu správního orgánu I. stupně ([Anonymizováno]) vedeného pod sp. zn. sp. zn. [adresa], zjistil soud následující:

15. Dne [datum] vyhotovil Magistrát příkaz č. j. [adresa], kterým uznal žalobkyni vinnou ze spáchání 4 přestupků dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., kterých se dopustila [datum]., tím, [Anonymizováno] na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem, přičemž jejich porušení spočívalo v neoprávněném stání. Současně byla žalobkyni uložena pokuta ve výši [částka] a povinnost uhradit náklady řízení ve výši [částka]. [adresa] byl žalobkyni doručen dne [datum].

16. Dne 20. 10. 2017 byl Magistrátu prostřednictvím datové schránky doručen odpor žalobkyně, který v jejím zastoupení podala společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen „zmocněnec“). Současně s odporem byla doručena plná moc.

17. Dne 13. 12. 2017 vyrozuměl Magistrát žalobkyni o provedení důkazů mimo ústní jednání a možnosti seznámit se s těmito podklady a vyjádřit se k nim, a to dne 18. 1. 2018 v 10:00 hod. Vyrozumění bylo zmocněnci žalobkyně doručeno dne 13. 12. 2017 prostřednictvím datové schránky.

18. Dne 18. 1. 2018 byl sepsán protokol o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a provedení důkazů mimo ústní jednání. Žalobkyně ani její zmocněnec se nedostavili, neomluvili, ani nezaslali vyjádření.

19. Dne [datum] vypracoval Magistrát rozhodnutí č. j. [adresa], jímž uznal žalobkyni vinnou ze 4 přestupků provozovatele vozidla podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., za což jí uložil pokutu ve výši [částka] a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši [částka]. Toto rozhodnutí bylo zmocněnci žalobkyně doručeno dne 24. 1. 2018 do datové schránky.

20. Dne 24. 1. 2018 podala žalobkyně blanketní odvolání.

21. Dne 25. 1. 2018 vypracoval Magistrát usnesení, kterým vyzval žalobkyni k doplnění odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Zmocněnci žalobkyně bylo usnesení doručeno dne 25. 1. 2018.

22. Dne 12. 2. 2018 postoupil Magistrát odvolání se spisem Krajskému úřadu, kterému byl spis doručen dne 21. 2. 2018.

23. Dne [datum] vyhotovil Krajský úřad rozhodnutí č. j. [adresa], sp. zn. [adresa], kterým odvolání zamítl a rozhodnutí Magistrátu, ze dne 23. 1. 2018 potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 3. 2018.

24. Dne 28. 3. 2018 bylo rozhodnutí včetně spisové dokumentace doručeno Magistrátu.

25. Dne 14. 5. 2018 podala žalobkyně zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem [adresa] správní žalobu ke Krajskému soudu. Včetně komplexního odůvodnění.

26. Dne 22. 6. 2018 požádal Krajský úřad Magistrát o zapůjčení spisové dokumentace z důvodu probíhajícího soudního řízení.

27. Ze soudního spisu krajského soudu sp. zn. [spisová značka] a soudního spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] zjistil soud následující:

28. Dne 4. 10. 2018 byl dokončena předrozsudková agenda a spis byl předložen soudci.

29. Dne [datum] vyhotovil Krajský soud rozsudek č. j. [spisová značka], kterým žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne [datum] zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 6. 2020.

30. Dne 3. 7. 2020 podala žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu č. j. [spisová značka], ze dne 28. 5. 2020 kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

31. Dne [datum] vyhotovil Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. [spisová značka], kterým rozhodnutí Krajského soudu ze dne [datum] zrušil, a rovněž zrušil rozhodnutí Krajského úřadu ze dne [datum]. Důvodem zrušení byl nedostatečně formulovaný skutkový výrok rozhodnutí. Ostatní námitky žalobkyně byly shledány jako nedůvodné.

32. Dne 23. 2. 2021 vyhotovil Krajský úřad rozhodnutí č. j. [adresa], kterým změnil pouze výrokovou část rozhodnutí Magistrátu, ze dne [datum] v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu a ve zbývající části rozhodnutí Magistrátu potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 2. 2021.

33. Dne 7. 5. 2021 bylo žalované doručeno uplatnění nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle ZOŠ podané [tituly před jménem] [jméno FO] v zastoupení žalobce, a to s odůvodněním obsahově shodným s nyní podanou žalobou (podání [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 5. 2021 nazvané Uplatnění nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb.).

34. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud následující právní úpravu a související judikaturu:

35. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o.z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

36. Podle § 6 o.z.: (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

37. Podle § 8 o.z.: Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

38. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

39. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

40. Dle § 5 ZOŠ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

41. Podle § 13 ZOŠ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

42. Dle § 31a ZOŠ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

43. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. [spisová značka], také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 ZOŠ. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 ZOŠ, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu (správního orgánu) v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. [spisová značka]).

44. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami:

45. Předně je namístě uvést, že na posuzované řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a jimi zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zásadní je v tomto ohledu recentní judikatura Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, bod 48 odůvodnění, shrnuje, že „[n]a správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, zahrnující i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.“.

46. Soud nemá pochyb o tom, že přestupkové řízení je právě takovým řízením týkajícím se základního práva nebo svobody, a právo žalobce na přiměřenou délku předmětného řízení je tak dáno.

47. Bylo by tudíž v dalším kroku nutno zabývat se otázkou, nakolik byla celková délka předmětného řízení přiměřená. Po přezkoumání řízení dospěl soudce k závěru, že celková délka řízení nebyla nepřiměřená. Postup zejména správních orgánů hodnotí soud jako plynulý, směřující bez zjevných prodlev k rozhodnutí ve věci. Jako problematický soudce hodnotí časový interval, který u Krajského soudu v Brně nastal od dokončení předrozsudkové agendy po vydání rozhodnutí soudu ve věci. Celkem 18 měsíců trvající prodleva není odůvodnitelná ani nutností vypořádat se argumentačně s komplexním odůvodněním správní žaloby, a připadá na ni celá polovina celkové doby řízení. Další průběh řízení pak soudce hodnotí jako opět bezprůtahový. Dle soudce však s ohledem na celkový počet 4 instancí, které se musely věcí zabývat a bezproblémovy průběh u ostatních instancí, které vykompenzovaly prodlevu nastalou u krajského soudu, nelze hodnotit celkovou délku řízení i s ohledem na skutečnost, že o výsledku řízení nemohla být žalobkyně v nejistotě, jako nepřiměřenou, zakládající nárok na kompenzaci nemajetkové újmy.

48. Soud je dále názoru, že i kdyby byla celková délka řízení vyhodnocena jako nepřiměřená, není namístě vyhovět žalobcovu nároku na odčinění nemajetkové újmy. Výklad a použití právního předpisu (ZOŠ), které by vedly k tomu, že žalobci by mělo být přiznáno zadostiučinění za případnou nepřiměřenou délku řízení, by totiž byly v rozporu s dobrými mravy. Nelze připustit, aby žalobce těžil ze svého nepoctivého jednání, resp. zneužíval právo na náhradu nemajetkové újmy.

49. Rozpor s těmito elementárními principy tvořícími kostru soukromého práva založil fakt, že žalobce využil subjektu, který je spjat s institutem tzv. „pojištění proti pokutám“ poskytovaného [právnická osoba], a osobami spojenými s tímto subjektem ([jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]).

50. Orgánům soudní soustavy je známo, že [právnická osoba], společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] jsou subjekty, které využívají jako hlavní procesní strategii „obhajoby“ přestupců nejrůznější procesní obstrukce, kterými cílí na znepřehlednění řízení a na vytvoření procesních pastí, které následně povedou k chybám správních orgánů či soudů. Konečným cílem takového nepoctivého jednání je pak prodloužení řízení do doby, než uplyne prekluzivní lhůta pro rozhodnutí o přestupku, a správnímu orgánu tak nezbude, než přestupkové řízení zastavit.

51. V tomto ohledu lze odkázat na bohatou judikaturu soudů rozhodujících ve správním soudnictví.

52. Například v rozsudku ze dne 18. 12. 2018, č. j. [spisová značka], rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl, že „v nynější kauze měl stěžovatel ujednán smluvní vztah s [Anonymizováno], tedy subjektem, o kterém je soudu z jeho vlastní činnosti známo, že využívá jako hlavní procesní strategii nejrůznější procesní obstrukce. […] Hlavním cílem této strategie je zjevně zatížit správní orgán spoustou nadbytečných úkonů a následně „čekat“ na chybu správního orgánu.“ 53. K osobě zmocněnce lze také odkázat například na rozsudek [adresa] v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém uvedený soud konstatoval, že „je již notorietou, že [tituly před jménem] [jméno FO], jako jeden z řady zmocněnců, tj. např. [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], atd., je účelově a obstrukčně jednajícím zmocněncem v těchto přestupkových věcech, kdy "nikoli náhodou" podává žaloby advokát [tituly před jménem] [jméno FO] (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], k účelové a obstrukční strategii završené podáváním žalob [tituly před jménem] [jméno FO], srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], ze dne [datum] č. j. [spisová značka]). […] Ostatně to je zcela typické pro zmíněnou obstrukční a účelovou strategii, kterou završuje podaná žaloba obdobně jako v jiných věcech, kdy vystupují již výše zmínění zmocněnci a soudům známý [tituly před jménem] [jméno FO]. […] Pro zdejší soud, mající již dlouhodobé zkušenosti s obhajobou a aplikací účelové a obstrukční strategie v obdobných věcech ze strany advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], je to již notorietou (ostatně tyto případy zmiňuje už i bohatá judikatura NSS).“ (důraz přidán)

54. Poukázat pak lze dále například i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], [spisová značka]: „zmocněnkyně soustavně zneužívá procesní práva. Obstrukční praktiky společnosti [právnická osoba] dobře zná též NSS, a to z vlastní rozhodovací činnosti (také ve spojitosti s dalšími osobami, např. [právnická osoba], apod., všechny tyto osoby jsou propojeny v osobách [Anonymizováno]. a [právnická osoba]., jejich věci pak před soudy vesměs zastupuje nynější zástupce stěžovatelky advokát [tituly před jménem] [jméno FO], respektive advokát [tituly před jménem] [jméno FO]; k příkladnému výčtu abuzivních a obstrukčních taktik ve správním řízení srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne [datum], čj. [spisová značka], č. [Anonymizováno], věc [Anonymizováno]; rozsudek téhož senátu ze dne [datum], čj. [spisová značka], č. [Anonymizováno] bod 37; nebo rozsudky ze dne [datum], čj. [spisová značka]; ze dne [datum], čj. [spisová značka], bod 8, a mnohé další). Jak vysvětlil rozšířený senát ve věci [spisová značka], bod 37, hlavním cílem obstrukční strategie těchto osob ve správním řízení je „zjevně zatížit správní orgán spoustou nadbytečných úkonů a následně „čekat“ na chybu správního orgánu“.“ (důraz přidán)

55. V neposlední řadě pak soud cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]: „Ve vztahu k danému případu a postupu „profesionálních zástupců“ nabízejících „pojištění proti dopravním pokutám“ musí Nejvyšší správní soud odkázat na závěry předchozích rozhodnutí stran těchto zástupců (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] nebo rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), z nichž vyplývá, že Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxe identifikoval osoby kolem pana [právnická osoba]., které nabízejí „profesionální pojištění ochrany před pokutami v oblasti dopravních předpisů“ a které se soustředí na vytváření „procesních pastí“ za účelem znepřehlednění správního řízení a dosažení prekluze odpovědnosti zmocnitelů. Dále je správním soudům známa jejich činnost v řízeních ve vztahu k odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla podle ustanovení § 125f zákona o silničním provozu, zejm. jejich výmluvy na „osobu vzdálenou“, resp. na osobu zemřelou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Jedním ze znaků těchto profesionálních zástupců je rovněž to, že v řízení před správními soudy jejich „klienty“ zastupuje [tituly před jménem] [jméno FO], resp. [tituly před jménem] [jméno FO] (srov. rovněž přiměřeně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]). Uzavření samotné „smlouvy o pojištění proti pokutám“ je nadto podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], možné považovat za přitěžující okolnost při ukládání sankce jako zjevný projev neúcty k pravidlům silničního provozu. Nejvyšší správní soud proto obecně konstatuje, že s ohledem na výše uvedené může být i procesní postup, byť formálně bezvadný, s ohledem na okolnosti případu označen za zneužití práva.“ (důraz přidán)

56. Nepoukázat pak konečně nelze na to, že osoby poskytující zastoupení žalobci se nezdráhají ani praktik zcela za hranicí slušnosti a morálnosti, když příkladmo označují zesnulé osoby za řidiče u nich „pojištěných vozidel“. Nejvyšší správní soud přitom uvedené jednání označil za hyenismus (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

57. Žalobce se nechal v řízení zastupovat subjektem zaměřeným na vytváření procesních obstrukcí s cílem dosáhnout prekluze a zániku jeho odpovědnosti za přestupek. Výše uvedený postup odpovídá obstrukční taktice uplatňované tzv. [Anonymizováno]. Nejvyšší správní soud např. v rozsudku, sp. zn. [spisová značka], ze dne 4. 12. 2019, uvedl, že: „NSS samozřejmě nezpochybňuje obecné právo snést v řízení před soudem ve věcech správního trestání i takové námitky skutkové či právní, které přestupce neuváděl v řízení před správními orgány (usnesení rozšířeného senátu ze dne [datum], čj. [spisová značka], č. [Anonymizováno]). Nynější věc je však dle obsahu spisu spojena s tzv. [Anonymizováno], tedy subjektem, o kterém je správním soudům z vlastní činnosti známo, že využívá jako hlavní procesní strategii „obhajoby“ přestupců nejrůznější procesní obstrukce (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne [datum], čj. [spisová značka], č. [Anonymizováno]). Takovouto obstrukcí se může jevit i opakované podávání neodůvodněných odvolání osobami spojenými s touto „pojišťovnou“. Podání blanketního odvolání, většinou nikdy nedoplněného, je kombinováno s následným podáním komplexní žaloby. Takovýto postup zjevně hraničí se zneužitím práva (srov. k tomu nedávno rozsudek ze dne [datum], čj. [spisová značka], bod 18).“ Skutečnost, že také zmocněnec žalobkyně spadá do skupiny právnických osob založených za účelem pouze domnělého hájení práv fyzických osob ve správních řízeních, vyplývá mimo jiné z rozsudku [Anonymizováno], sp. zn. [právnická osoba], ze dne [datum], kde konstatoval, že: „způsob procesní obrany zmocněnce provozovatelů vozidel, ať se jedná o dřívější variantu „[právnická osoba]“, nebo novější „[Anonymizováno]“, je postaven na sdělování falešných nebo neověřitelných údajů řidičů vozidle, případně sdělování údajů osob, které s věcí nemají nic společného, příp. již zemřely“. [právnická osoba] „V rámci posuzované věci však figuruje společenství osob, jejichž obstrukční praktiky jsou více než dobře známé jak správním orgánům, tak správním soudům napříč Českou republikou, tudíž krajský soud nemá na základě níže uvedených důvodů o zákonnosti zastavení řízení o přestupku vedeném proti sdělenému řidiči pochyb. Zdejší soud k výše uvedenému odkazuje na rozsáhlou judikaturu [Anonymizováno] i rozhodnutí celé řady správních soudů týkající se činností společností [právnická osoba] a [právnická osoba], např. na rozsudek [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kde jsou přiblíženy procesní taktiky zmíněných společností (i dalších osob s nimi spojených), které zastupují obviněné z přestupků či správních deliktů v řadě správních řízení: „Námitky jsou ve správních řízeních uplatňovány de facto strojově, ve velmi obdobných podáních. Tyto postupy mají za cíl dosáhnout prekluze projednávaného přestupku tím, že vytvoří řadu procesních komplikací, v jejichž důsledku se správní orgány v určité menšině případů vlivem lidského faktoru zmýlí. Jednou z těchto metod je i opožděné namítání důkazních návrhů, které následuje omluvu z jednání, které již proběhlo, příp. rozporování fakticity doručení předvolání. Takové jednání zmocněnců přinejmenším hraničí se zneužitím práva, kterému není nutné poskytnout ochranu.“ (srov. dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

58. Žalobce zvolil v posuzovaném přestupkovém řízení obstrukční postup spojený se subjektem, jehož cílem je snaha o destrukci systému státní (i soudní) správy v oblasti dopravních přestupků jeho zahlcením a destrukce právních zásad prostřednictvím obstrukčních technik a účelových výkladů. Praktiky skupiny osob zastupujících žalobce byly soudy rozhodujícími ve správním soudnictví označeny za hyenismus. Hlavním smyslem a účelem jednání daných osob přitom bylo právě to přestupkové řízení prodlužovat a znepřehledňovat, aby došlo k uplynutí prekluzivní lhůty a aby nebylo možno o přestupku věcně rozhodnout a za tento případně uložit zákonný trest. Soud je názoru, že v takovém případě nelze žalobci přiznat zadostiučinění za případnou nemajetkovou újmu vzniklou případnou nepřiměřenou délkou řízení. Poskytnutí zadostučinění za jednoznačně nežádoucí jednání žalobce a jeho zmocněnců (zacílené právě na to, aby řízení probíhalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tj. dobu přesahující prekluzivní lhůtu) by bylo v jednoznačném rozporu s dobrými mravy. Žalobce, resp. jeho zmocněnci, jednali v řízení o přestupku nepoctivě, nelze tudíž nyní připustit, aby byli za toto nepoctivé jednání odškodněni. V tomto ohledu pak nelze přehlédnout ani § 1 o. s. ř., dle kterého je postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou případnou nepřiměřenou délkou řízení v nynější věci by přitom jistě bylo v naprostém rozporu s proklamovanými cíli občanského soudního řízení.

59. Již uvedené svědčí o tom, že žalobu žalobce je nutno zamítnout.

60. Dále je však nutno poznamenat, že k zamítnutí žaloby by vedly i další (na právě uvedeném důvodu nezávislé) důvody.

61. Zaprvé soud uvádí, že z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 4739/2009) vyplývá, že účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného podle § 31a ZOŠ je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. Pokud účastník v nejistotě není, dochází k vyvrácení domněnky vzniku nemajetkové újmy.

62. Na tomto místě je pak nutno zopakovat, že žalobce využil subjektu, který využívá procesní obstrukce. Jako možného pachatele označil nekontaktní osobu, která vystupuje i v jiných správních řízeních. Musel být srozuměn s tím, že tuto osobu se nepodaří dohledat a nastoupí tak objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za přestupek. Žalobce tedy nebyl v žádné nejistotě ohledně výsledku nyní přezkoumávaného řízení týkajícího se přestupku. Pokud přitom žalobce nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení, není zde žádná nemajetková újma, která by měla být kompenzována. I to postačí, aby žaloba byla zamítnuta.

63. Jak již bylo uvedeno, žalobce se nechal v řízení zastoupit osobami, jejichž činnost byla zaměřena na obstrukční snahu o nastolení takové procesní situace, která v konečném výsledku povede k zastavení přestupkového řízení z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty a návazně tak k nemožnosti věcného projednání přestupku. Tento cíl byl v nyní projednávané věci naplněn. V konečném důsledku byl žalobce shledán odpovědným za přestupek. Jedinou možnou nejistotou, kterou žalobce v řízení mohl trpět je, zda se podaří o přestupku rozhodnout v prekluzivní lhůtě, což bylo nepochybně jeho cílem. To ale není nejistota, která by u žalobce mohla vést ke vzniku nemajetkové újmy.

64. Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci by nebylo namístě přiznat zadostiučinění v penězích ani pokud by soud odhlédl od všech výše uvedených argumentů podporujících nedůvodnost jeho nároku a tento nárok by posoudil optikou kritérií pro posouzení ne/přiměřenosti délky řízení.

65. Jak vyplývá ze Stanoviska (Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), při řešení otázky přiměřenosti délky řízení není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) ZOŠ, které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

66. V nyní projednávané věci trvalo řízení od 12. 10. 2017, kdy byl žalobci doručen příkaz správního orgánu I. stupně do 26. 2. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Celé řízení tedy probíhalo po 3 roky, 4 měsíce, 14 dnů.

67. Soud proto přistoupil k posouzení, zda lze uvedenou délku považovat za přiměřenou, či nikoliv. V souladu se Stanoviskem zohlednil složitost případu, chování poškozeného (tj. žalobce, resp. jeho zmocněnců), postup příslušných orgánů (správního orgánu I. stupně, Ministerstva dopravy a městského soudu) a význam předmětu řízení pro poškozeného (žalobce).

68. Podle Stanoviska je v kroku zabývajícím se složitostí řízení nutno zohlednit procesní komplikace a skutkovou a hmotněprávní složitost případu. Vždy se má přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného. Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu (resp. přezkumného správního orgánu), pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační [závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti (viz např. rozsudek senátu druhé sekce Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 2. 2003, ve věci Tímár proti Maďarsku, stížnost č. 36186/97, odst. 35), povinnosti položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie či předběžném vyřešení ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.].

69. Nynější řízení se týkalo přestupku spočívajícího v parkování motorového vozidla na placeném stání bez zaplacení poplatku. Nejedná se tedy o nikterak typově složité řízení. V řízení pak nebylo prováděno ani nějak nadmíru složité dokazování. Nelze však přehlédnout, že žalobce činil v řízení procesní kroky, které dané řízení komplikovaly. Zaslal osobu, která měla vozidlo řídit, ač se zjevně jednalo o snahu zaměstnat správní orgán marnou snahou o její kontaktování, nedostavili se k seznámení s doklady o přestupku. Zmocněnec žalobce rovněž inicioval jednak odvolací řízení, a jednak soudní přezkum rozhodnutí o odvolání včetně kasační stížnosti; řízení tak probíhalo před čtyřmi orgány a reálně nemohlo na výsledku řízení nic změnit.

70. V dalším kroku se soud zabýval chováním poškozeného, tedy chováním žalobce, resp. jeho zmocněnce.

71. Podle Stanoviska jde o subjektivní kritérium, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu.

72. V rámci tohoto kritéria je nutno opětovně zohlednit, že žalobce byl v řízení zastoupen subjektem, jehož podnikatelská činnost je zaměřena a priori na obstrukční taktiky vedoucí k vytvoření procesních pastí a návazně pak na prodlužování řízení a uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku. Tyto praktiky přitom byly v projednávané věci aplikovány. Žalobce ani jeho zmocněnec se nikterak nesnažili o urychlení řízení. Ostatně, cílem zmocněnce žalobce bylo, aby řízení probíhalo co nejdelší dobu.

73. Dalším kritériem je postup orgánu veřejné moci během řízení; tento může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Zohlednit v tomto ohledu lze například delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi. Dodat lze, že toto kritérium souvisí s předchozími kritérii. Půjde tedy zejména o to, zda příslušný orgán v reakci na vzniklé procesní situace či v souvislosti s chováním účastníků využil či využíval všech jemu dostupných procesních prostředků, zda na podané návrhy reagoval bez prodlení či zda sám bez ohledu na chování účastníků řešením vedlejších (marginálních) otázek přispěl k celkové délce řízení Ohled je zde výjimečně možné brát i na dočasnou přetíženost konkrétního správního orgánu či konkrétní úřední osoby, avšak jinak by činitelé jako nedostatečná organizace práce, špatná personální situace, nedokonalá právní úprava atd., mající svůj původ uvnitř právního systému, neměly sloužit k ospravedlnění nepřiměřené délky řízení.

74. Pokud jde o postup správních orgánů, tento byl v naprosto převažující většině bezprůtahový. Správní orgán I. stupně činil veškeré kroky koncentrovaně a v přiměřených lhůtách. Za nežádoucím způsobem dlouhou je však nutno označit dobu před vydáním rozsudku krajským soudem. Na tomto místě je však nutno připomenout, že zmocněnec žalobce uplatnil ve správní žalobě rozsáhlé pensum námitek, které (bez legitimního důvodu) neuplatnit v předešlém správním řízení. Jakkoli tento postup soudní řád správní výslovně nezakazuje, nelze nezohlednit, že činnost krajského soudu nebyla „pouze“ činností přezkumnou, tak jak tomu má v zásadě v případě správního soudnictví být, nýbrž soudu připadlo, aby se jako první orgán zabýval nově uplatněnými námitkami žalobce. Na takový postup je logicky krajskému soudu namístě přiznat vyšší časovou dotaci. Dále je pak v tomto ohledu nutno podpůrně přihlédnout ke skutečnosti, že krajský soud byl zejména v uplynulé době, co se týče jeho správní části, neúměrně zatížen.

75. Dalším kritériem pak je význam řízení pro poškozeného, tedy pro žalobce. Dle Stanoviska jde o velmi důležité objektivní kritérium, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o [podezřelý výraz] řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky [podezřelý výraz] pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to,[Anonymizováno]o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. K těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal.

76. V nyní projednávané věci se jedná o řízení o přestupku spočívajícím v opakovaném neoprávněném parkování. Samotné přestupkové řízení podle silničního zákona není řízením se zásadně zvýšením významem. Toto se netýká osobní svobody, ochrany osobnosti, rodinně právních vztahů, osobního stavu či sociální oblasti. V daném řízení může dojít k uložení pokuty a zákazu činnosti. Ačkoliv je soud dalek toho bagatelizovat význam přestupkového řízení, není názoru, že by uvedené řízení bylo lze označit za zvýšeně významné. V tomto ohledu ostatně vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2023, č. j. 30 Cdo 2198/2023-276: „Dovolání žalobce nelze podle § 237 o. s. ř. shledat přípustným pro tvrzené nesprávné hodnocení významu posuzovaného (přestupkového) řízení s ohledem na jeho charakter, neboť jím prosazované závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, se netýkají řízení přestupkového a typově zvýšený význam řízení vztahují k řízení trestnímu, jež má nepochybně zásadnější dopad do osobních poměrů poškozeného. Ustálená judikatura přitom přestupkovému řízení typově zvýšený význam nepřisuzuje [srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek“.

77. Co pak týče konkrétního nyní posuzovaného řízení, v tomto šlo o přestupek podle § 125f odst. 1 silničního zákona, za který lze uložit pokutu do 10 000 Kč. Žalobci byla uložena pokuta [částka]. Daný trest byl přitom žalobci uložen ihned v počátku řízení, následně již nemohlo dojít ke zpřísnění daného trestu (§ 98 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v tomto ohledu srov. žalovanou odkazovaný rozsudek městského soudu ze dne 31. 8. 2023, č. j. 36 Co 213/2023-108). Uvedená sankce pak byla pravomocně potvrzena. Za popsaného stavu je soud názoru, že význam řízení byl pro žalobce nepatrný.

78. Po zohlednění všech uvedených zákonných kritérií je nutno dospět k závěru, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Význam řízení byl nadto pro žalobce nepatrný, pročež se přiznání finanční kompenzace nepřipadá v úvahu.

79. Soud tedy shrnuje, že žalobě nebylo lze vyhovět. Nárok žalobce není po právu. Soud v této souvislosti dodává, že si je vědom, že při řešení otázky, zda je soud oprávněn přihlédnout k výsledku posuzovaného řízení, Nejvyšší soud dospěl již v rozsudku ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009, k závěru, že účelem zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytovaného podle § 31a ZOŠ je odškodnit skutečnost, že poškozený byl po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. Samotný výsledek řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo (včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného), a tedy i pro stanovení případného odškodnění, zásadně rozhodný. Jednou z výjimek, kdy je však výsledek řízení relevantní, je situace, kdy se nejistota účastníka řízení ohledně výsledku řízení omezuje na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl. V takové situaci je vyvrácena domněnka vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4387/2015). Nyní nastalou situaci je přitom dle názoru soudu možno zařadit právě pod tyto situace.

80. S ohledem na uvedené tak soud žalobu zamítl v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

81. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1. vyjádření k žalobě ze dne 8. 1. 2024; 2. příprava na jednání před soudem dne 27. 2. 2024; 3. účast na jednání před soudem konaném dne 27. 2. 2024).

82. Určená náhrada nákladů řízení je splatná v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).