8 A 163/2016 - 144

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci navrhovatelů: a) H. S., nar. X., bytem B., Ú. 422/47, b) Brnění, o. s., IČ: 228 61 688, se sídlem Brno, Tř. Kpt. Jaroše 18, c) Ing. L. D., nar. X., bytem B., P. 469/29, všichni zastoupeni Mgr. Pavlem Černým, advokátem v Brně, Údolní 567/33, osoba za účast: Statutární město Brno, se sídlem Brno, Dominikánské nám. 196/1, proti odpůrci: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, v řízení o návrhu na zrušení Opatření obecné povahy – Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ064 ze dne 27. 5. 2016, č. j. 30708/ENV/16, Takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Navrhovatelé se svým podáním ze dne 11. 9. 2016 u Městského soudu v Praze domáhali zrušení Opatření obecné povahy – Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ064 ze dne 27. 5. 2016, č. j. 30708/ENV/16. Program zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ06A, (dále jen „PZKO Brno“), byl zpracován v rámci projektu „Střednědobá strategie ke zlepšení kvality ovzduší v České republice“. Navrhovaná opatření PZKO Brno k dodržení imisních limitů jsou navržena do roku 2020. Účelem PZKO Brno je zpracovat komplexní dokument k identifikaci příčin znečištění ovzduší a především stanovit taková opatření, jejichž realizace povede k dosažení přípustné úrovně znečištění ovzduší dle zákona o ochraně ovzduší. Tam, kde jsou tyto úrovně splněny, je třeba realizovat opatření navržená v PZKO Brno v přiměřeném rozsahu tak, aby byla dobrá kvalita ovzduší udržena a dále zlepšována a aby nedošlo k jejímu zhoršení. V oblastech aglomerace, kde je imisní limit překročen, musí být implementována stanovená opatření, a to v rozsahu uvedeném v koncepci. Opatření byla stanovena za pomocí rozptylové studie a byla modelově sestavena způsobem, aby v aglomeraci došlo k dosažení zákonem požadované kvality ovzduší. PZKO Brno se skládá z úvodní části, analytické části, návrhové části a implementační části. PZKO Brno vychází z údajů o emisích a imisním zatížení, které byly zpracovávány Českým hydrometeorologickým ústavem. Cílem PZKO Brno je dosáhnout na celém území aglomerace splnění imisních limitů daných zákonem o ochraně ovzduší, aby: - došlo na území aglomerace, kde jsou imisní limity překračovány, ke snížení koncentrací znečišťujících látek v ovzduší pod hodnoty imisních limitů, a současně - byla udržena a zlepšována kvalita ovzduší také tam, kde jsou současné koncentrace znečišťujících látek pod hodnotami imisních limitů. Řešené znečišťující látky pro aglomeraci CZ06A: - Suspendované částice: - PM10 - dochází k překračování denního imisního limitu; - PM2,5 - dochází k překračování ročního imisního limitu; - Benzo (a)pyren: dochází k překračování ročního imisního limitu; - Oxidy dusíku: dochází k překračování ročního imisního limitu. Pro každou řešenou znečišťující látku jsou na úrovni aglomerace Brno stanoveny hlavní zdroje znečišťování ovzduší s ohledem na jejich vliv na kvalitu ovzduší (prioritní kategorie zdrojů). Oznámení koncepce PZKO Brno zpracované dle přílohy č. 7 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů bylo Ministerstvu životního prostředí předloženo dne 23. 7. 2015. Po kontrole náležitostí bylo rozesláno k vyjádření dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům a dále zveřejněno v Informačním systému SEA. Zjišťovací řízení k inkriminované koncepci bylo zahájeno dne 5. 8. 2015 zveřejněním informace o oznámení koncepce a o tom, kdy a kde je možno do něj nahlížet, na úřední desce Jihomoravského kraje. Informace byla rovněž zveřejněna v Informačním systému SEA na http://portal.cenia.cz/eiasea/view/sea100_koncepce - kód koncepce MZP230K, a zaslána dotčeným územním samosprávným celkům pro zveřejnění na úředních deskách. Zjišťovací řízení bylo ukončeno dne 8. 9. 2015 vydáním závěru zjišťovacího řízení (č. j. 62792/ENV/15). Návrh koncepce včetně vyhodnocení vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví byl Ministerstvu životního prostředí předložen dne 30. 10. 2015 a po kontrole náležitostí byl rozeslán ke zveřejnění podle § 16 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Veřejné projednání návrhu koncepce včetně vyhodnocení SEA se konalo v administrativním a školicím centru Cejl Krajského úřadu Jihomoravského kraje dne 1. 12. 2015. Vypořádání doručených připomínek, které je jedním z nezbytných podkladů pro vydání stanoviska SEA, obdrželo Ministerstvo životního prostředí od předkladatele koncepce dne 14. 4. 2016. Program zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ06A na životní prostředí a veřejné zdraví byl zpracován v souladu se zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí, v rozsahu přílohy č. 9 k tomuto zákonu, která stanoví náležitosti vyhodnocení koncepce z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví, a dle požadavků na jeho obsah a rozsah uvedených v závěru zjišťovacího řízení. Jako základní hodnotící rámec pro vyhodnocení vlivů PZKO Brno na životní prostředí byla zvolena sada témat a složek životního prostředí (ovzduší, emise skleníkových plynů, voda, půda a horninové prostředí, příroda a krajina, lesní ekosystémy, odpady, kulturní památky a hluk) a jejich specifických problémů jako jsou např. překračování imisních limitů suspendovaných částic PM10, PM2,5, benzo (a)pyrenu a oxidů dusíku, acidifikace a kontaminace v důsledku atmosférické depozice, úbytek zemědělského půdního fondu a nezastavěných ploch v důsledku záboru půd atd. Bylo provedeno hodnocení PZKO Brno z hlediska veřejného zdraví. Hodnocení možných vlivů PZKO Brno bylo provedeno ve dvou rovinách. V první, tedy strategické rovině, byly hodnoceny cíle a priority koncepce a ve druhé rovině byla hodnocena jednotlivá opatření této koncepce. K samotnému hodnocení byla použita stupnice k hodnocení síly vazby mezi opatřeními PZKO Brno a tématy životního prostředí a veřejného zdraví se stupnicí významnosti od (+2) do (-2) včetně 0 a?. U konkrétních záměrů, které koncepce označuje jako prostředky k naplnění navržených opatření, bude podrobná identifikace jejich možných vlivů včetně navržení požadavků k jejich minimalizaci následně provedena na strategické (v procesu SEA k územně plánovací dokumentaci) či projektové úrovni (v procesu EIA, resp. v povolovacích řízeních se znalostí detailních informací o těchto záměrech). Jelikož příslušné orgány ochrany přírody svým stanoviskem podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, vyloučily významný vliv na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, nepodléhala tato koncepce posouzení důsledků na evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti podle § 45h a § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Podkladem pro vydání tohoto stanoviska byly kromě vyhodnocení SEA také vyjádření k němu podaná a výsledky veřejného projednání. Stanovené cíle a priority včetně navržených opatření PZKO Brno jsou zacíleny na snížení emisí ve všech sektorech zdrojů znečišťování, proto se jedná o koncepci s potenciálně významným pozitivním vlivem na životní prostředí a veřejné zdraví. Dílčí negativní vlivy koncepce lze očekávat zejména v dopadech na přírodu a krajinu především v podobě záboru půdy, fragmentace biotopů a lesních porostů, zásahů do územních systémů ekologické stability (dále jen „ÚSES“) a významných krajinných prvků, (dále jen „VKP“), na krajinný ráz, případně na zvláště chráněná území, (dále jen „ZCHÚ“), a snižování migrační prostupnosti krajiny v souvislosti s rozvojem dopravní infrastruktury. Proto byla na úrovni koncepce navržena vhodná opatření k eliminaci, minimalizaci a kompenzaci těchto zjištěných potenciálních negativních vlivů, přičemž další opatření mohou být navrhována na základě sledování a rozboru vlivů koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví. Vzhledem ke skutečnosti, že řada opatření obsažených v PZKO Brno by měla být realizována územními samosprávnými celky, bylo by vhodné, s cílem eliminovat rizika nedostatečné realizace opatření v PZKO, iniciovat do budoucna úpravu zákona o ochraně ovzduší spočívající v rozšíření a zpřesnění povinnosti závazně realizovat opatření obsažená v PZKO při výkonu veřejné správy. Ministerstvo životního prostředí jako příslušný úřad podle § 21 písm. d) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí na základě návrhu koncepce včetně vyhodnocení vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví, vyjádření k němu podaných a veřejného projednání vydalo postupem podle § 10g tohoto zákona z hlediska přijatelnosti vlivů na životní prostředí vydalo dne 27. 4. 2016 souhlasné stanovisko k návrhu koncepce „Program zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ06A“ a stanovilo podle § 10g odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí následující požadavky a podmínky, kterými budou zároveň zajištěny minimální možné dopady realizace Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno –CZ06A na životní prostředí a veřejné zdraví: 1) Pro naplňování jednotlivých opatření obsažených v PZKO Brno vybírat přednostně takové projekty, které budou mít co největší přínos ke snížení znečištění ovzduší u řešených znečišťujících látek. 2) Při povolování nových komunikací v lokalitách s překročenými limity znečištění ovzduší realizovat v nejvyšší možné míře technická nebo kompenzačních opatření, která zajistí, že v obytné zástavbě nedojde ke zhoršení imisní zátěže v porovnání s výchozím stavem. 3) Realizaci nových projektů dopravní infrastruktury, popřípadě zkapacitnění těch stávajících, provádět s takovými technickými opatřeními, která zamezí jejich nadměrnému obtěžování obyvatelstva hlukem. 4) Při realizaci koncepce přihlédnout k odpovídajícím doporučením k posílení pozitivních vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví uvedeným v kapitole 12.3 vyhodnocení SEA. 5) Urychlit přípravu a následnou realizaci Park&Ride zón včetně nezbytných návazných opatření (AB6 + AB5 + AB10). 6) Při výsadbě dřevin mimo zastavěné území uplatňovat výhradně geograficky původní, stanovištně vhodné dřeviny. Výsadby propojovat se stávajícími krajinnými prvky. Zábory sídelní zeleně musí být kompenzovány. 7) V odůvodněných případech (např. z důvodu vysoké prašnosti způsobované provozem na komunikaci) zajistit zpevnění povrchu nezpevněných komunikací s upřednostňováním druhů povrchu umožňujících vsakování srážkových vod. 8) Konkrétní projekty, aktivity, opatření budou uskutečňovány za respektování ochrany zvláště chráněných území (ZCHÚ), soustavy NATURA 2000 a lokalit výskytu zvláště chráněných druhů včetně obecné ochrany přírody v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny. 9) Nová technická opatření naplňující PZKO Brno primárně neumisťovat do ZCHÚ. V případě jejich umístění ve ZCHÚ je nezbytné vyloučit či minimalizovat možné negativní vlivy na předměty a cíle ochrany dotčených ZCHÚ. 10) V rámci přípravy jednotlivých opatření, která se mohou dotýkat zájmů ochrany přírody a krajiny, postupovat v součinnosti s orgány ochrany přírody. 11) Nové záměry lokalizovat v souladu s územně plánovací dokumentací, v případě nutnosti umístění na zemědělskou půdu preferovat půdu v nižších třídách ochrany. 12) Při realizaci aktivit minimalizovat zábor a zásah do pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL), především do lesů zvláštního určení a lesů ochranných. 13) Ministerstvo životního prostředí jako předkladatel koncepce zajistí ve spolupráci s orgány kompetentními k realizaci jednotlivých opatření PZKO sledování a rozbor vlivů koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví dle § 10h zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Vývoj kvality životního prostředí v aglomeraci Brno bude sledován s uplatněním monitorovacích indikátorů uvedených v kapitole 9 vyhodnocení SEA. Vyhodnocení plnění PZKO Brno proběhne každoročně. V případě zjištění významných negativních vlivů na životní prostředí provádět průběžnou aktualizaci této koncepce a dodržovat další povinnosti vyplývající z výše uvedeného ustanovení. 14) Předkladatel koncepce zveřejní na svých internetových stránkách vypořádání veškerých došlých vyjádření a připomínek, a to jak k návrhu koncepce, tak i k jejímu vyhodnocení a zveřejní schválenou koncepci. Dále zpracuje odůvodnění (tzv. prohlášení) podle ustanovení § 10g odst. 4 věty druhé zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, které bude součástí odůvodnění opatření obecné povahy. Následně dne 27. 5. 2016 bylo přijato Opatření obecné povahy – Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ064, č. j. 30708/ENV/16, kterým Ministerstvo životního prostředí podle § 9 odst. 2 a přílohy č. 5 zákona 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, stanovilo I. Emisní strop pro silniční dopravu pro vymezené území (dle kapitoly E. 1 Programu) – 65%; II. Stacionární zdroje, u nichž byl identifikován významný příspěvek k překročení imisního limitu v aglomeraci Brno (dle kapitoly E. 2 Programu) a u nichž bude postupováno dle § 13 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší; III. Opatření ke snížení emisí a ke zlepšení kvality ovzduší v aglomeraci Brno (dle kapitoly E. 3 Programu). Pod bodem IV se potom uvádí, že opatření stanovená v bodu I, II a III budou realizována v souladu s Programem a v souladu se stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne 27. 4. 2016, č. j. 878/ENV/16 podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a že předmětné stanovisko tvoří přílohu tohoto opatření obecné povahy. V odůvodnění opatření obecné povahy se uvádí, že PZKO Brno obsahuje opatření na regionální úrovni, která vychází ze Střednědobé strategie (do roku 2020) zlepšení kvality ovzduší v České republice, jež byla schválena usnesením vlády České republiky č. 979/2015. Opatření PZKO Brno jsou úzce provázána s národními opatřeními stanovenými Národním programem snižování emisí České republiky, jež byl schválen usnesením vlády České republiky č. 978/2015. PZKO Brno stanovuje opatření s ohledem na tav kvality ovzduší v referenčním roce 2011, neboť rok 2011 byl vyhodnocen jako rok s průměrnými rozptylovými podmínkami, ke kterému je možno vztáhnout potřebná opatření k dosažení kvality ovzduší podle zákona. Emisním stropem je podle § 2 písm. j) zákona o ochraně ovzduší nejvýše přípustné množství vybrané znečišťující látky vnesené do ovzduší za kalendářní rok. Podle § 4 odst. 4 téhož zákona lze emisní stropy stanovit pro jednotlivý stacionární zdroj, skupinu stacionárních zdrojů nebo mobilních zdrojů, provozovnu nebo vymezené území. Navrhovatelé a) až c) se společně domáhali zrušení Opatření obecné povahy – Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ064 ze dne 27. 5. 2016, č. j. 30708/ENV/16. Navrhovatelka a) ke své aktivní procesní legitimaci uváděla, že vlastní ve společném jmění manželů bytovou jednotku č. 422/5, podíl 11221/330263, v budově č. p. 422, Ú. 422/47, V., na pozemku parc. č.

647. Navrhovatelka uváděla, že je matkou tří nezletilých dětí, a že nejstarší dceři, 5 let, bylo ve dvou letech diagnostikováno astma, a že její rodina je dlouhodobě zasažena nadlimitní úrovní koncentrace látek znečišťujících ovzduší. Navrhovatel b) je obecně prospěšnou společností, jejímž cílem je podle článku III jejího statutu zlepšení životního prostředí, zejména ovzduší v moravskoslezském regionu. Při posuzování aktivní legitimace spolku je nutno vycházet z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. 1 ÚS 59/14, který stanovil kritéria, která musí být při posuzování aktivní legitimace spolku zohledněna. Těmi jsou: tvrzení zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce, místní vztah spolku k lokalitě, regulované opatření obecné povahy, předmět činnosti spolku a délka časového působení spolku, a proto je přesvědčen, že uvedená kritéria splňuje. Navrhovatel c) ke své aktivní procesní legitimaci uváděl, že vlastní ve společném jmění manželů rodinný dům č. p. 469 na pozemku parc. č. 553, v katastrálním území B., městské části statutárního města B. Uváděl, že v tomto domě žije se dvěma nezletilými syny, přičemž v místě bydliště lokálně jsou dlouhodobě a výrazně překračovány hodnoty imisních limitů pro částice polétavého prachu a bezno(a)pyrenu. Všichni navrhovatelé shodně tvrdili, že odpůrce nepřijal takové opatření, aby imisního limitu bylo dosaženo co nejdříve, a tato skutečnost představuje závažný zásah do jejich veřejných subjektivních práv. Navrhovatelé namítali nedostatky obsahových a formálních náležitostí PZKO Brno, tvrdili, že odpůrce byl povinen vypracovat PZKO Brno v souladu s § 9 zákona o ochraně ovzduší a současně s čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu. Podle navrhovatelů PZKO Brno neodpovídá požadavkům § 9 a dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, zejména nesplňují požadavek přijmout při zpracování programu taková opatření, aby emisního limitu bylo dosaženo co nejdříve. Navrhovatelé odkazovali na relevantní právní úpravu i judikaturu Soudního dvora Evropské unie, (dále jen „SDEU“), vztahující se k požadavkům na obsah PZKO Brno. Namítali nedostatečnou konkrétnost navržených opatření. Namítali absenci časového plánu provádění navržených opatření. Namítali neuvedení očekávaného zlepšení kvality ovzduší. Navrhovatelé uváděli, že silniční doprava je hlavní zdroj znečištění ovzduší v aglomeraci a namítali nedostatečnost územně plánovacích opatření. Namítali absenci Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje. Namítali nedostatky v posouzení kumulativních a synergických vlivů Programu na životní prostředí. Namítali chybně stanovené emisní stropy pro silniční dopravu, zavádějící analytické podklady. Namítali nezákonný proces přijímání Programu zlepšování kvality ovzduší a porušení principu účasti veřejnosti. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 19. 10. 2016 navrhnul návrh zamítnout s tím, že primárním účelem programu zlepšování kvality ovzduší podle § 9 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší je přijmout opatření, kterými bude zajištěno dosažení emisních limitů v době co možná nejkratší a bez zbytečného odkladu. S ohledem na možnosti programu zlepšování kvality ovzduší je odpůrce přesvědčen, že opatření stanovená v opatření obecné povahy o vydání PZKO Brno bylo přijato v souladu s postupy zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Odpůrce připojil některé doklady, a to Statut Pracovních skupin pro podporu implementace opatření stanovených v programech zlepšování kvality ovzduší ze dne 21. 9. 2016, Připomínky k programu zlepšování kvality ovzduší Aglomerace Brno – CZ06A z pozice obyvatele městské části B.-B. ze dne 29. 7. 2015, Sběrný arch pro spis MŽP ve věci „Posuzování vlivů záměru na ŽP dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí – koncepce“ Program zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ064, atd. Odpůrce se vyjádřil rovněž k časovému plánu s tím, že opatření pro ochranu ovzduší jsou financována především ze strukturálních fondů, které mají stanoven horizont 2014 – 2020, resp. 2014 – 2023. Z tohoto důvodu bylo nutné stanovit termín dosažení imisních limitů na roku 2020, jakožto nejkratší možný. Odpůrce rovněž upozornil, že časovost u jednotlivých opatření je uvedena, a to u každého opatření. Žalobci ve své replice dne 29. 11. 2016 vyjádřili nesouhlas se závěrem odpůrce o zlepšování celkové imisní zátěže v aglomeraci Brno, jakož i přesvědčení, že situace nadlimitního znečištění se v posledních letech nijak prokazatelně nezlepšuje. Dovolávali se čl. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu, jakož i judikatury SDEU s ní spojené. Osoba zúčastněná se nevyjádřila. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 6. 12. 2016, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené opatření obecné povahy podle § 101b odst. 3 soudního řádu správního, a to v mezích navrhovatelkou uplatněných návrhových bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil následující data: Dne 23. 7. 2015 byla Ministerstvu životního prostředí zaslána žádost o zahájení zjišťovacího řízení ke koncepci Program zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ06A na základě § 10c zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Dne 28. 7. 2015 bylo ohledně návrhu PZKO Brno zahájeno zjišťovací řízení a současně byla zveřejněna informace o koncepci, rozesláním na dotčené obce, jichž se PZKO Brno týká, a správní úřady dotčené aglomerace se žádostí o zveřejnění návrhu opatření obecné povahy a o vyvěšení Programu na úředních deskách dotčených obcí. K návrhu byly zaslány připomínky. Ze správního spisu vyplývá, že se k předloženému návrhu vyjádřila v období od 24. 8. 2015 do 1. 9. 2015 celá řada občanských sdružení, dotčených obcí, jakož i fyzických osob, včetně navrhovatele c) z července 2015. Dne 10. 9. 2015 byla zveřejněna informace o závěru zjišťovacího řízení ve věci PZKO Brno. Dne 30. 10. 2015 byl Ministerstvu životního prostředí předán návrh a vyhodnocení koncepce PZKO Brno, který byl dne 10. 11. 2015 zveřejněn. Ze správního spisu vyplývá, že se k předloženému návrhu PZKO Brno vyjádřila v období od 16. 11. 2015 do 11. 12. 2015 celá řada občanských sdružení, dotčených obcí, jakož i fyzických osob, včetně navrhovatele c) - (č. j. 88100/ENV/15 dne 9. 12. 2015. Dne 18. 12. 2015 se uskutečnilo veřejné projednání návrhu PZKO Brno. Poté došlo k vypořádání připomínek, vyjádření autorizovaných osob, dne 4. 5. 2016 bylo předáno stanovisko SEA ke koncepci PZKO Brno. V inkriminované věci není sporu o tom, že žalobou napadený PZKO Brno je skutečně opatřením obecné povahy, neboť přímo z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší vyplývá, že PZKO Brno vydává Ministerstvo životního prostředí formou opatření obecné povahy a vyhlašuje ho ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí v projednávané věci postupovalo, pokud jde o vydání opatření, zcela v souladu s tímto zákonem nastaveným postupem. Městský soud v Praze přezkoumal opatření obecné povahy k návrhu navrhovatelů podle ustanovení § 101a a násl. soudního řádu správního a neshledal důvody pro jeho zrušení. Podle § 101a odst. 1 soudního řádu správního, návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. Pokud jde o aktivní legitimaci navrhovatelů, považuje soud za nutné zdůraznit, že odpůrce jejich aktivní legitimace v zásadě nezpochybňoval a posouzení oprávněnosti navrhovatelů k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy ponechal na úvaze soudu. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 soudního řádu správního ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatelů se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jejich právech. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 21. července 2009, (dostupný na www.nssoud.cz) č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, uvedl: „Navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. (…) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení“ (body 31 a 34 usnesení). V inkriminované věci soud dospěl k závěru, že navrhovatelé a) a c) jsou jako vlastníci nemovitostí v aglomeraci B., kde bydlí se svými rodinami, a jsou tak dlouhodobě vystaveni nadlimitní úrovní koncentrací uvedených látek znečišťujících ovzduší, aktivně legitimováni k podání návrhu, neboť jeho právo na příznivé životní prostředí je dlouhodobým znečištěním životního prostředí dotčeno a žalobce má tak právo vyjadřovat se k PZKO Brno. Pokud jde o aktivní legitimaci navrhovatele b), vyšel soud ze závěrů Nejvyššího správního soudu uvedených v rozsudku ze dne 13. října 2010, č. j. 6 Ao 5/2010 (dostupný na www.nssoud.cz) a aktivní legitimaci navrhovatele b) odvodil z toho, že navrhovatel b) je obecně prospěšnou společností, zabývající se ochranou životního prostředí a má místní vztah k dané lokalitě – předmětné aglomeraci Brno. Soud při posouzení aktivní legitimace navrhovatele b) vycházel i z čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy, která široce garantuje přístup veřejnosti k soudům a otázkám práva na životní prostředí. Z uvedených důvodů dospěl k závěru o aktivní legitimaci všech tří navrhovatelů. Městský soud v Praze na základě výše uvedeného přistoupil k meritornímu projednání a rozhodnutí o návrhu, tj. k posouzení zákonnosti inkriminovaného opatření obecné povahy podle § 101d odst. 1 soudního řádu správního, podle kterého je soud vázán rozsahem a důvody návrhu. Soud považuje na úvod za nutné zdůraznit, že Opatření obecné povahy není standardním správním rozhodnutím, přezkoumatelným soudem podle § 65 a násl. soudního řádu správního. Je zvláštním rozhodnutím, při jehož přijímání a vydáváni se uplatňují postupy právní i odborné povahy. V případě napadeného Opatření obecné povahy nelze odhlédnout od toho, že jeho účelem a cílem, což má ostatně uvedeno již ve svém názvu, je zlepšování kvality ovzduší v aglomeraci. Svou povahou je koncepčním plánem dlouhodobé strategie pro zlepšení kvality ovzduší, který ale není nástrojem pro řešení situací mimořádně znečištěného ovzduší. Podmínky pro vydání předmětného opatření stanoví zákon o ochraně ovzduší, který v ustanovení § 3 definuje přípustnou úroveň znečištění charakterizovanou imisními limity a přípustnou četností jejich překročení uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Podle § 5 odst. 1 tohoto zákona za účelem vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje posuzování úrovně znečištění a porovnání výsledné úrovně znečištění s imisními limity stanovenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Podle odst. 2 posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro území vymezené pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší (dále jen „zóna“) a pro zónu, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250 000 (dále jen „aglomerace“). Seznam zón a aglomerací je uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Pokud je tedy na základě shora uvedeného postupu vyhodnoceno, že došlo v určité zóně či aglomeraci k překročení přípustné míry znečištění, tedy že jsou překročeny imisní limity v bodě 1 až 3 přílohy č. 1 zákona o ochraně ovzduší, zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušným krajským nebo obecním úřadem Program zlepšování kvality ovzduší, který je definován v § 9 tohoto zákona. V inkriminované věci mezi účastníky není sporu o tom, že k překročení zákonem daných limitů došlo, a žalovaný tak vydal Opatření obecné povahy ve formě PZKO Brno zcela v rámci své zákonem dané pravomoci. Podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší v případě, že je v zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu, nebo v případě, že je v zóně nebo aglomeraci imisní limit stanovený v této příloze v bodu 1 překročen vícekrát, než je zde stanovený maximální počet překročení, zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo obecním úřadem do 18 měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k překročení imisního limitu, pro danou zónu nebo aglomeraci program zlepšování kvality ovzduší. Program zlepšování kvality ovzduší vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy a vyhlašuje ho ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. Podle § 9 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší požadavky na obsah programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. 5 k tomuto zákonu. Při zpracování programu zlepšování kvality ovzduší ministerstvo přijme taková opatření, aby imisního limitu bylo dosaženo co nejdříve. Příloha 5 zákona o ochraně ovzduší stanoví „Obsah programu zlepšování kvality ovzduší“ a) Základní informace - vymezení a typ zóny, popis regionu, příslušné klimatické a topografické údaje a další údaje, např. hustota zástavby a lokace měst (včetně mapy), - popis způsobu posuzování úrovní znečištění, umístění stacionárního měření (mapa, geografické souřadnice), - informace o charakteru cílů vyžadujících v dané lokalitě ochranu, - odhad rozlohy znečištěných oblastí (v km2) a velikosti exponované skupiny obyvatelstva, - odpovědné orgány, jména a adresy osob odpovědných za vypracování a provádění programu. b) Analýza situace - úrovně znečištění zjištěné v předchozích letech, aktuální úrovně znečištění a odhad vývoje úrovně znečištění ovzduší, - celkové množství emisí v oblasti (t/rok), - výčet významných zdrojů znečišťování ovzduší doplněný jejich geografickým vyznačením, - informace o znečištění dálkově přenášeném z okolních oblastí. c) Podrobnosti o opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší - opatření přijatá před zpracováním programu na lokální, regionální, národní a mezinárodní úrovni, která mají vztah k dané zóně a hodnocení účinnosti těchto opatření, - seznam a popis nově navrhovaných opatření, zejména emisní stropy a lhůty k jejich dosažení pro vymezená území kraje; v rámci těchto vymezených území se emisní stropy stanoví pro vybranou skupinu stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu a pro silniční dopravu, - identifikace stacionárních zdrojů, které mají významný příspěvek k překročení imisního limitu, u kterých bude krajský úřad postupovat podle § 13 odst. 1, - odhad plánovaného přínosu ke snížení úrovně znečištění vyjádřený prostřednictvím vhodných indikátorů a předpokládaná doba potřebná k dosažení imisních limitů. d) Seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací. Ustanovením § 9 zákona o ochraně ovzduší jsou do českého právního řádu transponovány povinnosti, stanovené čl. 23 směrnice 2008/50/ES. Podle čl. 23 směrnice 2008/50/ES:

1. Pokud v daných zónách nebo aglomeracích překračují úrovně znečišťujících látek ve vnějším ovzduší jakoukoli mezní hodnotu nebo cílovou hodnotu, a v každém případě navíc i jakoukoliv příslušnou mez tolerance, členské státy zajistí, aby byly pro tyto zóny nebo aglomerace vypracovány plány kvality ovzduší za účelem dosažení příslušné mezní nebo cílové hodnoty uvedené v přílohách XI a XIV. V případě překročení mezních hodnot, u nichž již uplynula lhůta, od které je třeba hodnoty dodržovat, stanoví plány kvality ovzduší náležitá opatření, aby bylo období překročení co možná nejkratší. Plány kvality ovzduší mohou navíc zahrnovat zvláštní opatření zaměřená na ochranu citlivých skupin obyvatelstva, včetně dětí. Tyto plány kvality ovzduší obsahují alespoň informace uvedené v oddíle A přílohy XV a mohou zahrnovat opatření podle článku 24. Tyto plány se Komisi sdělí neprodleně a nejpozději dva roky po skončení roku, v němž bylo zaznamenáno první překročení. Pokud je třeba připravit nebo provést plány kvality ovzduší pro více znečišťujících látek, členské státy případně připraví a provedou integrované plány kvality ovzduší týkající se všech příslušných znečišťujících látek.

2. Členské státy v proveditelném rozsahu zajistí soulad s jinými plány vyžadovanými podle směrnice 2001/80/ES, směrnice 2001/81/ES nebo směrnice 2002/49/ES za účelem splnění příslušných cílů v oblasti životního prostředí. Příloha XV směrnice 2008/50/ES stanoví Informace, které je třeba zahrnout do místních, regionálních nebo národních plánů kvality ovzduší pro zlepšování kvality vnějšího ovzduší: A. Informace, které mají být poskytovány podle článku 23 (plány kvality ovzduší)

1. Místo nadměrného znečištění a) region; b) město (mapa); c) měřicí stanice (mapa, zeměpisné souřadnice).

2. Obecné informace a) typ zóny (město, průmyslová nebo venkovská oblast); b) odhadovaná znečištěná plocha (km2) a odhadovaný počet obyvatel vystavených znečištění; c) užitečné klimatické údaje; d) důležité topografické údaje; e) dostatečné informace o charakteru cílů, které v zóně vyžadují ochranu.

3. Příslušné orgány Jména a adresy osob pověřených vypracováním a prováděním plánů pro zlepšování.

4. Povaha a posuzování znečištění: a) koncentrace naměřené v předcházejících letech (před provedením opatření ke zlepšení); b) koncentrace naměřené od zahájení projektu; c) metody použité pro posuzování.

5. Původ znečištění a) seznam hlavních zdrojů emisí způsobujících znečištění (mapa); b) celkové množství emisí z těchto zdrojů (tuny/rok); c) informace o znečištění pocházejícím z jiných oblastí.

6. Rozbor situace a) podrobnosti o faktorech, které vedly k překročení (například přenos včetně přeshraničního přenosu, vznik sekundárních znečišťujících látek v atmosféře); b) podrobnosti o možných opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší.

7. Podrobnosti o opatřeních nebo projektech pro zlepšování, které existovaly před 11. červnem 2008, tj.: a) místní, regionální, celostátní, mezinárodní opatření; b) zjištěné účinky těchto opatření.

8. Podrobnosti o opatřeních nebo projektech přijatých za účelem snížení znečištění po vstupu této směrnice v platnost: a) seznam a popis všech opatření stanovených v projektu; b) časový plán provádění; c) očekávané zlepšení kvality ovzduší a předpokládaná doba potřebná k dosažení uvedených cílů.

9. Podrobnosti o plánovaných nebo dlouhodobě zkoumaných opatřeních nebo projektech.

10. Seznam publikací, dokumentů, prací atd., které doplňují informace požadované podle této přílohy. Z ustanovení § 101d soudního řádu správního je patrné, že soud přezkoumává vydané opatření obecné povahy k návrhu navrhovatele z hlediska, zda bylo opatření obecné povahy vydáno v souladu se zákonem a zákonem stanoveným způsobem a v inkriminované věci, zda odpovídá požadavkům, které na něj klade příloha č. 5 zákona o ochraně ovzduší. Z jednotlivých citovaných ustanovení vyplývá, že v převážné míře zákon o ochraně ovzduší nestanoví konkrétní postupy ani nezakládá Ministerstvu životního prostředí pravomoc, aby určité otázky a postupy v rámci opatření obecné povahy závazně upravilo; jinými slovy, povinnosti jsou v zákoně (ale i ve směrnici) vymezeny neurčitě. Činnost veřejné správy ve formě opatření obecné povahy přitom slouží pouze ke konkretizaci zákona, a proto správní orgán nemůže v opatření obecné povinnosti uložit osobám povinnosti nad rámec zákonného zmocnění (viz tzv. výhrada zákona dle čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). K tomu je třeba zdůraznit, že řada dílčích opatření se týká samostatné působnosti obcí a krajů (zejména v oblasti dopravy jako např. dopravní stavby, parkování, veřejná hromadná doprava), přičemž dle čl. 101 odst. 4 Ústavy do jejich činnosti mohou státní orgány zasahovat jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana zákona a stanoví-li tak zákon. Jelikož zákon o ovzduší žádnou takovou pravomoc konkrétních zásahů do samosprávy územních samosprávných celků pro ministerstvo nezakládá, mohl odpůrce přijmout Opatření obecné povahy prakticky pouze v současné podobě. Odpůrce tak mohl v rámci své pravomoci nanejvýše stanovit závazné cíle pro sebe, vytvořit „směrný materiál“ pro třetí osoby, jak postupovat při snižování imisí na úrovni obcí a krajů a kde na to získat finanční prostředky, a nabídnout ze své strany koordinaci těchto činností prostřednictvím implementačního výboru. Soud pak k námitkám žalobců přezkoumával pouze, zda Ministerstvu životního prostředí v Opatření obecné povahy těmto požadavkům dostálo. Opatření obecné povahy, které je předmětem přezkumu v projednávané věci, stanovuje ve výrokové části pod bodem I. Emisní strop pro silniční dopravu pro vymezené území, které se uplatní od roku 2020 včetně; pod bodem II. Stacionární zdroje, u nichž byl identifikován významný příspěvek k překročení imisního limitu v aglomeraci Brno, přičemž prověření možnosti zpřísnění podmínek provozu musí být zahájeno Krajským úřadem do 6 měsíců od nabytí účinnosti opatření obecné povahy; pod bodem III. Opatření ke snížení emisí a ke zlepšení kvality ovzduší v aglomeraci Brno; a pod bodem IV. Sdělení, že opatření stanovená pod body I, II a III budou realizována v souladu s PZKO Brno a stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne 27. 4. 2016, č. j. 878/ENV/16 podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, které tvoří přílohu opatření obecné povahy. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. května 2016, č. j. 2 Aos 2/2013 – 120, „Věcné vyhodnocení či snad přehodnocování těchto ryze odborných závěrů přitom soudům rozhodně nepřísluší. Úkolem správních soudů je posoudit, zda výsledná podoba územně plánovací dokumentace nevybočila ze zákonem stanovených hledisek a kritérií, případně zda byl při jejím přijímání dodržen zákonem stanovený postup. Územně plánovací dokumentace je ze své podstaty vždy výsledkem politického rozhodnutí příslušné územní entity a je založena na hodnocení vysoce odborných (technických) hledisek; soudy by proto ve své ingerenci do těchto aktů měly přistupovat na principu proporcionality a zdrženlivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 2 Ao 2/2007, publikovaný pod č. 1462/2008 Sbírky NSS). Pokud jde o navrhovateli namítanou judikaturu SDEU, jedná se o tyto rozsudky: Ve věci C-404/13 ClientEarth proti The Secretary of State for the Environment, Food and Rural Affairs, SDEU judikoval takto: 1) Článek 22 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby bylo možné prodloužit nejvýše o pět let lhůtu stanovenou touto směrnicí ke splnění mezních hodnot pro oxid dusičitý uvedených v příloze XI této směrnice, ukládá toto ustanovení členskému státu povinnost o to požádat a vyhotovit plán kvality ovzduší, jestliže se s ohledem na existující údaje a navzdory provádění příslušných opatření ke snížení znečištění ze strany tohoto státu objektivně ukazuje, že v dané zóně nebo aglomeraci nebude možné splnit tyto hodnoty v uvedené lhůtě. Směrnice 2008/50 neobsahuje žádnou výjimku z povinnosti vyplývající z uvedeného čl. 22 odst. 1. 2) V případě, kdy se ukazuje, že v určité zóně nebo aglomeraci členského státu nelze splnit mezní hodnoty pro oxid dusičitý stanovené v příloze XI směrnice 2008/50 po datu 1. ledna 2010 uvedeném v této příloze, a tento členský stát nepožádal o prodloužení této lhůty v souladu s čl. 22 odst. 1 směrnice 2008/50, vypracování plánu kvality ovzduší podle čl. 23 odst. 1 druhého pododstavce této směrnice neumožňuje samo o sobě mít za to, že tento stát přesto splnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 13 uvedené směrnice. 3) Pokud členský stát nesplnil požadavky vyplývající z čl. 13 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2008/50, a přitom nepožádal o prodloužení lhůty za podmínek stanovených v článku 22 této směrnice, musí příslušný vnitrostátní soud, který věc případně projednává, přijmout vůči vnitrostátnímu orgánu jakékoliv nezbytné opatření, jako je soudní příkaz, aby tento orgán vypracoval plán vyžadovaný touto směrnicí za podmínek v ní stanovených. Ve věci C-237/07 Dieter Janecek v. Freistaat Bayern, SDEU judikoval takto: 1) Článek 7 odst. 3 směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší musí být vykládán v tom smyslu, že v případě rizika překročení výstražných prahových hodnot nebo mezních hodnot musí mít bezprostředně dotčení jednotlivci možnost vyžadovat, aby příslušné vnitrostátní orgány vypracovaly akční plán, přestože na základě vnitrostátního práva disponují dalšími prostředky, kterými mohou vyžadovat, aby příslušné orgány přijaly opatření pro boj proti znečištění ovzduší. 2) Členské státy mají, s výhradou přezkumu vnitrostátního soudu, pouze povinnost přijmout v rámci akčního plánu a v krátké době vhodná opatření ke snížení rizika překročení mezních hodnot nebo výstražných prahových hodnot na minimum a postupnému navrácení se na úroveň pod uvedenými hodnotami, s ohledem na skutkové okolnosti a všechny dotčené zájmy. Podle názoru Městský soud v Praze Ministerstvo životního prostředí v inkriminované věci postupovalo v souladu s citovanou judikaturou SDEU, přijalo vhodná opatření ke snížení rizika překročení mezních hodnot na minimum. Výkladem citované směrnice 2008/50/ES se ovšem zabýval i Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 11. června 2015, č. j. 2 As 48/2015-60, (dostupný na www.nssoud.cz), judikoval takto: Směrnice 96/62/ES směrnice 2008/50/ES neumožňují vtělení krátkodobých opatření ochrany ovzduší do jiných nástrojů ochrany ovzduší, ale výslovně vyžadují přijetí akčního plánu ochrany ovzduší jako celistvého dokumentu s jasně daným obsahem. Teprve co se týče stanovení konkrétních opatření v akčním programu, svědčí členským státům určitá míra volnosti. Městský soud v Praze přezkoumal obsah Opatření obecné povahy – Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ064 ze dne 27. 5. 2016, č. j. 30708/ENV/16, v rozsahu uplatněných námitek, a jakož tedy i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že návrh nebyl podán důvodně. Návrh ve svém obsahu především obsahuje výklad ohledně kvality ovzduší v aglomeraci Brno, jeho zlepšování, jakož i o zdravotních a jiných následcích při vystavení vysokých koncentrací škodlivých látek v ovzduší apod. Tato část návrhu tedy žádné žalobní námitky konkrétně neobsahuje. Pokud jde o jednotlivé námitky tak, jak jsou obsaženy v části IV návrhu, soud se především neztotožnil s obsáhlou argumentací ohledně toho, že by opatření navržená v předmětném PZKO Brno byla nedostatečně určitá, nedostatečně konkrétní a že by absentoval časový aspekt k dosažení místních limitů. Tak, jak měl soud možnost seznámit se s PZKO Brno, poukazuje zejména na část označenou písmenem E. Popis opatření stanovených k požadovanému zlepšení kvality ovzduší. Tato část obsahuje popis jednotlivých opatření na jednotlivých úsecích, ať již jde o stacionární znečištění, silniční dopravu atd. a s uvedením nejenom popisu těchto opatření, jejich účelu a smyslu. Tato část stanovuje rovněž odpovědné gestory za provedení jednotlivých opatření ke snížení emisí s ke zlepšení kvality ovzduší aglomerace Brno, a to včetně termínu plnění. Lze tedy konstatovat, že PZKO Brno je celý strukturován až do roku 2020 a soud má za to, že se jedná o relativně krátkou dobu, pročež detailnější členění po kratších časových úsecích by pravděpodobně vůbec bylo obtížně představitelné. Pokud navrhovatelé napadají zejména odborné závěry uvedené v PZKO Brno, kdy zpochybňují, zda jednotlivá opatření skutečně povedou nebo nepovedou k sledovanému cíli, soud má za to, že takovéto přezkoumávání by přesahovalo možnosti odborného posuzování ze strany soudu. Proto Městský soud v Praze odkazuje na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Aos 2/2013 – 120, v němž uvedl, že věcné vyhodnocení či snad přehodnocování ryze odborných závěrů uvedených ve vyhodnocení SEA soudům rozhodně nepřísluší. Pokud tedy navrhovatelé zpochybňují závěry hodnotitele, nelze k této námitce přihlížet. Úkolem správních soudů v těchto věcech je zásadně posoudit, zda podoba napadeného opatření obecné povahy nevybočila ze zákonem stanovených hledisek, popř. zda byl při jejím přijímání dodržen zákonem stanovený postup a nemůže ovšem přezkoumávat odborné hodnocení, které je podkladem pro koncipování jednotlivých opatření. Soud proto výslovně konstatuje, že se nezabýval tou částí žaloby, která je nazvaná jako exkurs k absenci zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje, protože to nebylo předmětem napadeného Opatření obecné povahy – Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ064 ze dne 27. 5. 2016, č. j. 30708/ENV/16. Obdobně z důvodu nemožnosti zabývat se odbornou stránkou věci se soud nevyjadřuje ani k námitce ohledně nedostatku v posouzení kumulativních a synergických vlivů PZKO Brno, a jakož i chybně stanovených místních stropů pro silniční dopravu. Soud vychází z toho, že odpůrce měl při zpracování PZKO Brno k dispozici odborné údaje o stavu kvality, resp. nekvality ovzduší v dané aglomeraci, a že z těch při koncipování jednotlivých opatření vycházel. Námitka, kterou se soud pak zabýval naposled, se týkala nezákonného procesu přijímání PZKO Brno a porušení principu účasti veřejnosti. Soud má za to, že ani tato námitka nebyla uplatněna důvodně, když z dokumentace, která byla soudu předložena odpůrcem, a ze spisového materiálu vyplývá, že veřejnost měla možnost se účastnit, vyjadřovat své názory a stanoviska při tedy procesu zpracování PZKO Brno. Pokud bylo navrhovateli namítáno, že veřejnosti nebylo umožněno účastnit se zpracování stanoviska nebo vyhodnocení vlivů programu na životní prostředí, soud se v podstatě ztotožnil s argumentací Ministerstva životního prostředí v tom smyslu, že platná právní úprava takovou souvztažnost těchto procesů nestanoví, takže k porušení práv navrhovatelů jako možné dotčené veřejnosti v tomto smyslu dojít nemohlo. Soud má tedy za to, že procesu přijímání PZKO Brno navrhovatelé se zúčastnit a vyjádřit mohli, ovšem zda tak učinili či nikoliv, je věc jiná, neboť to bylo na jejich úvaze. Koneckonců ze správního spisu je zřejmé, že nejméně jeden z navrhovatelů, Ing. L. D., své námitky či připomínky k tomu programu navrhl, když v červenci 2015 uplatnil připomínky k programu zlepšování kvality ovzduší Aglomerace Brno – CZ06A, a ty byly v tom procesu vypořádány. Městský soud v Praze ze shora uvedených důvodů musel dospět k závěru, že návrh na zrušení Opatření obecné povahy – Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Brno – CZ064 ze dne 27. 5. 2016, č. j. 30708/ENV/16, není důvodný, a proto podle § 101d odst. 2 soudního řádu správního návrh zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť navrhovatel neměl ve věci úspěch a odpůrci žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení