8 A 183/2015 - 33

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci Žalobkyně: proti žalovanému: ROBSTAV stavby k.s., IČO 274 30 774 sídlem Na Stínadlech 495, Pražské Předměstí, 397 01 Písek zastoupena advokátem Mgr. Filipem Toulem sídlem Na Sadech 4/3, 370 01 České Budějovice Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 7. 2015, č. j. 33937/ENV/15569/520/15 Takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 24. 9. 2015 domáhala u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 7. 2015, č. j. 33937/ENV/15569/520/15 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Plzeň ze dne 24. 4. 2015, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR02/1409180.004/15/ZLM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalované dle § 16 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní 2 8 A 183/2015 řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“) uložena pokuta ve výši 250.000 Kč za správní delikt uvedený v § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, kterého se žalobkyně dopustila tím, že v období od 9. 6. 2014 do 17. 2. 2015 neplnila povinnost kontrolované osoby podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost. Kontrolovaná osoba (žalobkyně) v rámci kontroly recyklační linky, jejíž provoz byl schválen rozhodnutím krajského úřadu, kterým se uděluje souhlas k provozování mobilního zařízení k využívání odpadů a s provozním řádem mobilního zařízení k využívání odpadů č. j. ŽP/12228/08 ze dne 27. 11. 2008 pro recyklační linku HARTL SUPERTRACK MTS 504 PCV ST-05 a provozní řád recyklační linky (platný do 31. 12. 2013) a rozhodnutím krajského úřadu, kterým se uděluje souhlas k provozování mobilního zařízení k využívání odpadů a s provozním řádem mobilního zařízení k využívání odpadů č. j. ŽP/3605/14 ze dne 9. 5. 2014 pro mobilní odrazový drtič HARTL SUPERTRACK ST 504 PCV a provozní řád recyklační linky (platný do 31. 5. 2017), zahájené dne 3. 6. 2014 pod. č. p. 1409180 nepředložila kontrolujícímu požadované doklady.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobkyně v podané žalobě pod bodem I. popsala průběh řízení před správním orgánem a v dalším textu žaloby uvedla následující žalobní body.

3. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítla, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí s jejími námitkami uvedenými v odvolání nevyrovnal a až na výjimky je nezdůvodnil.

4. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítla, že je sankcionována za neposkytnutí součinnosti v době od 9. 6. 2014 do 17. 2. 2015. Za dané období jí byla uložena rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastním inspektorátem Plzeň dne 4. 12. 2014, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1407466.003/14/ZLP pokuta ve výši 100.000 Kč za stejný správní delikt, tedy za neposkytnutí součinnosti, a to za období od 20. 5. 2014 do 4. 12. 2014, přičemž toto období zahrnuje i období, za které je nyní žalobci ukládána pokuta. Za stejný správní delikt jí byla uložena pokuta ve výši 100.000 Kč za neposkytnutí součinnosti v období od 20. 5. 2014 do 19. 12. 2014, když se jedná o rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 17. 3. 2015, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1408438.003/15/ZLP. Tedy za neposkytnutí součinnosti byla sankcionována 3x za stejné období.

5. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítla, že z obsahu prvostupňového i napadaného rozhodnutí vyplývá, že předala ČIŽP celou řadu dokumentů, které ČIŽP požadovala. Podáním ze dne 16. 7. 2014 a dále podáním ze dne 7. 8. 2014 zaslala ČIŽP kopii provozního deníku zařízení za rok 2014, průběžnou evidenci nakládání s odpady za období 1. 1. 2013 až 31. 12. 2013, dále základní popisy odpadů, průběžnou evidenci odpadů a provozní deník zařízení za 2013 spolu se sdělením, že žalobce v roce 2014 zařízení neprovozoval. V prosinci 2014 zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce ČIŽP svou knihu odeslané pošty, ze které je zřejmé, že dne 3. 5. 2013 ohlásila Krajskému úřadu Plzeňského kraje a hygienické stanici práce na mobilním zařízení. Dále dodala, že nepředložila doručenku k těmto ohlášením, nicméně doložila vše, co má k tomuto k dispozici, tedy alespoň knihu odchozí pošty, ze které je zřejmé, že tato vyrozumění, resp. ohlášení šla obyčejnou poštou a tudíž nemá doručenku k dispozici.

6. Dále namítla, že jí bylo ve správním řízení vyčítáno, že nesdělila ČIŽP bližší informace ke smlouvě o výpůjčce. Žalobkyně však celou dobu tvrdila, že se jedná o smlouvu o výpůjčce, která je neúplatná, a jiné podrobnosti sjednány nebyly. Skutečnost, že toto vysvětlení ČIŽP nepostačovalo, ještě neznamená, že by žalobce neposkytoval součinnost. Žalobkyně nesouhlasí s názorem, že v přípise ze dne 5. 12. 2014 a 15. 12. 2014 neuvedla žádné relevantní informace. Přípisem ze dne 5. 12. 2014 žalobkyně sdělila, že se recyklační linka nacházela v Jízdecké ulici v 3 8 A 183/2015 termínu od 14. 8. 2014 do 9. 9. 2014 a od 10. 9. 2013 do 10. 1. 2014 byla linka odstavena v prostorách k dispozici kontrolované osoby (v přípise ze dne 15. 12. 2014 žalobkyně upřesňuje, že se jednalo o pozemek v k. ú. V.). Zároveň ČIŽP požadovala doklad o ohlášení umístění recyklační linky, přičemž k tomu žalobkyně sdělila, že tento doklad překládá kopií knihy odeslané pošty žalobce. Zároveň v přípisu ze dne 5. 12. 2014 sdělila, že se jedná o smlouvu o výpůjčce, že tento smluvní vztah je bezplatný a že smlouva byla uzavřena ústně, nelze ji proto předložit ani žádnou fakturu, neboť se na základě smlouvy o výpůjčce ničeho neplnilo. Na tento přípis ČIŽP žádným způsobem nereagovala a až dne 17.02.2015 vydala příkaz k uložení pokuty ve výši 250.000 Kč.

7. Konečně zde žalobkyně dodala, že v případě, že by ČIŽP považovala její odpovědi případně poskytnuté dokumenty za nedostatečné, měla být na to ČIŽP upozorněna, neboť je třeba ctít zásadu předvídatelnosti rozhodnutí. Pakliže tedy žalobkyně na dotaz ČIŽP reaguje a sděluje požadované informace, přičemž ČIŽP žádným způsobem nereaguje a až následně po více než 2 měsících vydá příkaz k uložení pokuty, není takovýto postup ČIŽP předvídatelný a je dle názoru žalobkyně v rozporu se správním řádem.

8. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobkyně namítla, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval otázkou, zda žalobkyní předložené dokumenty splňují podmínky rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, příp. zda jsou předložené deníky zařízení a kontrol, příp. průběžná evidence odpadů úplná či nikoli. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že co se týká hodnocení důkazu, resp. dokumentů předložených žalobkyní, nemá se tak dít v tomto řízení, neboť v tomto řízení se řeší nebo by se spíše mělo řešit pouze to, zda žalobkyně součinnost poskytovala nebo neposkytovala.

9. V pátém žalobním bodě žalobkyně ohledně povinnosti předat údaje za rok 2014 namítla, že uvedla, že v roce 2014 mobilní drtící zařízení neprovozovala. Tuto skutečnost následně doložil Ing. R. K. přípisem na ČIŽP, jehož přílohou byla smlouva mezi ním jako objednatelem a společností S & S služby s.r.o. jako zhotovitelem, přičemž sám žalovaný ve svém odvolacím rozhodnutí na str. 7 připouští, že je velmi pravděpodobné, že recyklační zařízení bylo zapůjčeno této společnosti, což zcela koresponduje s tvrzením žalobce. Z důvodu, že žalobkyně předmětné zařízení v roce 2014 neprovozovala, je přesvědčena, že ČIŽP poskytla veškeré dokumenty, které měla jako provozovatel tohoto zařízení v případě, že je provozovala k dispozici a rozhodně tak neporušila povinnost poskytovat ČIŽP potřebnou součinnost.

10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zpochybňuje skutečnost, že pozemky byly Ing. R. K.žalobkyni vypůjčeny s tím, že uvádí, že odvolání se na ústní smlouvu o půjčce je poněkud liché, aniž by žalovaný toto své hodnocení jakkoli podepřel důkazně. Dle přesvědčení žalobkyně není možnost k uzavření smlouvy o půjčce v tomto případě nijak zákonem omezena. Žalobkyně tak nerozumí hodnocení žalovaného a jeho závěru, že by odvolání se na ústní smlouvu o půjčce bylo liché.

11. Konečně zde žalobkyně uvedla, že poskytovala ČIŽP veškerou možnou součinnost, zaslala jí celou řadu dokumentů, které se vztahují k její činnosti v roce 2013, kdy mobilní zařízení provozovala a vzhledem k obsahu napadeného rozhodnutí, kdy i žalovaný připustil, že je pravděpodobné, že toto mobilní zařízení měla vypůjčeno v roce 2014 společnost S & S služby s.r.o. nebyl dle přesvědčení žalobkyně tato povinna vést zařízení evidenci provozní deník a provozní deník kontrol, neboť v daném případě neprovádí drcení na tomto zařízení žalobkyně, ale třetí osoba. Ovšem pokud by tato povinnost žalobkyni stíhala, tato ČIŽP sdělila, že tuto evidenci nevedla a tudíž neměla ČIŽP po žalobkyni co požadovat, přičemž toto mohla promítnout do následného správního řízení.

12. Závěrem žalobkyně shrnula, že ČIŽP hodnotila skutkový stav v rozporu s jednáním žalobkyně, tedy v rozporu s tím, jakým způsobem žalobkyně součinnost fakticky poskytovala. Vyjádření žalovaného 4 8 A 183/2015 13. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s následujícím odůvodněním.

14. K námitce týkající se trojího potrestání žalobce za stejný správní delikt žalovaný uvedl, že žalobkyně byla sankcionována za neposkytnutí součinnosti v rámci kontrol prováděných ČIŽP v jeho provozech vícekrát, jednalo se však o samostatné kontroly odlišné vzájemně co do předmětu. Tudíž rovněž protiprávní jednání, za které byla žalobkyně v jednotlivých případech sankcionován, bylo založeno na odlišných skutkových okolnostech, neboť v rámci každé jednotlivé kontroly byla ČIŽP požadována konkrétní součinnost odlišná co do obsahu jednotlivých požadavků, přičemž rozdílná byla rovněž kvalita součinnosti žalobkyně. Ve všech případech tak byl předmětem řízení jiný skutek, tudíž k opakovanému potrestání žalobkyně za totožné protiprávní jednání nedošlo. Prosté opakované naplnění typových znaků téže skutkové podstaty správního deliktu nelze považovat za totožné jednání ve smyslu jeho objektivní stránky. Žalovaný dodal, že tento žalobní bod nebyl jako odvolací důvod uplatněn v rámci odvolání, tudíž napadené rozhodnutí úvahy stran uvedeného postrádá.

15. K žalobnímu budu, kde žalobkyně hodnotí kvalitu vlastní součinnosti, žalovaný uvedl, že tato tvrzení, byla uvedena v rámci předchozího odvolání, přičemž žalovaný se s těmito námitkami vypořádal v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí a odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Dále zde shrnul, že žalovaný v souladu se závěry ČIŽP vyhodnotil součinnost žalobkyně jako nedostatečnou. Žalovaný rovněž zdůvodnil potřebnou úroveň kvality součinnosti, a to jak ve vztahu k průběhu konkrétní veřejnoprávní kontroly, tak ve vztahu k objektu chráněnému v rámci ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb. Související úvahy žalovaného byly založeny, mimo jiné, na hodnocení obsahu žalobcem předkládaných dokladů, neboť bylo v rámci zkoumání zmiňované kvality součinnosti žalobce přirozeně nutné posoudit, do jaké míry se žalobci podařilo doložit skutečnosti, které ČIŽP v průběhu kontroly požadovala.

16. K otázce součinnosti žalobkyně ohledně údajů o provozu kontrolovaného mobilního recyklačního zařízení v roce 2014, žalovaný uvedl, že připustil pravděpodobnost zapůjčení tohoto zařízení třetí osobě. Žalovaný však současně zdůvodnil, proč žalobce jako provozovatel tohoto mobilního zařízení nebyl jeho případným zapůjčením zbaven svých povinností vést příslušnou evidenci o provozu zařízení, kterou měl povinnost doložit (str. 5 napadeného rozhodnutí). Žalovaný však v rámci konstatování pravděpodobnosti zapůjčení rovněž sdělil, že ani tato skutečnost nebyla přes požadavek ČIŽP a povinnost součinnosti žalobcem nepochybným způsobem doložena.

17. K otázce kvality součinnosti doplnil, že tato součinnost byla co do ČIŽP požadovaného obsahu pouze částečná, kdy žalobce uváděl v průběhu kontroly řadu nepřesných a zavádějících údajů, splnil některé z požadavků ČIŽP až po opakovaných výzvách a některé požadavky nesplnil vůbec. Jak žalovaný uvedl v rámci napadeného rozhodnutí, je smyslem a cílem veřejnoprávní kontroly zjištění a zkoumání skutečného stavu věci a jeho porovnání se stavem žádoucím, který je určen povinnostmi ukládanými kontrolované osobě obecně závazným právním předpisem či na jeho základě správním aktem. Je-li kontrolovaná osoba ve smyslu § 10 odst. 2 kontrolního řádu povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolnímu orgánu výkon jeho oprávnění dle kontrolního řádu a poskytovat mu k tomu potřebnou součinnost, je pak nutno interpretovat obsah této povinnosti a způsob jejího plnění právě v kontextu s uvedenými cíli a vlastním smyslem veřejnoprávní kontroly. Poskytuje-li kontrolovaná osoba kontrolnímu orgánu součinnost pouze částečnou, nelze takové jednání považovat za naplnění povinnosti uložené kontrolované osobě v rámci ustanovení § 10 odst. 2 kontrolního řádu, neboť kontrolnímu orgánu je tak znemožněno zjistit v rámci kontroly úplný skutkový stav předmětu kontroly a posoudit tak následně jeho soulad se stavem ve smyslu uvedeného žádoucím, což může vést nejen k nepřiměřenému prodlužování kontroly spojenému například s možným zánikem práva kontrolního orgánu přijmout následně nápravná opatření, a to včetně ukládání sankcí, ale nezřídka rovněž ke zmaření samotného účelu kontroly. Z těchto důvodů lze dle žalovaného za splnění povinností kontrolované osoby dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu považovat pouze 5 8 A 183/2015 takovou její činnost, která koresponduje s legitimními požadavky kontrolního orgánu a tyto beze zbytku naplňuje. Tak se však v daném případě nestalo. Replika žalobkyně 18. Žalobkyně v replice doručené soudu dne 11. 1. 2016 uvedla, že byla opakovanými rozhodnutími ČIŽP sankcionována za neposkytnutí součinnosti při výkonu kontroly dle kontrolního řádu. Jednání žalobkyně nebylo založeno na odlišných skutkových okolnostech vždy. Žalobkyně byla sankcionována za údajné neposkytnutí součinnosti i několikrát za stejné období, tedy za období, kdy neměla údajně poskytovat součinnost, nicméně za které (období) jí již byla v minulosti uložena sankce.

19. Dále žalobkyně uvedla, že v případě, že je proti jakémukoliv účastníku správního řízení vedeno několik správních řízení, nelze mu v každém řízení uložit jednotlivou sankci (dané řízení je vedeno jedním jediným správním orgánem), ale je nutné, aby mu popřípadě byla uložena sankce pouze jedna, a to za správní delikt, za nějž je možné uložit sankci nejvyšší, přičemž ostatní správní delikty jsou tímto konzumovány.

20. Konečně žalobkyně uvedla, že pojem „umožnit výkon kontroly a poskytnout potřebnou součinnost“ neznamená, že bude žalobkyně poskytovat veškeré dokumenty svědčící v její neprospěch a sdělovat další skutečnosti a předkládat důkazy, které svědčí v její neprospěch. Žalobkyně je přesvědčena, že tímto pojmem je rozuměno, že je povinna umožnit vstup inspektorů do prostor užívaných žalobkyní, předkládat veškeré dokumenty, které má dle zákonných či podzákonných předpisů mít k dispozici, poskytovat evidenci, kterou má dle zákonných nebo podzákonných předpisů vést a v případě, že tyto nepředloží nebo v případě, že tyto v souladu se zákonem nebo podzákonnými předpisy nevede, může následně očekávat za porušení sankci. Tento pojem neznamená, že žalobkyně sdělí veškeré informace, poskytne důkazy a tvrzení, které umožní ČIŽP, popřípadě Ministerstvu životního prostředí jí sankcionovat, když tímto by zcela nahrazovala činnost ČIŽP, případně Ministerstva životního prostředí.

21. Žalobkyně v podání ze dne 26. 4. 2017 doplnila, že od ČIŽP obdržela usnesení č. j. ČIŽP/43/OOH/SR03/1408438.008/16/ZLP, a usnesení č. j. ČIŽP/43/OOH/SR02/1407466. 012/16/ZLP, kterými byla správní řízení zastavena, neboť při dalších šetřeních provedených v letech 2015 a 2016 vyšlo najevo, že na předmětných pozemcích neoprávněně nakládala s odpady společnost S & S SLUŽBY s.r.o., za což jí byla ČIŽP uložena pokuta rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 15. 11. 2016.

III. Posouzení žaloby

22. Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil a žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí, aby soud rozhodl bez jednání, a tedy se má za to, že s takovým postupem souhlasila.

24. Nejprve se soud zabýval námitkou, dle které se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyrovnal s námitkami uvedenými v odvolání a až na výjimky je nezdůvodnil. V této námitce tedy žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 6 8 A 183/2015 25. Předně soud podotýká, že žalobkyně v žalobě v této souvislosti neuvedla konkrétní námitky, se kterými se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevyrovnal, resp. které nezdůvodnil, když se omezila pouze na obecné konstatování.

26. Žalobkyně v odvolání ze dne 11. 5. 2015 uvedla tři námitky. V první námitce uvedla, že nesouhlasí se závěrem ČIŽP, že neposkytla potřebnou součinnost, neboť je toho názoru, že součinnost poskytla. V této námitce dále odkázala na přípisy, kterými reagovala na požadavky ČIŽP. Konečně se zde zabývala okolnostmi smlouvy o výpůjčce týkající se žalobkyně, Ing. R. K. a společnosti S & S Služby s.r.o. Ve druhé námitce uvedla, že vzhledem k době, která uběhla od předání dokumentů, jež činila více než dva měsíce, a za kterou nebylo ČIŽP sděleno, že předložené dokumenty a informace jsou nedostatečné a že je třeba je doplnit, žalobkyně považovala poskytnuté dokumenty a informace za dostatečné. Dále zde dodala, že předložené dokumenty a informace musely být dostatečné, neboť ČIŽP ukončila kontrolní řízení zasláním kontrolního protokolu. Ve třetí námitce namítla, že výše sankce je nepřiměřeně vysoká vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla požadované informace.

27. K uvedené žalobní námitce soud konstatuje, že tuto neshledal za důvodnou, neboť žalovaný se v napadeném rozhodnutí s výše uvedenými námitkami zabýval a rovněž je vypořádal (viz str. 3 a násl. napadeného rozhodnutí). Napadené rozhodnutí tedy soud neshledal za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Rovněž soud neshledal napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné ani pro nesrozumitelnost.

28. Soud tedy došel k závěru, že rozhodnutí nelze shledat nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů, tedy pro okolnost, která by umožňovala soudu zrušit napadené rozhodnutí pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Rovněž soud dospěl k závěru, že správní rozhodnutí obou stupňů obsahují jednoznačnou právní kvalifikaci správního deliktu, podrobné vylíčení skutkového stavu i řádné zdůvodnění výše uložené pokuty a splňují všechny formální i obsahové náležitosti požadované správním řádem.

29. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítla, že za stejný správní delikt a za stejné období od 9. 6. 2014 do 17. 2. 2015 byla sankcionována třikrát a to napadeným rozhodnutím a dále rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastním inspektorátem Plzeň ze dne 4. 12. 2014, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1407466.003/14/ZLP, kterým jí byla uložena pokuta ve výši 100.000 Kč; a rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Plzeň ze dne 17. 3. 2015, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1408438.003/15/ZLP, kterým jí byla uložena pokuta ve výši 100.000 Kč.

30. Městskému soudu v Praze je z úřední činnosti známo, že žalobkyně u něho v řízení vedeném pod sp. zn. 3 A 93/2015 - 84 napadla rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 8. 6. 2015, č. j. 25438/ENV/15464/520/15, kterým byl výrok I. rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Plzeň ze dne 17. 3. 2015, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1408438.003/15/ZLP, změněn tak, že „[t]oto řízení je vedeno za období od 25. 6. 2014 (marné uplynutí lhůty stanovené odvolateli k poskytnutí informací a doložení dokladů) do 19. 12. 2014 (datum zahájení tohoto správního řízení)“. Ve zbytku bylo rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 8. 6. 2015 potvrzeno. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne 8. 6. 2015 byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100.000 Kč za správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, kterého se žalobkyně dopustil tím, že nesplnila povinnost kontrolované osoby podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost. Kontrolovaná osoba (žalobkyně) v rámci kontroly její činnosti na pozemcích v k. ú. T. lokalita I – pozemky parc. č. x, x, x, x, x, x, x, x, x, x, x, x, x a lokality II – par. č. x, x, x x, x, x, x, zahájené dne 7. 5. 2014 neposkytla ČIŽP požadované doklady a informace týkající se předmětu kontroly. 7 8 A 183/2015 31. Žalobkyně dále u Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 6 A 108/2015 napadla rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 25. 3. 2018, č. j. 47/520/152163/ENV/15, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastním inspektorátem Plzeň ze dne 4. 12. 2014, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1407466.003/14/ZLP, jímž byla žalobkyni pokuta ve výši 100.000 Kč za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, kterého se dopustila tím, že v rámci kontroly její činnosti na pozemích v k. ú. Z. – S. (pozemky č. parc. x, x, x, x, x, x, x, x) zahájené dne 7. 5. 2014 neposkytla inspekci požadované podklady a informace týkající se předmětu kontroly, tedy nesplnila povinnost kontrolované osoby podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost.

32. Uvedenou námitku trojí sankce za stejný správní delikt soud neshledal za důvodnou, neboť žalobkyně byla sice v minulosti sankcionována rozhodnutím ČIŽP ze dne 4. 12. 2014, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1407466.003/14/ZLP; resp. rozhodnutím ČIŽP ze dne 17. 3. 2015, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1408438.003/15/ZLP, podle stejného zákonného ustanovení, avšak za neposkytnutí jiných informací v jiném kontrolním řízení, kdy kontrola ve věci rozhodnutím ČIŽP ze dne 4. 12. 2014 se týkala nakládání s odpady v k. ú. Z. – S. a kontrola ve věci rozhodnutí ČIŽP ze dne 17. 3. 2015 se týkala nakládání s odpady v k. ú. T. Napadené rozhodnutí se však týká kontroly ohledně recyklační linky HARTL SUPERTRACK MTS 504 PCV ST-05 (dále jen „recyklační linka“) a to v místě kontroly v k. ú. V.

33. V nyní projednávané věci, tedy není dána totožnost skutku se skutky, o nichž bylo rozhodnuto v předchozích správních řízeních. Jednotlivé sankce byly žalobkyni uloženy v rámci různých řízení pro nesplnění různých povinností (pro neposkytování součinnosti v rámci různých kontrol), jakkoli kvalifikace těchto protiprávních jednání žalobkyně byla stejná. Právě totožnost skutku je pak podmínkou pro uplatnění zásady „ne bis in idem“, dle níž je zakázáno opakovaně trestat za totéž. Sankce je tedy uložena za jiný skutek než v řízeních, které namítla žalobkyně, a proto není námitka důvodná.

34. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítla, že předala ČIŽP dokumenty, které ČIŽP požadovala. Žalobkyně celou dobu tvrdila, že se jedná o smlouvu o výpůjčce, která je neúplatná, a jiné podrobnosti sjednány nebyly. Skutečnost, že toto vysvětlení ČIŽP nepostačovalo, ještě neznamená, že by žalobce neposkytoval součinnost.

35. Dle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2.

36. Dle § 16 odst. 2 kontrolního řádu se za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) uloží pokuta do 500 000 Kč a za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) se uloží pokuta do 200 000 Kč.

37. Dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu je kontrolovaná osoba povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá.

38. V projednávané věci je rozhodnou otázkou, zda žalobkyně poskytla dostatečnou součinnost ve smyslu § 10 odst. 2 kontrolního řádu.

39. Soud zde podotýká, že k naplnění podmínek odpovědnosti za správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu dojde i takovým jednáním, resp. opomenutím, kdy kontrolovaná osoba ani přes výzvu kontrolního orgánu neposkytne požadované dokumenty související s předmětem kontroly (srovnej rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2016, č, j. 62 A 29/2015-53).

40. Ze správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti.

41. Z úředního záznamu ze dne 2. 6. 2014 soud zjistil, že Česká inspekce životního prostředí (dále jen také „ČIŽP“ chtěla dne 2. 6. 2014 ohlásit žalobkyni jako provozovatelkyni recyklační linky 8 8 A 183/2015 kontrolu nakládání s odpady dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, recyklační linky. Kontrola měla být provedena na základě opakovaných stížností na provoz této linky dne 3. 6. 2014. Nejprve ČIŽP kontaktovala vedoucího pracovníka zařízení p. M. S. uvedeného v provozním řádu zařízení. Tento sdělil, že již cca 5 let není zaměstnancem žalobkyně; Následně byla žalobkyně kontaktována prostřednictvím pracovnice žalobkyně (na telefonní číslo uvedené na internetových stránkách žalobkyně), která neměla žádné povědomí o recyklační lince a ČIŽP předala tel. č. na P., o kterém však měla ČIŽP povědomí, že je na pracovní neschopnosti, a proto opakovaně kontaktovala pracovnici žalobkyně, která sdělila, že sežene kontakt na odpovědnou osobu; V 10.19 hod. pracovnice žalobkyně požadovala upřesnění údajů o recyklační lince, zejména její umístění, po zodpovězení dotazů přislíbila přenechání kontaktu na zodpovědnou osobu; V 12.09 byla žalobkyně opětovně kontaktována, telefon nebyl zvednut; V 14.07 byla žalobkyně opětovně kontaktována, prostřednictvím zaměstnankyně žalobkyně, která nevěděla o nahlášení kontroly, neboť právě dorazila. Tato pracovnice byla seznámena s ohlášením kontroly a byla požádána o sdělení čísla na jednatele společnosti Ing. K., přičemž odmítla číslo sdělit s odůvodněním, že to má zakázané. Proto byla požádána, aby Ing. K. sdělila, že ČIŽP zítra od 9 hod provede kontrolu. Jelikož nebylo možné nahlásit kontrolu recyklační linky jednateli společnosti ani osobě odpovědné za její provoz, bylo oznámení o provedení kontroly zasláno žalobkyni datovou schránkou.

42. Žalobkyni bylo zasláno oznámení o provedení kontroly ze dne 2. 6. 2014 datovou schránkou, přičemž bylo doručeno dne 3. 6. 2014 v 7 hodin a 14 minut. V oznámení bylo uvedeno, že kontrola bude zahájena dne 3. 6. 2014 v 9:00 hodin.

43. Dílčí protokol o kontrole ze dne 3. 6. 2014 byl zaslán žalobkyni dne 4. 6. 2014 datovou schránkou. V protokolu byly uvedeny konkrétní doklady, které ČIŽP požadovala předložit dne 5. 6. 2014 v rámci pokračování kontroly, a to: Provozní deník recyklační linky za rok 2013 a 2014, Ohlášení linky na KÚ Plzeňského kraje pro stávající umístění linky, Průběžnou evidenci recyklační linky za rok 2013 a 2014, Základní popisy odpadů za rok 2013 a 2014 (popř. doklady, které je nahrazují), Platný souhlas na provoz recyklační linky k provozování mobilního zařízení k využívání odpadů a s provozním řádem mobilního zařízení a jeho provozní řád. Dále bylo v dílčím protokole uvedeno, že vzhledem k tomu, že v místě provozovny v k. ú. V. ani v místě sídla střediska Plzeň, nebyla za kontrolovanou osobu (žalobkyni) přítomna kompetentní resp. zodpovědná osoba, která by byla schopna podat informace týkající se provozu recyklační linky, bude kontrola pokračovat dne 5. 6. 2014 v místě stávající provozovny na p. č. x, x, x (KN) a x (PK) v k. ú. V. ČIŽP požaduje, aby se této kontroly zúčastnila kompetentní resp. odpovědná osoba.

44. Usnesením Krajského úřadu Plzeňského kraje, odbor životního prostředí, ze dne 23. 11. 2011, č. j. ŽP/10981/11 bylo zastaveno řízení vedené se žalobkyní ve věci udělení souhlasu provozování zařízení ke sběru nebo výkupu a využívání stavebních a demoličních odpadů na pozemcích x, x, x v k. ú. V.

45. Správní spis dále obsahuje Provozní řád mobilního zařízení pro využívání odpadů kategorie ostatní, recyklační linka na stavební odpady, schválený Krajským úřadem Plzeňského kraje dne 9. 5. 2014, č. j. ŽP/3605/14. Jako provozovatel je uvedena žalobkyně; Rozhodnut Krajského úřadu Plzeňského kraje, odbor životní prostředí, ze dne 9. 5. 2014, č. j. ŽP/3605/14, kterým byl žalobkyni udělen souhlas a) k provozování mobilního zařízení ke sběru a využívání odpadů, b) s provozním řádem mobilního zařízení ke sběru a využívání odpadů.

46. Žalobkyně, prostřednictvím advokáta Mgr. Filipa Toula, ve vyjádření k dílčímu protokolu o kontrole ze dne 4. 6. 2016 sdělila ČIŽP, že žalobkyně na pozemcích par. č. x, x, xaxvk. ú. V. neprováděla drcení stavebních sutí, ale tuto činnost zde prováděla společnost BIGGEST spol. s. r. o. Recyklační linka žalobkyně je na předmětných pozemích odstavena, ale žádnou recyklační 9 8 A 183/2015 činnost zde v inkriminované době nevykonávala. Dále dodala, že má žalobkyně za to, že žádost o poskytnutí dokumentace uvedené v dílčím protokole je za této situace nadbytečná.

47. V úředním záznamu ze dne 6. 6. 2014 je uvedeno, že Mgr. Filip Toul byl dotázán na předložení plné moci udělené mu žalobkyní ve věci šetření provozu recyklační linky, přičemž Mgr. Filip Toul sdělil, že plná moc bude ČIŽP doručena dnešního dne nebo v pondělí 9. 6. 2014. Dále bylo Mgr. Filipovi Toulovi sděleno, že do dodání plné moci, bude doručováno žalobkyni.

48. V dílčím protokole o kontrole ze dne 5. 6. 2014, který byl žalobkyni doručen prostřednictvím datové schránky dne 9. 6. 2014, bylo ČIŽP po žalobkyni opětovně požadováno, aby ve lhůtě do 7 dnů předložila Provozní deník recyklační linky za rok 2013 a 2014; Průběžnou evidenci recyklační linky za rok 2013 a 2014; Základní popisy odpadů za rok 2013 a 2014 (popř. doklady, které jej nahrazují). Dále bylo požadováno předložení dokladu, na základě kterého společnost BIGGEST spol. s r.o. prováděla drcení odpadů na zařízení kontrolované osoby; Vysvětlení významu sdělení právního zástupce datovaného dne 4. 6. 2014 „nicméně žádnou recyklační činnost zde v inkriminované době nevykonávala. To dokresluje i zjištěné ČIŽP o tom, že hromady žulových kostek, zeminy, stejně tak jako hromada asfaltových ker, se nacházely na místech zjištěných při šetření ze dne 28. 5. 2014“; Sdělení, které z hromad odpadů skladovaných na předmětných pozemcích byly převzaty recyklační linkou a které jsou kontrolované osoby. Konečně je v dílčím protokole uvedeno, že nebyla přítomna kontrolovaná osoba ani povinná osoba.

49. Příkazem ČIŽP o uložení pořádkové pokuty ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. ČIŽP/43/OOH/SR01/1409180.001/14/ZLM, byla žalobkyni uložena pořádková pokuta ve výši 50.000 Kč za správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, kterého se dopustila tím, že nesplnila povinnost kontrolované osoby podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost. Kontrolovaná osoba v rámci kontroly recyklační linky zahájené dne 3. 6. 2014 nepředložila kontrolujícímu požadované doklady, neposkytla osobu, která by byla schopna poskytnout kontrolujícímu informace týkající se zařízení kontrolované osoby, neumožnila provedení fyzické kontroly.

50. Žalobkyně, prostřednictvím advokáta Mgr. Filipa Toula, v přípise ze dne 16. 6. 2014 uvedla, že v roce 2014 zařízení nebylo provozováno. Společnost Biggest s.r.o. neprováděla drcení odpadů na zařízení kontrolované osoby (žalobkyně). Kontrolovaná osoba (žalobkyně) v roce 2014 ve V. žádný odpad drtící linkou nedrtila. Žádné z hromad odpadů nebyly převzaty drtící linkou kontrolované osoby (žalobkyní) a žádné nejsou kontrolované osoby (žalobkyně). Mobilní zařízení bylo na pozemcích v k. ú. V. pouze odstaveno. Dále uvedla, že k přípisu přiložila Provozní deník recyklační linky za rok 2013; Průběžnou evidenci recyklační linky za rok 2013; Základní popis odpadů za rok 2013.

51. Městský úřad Nýřany ve sdělení ze dne 30. 6. 2014 uvedl, že společnost BIGGEST s.r.o. nebo ROBSTAV stavby k. s. (žalobkyně) neučinili u zdejšího stavebního úřadu žádné podání týkající se provozu recyklační linky na pozemcích parc. x, x, x, PK x v k. ú. V. Krajský úřad Plzeňského kraje ve sdělení ze dne 30. 6. 2014 uvedl, že v letech 2013 a 2014 od společnosti ROBSTAV stavby k. s. (žalobkyně) nebo BIGGEST s.r.o. neobdržel žádné oznámení o změně umístění předmětné recyklační linky.

52. Usnesením ČIŽP ze dne 7. 7. 2014, sp. zn. ČIŽP/43/OOH/1409180.008/14/ZLM, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě do sedmi dnů předložila plnou moc udělenou k zastupování Mgr. Filipovi Toulovi. Plná moc byla dodána dne 15. 7. 2018.

53. Přípisem ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. ČIŽP/43/OOH/1409180.008/14/ZLM, byla žalobkyně prostřednictvím Mgr. Filipa Toula vyzvána k poskytnutí následujících vysvětlení a dokladů ve lhůtě do 10 dnů: 1) Veškeré doklady, na základě kterých vyhodnotila žalobkyně, že podrcený odpad z Jízdecké ulice již není odpadem dle § 3 odst. 6 písm. a) – e) zákona; 2) Vysvětlete, 10 8 A 183/2015 z jakého důvodu je již při samotném ukončení procesu drcení odpadu na recyklační lince považován žalobkyní za „neodpad“ (AR5)?; 3) Doložte doklady – oznámení drcení odpadů z Jízdecké ulice na KÚ Plzeňského kraje rok 2013, pakliže jste drcení neoznámili, sdělte tuto skutečnost; 4) Doložte veškeré doklady týkající se oznámení umístění recyklační linky zaslané na příslušné územní pracoviště hygienické stanice a místně příslušnému obecnímu úřadu v roce 2014, pakliže jste umístění neoznámili, sdělte tuto skutečnost; 5) Doložte monitoring zařízení za roky 2013 – 2014 do doby oznámení kontroly; 6) Doložte deník kontrol zařízení za roky 2013 – 2014 do doby oznámení kontroly – pakliže deník kontrol neobsahuje datum a místo (přesné místo – ulice, město či katastrální území), kde a kdy se recyklační linka nacházela, požaduje ČIŽP sdělit, kde a kdy se recyklační linka v období za roky 2013 – 2014 do doby oznámení kontroly nacházela – sdělte přesné místo - ulice, město či katastrální území; 7) Sdělte, zda recyklační linka v období za roky 2013 – 2014 do doby oznámení kontroly byla zapůjčena k drcení odpadů třetí osobě (sdělte na jaké období a komu – konkrétní identifikace, byla zapůjčena, zapůjčení doložte dokladem min. fakturou za zapůjčení či dohodou o zápůjčce) či bylo na lince prováděno drcení odpadů, které recyklační linka nepřijala. Sdělte, o jaký odpad či materiál se jednalo, pro koho bylo drcení prováděno, místo drcení a množství drceného materiálu.

54. V uvedeném přípise byla žalobkyně poučena o následních nesplnění uložené povinnosti.

55. Žalobkyně podáním ze dne 21. 7. 2014 požádala o prodloužení lhůty do 10. 8. 2014. Následně žalobkyně podáním ze dne 7. 8. 2014 reagovala na přípis ze dne 16. 7. 2014.

56. ČIŽP přípisem ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. ČIŽP/43/OOH/1409180.008/14/ZLM, vyzvala žalobkyni prostřednictvím Mgr. Filipa Toula ke sdělení ve lhůtě do 14 dnů:

1. V jakých dnech se skutečně recyklační linka nacházela v místě stavby v Jízdecké ulici v Plzni; 2. K předložení dokladu o odeslání ohlášení umístnění recyklační linky v Jízdecké ulici na KÚ Plzeňského kraje a na Krajskou hygienickou stanici; 3. V deníku kontroly je uvedeno, že v období od 22. 4. 2013 do 12. 5. 2013 a od 28. 2. 2014 do 16. 3. 2014 byla recyklační linka zapůjčena. Není zde záznam o žádné jiné zápůjčce; 4. Komu a kdy byla recyklační linka zapůjčena v letech 2013 a 2014 a o doložení této skutečnosti příslušnými doklady; 5. Doložení smluvního vztahu s majitelem pozemků (k. ú. V., T., S.), na základě kterého jsou tyto pozemky žalobkyní využívány. Pokud šlo o ústní dohodu, tak o sdělení jejího obsahu; 6. Poskytnutí vnitropodnikové směrnice.

57. Podáním ze dne 27. 11. 2014 bylo žalobkyní požádáno o prodloužení lhůty do 5. 12. 2014. Následně na přípis ze dne 12. 11. 2014 reagovala žalobkyně podáním ze dne 5. 12. 2014, ve kterém uvedla následující:

1. Recyklační linka se nacházela v Jízdecké ulici od 14. 8. 2014 do 9. 9. 2014 a v období od 10. 9. 2014 do 10. 1. 2014 byla odstavena v prostorách v dispozici žalobkyně; 2. Ohledně dokladu odeslání ohlášení umístění recyklační linky předložila kopii odeslané pošty; 3. K bodu 3. uvedla, že není otázkou a neví, na co má odpovědět; 4. Jednalo se o smlouvu o výpůjčce, která byla uzavřena ústně, proto neleze předložit, stejně se to týká faktury; 5. Žalobkyně požádala o specifikaci pozemků.

58. Žalobkyně podáním ze dne 15. 12. 2014 doplnila, že drtící linka byla odstavena na pozemku v k. ú. V.

59. Příkazem o uložení pokuty ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. ČIŽP/43/OOH/SR02/1409180.001/15/ZLM, byla žalobkyni uložena pořádková pokuta ve výši 250.000 Kč za správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, kterého se dopustila tím, že od 9. 6. 2014 nesplnila povinnost kontrolované osoby podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost. Kontrolovaná osoba (žalobkyně) v rámci kontroly recyklační linky, jejíž provoz byl schválen rozhodnutím krajského úřadu, kterým se uděluje souhlas k provozování mobilního zařízení k využívání odpadů a s provozním řádem mobilního zařízení k využívání odpadů č. j. ŽP/12228/08 ze dne 27. 11. 2008 pro recyklační linku HARTL SUPERTRACK MTS 504 PCV ST-05 a provozní řád 11 8 A 183/2015 recyklační linky (platný do 31. 12. 2013) a rozhodnutím krajského úřadu, kterým se uděluje souhlas k provozování mobilního zařízení k využívání odpadů a s provozním řádem mobilního zařízení k využívání odpadů č. j. ŽP/3605/14 ze dne 9. 5. 2014 pro mobilní odrazový drtič HARTL SUPERTRACK ST 504 PCV a provozní řád recyklační linky (platný do 31. 5. 2017), zahájené dne 3. 6. 2014 pod. č. p. 1409180 nepředložila kontrolujícímu požadované doklady. Proti tomuto příkazu žalobkyně podala odpor ze dne 18. 2. 2015.

60. Po prozkoumání správního spisu soud dospěl k závěru, že žalobkyně ČIŽP neposkytla potřebnou součinnost ve smyslu podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, neboť v rámci kontroly ČIŽP poskytla povšechné informace, na dotazy ČIŽP reagovala částečně a vágně, čímž byla ČIŽP nucena opakovaně vyzývat žalobkyni k doplnění informací a předložení požadovaných dokumentů. Sdělení žalobkyně většinou postrádaly větší informační hodnotu.

61. Žalobkyně se rovněž dopouštěla obstrukčního jednání, viz např. při kontrole prováděné dne 3. 6. 2014, kdy za žalobkyni byla přítomna paní M. K., která však toliko při kontrole sdělila, že byla vyslána za společnost, ale nemá pověření k zastupování společnosti a ani nedisponuje žádnými informacemi týkajícími se recyklační linky. Žalobkyně byla předem informována o provedení kontroly.

62. Oznámení o provedení kontroly bylo učiněno žalobkyni dne 2. 6. 2014, samotná kontrola byla zahájena dne 3. 7. 2014, avšak žalobkyně požadované informace doplňovala i více než po roce, viz podání žalobkyně ze dne 12. 3. 2015, přičemž soud nemá pochyb o tom, že takto dlouhá doba, po kterou probíhalo správní řízení, jde zcela k tíži žalobkyně. Soud konstatuje, že se zcela ztotožňuje s hodnocením poskytnuté součinnosti žalobkyně, tak jak jej učinil žalovaný na str. 4 a násl. napadeného rozhodnutí, a tedy i se závěrem, že žalobkyně neplnila své povinnosti stanovené jí jako kontrolované osobě v § 10 odst. 2 kontrolního řádu.

63. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že ČIŽP se v důsledku její značné snahy podařilo i přes obstrukční jednání žalobkyně větší část požadovaných informací a dokumentů získat a to ať přímo od žalované nebo od jiných orgánů, neboť povinnost žalované nespočívala pouze v předložení požadovaných dokumentů, ale i ve vytvoření podmínek pro výkon kontroly, umožnění kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytnutí k tomu potřebné součinnost.

64. Žalobkyně ohledně požadovaných informací resp. dokumentů zejména nedostála povinnosti ve vztahu ke smlouvě o výpůjčce recyklační linky, kdy se pouze omezila na konstatování, že smlouva byla uzavřena ústně, ale nesdělila už nic bližšího. Ve vztahu k recyklační lince rovněž nedostála uložené povinnosti ohledně sdělení informací o jejím umístnění a provozu v roce 2014. Dále nepředložila požadované Ohlášení recyklační linky na Krajském úřadě Plzeňského kraje pro stávající umístění linky. Soud považuje za vhodné upozornit na rozpor mezi tvrzením žalobkyně a sdělením Městského úřadu Nýřany ze dne 30. 6. 2014 a sdělení Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 30. 6. 2014, dle kterých žalobkyně ani společnost BIGGEST s.r.o. neučinili u stavebního úřadu (Městský úřad Nýřany) žádné podání týkající se provozu recyklační linky na pozemcích parc. x, x, x, PK x v k. ú. V., resp. Krajský úřad Plzeňského kraje neobdržel žádné oznámení o změně umístění předmětné recyklační linky. V této souvislosti soud konstatuje, že kopie knihy odeslané pošty může jen stěží prokázat, že tato pošta (ohlášení) byla skutečně odeslána.

65. Rovněž opakovaně nedostála své povinnosti, zajistit na místě kontroly přítomnost takové osoby, která odpovídá za provoz recyklační linky a která je schopna podat ČIŽP informace o provozu recyklační linky a podat požadované doklady (viz Dílčí protokoly o kontrole ze dne 3. 6. 2014 a 5. 6. 2014).

66. Za poskytnutí součinnosti nelze ani považovat jednání žalobkyně, spočívající v tom, že sice na výzvy reagovala, nicméně v těchto reakcích zároveň účelově žádala o další upřesnění, jaké informace či dokumenty má poskytnout, a to za situace, kdy bylo z výzev ČIŽP zřejmé, co od 12 8 A 183/2015 stěžovatelky požadovala (viz např. Podání žalobkyně ze dne 27. 11. 2014 a požadavek na upřesnění pozemků).

67. Dále soud dodává, že i když žalobkyně nemusela mít povinnost obstarávat, uchovávat, archivovat či pořizovat všechny z požadovaných dokumentů (kupř. smlouvu o výpůjčce v písemné formě), tak skutková podstata daného deliktu nespočívá v tom, že by tyto dokumenty nevedla, ale v tom, že neposkytla patřičnou součinnost, tedy na výzvu nesdělila komplexní informace, které o daném smluvním vztahu měla. Nadto je potřebné upozornit, že pokud právní předpis někomu neukládá vést či udržovat nějakou evidenci nebo uchovávat určité dokumenty, ještě to nevylučuje, aby dotyčná osoba některé z těchto dokumentů ve své dispozici případně měla.

68. Byla-li žalobkyně v rámci kontroly k předložení jmenovitých písemností vyzvána, potom měla dokumenty, k jejichž vedení byla povinna, ČIŽP poskytnout, a skutečnost, že některými z požadovaných dokumentů reálně nedisponuje, ČIŽP sdělit. Žalobkyně sice ČIŽP sdělila, že některé dokumenty nemá (např. deník recyklační linky za rok 2014, smlouvu o výpůjčce v písemné podobě), avšak pokud disponovala informacemi, které byly obsahem těchto dokumentů, tak byla povinna je ČIŽP sdělit, a ne se pouze omezit na obecné konstatování, že tyto dokumenty nemá. Soud zde podotýká, že žalobkyně si musela být s ohledem na opakované výzvy nepochybně vědoma, které informace ČIŽP požaduje.

69. Žalobkyně tedy svým jednáním zaviněně ztížila provedení kontroly ohledně předmětné recyklační linky, jelikož ČIŽP nepředložila na základě výzev ve stanovené lhůtě požadované dokumenty, resp. některé dokumenty předložila až na základě opakovaných výzev. Rovněž žalobkyně nesdělila ČIŽP veškeré požadované informace, resp. je částečně sdělila až na základě opakovaných výzev. Konečně ani řádně nedostála jiným uloženým povinnostem, jako bylo zajištění přítomnosti kompetentní osoby při kontrole. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neposkytla potřebnou součinnost ve smyslu § 10 odst. 2 kontrolního řádu, a proto i tuto námitku shledal za nedůvodnou.

70. Dále se soud zabýval námitkou, dle které žalobkyně považovala poskytnuté informace a dokumenty za dostačující s ohledem na skutečnost, že ode dne jejího posledního přípisu do vydání příkazu, uplynuly více než dva měsíce, aniž by byla vyzvána k doplnění. Přičemž poskytnuté informace a dokumenty musely být dostačující, neboť ČIŽP ukončila kontrolní řízení.

71. Ani tuto námitku soud neshledal za důvodnou a to zejména z toho důvodu, že žalobkyně byla opakovaně vyzývána k předložení dokumentů a sdělení informací, přičemž žalobkyně neposkytovala potřebnou součinnost. Žalobkyně měla více než dostatek času k předložení požadovaných dokumentů a ke sdělení požadovaných informací, když správní řízení z důvodů na straně žalobkyně trvalo přes rok. Požadované dokumenty a informace byly žalobkyní opakovaně předkládány v neúplném rozsahu, a ČIŽP byla nucena žalobkyni opětovně vyzývat k jejich předložení. Žalobkyně si musela být nepochybně vědoma, které informace jsou relevantní a podle toho se měla při svém jednání zařídit. Kdyby ČIŽP i nadále žalobkyni vyzývala k doplnění, je nepochybné s ohledem na postup žalobkyně, že by správní řízení trvalo déle. Opětovné vyzývání žalobkyně by tedy bylo neúčelné a za této situace nelze ČIŽP vyčítat, že k němu opětovně nepřistoupila. Nelze zde tedy hovořit o legitimním očekávání na straně žalobkyně, že splnila svou povinnost dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu.

72. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobkyně namítla, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval otázkou, zda žalobkyní předložené dokumenty splňují podmínky rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, příp. zda jsou předložené deníky zařízení a kontrol, příp. průběžná evidence odpadů úplná či nikoli. Žalobkyně je však přesvědčena o tom, že co se týká hodnocení důkazu, resp. dokumentů předložených žalobkyní, nemá se tak dít v tomto řízení, neboť v tomto řízení se mělo řešit pouze to, zda žalobkyně součinnost poskytovala nebo neposkytovala. 13 8 A 183/2015 73. Uvedenou námitku soud shledal za nedůvodnou, neboť žalobkyni nebyla uložena pokuta, za to, že by předložené dokumenty nesplňovaly podmínky rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, ani žalobkyni nebyla uložena pokuta za to, že předložené deníky zařízení a kontrol, příp. průběžná evidence odpadů byla neúplná, nýbrž proto, že žalovaná při kontrole neplnila povinnosti kontrolované osoby dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu (viz vypořádání třetího žalobního bodu).

74. Dále zde soud dodává, že správní orgány se i v řízení o správním deliktu dle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu musely zabývat obsahem předložených dokumentů, a to už jen z toho důvodu, aby mohli posoudit, zda jsou právě těmi doklady a obsahují právě ty informace, které byly po žalované požadovány. Ze shodného důvodu se musely správní orgány zabývat i obsahem vyjádření žalobkyně.

75. Konečně soud konstatuje, že nelze bez dalšího za dostatečnou součinnost dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu považovat jednání žalobkyně spočívající ve formálním reagování na uložené povinnosti, aniž by však bylo přezkoumáno, zda žalobkyní předložené dokumenty jsou po obsahové stránce skutečně těmi dokumenty, jejichž předložení bylo požadováno, a zda žalobkyně skutečně sdělila relevantní údaje, které byly požadovány. Tedy pakliže by kontrolovaná osoba sice formálně poskytovala při kontrole součinnost, ale reálně by nesdělila požadované informace či nepředložila požadované dokumenty (za předpokladu, že s informace a dokumenty disponuje), jednala by tato kontrolovaná osoba v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu.

76. V pátém žalobním bodě žalobkyně ohledně povinnosti předat údaje za rok 2014 zejména namítla, že již uvedla, že v roce 2014 mobilní drtící zařízení neprovozovala. Tuto skutečnost následně doložil Ing. R. K. přípisem na ČIŽP, jehož přílohou byla smlouva mezi ním jako objednatelem a společností S & S služby s.r.o. jako zhotovitelem. Z důvodu, že žalobkyně předmětné zařízení v roce 2014 neprovozovala, je přesvědčena, že ČIŽP poskytla veškeré dokumenty, které měla jako provozovatel tohoto zařízení v případě, že je provozovala k dispozici a rozhodně tak neporušila povinnost poskytovat ČIŽP potřebnou součinnost.

77. Předně zde soud podotýká, že i kdyby tuto námitku shledal za důvodnou, nic by to nezměnila na výše uvedeném, tedy, že žalobkyně ve vedeném správním řízení neposkytla ČIŽP potřebnou součinnost, neboť tato součinnost se netýkala pouze výše uvedené smlouvy. Důvodnost této námitky by mohla mít pouze vliv na moderaci uložené pokuty soudem, avšak žalobkyně se podanou žalobou moderace pokuty nedomáhá.

78. Soud však i tak považoval za vhodné, se alespoň stručně k této námitce vyjádřit.

79. Soud zdůrazňuje, že cílem správního řízení o kontrole bylo zejména zjistit okolnosti provozu recyklační linky v roce 2014 na p. č. x, x, x, PK x v k. ú. V.

80. V tomto žalobním bodě je spornou otázkou, zda žalobkyně poskytla ve smyslu § 10 odst. 2 kontrolního řádu dostatečnou součinnost ve vztahu k provozování recyklační linky v roce 2014. K této otázce žalobkyně uvedla, že drtící zařízení (recyklační linku) v roce 2014 neprovozovala, což dokládala smlouvou se společností S & S služby s.r.o.

81. Touto otázkou se zabýval žalovaný na str. 7 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že „ [v]podaném odvolání také odvolatel odkazuje na smlouvu mezi Ing. K. a společností S & S služby s.r.o. Dne 26. 3. 2015 doručil Ing. K. inspekci smlouvu o dílo uzavřenou se společností S & S služby s.r.o. dne 10. 4. 2013 o provedení dosypu komunikací apod. vhodným materiálem, který je oprávněna tato společnost jako zhotovitel do této lokality dovézt a k předrcení této navážky na pozemcích ve vlastnictví Ing. K., uvedených v listech vlastnictví č. x k. ú. S. u P. a č. 672 T. Je velmi pravděpodobné, že recyklační zařízení bylo zapůjčeno této společnosti, avšak z předložených dokladů, informací a z uvedené smlouvy nic konkrétního nevyplývá.“ 14 8 A 183/2015 82. Ke smlouvě o dílo ze dne 10. 4. 2013 soud konstatuje, že tato se nenachází ve správním spise, tedy soud ani nemohl ověřit její obsah. Nicméně žalobkyně nenamítla, že obsah smlouvy jak jej žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí, neodpovídal skutečnosti. Dále soud dodává, že se nejedná o otázku, která by měla zásadní vliv na rozhodnutí soudu, a proto soud nepřistoupil k dodatečnému vyžádání smlouvy ze dne 10. 4. 2013.

83. Jak již bylo uvedeno, předmětem správního řízení o kontrole bylo zejména zjistit okolnosti provozu recyklační linky v roce 2014 na p. č. x, x, x, PK x v k. ú. V., přičemž však smlouva ze dne 10. 4. 2013 se týká předrcení navážky na pozemcích k. ú. S. u P. a T. Z protokolů o kontrole ze dne 3. 6. 2014, 5. 6. 2014 a z přiložené fotodokumentace je však zřejmé, že předmětná recyklační linka se v rozhodné době (červnu 2014) nacházela v k. ú. V., soud je tedy toho názoru, že smlouva ze dne 10. 4. 2013 nemá k předmětu kontroly žádnou vypovídající hodnotu.

84. Ke smlouvě o výpůjčce uzavřené mezi žalobkyní a Ing. R. K. ohledně pozemků ve vlastnictví Ing. R. K., soud konstatuje, že žalobkyně byla ČIŽP jednak vyzvána, aby ji předložila, ale rovněž byla vyzvána, aby sdělila i její obsah. Je sice zřejmé, že není možno ústní smlouvu předložit, to však nezbavovalo žalobkyni povinnosti, aby sdělila její obsah, což neučinila.

85. Soud zde tedy rovněž dospěl k názoru, že žalobkyně ani v této části neposkytal ČIŽP dostatečnou součinnost.

86. Žalobkyně v replice doručené soudu dne 11. 1. 2016 nově namítla, že pojem „umožnit výkon kontroly a poskytnout potřebnou součinnost“ neznamená, že bude žalobkyně poskytovat veškeré dokumenty svědčící v její neprospěch a sdělovat další skutečnosti a předkládat důkazy, které svědčí v její neprospěch. Žalobkyně je přesvědčena, že tímto pojmem je rozuměno, že je povinna umožnit vstup inspektorů do prostor užívaných žalobkyní, předkládat veškeré dokumenty, které má dle zákonných či podzákonných předpisů mít k dispozici, poskytovat evidenci, kterou má dle zákonných nebo podzákonných předpisů vést a v případě, že tyto nepředloží nebo v případě, že tyto v souladu se zákonem nebo podzákonnými předpisy nevede, může následně očekávat za porušení sankci. Tento pojem neznamená, že žalobkyně sdělí veškeré informace, poskytne důkazy a tvrzení, které umožní ČIŽP, popřípadě Ministerstvu životního prostředí jí sankcionovat, když tímto by zcela nahrazovala činnost ČIŽP, případně Ministerstva životního prostředí.

87. Uvedenou námitkou se však soud nemohl zabývat, neboť byla nově podána až po uplynutí lhůty dle § 72 odst. 1 s. ř. s.

88. Obiter dictum soud konstatuje, že uvedená námitka směřuje proti zákazu sebeobviňování, přičemž obdobnou námitkou žalobkyně se již zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 5. 2018, č. j. 4 As 92/2018 – 35, ve kterém odkázal na svůj rozsudek ze dne 15. 12. 2016, č. j. 2 As 254/2016 - 39, podle něhož „zákaz sebeobviňování je vykládán jako součást práva na spravedlivý proces plynoucí z čl. 6 Úmluvy z čl. 37 odst. 1 Listiny. Ač obě ustanovení zaručující právo na spravedlivý proces hovoří o ochraně v trestním řízení, je pravdou, že se v důsledku dlouhodobé konstantní judikatury vztahují na veškerá řízení trestněprávní povahy, tj. i na správní trestání. ... Městský soud ... citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 159/2014 - 52, ... že orgán dohledu je i pod hrozbou sankce oprávněn zavázat účastníka řízení k poskytnutí potřebných informací, a to i v případě, že mohou sloužit k prokázání protiprávního jednání i vůči němu. Samotná povinnost předložení existujících dokumentů tak není sebeobviněním, neboť adresátovi povinnosti nic nebrání se v řízení hájit a zpochybnit předložené listiny či význam, který jim správní orgán přiznal. ... Nejvyšší správní soud tak je názoru, že povinnost provozovatele vysílání předložit Radě na její výzvu záznam odvysílaného pořadu je poskytnutím součinnosti předložením existujícího dokumentu a není v rozporu se zákazem sebeobvinění. Opačný názor by znamenal eliminaci kontrolní činnosti orgány veřejné moci.“ 89. Dále v citovaném rozsudku konstatoval, že „[v] této souvislosti je vhodné doplnit, že ČIŽP primárně stěžovatelku vyzvala k předložení dokumentů, jejichž vedení ji ukládá zákon o odpadech. V takové souvislosti nelze z povahy věci hovořit o porušení zákazu sebeobviňování, neboť samotné předložení dokumentů, které musela 15 8 A 183/2015 stěžovatelka vést na základě zákona, nemůže vést k obvinění sebe samého. Ve vztahu k dalšímu dotazům ČIŽP lze uvést, že ta požadovala zejména předložení písemných smluv či písemné zachycení ústních dohod spojených s nakládáním s odpady. Jinými slovy, ČIŽP požadovala toliko sdělení, kdo a na základě jakého právního titulu s odpady pocházejícími z provozoven stěžovatelky nakládal. Podle Nejvyššího správního soudu jen na základě předložení takovýchto smluv nelze učinit okamžitý závěr o odpovědnosti stěžovatelky či jiné osoby za správní delikt. Nelze proto ani hovořit o porušení zákazu sebeobviňování, neboť stěžovatelce by i při předložení požadovaných dokumentů nic nebránilo v navazujícím řízení brojit proti závěrům, které by ČIŽP z daných dokumentů učinila.“ 90. Tedy, i kdyby nebyla námitka ohledně zákazu sebeobviňování vznesena až po uplynutí lhůty a soud by přistoupil k jejímu projednání, musel by ji ve světle uvedené judikatury shledat za nedůvodnou.

91. Dále žalobkyně nově v podání ze dne 26. 4. 2017 uvedla, že od ČIŽP obdržela usnesení č. j. ČIŽP/43/OOH/SR03/1408438.008/16/ZLP, a usnesení č. j. ČIŽP/43/OOH/SR02/1407466. 012/16/ZLP, kterými byla správní řízení zastavena, neboť při dalších šetřeních provedených v letech 2015 a 2016 vyšlo najevo, že na předmětných pozemcích neoprávněně nakládala s odpady společnost S & S SLUŽBY s.r.o., za což jí byla ČIŽP uložena pokuta rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 15. 11. 2016. Z výše uvedeného pak dovozuje, že nic neskrývala, spolupracovala a pokuty jí byly uděleny neoprávněně.

92. Ani touto námitkou se však soud nemohl zabývat, neboť byla rovněž vznesena až po uplynutí lhůty dle § 72 odst. 1 s. ř. s. Nicméně i kdyby se jí soud zabýval, musel by ji shledat za nedůvodnou, neboť skutečnost, že ČIŽP nakonec nedospěla k závěru o odpovědnosti stěžovatelky za správní delikt podle zákona o odpadech, nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť v tomto řízení je předmětem přezkumu porušení povinností uložených kontrolním řádem, přičemž usneseními doloženými žalobkyní byla zastavena řízení se zcela odlišným předmětem, a to řízení o správním deliktu podle zákona o odpadech.

93. Konečně soud konstatuje, že žalobkyně v žalobě nenapadla přiměřenost uložené pokuty ani se nedomáhala moderace uložené pokuty soudem, a proto soud k výši uložené pokuty jen stručně sděluje následující.

94. Pokuta ve výši 250.000 Kč byla uložena v zákonem stanoveném rozmezí, když dle § 16 odst. 2 kontrolního řádu je za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) možno uložit pokutu až do výše do 500 000 Kč.

95. Výše uložené pokuty byla podle názoru soudu dostatečně konkrétně zdůvodněna jak v napadeném rozhodnutí, tak i v prvostupňovém rozhodnutí, přičemž soud souhlasí s názorem žalovaného, že přitěžujícími okolnostmi, byla zejména skutečnost, že první uložená sankce ve výši 50.000 Kč neměla na chování žalobkyně potřebný účinek a dále skutečnost, že se žalobkyní bylo vedeno několik správních řízení za stejný správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, přičemž žalobkyně i nadále jak v tomto správním řízení, tak i v ostatních postupovala způsobem v rozporu s § 10 odst. 2 správního řádu.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

96. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů a ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán při svém rozhodování neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonné rozhodnutí. Z těchto důvodů proto soud podané žalobě nevyhověl a podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. 16 8 A 183/2015 97. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení