8 A 272/2010 - 33

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Blue Style k.s., se sídlem Praha 1, Jindřišská 873/27, zast. Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Hřebenech II 1718/8, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 4.10.2010, č.j.: ČOI 61735/10/O100/1000/10/Be/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se v žalobě domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeský a Hl. město Praha ze dne 1.7.2010 č.j. 10/0719/10/34, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč pro porušení ust. § 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a), § 12 odst. 2 písm. a) a § 13 zákona č. 634/1992 Sb. a kterým bylo žalobci současně uloženo uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč ve smyslu ust. § 6 vyhl. č. 520/2005 Sb. Žalobce v žalobě namítal, že v předmětném jednání žalobce, tj. v uvedení jedné informace („Cena nezahrnuje následující povinné příplatky: letištní taxy a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (1999,- kč na osobu), cestovní pojištění Blue Comfort (360 Kč na osobu, 180 Kč na dítě do 12-ti let) …“, nelze spatřovat nekalou obchodní praktiku, jak je citována v ust. § 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., neboť obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Právě odborná péče o zákazníky a jejich zdravotní stav a potažmo i o ekonomickou situaci vedla žalobce k tomu, že na pojištění upozorňoval. Žalobce chtěl předmětnou větou, v níž žalovaná spatřuje údajné porušení zákona č. 634/1992 Sb., pouze na základě svých odborných znalostí více upozornit své (potencionální) klienty na potřebu mít sjednané cestovní pojištění. Současně podle žalobce informace o příplatku za pojištění Blue Comfort není způsobilá podstatně ovlivnit rozhodnutí spotřebitele, a to zejména s ohledem na poměr celkové ceny zájezdu a ceny za pojištění, kdy tato částka je minimální. Rovněž podle žalobce je třeba vzít na vědomí, že se v případě pojištění Blue Comfort jedná o službu, která je zajišťována ve prospěch spotřebitelů a která samotný zájezd učiní pro spotřebitele komfortnější. Podle žalobce se nejednalo o ovlivnění zásadní, kdy dojde k podstatnému narušení ekonomického chování spotřebitele. Žalobce také uvedl, že žalovaná označila jeho jednání za jednání klamavé, což dle žalobce mu žádný zákazník nesdělil, že by se takovýmto jednáním cítil oklamán. Záměrem žalobce byla výlučně ochrana spotřebitele, kdy způsobem, jakým žalobce informuje o možnosti pojištění, upozorňuje na nezbytnost cestovního pojištění. Nejedná se tedy o záměrné vyvolání mylné představy o povinnosti zaplatit pojištění za účelem zisku, ale o zdůraznění potřeby cestovního pojištění za účelem ochrany spotřebitele. Chrání-li tedy žalobce svým jednáním spotřebitele, nelze ho za takovýto přístup sankcionovat. Teprve po vyhodnocení nabídky žalobce je zákazník sám oprávněn se rozhodnout, zda-li a u koho se nechá pojistit. Nelze tedy podle žalobce zařazení pojištění Blue Comfort mezi povinné příplatky považovat za porušení zákona. Současně žalobce upozornil na skutečnost, že již dlouhou dobu není sdělení ohledně pojištění Blue Comfort používáno. A z tohoto pohledu uložená pokuta postrádala funkci preventivní, když právě s odkazem na tuto funkci dospěl správní orgán k její výši. Podle žalobce rovněž v žádném případě nemohlo dojít k porušení ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., když po přečtení předmětného letáku (MEGA LAST MINUTE – Ostrov DJERBA – Odlet z Prahy 25.4.-26.4.-29.4.) je zcela jasné, že bude potřeba k ceně uvedené v tabulce doplatit na letáku rovněž pregnantně specifikované a vyčíslené položky. O porušení uvedeného ustanovení, resp. o neúplnost informací, by se podle žalobce jednalo v tom případě, kdyby na letáku byla uvedena cena obsahující pouze základní položky bez dalšího, což není případ žalobce. Nikde na předmětném letáku není napsáno, že by cena v tabulce byla cenou konečnou. Rozhodnutí žalované co do uvádění konečné ceny nemá podle žalobce oporu v relevantních právních předpisech platných a účinných v době spáchání správního deliktu. K dalšímu jednání podle žalobce údajně naplňujícímu skutkovou podstatu správního deliktu (že zákazník nemá nárok na slevu v případě, že oznámí reklamaci se zpožděním nebo až na konci pobytu) namítal, že žalovaná vyňala část věty z kontextu, když tímto byl zcela změněn význam celého ust. čl. 9.8 VSP: „Stejně tak zaniká nárok na slevu v případě, že k podání reklamace dojde se zpožděním nebo až na konci pobytu, a tudíž nebude možno včas sjednat nápravu, přičemž včasným podáním reklamace bylo možné předejít vzniku škody.“ Uvedené ustanovení VSP je podle žalobce pouze výkladem ust. § 415 občanského zákoníku o obecné povinnosti předcházet škodám. Uvedená informace pak není v žádném případě jakýmkoli omezováním zákazníka či špatným informováním, ale výlučně upozorněním na důsledky porušení zákonné prevenční povinnosti. Celé sdělení, tedy nikoli jen žalovanou vyňatá část, tak neporušuje zákon č. 634/1992 Sb. Podle žalobce je dále pak sepsání protokolu o reklamaci se zástupcem žalobce pouze jednou z možností. Zákazníkovi je dle VSP nabídnuta možnost, jak provést reklamaci tím nejefektivnějším způsobem, tj. způsobem, kdy se reklamace bezodkladně řeší. Podle žalobce pak vydání potvrzení o reklamaci nevylučuje skutečnost, že zákazník sepíše reklamaci písemně. Závěrem žalobce poukázal na skutečnost, že pro rok 2010 již reklamační postup ve svých VSP velmi zásadně změnil a odstranil, příp. pozměnil, body, v nichž je žalovanou spatřováno porušení zákona č. 634/1992 Sb. Žalovaná ve vyjádření k žalobě se vyjádřila k jednotlivým jejím bodům a navrhla její zamítnutí. Ve spisovém materiálu, který byl soudu předložen žalovanou, se nacházejí pro danou věc tyto materiály a rozhodnutí: Kontrolní protokol České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeský a Hl.m. Praha ze dne 11.3.2009 a kontrolní protokol ze dne 15.10.2009; oznámení o provedené kontrole ze dne 20.10.2009 č.j.: ČOI/11492/1000/VK, v němž Česká obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a Hl.m. Praha vyrozuměla žalobce, že stává kontrolovanou osobou, když dne 15.10.2009 byla v jeho centrále provedena kontrola a to i na základě spotřebitelského podnětu č. 3786-10-09; námitky žalobce proti kontrolnímu protokolu ze dne 20.10.2009; vyjádření žalobce ze dne 29.10.2009; rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeský a Hl. město Praha o námitkách ze dne 20.11.2009 č.j.: ČOI/12316/2009/1000; příkaz České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeský a Hl. město Praha ze dne 11.5.2010 č.j.: 10/0719/10/P/34; odpor žalobce ze dne 25.5.2010. Ve spise se rovněž nachází rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeský a Hl. město Praha ze dne 1.7.2010 č.j.: 10/0719/10/34, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 30.000,- Kč -za správní delikt podle ust. § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., kterého se na základě výsledků kontroly provedené dne 11.3.2009 v provozovně CA HELA TOUR, Komenského nám. 412, Dobříš a kontroly provedené dne 15.10.2009 v centrále společnosti na adrese Karolinská 1, Praha 8 účastník řízení jako prodávající dopustil tím, že porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik podle ust. § 4 odst. 3 uvedeného zákona a to jednáním, které bylo v rozporu s požadavky odborné péče a bylo způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele. Účastník řízení jako prodávající uvedl na letáku „MEGA LAST MINUTE – Ostrov DJERBA –Odlet z Prahy 25.4. – 26.4.“ následující informaci : „Cena nezahrnuje následující povinné příplatky: letištní taxy a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (1990,- Kč na osobu), cestovní pojištění Blue Comfort (360 Kč na osobu, 180 Kč na dítě do 12-ti let) (…)“, ačkoli žádný právní předpis neukládal spotřebiteli povinnost uzavřít smlouvu o cestovním pojištění, tedy užil nepravdivý údaj ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. a) nemající oporu v právní úpravě, - za správní delikt podle ust. § 24 odst. 7 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb., kterého se na základě výsledků kontroly provedené dne 11.3.2009 v provozovně CA HELA TOUR Komenského nám. 412, Dobříš a kontroly provedené dne 15.10.2009 v centrále společnosti na adrese Karolinská 1, Praha 8 účastník řízení jako prodávající dopustil tím, že informaci o ceně uvedených zájezdů poskytoval v rozporu s ust. § 12. odst. 2 písm. a), neboť na letáku „MEGA LAST MINUTE – Ostrov DJERBA –Odlet z Prahy 25.4. – 26.4.“ uvedl u nabídky 21 zájezdů informaci: Cena zájezdu nezahrnuje povinné příplatky: letištní taxy a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (1990,- Kč na osobu), cestovní pojištění Blue Comfort (360 Kč na osobu, 180 Kč na dítě do 12-ti let) a palivový příplatek (1390 Kč na osobu od 2 let). Výchozí ceny uvedených zájezdů tak nebyly úplné a vzbuzovaly zdání, že jsou nižší než ve skutečnosti, - za správní delikt podle ust. § 24 odst. 7 písm. i) zákona č. 634/1992 Sb., kterého se na základě výsledků kontroly provedené dne 15.10.2009 v centrále společnosti na adrese Karolínská 1. Praha 8 účastník řízení jako prodávající dopustil tím, že neinformoval řádně spotřebitele o podmínkách uplatnění reklamace podle ust. § 13 uvedeného zákona, neboť uvedl ve Všeobecných smluvních podmínkách, které byly obsaženy v ceníku „Báječné léto 09“, v bodě 9 „Reklamační řád“ následující informace: „Reklamační postup: cestovní kancelář doporučuje cestujícím oznámit případnou reklamaci ihned a neprodleně, nejpozději 1 den po zjištění závady zástupci Blue Style, popř. vedoucímu provozovny poskytující své služby nebo jinému odpovědnému pracovníkovi v místě konání zájezdu. V případě, že se oznámený nedostatek nepodaří odstranit, sepíše cestující se zástupcem Blue Style písemný protokol o reklamaci. Cestující je povinen vždy uvést v reklamaci čitelně své jméno, příjmení, adresu a číslo cestovní smlouvy s tím, že odpovídá za čitelnost a pravdivost uvedených údajů v rekl. protokolu potřebných pro identifikaci osoby podávající reklamaci. Cestující je povinen při výskytu závad spolupracovat na minimalizování a zabránění škod. Opomene-li cestující z vlastní viny na závadu poukázat, zaniká nárok na slevu nebo na náhradu všech později vzniklých škod, které by při včasném ohlášení vznikly. Stejně tak zaniká nárok na slevu v případě, že k podání reklamace dojde se zpožděním nebo až na konci pobytu, a tudíž nebude možno včas sjednat nápravu, přičemž včasným podáním reklamace bylo možné předejít možnému vzniku škody.“, avšak takto poskytnutá informace o podmínkách uplatnění reklamace byla způsobilá omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě, v níž neměla oporu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění ústřední ředitelka mimo jiné uvedla, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně je žalobce viněn z porušení ust. § 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a), z porušení § 12 odst. 2 písm. a) a § 13 zákona č. 634/1992 Sb., kterého se dopustil tím, že : - V letáku „ MEGA LAST MINUTE-Ostrov DJERBA-Odlet z Prahy 25.4.-26.4.-29.4. uvedl „Cena nezahrnuje následující povinné příplatky: letištní taxy a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (1999,- kč na osobu), cestovní pojištění Blue Comfort (360 Kč na osobu, 180 Kč na dítě do 12-ti let) …“, ačkoli žádný předpis neukládal spotřebiteli povinnost uzavřít smlouvu o cestovním pojištění, tedy užila nepravdivý údaj ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. - V uvedeném letáku sdělil výše cit. informaci („Cena nezahrnuje následující povinné příplatky: letištní taxy a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (1999,- Kč na osobu), cestovní pojištění Blue Comfort (360 Kč na osobu, 180 Kč na dítě do 12-ti let) …“, - výchozí ceny zájezdů tak nebyly úplné a vzbuzovaly /v rozporu s § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. zdání, že jsou nižší než ve skutečnosti. - Ve všeobecných smluvních podmínkách v ceníku „Báječné léto 09“ v bodu 9 Reklamační řád uvedl: „Reklamační postup: cestovní kancelář doporučuje cestujícím oznámit případnou reklamaci ihned a neprodleně, nejpozději 1 den po zjištění závady zástupci Blue Style, popřípadě vedoucímu provozovny poskytující své služby nebo jinému odpovědnému pracovníkovi v místě konání zájezdu. V případě, že se oznámený nedostatek nepodaří odstranit, sepíše cestující se zástupcem Blue Style písemný protokol o reklamaci. Cestující je povinen vždy uvést v reklamaci čitelně své jméno, příjmení, adresu a číslo cestovní smlouvy s tím, že odpovídá za čitelnost a pravdivost uvedených údajů v rekl. protokolu potřebných pro identifikaci osoby podávající reklamaci. Cestující je povinen při výskytu závad spolupracovat na minimalizování a zabránění škod. Opomene-li cestující z vlastní viny na závadu poukázat, zaniká nárok na slevu nebo náhradu všech později vzniklých škod, které by při včasném ohlášení nevznikly. Stejně tak zaniká nárok na slevu v případě, že k podání reklamace dojde se zpožděním nebo až na konci pobytu, a tudíž nebude možno včas sjednat nápravu, přičemž včasným podáním reklamace bylo možné předejít možnému vzniku škody.“ Tato informace (konkrétně její zvýrazněné pasáže) dle orgánu I. stupně byla způsobilá omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě, v níž neměla oporu. Ústřední ředitelka pak dále v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétně uvedla námitky žalobce uvedené v jeho odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí a po přezkoumání všech předložených písemných materiálů dospěla k závěru, že správní orgán I. stupně učinil ve věci potřebná zjištění ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb. a nepochybil ani při právním hodnocení předmětné věci závěrem, že se žalobce dopustil správních deliktů uvedených ve výroku napadeného rozhodnutí, a tyto delikty mu byly bezpečně prokázány. Odvolací orgán neshledal v předchozím řízení žádnou procesní vadu s dopadem na zákonnost a správnost vydaného rozhodnutí. Následně se pak ústřední ředitelka zabývala jednotlivými námitkami žalobce uvedenými v jeho odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť ani jeden z účastníků se k výslovnému dotazu soudu k této otázce nevyjádřil a má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasí (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). Soud posoudil věc takto: Podle § 4 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. obchodní praktika je klamavá, je-li při ní užit nepravdivý údaj. Podle § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Podle § 13 zákona č. 634/1992 Sb. prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (dále jen "reklamace") spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. Podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel nebo prodávající se dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik. Podle § 24 odst. 7 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb. prodávající se dopustí správního deliktu tím, že informaci o ceně poskytuje v rozporu s § 12. Podle § 24 odst. 7 písm. i) zákona č. 634/1992 Sb prodávající se dopustí správního deliktu tím, že neinformuje spotřebitele podle § 13. Podle § 24 odst. 9 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. za správní delikt se uloží pokuta do 3 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c), odstavců 2 a 3, odstavce 7 písm. b), d), f), g), i), r), t), v). Podle § 24 odst. 9 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb. za správní delikt se uloží pokuta do 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) a b), odstavce 4, odstavce 7 písm. a), e), h) a odstavce 8. V daném případě žalobce nesouhlasil s tvrzením správních orgánů, že když v letáku MEGA LAST MINUTE – Ostrov Djerba – Odlet z Prahy 25.4. – 26.4. – 29.4. uvedl následující informaci: „Cena nezahrnuje následující povinné příplatky: letištní taxy a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (1990,- Kč na osobu), cestovní pojištění Blue Comfort (360 Kč na osobu, 180 Kč na dítě do 12-ti let) (…)“, tak užil nepravdivý údaj ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. nemající oporu v právní úpravě. Podle žalobce zákazníkovi není předložena žádná klamavá informace a žádná informace mu není zatajena. V uvedení jedné informace nespatřuje žalobce nekalou obchodní praktiku. Právě odborná péče o zákazníky a jejich zdravotní stav a potažmo i o ekonomickou situaci vede žalobce k tomu, že na pojištění více upozorňuje. Žalobce tedy větou, v níž žalovaná spatřuje údajné porušení zákona, pouze na základě svých odborných znalostí chtěl více upozornit své (potencionální) klienty na potřebu mít sjednané cestovní pojištění. Soud se s tvrzením žalobce neztotožnil. Naopak dal za pravdu žalované, že zahrnutí cestovního pojištění Blue Comfort mezi povinné příplatky je nepravdivým údajem. Z informace, že cena nezahrnuje následující povinné příplatky, kde je uvedeno i cestovní pojištění BlueComfort, lze jen ztěží dovodit, že předmětné pojištění je pouze doporučováno. Tak, jak je předmětná věta v letáku koncipována, jasně vyplývá, že cena nezahrnuje povinný příplatek a to cestovní pojištění Blue Comfort. Vzhledem ke skutečnosti, že žádný předpis platný v době kontroly neukládal spotřebiteli povinnost uzavřít smlouvu o cestovním pojištění, užil žalobce v předmětném letáku nepravdivý údaj. Správní orgány obou stupňů dospěly k závěru, že v případě takto zpracovaného letáku mohli být spotřebitelé ve své volbě ovlivněni. Soud nemohl přisvědčit námitce žalobce, že vytýkané jednání nenaplňuje znaky nekalé obchodní praktiky ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, protože není v rozporu s požadavky odborné péče a zároveň není způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele. Soud je toho názoru, že v souladu s požadavkem odborné péče není jednání prodávajícího, který spotřebiteli předkládá nepravdivý údaj o obligatorní povaze příplatku za jím nabízené cestovní pojištění, čímž ve spotřebiteli vyvolává klamnou představu, že chce-li si vybraný letecký zájezd zakoupit, je jeho povinností tento příplatek zaplatit, a uzavřít tak smlouvu o cestovním pojištění výhradně prostřednictvím žalobce. Soud má za to, že ze strany žalobce se rozhodně nejednalo o pouhé upozornění spotřebitelů na možnost sjednání cestovního pojištění či o zdůraznění potřeby cestovního pojištění, jak nyní žalobce namítá. Nepravdivý údaj o povinném charakteru příplatku za cestovní pojištění Blue Comfort byl způsobilý podstatně ovlivnit rozhodování zákazníků žalobce tak, že tito mohli učinit rozhodnutí o uzavření právě tohoto cestovního pojištění, které by jinak neučinili, pokud by jim byla poskytnuta pravdivá informace, že sjednání cestovního pojištění vůbec není podmínkou uzavření cestovní smlouvy a že smlouvu o cestovním pojištění mohou uzavřít nejen prostřednictvím žalobce, ale též u jiných subjektů, které tento typ pojištění nabízí. Skutečnost, že příplatek za pojištění Blue Comfort tvoří jen malou část celkové ceny zájezdu, je z hlediska naplnění dikce § 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. irelevantní; podstatná je ta skutečnost, že v důsledku nepravdivého údaje o povinném charakteru příplatku za pojištění Blue Comfort mohli spotřebitelé učinit obchodní rozhodnutí o zaplacení tohoto příplatku, a tím i o uzavření pojištění Blue Comfort, které by jinak neučinili. Tvrzení žalobce, že zákazník byl o možnosti, nikoliv o povinnosti, využít nabídku pojištění Blue Comfort informován bezprostředně před podpisem smlouvy, a dále že zákazník byl vyrozuměn i o možnosti nechat se pojistit u kterékoli jiné pojišťovny, považuje soud za účelové, vedené snahou žalobce vyhnout se odpovědnosti za správní delikt. Uvedeným tvrzením, které žalobce navíc ničím nedoložil, nelze zpochybnit závěr žalovaného o nepravdivosti údajů obsažených v předmětném letáku. Žalobce se nemůže zprostit odpovědnosti za spáchání správního deliktu poukazem na to, že cílem a účelem vytýkaného jednání byla ochrana zájmů spotřebitele. Chvályhodného cíle přesvědčit zákazníky o prospěšnosti uzavření cestovního pojištění, které je v průběhu zájezdu ochrání před nepříznivými důsledky pojistných událostí, nelze dosahovat s pomocí klamavých obchodních praktik spočívajících v užívání nepravdivého údaje o povinnosti spotřebitelů zaplatit právě to cestovní pojištění, které je jim nabízeno žalobcem. Soud tedy ve shodě s názorem žalované považuje shora uvedené jednání žalobce za klamavou obchodní praktiku ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. Použití této praktiky správní orgán správně posoudil jako porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik, které je správním deliktem podle § 24 odst. 1 písm. a) zákonač. 634/1992 Sb. Dále žalobce namítal, že dle sdělení správního orgánu měl porušit ust. § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., když v letáku MEGA LAST MINUTE– Ostrov DJERBA – Odlet z Prahy 25.4.-26.4.-29.4.) uvedl následující informaci: „Cena nezahrnuje následující povinné příplatky: letištní taxy a bezpečnostní taxy včetně pozemních služeb (1990,- Kč na osobu), cestovní pojištění Blue Comfort (360,- Kč na osobu, 180,- Kč na dítě do 12 let)“. Tímto podle žalované došlo k naplnění skutkové podstaty ust. § 24 odst. 7 písm. i) zákona č. 634/1992 Sb., když žalobce uvedl neúplné informace o ceně, které vzbuzovaly dojem, že výsledná cena bude nižší, než skutečně je. Podle žalobce žádný právní předpis neukládal mu povinnost uvádět celkovou cenu zájezdu včetně všech příplatků. V době provedení kontroly tak podle žalobce nebylo možné stanovit, co je celková cena v případě zájezdu a kdy je cena úplná. Podle ust. § 12 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informací o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit. Podle ust. § 12 odst. 2 písm. a) cit. zákona informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti. Městský soud v Praze se ztotožnil s názorem žalované, že v kontrolním protokolu ze dne 11.3.2009 je jako příloha č. 1 zadokumentován předmětný leták, který pod oznámením o destinaci zájezdu uvádí v tabulce jednotlivých hotelů velkým tučným písmem údaj o ceně bez poplatků a následně dole drobným písmem údaj o tom, že určité položky tato cena neobsahuje a jejich výši. Soud souhlasí se žalovanou v tom, že takto koncipovaný leták neobsahuje skutečnou cenu, kterou spotřebitel musí uhradit. Spotřebitel je fakticky nucen konečnou cenu určit součtem několika položek. Závěr obou správních orgánů, že jde o leták, který vzbuzuje zdání, že cena je nižší, než ve skutečnosti je, je podle soudu na místě. Podle názoru Městského soudu v Praze musí totiž jít při výkladu ust. § 12 zákona č. 634/1992 Sb. o takové informace, které jsou spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl zákazník nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny zcela konkrétní služby. Měl-li by být takový způsob poskytování informací o ceně služby shledán v souladu s platnou právní úpravou, znamenalo by to zřejmý rozpor s účelem a smyslem právní úpravy, uvedené v příslušných ustanoveních zákona o ochraně spotřebitelů. Pokud pak jde o jednání žalobce (reklamační postup), jímž se dopustil správního deliktu podle ust. § 24 odst. 7 písm. i) zákona č. 634/1992 Sb., zde se soud plně ztotožnil se závěrem žalované, že žalobce se dopustil tohoto správního deliktu, protože jako prodávající neinformoval spotřebitele tak, jak mu ukládá § 13 téhož zákona. Podle § 13 zákona č. 634/1992 Sb. je prodávající povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb (dále jen „reklamace“), včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. Z uvedeného ustanovení tedy vyplývá prodávajícímu povinnost řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav, přičemž legislativní zkratkou „reklamace“ se rozumí uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb. Podmínky a způsob uplatnění odpovědnosti prodávajícího za vady prodané věci jsou upraveny zákonem a v režimu spotřebitelských smluv se od nich nelze v neprospěch spotřebitele odchýlit. Ze skutkových zjištění správního orgánu, která mají oporu ve spisovém materiálu, je nade vší pochybnost zřejmé, že žalobce spotřebitele ve VSP neinformoval řádně o podmínkách uplatnění reklamace podle ust. § 13 zákona č. 634/1992 Sb., když ve všeobecných smluvních podmínkách v ceníku „Báječné léto 09“ v bodu 9 Reklamační řád uvedl: „Reklamační postup: cestovní kancelář doporučuje cestujícím oznámit případnou reklamaci ihned a neprodleně, nejpozději 1 den po zjištění závady zástupci Blue Style, popřípadě vedoucímu provozovny poskytující své služby nebo jinému odpovědnému pracovníkovi v místě konání zájezdu. V případě, že se oznámený nedostatek nepodaří odstranit, sepíše cestující se zástupcem Blue Style písemný protokol o reklamaci. Cestující je povinen vždy uvést v reklamaci čitelně své jméno, příjmení, adresu a číslo cestovní smlouvy s tím, že odpovídá za čitelnost a pravdivost uvedených údajů v rekl. protokolu potřebných pro identifikaci osoby podávající reklamaci. Cestující je povinen při výskytu závad spolupracovat na minimalizování a zabránění škod. Opomene-li cestující z vlastní viny na závadu poukázat, zaniká nárok na slevu nebo náhradu všech později vzniklých škod, které by při včasném ohlášení nevznikly. Stejně tak zaniká nárok na slevu v případě, že k podání reklamace dojde se zpožděním nebo až na konci pobytu, a tudíž nebude možno včas sjednat nápravu, přičemž včasným podáním reklamace bylo možné předejít možnému vzniku škody.“ Tato informace (konkrétně její zvýrazněné pasáže) dle orgánu I. stupně byla způsobilá omezit a znevýhodnit spotřebitele oproti zákonné úpravě, v níž neměla oporu. Reklamovat vady poskytnutých služeb, tj. uplatnit právo z odpovědnosti za vady spotřebitel může jakoukoliv formou, tedy i ústně. Pokud tak spotřebitel učiní a reklamuje vady poskytnutých služeb ústní formou, je naopak povinností žalobce jako prodávajícího vydat spotřebiteli při podání reklamace písemné potvrzení o tom, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje. Je pouze a jenom na spotřebiteli, jakou formu právního úkonu pro uplatnění reklamace zvolí, tedy zda se spokojí s ústní formou reklamace a vystaví se tak případnému nebezpečí důkazní nouze, nebo zda přistoupí k písemné formě, kde toto nebezpečí nehrozí. Žalobce není oprávněn rozhodovat za spotřebitele, která forma uplatnění reklamace bude pro něj nejvhodnější, nebo jej dokonce prostřednictvím poskytnutých informací přesvědčovat o tom, že vlastně žádnou volbu formy uplatnění reklamace nemá, protože reklamovat vady poskytnutých služeb může pouze formou (písemného) reklamačního protokolu, za jehož čitelnost a pravdivost odpovídá. Ohledně citace „Stejně tak zaniká nárok na slevu v případě, že k podání reklamace dojde se zpožděním nebo až na konci pobytu, a tudíž nebude možno včas sjednat nápravu, přičemž včasným podáním reklamace bylo možné předejít možnému vzniku škody.“, žalobce v žalobě namítal, že jde pouze o výklad ust. § 415 občanského zákoníku. Soud souhlasí se žalovanou, že se nejedná o řádnou informaci o uplatňování odpovědnosti za vady a v citovaném textu ani soud nespatřuje, že by se jednalo o výklad § 415 občanského zákoníku, ve kterém je stanoveno, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí, tedy příslušné ustanovení stanoví obecnou prevenční povinnost (generální prevence). V neposlední řadě je třeba upozornit na skutečnost, že ohledně týchž účastníků ve skutkově srovnatelných věcech již také rozhodoval Nejvyšší správní soud a to rozsudky ze dne 9.12.2010, č.j. 1 As 101/2010-82, ze dne 22.6.2011, č.j. 1 As 59/2011-61 a ze dne 27.6.2013, č.j. 1 As 13/2013-31 (všechny dostupné na www.nssoud.cz). Vzhledem ke shora uvedenému má soud za to, že žádná z námitek žalobce není důvodná, a proto postupoval podle § 78 odst. 7 s.ř.s. a žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. za situace, kdy plně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení