8 A 117/2023– 26

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému M. S., narozen X bytem X zastoupen JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou se sídlem Národní 416/37, Praha 1 Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2023, č.j. MV–143474–20/TP–2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 7. 2023, jmenovitě jeho výroku I., jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Národní centrály proti organizovanému zločinu ze dne 19. 11. 2020, č.j. NCOZ–8019–11/ČJ–2020–4100PI, ve věci neposkytnutí kopií písemností č.j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č.j. D37–12/2016–NCOZ/V4 a v této části prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 14. 8. 2020 podal u Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, jako povinného subjektu, žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., jejímž obsahem bylo poskytnutí fotokopií písemností č.j.: V2/2016–NCOZ/V4, č.j.: D37/11/2016–NCOZ/V4, č.j.: D37–12/2016–NCOZ/V4 a č.j.: D37–13/2016–NCOZ/V4.

3. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 19. 11. 2020, č. j. NCOZ–8019–11/ČJ–2020–4100PI, odmítl s odkazem na ust. § 15 odst. 1 a ust. § 7 zákona č. 106/1999 Sb. a ust. § 69 odst. 1 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, informace poskytnout.

4. Proti tomuto rozhodnutí povinného subjektu podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 30. 12. 2020, č.j.: MV–143474–7/KM–2020, když odvolání zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, na základě které Městský soud v Praze pod č.j. 8 A 24/2021 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Žalovaný následně vydal rozhodnutí ze dne 13. 7. 2023, č.j.: MV–143474–20/TP–2020, v němž výrokem ad I. odvolání žalobce zamítl ve věci neposkytnutí kopií písemností č.j.: D37/11/2016–NCOZ/V4 a č.j.: D37–12/2016–NCOZ/V4 a rozhodnutí povinného subjektu v této části potvrdil.

6. Žalobce poukázal na to, že Městský soud v Praze ve svém zrušujícím rozsudku konstatoval, že povinný subjekt svůj závěr o nutnosti odmítnout žádost žalobce o informace odůvodnil tím, že všechny čtyři písemnosti obsahují utajované informace, a že tyto dokumenty na sebe přímo navazují a svým obsahem tvoří soubor závažných informací, takže v případě poskytnutí informace o obsahu, byť i jen jednoho z nich, by došlo k vyzrazení utajované informace rozhodného dokumentu evidovaného pod č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4. Následně však bylo utajení písemností označených jako č. j. D37–13/2016–NCOZ/V4 a V2/2016–NCOZ/V4 zrušeno, což zpochybňuje závěr obou orgánů o tom, že ani tyto písemnosti nebylo lze poskytnout právě z důvodu jejich souvislosti s oběma dalšími, a celá argumentační konstrukce povinného subjektu, resp. žalovaného, ohledně existence souboru závažných informací, byla věcně nesprávná a rozhodnutí na ní založené bylo nezákonné.

7. V nyní napadeném rozhodnutí však žalovaný nijak nevypořádává otázku zániku souboru závažných informací, ani důvody, proč náhle přestala existovat důvodnost utajení některých informací z tohoto souboru, které byly před tímto odtajněním provázány natolik, že nebylo možné je žalobci poskytnout.

8. Odůvodnění trvání důvodů pro utajení požadovaných informací vedených pod č.j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č.j.: D37–12/2016–NCOZ/V4 spočívá v totožné argumentaci jako před odtajněním části souboru závažných informací, což vyvolává pochybnosti o tom, zda existuje skutečný důvod pro jejich utajení. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné.

9. Dále žalobce uvedl, že mu byla poskytnuta informace vedená pod č.j. D37–13/2016–NCOZ/V4, v níž je sdělováno číslo jednací NCOZ–6099/TČ–2016–411400, které bylo v posledně uvedené utajované informaci zmíněno. Je tedy nepochybné, že celý soubor závažných informací vychází z trestního spisu vedeného pod tímto číslem jednacím. V této trestní věci byla podána obžaloba a v současné době probíhá veřejné hlavní líčení před Obvodním soudem pro Prahu 9, sp. zn. 1 T 117/2022. Podle rozhodnutí povinného subjektu utajovaná informace pod č.j. D37/11/2016–NCOZ/V4 je průvodním dopisem k utajované informaci vedené pod č.j.: D37–12/2016–NCOZ/V4. Obsahem této utajované informace je pak dle rozhodnutí povinného subjektu, na něž je napadeným rozhodnutím odkazováno, popis působení a způsob páchání organizovaného zločinu na území České republiky, s tím, že prozrazení takto utajovaných informací by v samém důsledku znamenalo maření, ztížení nebo narušení připravovaného i probíhajícího trestního řízení té nejzávaznější trestné činnosti.

10. Jelikož spis byl předán soudu a ve věci je prováděno hlavní líčení, zanikla jakákoli obava z možnosti maření, ztížení či narušení trestního řízení, když obsah spisové dokumentace v trestní věci je jistě kompletní a obsahuje dostatečné a průkazné zdokumentování trestné činnosti obviněných. Přípravné řízení, a tedy vyšetřovací část, byly skončeny a není tak důvod domnívat se, že by poskytnutí informace, která obsahuje popis trestné činnosti, který je nezbytnou náležitostí obžaloby (a ta již byla podána), mohl jakkoli negativně ovlivnit průběh trestního řízení.

11. Podle žalobce tak není dán věcný důvod pro odmítnutí poskytnutí informace a nejsou splněny materiální podmínky utajení informace.

12. Jelikož Obvodní soud pro Prahu 9 může být rozhodnutím městského soudu přímo dotčen, označil žalobce tento obvodní soud jako osobu zúčastněnou na řízení.

13. S ohledem na svou argumentaci žalobce navrhl, aby soud zrušil výrok ad I. rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 13. 7. 2023, a aby věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na závěry Městského soudu v Praze v původním rozsudku s tím, že oba utajované dokumenty č.j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č.j. D37–12/2016–NCOZ/V4 jsou utajovány v souladu se zákonem, přičemž podmínky pro jejich utajení v době, kdy žalovaný jako nadřízený orgán rozhodoval při následném řízení ve smyslu rozsudku městského soudu, podrobně popsal na str. 4 napadeného rozhodnutí.

15. Pokud jde o dokument V2/2016–NCOZ/V4, ve skutečnosti se nejednalo o dokument, který byl povinným subjektem odtajněn, nýbrž o sběrný arch k utajovaným dokumentům označeným stupněm utajení „V“, který nebyl označen žádným stupněm utajení. Byť nejde o utajovaný dokument, je nutné jeho obsah chránit před zveřejněním, protože obsahuje pod jednotlivými pořadovými čísly konkrétní utajované dokumenty o dlouhodobé operativní pátrací činnosti příslušníků NCOZ.

16. V případě dokumentu D37–13/2016–NCOZ/V4, kdy jde o dílčí doplňující informaci k č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4, bylo jeho utajení zrušeno podle ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 412/2005 Sb., a to proto, že pominuly důvody jeho utajení; samotný obsah tohoto dokumentu je žalobci znám a obdržel jej v anonymizované podobě v průběhu již zmíněného dalšího řízení k téže věci.

17. Důvod utajení dokumentů č. j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č.j. D37–12/2016–NCOZ/V4 však stále trvá a jejich utajení je v souladu se zákonem. Odtajněním dokumentu č. j. D37–13/2016–NCOZ/V4, který obsahoval dílčí doplňující informaci k č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4, nebyla nijak dotčena dále trvající nutnost utajení obsahu dokumentů D37–11/2016–NCOZ/V4 a D37–12/2016–NCOZ/V4.

18. K tomu žalovaný konstatuje, že oba dokumenty neobsahují pouze informace týkající se výhradně trestné činnosti obžalovaného, nýbrž poskytují komplexní popis působení a způsobu páchání organizovaného zločinu v oblasti migrace na území České republiky, a proto je jejich utajení jako celek nutné. V daném případě jsou splněny materiální i formální podmínky pro jejich utajení, jak žalovaný uvedl v odůvodnění na str. 4 napadeného rozhodnutí. Neposkytnutí zmíněných dokumentů je odůvodněno aplikací ust. § 7 zákona č. 106/1999 Sb. spolu s ustanovením § 69 odst. 1 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., nikoliv však ustanovením 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb.

19. Vzhledem k těmto skutečnostem žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

III. Posouzení žaloby

20. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

21. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, když účastníci s takovým rozhodnutím věci souhlasili.

22. Žaloba není důvodná.

23. Soud se především zabýval možným postavením Obvodního soudu pro Prahu 9 jako osoby zúčastněné na řízení podle ust. § 34 soudního řádu správního. Žalobce měl za to, že rozhodnutím soudu o aktuální žalobě může být Obvodní soud pro Prahu 9 přímo dotčen, a tedy mu svědčí postavení osoby zúčastněné na řízení.

24. Podle ust. § 34 odst. 1 soudního řádu správního Osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou–li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.

25. Ze žaloby vyplývá, že jmenovaný obvodní soud rozhoduje v hlavním líčení o obžalobě v trestní věci sp. zn. 1 T 117/2022. Obvodní soud tedy jedná a rozhoduje jako orgán veřejné moci, není tak v žádném smyslu osobou, o jejíž jakákoliv práva či povinnosti by v rozhodované věci šlo. I kdyby tedy došlo k tomu, že by rozsudek městského soudu v aktuálně rozhodované věci měl přímý či nepřímý dopad do trestní věci, v níž jedná a rozhoduje Obvodní soud pro Prahu 9, tento soud by nijak nemohl být dotčen ve svých právech a povinnostech.

26. Postavení osoby zúčastněné na řízení tedy Obvodního soudu pro Prahu 9 nenáleží.

27. Z obsahu soudního a správního spisu, jako i ze spisu městského soudu sp. zn. 8 A 24/2021, je zřejmé, že žalobce podal dne 14. 8. 2020 u Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen „povinný subjekt“), žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kterou požadoval poskytnutí kopií čtyř písemností z jím vedených spisů, které identifikoval číslem jednacím: 1) V2/2016–NCOZ/V4, 2) D37/11/2016–NCOZ/V4, 3) D37–12/2016–NCOZ/V4 a D37–13/2016–NCOZ/V4.

28. Rozhodnutím ze dne 19. 11. 2020, č. j. NCOZ–8019–11/ČJ–2020–4100PI, povinný subjekt tuto žádost (opětovně) odmítl, a to podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím z důvodu výluky z práva na informace podle § 7 téhož zákona, spočívající v ochraně utajovaných informací. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že požadované dokumenty obsahují informace, jejichž povaha vyžaduje jejich utajení ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“).

29. Žalobce rozhodnutí povinného subjektu napadl odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 12. 2020, č. j. MV–143474–7/KM–2020, zamítl, přičemž se plně ztotožnil s důvody, na nichž je založeno prvostupňové rozhodnutí.

30. Toto rozhodnutí žalovaného zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2023, č.j. 8 A 24/2021–31, v němž konstatoval, že povinný subjekt svůj závěr o nutnosti odmítnout žádost žalobce o informace odůvodnil tím, že všechny čtyři písemnosti obsahují utajované informace, klasifikované jako Vyhrazené, resp. Důvěrné, a že (citováno) tyto dokumenty na sebe přímo navazují a svým obsahem tvoří soubor závažných informací, v případě poskytnutí informace o obsahu, byť i jen jednoho z nich, by došlo k vyzrazení utajované informace rozhodného dokumentu evidovaného pod č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4.

31. Soud však uvedl, že pokud následně utajení dvou z těchto písemnosti bylo povinným subjektem zrušeno, pak tyto dokumenty přestaly být součástí onoho souboru závažných informací, definovaného v napadeném rozhodnutí, a tento soubor tak přestal existovat. Byla–li tedy důvodem pro odmítnutí žádosti právě existence takového souboru – tedy skutečnost, že všechny čtyři listiny společně souvisejí – pak zánik tohoto souboru podstatně změnil situaci.

32. Městský soud proto rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2020 zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, s tím, že je sporné, zda písemnosti č. j. D37–13/2016–NCOZ/V4 a V2/2016–NCOZ/V4 byly utajovány oprávněně a důvodně.

33. Žalovaný v nyní přezkoumávaném rozhodnutí konstatoval, že v průběhu řízení před soudem bylo utajení písemností označených jako č. j. D37–13/2016–NCOZ/V4 a V2/2016–NCOZ/V4 podle ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 412/2005 Sb. povinným subjektem (původcem dokumentů) zrušeno, protože pominul důvod pro jejich utajení. Pod č. j. V2/2016–NCOZ/V4 se jednalo o soubor pořadových čísel 1 – 18 obsahující dokumenty o dlouhodobé operativně pátrací činnosti příslušníků NCOZ a v případě č. j. D37–13/2016–NCOZ/V4 šlo o dílčí doplňující informaci k č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4. „Odtajněním“ těchto dokumentů však nebylo nijak dotčeno dále trvající utajení dokumentů D37–11/2016–NCOZ/V4 a D37–12/2016–NCOZ/V4.

34. Ohledně dokumentů č. j. D37–13/2016–NCOZ/V4 a V2/2016–NCOZ/V4 proto žalovaný zrušil rozhodnutí povinného subjektu a věc mu v této části vrátil k novému projednání – k tomu soud konstatuje, že tato část rozhodnutí žalovaného není aktuální žalobou napadena.

35. Pokud jde o dokumenty čísel jednacích D37/11/2016–NCOZ/V4 a D37–12/2016–NCOZ/V4, žalovaný ohledně nich odvolání žalobce (opět) zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil.

36. V odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 4 k tomu žalovaný uvedl, že: Z obsahu spisových materiálů vyplývá, že dokument D 37–11/2016–NCOZ/V4 je průvodní zprávou k dokumentu evidovanému pod č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4, přičemž dokument posledně zmíněný je dokumentem rozhodným, jehož obsahem jsou informace, jejichž vyzrazením by mohlo dojít k poškození nebo ohrožení zájmů České republiky. Obsahuje informace týkající se působení a způsobu páchání organizovaného zločinu na území České republiky. Písemnosti jsou označeny stupněm utajení D („důvěrné“), přičemž jsou i v současné době naplněny obě zákonné podmínky k jejich utajení – materiální i formální. Svým obsahem spadají pod body 7 a 14 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací. V tomto případě jde o informace, které obsahují „politické, bezpečnostní a ekonomické informace z oblasti mezinárodních vztahů a výsledky použití operativně pátracích prostředků a podpůrných operativně pátracích prostředků“. Pro toto zařazení bylo u těchto dokumentů rozhodné vyzrazení a zneužití informace, které by mohlo způsobit újmu zájmu České republiky nebo nevýhodnost pro zájem České republiky. Újma zájmu České republiky a nevýhodnost pro její zájmy byla dle obsahu informace ve zmíněných dokumentech stanovena na základě ustanovení § 3 odst. 4, 5 zákona č. 412/2005 Sb. U těchto dokumentů by jejich poskytnutím a vyzrazením jejich obsahu mohla České republice vzniknout v nejmenší míře újma prostá, ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 písm. f) zákona č. 412/2005 Sb., která představuje případné „zmaření, ztížení anebo ohrožení prověřování nebo vyšetřování zvlášť závažných zločinů nebo usnadnění jejich páchání“. Povinný subjekt jako původce utajovaných dokumentů ve svém vyjádření sdělil, že důvody pro utajení zmíněných informací odpovídají i v současnosti uvedenému stupni utajení a důvody pro utajení informací trvají i nadále.

37. Žalovaný tedy konstatoval, že pro odmítnutí poskytnout informace formou kopií dokumentů č.j. D37/11/2016–NCOZ/V7 a č.j. D37–12/2016–NCOZ/V4 stále existují relevantní věcné důvody, neboť požadované informace týkající se těchto kopií dokumentů mají stupeň utajení v souladu se zákonem č. 412/2005 Sb. Kromě naplnění škodlivého následku při jejich vyzrazení by byla rovněž dotčena trestně právní odpovědnost povinného subjektu ve smyslu naplnění skutkové podstaty trestného činu dle ustanovení § 317 trestního zákona „ohrožení utajované informace“.

38. Městský soud k tomu konstatuje, že s těmito úvahami a závěry žalovaného se zcela ztotožnil a v plném rozsahu na ně odkazuje.

39. Tento závěr soud ostatně učinil již ve svém předchozím rozsudku, kde uvedl toto:

28. Především neshledal důvodnou námitku žaloby, jež napadenému rozhodnutí vytýkala, že v něm, jakož i v rozhodnutí povinného subjektu, chybí dostatečně přezkoumatelné úvahy k odůvodnění naplnění materiálních podmínek pro utajení požadovaných informací a rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná.

29. Pokud jde o judikaturu, na kterou odkazuje žalobce, je třeba souhlasit s tím, že Nejvyšší správní soud obecně formuloval požadavek na to, aby v případě, kdy jsou informace odmítány s odkazem na ust. § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím, bylo v rozhodnutí o odmítnutí žádosti přezkoumatelným způsobem vyloženo, zda konkrétní požadované informace odpovídají svou povahou utajovaným informacím.

30. Současně však nelze ztrácet ze zřetele skutečnost, že je–li důvodem pro odmítnutí informace právě skutečnost, že se jedná o informace utajované, nesmí být požadavek na tuto přezkoumatelná v rozporu se zájmem na jejich utajení. Argumentace použitá v rozhodnutí o odmítnutí žádosti tedy nesmí být konkrétní příliš, tedy zejména ne tak, aby jí došlo k vyzrazení jak samotné utajované informace, tak ani způsobu, jakým byla získána, případě důvodu, pro jaký se tak stalo. Adresát rozhodnutí tedy musí být srozuměn s tím, že obdrží pouze sdělení o tom, že se jedná o utajovanou informaci, případně doplněnou sdělením, jaké chráněné zájmy by jejím zveřejnění mohly být dotčeny či poškozeny.

31. Soud má za to, že v projednávané věci jak povinný subjekt, tak žalovaný, právě takto postupovali a způsob, jakým byl odůvodněn závěr o odmítnutí žádosti, vyhovuje účelu a smyslu jak zákona o svobodném přístupu k informacím, tak i zákona č. 412/2005 Sb.

32. Tento závěr soud činí především na základě toho, že se s písemnostmi označenými jako č. j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4 seznámil a dospěl k závěru, že jejich obsah v kontextu s obsahem písemností č. j. D37–13/2016–NCOZ/V4 a V2/2016–NCOZ/V4 posoudil povinný subjekt, resp. žalovaný přiměřeně a že jím uvedené důvody (citované v odstavci 25) jsou konkrétní a přezkoumatelné – v té míře, jaká odpovídá povaze tam obsažených informací.

40. I ve věci nyní rozhodované tedy soudu nezbývá než odkázat na to, že se s písemnostmi označenými jako č. j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4 sám seznámil a dospěl k závěru, že jsou dány konkrétní a přezkoumatelné důvody pro to, aby žalobci bylo odepřeno se s nimi, resp. s informacemi v nich obsaženými, seznámit.

41. Jak je zřejmé z podané žaloby, žalobce brojí právě jen proti výroku ad I. napadeného rozhodnutí, jenž se týká odmítnutí dokumentů č. j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4. Soud proto zkoumal právě a pouze to, zda pro takové odmítnutí existují relevantní důvody a zda je žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně prezentoval. Jak je vyloženo výše, v obou těchto záležitostech dal soud žalovanému za pravdu.

42. Pokud jde o jednotlivé žalobní námitky, žalobce především namítal, že žalovaný nijak nevypořádává otázku zániku souboru závažných informací, ani důvody proč náhle přestala existovat důvodnost utajení některých informací z tohoto souboru, které byly před tímto odtajněním provázány natolik, že nebylo možné je žalobci poskytnout.

43. Tuto námitku soud neshledal důvodnou.

44. S odkazem na odůvodnění svého předchozího rozsudku soud konstatuje, že úkolem žalovaného po zrušení jeho dřívějšího rozhodnutí bylo znovu posoudit podstatu dokumentů č. j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4, resp. informací v nich obsažených, a zvážit, zda i poté, kdy přestal existovat žalovaným tvrzený soubor utajovaných dokumentů (viz odst. 31 aktuálního rozsudku), jsou dány věcné a relevantní důvody k utajování těchto dokumentů.

45. Žalovaný tedy v dalším řízení nebyl povinen zkoumat důvody, proč přestala existovat důvodnost utajení některých informací z tohoto souboru, ale vypořádat otázku, zda a jak byla zánikem tohoto souboru závažných informací dotčena nutnost i nadále utajovat dokumenty č. j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4, tedy v konečném důsledku odmítnout vydat žalobci jejich kopie.

46. Jak je vyloženo výše – viz odst. 37 aktuálního rozsudku – s touto otázkou se žalovaný vypořádal v dostatečné míře. Citovanou argumentaci podpořit i závěry, které žalovaný koncipoval na straně 5 v odstavci zcela dole, na kterou soud v plném rozsahu odkazuje, aniž by považoval za nutné reprodukovat ji vlastními slovy.

47. Opět jen pro úplnost soud připomíná, že v řízení sp. zn. 8 A 24/2021 se s písemnostmi označenými jako č. j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4 seznámil, takže z vlastní zkušenosti shledal, že závěry žalovaného o nutnosti dalšího jejich utajení i po zániku souboru utajovaných dokumentů jsou dostatečně odůvodněné.

48. Žalobce dále namítal, že spis v trestní věci byl již předán soudu a ve věci probíhá hlavní líčení, takže zanikla obava z možnosti maření, ztížení či narušení trestního řízení, když obsah spisové dokumentace obsahuje dostatečné a průkazné zdokumentování trestné činnosti obviněných. Přípravné řízení bylo skončeno a není tak důvod domnívat se, že by poskytnutí informace, která obsahuje popis trestné činnosti – jakožto nezbytnou součást obžaloby – mohl negativně ovlivnit průběh trestního řízení.

49. Soud předně konstatoval, že námitka v tomto smyslu nebyla v odvolání ze dne 30. 11. 2020 proti prvostupňovému rozhodnutí uplatněna, a žalovaný se s ní tedy nemohl v napadeném rozhodnutí vypořádat.

50. Soud však vzal v úvahu, že řízení v trestní věci sp. zn. 1 T 117/2022 probíhá u Obvodního soudu pro Prahu 9 až od 11. 10. 2022 (jak lze dohledat na z webových stránkách https://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.jsp), pročež je zřejmé, že v odvolání ze dne 30. 11. 2020 žalobce tuto námitku fakticky uplatnit nemohl, a nelze mu tedy klást k tíži, že tak neučinil. Soud proto tuto námitku vypořádal sám, s přihlédnutím k vyjádření žalovaného.

51. Žalovaný se k této věci vyjádřil s tím, že „… oba dokumenty neobsahují pouze informace týkající se výhradně trestné činnosti obžalovaného, nýbrž poskytují komplexní popis působení a způsobu páchání organizovaného zločinu v oblasti migrace na území České republiky, a proto je jejich utajení jako celek nutné. V daném případě jsou splněny materiální i formální podmínky pro jejich utajení – viz. výše, stejně tak odůvodnění žalovaného na str. 4 napadeného rozhodnutí. Neposkytnutí zmíněných dokumentů je odůvodněno aplikací ustanovení § 7 zákona č. 106/1999 Sb. spolu s ustanovením § 69 odst. 1 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., nikoliv však ustanovením 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb.“ (viz strana 5 vyjádření k žalobě).

52. Toto vyjádření soud zaslal dne 5. 12. 2023 na vědomí zástupkyni žalobce, jež je ponechala bez reakce.

53. Soud, vycházeje ze svého vlastního poznání obsahu dokumentů č. j. D37/11/2016–NCOZ/V4 a č. j. D37–12/2016–NCOZ/V4, dospěl k závěru, že citované vyjádření žalovaného je třeba akceptovat, když souhlasil s názorem žalovaného, že oba dokumenty obsahují nikoliv pouze informace týkající se aktuální trestné činnosti konkrétní osoby obviněného. resp. obžalovaného, ale poskytují širší popis působení a způsobu páchání organizovaného zločinu v oblasti migrace na území České republiky. Soud souhlasí s tím, že takové informace nelze s odkazem na ust. § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout. Argumentace žalobce se zde tedy míjí s důvodem pro odmítnutí informace, jelikož tu nejde o výluku podle ust. § 11 odst. 4 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím.

54. Ani tuto žalobní námitku tedy soud neshledal důvodnou.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

55. Městský soud v Praze tedy po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji soud podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního zamítl.

56. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení

I. Základ sporu II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného III. Posouzení žaloby IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení