7Cmo 205/2016

Rubrum

Došlo-li po vzniku společnosti v režimu obchodního zákoníku ke snížení počtu jednatelů změnou společenské smlouvy, musel být tento počet jednatelů ze společenské smlouvy i nadále zřejmý, tj. určitelný (požadavek na určitost právních úkonů dle dřívějšího občanského zákoníku). Mohlo se tak stát výslovným vyjádřením počtu jednatelů, a to určitou základní číslovkou, přípustné však bylo (stejně jako v případě určení „prvních“ jednatelů) určení „dalších“ jednatelů přímo ve společenské smlouvě, čímž byl de facto také stanoven počet jednatelů. Jak podle obchodního zákoníku, tak podle zákona o obchodních korporacích, počet jednatelů tvoří obligatorní náležitost společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným. Sepis tzv. podkladových notářských zápisů či provádění přímých zápisů skutečností notářem do veřejného rejstříku není oprávněn vykonávat notář praktikující mimo tuzemskou jurisdikci. Ze zákona nevyplývá, že by údaj o předmětu podnikání obchodní společnosti - dosud zapsaný v obchodním rejstříku a odpovídající předmětu podnikání stanoveném v zakladatelském dokumentu, měl být totožný s označením živnostenského oprávnění a takto zapsán do obchodního rejstříku. Má-li navrhovaný zápis změn do obchodního rejstříku pouze deklaratorní povahu, je třeba v případě zpětvzetí takového návrhu - je-li současně doložen příslušnými listinami - rozhodnout o neúčinnosti takového zpětvzetí a navrhované změny zapsat. V případě rozhodnutí jediného společníka s.r.o. o zrušení společnosti s ručením omezeným musí být dodržena zpřísněná forma veřejné listiny - notářského zápisu. Z žádného platného a účinného zákonného ustanovení (a to ani dle předchozí právní úpravy účinné do 31.12.2013) nevyplývá, že by povolání likvidátora do funkce u s.r.o. muselo být učiněno ve zpřísněné formě notářského zápisu.

Výrok

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci navrhovatele: CA C. P., spol. s r.o., se sídlem P., identifikační číslo osoby, o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2015 č.j. C 17895/RD17/MSPH, Fj 115685/2015, t a k t o :

Odůvodnění

Usnesení soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc s e v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že návrh na zápis změn ze dne 27. dubna 2015 pod Fj 115685/2015/MSPH se odmítá (výrok I.) a navrhovateli se po právní moci tohoto usnesení vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč (výrok II.). V odůvodněníuvedl, že navrhovatel se návrhem domáhal zápisu změn ohledně výše uvedené obchodní společnosti do obchodního rejstříku. K návrhu doložil osvědčení listinou - zápis sepsaný dne 20. 1. 2015 doktorem Ch. G., LL.M., zástupcem veřejného notáře doktora J. B., se sídlem úřadu v S., čestné prohlášení JUDr. L. K. pro účely jeho zápisu likvidátora navrhovatele do obchodního rejstříku s úředně ověřeným podpisem a kopii výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku. Dne 5. 5. 2015 soud usnesením navrhovatele vyzval, aby předložil změnu společenské smlouvy, která bude obsahovat předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a počet členů statutárního orgánu, ve formě notářského zápisu a rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti s likvidací a o povolání likvidátora ve formě notářského zápisu s tím, že pokud uvedené listiny nebudou soudu ve lhůtě stanovené předloženy, soud návrh odmítne. Podáním došlým soudu dne 26. 5. 2015 navrhovatel soudu sdělil, že o změně společenské smlouvy, pokud jde o předmět podnikání "výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona", nebylo rozhodováno, dále vzal návrh částečně zpět, a to, pokud jde o zápis počtu jednatelů, a dále uvedl, že rozhodnutí o zrušení s likvidací a jmenování likvidátora bylo vydáno v předepsané formě, když byl doložen shora uvedený notářský zápis, a odkázal na článek 21 odst. 1 stále závazné smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích. Soud dále uvedl, že vyhotovení notářských zápisů předpokládá nepochybně znalost českého práva, notářský zápis má zákonem předepsané zvláštní náležitosti a nahrazuje přezkumnou činnost českého soudu. Zavedení notářských zápisů se zvláštními náležitostmi bylo důvodem pro opuštění věcného přezkumu podaného návrhu a zavedení tzv. registračního principu. Z uvedeného je tedy nepochybné, že pod pojmem notářský zápis se podle zákona o obchodních korporacích rozumí notářský zápis sepsaný podle českého práva (má českým právem předepsané zvláštní náležitosti) notářem České republiky. Uznání cizího notářského zápisu ve smyslu § 64 písm. a) zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním brání výlučná pravomoc českého notáře k jeho sepisu. České předpisy upravující obchodní společnosti je dále možné považovat za tzv. imperativní či nutně použitelné normy, od kterých není možné se odchýlit a je nutné je aplikovat vždy, včetně ustanovení o notářském zápisu, a takový notářský zápis může dle názoru soudu vyhotovit pouze český notář. Jiné listiny ve stanovené lhůtě ani později soudu předloženy nebyly. S ohledem na uvedené proto soud rozhodl dle § 86 písm. e) z.v.r. a návrh odmítl. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání uvedl, že pokud jde o změnu zápisu předmětu podnikání, vychází podaný návrh z přechodných ustanovení z.č. 130/2008 Sb., konkrétně čl. II bod 10, podle kterého se předměty podnikání ohlašovacích živností volných podle zákona č 455/1991 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. mimo jiné i dosud zapsané živnosti činnost účetních poradců, činnost organizačních a ekonomických poradců a vedení účetní evidence) stávají ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona obory činností živnosti volné v souladu s přílohou č. 4 k zákonu č. 455/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ve smyslu ustanovení § 141 odst. 4 obch. zák. v tehdy účinném znění došlo ke změně společenské smlouvy na základě jiné právní skutečnosti. V takovém případě se o změně společenské smlouvy nerozhodovalo, jednatel pouze měl vyhotovit úplné znění společenské smlouvy a uložit je (spolu s listinami prokazujícími změnu společenské smlouvy, což ale u změny ex lege odpadá) do sbírky listin příslušného rejstříkového soudu. Dále uvedl, že návrh na zápis počtu jednatelů vzal zpět, protože v posledním platném znění společenské smlouvy (NZ 135/99, N 172/99) není výslovně počet jednatelů stanoven. Co se týče rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, setrval odvolatel na stanovisku, že bylo vydáno v předepsané formě. Podle § 241 odst. 1 ZOK musí mít dohoda společníků o zrušení společnosti s ručením omezeným formu veřejné listiny. Jedná-li se o jednočlennou společnost, nejde o do­hodu, nýbrž o rozhodnutí jediného společníka. Podle § 3026 OZ platí, že vyžaduje-li právní jednání (dohoda společníků) formu ve­řejné listiny, rozumí se jí notářský zápis. Totéž plyne z § 776/2 ZOK, podle kterého se pro potřeby tohoto zákona veřejnou listinou rozumí notářský zápis. Podaný návrh byl doložen úředně ověřenou kopií notářského zápisu sepsaného dne 21. ledna 2015 Dr. Ch. G., LL.M., zástupcem veřejného notáře Dr. J. B. se sídlem ve S. v Rakousku. Odvolatel uvedl, že zápis obsahuje rozhodnutí jediného společníka „naší“ společnosti - rozhodnutí o zrušení s likvidací a jmenování likvidátora. Podle čl. 21 odst. 1 stále závazné smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občansko­právních, o listinách a o právních informacích platí, že veřejné listiny vydané soudem nebo správním úřadem jednoho ze smluvních států opatřené úředním podpisem a úředním razítkem požívají také před soudy a správními úřady druhého smluvního státu důkazní moci veřejných listin. To platí také pro jiné tuzemské listiny, které mají podle právních předpisů smluvního státu, ve kterém byly vydány, důkazní moc veřejných listin. Podle čl. 22 nemusejí být listiny uvedené v článku 21 odst. 1, jakož i doložky ověřující pravost podpisu, které jsou opatřeny úředním podpisem a úředním razítkem soudu, správního úřadu nebo osoby, která listinu vystavila, pro použití před soudy nebo správními úřady druhého smluvního státu dále ověřovány. S výše uvedenou smlouvou vyslovilo souhlas Národní shromáždění ČSSR, ratifikoval ji prezident republiky a byla pod č. 9/1963 Sb. vyhlášena ve Sbírce zákonů. Ve smyslu ustanovení čl. 10 Ústavy ČR a § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém je proto tato smlouva součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. V případě dohody podle § 241 odst. 1 ZOK, resp. rozhodnutí jí nahrazujícího, nejde o rozhodnutí orgánu právnické osoby (o němž se pořizuje notářský zápis podle § 80a NŘ) a nejde ani o podkladový notářský zápis ve smyslu ustanovení § 70 NŘ a § 92 a § 108 ZVR. Není proto žádného věcného důvodu vyloučit tento notářský zápis z re­žimu založeného mezinárodní smlouvou ve vztazích mezi Českou republikou a Rakouskou republikou ohledně listin a jejich formy. Kromě formální stránky věci je nutno vzít v úvahu i to, že rakouský notář způsobilost jediného společníka rozhodnout o zrušení společnosti přezkoumával a porovnával jak s platným zakladatelským dokumentem, s právní úpravou i s výpisem z českého obchodního rejstříku. Nejednalo se přitom o nic, co by takto přezkoumat nešlo, neboť jde o rozhodnutí, jemuž nemá kdo odporovat a které není přijímáno ve zvláštním režimu (nejde de facto ani o rozhodnutí orgánu společnosti). Z uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby bylo napadené usnesení změněno tak, že se návrh neodmítá a návrhu bylo vyhověno. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Navrhovatel se svým návrhem domáhal zápisu změn v rámci zapisovaných údajů u obchodní společnosti CA C. P., spol. s r.o., a to konkrétně zápisu dovětku „v likvidaci“ u obchodní firmy podnikatele, výmazu zapsaných předmětů podnikání: činnost účetních poradců, činnost organizačních a ekonomických poradců, vedení účetní evidence a zápisu: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále se domáhal zápisu počtu členů statutárního orgánu: 2 a zápisu likvidátora JUDr. L. K., zápisu změn u jediného společníka v obchodní firmě a jeho adrese, zápisu jeho identifikačního čísla a zápisu textu do rubriky ostatních skutečností: rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 20. ledna 2015 byla společnost dnem 20. ledna 2015 zrušena s likvidací. Navrhovatel doložil rejstříkovému soudu notářský zápis (sepsaný dne 20.1.2015 dr. G., zástupcem veřejného notáře dr. J. B. se sídlem v S.), čestné prohlášení, výpis z živnostenského rejstříku. Rejstříkový soud usnesením ze dne 5. května 2015 č.j. C 17895/RD13/MSPH, Fj 115685/2015 vyzval navrhovatele ve stanovené lhůtě 15 dnů k předložení změny společenské smlouvy ve formě notářského zápisu, která bude obsahovat předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a počet členů statutárního orgánu a dále k předložení rozhodnutí o zrušení společnosti a o povolání likvidátora ve formě notářského zápisu. Navrhovatel reagoval na výzvu rejstříkového soudu podáním ze dne 26. května 2015, v němž uvedl, že pokud jde o předmět podnikání, tak k jeho změně došlo na základě jiné právní skutečnosti, a to ze zákona, což dále rozváděl, dále argumentoval, že rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora bylo vydáno v předepsané formě a konečně návrh na zápis počtu jednatelů vzal zpět. Dle § 110 odst.1 písm. e) obch.zák. společenská smlouva musí obsahovat alespoň jména a bydliště prvních jednatelů společnosti a způsob, jakým jednají jménem společnosti. Podle § 146 odst.1 písm. g) z.o.k. společenská smlouva obsahuje také počet jednatelů a způsob jejich jednání za společnost. Předmětné zákonné ustanovení obchodního zákoníku stanoví výslovně coby obligatorní náležitost společenské smlouvy určení prvních jednatelů společnosti s ručením omezeným. Mělo - li být učiněno za dost požadavku na určitost právních úkonů dle tehdejšího občanského zákoníku, bylo nezbytné, aby byl stanoven i počet jednatelů. Jednateli ve smyslu § 134 obch.zák. náleželo obchodní vedení, přičemž měla - li společnost více jednatelů, vyžadoval se dle tohoto zákonného ustanovení k rozhodnutí o obchodním vedení společnosti souhlas většiny jednatelů (nestanovila - li společenská smlouva jinak). Pro určení této většiny, resp. pro souhlas příslušného počtu jednatelů bylo tudíž nutné, aby byl ze společenské smlouvy seznatelný počet jednatelů. Lze tak říci, že předpokladem pro řádné obchodní vedení společnosti s ručením omezeným s více jednateli byla nutná „seznatelnost“, resp. zřejmost počtu jednatelů ze společenské smlouvy. Stanovení konkrétního počtu jednatelů bylo kromě uvedeného významné i z hlediska určitelnosti, zda je statutární orgán společnosti obsazen, resp. kolik pozic jednatelů obsazeno není. Dle § 135 odst.2 ve spojení s § 194 odst. 2 obch.zák. byl totiž soud za podmínek tam stanovených oprávněn zrušit společnost a nařídit její likvidaci. Z citovaného ustanovení obchodního zákoníku na základě teleologického, logického, ale i historického výkladu lze dovodit, že již podle právní úpravy společnosti s ručením omezeným obsažené v obchodním zákoníku patřilo určení počtu jednatelů společnosti mezi podstatné části společenské smlouvy. Shrnuto, společenská smlouva společnosti s ručením omezeným musela coby svoji obligatorní náležitost obsahovat údaj o počtu jednatelů, byť nemusel být vyjádřen výslovně určitou základní číslovkou. V případě, kdy společenská smlouva neurčovala konkrétní počet jednatelů výslovně (určitou základní číslovkou), byl tento počet stanoven počtem prvních jednatelů uvedených ve společenské smlouvě. Uvedené dále znamená, že mělo-li dojít ke snížení počtu jednatelů, jejichž počet musel být uveden ve společenské smlouvě, lhostejno zda výslovně uvedením konkrétního počtu jednatelů (určitou základní číslovkou) či byl tento počet zřejmý z určení prvních jednatelů, mohlo se tak stát pouze změnou společenské smlouvy, a to způsobem a ve formě stanovené obchodním zákoníkem. Došlo - li tedy po vzniku společnosti ke snížení počtu jednatelů změnou společenské smlouvy, musel být tento počet jednatelů ze společenské smlouvy i nadále zřejmý, tj. určitelný (viz požadavek na určitost právních úkonů dle dřívějšího občanského zákoníku). Mohlo se tak stát opět výslovným vyjádřením počtu jednatelů, a to určitou základní číslovkou, přípustné však bylo (stejně jako v případě určení „prvních“ jednatelů) určení „dalších“ jednatelů přímo ve společenské smlouvě, čímž byl de facto také stanoven počet jednatelů. Právní úprava předmětné problematiky účinná od 1.1.2014 obsažená v zákoně o obchodních korporacích, konkrétně v ustanovení § 146 odst. 1 písm. g) z.o.k., stanovuje jako obligatorní náležitost společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným údaj o počtu jednatelů, nepředepisuje však, jakým konkrétním způsobem má být počet jednatelů ve společenské smlouvě určen; tedy, zda tak má být učiněno výslovně - konkrétní číslovkou nebo jiným způsobem. Lze tedy uzavřít, že jak podle obchodního zákoníku, tak podle zákona o obchodních korporacích, počet jednatelů tvoří obligatorní náležitost společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným. Podle § 25 odst. 1 písm. g) z.v.r. se do veřejného rejstříku zapíše (…) počet členů statutárního orgánu (…). Dle § 78 odst.2 z.v.r. zpětvzetí návrhu na zápis není účinné, ledaže se jedná o zápis skutečnosti, jejíž účinnost nebo platnost nastává podle jiného zákona zápisem. Výše odůvodněné závěry ve spojení s výše citovanými zákonnými ustanoveními - promítnuto do poměrů projednávané věci znamenají, že určení počtu prvních jednatelů (P., T., R.) bylo v posuzovaném případě dáno společenskou smlouvou předmětné společnosti ze dne 26. ledna 1993. Ke snížení počtu jednatelů ze tří na dva došlo změnou společenské smlouvy ve formě notářského zápisu ze dne 14.6.1999, sp.zn. NZ 135/99, N 172/99, kdy jediný společník předmětné společnosti rozhodl o změně společenské smlouvy a nahradil ji novým úplným zněním zakladatelské listiny, přičemž jako jednatelé byli určeni: pan F. P. a Ing. R. Tím, že v zakladatelské listině byli určeni jako jednatelé pan F. P. a Ing. R., byl zároveň stanoven počet jednatelů společnosti na 2 jednatele. Vyzval - li tedy rejstříkový soud navrhovatele k předložení změny „společenské smlouvy“ ve formě notářského zápisu, která by obsahovala počet členů statutárního orgánu, rejstříkový soud pochybil, neboť přehlédl, že počet jednatelů plyne ze zakladatelské listiny (ne společenské smlouvy, jak uvedl nesprávně rejstříkový soud) již založené v rejstříkovém spisu. Ohledně údaje o počtu jednatelů coby obligatorní náležitosti společenských smluv společností s ručením omezeným v režimu obchodního zákoníku a zákona o obchodních korporacích srov. též závěry vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.2.2015 sp.zn. 29 Cdo 5347/2014 a tam zmiňovanou další judikaturu. Odvolací soud dále poukazuje na skutečnost, že zápis údaje o počtu jednatelů do obchodního rejstříku nemá konstitutivní účinky, jelikož je pouze deklaratorní skutečností, tudíž měl rejstříkový soud rozhodnout o zpětvzetí návrhu ve smyslu výše citovaného ustanovení § 78 odst.2 z.v.r. a zapsat do obchodního rejstříku navržený údaj o počtu jednatelů na základě posledního znění zakladatelské listiny nacházející se v soudním spise (ve složce na konci spisu označené jako „Obal pro zakládací listiny a stanovy podniku“). Jinak řečeno, má - li navrhovaný zápis změn do obchodního rejstříku pouze deklaratorní povahu, je třeba v případě zpětvzetí takového návrhu - je -li doložen příslušnými listinami, rozhodnout o neúčinnosti takového zpětvzetí a navrhované změny zapsat. Popsaným nesprávným postupem zatížil rejstříkový soud řízení vadou (§ 219a odst.1, písm. a/ o.s.ř.), která mohla mít, a také v daném případě měla, za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je samo o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí v této části a vrácení (v tomto rozsahu) soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. Rejstříkový soud pochybil též v tom, že návrh ve zbývající části odmítl na základě ustanovení § 86 písm. e) z.v.r. s odůvodněním, že ve stanovené lhůtě nebyly doloženy soudem požadované listiny. Co se týče formy rozhodnutí jediného společníka o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a právní úpravy, která se na daný případ aplikuje, uvádí odvolací soud následující. Dle § 3043 odst.2 o.z. bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona. Toto ustanovení dopadá na zrušení všech právnických osob, obchodní korporace nevyjímaje. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pakliže bylo rozhodnuto o zrušení obchodní korporace do 31.12.2013, postupuje se dle dosavadních právních předpisů (nerozhodne - li příslušný orgán právnické osoby…), bylo - li však rozhodnuto o zrušení právnické osoby počínaje 1.1.2014 a později, uplatní se obecná právní úprava obsažená v novém občanském zákoníku a také speciální úprava obsažená v zákoně o obchodních korporacích. Podle § 8 z.o.k. obchodní korporace se zakládá společenskou smlouvou; společenská smlouva, kterou se zakládá kapitálová společnost, vyžaduje formu veřejné listiny….(odst.1); připouští-li právní předpis, aby společnost založil jediný zakladatel, zakládá se zakladatelskou listinou pořízenou ve formě veřejné listiny….(odst.1). Dle § 241 odst.1 z.o.k. dohoda společníků o zrušení společnosti má formu veřejné listiny. Podle § 776 odst.2 z.o.k. pro potřeby tohoto zákona se veřejnou listinou rozumí notářský zápis. Z citovaných ustanovení zákona o obchodních korporací vyplývá, že o dobrovolném zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací (nesvěří - li tuto působnost výslovně společenská smlouva valné hromadě viz § 190 odst.2 písm. f/) mohou dle § 241 odst.1 z.o.k. rozhodnout pouze společníci souhlasným projevem vůle jich všech. Zákonodárce však respektuje význam takového ujednání a požaduje pro něj formu veřejné listiny - notářského zápisu. Pokud se ruší jednočlenná společnost, rozhoduje o tomto zrušení přímým právním jednáním vždy její jediný společník a rovněž tento jeho projev vůle musí mít formu notářského zápisu (srov. i komentář k § 241 z.o.k. in L., J.; P., J.; Č., Z.; D., T. a kol. Zákon o obchodních korporacích korporacích. Komenář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer. a.s., 2014, s. 1264). Stanovil - li totiž zákonodárce v případě kapitálových společností pro zakladatelské právní jednání povinnost zpřísněné formy veřejné listiny, tj. notářského zápisu (oproti písemné formě s úředně ověřenými podpisy dle § 6 odst.1 z.o.k.), a povinnost stejně zpřísněné formy v případě založení společnosti zakladatelskou listinou jediným zakladatelem, bylo by zcela v rozporu s logickým a teleologickým výkladem učinit závěr, že v případě tak závažného rozhodnutí, jakým je zrušení společnosti, by tato forma v případě rozhodnutí jediného společníka o zrušení společnosti s ručením omezeným (která je kapitálovou společností) dodržena být neměla. Ostatně soud prvního stupně ani odvolatel či odborná právní teorie (viz výše zmíněný komentář) neměli žádné pochybnosti ohledně toho, zda v případě rozhodnutí jediného společníka o zrušení společnosti s ručením omezeným musí být dodržena zpřísněná forma veřejné listiny - notářského zápisu. Na podporu výše odůvodněného a přijatého závěru odvolací soud dodává, že i za předchozí právní úpravy dle obchodního zákoníku v případě jednoosobní společnosti s ručením omezeným muselo být učiněno předmětné rozhodnutí o zrušení společnosti ve formě notářského zápisu. Shrnuto, rozhodnutí jediného společníka s.r.o. o zrušení společnosti je tak zásadní právní skutečností, jejímuž významu odpovídá dle dnes platné a účinné právní úpravy zákona o obchodních korporacích přísný požadavek na formu takového rozhodnutí, a tou je veřejná listina ve smyslu § 776 odst.2 z.o.k. - notářský zápis. Vzhledem k výzvě rejstříkového soudu i na předložení rozhodnutí o povolání likvidátora do funkce ve formě notářského zápisu však odvolací soud zdůrazňuje, že naopak z žádného platného a účinného zákonného ustanovení (a to ani dle předchozí právní úpravy účinné do 31.12.2013) nevyplývá, že by povolání likvidátora do funkce muselo být učiněno ve zpřísněné formě notářského zápisu. Pochybnosti vznikly - a to však jen na straně odvolatele, ohledně toho, zda je třeba rozumět notářským zápisem notářský zápis podle českého notářského řádu (tedy zákona č. 358/1992 Sb.), vyhotovený českým notářem. Výše uvedené - promítnuto do posuzované věci znamená, že rejstříkový soud pochybil, vyzval - li navrhovatele usnesením ze dne 5. května 2015 č.j. C 17895/RD13/MSPH, Fj 115685/2015 ve stanovené lhůtě 15 dnů k předložení rozhodnutí o zrušení společnosti a o povolání likvidátora ve formě notářského zápisu. Rozhodnutí o povolání likvidátora do funkce totiž nemusí být dle zákona učiněno ve formě notářského zápisu (jak rozvedeno výše), tudíž rejstříkový soud nebyl oprávněn k takovému požadavku a navíc - rozhodnutí o zrušení společnosti ve formě notářského zápisu bylo rejstříkovému soudu předloženo, avšak nikoliv coby zápisu vyhotoveného „českým“ notářem. K předložení „českého“ notářského zápisu o zrušení společnosti však navrhovatel rejstříkovým soudem vyzván nebyl. Tudíž i tímto popsaným nesprávným postupem zatížil rejstříkový soud řízení vadou (§ 219a odst.1, písm. a/ o.s.ř.), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je samo o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí i v této části (tj. v části skutečností, jejichž zápisu se navrhovatel domáhal na základě předloženého notářského zápisu - zápis dovětku „v likvidaci“ u obchodní firmy navrhovatele, zápisu likvidátora a zápisu textu do ostatních skutečností o rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací) a její vrácení (v tomto rozsahu) soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. Ohledně navrženého zápisu změn u jediného společníka v obchodní firmě a jeho adrese, zápisu jeho identifikačního není vůbec zřejmé, proč soud prvního stupně návrh v této části odmítl, tudíž je jeho rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné. Odvolací soud proto i v této části rozhodl o zrušení rozhodnutí i v této části dle §219a odst.1, písm. b/ o.s.ř. a její vrácení (v tomto rozsahu) soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. Na výše uvedeném pochybení soudu prvního stupně a jeho procesních důsledcích nemění nic ani to, že závěr soudu prvního stupně o tom, že předmětným notářským zápisem ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení se rozumí notářský zápis podle českého práva učiněný notářem České republiky, je správný. Na podporu tohoto závěru odvolací soud dodává, že závěr o tom, že není přípustné vykládat pojem "notářského zápisu" obsažený v zákoně o obchodních korporacích a v zákoně o veřejných rejstřících a v notářském řádu jako určitý obecný termín bez ohledu na to, zda byl vyhotoven českým či cizozemským notářem, vyplývá z níže citovaných zákonných ustanovení. Podle § 776 odst.2 z.o.k. pro potřeby tohoto zákona se veřejnou listinou rozumí notářský zápis. Dle § 92 odst.1 z.v.r. rejstříkový soud provede zápis, aniž by o tom vydával rozhodnutí, mají-li navrhované zapisované skutečnosti podklad v přiloženém notářském zápisu; v takovém případě rejstříkový soud kromě skutečností podle § 90 z.v.r. zkoumá pouze to, zda notářský zápis splňuje požadavky kladené na něj jiným zákonem. Podle § 92 odst.2 z.v.r. postup podle odstavce 1 se použije jen tehdy, a) je-li navrhovatelem a jediným účastníkem řízení zapsaná osoba, které se zápis týká, b) jde-li o zápis založené právnické osoby na základě návrhu na zápis, nebo c) jde-li o zápis přeměny obchodní korporace, nadace, nadačního fondu nebo ústavu a všechny osoby zúčastněné na přeměně i nově založené právnické osoby mají obecný soud v obvodu téhož rejstříkového soudu. Podle § 108 z.v.r. notář provede zápis na žádost osoby oprávněné k podání návrhu na zápis, jestliže a) zapisované skutečnosti mají podklad v notářském zápisu pro zápis do veřejného rejstříku nebo v notářském zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby sepsaných podle jiného zákona (dále jen „podkladový notářský zápis“), b) podkladový notářský zápis obsahuje vyjádření notáře o tom, že obsah právního jednání je v souladu s právními předpisy a se zakladatelským jednáním právnické osoby, popřípadě že byly splněny formality nebo právní jednání, ke kterým jsou právnická osoba nebo její orgán povinny, nebo c) notáři byly předloženy všechny listiny, které tento nebo jiný zákon požadují pro zápis do veřejného rejstříku nebo pro založení do sbírky listin. Dle § 110 z.v.r. zápis do veřejného rejstříku provede notář, který sepsal podkladový notářský zápis. Dle § 70 n.ř. má-li být notářský zápis o právním jednání podkladem pro zápis práv nebo skutečností zapisovaných do veřejného seznamu, změnu tohoto zápisu nebo jeho výmaz (dále jen „zápis do veřejného seznamu“) nebo zápis práv nebo skutečností zapisovaných do veřejného rejstříku, změnu tohoto zápisu nebo jeho výmaz (dále jen „zápis do veřejného rejstříku“), obsahuje také vyjádření notáře o předpokladech pro sepsání notářského zápisu. Dle § 70a odst.1 n.ř. ve vyjádření o splnění předpokladů pro sepsání notářského zápisu podle § 70 n.ř. notář uvede, a) že právní jednání je v souladu s právními předpisy a případně s dalšími dokumenty, se kterými soulad právního jednání vyžaduje zvláštní právní předpis, b) že právní jednání splňuje náležitosti a podmínky stanovené zvláštním právním předpisem pro zápis do veřejného seznamu nebo zápis do veřejného rejstříku, nebo c) že byly splněny formality, stanoví-li je pro právní jednání nebo pro zápis do veřejného seznamu nebo zápis do veřejného rejstříku zvláštní právní předpis, případně že bylo splnění formalit notáři doloženo. Dle § 70a odst.2 n.ř. nejsou-li splněny předpoklady pro sepsání notářského zápisu, který má být podkladem pro zápis do veřejného seznamu, notář o tom účastníky poučí a notářský zápis odmítne sepsat. Dle § 70a odst.3 n.ř. nejsou-li splněny předpoklady pro sepsání notářského zápisu o právním jednání, který má být podkladem pro zápis do veřejného rejstříku, notář o tom účastníky poučí a notářský zápis sepíše, je-li to na něm účastníky požadováno. Ve vyjádření podle § 70 n.ř. uvede, že sepsání notářského zápisu bylo na něm požadováno i po tomto poučení a dále uvede a) v čem spatřuje nesoulad s právními předpisy, případně s dalšími dokumenty, s nimiž soulad právního jednání vyžaduje zvláštní právní předpis, nebo b) jaké náležitosti, podmínky a případně formality, stanovené zvláštním právním předpisem pro zápis do veřejného rejstříku nebyly splněny. Dle § 70a odst.4 n.ř. jestliže splnění předpokladů pro sepsání notářského zápisu o právním jednání, který má být podkladem pro zápis do veřejného seznamu nebo veřejného rejstříku, je třeba doložit jinými písemnostmi a tyto písemnosti nebyly notáři předloženy, notář odmítne notářský zápis sepsat. Dle § 113 z.v.r. jsou-li splněny podmínky pro zápis požadovaných zapisovaných skutečností, provede notář zápis podle tohoto nebo jiného zákona do veřejného rejstříku dálkovým přístupem bez zbytečného odkladu po podání žádosti o zápis. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že zákon o veřejných rejstřících umožňuje za určitých podmínek, aby zápis do veřejného rejstříku (tj. ne jen do obchodního rejstříku, ale do všech ostatních veřejných rejstříků dle z.v.r.) provedl rejstříkový soud přímo, tzv. přímým zápisem, tzn. bez toho, aby vydával rozhodnutí o zápisu určité skutečnosti do veřejného rejstříku , a to na základě tzv. podkladového notářského zápisu za podmínek stanovených § 92 z.v.r. Notářský řád stanoví notáři povinnost přezkoumávat zákonnost příslušného právního jednání/ postupu při přijímání rozhodnutí orgánu, jejichž průběh takový zápis osvědčuje. Notář především přezkoumává, zda předmětné právní jednání je v souladu s právními předpisy a zakladatelským právním jednáním právnické osoby. Notář v takovém případě de facto nahrazuje činnost rejstříkového soudu, který pak na podkladě takového notářského zápisu provede zápis navržených zapisovaných skutečností v souladu s § 92 z.v.r. Navíc - jako alternativu k zápisům prováděným rejstříkovým soudem, při kterých rejstříkový soud provádí zápis na základě tzv. podkladového notářského zápisu, zákonodárce dle právní úpravy účinné od 1.1.2014 umožnil vedle tradičního způsobu zápisu skutečností rejstříkovým soudem i zápis skutečností do veřejných rejstříků bez přímě ingerence státu, a to zápisy skutečností prováděné přímo notářem (viz § 108 z.v.r. a násl.). Jde o výsledek toho, že na notáře byly přeneseny některé pravomoci, které by jinak příslušely výlučně českým rejstříkovým soudům v rámci řízení o zápisu do českého veřejného rejstříku (tedy i do obchodního rejstříku). Notáři ji vykonávají prostřednictvím jejich aktivního vstupu do databáze veřejného rejstříku (§ 113 z.v.r.), tzn. že mají elektronický přístup do databáze veřejného rejstříku stejně jako český rejstříkový soud. Na notáře kromě popsaného oprávnění dopadají však mj. též i povinnosti, např. povinnosti stanovené zákonem č. 111/2009 Sb., o základních registrech (dle § 5 řečeného zákona mají notáři informační povinnost v případě, že zjistí nesoulad tzv. referenčních údajů uvedených v základním registru). Odvolací soud tak shrnuje, že povinnosti uložené notářům notářským řádem, jako např. povinnost notáře mj. uvést v notářském zápisu, že právní jednání je v souladu s právními předpisy, - má - li být takový notářský zápis o právním jednání podkladem pro zápis práv či skutečností zapisovaných do veřejného rejstříku, lze stěží, resp. nelze ukládat cizozemským notářům (nejspíše neznalým českého jazyka a českých právních předpisů). Český zákonodárce totiž není oprávněn ukládat prostřednictvím českého notářského řádu žádné povinnosti cizozemským notářům. Ostatně cizozemský notář by stěží mohl garantovat zákonnost právního jednání činěného ve formě notářského zápisu a prohlašovat, že právní jednání je v souladu s právními předpisy (v daném případě mj. zákonem o obchodních korporacích), o jejichž znalosti (včetně adekvátní judikatury soudů vyšších stupňů, která je nezbytná při kvalifikované interpretaci právních předpisů) lze mít důvodné pochybnosti. Lze celkem logicky předpokládat, že stěží bude požadována při získávání notářských oprávnění v ostatních státech Evropské unie či mimo ni znalost českých právních předpisů. Potřebná znalost českých právních předpisů pro podkladový notářský zápis (má - li být takový notářský zápis o právním jednání podkladem pro zápis práv či skutečností zapisovaných do veřejného rejstříku), je však klíčová. Výše odůvodněné a formulované závěry navíc zcela zapadají do rámce předpisů EU z oblasti práva obchodních společností, které předpokládají, že členské státy určí veřejný orgán (zmiňován např. právě soud či notář) příslušný ke kontrole zákonnosti vybraných postupů obchodních společností dle vnitrostátního práva daného státu. Např. dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. Října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností, bodu 7- úvodních ustanovení „Pro usnadnění přeshraničních fúzí by mělo být stanoveno, že kontrolu dokončení a zákonnosti rozhodovacích procesů v každé fúzující společnosti by měl provádět vnitrostátní orgán příslušný pro danou společnost, …. Uvedeným vnitrostátním orgánem může být soud, notář nebo jiný příslušný orgán určený dotyčným členským státem. ….“ Z uvedeného vyplývá (a to na základě logického i teleologického výkladu příslušných výše citovaných zákonných ustanovení i některých předpisů EU z oblasti práva obchodních společností či bilaterálních a ostatních mezinárodních smluv), že v případě popsané činnosti notářů se jedná o přenesené pravomoci, jejich výkon je omezen pouze na české notáře se sídlem na území České republiky. Z povahy věci není tudíž možné, aby popsanou činnost, tedy ať již sepis tzv. podkladových notářských zápisů či provádění přímých zápisů skutečností notářem do veřejného rejstříku, vykonával notář praktikující mimo tuzemskou jurisdikci. Z uvedeného proto vyplývá, že i po účinnosti nové civilní legislativy stále platí, že „notářský zápis“, jak o něm hovoří zákon o obchodních korporacích či zákon o veřejných rejstřících, nelze bez dalšího ztotožňovat s veřejnou listinou ve smyslu dvoustranné smlouvy mezi ČSSR a Rakouskem, na níž odkázal odvolatel, rovněž ani veřejnou listinou a notářským zápisem ve smyslu Haagské úmluvy o vyloučení požadavků legalizace cizích veřejných listin z roku 1961. Na danou věc se neaplikuje ani nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Odmítnutí „oběhu“ této formy notářských zápisů vychází z logiky, že jde o výkon pravomoci státu, který byl na notáře pouze v této specifické situaci přenesen a není tedy prostupný napříč celou Evropskou unii či státy stojící mimo Evropskou unii. Na podporu výše uvedeného závěru a vzhledem k argumentaci odvolatele, vztahující se k relevantnosti předmětného notářského zápisu, odvolací soud v dané věci odkazuje na internetové stránky České advokátní komory (http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=8542), na nichž bylo zveřejněno stanovisko Ministerstva spravedlnosti, týkající se „uznávání notářských zápisů jiných členských států EU českým rejstříkovým soudem“: „1) S ohledem na různorodé pojetí profese notáře v různých státech a veřejných listin, které vyhotovují, není myslitelné vykládat pojem "notářského zápisu" bez dalšího jako určitý obecný termín prostupující různé právní řády jako je tomu např. u pojmu soudního rozhodnutí. Pokud by zákonodárce zamýšlel možnost použití listin vyhotovených zahraničními notáři, které vykazují podobné rysy jako notářské zápisy, lze předpokládat, že by tuto otázku výslovně upravil. 2) Notářské zápisy (ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku nebo třeba zákona o přeměně obchodních společností) nepovažujeme za takový druh veřejných listin, u nichž by bylo možné předpokládat oběh mezi státy, tj. uznávání a výkon (a to na rozdíl třeba od notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, které se mohou stát exekučními tituly a plní tak obdobnou funkci jako soudní rozhodnutí či soudní smíry). Jde o výstupy jednoho orgánu veřejné moci, které slouží jako podklad pro práci druhého orgánu veřejné moci. Jde o výsledek toho, že na notáře byly přeneseny některé pravomoci, které by jinak příslušely výlučně českým soudům v rámci řízení o zápisu do obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že se jedná o přenesené pravomoci, jejich výkon je omezen na území České republiky. 3) Tento výklad je zcela v souladu s logikou některých předpisů EU z oblasti práva obchodních společností, které předpokládají, že členské státy určí veřejný orgán (zmiňován např. právě notář či soud) příslušný ke kontrole zákonnosti vybraných postupů obchodních společností dle vnitrostátního práva daného státu. Např. směrnice č. 2005/56/ES o přeshraničních fúzích kapitálových společností předpokládá určení takového orgánu v každém členském státě pro kontrolu zákonnosti přeshraniční fúze s ohledem na část postupu týkající se každé fúzující společnosti, která se řídí jeho vnitrostátním právem. Obdobně nařízení č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti předpokládá, že členské státy určí soudy, notáře jiné orgány jako orgány příslušné pro vydání osvědčení potvrzujícího splnění všech úkonů a formalit, které musejí být provedeny před fúzí, jíž bude vytvořena budoucí evropská (akciová) společnost. I tyto předpisy EU tedy vycházejí z toho, že zákonnost vybraných postupů kolem obchodních společností má zkoumat příslušný vnitrostátní orgán; v ČR byl v těchto případech zvolen právě notář a jako forma notářský zápis. 4) Jestliže zákon (např. Obchodní zákoník) pro nějaký právní úkon předepisuje formu notářského zápisu nebo stanoví, že nějaká skutečnost musí být osvědčena notářským zápisem, míní se tím notářský zápis podle českého notářského řádu pořízený notářem, který byl jmenován českým státem podle pravidel stanovených českým zákonem (Bílek, P., Fiala, R., Jindřich, M, Wawerka, K. a kol. Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář 4. vydání, Praha : C.H.Beck, 2010, s. 27-28).“ (podtržení relevantní části doplněno odvolacím soudem). K tomuto stanovisku odvolací soud jen poznamenává, že nemá žádného právního důvodu, aby nesdílel právní závěry uvedené ve výše citovaném stanovisku, neboť stanovisko je plně aplikovatelné i za účinnosti nového zákona o obchodních korporacích a i současně účinného nařízení Brusel I. Ostatně citované stanovisko je i v souladu s odbornou právní teorií, jak vyplývá z bodu 4) stanoviska, který odkazuje na komentář k notářskému řádu. Ohledně navržené změny v zápisu v údaji předmět podnikání, odvolací soud uvádí následující. Jak popsáno již výše, navrhovatel se svým návrhem mj. domáhal zápisu změn v údaji předmět podnikání, a to konkrétně výmazu zapsaných předmětů podnikání: činnost účetních poradců, činnost organizačních a ekonomických poradců, vedení účetní evidence a zápisu namísto nich: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. K výzvě rejstříkového soudu ze dne 5. května 2015 k předložení změny společenské smlouvy ve formě notářského zápisu, která bude obsahovat předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, navrhovatel reagoval tak, že o změně „společenské smlouvy“, pokud jde o předmět podnikání nebylo rozhodováno, avšak že ke změně společenské smlouvy ve smyslu ustanovení § 141 odst.4 obch.zák tehdy účinného došlo na základě jiné právní skutečnosti. Uvedl, že podaný návrh vychází z přechodných ustanovení z.č. 130/2008 Sb., konkrétně čl. II bod 10, podle kterého se předměty podnikání ohlašovacích živností volných podle zákona č 455/1991 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. mimo jiné i dosud zapsané živnosti činnost účetních poradců, činnost organizačních a ekonomických poradců a vedení účetní evidence) stávají ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona obory činností živnosti volné v souladu s přílohou č. 4 k zákonu č. 455/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z toho vyplývá, že podkladem návrhu na zápis v této části byla dle navrhovatele jiná právní skutečnost (a to změna zákona). Podle zákona č. 130/2008 Sb., účinného od 1.7.2008, a jeho části první, bodu 10. čl. II., přechodná ustanovení ke změně živnostenského zákona: „Předměty podnikání ohlašovacích živností volných podle zákona č. 455/1991 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se stávají ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona obory činností živnosti volné v souladu s přílohou č. 4 k zákonu č. 455/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Živnostenský úřad příslušný podle … sídla právnické osoby …provede zápis do živnostenského rejstříku a vydá podnikateli výpis s obory činností podle přílohy č. 4 k zákonu č. 455/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona při první ohlášené změně nebo na žádost podnikatele.“ Z citované zákonné úpravy (účinné od 1. 7. 2008) nevyplývá, že by údaj o předmětu podnikání navrhovatele - dosud zapsaný v obchodním rejstříku a odpovídající předmětu podnikání stanoveném v zakladatelském dokumentu, měl být totožný s označením živnostenského oprávnění a takto zapsán do obchodního rejstříku (viz výše podtržená formulace citovaného ustanovení); v posuzovaném případě tedy „otrocky“ korespondovat s názvem jediné výše uvedené živnosti volné, která zahrnuje osmdesát naprosto rozličných činností, jako např. chov zvířat a jejich výcvik, úprava nerostů, dobývání rašeliny a bahna, pěstitelské pálení, umělecko-řemeslné zpracování kovů, výrobu strojů a zařízení, výroba motorových a přípojných vozidel a karoserií, stavba a výroba plavidel, výroba drážních hnacích vozidel, výroba, vývoj, projektování, zkoušky, instalace...letadel, provozování vodovodů a kanalizací, zastavárenská činnost, provozování poštovních a zahraničních poštovních služeb, ubytovací služby, poskytování software.., realitní činnost.., reklamní činnost…,provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti, přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, fotografické služby, praní pro domácnost, poskytování služeb osobního charakteru a pro osobní hygienu, a další. Změnu zakladatelské listiny v části předmětu podnikání ex lege znamenající totožnost zápisu předmětu podnikání v obchodním rejstříku s aktuálním označením živnostenského oprávnění, resp. názvem živnosti, nelze dovodit ani z povahy věci samé, i s přihlédnutím k permanentní novelizaci právních předpisů týkajících se živnostenského podnikání (jak uvádí důvodová zpráva ke zmiňované novele - právě zákon o živnostenském podnikání byl k 1. červenci 2008 více než 100x novelizován). Odvolací soud tedy uvádí, že ke změně zakladatelské listiny v části předmětu podnikání ex lege nedošlo, jak se mylně domníval odvolatel, proto měl být návrh v této části posouzen věcně. Odvolací soud zdůrazňuje, že živnostenský zákon - a to, jak označuje předměty podnikání, je zcela právně irelevantní, neboť podstatné je pouze to, jak jsou stanoveny z vůle společníků ve společenské smlouvě. Soud prvního stupně a odvolatel zřejmě přehlédli skutečnost, že živnostenský zákon je předpis veřejnoprávní povahy, a tudíž je z hlediska soukromého práva lhostejné, jak označuje ty předměty podnikání, které si vymezili sami společníci ve společenské smlouvě coby soukromoprávním zakladatelském dokumentu (viz společenská smlouva předmětné společnosti ze dne 26.1.1993, nahrazená zakladatelskou listinou ze dne 14.6.1999 ve formě notářského zápisu sp.zn. NZ 135/99, N 172/99). Podstatné je pouze to, aby společnost získala a měla k předmětům podnikání, které jsou současně zapsány (dle § 25 odst.1, písm. b/) v obchodním rejstříku coby předměty podnikání, příslušné veřejnoprávní oprávnění (např. živnostenské oprávnění), je -li zákonem vyžadováno. Nazývá - li živnostenský zákon na základě zmíněné novely živnostenského zákona společníky uvedené a vymezené (tj. definované) předměty podnikání ve společenské smlouvě pouze jako obory činnosti náležející do „sběrné“ živnosti volné a tedy subsumuje - li je pod předmět podnikání definovaný živnostenským zákonem jako výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, je to z hlediska soukromého práva právně irelevantní, jak rozvedeno výše. Rejstříkový soud proto pochybil (zatížil řízení jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava), odmítl - li návrh v této části (tj. rozhodoval - li procesně), ačkoliv zde byl dán důvod pro meritorní rozhodnutí (zamítnutí návrhu). Protože ve smyslu nálezu pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 16/09, jakož i např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2009 sp.zn. 29 Cdo 662/2009 („potvrzující nebo měnící rozhodnutí ve věcí samé může odvolací soud vydat jen tehdy, potvrzuje-li nebo mění-li rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé“) odvolacímu soudu nepřísluší měnit rozhodnutí procesní povahy a rozhodnout ve věci samé (meritorně), nezbylo odvolacímu soudu než usnesení soudu prvního stupně zrušit i v této části podle § 219a odst. odst.1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř.

Rubrum