8 A 28/2010 - 287

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: P. K., nar. X., bytem A., R. 4, zastoupen JUDr. Radimem Charvátem, advokátem INTERPARTNERS GROUP v Brně, Lidická 51, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 4. 12. 2009, č. j. PV 2003-1824/43502(2009/ÚPV, Takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podáním ze dne 8. 2. 2010 domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. PV 2003-1824/43502(2009/ÚPV ze dne 4. 12. 2009, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. 7. 2009 o zrušení patentu č. 299791 o názvu „Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu“, přihlášeného pod sp. zn. PV 2003-1824. Dne 15. 10. 2008 byl udělen patent č. 299791 o názvu „Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu“, jehož majitelem je P. K., A., s právem přednosti ze dne 30. 6. 2003, se čtyřmi patentovými nároky v následujícím znění: „1. Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu, obsahující mikroprocesor (A) sázkového terminálu a modul (B) napájení a datového zabezpečení, jenž zahrnuje blok (2) přepěťové ochrany propojený se zdrojem (1) napětí a záložním zdrojem (3) napětí a dále blok (4) přenosu dat propojený přes komunikační síť (5) s centrálou (6) sázkové společnosti, vyznačující se tím, že alespoň jedno uživatelské rozhraní (C), zahrnující datový displej (7) a zařízení (8) pro zadávání dat, je propojeno s mikroprocesorem (A) samoobslužného sázkového terminálu, přičemž uživatelské rozhraní (C) tvoří samostatnou část samoobslužného sázkového terminálu.

2. Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu podle nároku 1, vyznačující se tím, že uživatelské rozhraní (C) dále obsahuje čtečku, a/nebo zapisovač (9) elektronických karet, zařízení (10) pro příjem, a/nebo výdej hotovosti a zařízení (11) pro vystavení dokladu, které jsou připojeny k mikroprocesoru (A) sázkového terminálu.

3. Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že k mikroprocesoru (A) sázkového terminálu je dále připojen modul (D) periferních zařízení a modul (E) obsluhy, který obsahuje čtečku, a/nebo zapisovač (9) elektronických karet, datový displej (7), zařízení (8) pro zadávání dat, zařízení (13) pro tisk z datových sestav a zařízení pro vystavení dokladu (11).

4. Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu podle nároku 1, vyznačující se tím, že uživatelské rozhraní (C) tvoří počítač (G) s mikroprocesorem (F), který dále obsahuje datový displej (7) a zařízení (8) pro zadávání dat, přičemž je propojen s mikroprocesorem (A) sázkového terminálu.“ Návrhem doručeným Úřadu dne 27. 2. 2009 se navrhovatel, společnost PATENTSERVIS Praha a.s., Praha, domáhal zrušení tohoto patentu s odůvodněním, že jeho předmět nesplňoval v době přihlášení podmínky pro udělení patentu, neboť vzhledem k obsahu namítaných dokumentů nebyl nový, resp. nebyl výsledkem vynálezecké činnosti, ve smyslu ustanovení § 5 a 6 zákona č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. Jako důkazní prostředky navrhovatel v návrhu na zrušení předložil následující dokumenty: D1: US patent 6783456, zveřejněný dne 19. 6. 2003, D2: patentovou přihlášku EP 1199690 zveřejněnou dne 24. 4. 2002 a D3: mezinárodní patentovou přihlášku WO 0067215 zveřejněnou dne 9. 11. 2000. Majitel patentu společně s vyjádřením k návrhu na zrušení napadeného patentu předložil znalecký posudek č. 80-5/2009 Ing. D. M. aav doplnění vyjádření k návrhu na zrušení předložil kopii znaleckého posudku č. 51/07/2004 Ing. L. K., CSc. a překlad části korespondence, zaslané Evropskému patentovému úřadu, týkající se evropské patentové přihlášky EP 1817754. Dne 1. 7. 2009 vydal Úřad podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 527/1990 Sb. rozhodnutí o zrušení napadeného patentu s tím, že uspořádání systému podle prvního nezávislého patentového nároku vyplývá pro odborníka z namítaného stavu techniky zřejmým způsobem, tudíž tento patentový nárok není výsledkem vynálezecké činnosti, přičemž tuto podmínku patentovatelnosti nesplňují ani závislé patentové nároky 2 až 4. Patent č. 299791 tedy v době podání předmětné přihlášky vynálezu nesplňoval všechny podmínky nutné pro udělení patentu, zakotvené v ustanovení § 3 odst. 1 téhož zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal majitel napadeného patentu v zákonem stanovené lhůtě rozklad, který byl posléze zamítnut žalobou napadeným rozhodnutím. Majitel patentu v podaném rozkladu žádal alternativně o zachování patentu v rozsahu původního závislého čtvrtého patentového nároku, upraveného do následujícího znění: „Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu, obsahující mikroprocesor (A) sázkového terminálu a modul (B) napájení a datového zabezpečení, jenž zahrnuje blok (2) přepěťové ochrany propojený se zdrojem (1) napětí a záložním zdrojem (3) napětí a dále blok (4) přenosu dat propojený přes komunikační síť (5) s centrálou (6) sázkové společnosti, kde alespoň jedno uživatelské rozhraní (C), zahrnující datový displej (7) a zařízení (8) pro zadávání dat, je propojeno s mikroprocesorem (A) samoobslužného sázkového terminálu, přičemž uživatelské rozhraní (C) tvoří samostatnou část samoobslužného sázkového terminálu, se vyznačuje tím, že uživatelské rozhraní (C) tvoří počítač (G) s mikroprocesorem (F), který dále obsahuje datový displej (7) a zařízení (8) pro zadávání dat, přičemž počítač (G) je propojen s mikroprocesorem (A) sázkového terminálu.“ Navrhovatel tento návrh majitele patentu na novou formulaci čtvrtého patentového nároku, spojenou se zrušením závislosti na prvním nároku a z ní vyplývající podstatnou změnou rozsahu ochrany, odmítnul s tím, že navrhovaná úprava v předmětné přihlášce vynálezu obsažena není, přičemž jakékoliv úpravy představující změnu nároků zákon v této fázi řízení nepřipouští. Navrhovatel setrval na stanovisku, že předmět patentu č. 299791 tak, jak je vymezen v patentových nárocích, nebyl vynálezem ve smyslu platných právních předpisů. Žalovaný správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí mj. konstatoval, že namítané dokumenty D1, D2 a D3 byly zveřejněny přede dnem práva přednosti napadeného patentu, a představují tedy relevantní stav techniky. Namítaný dokument D1 popisuje způsob a systém pro interaktivní provozování her loterijního typu s předvídatelným poměrem vsazených částek a proplacených výher. Systém zahrnuje množinu hracích terminálů zapojených v komunikaci s centrálním ovladačem, který je výhodně za účelem sledování průběhu hry a kontroly hardwaru opatřen pracovní stanicí obsluhy. Schematické uspořádání systému centrálního ovladače s třemi hracími terminály je znázorněno na obr. 1 tohoto namítaného dokumentu. Obr. 8 znázorňuje uspořádání systému včetně dalších prostředků, jimiž je opatřen hrací terminál systému pro situaci, kdy je provozován nikoliv způsobem podle tohoto namítaného dokumentu, ale pro známé hry typu forbes, poker, blackjack, keno, bingo a jiné. Obr. 10 znázorňuje blokové schéma včetně hlavního počítače systému, který je určen pro řízení systému a správu všech probíhajících her na více centrálních ovladačích, propojených s hlavním počítačem komunikační sítí. Komunikaci zajišťují na straně hlavního počítače systému hlavní síťový ovladač a na straně jednotlivých centrálních ovladačů síťové ovladače, přičemž dle popisu namítaného dokumentu v prvním a druhém odstavci sloupce 7 se jedná o vysokorychlostní zabezpečené modemy. Namítaný dokument D2 se týká způsobu přenosu dat mezi herním centrem a hráčem u vzdáleného hracího terminálu prostřednictvím globální počítačové sítě, zejména prostřednictvím internetu. Zapojení pro uvedený způsob přenosu herních dat zahrnuje mikroprocesor vzdáleného počítače s monitorem, klávesnicí, popřípadě myší na straně hráče, přičemž mikroprocesor počítače je v interaktivní komunikaci s hlavním počítačem herny prostřednictvím webové stránky této herny. K hlavnímu počítači herny je také připojeno jedno nebo více herních zařízení typu forbes, která generují výstupní data pro přenos na webové stránky herny a generují soubory náhodných čísel. Hlavní počítač herny a jednotlivá herní zařízení jsou s výhodou v trvalé komunikaci, případně jsou umístěny na společném místě, pro provozování způsobu podle namítaného dokumentu D2 však není umístění na společném místě nutné. Schématické uspořádání a propojení jednotlivých zařízení je znázorněno na obr. 1 tohoto namítaného dokumentu. Namítaný dokument D3 popisuje multimediální sázkový systém, jehož centrální server obsahuje prostředky pro výběr konkrétní sázkové události a řadu multimediálních sázkových terminálů pro zobrazení konkrétní sázkové události s uživatelským rozhraním, umožňujícím přijmout od hráče sázku na tuto událost. Multimediální sázkové terminály jsou v komunikaci s centrálním serverem a mohou být dále opatřeny prostředky pro výdej hotovosti, čtečkou elektronických karet atd. Z porovnání napadeného patentu s namítanými dokumenty D1, D2 a D3 vyplývá, že žádný z nich sám o sobě nepopisuje zapojení, které by bylo shodné s uspořádáním systému samoobslužného sázkového terminálu, definovaného znaky prvního patentového nároku předmětného patentu. Rozdíl prvním patentovým nárokem chráněného uspořádání oproti namítanému stavu techniky spočívá v přítomnosti modulu (B) napájení a datového zabezpečení, zahrnujícího blok přepěťové ochrany propojený se zdrojem napětí a záložním zdrojem napětí, a dále integrovaný s blokem přenosu dat. Žalovaný tedy ve shodě se stanoviskem správního orgánu prvního stupně a rovněž ve shodě se znaleckým posudkem č. 80-5/2009 Ing. D. M. dospěl k závěru, že první patentový nárok tedy nebyl ke dni práva přednosti součástí stavu techniky ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 527/1990 Sb., a splňuje tudíž podmínku novosti, zakotvenou v ustanovení § 3 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný dále zkoumal, zda je první patentový nárok výsledkem vynálezecké činnosti ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. Pro posouzení této podmínky patentovatelnosti bylo nutno nejprve zjistit, který z namítaných dokumentů představuje nejbližší stav techniky, tedy který z namítaných dokumentů s ohledem na stejný nebo podobný účel nebo vytčený problém známého stavu obsahuje nejvíce společných technických znaků. Podle popisu napadeného patentu je účelem chráněného řešení uspořádání samoobslužného sázkového terminálu a jednoduchost při jeho interaktivní obsluze, kdy si sázející sám vytvoří, zaplatí, vytiskne a odebere svoji sázenku nebo provede jiné požadované operace na základě nabídky menu z terminálu. Jednoduchost hry a interaktivní režim zadávání sázek, v nichž nejde jen o výhru ale i o zábavu, je uváděna jako výhoda také v namítaném dokumentu D1. Tento namítaný dokument je tedy nutno v souladu se stanoviskem orgánu prvého stupně řízení pokládat za dokument nejbližšího stavu techniky. Z namítaného dokumentu D1 a jeho popisu vyplývá, že centrální ovladač je v komunikaci s několika hracími terminály, přičemž každý z nich má displej, přijímač sázek a zařízení pro výběr a zadávání dat, například klávesnici, myš, světelné pero atd. Podle popisu obr. 10 ve sloupci 7 tohoto namítaného dokumentu je mezi hracími terminály a centrálním ovladačem vložen síťový ovladač s vysokorychlostním modemem a ovladač banku. Centrální ovladač zahrnuje mikroprocesor, propojený rovněž s modulem obsluhy. Zapojení centrálního ovladače s hracími terminály na obr. 1 namítaného dokumentu D1 tedy odpovídá těm znakům prvního patentového nároku, které specifikují, že alespoň jedno uživatelské rozhraní (C), zahrnující datový displej (7) a zařízení (8) pro zadávání dat, je propojeno s mikroprocesorem (A) samoobslužného terminálu. V namítaném dokumentu D1 není sice explicitně uvedeno, že by displej, klávesnice a další zařízení k zadávání dat tvořily samostatnou část, avšak ze způsobu vedení hry podle tohoto namítaného dokumentu je zřejmé, že každý hrací terminál tvoří samostatné herní místo určené jedinému hráči. V namítaném dokumentu D1 je dále popsána možnost vkládání vsazené částky jak v hotovosti, tak pomocí bankovních platebních karet, přičemž vkládání sázky pomocí bankovních karet je vzhledem k možnosti bezprostředně měnit výši sázky a reagovat tak na aktuální vývoj hry upřednostňován. Z této skutečnosti vyplývá, že systém provádí peněžní transakce, musí být tedy opatřen příslušnými zabezpečovacími prvky ochrany dat. Spojení přes komunikační síť v rámci systému podle namítaného dokumentu D1 je zajišťováno modemy, přičemž modemy na straně centrálního počítače jsou zabezpečené. Ta část modulu (B) v prvním patentovém nároku napadeného patentu, která se týká datového zabezpečení, tedy z namítaného dokumentu D1 rovněž přímo vyplývá. Hlavní počítač, hlavní server, popsaný v namítaném dokumentu D1, který je určen pro nepřetržité on-line řízení systému a správu všech probíhajících her na více centrálních ovladačích, propojených přes komunikační síť s hlavním počítačem pomocí vysokorychlostních modemů, odpovídá centrále (6) sázkové společnosti, resp. té části prvního patentového nároku, podle které je blok (4) přenosu dat propojený přes komunikační síť (5) s centrálou (6) sázkové společnosti. V namítaném dokumentu D1 není uvedeno, že by byl centrální ovladač opatřen vedle běžného zdroje napětí také záložním zdrojem napětí a přepěťovou ochranou. U zařízení, které je určeno pro nepřetržitý provoz a provádí nahodile v závislosti na průběhu her peněžní operace, je opatření náhradním zdrojem energie nutností, které si je vědom v dané oblasti techniky každý odborník. Stejně žádoucí je v této oblasti techniky přepěťová ochrana, která eliminuje možnost poškození citlivých částí zařízení napěťovými impulsy, které se mohou v elektrické síti v důsledku různých příčin objevit. Opatření systému samoobslužného sázkového terminálu podle napadeného patentu blokem (2) přepěťové ochrany, propojeným se zdrojem (1) napětí a záložním zdrojem (3) napětí, je proto při znalosti namítaného dokumentu D1 výsledkem běžné činnosti odborníka, nejedná se o výsledek tvůrčího úsilí, které by bylo možno pokládat za vynálezeckou činnost ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. Tvrzení majitele patentu, že v namítaném dokumentu D1 je každý hrací terminál opatřen vlastním mikroprocesorem, takže v datové cestě od hracího terminálu k hlavnímu počítači systému je mikroprocesor centrálního ovladače oproti chráněnému řešení navíc, podle žalovaného je možno akceptovat toliko vzhledem k obr. 1 tohoto namítaného dokumentu. Příkladná provedení a jejich schematické uspořádání na obrázcích však představují konkrétní provedení obecnějšího řešení, popsaného v popisu a specifikovaného v patentových nárocích, v těchto částech namítaného dokumentu D1 však není přítomnost mikroprocesoru v hracích terminálech zmiňována. Je tedy na odborníkovi, aby v závislosti na požadované funkci hracího terminálu jej opatřil uživatelským rozhraním bez mikroprocesoru nebo s mikroprocesorem, jak je znázorněno na obr. 1 tohoto namítaného dokumentu. Jelikož první patentový nárok podmínku vynálezecké činnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. nesplňuje, žalovaný dále zkoumal, zda jsou výsledkem vynálezecké činnosti patentové nároky 2 až 4, které jsou na prvním patentovém nároku závislé, a platí tedy jen ve spojení s ním. Podle druhého patentového nároku obsahuje uživatelské rozhraní čtečku, případně zapisovač elektronických karet, zařízení pro příjem, a/nebo výdej hotovosti a zařízení (11) pro vystavení dokladu, které jsou připojeny k mikroprocesoru (A) sázkového terminálu. V namítaném dokumentu D1 jsou stejná zařízení, kterými může být opatřen hrací terminál, zmíněna ve sloupci 5 ve spojitosti s obr.

8. Ani druhý patentový nárok napadeného patentu tedy není výsledkem vynálezecké činnosti. Podle třetího patentového nároku je k mikroprocesoru (A) sázkového terminálu dále připojen modul (D) periferních zařízení a modul (E) obsluhy, který obsahuje čtečku, a/nebo zapisovač (9) elektronických karet, datový displej (7), zařízení (8) pro zadávání dat, zařízení (13) pro tisk z datových sestav a zařízení pro vystavení dokladu (11). V namítaném dokumentu D1 je možnost připojení pracovní stanice obsluhy za účelem kontroly zařízení systému a sledování průběhu hry uvedena ve sloupci 4 ve spojitosti s popisem obr.

1. Konkrétní zařízení pracovní stanice obsluhy nejsou v namítaném dokumentu popsána, pro odborníka je však zřejmé, že půjde zejména o zařízení jako datový displej či monitor nebo zařízení pro tisk z datových sestav a vystavení dokladu. Obsah třetího nároku proto rovněž zřejmým způsobem vyplývá z namítaného dokumentu D1 a není tudíž výsledkem vynálezecké činnosti ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. Pro úplnost bylo třeba ještě zhodnotit splnění podmínky vynálezecké činnosti také pro řešení, které vzhledem k závislosti třetího nároku na kterémkoliv z předcházejících nároků může spolu se znaky třetího patentového nároku zahrnovat znaky prvního i druhého nároku. K tomu odvolací orgán uvádí, že připojení dalších periferií, ať již v modulu (E) obsluhy nebo v modulu (D) periferních zařízení, odborník provede v rámci rutinní činnosti na základě požadavků konkrétního uspořádání systému sázkového terminálu. Nejedná se tedy ani v tomto případě o výsledek vynálezecké činnosti. Podle čtvrtého patentového nároku tvoří uživatelské rozhraní (C) počítač (G) s mikroprocesorem (F), který dále obsahuje datový displej (7) a zařízení (8) pro zadávání dat, přičemž je propojen s mikroprocesorem (A) sázkového terminálu. Samoobslužný sázkový terminál podle tohoto závislého patentového nároku obsahuje tedy navíc oproti uspořádání podle prvního patentového nároku počítač s mikroprocesorem, displejem a zařízením pro zadávání dat. Jak vyplývá z již uvedeného namítaného stavu techniky, podobné uspořádání, v němž jsou hrací terminály přes centrální ovladač propojeny komunikační sítí s hlavním počítačem systému, je popsáno v namítaném dokumentu D1. Podle obr. 1 tohoto namítaného dokumentu je součástí každého hracího terminálu mikroprocesor, který je označen blokem. V popisu namítaného dokumentu však není přítomnost mikroprocesoru v hracích terminálech zmiňována, z popisu namítaného dokumentu také nevyplývá, že by hrací terminály zahrnovaly počítač. Z namítaného dokumentu D2 je známé zapojení počítače, opatřeného monitorem a klávesnicí pro zadávání dat, popřípadě myší, který tvoří vzdálený herní terminál, přičemž mikroprocesor počítače je prostřednictvím komunikační sítě v interaktivní komunikaci s hlavním počítačem herny. Ačkoliv u tohoto namítaného dokumentu se jedná o přímou komunikaci vzdáleného počítače s centrálou herny prostřednictvím internetu a webové stránky herny, aniž by se v datové cestě nacházel další mikroprocesor, odpovídající mikroprocesoru (A) v napadeném patentu, je pro odborníka při znalosti obou namítaných dokumentů D1 a D2 konfigurace specifikovaná ve čtvrtém patentovém nároku napadeného patentu zřejmá. Zapojení počítače jako samoobslužný sázkový terminál s příslušným uživatelským rozhraním, kdy se v datové cestě od mikroprocesoru počítače k centrále sázkové společnosti nachází mikroprocesor (A), je proto odborníkovi zřejmé. Z toho důvodu nelze uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu podle čtvrtého patentového nároku pokládat za výsledek vynálezecké činnosti. V této souvislosti žalovaný připomněl, že v části napadeného patentu „Popis dosavadního stavu techniky“ jsou zmíněny jak komunikační sítě uzavřené, tak otevřené, například internet. V popisu napadeného patentu a v patentových nárocích je však komunikační síť uvedena obecně, takže chráněné řešení zahrnuje jak uzavřenou, tak otevřenou komunikační síť, tedy i internet. Protože závěr o zřejmosti chráněného řešení není ve shodě se stanoviskem znaleckého posudku č. 80-5/2009 Ing. D. M., o který majitel rovněž opírá odůvodnění rozkladu, pokládal žalovaný za vhodné uvést následující zjištění. Znalecký posudek č. 80-5/2009 se posuzováním předmětu ochrany napadeného patentu a jeho porovnáním s namítanými dokumenty D1, D2 a D3 zabývá v rozsahu stran 4 až 7, přičemž hodnocení podmínky vynálezecké činnosti se týká poslední odstavec na str. 6 a první odstavec na str. 7 tohoto posudku. V těchto odstavcích je v zásadě pouze uvedeno, že namítané dokumenty vždy představují řešení, kdy je každé uživatelské rozhraní součástí jednoho počítače s vlastním mikroprocesorem, takže ze vzájemné kombinace namítaných dokumentů by průměrný odborník dospěl k závěru, že uživatelské rozhraní musí řešit jako počítač s vlastním procesorem a všemi potřebnými součástmi, nezbytnými pro činnost počítače. S tímto stanoviskem se však žalovaný nemohl ztotožnit, neboť při posuzování podmínky vynálezecké činnosti vychází znalecký posudek z předpokladu, že odborník nemá v obecné rovině žádné odborné zkušenosti či dovednosti, a je tak schopen v zásadě pouze kombinovat v dané věci namítané dokumenty, aniž by dokázal učinit vlastní úsudek v širších souvislostech, zejména zohlednit požadavky na konkrétní uživatelské rozhraní sázkových terminálů a základní parametry a charakteristiky nabízených mikroprocesorů. Mimoto čtvrtý patentový nárok definuje uživatelské rozhraní v souladu s namítaným stavem techniky jako počítač, tato skutečnost je však ve znaleckém posudku č. 80-5/2009 zcela opomenuta. Znalecký posudek č. 51/07/2004 Ing. L. K., CSc. se zabývá porovnáním řešení podle užitného vzoru CZ 13650, který byl odbočen z předmětné přihlášky vynálezu s řešením „Centrální loterijní systém s interaktivními video loterními terminály“, provozovaným společností Sazka a.s. Účelem znaleckého posudku je posouzení, zda porovnávaná řešení jsou shodná. Závěr posudku, že se jedná o principiálně shodná řešení, však není rozhodný, neboť „Centrální loterijní systém s interaktivními video loterními terminály“ není v dané věci mezi namítanými dokumenty. Majitel patentu v rozkladu variantně požadoval ponechání napadeného patentu v platnosti v rozsahu původního čtvrtého (závislého) patentového nároku, v jehož úvodní části budou místo závislosti na prvním patentovém nároku doplněny některé technické znaky zapojení tak, aby takto zformulovaný, výše uvedený, samostatný patentový nárok obsahoval všechny nutné znaky systému samoobslužného sázkového terminálu. Vzhledem k ustanovení § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 527/1990 Sb. bylo nutno se zabývat nejprve otázkou, zda majitelem navržený patentový nárok má oporu v původních nárocích či popisu napadeného patentu, resp. zda nejde nad rámec původního podání. Majitelem navržený patentový nárok je zformulován tak, že ve své úvodní části obsahuje všechny znaky prvního patentového nároku a ve význakové části všechny znaky čtvrtého patentového nároku. Ačkoliv ve význakové části navrženého nároku je explicitně uvedeno, že počítač (G) je propojen s mikroprocesorem (A) sázkového terminálu, zatímco původní čtvrtý patentový nárok je možno interpretovat i tak, že s mikroprocesorem (A) je propojen mikroprocesor počítače (G), což odpovídá popisu patentu v posledním odstavci na str. 6, jde zřejmě o rozdíl, který se do rozsahu ochrany nepromítá. Navržený patentový nárok tedy podle názoru odvolacího orgánu specifikuje zapojení systému samoobslužného sázkového terminálu, které nejde nad rámec původního podání, neboť odpovídá zapojení podle prvního a čtvrtého patentového nároku napadeného patentu. Za takové situaci je ovšem zřejmé, že podmínka vynálezecké činnosti nemůže být ani u navrženého patentového nároku vzhledem ke kombinaci namítaných dokumentů D1 a D2 splněna, přičemž odůvodnění absence vynálezecké činnosti je nastíněno ve spojitosti s posuzováním podmínky vynálezecké činnosti čtvrtého (závislého) patentového nároku napadeného patentu. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 4. 12. 2009, jímž byl zamítnut jeho rozklad ze dne 3. 8. 2009 proti rozhodnutí Úřadu ze dne 1. 7. 2009 o zrušení patentu č. 299791 o názvu „Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu“. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a byl jím zkrácen na svých právech tím, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval některými žalobcovými námitkami uvedenými v rozkladu, resp. že řádně neodůvodnil jejich odmítnutí. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 2010 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 4. a 9. 4. 2013, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Žalobce při tomto jednání nově uplatnil námitku porušení ustanovení § 16 správního řádu. Soud ve věci nařídil dále jednání, které se konalo dne 27. 3. a 3. 4. 2014, při němž provedl dokazování žalobcem spolu s žalobou předloženými znaleckými posudky, a to posudkem č. 3/2010 ze dne 4. 2. 2010 RNDr. J. H., CSc. a posudkem č. 87-2/2010 ze dne 3. 2. 2010 Ing. D. M., a umožnil žalovanému se k nim vyjádřit. Žalobce při tomto jednání nově uplatnil námitku chybně stanovené priority patentu US 6,783,456 B2, když podle jeho tvrzení byl zveřejněn až dne 31. 8. 2004, tedy po podání přihlášky jeho patentu č. 299791 o názvu „Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu“ dne 30. 6. 2003. Podle pokynu Nejvyššího správního soudu ustanovil Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2016, č. j. 8 A 28/2010-224, znalce Ing. Z. S., CSc., a uložil mu zodpovědět ve vztahu k vynálezu patentovanému pod č. 299791 s názvem „Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu“ tyto otázky:

1. Jak definoval vynálezce cíl, jehož chtěl vynálezem dosáhnout? Jaký příspěvek tedy ke stavu dosavadní techniky (ke dni podání přihlášky, tj. 30. 6. 2003) se vytváří tímto vynálezem?

2. Pokud 1. nezávislý patentový nárok byl přezkoumán ve smyslu ustanovení zákona, bylo řešení tohoto vynálezu výsledkem rutinní činnosti (bylo řešení problému nasnadě)?

3. Pokud je nyní tvrzenou výhodou řešení dle patentu existence jediného mikroprocesoru, aniž by patentový nárok či alespoň patentový spis jakkoli vymezil pracovní a kapacitní charakteristiku tohoto mikroprocesoru, musel by odborník k vytvoření takového vynálezu vynaložit tvůrčí činnost? Dle Znaleckého posudku č. 116 ze dne 7. 3. 2016 znalce Ing. S., CSc., je předmětný patentový spis PS 299 791 sice vymezen ve čtyřech patentových nárocích, jedná se však v zásadě pouze o různě rozšiřovanou základní variantu uspořádání samoobslužného sázkového terminálu dle nároku 5.

1. V návrhu č. 2 je základní verze rozšířena o periferie pro elektronické karty (bez bližšího popisu jejich typu a použité technologie), příjem/výdej hotovosti a tiskový výstup. V nároku 3 je terminál dle nároků 1 a 2 rozšířen o pracoviště obsluhy a v nároku č. 4 je mikroprocesor nahrazen počítačem s mikroprocesorem. Z pohledu použitých technologií je samoobslužný sázkový terminál aplikace (v době přihlášení patentu) běžně dostupných technických a programových prostředků na řešení pro specifickou oblast průmyslu hazardu. Specifické technologické otázky (spolehlivost, jednoduchost obsluhy, odolnost proti vandalství) však byly již dříve vyřešeny při implementaci jiných řešení (např. bankomatů). Na otázku jak definoval vynálezce cíl, jehož chtěl vynálezem dosáhnout, znalec odpověděl, že přihlašovatel v celém textu patentové přihlášky nedefinoval žádný cíl, jehož chtěl vynálezem dosáhnout. Pojmu cíl je nejblíže sdělení na 3. straně patentového spisu: “Účelem vynálezu je uspořádání samoobslužného sázkového terminálu a jednoduchost při jeho obsluze. Sázející sám vytvoří, zaplatí, vytiskne a odebere svoji požadovanou sázenku nebo provede jiné požadované operace na základě nabídky menu z terminálu.“ Cílem je pravděpodobně uspořádání samoobslužného sázkového terminálu čili organizační opatření uplatněné v oblastech průmyslu hazardu. Jedná se o uplatnění v době podání PS 299 791 dostupné technologie k umožnění podávání sázenek v hazardním průmyslu přímo jednotlivým sázejícím a současné zvýšení komfortu při podávání sázenek díky možnostem použitého multiklientského systému. Multiuživatelská, multistaniční či multiterminální konfigurace sestává z jednoho počítače podporujícího násobné nezávislé lokální uživatele v tomtéž čase. Tímto termínem se rozumí více uživatelů využívajících jeden osobní (centrální) počítač nebo procesor, každý se svou místně odloučenou „konzolí“ sestávající z klávesnice, myši (či jejího ekvivalentu trackpadu nebo dotykového povrchu - v patentu patrně zahrnutého pod termín zařízení pro vkládání dat), monitoru a případně dalších zařízení (sluchátek, čtečky karet, mincovníku ap.). Windows podporu násobných konzolí/koncových pracovišť (monitor, klávesnice, myš) pracujících s rozhraním X Windows implementoval a publikoval v roce 2001 M. F. Využívala operační systém Linux a grafický systém X11 (tehdy podporovaný XFree86). V roce 2002 uvedla na trh kanadská společnost USERFUL tzv. Userful Multipier pod názvem DiscoverStation BoxCafe a 1-Box™ Technologies - multiuživatelskou podporu Linuxu umožňující až 10 uživatelům užívat současně jeden počítač. Pro větší názornost vazby s PS 299 791 jsou v komerčním řešení z roku 2002 1-Box označeny ekvivalenty funkčních bloků z patentových nároků PS 299 791 identickými čísly. V popisu z roku 2003 se uvádí, že „1-Box technologie umožňuje jednomu až deseti uživatelům sdílet výpočetní výkon jediného PC. Vytváří virtuální PC pro každou stanici, kterou každý uživatel provozuje simultánně a nezávisle pracujíc na stejné nebo různé aplikaci (sázkový program, nabídky sázek atp.), a to bezpečně a v prostředí se zajištěnou ochranou osobních údajů. Uživatel může nezávisle vytvořit a měnit dokument (sázenku, potvrzenku) a současně sdílet další periferie jako je CD- ROM, tiskárna a další. 1-Box šetří peníze při pořízení, aktualizacích, údržbě i obsluze." Další řešení samostatných/odloučených terminálů bylo publikováno v roce 2003 S. S., A. S. a J. S. pracujícími s evdev a Fakettym, který modifikací jádra Linuxu umožnil více jak jednomu uživateli využívat nezávisle jeden procesor. Ve stejné době (polovina roku 2003) byla publikována řešení v rámci tzv. Linux Console Projects nabízející myšlenku nezávislých násobných konzolí a klávesnic a myší v projektu Backstreet Ruby podporující již tehdy až 8 virtuálních terminálů. Jednalo se o systémové úpravy Linuxu umožňující podporu práce multidesktop stanic. Společnost Global Draw, založená roku 1997, uvedla na trh první účelově orientovaný sázkový multiuživateiský systém, jehož jádrem byl centrální serverový systém a k němu připojené uživatelské terminály. Pro práci pod operačním systémem Windows 2000 a XP bylo též komerčně dostupných několik řešení umožňujících tvorbu a užití dvou a více uživatelských samoobslužných pracovišť sestávajících z více násobných monitorů, klávesnic, myší případně dalších doplňků spolupracujících s jedním procesorem resp. počítačem. Existenci multiuživatelských stanic k jednomu procesoru před rokem 2003 potvrdil znalci i zakladatel a majitel společnosti USERFUL Corporation, T. G. Z hlediska hardwarových požadavků byl každý samostatný monitor připojen k výstupu videokarty karty - např. pro čtyři uživatelské samoobslužné terminály je třeba čtyř monitorů, čtyř klávesnic a čtyř myší a dvou duálních videokaret. Jakou příklad komerčního využití samoobslužných terminálů poslouží bankomaty. Mají mimo mikroprocesorů (A), pamětí a zdrojů napájení (B) (1) s ochranou proti přepětí (2) a záložním zdrojem napájení (3) zařízení pro vkládání dat (8), zařízení pro zobrazování dat (7) a dále i zařízení pro výdej, resp. příjem peněz (10), zařízení pro tisk (11), čtečku a zápis na kartu (9) včetně modulu přenos (4) a komunikaci s centrálou (5). První bankomat na českém území začal sloužit v roce 1989. Pro výdej peněz byl použit vlastní standard karet, kdy k identifikaci sloužilo číslo sporožirového účtu vyražené přímo na kartě. Online bankomaty byly v Československu spuštěny až v roce 1992. Na otázku „Jaký příspěvek ke stavu dosavadní techniky (ke dni podání přihlášky, tj. 30. 6. 2003) se vytváří tímto vynálezem, znalec konstatoval, že příspěvek ke stavu dosavadní techniky nebyl vytvořen žádný, neboť technologicky obdobné systémy byly publikovány a komerčně dostupné již před datem podání PS 299 791. Na otázku, jestli bylo řešení tohoto vynálezu výsledkem rutinní činnosti (bylo řešení problému nasnadě), znalec odpověděl, že pro informovaného odborníka bylo řešení popsaného problému nasnadě, neboť bylo výsledkem rutinní činnosti a pro odborníka vyplývalo zřejmým způsobem ze stavu techniky. Obdobné systémy byly v té době nejen popsány v odborné literatuře, ale byly i komerčně dostupné. Na otázku „Pokud je nyní tvrzenou výhodou řešení dle patentu existence jediného mikroprocesoru, aniž by patentový nárok či alespoň patentový spis jakkoli vymezil pracovní a kapacitní charakteristiku tohoto mikroprocesoru, musel by odborník k vytvoření takového vynálezu vynaložit tvůrčí činnost?”, znalec odpověděl, že dle patentu tvrzená výhoda řešení v existenci jediného mikroprocesoru není jednoznačná, neboť jak je uvedeno v PS 299 791 na str. 5 řádek 48 až 53: „Mikroprocesor A sázkového terminálu bude vhodné vzhledem k potřebě nerušeného zabezpečení provozu, nezbytnosti ukládat průběžně data na záložní jednotku, časté potřebě přenosu z či na centrálu sázkové společnosti 6 a jejich zpracovávání koncipovat jako minimálně dvě počítačové jednotky, primární a sekundární. Zapojení dalších počítačových jednotek není přitom vyloučeno, naopak může být výhodné v případě připojení většího počtu uživatelských rozhraní Cl až Cn na frekventovanějších sběrnách." Znalec konstatoval v textu PS 2999791 časté terminologické nepřesnosti – např. volné zaměňování termínu mikroprocesor za počítačovou jednotku, což v odborné terminologii zdaleka není totéž. V PS 299 791 je uvažováno v sázkovém terminálu s více než jedním mikroprocesorem (jeden primární, druhý sekundární „Mikroprocesor A sázkového terminálu bude vhodné … koncipovat jako minimálně dvě počítačové jednotky, primární a sekundární“ a další pro případné posílení výkonu). Na návrh takto koncipovaného systému by dle znalce odborník ani v roce registrace patentu nemusel vynaložit tvůrčí činnost, stačilo by jen se rutině orientovat v té době dostupných technologických řešeních. Znalecký posudek č. 116 ze dne 7. 3. 2016 byl účastníkům doručen dne 25. 3. 2016 (žalobce), resp. 29. 3. 2016 (žalovaný). Městský soud v Praze nařídil jednání, které se konalo dne 28. 4. 2016, při němž znalec Ing. Z. S., CSc. ozřejmil svůj posudek a vyjádřil se k dotazům žalobce, žalovaného a soudu. Žalobce poukazoval na to, že znalec není znalcem v oboru patenty a vynálezy a podle žalobce nezná zásady, jak se provádí plný průzkum nebo vzájemné porovnávání dokumentů. Žalovaný poukázal na to, že dotazy žalobce znalci na podstatné a nepodstatné znaky se věc „posouvá“ a že pojmy podstatné a nepodstatné znaky patentové právo nezná, nýbrž že zná předvýznakovou část a význakovou část. Žalobce poukazoval, že znalec nezná genezi schvalování patentů a odtržení 4. patentového návrhu, bral záležitost jako jeden patentový spis. Podle žalobce je v případě 1. – 3. patentového nároku v datové cestě mezi uživatelským rozhraním a centrálou sázkové společnosti vždy jen jeden mikroprocesor, kdežto 4. patentový nárok má v datové cestě mezi uživatelským rozhraním a centrálou sázkové společnosti dva mikroprocesory. Znalec považuje tento rozdíl za podstatný. Podle žalovaného uvedl žalobce nepravdu, protože 4. patentový nárok není nezávislý nárok, to byl pouhý požadavek žalobce v rozkladu. Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. března 2009, č. j. 9 As 37/2008 – 153, podle kterého „esenciální náležitostí přihlášky je však z právního hlediska především vlastní detailní popis technického řešení a formulace tzv. „nároků na ochranu“, které jsou v souladu s teoretickými zásadami jejich výstavby konstruovány tak, že tyto nároky jsou hierarchicky uspořádány. Podstata technického řešení přitom musí být podrobně popsána v „nezávislých nárocích“, přičemž známý stav techniky je obsažen v „předvýznakové části nároku…“ Žalobce si poté při daném jednání vyhradil lhůtu 14 dnů k dodání písemného vyjádření k znaleckému posudku č. 116 ze dne 7. 3. 2016 znalce Ing. S., CSc., která byla usnesením vyhlášeným na ústním jednání stanovena do konce května 2016. Nicméně žalobce až k výzvě soudu ze dne 8. 9. 2016 dané vyjádření předložil až dne 24. 10. 2016. Uvedl, že odpovědi znalce na soudem položené otázky nejsou podle něho způsobilé k odstranění rozporů mezi závěry žalovaného a tvrzeními znalců obsaženými ve znaleckých posudcích č. 80-5/2009 a č. 87-2/2010 znalce Ing, D. M. a ve znaleckém posudku č. 3/2010 znalce RNDr. J. H., CSc., a že znalecký posudek Ing. S., CSc. trpí závažnými obsahovými i formálními vadami. Městský soud v Praze nařídil jednání, které se konalo dne 24. 11. 2016, při němž účastníci setrvali na svých písemných vyjádřeních. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji rozsudkem č. j. 8 A 28/2010-83 ze dne 9. dubna 2013 zamítnul. Nicméně Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti žalobce a svým rozsudkem č. j. 7 As 48/2013-39 ze dne 4. července 2013 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 8 A 28/2010-83 ze dne 9. dubna 2013 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Závazný právní názor vyslovený v tomto rozsudku shrnul Nejvyšší správní soud následovně: Na Městském soudu v Praze především bude, aby v dalším řízení posoudil, zda námitka porušení ustanovení § 16 správního řádu představovala opožděné rozšíření žaloby o nový žalobní bod. V případě, že tuto námitku shledá městský soud opožděnou, řádně své úvahy vylíčí ve svém rozsudku. Zároveň v takovém případě posoudí dodržení ustanovení § 16 správního řádu žalovaným z úřední povinnosti a přihlédne také k argumentaci účastníků řízení. Vedle toho se Městský soud v Praze vypořádá se všemi dalšími námitkami žalobce, včetně námitky překročení pravomoci žalovaným a námitky nesprávného posouzení podmínky vynálezecké činnosti. Při tom zároveň vezme v úvahu znalecké posudky č. 3/2010 (vypracovaný soudním znalcem RNDr. J. H., CSc.) a č. 87-2/2010 (vypracovaný soudním znalcem Ing. D. M.). Ve svém rozsudku pak vyloží, jak se tyto posudky promítly do jeho úvah. Městský soud v Praze v novém řízení rozsudkem ze dne 3. dubna 2014 znovu zamítnul žalobu jako nedůvodnou. Ze správního spisu soud zjistil, že veřejného jednání rozkladové komise se dne 12. 11. 2009 účastnili za majitele napadeného patentu P. K. a na základě substituční plné moci Ing. I. L.; navrhovatel se nedostavil. Majitel patentu setrval na obsahu svých dřívějších podání a mj. poukázal na rozdíl v uspořádání uživatelského rozhraní dle napadeného patentu a namítaného dokumentu D1, tj. na absenci ekvivalentu zařízení pro vklad hotovosti. Porovnávaná uživatelská rozhraní tvoří samostatnou část terminálu, tudíž jsou konstrukčně oddělena od ostatních součástí sázkového terminálu a umístěná mimo část s mikroprocesorem. Rozdíl v obou řešeních je dle majitele také v tom, že uživatelská rozhraní dle napadeného patentu (nároky 1 až 3) jsou ovládána toliko mikroprocesorem A, zatímco v D1 má každé uživatelské rozhraní procesor svůj. Čtvrtý patentový nárok navrhoval vytvořit jako nezávislý s tím, že dochází ke změně počtu procesorů v datové cestě, což je rovněž uvedeno v rozkladu. Poukázal na rozdíl hardwarového propojení dle obr. 10 z dokumentu D1 a schématu 1 napadeného patentu. Trval na splnění kritéria vynálezecké činnosti pro patentové nároky 1 až 3, což dokládá znaleckým posudkem Ing. M., a že odvolací orgán se musí k tomuto posudku vyjádřit. Zpochybňoval argumentaci v druhém odstavci na str. 10 prvostupňového rozhodnutí s tím, že operuje s nejednotností pojmů uživatelského rozhraní. Podle majitele není ani kombinace dokumentů D1 a D2 relevantní, protože z nich není známo provedení podle čtvrtého patentového nároku. Nesouhlasil se ztotožněním bloku 4 přenosu dat z napadeného patentu s řešením podle obrázku 10 v namítaném dokumentu D1, protože mezi prvky přenosu dat je v D1 zařazen ovladač banku, obsahující dle majitele procesor, který nemá v napadeném patentu ekvivalent. Nesouhlasil ani se stanoviskem, že bloky 230, 232 a 234 představují ekvivalent bloku 4 v napadeném patentu. Uvedl, že počet procesorů v datové cestě za použití namítaných dokumentů i jejich kombinace bude vždy vyšší než v napadeném patentu. Podle majitele obsahuje čtvrtý patentový nárok formální vadu spočívající v tom, že nezužuje rozsah ochrany prvního nároku, ale naopak ji rozšiřuje. Zdůraznil, že řešení dle napadeného patentu považuje za jednotné v rámci všech nároků a ani neshledal, že by upravený nezávislý čtvrtý patentový nárok snad šel nad rámec původního podání. Pro případ, že by nebyl čtvrtý nárok schopen ochrany a znamenalo by to, že patent by měl být zrušen i v rozsahu nároků 1 až 3, vzdal se majitel čtvrtého nároku ať závislého či nezávislého. Městský soud v Praze se nejprve zabýval žalobní námitkou týkající se složení rozkladových komisí a neshledal porušení procesních předpisů v neprospěch žalobce. Zjistil, že první rozkladová komise, která nepřipravovala rozhodnutí, byla ve složení, které odpovídalo dřívější organizační struktuře Úřadu, kdy byl jeden odvolací odbor a z jeho pracovníků byly ad hoc jmenovány tříčlenné rozkladové komise. Ode dne 1. 9. 2009 došlo k organizační změně Úřadu (Příkaz č. 20), když byly jmenovány tři odvolací senáty, z nichž jsou posléze jmenováni členové komise. Vzhledem k tomu, že se právní člen dříve jmenované rozkladové komise stal předsedou senátu pro ochranné známky, nadále již nemohl být právním členem v jiném senátě. Předsedou konkrétní rozkladové komise je pak vždy předseda příslušného senátu, z něhož byla komise vybrána. Referentem komise byl v obou rozkladových komicích Ing. M., který prováděl všechny přípravné práce před svoláním ústního jednání, které již probíhalo před nově jmenovanou rozkladovou komisí, a který posléze připravil návrh rozhodnutí předsedy o rozkladu. Podle § 152 odst. 2 správního řádu o rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Podle § 152 odst. 3 věta první správního řádu návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 předkládá ministrovi nebo vedoucímu jiného ústředního správního úřadu rozkladová komise. V inkriminované věci o rozkladu podaném žalobcem dne 3. 8. 2009 doplněného dne 7. 8. 2009 rozhodoval vedoucí ústředního správního úřadu, tj. předseda Úřadu průmyslového vlastnictví. Návrh na rozhodnutí předložila rozkladová komise, která ve věci jednala dne 12. 11. 2009 za přítomnosti žalobce v doprovodu Ing. I. L., žádný z nich neuplatnil námitky proti složení rozkladové komise. Následně se konalo jednání rozkladové komise dne 3. 12. 2009. o rozkladu, poté rozhodnul předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím č. j. PV 2003-1824/43502(2009/ÚPV ze dne 4. 12. 2009. Městský soud v Praze neshledal v uvedeném postupu žalovaného žádné porušení právních předpisu, přičemž musel podotknout, že při jednání dne 12. 11. 2009 žalobce neuplatnil žádné námitky proti složení rozkladové komise, jak vyplývá z příslušného protokolu o jednání rozkladové komise. Pokud žalobce při jednání dne 4. 4. 2013 nově uplatnil námitku porušení ustanovení § 16 správního řádu, musel soud konstatovat opožděné rozšíření žaloby o nový žalobní bod. V inkriminované věci takováto námitka není obsažena ani ve včas podané žalobě dne 8. 2. 2010, ani v rozkladu podaném žalobcem dne 3. 8. 2009 doplněného dne 7. 8. 2009. tato námitka není uplatněna ani ve vyjádření žalobce ze dne 24. 4. 2009 k návrhu na zrušení patentu, v němž zevrubně rozebírá namítané dokumenty a nikterak neuvádí, že by jim nerozuměl. Naopak dokumenty označené jako D2 a D3 sám ve své přihlášce užívá k dokumentování tehdejšího stavu techniky, dokument D1 podle jeho názoru nedopadá na danou problematiku. Rozklad žalobce mj. obsahuje bod Shrnutí nepravdivých tvrzení z rozhodnutí o zrušení patentu č. 299791, v němž se expressis verbis uvádí „V doplnění vyjádření k návrhu na zrušení jsme v páté odrážce uvedli doslova toto: Při důkladné analýze namítaných dokumentů D1 až D3 se ukazuje, že v každém popisov v dokumentu D1 je počet mikroprocesorů vždy vyšší. Na rozdíl od patentu č. 299791 při řešení podle těchto tří namítaných dokumentů tedy nelze nikdy snížit počet mikroprocesorů tak, aby byl nižší, než počet uživatelských rozhraní, čímž by došlo k prokazatelné úspoře. Použije-li průměrný odborní k sestavení samoobslužného sázkového terminálu kombinaci znalostí nabytých ze všech tří namítaných dokumentů, nutně je vždy veden k řešení, které v žádném případě nebude vykazovat výše zmíněnou úsporu.“ Žalobce v rozkladu nesouhlasí především s porovnáním znaků D1 vůči napadenému patentu, a provádí vlastní porovnání napadeného patentu s namítanými patenty D1 až D3. Z žalobcova rozkladu je tedy zjevné, že mu anglický text namítaných patentů nečinil při jeho podání problém, ani při předcházejícím vyjádření k návrhu na zrušení patentu. Námitka žalobce byla tedy nejen opožděná, nýbrž i nepatřičná. Z judikatury Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že se zásadně přiklání k názoru o přípustnosti důkazu cizojazyčnou listinou ve správním řízení, např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, č. j. 8 Ca 11/2006-48, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 17. 7. 2008 6 As 41/2007-74, s vyslovením názoru o přípustnosti důkazu cizojazyčnou listinou ve správním řízení vedeném podle správního řádu z roku 1967 ve věci o výmazu užitného vzoru č. 4396 s názvem „Obálka s doručenkou či odpovědním dokladem“. Tento názor byl potvrzen i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011 č. j. 6 As 20/2011-230. Posléze Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 8. 2013 č. j. 8 As 70/2011–239 zamítnul kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2011, čj. 8 A 217/2010–137, ve věci zrušení patentu č. 284946 o názvu: „Použití pyrazolopyrimidinonových inhibitorů cGMP PDE a obecně použití inhibitorů cGMP PDE pro výrobu léčiv“, implicitně uznal provedení důkazů cizojazyčnými dokumenty zejména dokument EP-A-0 463 756, dokument EP-A-0 526 004, evropskou patentovou přihlášku EP-A-0 526 004 (D2) a dokument EP-A-0 463 756. Otázka přípustnosti důkazu cizojazyčnou listinou ve správním řízení ve věcech patentových, popř. známkoprávních, bývá pravidelně předmětem seminářů a workshop pro specializované soudce. Soudy Evropské unie připouštějí takovéto důkazy zvláště v patentových věcech, a to především z důvodu úrovně jazykové a odborné kvality takových překladů. Lpění na aplikaci ustanovení § 16 odst. 2 správního řádu v patentových věcech zvláště při konfrontaci technických řešení může totiž být kontraproduktivní v případě překladů, sice lingvisticky správných, nicméně nevystihujících podstatu chráněného řešení. Podle názoru Městského soudu v Praze v kontextu činnosti Úřadu průmyslového vlastnictví je proto třeba ustanovení § 16 odst. 2 správního řádu vykládat s určitou pružnosti, tedy úřední překlad vyžadovat tehdy, kdy z předložených důkazů skutečnosti tvrzené účastníkem řízení nevyplývají jednoznačně. Pokud žalobce při jednání dne 27. 3. 2014 nově uplatnil námitku chybně stanovené priority patentu US 6,783,456 B2, musel soud konstatovat opožděné rozšíření žaloby o nový žalobní bod. Nicméně soud považoval za nutné upozornit, že patentový spis tohoto US patentu obsahuje tři různá data, a to (22) Filed: Dec. 19, 2001 – tj. datum podání patentové přihlášky dne 19. 12. 2001 (65) Prior Publication Data US 2003/0114211 A1 June 19, 2003 – tj. datum zveřejnění přihlášky dne 19. 6. 2003 s přidělením sp. zn. (45) Date of Patent: Aug. 31, 2004 – datum udělení patentu US 6,783,456 B2 dne 31. 8. 2004 Z uvedeného je zcela nesporná priorita patentu US 6,783,456 B2, když jeho přihláška byla podána dne 19. 12. 2001, v zákonné lhůtě osmnácti měsíců zveřejněna dne 19. 6. 2003. konečné namítané datum 31. 8. 2004 je potom datum udělení namítaného patentu. Je tedy nesporné, že řešení citovaného patentu bylo zveřejněno dne 19. 6. 2003 a od tohoto dne se tak stalo součástí stavu techniky. Námitka žalobce byla tedy nejen opožděná, nýbrž i nepatřičná. Podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 527/1990 Sb. Úřad patent zruší, zjistí-li se dodatečně, že vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, čj. 5 As 11/2011-187 při posuzování novosti vynálezu ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. není pro závěr, že jednotlivé patentové nároky jsou stavem techniky (§ 5 odst. 3 téhož zákona), třeba, aby byly formulovány zcela obdobně jako v dokumentu, jemuž svědčí starší právo přednosti. Rozhodující naopak je, zda tento dokument obsahuje, ať již explicitně nebo implicitně, každý z podstatných znaků nároků obsažených v posuzovaném vynálezu. V řízení o zrušení patentu je předmětem posouzení správního orgánu vždy napadený patent. Jestliže jsou důvody pro zrušení patentu uvedené v § 23 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. naplněny jen u některých patentových nároků, zruší správní orgán v souladu s § 23 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb. a zlepšovacích návrzích patent pouze částečně, přičemž se částečné zrušení patentu provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů. Majitel napadeného patentu je oprávněn takovou změnu patentu spočívající v zúžení předmětu patentové ochrany sám navrhnout a nové upravené znění patentu, které nesmí překročit rozsah původní přihlášky vynálezu, formulovat. Tímto postupem se ovšem nevytváří nový předmět zrušovacího řízení, podmínkou takové změny patentu je vždy nejprve to, aby některý z původních patentových nároků z hlediska důvodů pro zrušení patentu obstál. Městský soud v Praze potom v tomto řízení postupoval v intencích citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Podle ustanovení § 3 odst. 1 téhož zákona se patenty udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Podle ustanovení § 5 odst. 1 citovaného zákona je vynález nový, není-li součástí stavu techniky. Podle ustanovení § 5 odst. 2 citovaného zákona je stavem techniky vše, k čemu byl přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, umožněn přístup veřejnosti písemně, ústně, využíváním nebo jiným způsobem. Podle ustanovení § 6 odst. 1 téhož zákona je vynález výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2013, čj. 8 As 70/2011-239, nejbližší stav techniky pro účely posouzení vynálezecké činnosti (§ 6 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích) může být určen na základě kombinace znaků více než jednoho dokumentu, pokud nejsou tyto dokumenty rozporné. Při hodnocení podmínky vynálezecké činnosti musel Městský soud v Praze přisvědčit názoru žalovaného, podle něhož je nutno vycházet ze znění prvního patentového nároku napadeného patentu, kde se uvádí, že s mikroprocesorem (A) je propojeno alespoň jedno uživatelské rozhraní (C), které tvoří samostatnou část uživatelského terminálu. Napadený patent tedy zahrnuje i propojení jednoho uživatelského rozhraní samoobslužného sázkového terminálu s mikroprocesorem (A), který je přes komunikační síť propojen s centrálou (6) sázkové společnosti. Taková konfigurace však v zásadě odpovídá řešení známému z namítaného dokumentu D2, v němž je mikroprocesor vzdáleného počítače, opatřeného uživatelským rozhraním, propojen přes komunikační síť s hlavním počítačem herny. Odborník, seznámený s namítanými dokumenty D1 a D2 by tedy na základě požadovaných vlastností samoobslužného sázkového terminálu, na základě informací zřejmých z uvedených dvou namítaných dokumentů a z pracovních a kapacitních charakteristik mikroprocesoru zvolil buď zapojení s jediným mikroprocesorem, jak je tomu v namítaném dokumentu D2, nebo by dalšími mikroprocesory opatřil i samoobslužné sázkové terminály, jak vyplývá z obr. 1 namítaného dokumentu D1. Taková volba je zřejmá, neboť je výsledkem rutinní úvahy odborníka, nikoliv výsledkem vynálezecké činnosti. Soud s takovýmto závěrem musel souhlasit. Napadené rozhodnutí je založeno na závěru správního orgánu prvního stupně, že předmět nezávislého patentového nároku 1 a na něm závislých nároků 2 až 4 není výsledkem vynálezecké činnosti, neboť zřejmým způsobem vyplývá z obsahu dokumentů D1 a D2. V inkriminované věci tedy nebylo nutno nic vynalézat - chybí tedy prvek vynálezecké činnosti. Pojem „vynálezecká činnost“ není neurčitým právním pojmem, jak se snažil žalobce přesvědčit soud, neboť je definován v § 6 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb.: Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. To, co pro odborníka vyplývá ze stavu techniky, tedy není vynálezecká činnosti, a naopak, vynálezecká činnost je když … je pro vytvoření vynálezu nutno udělat něco víc, než jen se podívat na to, co zřejmým způsobem vyplývá ze stavu techniky. A v projednávané věci pak žalovaný tvrdí, že stav techniky byl znám – viz D1 a D2 a odborníkovi stačilo se na něj jen podívat, aby mu to došlo. Byť bylo pak nutno zkoumat, kolik se toho má dávat a kdy a jak, takto už bylo jen předmětem rutinního ověřování, nikoliv vynalézání. Vynálezecká činnost (inventive step) jako pojem byla do patentového práva vnesena Třetí Štrasburskou dohodou o unifikaci některých pojmů patentového práva z roku 1963, která se stala základnou pro harmonizaci a integraci evropského patentového systému; jejím účelem je vnést kritérium tvůrčí činnosti na patentovatelný vynález – ten musí být vytvořen a nikoli pouze odvozen ze stávajícího stavu techniky. Toto kritérium tedy hodnotí, zda na vytvoření vynálezu byla vynaložena tvůrčí činnost a jaké intenzity tato činnost dosáhla. Vynálezecká činnost je upravena především v Úmluvě o udělování evropských patentů, přijaté dne 5. října 1973 v Mnichově (Evropská patentová úmluva). Podle čl. 52 odst. 1 evropské patenty se udělují na vynálezy ve všech oblastech techniky, pokud jsou nové, zahrnují vynálezeckou činnost a jsou průmyslově využitelné. Podle čl. 56 se vynález považuje za vynález zahrnující vynálezeckou činnost, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Obsahuje-li stav techniky také dokumenty uvedené v článku 54 odst. 3, nepřihlíží se k nim při posuzování vynálezecké činnosti. Jedná se tedy o nezřejmost daného řešení. Ve smyslu praxe Evropského patentového úřadu je vynálezecká činnost hodnocena podle pravidla „problem solution approach“, tedy jako problém vytýčený vynálezcem a způsob jeho řešení. Při ověřování nezřejmosti se stejně jako při ověřování novosti vychází ze světového stavu techniky, tak jak se stal přístupným k datu priority přihlášky. Rozdíl je však v tom, že zatímco proti novosti lze uplatnit každý z namítaných materiálů pouze samostatně, pak při ověřování nezřejmosti lze uplatnit několik materiálů současně. Vynálezecká činnost se považuje za naplněnou, pokud rozdíl mezi známým stavem techniky a posuzovaným vynálezem vychází za rámcem poznatků a předvídavosti odborníka v dané oblasti techniky. Na vynálezecké činnosti jsou pak založeny vynálezy, pokud vynález vyřešil v popisu vynálezu vytýčený problém, který se např. dlouho nedařilo vyřešit, pokud zde byl technický předsudek, že tento vynález nelze vytvořit apod. Podle popisu vynálezu žalobce bylo cílem vytvořeného vynálezu zjednodušení obsluhy sázkového terminálu samotným hráčem – úspora mikroprocesoru nebyla cílem vynálezu, v zásadě ani v popisu vynálezu, ani v části podstata vynálezu ani v části příklady provedení vynálezu není jako výhoda uveden počet mikroprocesoru – účelem vynálezu bylo oddělit sázejícího od osoby, která podle dosavadního systému vkládala jeho sázky do systému. Výhodou měla být pak anonymizace hráčů, omezení obslužného personálu (snížení nákladů) a napojení hráče/sázejícího přímo na centrálu sázkové kanceláře. Postup žalobce nebylo lze označit za naplněnou vynálezeckou činnost. Městský soud v Praze převzal závěr žalovaného o absenci vynálezecké činnosti a postupoval tak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, vyjádřenou v již citovaném rozsudku č. j. 8 As 70/2011–239, v němž Nejvyšší správní soud souhlasil s náhledem Městského soudu v Praze ohledně splnění podmínky vynálezecké činnosti týkající se patentu č. j. PV 1995-3242 o názvu „Použití pyrazolopyrimidinonových inhibitorů cGMP PDE a obecně použití inhibitorů cGMP PDE pro výrobu léčiv“. Jakkoli je zřetelné, že v daném případě se nález soudu týkal nejen nálezu žalovaného, ale toto správní rozhodnutí se mohlo opřít o shodné hodnocení obsahově shodných namítaných materiálů, jak je nalezl i Evropský patentový úřad. V rozsudku č. j. 9 As 88/2011-254 ze dne 14. června 2012 Nejvyšší správní soud judikoval: „Úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem“ (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002 – 46). Nejvyšší správní soud proto přistoupil pouze k přezkumu, zda správní orgány nezneužily svého diskrečního oprávnění či zda jejich rozhodnutí není excesem ze zákonných mezí. Městský soud v Praze dále se ztotožnil se závěry žalovaného správního orgánu, že v popisu dosavadního stavu techniky napadeného patentu se jako nejbližší stav techniky uvádějí namítané dokumenty D1 a D2. Pokud jde o obvyklý postup při rozhodování o vynálezecké činnosti, Městský soud v Praze uvádí, že vynález musí být posuzován v celku v komplexu všech svých znaků a nelze tedy postupovat tzv. mozaikovou námitkou, kdy se z mnoha důkladů vyberou jednotlivé znaky posuzovaného vynálezu a následně se dovozuje, že jednotlivé znaky jsou známé nebo zřejmé a se závěrem, že i předmět vynálezu byl proto stejný. Pokud žalovaný zrušil předmětný patent pro tvrzený nedostatek vynálezecké činnosti, učinil tak na podkladě tří shora citovaných důkazních prostředků předložených samotným žalobcem, vyložil, jaký skutečný byl v předmětné době známý stav techniky a zda tedy předmět vynálezu překročil rámec pouhé obecné dovednosti nebo nikoliv. Městský soud v Praze ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že správní úvahy žalovaného, na nichž stojí napadené rozhodnutí, jsou logické, vyplývají z podkladů rozhodnutí, jsou konkrétně a řádně zdůvodněné a nejdou nad rámec ustálené rozhodovací praxe. Pokud žalobce uvádí, že žalovaný se nezabýval argumenty a důkazy žalobce o odlišnostech mezi řešením chráněným patentem a řešením popsaném v dokumentu předloženém navrhovatelem a předložené důkazy (znalecký posudek) hodnotil až ve druhém stupni řízení a žalobce tedy již nemohl podat řádný opravný prostředek, musel soud tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou. Z rozhodnutí orgánu prvního stupně ze dne 1. 7. 2009 (viz str. 12) zřetelně vyplývá, že znalecký posudek Ing. D. M. č. 80-5/2009, předložený žalobcem správnímu orgánu prvního stupně, byl hodnocen již tímto orgánem. Žalobce se mohl proti tomuto hodnocení vyjádřit ve svém rozkladu. Městský soud v Praze musel proto dospět k závěru, že nebyla tedy porušena zásada dvouinstančnosti řízení. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jakož i žalovaného, obsahují náležitosti ve smyslu ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, tj. jsou v nich uvedeny důvody výroku a rovněž i to, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníků. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že v části napadeného patentu „Popis dosavadního stavu techniky“ jsou zmíněny jak komunikační sítě uzavřené, tak otevřené, například internet. V popisu napadeného patentu a v patentových nárocích je však komunikační síť uvedena obecně, takže chráněné řešení zahrnuje jak uzavřenou, tak otevřenou komunikační síť, tedy i internet. Žalovaný konstatoval, že závěr o zřejmosti chráněného řešení není ve shodě se stanoviskem znaleckého posudku č. 80-5/2009 Ing. D. M., který se posuzováním předmětu ochrany napadeného patentu a jeho porovnáním s namítanými dokumenty D1, D2 a D3 zabývá v rozsahu stran 4 až 7, přičemž hodnocení podmínky vynálezecké činnosti se týká poslední odstavec na str. 6 a první odstavec na str. 7 tohoto posudku. Ze znaleckého posudku č. 80-5/2009 Ing. D. M. ze dne 20. 4. 2009 soud potom zjistil, že znalec sice pod bodem 3.4 uvedl, že řešení dle patentu 299 791 je nové a je výsledkem vynálezecké činnosti, přičemž je průmyslově využitelné. Je nové vůči řešení podle patentu US 6 783 456, je výsledkem vynálezecké činnosti, protože nevyplývá pro odborníka zřejmým způsobem ze stavu techniky, a je průmyslově využitelné. Pod bodem 3. 5. konstatoval totéž ve vztahu k patentu EP 1 199 690. Identické závěry jsou obsaženy pod bodem 3.6 ve vztahu k patentu WO 0067215. Totéž je potom obsaženo i bodu 4. Rekapitulace. V zásadě je v posudku tedy pouze uvedeno, že namítané dokumenty vždy představují řešení, kdy je každé uživatelské rozhraní součástí jednoho počítače s vlastním mikroprocesorem, takže ze vzájemné kombinace namítaných dokumentů by průměrný odborník dospěl k závěru, že uživatelské rozhraní musí řešit jako počítač s vlastním procesorem a všemi potřebnými součástmi, nezbytnými pro činnost počítače. Městský soud v Praze se z uvedených důvodů musel přiklonit k závěrům žalovaného, že znalecký posudek č. 80-5/2009 řádným a dostatečným způsobem nedokládá, že napadený patent je výsledkem vynálezecké činnosti. Pokud žalobce uvádí, že žalovaný porušil princip rovnosti účastníků řízení podle ustanovení § 7 odst. 1 správního řádu tím, že na rozdíl od tvrzení osoby zúčastněné/navrhovatele, nezkoumal žalobcovy argumenty, jež se týkají novosti technického řešení, musel soud tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou. Z rozhodnutí žalovaného (viz str. 14) zřetelně vyplývá, že při zkoumání podmínky novosti byl vzat v úvahu citovaný znalecký posudek č. 80-5/2009, předložený žalobcem. Pokud žalobce namítal, že žalovaný překročil rozsah svých pravomocí, tedy meze správního uvážení, vyjádřené v ustanovení § 2 odst. 2 správního řádu tím, že při odůvodnění svého rozhodnutí zmínil všechny jemu známé skutečnosti a rozhodné okolnosti, musel soud tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou. Zásada správního uvážení se týká výkladu neurčitých právních pojmů, příp. aplikace zákona v rámci stanoveného rozmezí a nikoli rozsahu odůvodnění. Žalobce ve své žalobě rovněž napadá rozsah přezkoumávaného rozhodnutí a uvádí, že odvolací orgán přehodnotil i svůj „původně správný“ a rozkladem nenapadený závěr, přestože prvostupňové rozhodnutí lze přezkoumávat pouze v rozsahu námitek vznesených žalobcem v rozkladu. Nicméně rozkladem byl napaden výrok o zrušení patentu č. 299 791, bylo tedy na žalovaném přezkoumat veškeré dílčí závěry, jež byly důvodem pro vydání rozhodnutí o zrušení patentu, neboť se jedná o „spojité nádoby“, jež nelze oddělit, aniž by to mělo vliv na konečný výrok. V ustanovení § 2 správního řádu jsou upraveny základní zásady postupu správních orgánů. Nejdůležitější je zásada legality (zákonnosti) upravená v odstavci prvním. Následuje zásada zákazu zneužití správního uvážení upravená v odstavci druhém, zásada ochrany dobré víry upravená v odstavci třetím a konečně zásada účelnosti a souladu zvoleného řešení s veřejným zájmem upravená v odstavci posledním. Podle § 2 odst. 2 správního řádu, jehož porušení žalobce namítal, správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. Důvodová zpráva k § 2 odst. 2 správního řádu uvádí, že „Zde je vyjádřena zásada zákazu zneužití správního uvážení, která je jedním z pilířů právního státu - toto ustanovení implementuje do našeho právního řádu zásadu obsaženou v Doporučení (80) 2 Výboru ministrů RE pro členské státy týkající se správního uvážení.“ Městský soud v Praze tedy správně reagoval na skutečnou námitku žalobce, který namítal, že žalovaný v rozporu s ustanovením § 2 odst. 2 správního řádu překročil rozsah svých pravomocí, tedy v terminologii Důvodové zprávy, jakož i komentářů ke správnímu řádu, žalovaný měl překročit meze správního uvážení vyjádřené v ustanovení § 2 odst. 2 správního řádu. Nicméně Městský soud v Praze takovéto porušení zákona neshledal. V inkriminované věci se nejedná spor o skutková zjištění, nýbrž o jejich hodnocení. Žalovaný správní orgán své pravomoci nepřekročil, nezneužil správní uvážení. Správní orgán, tedy i žalovaný, je vázán zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle § 3 správního řádu. Pokud jde o rozsah zjišťování, odkazuje citované ustanovení na zákonnost, sledování účelů svěřené pravomoci, ochranu práv osob nabytých v dobré víře a jejich oprávněných zájmů, přiměřenost (proporcionalitu) při rozhodování, soulad s veřejným zájmem, specifické okolnosti případu a požadavek, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly při rozhodování nedůvodné rozdíly (§ 2 správního řádu). V řízení návrhovém je žalovaný Úřad průmyslového vlastnictví vázán rozsahem návrhu a tvrzením dotčené protistrany. Jako podklad pro rozhodnutí může posloužit vše, co umožní tohoto cíle dosáhnout. Výčet v ustanovení § 50 odst. 1 správního řádu je nesporně demonstrativní – podklady mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Podklady sice opatřuje správní orgán, nicméně z obecné zásady součinnosti s účastníky řízení vyplývá, že i oni mají významnou roli. Jsou povinni na podporu svých tvrzení označit příslušné důkazy (§ 52 správního řádu). Pro sporné řízení správní přímo platí, že správní orgán vychází z důkazů, které byly účastníky navrženy, může ale provést i důkazy, které nebyly účastníky označeny, jestliže ty navržené nepostačují ke zjištění stavu věci. Žalobce namítl, že žalovaný z vlastní iniciativy a nad rámec návrhu v žalobou napadeném rozhodnutí doplnil argumentaci proti napadenému patentu, čímž v rozporu s ustanovením § 2 odst. 2 správního řádu překročil rozsah svých pravomocí. Novou argumentací mělo být to, že jediné známé centrální zapojení uvedené v dokumentu Dl umožňuje jak použití, tak nepoužití mikroprocesorů výherních automatů. Další novou argumentací mělo být použití kombinace dokumentů Dl a D2 (tedy nikoliv samotného dokumentu Dl, jak je to uvedeno v rozhodnutí první instance) pro vyvrácení vynálezecké činnosti napadeného patentu. Tuto námitku musel Městský soud v Praze odmítnout jako neodůvodněnou. Ve svém rozkladu žalobce na str. 27 namítal nesprávnost napadeného prvostupňového rozhodnutí s tím, že zásadní odlišnost jeho řešení od řešení podle namítaných dokumentů je dána jediným mikroprocesorem, s tím, že počet uživatelských rozhraní je limitován pouze technologickou kapacitou použitého mikroprocesoru. Napadené rozhodnutí potom posuzuje úvahu odborníka, jehož úsudkem je ze zákona posuzována existence vynálezecké činnosti, právě z kapacitních charakteristik zmiňovaného mikroprocesoru, a to při použití jediného mikroprocesoru, jak je tomu v dokumentu D2 nebo s tím, že by tento odborník mikroprocesory opatřil i sázkové terminály (obr. 1 dokumentu D1). Prvostupňové rozhodnutí obsahuje na str. 8–10 úvahu, proč napadený patent nesplňuje zákonnou podmínku vynálezecké činnosti, přičemž je zvlášť rozebráno řešení podle 1 až 3 patentového nároku, při jehož vytvoření nebyla splněna podmínka vynálezecké činnosti při znalosti dokumentu D1 (patent US 6783456 zveřejněný dne 19. 6. 2003) a nároku 4, jehož řešení bylo pro odborníka nasnadě při znalosti dokumentu D1 a D2 (patentová přihláška EP 1199690 zveřejněná dne 24. 4. 2002). Úvaha o nezbytnosti mikroprocesoru byla zmíněna na str. 25 a 26 rozkladu a žalobce hodnotil nezbytnost existence mikroprocesoru s ohledem na hodnocení novosti (stavu techniky). V zásadě jeho argumentace spočívá v tom, že neexistence jediného mikroprocesoru je nová (tj. není stavem techniky), tento jeden mikroprocesor má podle jeho názoru nasvědčovat i existenci vynálezecké činnosti. Nicméně jak již bylo uvedeno výše, vynálezecká činnost je jinou podmínkou patentovatelnosti, než novost, přičemž všechny podmínky patentovatelnosti musí být k udělení/udržení patentu splněny současně (conditio sine qua non). Pokud žalobce namítal narušení principu právní jistoty, musel soud tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou a přisvědčit vyjádření žalovaného, že vynález a užitný vzor jsou rozdílné právní instituty a nelze tedy s jistotou očekávat, že osudy řízení o užitném vzoru a řízení o vynálezu (jež jsou na sobě nezávislé) budou po procesní stránce identické. Pokud se žalobce v této souvislosti dovolával rozsudku zdejšího soudu č. j. 7 Ca 358/2008-49 ze dne 30. listopadu 2010, musel soud tuto námitku považovat za nejen opožděnou, nýbrž i nepatřičnou, neboť citovaným rozsudkem bylo rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví č. j. PUV 2003-14431 ze dne 17. 10. 2008 bylo zrušeno z procesních důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a), c) soudního řádu správního). Pokud žalobce namítal, že mu žalovaný znemožnil uplatnit svá práva a oprávněné zájmy tím, že mu krátil lhůty pro vyjádření se k návrhu, musel soud tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou. Lhůta stanovená pro vyjádření se k podanému návrhu je lhůtou referentskou, tj. stanovuje se ad hoc dle uvážení správního orgánu vzhledem k okolnostem konkrétního případu. V inkriminované věci byly majiteli napadeného vynálezu známy veškeré předložené doklady již z předchozího správního řízení a lhůta stanovená správním orgánem byla vzhledem k požadavku efektivity a rychlosti správního řízení shledána jako dostačující a přiměřená. Skutečnost, že v metodických pokynech Úřadu průmyslového vlastnictví je uvedeno, že přiměřenou lhůtou je lhůta „zpravidla dvouměsíční“, neznamená, že tato lhůta musí být stanovena vždy a bezvýjimečně. Ke krácení lhůty a tedy i práv žalobce by bylo došlo, pokud by bylo vydáno rozhodnutí před uběhnutím stanovené lhůty. K tomu však nedošlo. Naopak byla lhůta na žádost žalobce a po zhodnocení důvodů uvedených v žádosti prodloužena. Žalobce tuto námitku uplatnil již ve svém rozkladu, kde ji prezentoval jako protiprávní snahu Úřadu vyhovět jednostranně podateli návrhu na zrušení při nerespektování práv majitele chráněného technického řešení. Nicméně žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí s touto námitkou řádně vypořádal, když konstatoval, že ve veřejně přístupném materiálu „Metodické pokyny pro řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví“ v části G1, která se týká sporných řízení ve věci patentů a užitných a průmyslových vzorů, se uvádí, že lhůta, stanovená majiteli patentu k vyjádření k návrhu na zrušení, je „zpravidla dvouměsíční“, a ze závažných důvodů a s přihlédnutím ke složitosti případu může být na žádost prodloužena. Z formulace „zpravidla dvouměsíční“ vyplývá, že není vyloučena ani kratší či delší lhůta, například jednoměsíční či tříměsíční. Z obsahu předmětného spisu bylo také zjištěno, že tuto lhůtu příslušný pracovník prodloužil, takže majitel měl na vyjádření k návrhu na zrušení dva měsíce, tedy dvouměsíční, zpravidla stanovovanou lhůtu v podobných věcech. Městský soud v Praze proto v inkriminované věci nemohl shledat porušení procesních předpisů. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 As 48/2013–39 vytknul Městskému soudu v Praze, že se nijak nevyjádřil k žalobcem předloženým znaleckým posudkům č. 3/2010 (vypracovaný soudním znalcem RNDr. J. H., CSc.) a č. 87-2/2010 (vypracovaný soudním znalcem Ing. D. M.), což kvalifikoval jako nedostatek mající za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V inkriminované věci je nesporné, že žalobcem předložené znalecké posudky nebyly součástí skutkového stavu v době rozhodování žalovaného, neboť je žalobce pořídil až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud jde o posudek č. 3/2010 RNDr. J. H., CSc., posuzuje otázku, zda patentové nároky napadeného patentu splňují zákonné podmínky k udělení ochrany v porovnání s dokumenty D1, D2 a D3, dále posuzuje návrh na zrušení uvedeného patentu, podaný společností Patentservis Praha a.s., jakož i správnost rozhodnutí žalovaného o tomto návrhu na zrušení. Zabývá se obsahem dokumentů D1 až D3, posouzením podmínky novosti, resp. podmínky vynálezecké činnosti patentu č. 299791. Uspořádání sázkových terminálů v patentových nárocích 1 až 3 je dle znalce zcela nové tím, že obsahuje jediný mikroprocesor (A) a jediný podpůrný blok B, přičemž toto uspořádání ani nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky popsané v namítaných dokumentech, protože je úsporné a jednoduché, přenášející dle znalce obslužnou elektroniku s procesory z terminálů v dokumentu D1 na vyšší úroveň. Chráněné uspořádání, tedy zejména propojení uživatelských rozhraní s centrálou sázkové společnosti jediným mikroprocesorem, je nové a původní, a mimoto činí provoz sázkových kanceláří spolehlivější. Chybné posouzení novosti a následně chybné posouzení vynálezecké činnosti je dle posudku výsledkem fatálních chyb během procesu porovnávání jak samotných namítaných dokumentů, tak i zásadních chyb při porovnávání jednotlivých součástí odlišných systémů a ignorování rozdílnosti v počtu zapojených mikroprocesorových zařízení a minimálního počtu výherních automatů na provozovně. Posudek rozsáhlé rozebírá kritérium novosti, včetně posouzení správnosti rozhodnutí žalovaného Úřadu průmyslového vlastnictví vůči novosti napadeného patentu č. 299791. Nicméně ohledně podmínky vynálezecké činnosti obsahuje pouze tvrzení, že stav techniky popsaný v napadeném patentu pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky namítaných dokumentů D1, D2 a D3, a že napadený patent proto splňuje i podmínku podle § 6 zákona č. 527/1990 Sb. Znalec toto své tvrzení splnění podmínky vynálezecké činnosti nijak nevyargumentoval, nijak neodůvodnil. Znalecký posudek č. 3/2010 RNDr. J. H., CSc., je proto v tomto ohledu nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Pokud jde o posudek č. 87-2/2010 Ing. D. M., bylo prvostupňové rozhodnutí ze dne 1. 7. 2009 zjevně založeno na chybném výkladu znaků napadeného patentu a výkladu dokumentu D1. Rozdíl mezi porovnávanými řešeními spočívá v tom, že v dokumentu D1 uživatelské rozhraní vždy obsahuje procesor ve smyslu rozhodování o hře, čímž je toto provedení výrazně složitější, než je tomu v napadeném patentu. Jelikož žádná část popisu D1 neuvádí, že by herní terminály byly provedeny bez procesoru, je odborník odkázán toliko na provedení s procesorem a není tak v možnostech odborníka bez vynaložení vynálezecké činnosti uspořádat chráněný systém samoobslužného sázkového terminálu. Tvrzení uvedené v rozhodnutí ze dne 4. 12. 2009, že je na odborníkovi, aby v závislosti na požadované funkci hracího terminálu jej opatřil uživatelským rozhraním bez mikroprocesoru nebo s mikroprocesorem je podle posudku pouhou spekulací, která nemá oporu v popisu ani obrázcích dokumentu D1. Znalecký posudek č. 87-2/2010 Ing. D. M. není v inkriminované věci relevantní, neboť hodnotí kvalitu rozhodnutí žalovaného Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci napadeného patentu č. 299791 v obou stupních, což není přípustné. Podle názoru Městského soudu v Praze je výrok žalobou napadeného rozhodnutí založen na nesplnění podmínky vynálezecké činnosti vzhledem k dokumentu D1, resp. ke kombinaci tohoto dokumentu s dokumentem D2, u všech patentových nároků (nikoliv však k dokumentu D3 či jeho případným kombinacím s dokumenty D1 a D2). Podmínku vynálezecké činnosti nesplňuje ani žalobcem v rozkladu nově zformulovaný nezávislý patentový nárok, vytvořený z původního prvního patentového nároku a závislého čtvrtého patentového nároku. Z tohoto důvodu nemohl být nově zformulovaný nezávislý patentový nárok akceptován, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 20 až 21). Tvrzení uvedené v posudku č. 87-2/2010 o akceptování nového druhého nezávislého nároku a potvrzení oprávněnosti změny chráněného předmětu v uvedeném rozhodnutí tudíž neodpovídá skutečnosti. Kromě toho citované znalecké posudky stejně jako žalobce pouze tvrdí, že řešení podle napadeného patentu je nové a ze stavu techniky nevyplývá. Zdůrazňovaná úspornost uspořádání samoobslužných sázkových terminálů, založená podle posudků na jedinečnosti mikroprocesoru (A) v propojení sázkového terminálu s centrálou sázkové společnosti u napadeného patentu, která má zajišťovat údajné splnění podmínek patentovatelnosti chráněného uspořádání a současně je z ní dovozován chybný výklad znaků tohoto patentu v porovnání s namítanými dokumenty v posuzovaných rozhodnutích, nemá v patentových nárocích napadeného patentu oporu (podle význakové části prvního patentového nároku je s mikroprocesorem (A) samoobslužného sázkového terminálu propojeno alespoň jedno uživatelské rozhraní (C), přičemž podle úvodní části tohoto nároku je blok (4) přenosu dat propojen přes komunikační síť (5) s centrálou (6) sázkové společnosti. Jiné znaky propojení tento patentový nárok nespecifikuje, tudíž propojení mikroprocesoru (A) s blokem (4) přenosu dat může zahrnovat řadu dalších bloků, resp. procesorů). Argumentace posudků opírající se novost napadeného patentu o jedinečnost mikroprocesoru (A), nemá v patentových nárocích opodstatnění. Pokud by byla účelem vynálezu úspora mikroprocesorů, tedy jedinečnost mikroprocesoru (A), jak tvrdil žalobce při jednání před soudem, či úspornost chráněného uspořádání samoobslužného sázkového terminálu, musel Městský soud v Praze konstatovat, že o tom není v popisu napadeného patentu jediná zmínka. Za takové situace je zřejmé, že argumentace obou citovaných posudků jde nad rámec obsahu přihlášky vynálezu, neboť se znalci zjevně neřídili obsahem patentových nároků, na nichž byl napadený patent původně udělen, a nelze ji proto akceptovat, K závěrům obou posudků o zjištěných „podstatných rozdílech“ mezi porovnávanými sázkovými systémy Městský soud v Praze připomíná, že pro závěr o splnění podmínek patentovatelnosti nejsou ve stavu techniky významná odlišná řešení, ale právě naopak taková řešení, která jsou svým uspořádáním napadenému patentu příbuzná, podobná či dokonce shodná. V inkriminované věci nebyla sice zjištěna shodnost, ale jen podobnost, a to za situace, kdy v popisu napadeného patentu vytčený účel byl k datu práva přednosti ve stavu techniky namítaným dokumentem D1 již uskutečněn. V inkriminované věci je nesporné, že vynález žalobce splňuje podmínku novosti, ale k patentovatelnosti vynálezu je splnění této první podmínky nedostatečné, je zapotřebí i splnění dalších dvou podmínek, přičemž splnění podmínky vynálezecké činnosti nebylo splněno (conditio sine qua non). Citovaným znaleckým posudkům předloženým žalobcem se tento závěr žalovaného nepodařilo vyvrátit. Nicméně rovněž rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2014, č. j. 8 A 28/2010-153, Nejvyšší správní soud zrušil svým rozsudkem ze dne 16. července 2015, č. j. 7 As 69/2014-62, a věc mu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, když tak znovu vyhověl kasační stížnosti žalobce. Nejvyšší správní soud sice nepřisvědčil většině kasačních námitek a souhlasil s vypořádáním žalobních námitek, nicméně shledal kasační stížnost důvodnou v části, v níž namítá nepřezkoumatelnost hodnocení existence vynálezecké činnosti a nesprávný postup při hodnocení předložených znaleckých posudků. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 As 69/2014-62 poukázal na nejnovější rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, která se vztahují k řešené problematice, a to: Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. 7 As 69/2014-50: Posouzení, zda je vynález nový a zda je výsledkem vynálezecké činnosti (§ 6 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích), je otázkou právní a vychází ze skutkového stavu věci zjištěného na základě hodnocení důkazů. Správní uvážení se zde neuplatní. Skutkový i právní závěr správního orgánu o těchto otázkách soud přezkoumává v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu; vyjde-li v řízení najevo potřeba posouzení odborných otázek, může soud vyžádat odborné vyjádření nebo znalecký posudek. Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2015, č. j. 9 As 12/2014-60: II. Neopatření překladu cizojazyčné listiny, jíž je prováděn důkaz, může představovat vadu řízení, jestliže účastník v řízení před správním orgánem namítl, že tato skutečnost bránila uplatnění jeho práva vyjádřit se k podkladu rozhodnutí. K takové vadě soud přihlíží jen k námitce (k § 16 odst. 1 a 2 a § 53 odst. 6 správního řádu z roku 2004). I. Provedení důkazu cizojazyčnou listinou, aniž by byl proveden její překlad do českého jazyka, je ve správním řízení přípustné, není-li o jejím obsahu v řízení sporu (k § 16 odst. 1 a 2 a § 53 odst. 6 správního řádu z roku 2004). Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 As 69/2014-62 uložil Městskému soudu v Praze posoudit, zda závěry znalců odpovídají jejich kvalifikaci, zda jsou dostatečně odůvodněny, zda jsou jejich posudky dostatečné z hlediska metodologie či formálních náležitostí. Případné nedostatky se však musí nejprve pokusit odstranit například tím, že znalce vyslechne. V krajním případě si může vyžádat také revizní znalecký posudek. Nemůže bez dalšího názor znalce odmítnout z důvodu formálních či metodologických nedostatků jeho posudku a tento názor nahradit názorem vlastním, laickým. V prvé řadě musí Městský soud v Praze posoudit, zda znalecké posudky předložené stěžovatelem splňuji podmínky ust. § 127a o. s. ř. (který se použije na základě ust. § 64 s. ř. s.). V kladném případě musí k těmto posudkům přistupovat v režimu ust. § 127 o. s. ř., který ve svém odstavci druhém stanoví, že je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 As 69/2014-62 dospěl k závěru, že Městský soud v Praze se bude muset opět zabývat znaleckými posudky předloženými stěžovatelem. Posoudí náležitosti znaleckých posudků z hlediska ust. § 127a o. s. ř. a následně k odstranění případných nedostatků ve znaleckých posudcích vyslechne znalce, kteří znalecké posudky zpracovali, popřípadě opatří revizní znalecký posudek. Nebude-li žádný z předložených znaleckých posudků splňovat podmínku ust. § 127a o. s. ř., bude s nimi nakládat jako s listinnými důkazy, nicméně s ohledem na odbornost posuzované otázky (existence vynálezecké činnosti v daném případě) bude muset odstranit rozpor mezi tvrzeními odborníků obsaženými v těchto listinách a závěry žalovaného, a to pomocí odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. V případě výslechu znalce nebo vyžádání odborného vyjádření, resp. znaleckého posudku městský soud poskytne znalci (popř. jinému odborníkovi) nejprve výklad neurčitých právních pojmů, který bude nezbytný pro zodpovězení položených otázek. Zejména je nutno znalci předestřít, jaké kvality (vlastnosti) má mít odborník ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. Následně městský soud opět posoudí splnění podmínky patentovatelnosti stěžovatelova vynálezu spočívající v existenci vynálezecké činnosti, přičemž již nebude posuzovat pouze to, zda žalovaný nevybočil z mezí správního uvážení, ani nebude vycházet toliko ze své laické úvahy. Podle § 127a občanského soudního řádu jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. Ustanovení § 127a vložila do občanského soudního řádu novela provedená zákonem č. 218/2011 Sb. a nabylo účinnosti dnem 1. 9. 2011. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, 26 Cdo 3928/2013, splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v § 127 odst. 2 a § 127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem; to platí i tehdy, jde-li o revizní znalecký posudek. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. července 2015, č. j. 9 As 206/2014 – 48, posudek znalce předložený účastníkem správního řízení, splňuje-li náležitosti znaleckého posudku dle § 127a o. s. ř., má stejnou důkazní sílu jako znalecký posudek znalce ustanoveného správním orgánem podle § 56 správního řádu z roku 2004. Znalecký posudek č. 3/2010 vypracovaný RNDr. J. H., CSc. a znalecký posudek č. 87- 2/2010 vypracovaný Ing. D. M. žalobce zmiňuje ve své žalobě ze dne 8. 2. 2010, nicméně tyto předložil k nahlédnutí soudu teprve při jednání ve dnech 4. 4. a 9. 4. 2013. Následně potom při jednání ve dnech 27. 3. a 3. 4. 2014. Dne 4. 12. 2015 soud vyzval žalobce k předložení těchto posudků, což žalobce učinil dne 7. 1. 2016. Při jednání dne 24. 4. 2016 žalobce doplnil samostatné znalecké doložky ve smyslu § 127a OSŘ ze dne 14. 4. 2016 (Ing. D. M.), resp. 1. 3. 2016 (RNDr. J. H., CSc.). V době vydání rozsudků dne 9. 4. 2013 a dne 3. 4. 2013, jakož i dne 7. 1. 2016, tj. v době předložení soudu, nesplňovaly předmětné posudky náležitosti dle § 127a OSŘ. Z databáze Ministerstva spravedlnosti soud ověřil, že RNDr. J. H., CSc. je znalcem v oboru ekonomika (ceny a odhady, movité – výpočetní technika včetně programového vybavení), elektronika; kybernetika (výpočetní technika) Ing. D. M. je znalcem v oboru Ekonomika (ceny a odhady – vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné licence, know-how, zlepšovací návrhy, průmyslové vlastnictví a ostatní nehmotný majetek); patenty a vynálezy (vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné licence, know-how, zlepšovací návrhy, průmyslové vlastnictví a ostatní nehmotný majetek) Ing. Z. S., CSc. je znalcem v oboru ekonomika (ceny a odhady – v elektronice a výpočetní technice, oceňování zboží zahraniční elektrotechniky), elektronika (elektronické součástky); kybernetika (výpočetní technika) Obsahem ustanovení § 127a OSŘ je totiž stanovení toho, jak se postupuje při provádění důkazu soukromým znaleckým posudkem, a nikoliv jaká je jeho povaha či jak má být soudem hodnocen. Pouze posudek č. 116 vypracovaný znalcem Ing. Z. S., CSc. dne 7. 3. 2016, splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti, včetně doložky vědomí si následků nepravdivého znaleckého posudku, posudek je řádně spojen, označen razítky znalce a jeho podpisem. Pokud jde o posudky předložené soudu žalobcem, trpí řadou formálních nedostatků, nicméně soud je akceptoval, a to s ohledem na sdělení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2016 ve věci sp. zn. 9 A 147/2013, kterým bylo žalobci sděleno, že soud akceptuje doplnění náležitosti znalecké doložky znaleckého posudku RNDr. H. v souladu s ustanovením § 127a občanského soudního řádu. Podle § 127 odst. 1 občanského soudního řádu závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne č. j. 7 As 69/2014-50 má zdejší soud v řízení v inkriminované věci vycházet z důkazů provedených správním orgánem, posuzovat jejich hodnocení ze strany spoluúčastníků řízení. Lze rovněž předpokládat jejich aktivní účast při obhajování jimi zastávaných stanovisek, poskytnutí vysvětlení potřebných technických souvislostí k tomu, v čem podle nároků v přihlášce vynález spočívá, jaký byl podle přihlašovatele oproti správnímu orgánu dosavadní stav techniky apod. Znalecké posudky předložené žalobcem byly vypracovány na základě požadavku společnosti Trpek s.r.o., IČ: 28323246, jejímž je žalobce jednatelem. Znalci nebyli ustavení soudem, vymezené otázky, jak je znalci definovali v zadání znaleckých posudků, s předmětem řízení souvisí jen vzdáleně. Účelem znaleckého posudku č. 87-2/2010 vypracovaného Ing. D. M. dne 3. 2. 2010 je posouzení rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci zrušení patentu č. 299 791 na základě návrhu na zrušení podaného společností PATENTSERVIS Praha a.s. se zaměřením na rozbor rozdílů mezi řešeními popsanými v dokumentech US 6 783 456, EP 1 119 690, WO 0 067 251 a řešeními podle patentu č. 299 791. Podle názoru soudu jde v tomto případě o listinný důkaz opřený o znalosti v oboru patenty a vynálezy bez znalostí z oboru elektrotechniky. Zadání definované jako účel posudku je posouzením rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví. Tento posudek hodnotí řešení podle napadeného patentu jako nové, ve shodě se závěrem žalobou napadeného rozhodnutí, a vynálezeckou činnost tvrdí na základě okolnosti, že se znalosti přihlášky US 6 783 465 nelze bez vynaložení vynálezecké činnosti dospět k řešení podle napadeného patentu, které je provedeno s jedním mikroprocesorem. Tvrzení, že vynálezecká činnost původce je založena na úspoře mikroprocesorů, je nonsens, pokud si vynálezce nekladl za cíl právě dosažení této úspory. V posudku chybí logická úvaha, proč je právě tato úspora obohacením stavu techniky. Je tedy nesporné, že tento posudek nemohl být soudem seznán jako odborný posudek k posouzení problematické otázky, když jeho zadáním bylo posouzení a hodnocení žalobou napadeného rozhodnutí, tedy otázka, jež náleží výlučně tomuto soudu. Znalecký posudek č. 3/2010 zpracovaný dne 4. 2. 2010 RNDr. J. H., CSc., je opřen o znalosti v oboru kybernetiky a elektrotechnika, postrádá znalosti z oboru patentovatelnosti. Pokud jde o zadání definované jako „účel posudku“, jedná se o „a. Posouzení zda patentové nároky splňují podmínku novosti, podmínku vynálezeckého kroku a průmyslové využitelnosti – jedná se o právní posouzení, k němuž zpracovatel posudku nemá odborné znalosti; b. Obecné posouzení návrhu na zrušení patentu podaného Patentservisem - zpracovatel posudku nemá odborné znalosti potřebné k posouzení těchto skutečnosti; c. Posoudit věcnou a zákonnou správnost rozhodnutí první a druhé instance ve vztahu k novosti a vynálezecké činnosti. Rovněž tedy tento znalecký posudek byl zadán k posouzení a hodnocení skutečností, jež ale znaleckému zkoumání nepřísluší, neboť jsou ve výlučné kompetenci soudu. Znalec RNDr. J. H., CSc. hodnotí vynález jako nový, ve shodě se závěrem žalobou napadeného rozhodnutí, a založený na vynálezecké činnosti, kterou spatřuje v úspoře mikroprocesorů. Nicméně tato úspora nebyla předmětem vynálezecké (odborné) činnosti žalobce, který si za cíl kladl uspořádání sázkového terminálu tak, aby zákazník mohl své sázky uskutečnit bez účasti obsluhy sázkové kanceláře. Vynálezecká činnost je v kontextu Evropské patentové úmluvy, včetně nalézací praxe Evropského patentového úřadu, hodnocena podle pravidla „problem solution approach“ (problém vytýčený vynálezcem a způsob jeho řešení). Zjevná neznalost hodnocení vynálezu z hlediska jeho patentovatelnosti, zejména o oblasti existence vynálezecké činnosti, resp. přesahu odborné dovednosti, vedla znalce k nesprávnému závěru o splnění podmínek patentovatelnosti daného technického řešení. Znalci Ing. D. M. a RNDr. J. H., CSc., nevycházeli z podkladů a znalostí, jež jim poskytl soud, a nebyli tedy povinni sledovat vývoj posuzování vynálezecké činnosti. Podle názoru soudu jde jen o posouzení věci ad hoc. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem, který předložila jedna procesní strana, je totiž nutno vzít v úvahu nejen okolnosti, které soud hodnotí u znaleckého posudku podaného soudem ustanoveným znalcem, ale také to, že zadání soukromé expertizy neformuloval soud, ale právě jenom jedna strana, že byl na jeho vypracování pro tuto stranu znalec finančně zainteresován atd. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu znalecký posudek je jen důkazem o posouzení skutečností, k nimž je zapotřebí odborných znalostí, a nad a mimo tento rozsah není znalecký posudek důkazem a vůbec jím nelze nahrazovat určitá skutková zjištění soudu a právní závěry, které náleží meritornímu rozhodnutí soudu. Pokud jde o znalce Ing. D. M., je nesporné, že nemá potřebné technické odborné znalosti z oboru elektronika a kybernetika (výpočetní technika), které Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 As 69/2014-62 u Městského soudu v Praze postrádal. Pokud jde o odborné zaměření tohoto znalce, tj. patenty a vynálezy (vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, průmyslové vlastnictví), neliší se nijak od odborných znalostí soudců specializovaného senátu Městského soudu v Praze, který podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), přezkoumávajícího pravomocná správní rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví podle zvláštního právního předpisu. Přitom podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 69/2014-50, posouzení, zda je vynález nový a zda je výsledkem vynálezecké činnosti (§ 6 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., je otázkou právní a vychází ze skutkového stavu věci zjištěného na základě hodnocení důkazů. Posouzení vynálezecké činnosti je tedy nesporně otázkou patřící do kompetence soudu, nikoliv ke znaleckému posuzování. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2014, 23 Cdo 1356/2014, pokud účastník nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, nezbývá mu než jeho závěry relevantně zpochybnit (není dostačující tvrzení, že posudek není správný, ale je třeba uplatnit konkrétní námitky). V inkriminované věci se žalobce snažil zpochybnit závěry znalce Ing. Z. S., CSc., při jednání dne 28. 4. 2016, jakož i v podání žalobce zdejšímu soudu dne 24. 10. 2016. Podle názoru soudu se však žalobci nepodařilo závěry znaleckého posudku relevantně zpochybnit. Jakkoli žalobcovi znalci oba hodnotí, že vynález je založený na vynálezecké činnosti, je tento závěr nutno odmítnout, neboť tento závěr přísluší jako posouzení právní otázky žalovanému a v rámci přezkumu správního rozhodnutí soudu. v inkriminované věci byla shledána novost vynálezu, a proto žalovaný přistoupil k hodnocení vynálezecké činnosti. Splnění podmínek patentovatelnosti musí být současné – nedostatek novosti eliminuje možnost udělení patentu stejně jako nesplnění dalších podmínek patentovatelnosti. Pokud však žalobcovi znalci dospívají k názoru, že vynález je výsledkem vynálezecké činnosti s odůvodněním, že žádné namítané řešení není založeno na jednom mikroprocesoru, je takové tvrzení znalce nutno hodnotit jako zjevně účelové. Úspora mikroprocesorů nebyla cílem řešení, a pokud tato úspora byla dosažena, aniž by původce vytýčil tento cíl, jedná se o úsporu, která se „přihodila mimoděk“ a takové řešení není založeno na vynálezeckém úsilí. S ohledem na okolnost, že žalobce sám podstatu vynálezu definoval tak, že systém představuje podstatný krok dopředu směrem k spotřebiteli, kdy toto technické zařízení obrazně přeskočí pult obsluhy a je plně k dispozici sázejícímu, který interaktivně obsluhuje samostatné samoobslužné uživatelské rozhraní, aniž by byl v kontaktu s obsluhou. Tedy cílem tohoto vynálezu, jak je formulován v patentové přihlášce (jakož i v přihlášce užitného vzoru), bylo oddělení spotřebitele od obsluhy terminálu, resp. možnost umístit samostatné samoobslužné uživatelské rozhraní např. do jakékoliv provozovny. Jako kruciální pro inkriminovanou věc nastoluje žalobce otázku, zda v patentové přihlášce je vymezeno řešení s jedním mikroprocesorem tak, aby tato okolnost zakládala splnění podmínek patentovatelnosti. Jakkoli Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 7 As 69/2014-62 poznamenal, že „na překážku patentovatelnosti stěžovatelova vynálezu nemohla být sama o sobě skutečnost, že v jeho patentových nárocích ani v popisu vynálezu není výslovně jako výhoda označena skutečnost, že navrhované uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu je vždy opatřeno pouze jedním mikroprocesorem“, nic to nemění na tom, že jednou ze zákonných podmínek patentovatelnosti je vynálezecká činnost, tedy záměrná a cílená volní aktivita konkrétního vynálezce, směřující ke změně dosavadního stavu techniky. Nejde tedy o to, zda určité technické řešení je jeho autorem výslovně označeno jako „výhoda“, ale musí být zřejmé, že toto technické řešení je příčinně výsledkem právě jeho vynálezecké činnosti, tedy že vynálezce svou činnost k takovému cíli záměrně směřoval. Jestliže v inkriminované věci na vymezení počtu mikroprocesorů stojí jediná argumentace žalobce, že tento počet je výsledkem vynálezecké činnosti, pak takovou příčinnost žalobce nedoložil. Pokud tedy se budou v souladu se zněním zákona i v souladu s Nejvyšším správním soudem vykládat patentové nároky pomocí popisu a výkresu, pak z jednoho obrázku lze dovodit v chráněném řešení existenci jednoho mikroprocesoru, zatím co z obrázku 4 stejně jako z popisu vynálezu (str. 5 řádek 48 a násl.), je předmět vynálezu osázen více mikroprocesory. Ustálená praxe Evropského patentového úřadu při hodnocení vynálezeckého kroku vychází z následující premisy: aby byl vynálezecký krok přítomen, přihlašovaný vynález musí řešit nějaký objektivní technický problém, přičemž řešení tohoto problému by nebylo zřejmé pro odborníka v daném oboru, který by byl seznámen s kombinací dokumentů nalezených při rešerši. Žalobce na str. 9 podání ze dne 24. 10. 2016 uvádí, že znalec Ing. Z. S., CSc., opomenul účel vynálezu, kterým je uspořádání samoobslužného sázkového terminálu. Lpění na okolnosti, že znalec měl popsat užívání samoobslužných terminálů právě v odvětví herního průmyslu (sázek), je zavádějící a nemá oporu v patentovém právu. Žalobce má za to, že pokud vynálezce přenese řešení známé v nějaké oblasti techniky do jiné oblasti, bude tím přenesením známého řešení splnění podmínky vynálezecké činnosti. V patentovém právu však splnění podmínky vynálezecké činnosti je vždy podmíněno tvůrčí činností, již je stav techniky obohacen (např. použití léčiva k jinému účelu). Znalec splnil zadání soudu, který se dotázal, jak se podáním přihlášky vynálezu změnil stav techniky. Znalec dospěl k názoru, že nikterak; na základě rozboru již známého samoobslužného ovládání jiných služeb – např. bankomatů, sdílení výpočetního výkonů jednoho PC apod. Právě přirovnání k bankomatu je plně na místě; patent byl zatříděn do G07F 17/32 (mincovní automaty pro hry, hračky, sporty nebo zábavu) G06F 19/00 (přístroje či postupy pro zpracování dat, zvláště upravené pro určité použití 13/00 a A63B 71/06 (oznamovací a počítací zařízení pro hry a hráče). S ohledem na zjištění vyplývající ze znaleckého posudku Ing. Z. S., CSc., že byly k dispozici dostatečně výkonné mikroprocesory, je tento argument o jiné oblasti techniky lichý. Městský soud v Praze byl v tomto řízení vázán závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 69/2014-62 a po provedeném řízení dospěl k závěru, že oba znalecké posudky, které byly žalobcem předloženy po podání žaloby, splňují po formální stránce náležitosti znaleckých posudků z hlediska příslušných ustanovení občanského soudního řádu a je tedy třeba s nimi jako se znaleckými posudky nakládat a tak je hodnotit. Pokud jde o odstranění případných nedostatků těchto znaleckých posudků, soud dospěl k závěru, že nedostatky těchto znaleckých posudků jsou v podstatě neodstranitelné, neboť se v nich oba znalci vyjadřovali k záležitostem, které jim řešit nepřísluší. Tento závěr se týká v první řadě znaleckého posudku vypracovaného Ing. D. M. ze dne 3. 2. 2010, který a to je zřejmé už z jeho zadání, zabýval posuzováním rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci zrušení patentu č. 299791. Již z tohoto zadání vyplývá a koneckonců je to zřejmé i z textu posudku, že znalec posuzoval věcnou správnost rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, což mu z povahy věci nepřísluší a nemůže to být předmětem znalecké činnosti a zkoumání. Tato vada je natolik podstatná, že v podstatě činí celý tento znalecký posudek irelevantním, a neexistuje žádný způsob, jak by např. prostřednictvím výslechu znalce bylo možno tuto vadu odstranit. Obdobné je pak třeba konstatovat, i pokud jde o znalecký posudek vypracovaný RNDr. J. H., CSc., ze dne 4. 2. 2010, jehož předmětem rovněž bylo posoudit věcnou a zákonnou správnost rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o návrhu na zrušení patentu č. 299791. Takového hodnocení opět znalci naprosto nepřísluší a nepřísluší mu ani to, co se uvádí v zadání, resp. účelu posudku, tedy posoudit, zda patentové nároky patentu č. 299791 splňují podmínku novosti, podmínku vynálezeckého kroku a podmínku průmyslové využitelnosti. Toto všechno jsou podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 69/2014-50 právní pojmy. Zodpovědět tyto otázky je otázkou právní a vychází se tady ze skutkového stavu zjištěného na základě hodnocení důkazů. Zodpovědět tyto otázky nemůže znalec, ale je to vždy předmětem posouzení správního orgánu, popř. v řízení o žalobě předmětem posouzení soudu. V případě RNDr. J. H., CSc., pak k této výhradě přistupuje ještě skutečnost, že znalec o sobě uvedl, že je jmenován jako znalec v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací výpočetní technika, včetně programového vybavení, dále v oboru kybernetika a odvětví výpočetní techniky a v oboru elektronika. Není zřejmé, jak by se znalec s touto specializací mohl jakkoliv znalecky vyjadřovat k tomu, zda byly realizovány skutečnosti, které svým obsahem jsou právními otázkami. Městský soud v Praze tedy ohledně těchto dvou znaleckých posudků uzavírá, že byť po formální stránce bylo by lze považovat je za znalecké posudky, nelze je považovat za relevantní znalecké posudky v inkriminované věci z hlediska obsahového, neboť jsou výsledkem posuzování, které bylo provedeno mimo rámec znaleckého posouzení. Městský soud v Praze dále konstatuje, že mu Nejvyšší správní soud uložil, resp. ponechal na jeho úvaze, opatřit revizní znalecký posudek. Soud vychází ze slova „popřípadě“, které Nejvyšší správní soud použil, přičemž z věci je jasné, že Městský soud v Praze takový znalecký posudek opatřil a na základě závěrů, které znalec Ing. Z. S., CSc., učinil, ve věci rozhodl. Soud má za to, že otázky, tak jak byly znalci položeny, splňovaly dosažení účelu a cíle tohoto znaleckého posudku, tedy nikoliv posuzování nebo zodpovídání otázek právních nebo posuzování právní správnosti a zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí vydaného v prvním stupni, ale posouzení materiální, věcné, technické stránky věci. Soud má za to, že v tomto smyslu také znalec na tyto otázky odpověděl a poskytl tedy soudu dostatečný věcný podklad k tomu, aby soud mohl koncipovat právní posouzení. Soud tedy konstatuje, že znalec Ing. Z. S., CSc., ve svém posuzování postupoval náležitě, když si nejprve určil nejbližší stav techniky, dále stanovil technický problém a konečně posoudil, že vynález byl pro odborníka zřejmý, tedy vyplýval pro odborníka zřejmým způsobem. Na základě skutečností a tvrzení závěrů, ke kterým dospěl znalec Ing. Z. S., CSc. po věcné stránce, pak soudu nezbylo než konstatovat, že ze skutečností takto zjištěných byl plně odůvodněn závěr, že v případě toho předmětného vynálezu č. 299791 nebyla splněna podmínka vynálezecké činnosti tak, jak ostatně konstatoval Úřad průmyslového vlastnictví v napadeném rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 4. 12. 2009, č. j. PV 2003-1824/43502(2009/ÚPV, Městský soud v Praze byl při svém rozhodování v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem (§ 110 odst. 3 soudního řádu správního), a proto ve věci rozhodl tak, že podané žalobě nevyhověl a podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního jí zamítnul, neboť žalovaný správní orgán při svém rozhodování neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonné rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení