79 C 33/2022-150

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Kratinou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Anonymizováno IČO Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 185 304 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 250 Kč od 5.9.2022 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 139 054 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5.9.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto i odvolacího řízení v částce 39 026 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 185 304 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy. Žaloba byla odůvodněna tím, že proti žalobkyni bylo vedeno daňové řízení, které bylo zahájeno dne 25. 6. 2012 podáním daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za období květen 2012. Dne 10. 11. 2014 správce daně zahájil u žalobkyně jako daňového subjektu daňovou kontrolu, což je zachyceno v protokolu č. j. , adresa, . Po provedené daňové kontrole vydal správce daně dodatečný platební výměr č. j. , adresa, ze dne 04. 05. 2017 na daň z přidané hodnoty (dále také „DPH“) za zdaňovací období měsíce května roku 2012, jímž byla doměřena daň v celkové výši 766 990 Kč a současně předepsáno penále ve výši 153 398 Kč. Žalovaná brojila proti dodatečnému platebnímu výměru č. j. , adresa, ze dne 04. 05. 2017 odvoláním, které zamítlo Odvolací finanční ředitelství svým rozhodnutím ze dne 27. 8. 2018, č. j. , adresa, Daňový subjekt napadl rozhodnutí ze dne 27. 8. 2018, č. j. , adresa, žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s.ř.s."), kterou , Anonymizováno, zamítl rozsudkem ze dne , datum, , čj. , spisová značka, a kasační stížnost proti němu Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl žalobkyni doručen dne 31. 1. 2022. Celková délka řízení tak dle žalobkyně činila (ode dne 25. 6. 2012 do dne 31. 1. 2022) 9 let a 7 měsíců, přičemž do délky řízení se započítává i řízení před správním orgánem např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Žalobce tvrdí, že jde o dobu nepřiměřeně dlouhou a požádal žalovaného dne 5. 3. 2022 o přiznání o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (přílohou) podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/92 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "odškodňovací zákon"). Žalobci byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma. Žalobce uplatnil dne 5. 3. 2022 písemně u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 185 304 Kč. Žalobce nárokuje úroky z prodlení od 5. 9. 2022, tedy po uplynutí lhůty 6 měsíců pro předběžné projednání žádosti. Žalobkyně nikdy k průtahů v řízení nepřispěla. Podle žalobkyně je nutno výši zadostiučinění navýšit o kumulovanou inflaci ve výši 18,6 % za dobu od vydání stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (Rc 58/2011). Dle žalobkyně je nutné taktéž navýšit výši zadostiučinění o 20 %, jelikož bylo řízení zatíženo mimořádnými průtahy, když daňové orgány nečinily potřebné úkony ve lhůtách stanovených analogicky správním řádem. I řízení před správním soudem bylo dle žalobkyně zatíženo mimořádným průtahem, když podle žalobkyně činí lhůta pro vyřízení správní žaloby 6 měsíců až 1 rok, kdy tato lhůta byla překročena několikanásobně.

1. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci nemajetková újma vzniknout nemohla. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobkyně, že na celé řízení od podání daňového přiznání dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a s ním spojené právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Dle žalobkyně lze do celkové doby řízení zahrnout až řízení od vydání dodatečného daňového výměru ze dne 04. 05. 2017, kdy byla žalobkyni dodatečně doměřena daň a zároveň stanoveno penále, které lze ve vztahu k Úmluvě hodnotit jako druh majetkové sankce, na kterou již čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá. Dle žalované ovšem řízení nebylo v žádném případě nepřiměřené, když nesouhlasí s názorem žalované, že daňové řízení a daňovou kontrolu se analogicky aplikují lhůty dle správního řádu. Žalovaná poukazuje na § 262 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále také „daňový řád“) dle kterého se při správě daní správní řád nepoužije. Co se týče posouzení předpokladů pro posouzení částky přiměřeného zadostiučinění, tak žalovaná hodnotí řízení jako složitější po stránce věcné i právní, kdy byl posuzován nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, kdy byly ze strany správce daně nalezeny nestandardnosti, které v souhrnu prokazovaly existenci daňového podvodu. Ohledně jednání poškozeného má žalovaná za to, že v průběhu daňového řízení nebrojil žádným způsobem proti postupu správce daně a ani nevznášel podněty týkající se ochrany před případnou nečinností. Řízení probíhalo celkem ve čtyřech stupních, což lze z pohledu počtu rozhodujících orgánů hodnotit jako složitou věc, přičemž vzhledem k povaze a složitosti řízení daňové orgány nepřispěly k tvrzené nepřiměřené délce řízení. Žalovaná trvala na tom, že ani význam řízení pro žalobkyni nebyl nijak zásadní a hodnotí ho jako běžný.

2. Dne 9. 12. 2022 byl ve věci vynesen prvostupňový rozsudek, kterým soud přiznal žalobkyni částečně nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, spolu s náhradou nákladů řízení. Tento rozsudek byl odvolacím soudem zrušen dne 10. 5. 2023 pro nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpornost odůvodnění rozsudku. Proto bylo ve věci nařízeno další jednání.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti.

4. Mezi účastníky nebylo sporu a soud z rozhodnutí finančního ředitelství čj. , adresa, ve věci tedy , právnická osoba, ze dne tedy 27. 8. 2018., rozsudku , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve věci tedy , právnická osoba, proti žalovanému , Anonymizováno, a rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve věci tedy , právnická osoba, proti žalovanému , Anonymizováno, , proti rozhodnutí žalované ze dne , datum, a proti rozsudku , Anonymizováno, ze dne , datum, , a sdělení , Anonymizováno, ze dne 22. 3. 2022 o přijetí žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., zjistil, že dne 25. 6. 2012 daňový subjekt podal u , Anonymizováno, přiznání k DPH za zdaňovací období květen 2014. Dne 10. 11. 2014 správce daně zahájil u daňového subjektu daňovou kontrolu, což je zachyceno v protokolu č. j. , adresa, . Po provedené daňové kontrole vydal správce daně dodatečný platební výměr č. j. , adresa, ze dne 04. 05. 2017 na daň z přidané hodnoty (dále také „DPH“) za zdaňovací období měsíce května roku 2012, jímž byla doměřena daň v celkové výši 766 990 Kč a současně předepsáno penále ve výši 153 398 Kč. Daňový subjekt brojil proti dodatečnému platebnímu výměru č. j. , adresa, ze dne 04. 05. 2017 odvoláním ze dne 5. 6. 2017, které zamítlo , Anonymizováno, svým rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , adresa, . Daňový subjekt napadl rozhodnutí ze dne 27. 8. 2018, č. j. , adresa, žalobou ze dne 2. 11. 2018 podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s.ř.s."), kterou , Anonymizováno, zamítl rozsudkem ze dne , datum, , čj. , spisová značka, a kasační stížnost ze dne , datum, proti němu Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl daňovému subjektu doručen dne 31. 1. 2022.

5. Žalobce vyzval žalovanou k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem ze dne 5. 3. 2022 (žádost o náhradu škody ze dne 5. 3. 2022). Žalovaná v rámci předběžného projednání nárok žalobce odmítla svým vyjádřením k žádosti ze dne 29. 8. 2022 (vyjádření ze dne 27. 9. 2022).

6. Z provedeného rozhodnutí finančního ředitelství čj. , adresa, ve věci tedy , právnická osoba, a ze dne tedy 27. 8. 2018, rozsudek , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, ze dne tedy , datum, , a z rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, soud zjistil, že v předmětném řízení daňové orgány a následně i správní soudy dospěly k závěru, že žalobkyně se vědomě účastnila daňového podvodu na DPH tím, že se zapojila do řetězce společností a obchodů, kdy v průběhu tohoto řetězce došlo k neodvedení daně z přidané hodnoty. V důsledku tohoto zjištění byl žalobkyni odepřen odpočet daně z přidané hodnoty a byla doměřena daň a penále. Jednotlivá rozhodnutí jsou poměrně rozsáhlá, kdy rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství má celkem 22 stran, rozsudek , Anonymizováno, 33 stran a rozsudek Nejvyššího správního soudu celkem 17 stran. Do případu byl zapojen významný mezinárodní prvek v podobě spolupráce s několika daňovými správami ze zemí Evropské unie a do samotného řetězce byly zapojeny také společnosti z Německa, Holanska, Dánska a Slovenska. Obchody s niklovými a měděnými katodami, které byly předmětem zkoumání se podílely na celkových tržbách jen 1,44 %, a žalobkyně se jimi běžně nezabývala. K neodvedení daně došlo u přímých dodavatelů žalobkyně, kteří nebyli výrobcem, zpracovatelem ani úpravcem tohoto zboží. Od roku 2009 nezveřejňovali účetní závěrky, v Obchodním rejstříku měli zapsána jen virtuální sídla. Ceny zboží neodpovídaly cenám na Londýnské burze, ačkoliv tak dle výpovědi jednatele dodavatelů měly být určeny. Spolupráce žalované s předmětnými dodavateli nebyla bezproblémová, když , jméno FO, dlužila žalobkyni od roku 2011 necelých 5 mil Kč. Tento dluh byl splněn zápočtem mj. tak, že byly dodány sporné měděné katody. Byly potvrzeny závěry správce daně, že žalobkyně věděla nebo přinejmenším mohla z výše uvedených důvodů vědět o svém zapojení do řetězce firem, které se účastní daňového podvodu.

7. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

8. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo dopravy podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdškZ.

9. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

10. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, soud v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že se tím myslí i daňové řízení, které včetně daňové kontroly představuje právním řádem legitimizovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o řízení, jehož předmětem je základní lidské právo nebo svoboda, a tudíž žalobkyni svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 28 odst. 2 Listiny., (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. , spisová značka, ). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je jednoznačně aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítané daňové kontrole a navazujícím daňovém řízení a v navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ÚS ze dne 14. října 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20) posuzuje jako řízení jediné, a žalobce tak měl právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

11. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

12. Co se celkové doby řízení týče, právo žalobce bylo v předmětném správním řízení porušeno a řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když od zahájení správního řízení do skončení uplynula doba zjevně nepřiměřená složitosti věci, a to zejména v důsledku zjištěných průtahů v navazujícím soudním řízení. Řízení bylo zahájeno dne 10. 11. 2014, kdy byla u žalované na základě protokolu zahájena daňová kontrola, do 31. 1. 2022 (právní moc rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Celková doba řízení činila 7 let a 2 měsíce. Počátek průtahové řízení stanovovali žalobkyně i žalovaná odlišně a jednalo se o jednu ze sporných právních otázek. Soud v této otázce vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3118/2020, kde bylo argumentováno, že počátek průtahového řízení u daňových věcí, kde bylo podáno daňové přiznání a na jeho podkladě pak daňový orgán zahájil daňovou kontrolu, je nutné brát od okamžiku, kdy žalobce počne být v nejistotě ohledně výsledku předmětného řízení. V projednávané věci má soud za to, že podáním daňového přiznání u žalobkyně žádná nejistota vzniknout nemohla, jelikož, pokud by předpokládala, že bylo daňové přiznání podáno řádně, nemusí a běžně ani nenásleduje ze strany státu žádná reakce. Nejistota ohledně výsledku řízení může u daňového subjektu, který má dobrou víru ve správnost svého daňového přiznání nastat až ve chvíli, kdy je u něj ze strany daňového orgánu zahájena daňová kontrola. Proto byl soudem stanovený jako počátek průtahového řízení 10. 11. 2014. Tuto délku řízení je třeba již považovat za nepřiměřenou (nezákonnou), přičemž jako ještě přiměřenou hodnotí soud délku řízení před dvěma stupni daňových orgánů, kde i s ohledem na složitost věci, kde daňový orgán řešil otázku karuselového podvodu s odpočty DPH, když byl do věci zapojen i mezinárodní prvek a i s ohledem na počet daňových subjektů do něj zapojených se tak nejednalo o typově jednoduchou věc, se kterou se musely daňové orgány vypořádat. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že daňové orgány jsou při správě daní vázány lhůtami dle správního řádu. Předně, daňový řád aplikaci správního řádu při správě daní výslovně vylučuje, dále s ohledem na povahu daňové kontroly, jejíž rozsah se může zásadně lišit co do velikosti daňového subjektu či časového rozsahu dané kontroly, není dle soudu reálně možné, aby se na ní aplikovaly poměrně striktní lhůty stanovené správním řádem. Daňové orgány jsou nepochybně vázány maximálními lhůtami, ve kterých lze daň doměřit. Nelze z toho však dovozovat, že možnosti daňové kontroly jsou v těchto mantinelech neomezené. I zde je nutné mít na paměti korektiv přiměřenosti, který se však odvíjí od specifických okolností té konkrétní věci. S ohledem na složitost věci a zmíněný mezinárodní prvek soud považuje část řízení od zahájení daňové kontroly do rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství jako hraniční, ne však nepřiměřenou dané věci. I pokud by však byla délka této části řízení případně zhodnocena jako nepřiměřená, nedosahovala by takové intenzity, aby soud přistoupil na zvýšení zadostiučinění z důvodu mimořádných průtahů. Jako nepřiměřeně dlouhý vzhledem ke složitosti věci hodnotí soud následný soudní přezkum, kde by za přiměřené považoval rok trvající řízení u krajského soudu a rok a půl u Nejvyššího správního soudu. S ohledem na skutečnost, že řízení o správní žalobě trvalo více než dva roky a v jeho průběhu nastal roční průtah, kdy není patrné, z jakého důvodu nebylo se spisem vůbec pracováno, je tak i přes relativně rychlé vyřízení kasační stížnosti, které trvalo necelý rok, již nutné hodnotit celkovou dobu řízení přesahující 7 let jako nepřiměřenou. V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se soudu jeví v daném případě již jako nedostačující. Soud zároveň nezjistil, že by v průběhu řízení byl učiněn závěr o nečestném jednání žalobkyně, který by případně vylučovalo přiznání peněžitého zadostiučinění. Pro závěr o odmítnutí daňového odpočtu, který učinil daňový orgán, to nebylo nutné.

13. S ohledem na závěr soudu o nepřiměřené délce řízení se presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma.

14. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, by pak činila celkem 92 500 Kč. Soud přitom základní odškodnění určil na dolní hranici uvedeného rozmezí (15 000 Kč za rok řízení), neboť neshledal faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy. Soud dále snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu.

15. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem § 31a odst. 3 OdškZ. Ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se jednalo skutkově a právně o složitý případ, Celkově se jednalo se o řízení projednávané ve dvou stupních (dvoustupňové správní řízení) a následný dvoustupňový přezkum ve správním soudnictví. Daňový orgán řešil otázku karuselového podvodu s odpočty DPH, když byl do věci zapojen i mezinárodní prvek a i s ohledem na počet daňových subjektů do něj zapojených se tak nejednalo o typově jednoduchou věc Dále nebylo v řízení zjištěno, že by žalobce sám nějak zásadně přispěl k průtahům v řízení, neučinil jediný dotaz, z jakého důvodu stále nedošlo k rozhodnutí ve věci, nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. V návaznosti na tyto skutečnosti se soud rozhodl základní odškodnění krátit o 30 %.

16. Co se týče významu řízení pro žalobce, přičemž sám žalobce jen hodnotí jako běžný, na základě zjištění popsaných výše dospěl soud k závěru, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se musela být vědoma pochybností, ze kterých daňový orgán dovodil její vědomost o podezřelých okolnostech transakce, především realizované ceny, které nedávají ekonomicky smysl a skutečnost, že s tímto druhem zboží běžně neobchoduje, nemohla být v pochybnostech o výsledku řízení. Především pak s ohledem na skutečnost, že prověřované obchody se na jejím obratu podílely ani ne 1,5 %, je patrné, že případné doměřená daň ani případné penále, nebude mít na její fungování zásadní vliv. Z hlediska významu řízení pro žalobkyni se soud dále rozhodl krátit celkové odškodnění o dalších 20 %.

17. Jak bylo uvedeno výše, soud stanovil základní částku odškodnění na 15 000 Kč za rok řízení, přičemž první dva roky řízení ohodnotil částkou o polovinu nižší (tj. 7 500 Kč). Soud shledal důvod upravovat tuto částku z důvodu složitosti věci a významu řízení pro poškozeného. Z výše uvedeného důvodu soud základní výši odškodnění, které odpovídá částka 92 500 Kč (= 2 x 7 500 Kč + 5 x 15 000 Kč + 2 500 Kč) krátil o 50 %. Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka 46 250 Kč, kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci. Soud dále nepřistoupil na zvýšení zadostiučinění o kumulovanou inflaci, když s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci má za to, že výše přiznaného zadostiučinění je již v této výši naprosto odpovídající a přiměřená.

18. Pokud se jedná o nárok na navýšení zadostiučinění o kumulovanou inflaci soud uvádí, že Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). V souladu s výše uvedenými závěry považuje soud přiznanou výši náhrady nemajetkové újmy za zcela přiměřenou závažnosti vzniklé újmy a není zde žádný důvod ji dále navyšovat o inflaci. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.

19. Pokud pak žalobce žádal též o přiznání úroku z prodlení z přiznané částky, je třeba konstatovat, že do prodlení dle § 1968 o. z. se žalovaná dostala uplynutím 6-měsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., tj. počínaje 5. 9. 2022. Od tohoto dne je pak povinna žalovaná platit žalobci dle § 1970 o. z. též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná pouze částečně, ale výše plnění závisela na úvaze soudu, plně nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 026 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (jedná se o úkony: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalované ze dne 28. 4. 2022, replika k vyjádření žalované ze dne 15. 10. 2022 účast na jednání dne 9. 12. 2022, odvolání ve věci samé, vyjádření k odvolání žalované, dvě jednání u soudu prvního stupně dne 12. 9. 2023 a dne 2. 11. 2023) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč. Jelikož dle protokolu o jednání o odvolání u Městského soudu v Praze dne 10. 5. 2023 nebyl zástupně žalobkyně u tohoto jednání přítomen, nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů za tento úkon právní služby.