79 C 9/2020- 131

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Hemelíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o žalobě dle části páté o.s.ř. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou by žalobci [příjmení] [anonymizována dvě slova]. [jméno] a [anonymizováno]. [jméno] v [obec] – [část obce] se sídlem [adresa], [IČO] byly vydány pozemky KN parcelní [číslo] – zahrada ve výměře oddělené dle GP, to vše zapsáno pro [územní celek] na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žaloba, dle které by mělo být zrušeno rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] a spisové značky [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] a nahrazeno požadovaným rozsudkem, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi řízení na náhradě nákladů řízení částku 1 746 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u zdejšího soudu, kterou se domáhal, aby soud vydal žalobci pozemky KN parc. [číslo] zahrada ve výměře po oddělení GP a KN parc. [číslo] zahrada ve výměře oddělené GP, to vše zapsáno pro [územní celek], na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [anonymizováno] [okres] a tím nahradil rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] ze [datum], kterým bylo rozhodnuto, že se vydávají oprávněné osobě - žalobci nemovitosti uvedené v dotčeném rozhodnutí, jako pozemky v označení podle stavu v KN parc. [číslo] zahrada o výměře 401 m2 a KN parc. [číslo] zahrada o výměře 530 m2, a nevydávají nemovitosti uvedené v dotčeném rozhodnutí, jako pozemky v označení podle stavu v KN parc. [číslo] zahrada o výměře 705 m2 a KN parc. [číslo] zahrada o výměře 822 m2, to vše v kat. úz. [obec] (dále jen„ sporné pozemky“). Žalobce má za to, že správní orgán rozhodl na základě neúplných skutkových zjištění a na základě nesprávného právního posouzení věci a napadeným rozhodnutím byla dotčena práva žalobce, zejména pak právo žalobce na nápravu majetkové křivdy postupem podle zák. 428/2012 Sb. (dále jen„ ZMV“) a v návaznosti na ně i jeho právo na obnovu vlastnictví. Důvodem pro nevydání části sporných pozemků je podle správního orgánu překážka podle ust. § 8 (1) písm. (a) zák. 428/2012 Sb., neboť se má jednat o pozemky zastavěné, drobnými stavbami souvisejícími jednak s domem [adresa] (vlastníci manželé [příjmení]), jednak s domem [adresa] (vlastník [anonymizováno] [příjmení]). Nevydaná část původních pozemků má zajistit nezbytně nutný přístupu k domu [adresa], včetně kůlny na pozemku KN p. [číslo] k domu [adresa] včetně pozemku původní PK st. [parcelní číslo], po zaniklé původní stavbě žalobce a pozemku původní PK st. [parcelní číslo] (nyní oba součástí pozemku KN p. [číslo]) se stavbou otevřeného dřevěného přístřešku. Kůlna na p. [číslo] byla vybudovaná na pozemku bez stavebního povolení a bez souhlasu vlastníka ČR-SPÚ, dřevěný přístřešek na pozemku p. [číslo] není stavbou ani ve smyslu stavebního zákona ani ve smyslu občanského zákona a byl vybudován v roce 2016, bez stavebního povolení a bez souhlasu vlastníka, kterým byl podle správního rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [anonymizováno] [datum rozhodnutí] žalobce. Žalobce je tak vlastníkem pozemků KN p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] nově pak pozemků p. [číslo] p. [číslo] v kat. úz [obec], ale ponechání pozemků p. [číslo] p. [číslo] ve vlastnictví [anonymizováno] znamená, že žalobce nemá na svém pozemky žádný přístup, protože na jedné hranici pozemků se nachází historická stavba hospodářského objektu statku, dále jsou z obou stran obehnány historickou ohradní zdí a na protější straně kde přístup z veřejné komunikace, brání přístupu ponechané vlastnictví [anonymizováno], to vše s vyhlídkou budoucího převodu pozemků [anonymizováno] ve prospěch vlastníků domu [adresa] a [adresa], jako důsledek nevypořádání restitučního nároku žalobce jako celku. Žalobce má za to, podle stávající judikatury za zastavěný pozemek (tedy za pozemek, jehož plochu zabírá stavba jako taková) podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV nelze považovat takové plochy, na nichž jsou umístěny pouhé přístřešky, kolny, oplocení apod. pokud tyto stavby buď vůbec nejsou samostatnými věcmi v dřívějším soukromoprávním slova smyslu nebo se nejedná o stavby hlavní. Pro účely vlastníka domu [adresa] a vlastníky domu [adresa] postačí oddělená část nezbytného přístupu a část sloužící řádnému užívání nemovitosti.

2. Soud zjistil, že žalobce označil v žalobě účastníkem řízení i [anonymizováno 9 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] však nebyl účastníkem řízení, a proto s ním soud ve smyslu § 250a o.s.ř. přestal jednat.

3. Žalovaná [země] [anonymizována čtyři slova] následně sdělila soudu, že na základě dohody o jednání [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova] v řízení před soudy a jinými orgány namísto [anonymizována tři slova] ze dne [datum] má právo jednat v soudním řízení za stát [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova].

4. Podle § 21a o.s.ř. platí, že za stát před soudem vystupuje a) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených zvláštním právním předpisem, a b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech. Soud je tak povinen zjistit, kdo má za stát před soudem vystupovat. Rozhodnutí o tom se nevydává; závěr soudu se projeví v tom, že s Úřadem či jinou organizační složkou státu přestane jednat a začne jednat s jinou organizační složkou, která je příslušná za stát jednat. Soud uvedeným způsobem postupuje, i když žalobce označil v žalobě v souvislosti s označením státu jako účastníka řízení Úřad či jinou organizační složku státu nesprávně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.6.2005, sp.zn. 30 Cdo 629/2005). Ze shora uvedených důvodů je proto v daném případě příslušným jednat a vyjádřit se k žalobě [anonymizováno 7 slov].

5. Účastník ve svém vyjádření opětovně odkazál na odůvodnění rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizována dvě slova] [číslo], když z napadeného rozhodnutí správního orgánu vyplývá, že na předmětných pozemcích pp [číslo] k.ú. [obec] se nacházejí garáže, drobné stavby, studny, přípojky zemního plynu, napojení na čističku odpadních vod, přípojka na obecní kanalizaci. [adresa] a [adresa] požádali o dodatečné povolení staveb v říjnu 2017 a stavební úřad z tohoto důvodu přerušil řízení o odstranění staveb. V návaznosti na to přerušil řízení ve věci dodatečného povolení staveb pro existenci tzv. předběžné otázky, a to do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci určení vlastnického práva k pozemkům p. [číslo] k.ú. [obec]. S ohledem na uvedené zastává účastník řízení názor, že pokud se jedná o zemědělské pozemky, je v daném případě dán výlukový důvod ve smyslu ustanmovení § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Dále účastník řízení k žalobě uvádí, že dle jeho názoru je třeba jednoznačně postavit najisto, zda se v případě pp [číslo] o výměře 705 m2 a [číslo] o výměře 822 m2 k.ú. [obec] jedná o pozemky zemědělské či nikoli. Účastníku řízení je známo, že pp [číslo] k.ú. [obec] jsou vedeny v katastru nemovitostí druhem pozemku zahrada. V neposlední řadě zastává účastník řízení názor, že i pokud by soud zaujal názor, že předmětné pozemky jsou pozemky zemědělské, jejich případným vydáním by vzniklo tzv. holé vlastnictví, což není účelem restitučního procesu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 4692/2017). Účastník řízení v návaznosti na shora uvedené navrhuje, aby si soud prvního stupně vyžádal vydání rozhodnutí [anonymizováno] ve smyslu § 17 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., rozhodnutí orgánu [anonymizována dvě slova] (odbor životního prostředí [stát. instituce], oddělení zemědělství, lesnictví a myslivosti) ve smyslu § 1 odst. 4 z.č. 334/1992 Sb. a provedl místní šetření ohledně předmětných pozemků.

6. Krajský soud v Praze, jako věcně a místně příslušný soud, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 249 a násl. o.s.ř. a dospěl k závěru, že opravný prostředek byl podán osobou oprávněnou a včas, není však důvodný.

7. Soud po provedeném dokazování listinnými důkazy a místním šetření, o jejichž pravosti neměl důvod pochybovat, dospěl k těmto skutkovým zjištěním (§ 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“):

8. Mezi stranami nebylo sporné, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 482/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostim, v platném znění, (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“), a že povinnou osobou ve smyslu § 4 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání je [anonymizována dvě slova] [země] vykonávající správu majetku státu na základě § 17 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlatnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Jeho právním nástupcem je Česká republika; k výkonu práv a povinností vyplývajících z postavení povinné osoby je příslušný [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

9. Z výpisu z katastru nemovitostí pro k.ú. [obec], [územní celek], [list vlastnictví] bylo zjištěno, že vlastníkem nemovitostí – pozemky parc. [číslo] je Česká republika, přičemž příslušnost hospodařit s majetkem státu je [anonymizována tři slova]. Pozemky jsou zapsány jako zahrada. Způsob ochrany je zemědělský půdní fond.

10. Z rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [datum], doručeného žalobci dne [datum], soud zjistil, že bylo rozhodnuto tak, že se vydávájí oprávněné osobě – žalobci nemovitosti uvedené v dotčeném rozhodnutí, jako pozemky v označení podle stavu KN par. [číslo] zahrada o výměře 401 m a KN parc. [číslo] zahrada o výměře 530 m, a nevydávají se nemovitosti uvedené v dotčeném rozhodnutí, jako pozemky v označení podle stavu v KN parc. [číslo] zahrada o výměře 705 m a KN parc. [číslo] zahrada o výměře 822 m, to vše k k.ú. [obec]. Správní orgán své rozhodnutí odůvodnil tak, že jsou splněny předpoklady pro uplatnění nároku oprávněnou osobou a to, že oprávněná osoba vlatnila sporný majetek k rozhodnému datu [datum] a byl jí odňat bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy ve smyslu § 5 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, přičemž rozhodl, že sporné pozemky uvedené v žalobě jako oprávněné osobě nelze vydat, neboť je dána překážka dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, neboť se má jednat o pozemky zastavěné drobnými stavbami související jednak s domem [adresa] a jednak s domem [adresa].

11. Z geometrického plánu vypracovaného [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl vypracován pro vyznačení průběhu věcného břememe pro pozemky parc. [číslo].

12. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] ohledně pozemku parc. č. st. [číslo] bylo zjištěno, že vlastníkem tohoto pozemku se stal [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

13. Z kupní smlouvy uzavřené dn [datum] ohledně pozemku parc.č.st. [číslo] bylo zjištěno, že vlastníky tohoto pozemku se stali [jméno] a [jméno] [příjmení].

14. Skutková zjištění z provedených důkazů (žaloba proti rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [datum], rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] [rok], rozsudek [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací], jímž byla žaloba zamítnuta, a kasační stížnost ze dne [datum] proti rozhodnutí [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací]) jsou významná ohledně stanovení řádného a správného postupu správního orgánu, který měl za následek vydání napadeného rozhodnutí.

15. Žalobce v průběhu řízení uvedl, že by případně omezil svůj požadavek na vydání části pozemků KN parc. [číslo] v k.ú. [obec] tak, aby jim byl umožněn alespoň přístup k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] když na tyto pozemky nemá žalobce přístup, neboť jednak jsou ohraničené památkově chráněnou zdí, jednak rybníkem a jednak stodolou, která je však pronajata třetí osobě. Žalobce k tomuto upravenému požadavku předložil soudu mapu s novým vytyčením případné přístupové cesty a navrhl případně zpracovat geometrický plán.

16. Vzhledem k tomu, že lze přistoupit ke zpracování geometrického plánu až v průběhu řízení samotného (viz např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1217/2009), a z podání účastníka, jakož i z předložené mapy bylo zřejmé, čeho se žalobce domáhá, nebylo tak důvodu pochybovat o tom, o jaké části pozemku se návrh týká (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015).

17. Nicméně soud tento požadavek neposoudil jako změnu žaloby, resp. částečné zpětvzetí, když k tomu nebyl podán příslušný návrh ve smyslu § 42 o.s.ř.

18. Žalobce vzal následně žalobu co do rozsahu vydání pozemku KN parc. [číslo] po oddělení GP zpět., a proto soud řízení v tomto rozsahu usnesením zdejšího soudu ze dne 17. května 2021 č.j. 79 C 9/2020-119 zastavil. Tím pádem odpadl důvod vést dokazování týkající se tohoto pozemku (zejména pak zabývat se námitkou žalobce ohledně památkově chráněné zdi).

19. Z místního šetření ohledně pozemku KN parc. [číslo] bylo zjištěno, že na předmětném pozemku se nachází rodinný dům. Kolem danému domu vede zpevněná přístupová cesta. Při levé hranici pozemku (pohledem od veřejné komunikace) se nachází zděný plot, před ním je zčásti trávník, zčásti upravená plocha na parkování aut, dále je historická garáž, kterou vlastník rodinného domu zrekonstruoval, kde se nacházela jímka, kterou nyní využívá jako přepadovou jímku. Další jímka se nachází rovněž v dané části pozemku a to před domem. Kolem domu se nachází upravená zahrádka s vegetací. Po pravé straně pozemku (pohledem z veřejné komunikace) se rovněž nachází vegetace. Dále bylo z místního šetření zjištěno, že na pozemky KN p. [číslo] se lze dostat stodolou ve vlastnictví žalobce, která je však pronajata třetí osobě a dále i přes pozemky p. [číslo] které jsou také ve vlastnictví žalobce. Na těchto pozemcích se sice nacházejí různé věci a nepořádek, ale nejedná se žádné trvalé stavby.

20. Po zhodnocení všech v řízení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a co uvedl jediný účastník řízení, soud dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej tvrdil žalobce a ostatně potvrdil ve svém vyjádření i [anonymizováno 7 slov] [územní celek] [anonymizována čtyři slova] (§ 250c odst. 2 o.s.ř.). Ve věci nebylo (stručně vyjádřeno) pochybností o tom, že [anonymizováno 7 slov] [územní celek] [anonymizována čtyři slova] nevydal nemovitosti – pozemek v označení dle stavu KN parc. [číslo], zahrada o výměře 822 m, to vše v k.ú. [obec]. Důvodem pro nevydání části sporného pozemku byla překážka podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, neboť se má jednat o pozemek zastavěný drobnými stavbami souvisejícími s domem [adresa], jehož vlastníkem jsou manželé [příjmení].

21. Věc bylo nutno nejprve posoudit zásadně v rovině právní, a to v tom smyslu, zda se jedná o pozemky zemědělské, neboť jestliže soud v řízení ohledně majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi podle zákona č. 428/2012 Sb. zjistí, že nárokované pozemky mají zemědělský charakter, vysloví nedostatek pravomoci a věc postoupí pozemkovému úřadu.

22. Nejvyšší soudu se ve svém rozhodnutí (sp. zn. 28 Cdo 4254/2017 ze dne 16. 7. 2018) zabýval výkladem pojmu zemědělská nemovitost a zaujal názor, že k zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu se vyžaduje splnění dvou předpokladů: znaku formálního daného označením pozemku v katastru nemovitostí druhem kultury uvedeným v § 1 odst. 2 zákona 53/1966 Sb. (§ 1 odst. 2 z.č. 334/1992 Sb.) a rovněž znaku faktického představovaného okolností, že takový pozemek je anebo byl a nadále má být zemědělsky obhospodařován. Pokud není přítomen materiální aspekt, nelze pozemek považovat za součást ZPF, i kdyby byl v katastru nemovitostí formálně veden v některé kategorii zemědělské půdy.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1558/2020 při posuzování, zda se jedná o pozemek zemědělské či nezemědělské povahy je soud povinen si provést vlastní vyhodnocení této otázky.

24. S ohledem na fakt, že se jedná toliko o vyšetření procesních podmínek, a nikoli posouzení samotného merita sporu, není účelné, aby si soud pro úsudek o způsobu využití sporných pozemků k [datum] zjednal skutkový podklad standardně vedeným dokazováním, neboť (jak již bylo dříve judikováno) při zkoumání podmínek řízení, které je nutné odlišit od zjišťování skutkového stavu věci, se neprovádí dokazování ve smyslu § 120 a násl. o. s. ř., nýbrž toliko šetření, tedy postup méně formální, při němž se ustanovení upravující dokazování použijí jen přiměřeně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4053/2015). Je však nepochybné, že otázce, zda byly pozemky ve skutečnosti k rozhodnému datu užívány zemědělsky či jinak, je třeba věnovat pozornost a nelze se přes ni přenést poukazem na jejich evidenční status.

25. Ze shora uvedeného je zřejmé, že jeden z předpokladů, tj. znaku formálního daného označením pozemku v katastru nemovitostí druhem kultury, je splněn, neboť toto vyplývá z katastru nemovitostí.

26. Podle § 2 písm. b), bod. č. 1 zákona 428/2012 Sb. se zemědělskými nemovitostmi pro účely daného předpisu rozumí mimo jiné pozemky, které ke dni [datum] tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely. Zemědělským půdním fondem je„ zemědělsky obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědelsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není.“ 27. Soud však dospěl k závěru, že i druhý předpoklad je naplněn, když se fakticky jedná o pozemek, který byl a nadále je obhospodařován zemědělsky. Toto zjištění pak vyplývá z poznatků správního orgánu, jakož i místního šetření, které bylo soudem provedeno, neboť daný pozemek je užíván jako zahrada nejméně od roku 1984, na které jsou osázeny - trávník, stromy, keře a záhony.

28. Zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi – dále jen„ ZMV“) upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu (dále jen„ registrované církve a náboženské společnosti“), v období od [datum] do [datum] (dále jen„ rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi. Podle § 2 ZMV se původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností rozumí věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností, Náboženské matici nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům. Podle § 3 písm. b) ZMV je osobou oprávněnou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti. Podle § 5 písm. a) ZMV se za majetkovou křivdu považuje odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

29. Žalobce je tak osobou oprávněnou podle § 3 písm. b) ZMV k vydání nemovitosti ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěl právní předchůdce žalobce v rozhodném období v důsledku skutečností uvedených v § 5 písm. a) ZMV.

30. Mezi účastníky zůstalo však sporným to, zda existují překážky bránící vydání předmětné nemovitosti, stanovené v § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Popř. zda se jedná o pozemky, které funkčně souvisí s pozemky ve vlastnictví žalobce.

31. Podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV platí, že věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

32. Z daného lze dovodit, že za zastavěný pozemek se považuje pouze ta část povrchu zemského, která je zastavěná anebo se stavbou bezprostředně souvisí a je nezbytně nutná k užívání stavby. Zastavěným pozemkem proto není celá parcela, tj. pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem (k tomu srov. rozsudek NS ČR sp.zn. 28 Cdo 370/2008). ZMV poté vymezuje pojem stavby jako“ stavbu nebo část stavby schopnou samostatného užívání.” Soudní praxe poté doplnila, že stavbou ve smyslu jiných restitučních předpisů je stavba mající charakter nemovité věci (viz. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 28 Cdo 897/98, rozhodnutí NS ČR sp.zn. 28 Cdo 1142/2001). A dále, že se má se jednat o stavbu relativně trvalého charakteru – tedy stavbu, kterou nelze přemístit na jiné místo bez nežádoucích obtíží spočívající zejména v neúměrných nákladech, v technické náročnosti, v nebezpečí nadměrného poškození nebo znehodnocení (viz. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 28 Cdo 2777/2008, rozhodnutí NS sp.zn. 28 Cdo 2224/2002). Zjednodušeně řečeno je stavbou budova, kde je již jednoznačně a nezaměnitelně patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (viz rozsudek NS sp.zn. 22 Cdo 2534/2000), popř. garáž či budova pod povrchem pozemku (viz. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 2 Cdon 1438/96). V případě, že je pozemek zastavěn stavbou jiného vlastníka než státu nebo oprávněné osoby, se znaky zřízení v souladu se stavebním zákonem a užívání (tj. že k zastavění pozemku došlo po té, kdy se pozemek stal předmětem majetkové křivdy, stavba musela být zřízena v souladu se stavebním zákonem a je v současné době užívána), nevyžadují.

33. Za zastavěný pozemek se považuje také část pozemku se stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k jejímu užívání. Z daného lze pak dovodit, že překážkou vydání pozemku v rámci majetkového vyrovnání s církvemi může být rovněž fakt, že dotčený pozemek tvoří součást nedělitelného funkčního celku (areálu) se stavbou ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV.

34. Na předmětné části pozemku KN parc. [číslo] je vyjma hlavní budovy (vydání pozemků pod nimi se žalobce nedomáhá), kolna, uliční ploty a venkovní úpravy, které náleží manželům [příjmení] dle kupní smlouvy ze dne [datum], rovněž i zčásti zpevněná cesta, které jsou bezprostředně využívány s budovou hlavní za účelem provozu budovy a případné přemístění těchto staveb by bylo spojeno s neúměrnými náklady, s technickou náročností a znehodnocením.

35. Místním šetření bylo sice zjištěno, že levá část předmětného pozemku podél hranice s rybníkem (o kterou měl žalobce největší zájem) není vyjma kůlny zastavěna žádnou další viditelnou stavbou, a proto by bylo možné s odkazem na shora uvedené tuto část předmětného pozemku oddělit a vydat osobě oprávněné. Soud se však v tomto případě i s odkazem na judikatorní závěry (viz. např. Rozsudek NS ČR ze dne 17.6.2015, sp.zn. 28 Cdo 4086/2013 či rozsudek NS ČR ze dne 1.9.2016 sp.zn. 28 Cdo 3938/2015) přiklonil k argumentaci účastníka, že překážkou vydání pozemků může být i funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutno rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Komentářová literatura uvádí, že funkčně související věci jsou věci tvořící společně jeden funkční celek, např. stavba s okolními pozemky a přístupovou cestou, areál kláštera apod. a že funkční souvislost se posuzuje ve vztahu ke skutečné funkci daných věcí a neomezuje se proto pouze například jen na bezprostřední sousedství. Vedle funkční souvislosti však může být též překážkou i výměra pozemků, jež mají být vydány, v přiměřeném poměru či naopak nepoměru vůči ostatním pozemkům v areálu. A rovněž nelze ani opomenout, s ohledem na argumentaci žalobce o budoucím využití předmětného pozemku, výklad Ústavního soudu (nález ÚS ze dne 21.1.2015, sp.zn. II ÚS 536/14 a nález ÚS ze dne 1.7.2014, sp.zn. I ÚS 581/14), který nepřipouští naturální restituci tam, kde by tato vedla k situaci, že by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícímu účelu restituce.

36. K tomu soud dodává, že ani argumentace žalobce, že nemá přístup na své pozemky KN p. [číslo] p. [číslo] tak nemůže obstát, když bylo místním šetření zjištěno, že na tyto pozemky se dá dostat jednak přes stodolu ve vlastnictví žalobce a jednak i přes pozemek sousedící se stodolou p. [číslo] na kterém se nenachází žádné stavby.

37. Soud tak s ohledem na shora uvedené vzal v úvahu hledisko širší funkční souvislosti pozemků s okolními nemovitostmi, hledisko využitelnosti pozemků oprávněnou osobou a hledisko účelu restituce a dospěl k závěru o naplnění překážky bránící restituci obnovením vlastnického práva oprávněné osoby, tj. žalobce, když předmětný pozemek je nedílnou součástí staveb v rámci celého uzavřeného komplexu a je vyloučené nerušeně užívat tento areál bez tohoto pozemku, resp. jeho části.

38. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto v souladu s ustanovením § 250i o.s.ř. svým rozsudkem návrh zamítl, neboť [anonymizováno 7 slov] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek] rozhodl o věci správně.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal účastníkovi, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 746 Kč Tyto náklady sestávají z náhrady dle § 151 odst. 3 OSŘ v částce 300 Kč za každý z 5 úkonů podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) zákona č. 254/2015 Sb., a dále z cestovní náhrady, a to v souvislosti s cestou na místní šetření realizovanou dne [datum] za 40 ujetých km v částce 246 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 429/2011 Sb. při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km a 4,4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 429/2011 Sb.

40. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení