Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

8 A 63/2012 - 111

Rozhodnuto 2016-10-31

Citované zákony (17)

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: BERG QUELLE s.r.o. „v likvidaci“, IČ: 451 93 851, se sídlem Nová Pláň 61, zastoupen JUDr. Matějem Sedláčkem, patentovým zástupcem se sídlem Praha 4, Ke Kateřinkám 1393, za účasti: I. P., nar. X., bytem K. n. L., N. 584, zastoupena JUDr. Robert Jehne, advokát v Praze 1, Washingtonova 1567/25, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 3. 2012, č. j. O-112474/D72947/2011/ÚPV, Takto:

Výrok

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 3. 2012, č. j. O-112474/D72947/2011/ÚPV se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.922 Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Matěje Sedláčka, patentového zástupce, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

III. Osoby zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se svou včas podanou žalobou dne 25. 2. 2012 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 3. 2012, č. j. O- 12474/D72947/2011/ÚPV, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 10. 2011 o zamítnutí návrhu na zrušení kombinované ochranné známky č. 200731 ve znění „NATURAL PRODUCT HORSKÝ PRAMEN“, jehož majitelem v inkriminované době byla společnost HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o., se sídlem Opava, Vrchní 85/30. Napadená kombinovaná ochranná známka č. 200731 ve znění „NATURAL PRODUCT HORSKÝ PRAMEN“, byla přihlášena dne 26. 6. 1996 a do rejstříku ochranných známek zapsána dne 26. 5. 1997 pro majitele společnost HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o., se sídlem Opava, Vrchní 85/30, pro výrobky zařazené do třídy 32: stolní vody sycené a nesycené, s příchutěmi i bez nich; a do třídy 33: nízkoalkoholické míchané nápoje s použitím přírodní horské vody podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957. Navrhovatel – BERG QUELLE s.r.o. podal dne 15. 3. 2011 návrh na zrušení napadené kombinované ochranné známky podle § 31 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 13 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů, z důvodu, že předmětná ochranná známka nebyla v období pěti let před podáním návrhu pro zapsané výrobky užívána. Navrhovatel poukazoval na rozsudek Soudního dvora Evropské unie, (dále jen „SDEU“), ve věci C-40/01 Ansul BV v. Ajax Brandbeveiliging BV. Tento návrh na zrušení byl zamítnut rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 10. 2011, proti němuž podal navrhovatel dne 2. 12. 2011 rozklad, v němž namítal, že majitel napadené ochranné známky nijak nezpochybňuje skutečnost, že ochrannou známku neužíval, a to nejen v rozhodném období pěti let před podáním návrhu, ale v podstatě nikdy za celou dobu její existence. Neprojevil jakoukoliv snahu ochrannou známku užívat, přitom žádné důvody mu v tom od počátku nebránily. Úřad se nezabýval neužíváním napadené ochranné známky podle § 13 odst. 1 první věta zákona o ochranných známkách, přičemž majitel ochranné známky žádné důkazy prokazující jakékoliv užívání nedoložil. Nikdy nemohlo dojít ke zhojení neužívání napadené ochranné známky pět let po jejím zápisu. Navrhovatel namítal, že napadenou ochrannou známku nelze z objektivních důvodů užívat s ohledem na ustanovení § 6 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 275/2004 Sb., o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy, podle níž byly výrobky, pro které je přihlášena ve „třídě 32: stolní vody sycené a nesycené, s příchutěmi i bez nich“ podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb. Ode dne 1. 7. 2005 muselo být totiž označování balených vod uvedeno do souladu s předmětnou vyhláškou. Vydání uvedené vyhlášky byl také důvod předchozího majitele ochranné známky, aby požádal o zánik ochranné známky. Navrhovatel namítal, chybné provedené posouzení řádných důvodů neužívání napadené ochranné známky podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách a také nedostatečného zájmu majitele ochranné známky již od jejího zapsání skutečně užívat. Rozklad byl posléze rovněž zamítnut, a to žalobou napadeným rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 3. 2012, č. j. O-112474/D72947/2011/ÚPV. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že za období rozhodné pro posouzení užívání napadené ochranné známky se v souladu s ustanoveními § 13 odst. 1 a § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách a v souladu s dosavadní výkladovou praxí považuje období pěti let předcházejících podání návrhu na zrušení napadené ochranné známky. Návrh byl podán dne 15. 3. 2011, rozhodné období je tedy od 14. 3. 2006 do 14. 3. 2011. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uznal liberační důvody uváděné majitelem napadené ochranné známky s tím, že vycházel mj. z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2009, č. j. 5 Cm 88/2004-177, potvrzeného Vrchním soudem v Olomouci dne 21. října 2010, č. j. 4 Cmo 163/2010-236. Žalovaný konstatoval následující skutečnosti: 26. 5. 1997 – proveden zápis napadené ochranné známky do rejstříku ochranných známek pro majitele společnost HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o. 17. 2. 1999 – v rejstříku zaznamenán převod ochranné známky na společnost Jesenické prameny, s.r.o. 9. 11. 2001 - v rejstříku zaznamenán převod ochranné známky na společnost Jesenické prameny a. s. 12. 5. 2004 – společnost Jesenické prameny a. s. se vzdala práv k napadené ochranné známce a od tohoto data byla známka vedena v rejstříku ochranných známek jako zaniklá. 2. 11. 2009 – Krajský soud v Ostravě rozhodnul, že majitelem napadené ochranné známky je ode dne jejího zápisu do rejstříku ochranných známek společnost HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o. 21. 10. 2010 - Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, v jehož odůvodnění uvedeno, že smlouva o převodu napadené ochranné známky uzavřená mezi společnostmi HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o. a Jesenické prameny, s.r.o. byla neplatným právním úkonem. Neplatností trpěly i ostatní následně učiněné úkony, tj. převod napadené ochranné známky na společnost Jesenické prameny a. s. a její vzdání se práv k napadené ochranné známce. 23. 2. 2011 – Úřad obnovil v rejstříku ochranných známek platnost zápisu napadené ochranné známky s účinností od data jejího zápisu, tj. ode dne 26. 5. 1997, pro majitele HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o. Žalovaný tedy uznal shora uvedené skutečnosti jako liberační důvod tvrzený majitelem napadené ochranné známky. Ve svých závěrech se potom opřel o obsah rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (bod 7, str. 6 – 7), podle něhož společnost HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o., tj. přihlašovatel, napadenou ochrannou známku převedla na společnost Jesenické prameny, s.r.o., v rámci realizace vzájemné dohody o převzetí části majetku včetně napadené ochranné známky, výrobního programu a zaměstnanců druhou jmenovanou společností. Z těchto skutečností potom podle žalovaného nevyplývá, že by původní a zároveň aktuální majitel při převodu napadené ochranné známky sledoval spekulativní úmysly, jak tvrdil navrhovatel, nýbrž se jednalo o dohodnutou ekonomickou transakci. Žalovaný uzavřel s tím, že majitel napadené ochranné známky unesl důkazní břemeno a doložil, že existovaly řádné důvody ospravedlňující neužívání napadené ochranné známky v rozhodné době. Podle žalovaného se jednalo o důvody objektivní, tj. neexistenci práv k napadené ochranné známce, resp. k obrazovému a slovním prvkům, z nichž sestává, a z toho pramenící nemožnost napadenou ochrannou známku v rozhodné době užívat. Tyto důvody podle žalovaného nezpůsobil majitel, ale nastaly jako právní následek celé řady skutkových i právních okolností, které vyústily zánikem napadené ochranné známky. Dále se žalovaný ztotožnil s tvrzením majitele napadené ochranné známky, že úsilí, které majitel vynaložil k obnově vlastnického práva k napadené ochranné známce, bylo z hlediska časového i z hlediska intenzity zcela přiměřené existujícím okolnostem. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nezákonnosti. Namítal, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách. Namítal, že jako řádný liberační důvod nelze považovat neplatný převod napadené ochranné známky na jinou společnost. Uváděl, že jako liberační důvod lze označit pouze důvody vzniklé nezávisle na vůli majitele ochranné známky a odkazoval na rozhodnutí žalovaného ve věci ŠOBES O-122126. Žalobce namítal, že ode dne registrace napadené ochranné známky 26. 5. 1997 (15 let) majitel neprojevil jakoukoliv aktivní snahu své užívací právo k ochranné známce realizovat a nikdy nezačal známku řádně užívat. Žádné důvody mu v tom přitom od počátku nebránily. Žalobce namítal dále porušení svých procesních práv, a to nepřezkoumatelnost odůvodnění rozhodnutí, včetně nevypořádání rozkladových námitek. Namítal, že žalovaný zcela nedostatečně odůvodnil, proč považuje majitelem napadené ochranné známky předložené skutečnosti za ospravedlňující neužívání ochranné známky, když uvedl jen jejich výčet. Žalobce namítal rozpor zápisu napadené ochranné známky s ustanovením § 6 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 275/2004 Sb. vzhledem k tomu, že je ochranná známka zapsána pro výrobky, které již nelze v České republice prodávat, majitel z objektivních důvodů od 1. 7. 2004 nemohl užívat svou ochrannou známku pro výrobky zapsané ve třídě 32 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb. Vydání uvedené vyhlášky byl také důvod předchozího majitele ochranné známky, aby požádal o zánik ochranné známky. Pozdější rozšiřování seznamu výrobků a služeb je podle zákona o ochranných známkách nepřípustné. Namítal, že žalovaný se nedostatečně vyjádřil k rozporu zápisu napadené ochranné známky s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 275/2004 Sb. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 18. 6. 2012 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Původní osoba zúčastněná společnost HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o. ve svém vyjádření ze dne 18. 7. 2012, tedy ještě v době své existence, mj. uvedla, že napadená kombinovaná ochranná známka č. 200731 ve znění „NATURAL PRODUCT HORSKÝ PRAMEN“, nebyla užívána z řádných, resp. naprosto ospravedlnitelných důvodů ve smyslu § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, kdy byl oprávněný majitel nucen soudní cestou domáhat se svého vlastnického práva k napadené ochranné známce v období od roku 2004 do roku 2011. S napadenou ochrannou známkou nemohl fakticky a právně nakládat, protože v období od roku 2004 do roku 2011 byla ochranná známka navíc vedena v rejstříku ochranných známek jako zaniklá. Majitel nemohl činit žádné kroky k užívání známky, nebo ji třeba nabídnout k prodeji třetím osobám. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 31. 3. 2015 za účasti zástupců žalovaného a osoby zúčastněné, kteří při jednání setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. K následné výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního ze dne 13. 6. 2016 se účastníci nevyjádřili. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost rozsudkem ze dne 31. března 2015, č. j. 8 A 63/2012 – 77. Nicméně Nejvyšší správní soud vyhověl kasačním stížnostem žalovaného a osoby zúčastněné na řízení a svým rozsudkem ze dne 2. června 2016, č. j. 9 As 101/2015 – 53, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2015, č. j. 8 A 63/2012 – 77, zrušil a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v rozsudku, č. j. 9 As 101/2015 – 53 judikoval: „Přezkoumá-li krajský soud hmotněprávní námitky žalobce oprávněného k podání žaloby podle § 65 odst. 2 soudního řádu správního, zatíží své rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního], k čemuž je Nejvyšší správní soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 109 odst. 4 soudního řádu správního s). Ze správního spisu soud zjistil, že smlouva o převodu práv k napadené ochranné známce byla uzavřena v Havířově dne 11. 1. 1999 mezi společnostmi HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o. (poskytovatel) a Jesenické prameny, s.r.o. (nabyvatel) a podepsána Ing. R. Ř. za poskytovatele a M. S. za nabyvatele, a že v bodu I. smlouvy se uvádí, že poskytovatel je majitelem ochranné známky „HORSKÝ PRAMEN“, č. spisu O-112474, a nabyvatel si přeje získat práva k této ochranné známce pro všechny chráněné výrobky. V bodu II. smlouvy uvádí, že poskytovatel touto smlouvu převádí veškerá práva k této ochranné známce za úplatu, jejíž způsob výpočtu a platební podmínky jsou uvedeny v příloze č. 1 této smlouvy. V příloze č. 1 ke smlouvě o převodu práv k ochranné známce č. přihlášky 112474 se potom uvádí, že ochranná známka se převádí bezúplatně v souvislosti s převodem výrobního programu a převzetím zaměstnanců, v Havířově dne 11. 1. 1999, převzal Ing. J. B., patentový zástupce. Z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě soud ověřil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2003 sp. zn. 8 K 5/2000 byl prohlášen konkurs na majetek obchodní společnosti HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o. a ustanoven konkursní správce. Účinky konkursu nastaly dne 29. září 2003. Ze správního spisu soud zjistil, že je zde založena Zpráva věřitelům ze dne 18. 3. 2004, kterou adresovala správkyně konkursní podstaty Krajskému soudu v Ostravě k č. j. 8 K 5/2000. Ve Zprávě věřitelům“ mj. uvádí, že prověřila převod ochranné známky č. 200731 ve znění „NATURAL PRODUCT HORSKÝ PRAMEN“, která je nyní evidována na společnost Jesenické prameny Nová Pláň a.s. Tato ochranná známka byla převedena z úpadce na společnost Jesenické prameny s.r.o. smlouvou zaevidovanou u Úřadu průmyslového vlastnictví dne 21. 1. 1999. Návrh na prohlášení konkursu úpadce byl podán dne 24. 1. 2000 a usnesení Krajského soudu v Ostravě s návrhem na prohlášení konkursu bylo dlužníkovi doručeno dne 11. 9. 2000. Napadnutí neplatnosti tohoto převodu ve smyslu § 4a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, či odporovatelnost podle § 15 téhož zákona tedy není možné. Jedinou spornou věcí tedy je kupní cena, která odkazuje na přílohu. Po výzvě nabyvatele byla příloha správkyni předložena s tím, že převod byl uskutečněn bezúplatně, což je zavádějící, ovšem pro samotnou konkursní podstatu bez většího významu, neboť lhůty ve smyslu zákona uplynuly. Z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě soud ověřil, že dne 26. června 2014 došlo k výmazu společnosti HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o. z obchodního rejstříku, neboť Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 12. 2013, č. j. 8K 5/2000-300, které nabylo právní moci dne 1. 1. 2014, rozhodl o zrušení konkurzu z důvodu, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu. Ze správního spisu soud ověřil, že dne 14. 8. 2012 prodala správkyně konkursní podstaty napadenou kombinovanou ochrannou známku novému majiteli: I. P., bytem K. n. L., N.

584. Z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě soud ověřil, že rozhodnutím valné hromady společnosti BERG QUELLE, IČ: 45193851, dne 7. 12. 2015 byla společnost ke dni 1. 1. 2016 zrušena s likvidací a jmenován likvidátor. Podle § 13 odst. 1 zákona o ochranných známkách pokud do 5 let od zápisu nezačal vlastník ochrannou známku řádně užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo přerušeno nejméně na nepřetržitou dobu 5 let, podléhá ochranná známka následkům uvedeným v tomto zákoně (§ 14 a 31), ledaže pro neužívání existují řádné důvody. Podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách Úřad zruší ochrannou známku v řízení zahájeném na návrh třetí osoby, jestliže ochranná známka nebyla po nepřetržitou dobu 5 let řádně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, a pro neužívání neexistují řádné důvody; k užívání, které bylo zahájeno, popřípadě, v němž bylo pokračováno po pětiletém neužívání ochranné známky ve lhůtě 3 měsíců před podáním návrhu, se nepřihlíží, pokud přípravy pro započetí užívání nebo pokračování v užívání nastaly až poté, co se vlastník dozvěděl o tom, že by mohl být podán návrh na zrušení ochranné známky, Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. listopadu 2005, č. j. 7 A 73/2000-100: „I. V řízení o výmazu ochranné známky podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, nelze přímo prokazovat to, co se nestalo či neděje (že známka užívána není); řízení je nutno vést tak, že správní orgán k návrhu majitele napadené známky provede navržené důkazy o tom, že známka užívána byla. Zdaří-li se takový důkaz, je popřena hypotéza normy a známka nebude vymazána. Nezdaří-li se - a nejsou-li tu jiné důkazy správnímu orgánu známé, které by bylo možno provést - nese majitel napadené známky procesní odpovědnost za to, že správní orgán neměl možnost učinit zjištění svědčící pro zachování známky, a známka bude vymazána, ledaže majitel známky její neužívání řádně zdůvodní. II. Podmínkou prokázání oprávněného užívání ochranné známky třetí osobou na základě smlouvy v řízení o výmazu ochranné známky podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, nebyl zápis licenční smlouvy do rejstříku ochranných známek.“ V inkriminované věci je nesporné, že napadená kombinovaná ochranná známka před podáním návrhu na její zrušení podle § 31 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 13 odst. 1 zákona o ochranných známkách nebyla nikdy užívána. Předmětem soudního přezkumu v předcházejícím řízení byly liberační důvody, které ve správním řízení uváděl majitel napadené kombinované ochranné známky č. 200731 ve znění „NATURAL PRODUCT HORSKÝ PRAMEN“, jimž žalovaný přisvědčil, a které žalobce v podané žalobě napadnul. Městský soud v Praze s ohledem na shora uvedené zjištěné skutečnosti se předchozím rozsudku neztotožnil se závěrem, k němuž dospěl Úřad průmyslového vlastnictví v rozhodnutí vydaném v prvním stupni, tak i v rozhodnutí vydaném v řízení o rozkladu s tím, že napadená ochranná známka nebyla užívána po nepřetržitou dobu 5 let řádně pro výrobky, pro které byla zapsána a ovšem s tím, že pro toto neužívání neexistovaly řádné důvody. Ze všech písemností, které jsou obsaženy ve správním spise, nebylo lze dovodit, že by majiteli napadené kombinované ochranné známky č. 200731 ve znění „NATURAL PRODUCT HORSKÝ PRAMEN“ svědčily řádné důvody proto, proč tuto ochrannou známku nepoužíval ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona o ochranných známkách. V inkriminované věci tak nebylo lze považovat jednání původního majitele napadené ochranné známky za řádný důvod pro její neužívání. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 9 As 101/2015 – 53 dospěl k závěru, že Městský soud v Praze nebyl oprávněn žalobu projednat s ohledem na postavení žalobce v rozsahu ustanovení § 65 odst. 1 soudního řádu správního, neboť žalobce v žalobě netvrdil, že by napadené rozhodnutí žalovaného zakládalo, měnilo, rušilo nebo závazně určovalo jeho práva nebo povinnosti. To, že mu napadené rozhodnutí brání v užívání a registraci označení shodného s napadenou ochrannou známkou, uváděl až ve vyjádření ke kasační stížnosti. Pak šlo tedy o důvod, který není podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního přípustný, neboť mu nic nebránilo uplatnit tuto argumentaci již v řízení před Městským soudem v Praze. Žalobce byl nicméně účastníkem řízení před žalovaným, a byl proto oprávněn podat žalobu podle § 65 odst. 2 soudního řádu správního. Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobce se v žalobě neomezil pouze na hmotněprávní námitky, ale vznesl i námitky týkající se jeho procesních práv, konkrétně na přezkoumatelné odůvodnění rozhodnutí, včetně vypořádání námitek žalobce. První taková námitka spočívala v tom, že žalovaný zcela nedostatečně odůvodnil, proč považuje vlastníkem předložené skutečnosti za ospravedlňující neužívání ochranné známky, když uvedl jen jejich výčet. Dále namítal, že žalovaný se nedostatečně vyjádřil k rozporu zápisu napadené ochranné známky s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 275/2004 Sb. Tyto námitky tedy přípustné byly. Pokud jde o žalobní námitku nedostatečného vypořádání se rozkladových námitek žalobce, musel soud této námitce přisvědčit. V napadeném správním rozhodnutí soud zjistil a ověřil, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí obsah rozkladu nejprve obšírně ocitoval, s jeho argumenty se však nedostatečně věcně, konkrétně a srozumitelně nevypořádal První taková námitka spočívala v tom, že žalovaný zcela nedostatečně odůvodnil, proč považuje majitelem předložené skutečnosti za ospravedlňující neužívání ochranné známky, když uvedl jen jejich výčet. Důvodnosti této námitky musel soud přisvědčit. Žalovaný totiž v napadeném rozhodnutí na str. 9 a násl. sice uvedl, z jakých zdrojů čerpal údaje, z jaké skutečnosti zjistil z uvedených zdrojů. Poté citoval ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu a konstatoval, že majitel jako řádné (liberační) důvody pro neužívání napadené ochranné známky uvedl, že jako první majitel ochrannou známku převedl na společnost Jesenické prameny s.r.o. a ta ji převedla na Jesenické prameny a.s., která se pak práv k ní vzdala. Z toho majitel usuzuje na spekulativnost převodu v tom smyslu, že napadená ochranná známka, která byla nejstarší ochrannou známkou s prvky „HORSKÝ“ a „PRAMEN“ ve svém znění a s grafickým logem pramene, měla v podstatě blokovat přihlášky dalších ochranných známek do doby, než si nový majitel přihlásí odvozené ochranné známky, poté měla být zrušena. Dále majitel uvedl, že jakmile se dozvěděl o vzdání se práv k napadené ochranné známce jejím posledním majitelem, podal žalobu na určení vlastnických práv k ní a napadl neplatnost od počátku její převod na společnost Jesenické prameny s.r.o. na základě soudních rozhodnutí dne 23. 2. 2011 Úřad průmyslového vlastnictví v rejstříku obnovil platnost zápisu napadené ochranné známky s účinností od data jejího zápisu, tj. od 26. 5. 1997, pro HORSKÝ PRAMEN s.r.o. K tomu žalovaný dále uvedl, že v předložených důkazech je patrné, že tvrzení majitele odpovídají skutečnosti, že společnost Jesenické prameny a. s. dne 12. 5. 2004 se napadené ochranné známky vzdala. Dále, že dne 2. 11. 2004 podal současný majitel určovací žalobu u Krajského soudu v Ostravě, a že tuto dobu lze považovat za adekvátní časový úsek pro seznámení se s relevantní skutečností, shromáždění a vyhodnocení důkazů, vyhledání nebo spojení se s právním zástupcem a vyhotovení žaloby. Žalovaný tedy zcela převzal tvrzení tehdejšího majitele napadené ochranné známky a závěry Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, aniž by je doplnil vlastním hodnocením. Nelze přitom přehlédnout, že oba soudy rozhodovaly o jiné věci, a to pouze o platnosti smlouvy o převodu práv k napadené ochranné známce uzavřené v Havířově dne 11. 1. 1999 mezi společnostmi HORSKÝ PRAMEN spol. s r.o. (poskytovatel) a Jesenické prameny, s.r.o. (nabyvatel) a podepsané Ing. R. Ř. za poskytovatele a M. S. za nabyvatele. Z žalobou napadeného rozhodnutí dále rovněž vyplývá, že se žalovaný vůbec nezabýval rozkladovou námitkou, že majitel napadené ochranné známky ji nikdy za celou dobu její existence neužíval a nijak nezpochybnil tuto skutečnost. Žalovaný se nezabýval neužíváním napadené ochranné známky podle § 13 odst. 1 zákona o ochranných známkách, že tedy nikdy nemohlo dojít ke zhojení neužívání napadené ochranné známky pět let po jejím zápisu. Namítané ustanovení § 13 odst. 1 zákona o ochranných známkách expressis verbis stanoví, pokud do 5 let od zápisu nezačal vlastník ochrannou známku řádně užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo přerušeno nejméně na nepřetržitou dobu 5 let, podléhá ochranná známka následkům uvedeným v tomto zákoně (§ 14 a 31), ledaže pro neužívání existují řádné důvody. Žalovaný stejně jako správní orgán prvního stupně se však touto skutečností vůbec nezabýval a žalovaný navíc v napadeném rozhodnutí na str. 8 uvedl, že za rozhodné období považuje dobu od 14. 3. 2006 do 14. 3. 2011. Tedy v rozporu s citovaným ustanovením podle § 13 odst. 1 zákona o ochranných známkách se žalovaný rozhodnul vědomě období pěti let od zápisu napadené ochranné známky nehodnotit. Napadená kombinovaná ochranná známka č. 200731 ve znění „NATURAL PRODUCT HORSKÝ PRAMEN“ byla přitom do rejstříku ochranných známek zapsána dne 26. 5. 1997 s právem přednosti ode dne 26. 6. 1996. Žalovaný se skutečně nesprávně zabýval pouze obdobím posledních pěti let před podáním návrhu. Nevzal v úvahu, že od registrace ochranné známky dne 26. 5. 1997 neprojevil majitel napadené ochranné známky jakoukoliv aktivní snahu své užívací právo k ochranné známce realizovat a nikdy nezačal ochrannou známku řádně užívat. Žalovaný se rovněž nezabýval námitkou, že majitel mohl napadenou ochrannou známku užívat alespoň jako nezapsané označení nebo k jejímu užívání získat licenci, pokud by si přál označení užívat. Odmítnutí této námitky žalovaným s ohledem na údajná práva jiných majitelů ochranných známek s prvky „HORSKÝ“ a „PRAMEN“ v jejich znění, která by údajně mohla být porušena s údajným slabým postavením uživatele nezapsaného označení, musel soud považovat za spekulativní tvrzení nijak nedoložené. Žalovaný správní orgán tímto svým postupem, kdy opomenul citovanou rozkladovou námitku, dále zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelnosti Pokud žalobce namítal, že žalovaný se nedostatečně vyjádřil k rozporu zápisu napadené ochranné známky s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 275/2004 Sb., musel soud konstatovat, že i této námitce je nutno přisvědčit. Na str. 13 napadeného rozhodnutí se sice žalovaný poměrně rozsáhle k této námitce vyjádřil, když uvedl, že namítaná vyhláška zavedla pojem „pramenitá voda“ a zrušila pojem „stolové/stolní vody“, přičemž napadená ochranná známka je zapsána právě pro tyto výrobky. Uvedl, že z hlediska pojmového vycházejí seznamy definic z Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957. Obsahová náplň výrobků a služeb, jejich složení, kvalita nebo jiné vlastnosti však nejsou sledovanou kategorií známkového práva. Proto v zvláštním zákoně, tj. zákoně o ochranných známkách, ani v obecném zákoně, tj. správním řádu, neexistuje ustanovení, které by stanovovalo korelaci názvů jednotlivých položek seznamů výrobků a služeb a jejich obsahového vymezení stanoveného právním předpisem konkrétního odvětví. Vzhledem k tomu existence nebo změna právního předpisu jakéhokoliv hospodářského odvětví, vymezující obsahovou náplň, kvalitu a jiné vlastnosti konkrétních výrobků, nemohou mít vliv na platnost napadené ochranné známky. Změna citované vyhlášky Ministerstva zdravotnictví neměla představovat ani rozpor s ustanovením § 4 písm. l) zákona o ochranných známkách, když podle tohoto ustanovení je v rámci formálního přezkumu prověřována zápisná způsobilost každé přihlášky ochranné známky s ohledem na její znění nebo vyobrazení, nikoliv ve vztahu k přihlášenému seznamu výrobků a služeb. Městský soud v Praze nemohl považovat takovýto způsob vypořádání rozkladové námitky za plně dostatečné a srozumitelné, zvláště když vydání uvedené vyhlášky mělo být důvodem předchozího majitele ochranné známky, aby požádal o zánik ochranné známky. Pozdější rozšiřování seznamu výrobků a služeb je podle zákona o ochranných známkách nepřípustné. Způsob, jakým se žalovaný vypořádal k namítaným rozporům mezi zápisem napadené ochranné známky a vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 275/2004 Sb., nelze považovat za dostatečně srozumitelný. Městský soud v Praze byl při svém rozhodování v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem (§ 110 odst. 3 soudního řádu správního), a proto ve věci rozhodl tak, že žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle ustanovení § 78 odst. 5 soudního řádu správního právním názorem, kterým vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaný správní orgán vázán. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci plný úspěch. Výši náhrady potom určil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to tak, že 3.000 Kč činily náklady na uhrazení soudního poplatku z žaloby, dále náklady právního zastoupení za dva úkony právní pomoci podle § 9 odst. 3 á 2.100 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, a 2x režijní paušál podle § 13 odst. 3 á 300 Kč, dále potom jeden úkon podle nové právní úpravy od 1. 1. 2013, tj. 1x vyjádření ke kasační stížnosti á 3.100 Kč, a 1x režijní paušál á 300 Kč, tedy celkem 12.922 Kč, včetně DPH ve výši 21%. Rozhodnutí o nepřiznání náhradě nákladů řízení osobě zúčastněné soud opřel o ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V inkriminované věci soud jí žádné povinnosti neuložil a důvody zvláštního zřetele hodných nebyly shledány.

Poučení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.