8 A 63/2013 - 46

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: a) OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s.r.o., IČ: 607 04 438, se sídlem Slušovice, Padělky 545, b) Ing. J. O., nar. X., bytem S., P. 545, oba zastoupeni Mgr. Janem Pechmanem, advokátem v Praze 1, Politických vězňů 1272/21, proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 3. 2013, č. j. RVDA-65/2013, Takto:

Výrok

I. Věci žalob a) žalobce OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s.r.o., IČ: 607 04 438, a b) žalobce Ing. J. O. proti rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem ze dne 26. 3. 2013, č. j. RVDA- 65/2013, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 62/2013 a 8 A 63/2013 se spojují ke společnému projednání a nadále budou projednávány pod sp. zn. 8 A 63/2013.

II. Rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem ze dne 26. 3. 2013, č. j. RVDA-65/2013, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24.456 Kč k rukám zástupce Mgr. Jana Pechmana, advokáta, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobci se včas podanou žalobou dne 25. 4. 2013 domáhali u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem ze dne 26. 3. 2013, č. j. RVDA-65/2013, kterým bylo § 38 odst. 2 písm. d), j) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění předpisů pozdějších, zamítnuto jejich odvolání a současně potvrzeno rozhodnutí Kárné komise Komory auditorů České republiky, č. j. 2471/DK14/2012/CÍ, ze dne 3. 12. 2012, za účasti Dozorčí komise Komory auditorů České republiky. Rozhodnutím Kárné komise Komory auditorů ze dne 3. 12. 2012 bylo rozhodnuto takto: A:

1. Ing, J. O. byl shledán vinným tím, že nevedl dostatečný spis auditora a nepostupovat v souladu s Mezinárodními auditorskými standardy, (dále jen „ISA“), a s auditorskými“ standardy a směrnicemi vydanými Komorou auditorů České republiky (dále i »KA ČR”), a to konkrétně u kontrolovaných spisů klientů SYNOT W, a.s., IČ: 255488S2 - povinný audit účetní závěrky za rok 2010 (dále i SYNOT) a JAFRA shoecomponents s. r. o., IČ: 48910171 - povinný audit účetní závěrky za rok 2010 (dále i JAFRA), Kontrolované spisy nesplňovaly požadavky ISA 230 na vypracování dokumentace k auditu, neboť dle ISA 230,5 má spis obsahovat dostatečné a přiměřené záznamy o skutečnostech, které tvoři východisko zprávy auditora a důkazy o tom, že byl audit proveden v souladu s ISA. Konkrétní nedostatky pak byly prokazatelně shledány v souvislosti s aplikací - ISA 240, pokud Jde o posouzení rizika možného podvodu, komunikaci s vedením společností o rizicích podvodů a o zjištěných podvodech, včetně rizika obcházení kontrol vedením společnosti; - ISA 250, pokud jde o seznámení se kárné obviněného auditora s právními předpisy, které se vztahuji na účetní jednotku a na odvětví nebo sektor, ve kterém tato účetní jednotka působí (ISA 250,10 -29 a násl.); - ISA 300, pokud jde o vypracování strategického a prováděcího plánu auditu (ISA 300.7-12.); - ISA 315, pokud jde o doložení postupů provedených kárné obviněným auditorem k seznámení se s účetní jednotkou, jejím vnitřním kontrolním systémem (ISA 315.12, a násl.) a informačním systémem (ISA 315.18 a násl.); - ISA 320, pokud jde o stanovení významností (ISA 320.10 a násl.); - ISA 330 a 530, pokud jde o doložení popisu způsobu provádění testů věcné správností (ISA 330.18, 28 - 30), způsobu výběru vzorků (ISA 530.6 - II) a hodnocení výsledků provedených testů (ISA 530.15); - ISA 330, pokud jde o posouzení, zda celková prezentace účetní závěrky je v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví (ISA 330.24); - ISA 501.4 a následující, pokud jde o dokumentaci procedur, které by umožnily získat dostatečné a vhodné důkazní informace o stavu a existenci zásob, a to u klienta JAFRA; - ISA 501.9 a následující, pokud jde o prokázání předepsaných auditorských postupů souvisejících se soudními spory a nároky; - ISA 505, pokud jde o využití externích konfirmaci při ověřování účtů klientů; - ISA 520 a 315, pokud jde o doložení použití analytických postupů dle ISA 520.3 a ISA 315.6b pro vyhodnocení rizik při seznamování auditora s účetní jednotkou, jejím prostředím a při celkové prověrce na konci auditu; - ISA 230, 320 a 450, pokud jde o doložení procesu sumarizace zjištěných nesprávností a jejich vyhodnocení, včetně celkového vyhodnocení auditu 230.8, ISA 320.5, ISA 450.10-11); - ISA 540, pokud jde o provedení testů na účetní odhady, zejména pak posouzení přiměřenosti těchto odhadů a případné určení významné (materiální) nesprávnosti (ISA 540.23); - ISA 560, pokud jde o ověření událostí po datu účetní závěrky; - ISA 570, pokud jde o ověření předpokladu nepřetržitého trvání účetní jednotky; - ISA 580, pokud jde o nutné náležitosti Prohlášení vedení účetní jednotky (ISA 580.9, 20), a tou klienta JAFRA; - ISA 720 a AS číslo 56, pokud jde o doložení skutečnosti, že auditor upozornil klienta JAFRA na povinnost zpracovat výroční zprávu a zprávu o vztazích mezi propojenými osobami; - AS číslo 56, pokud jde o získání prohlášení odpovědné strany (AS č. 56.13) ke Zprávě auditora o ověření zprávy o vztazích mezi propojenými osobami vydané klientem SYNOT. V kontrolovaných spisech nebyly dokumentovány skutečnosti, které podporuji výrok, resp. závěr auditora. Výrok auditora nebyl ze spisu přezkoumatelný. Kárné obviněný proto výše popsaným a konkretizovaným jednáním při provádění auditorské Činnosti podle ustanoveni § 2 písm. b) zákona o auditorech zaviněně porušil ustanovení § 18 a § 21 odst. 1 písm. b) zákona o auditorech.

2. Kárná komise Komory auditorů ČR ukládá kárně obviněnému auditorovi Ing, J. O. podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. c) zákona o auditorech kárné opatření, a to pokutu ve výši 150.000 Kč (slovy: sto padesát tisíc korun českých).

3. Kárně obviněný auditor Ing. J. O. je povinen podle § 18 odst. 6 Kárného řádu KA ČR ve spojení s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000 Kč (slovy: tisíc korun českých). Pokuta je společně s paušální částkou nákladů řízeni splatná na účet KA ČR č. 87039-011/0100 ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Variabilní symbol 100066. B:

1. Auditorská společnost OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s. r. o., byla shledána vinnou tím, že ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o auditorech nezabránila protiprávnímu jednání kárně obviněného statutárního auditora Ing. J. O., tak jak je toto jednání v podrobnostech popsáno a individualizováno ve výrokové části A, bod 1. tohoto rozhodnutí.

2. Auditorská společnost OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s. r. o., byla shledána vinnou tím, že nezpracovala interní směrnici pro řízení kvality dle standardu ISQC L Tím zaviněně porušila své povinnosti dle § 18 a § 21 odst. 1 písm. b) zákona o auditorech.

3. Auditorská společnost OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s. r. o., byla shledána vinnou tím, že ve stanovené 15 denní lhůtě počítané ode dne doručení (30. 3. 2012) nevrátila zpět na Komoru auditorů České republiky podepsanou Zprávu o kontrolní činnosti. Tím zaviněně porušila své povinnosti dle § 21 odst. 1 písm. a) zákona o auditorech a dále § 10 odst. 2 písm. e) Dozorčího řádu KA CK ve spojení s § 13 odst. 4 téhož předpisu.

4. Kárná komise Komory auditorů ČK jako oprávněný orgán podle § 26 zákona o auditorech ukládá auditorské společnosti OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s. r. o., podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o auditorech kárné opatření, a to veřejné napomenutí.” V odůvodnění rozhodnutí ze dne 3. prosince 2012, č. j. 2471/DKl4/2012/Ci, napadeného odvoláním účastníků řízení, tj. statutárním auditorem Ing. J. O., nar. X, a auditorskou společností OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s.r.o., IČ 60704438 se uvádí, že kárné řízení bylo zahájeno dne 12. 6. 2012 doručením návrhu dozorčí komise Komory auditorů ČR podle § 26 odst. 1 zákona o auditorech, a to na základě výsledků provedené kontroly kvality u kárně obviněného auditora, resp. auditorské společnosti ze dne 8. 3. 2012 na adrese B. 5565, Z. Z výsledků kontroly mělo vyplynout podezření ze závažného a v některých případech opakovaného porušení povinností auditora dle ustanovení § 18 a 21 zákona o auditorech, ke kterému mělo dojít tím, že kárně obviněný statutární auditor nevedl dostatečný spis auditora - nepostupoval v souladu s Mezinárodními auditorskými standardy a s auditorskými standardy a směrnicemi vydanými Komorou auditorů ČR, konkrétně v kontrolovaných spisech u klientů SYNOT W, a.s., IČ: 25548832 - povinný audit účetní závěrky za rok 2010, JAFRA shoecomponents s.r.o., IČ: 48910171 - povinný audit účetní závěrky za rok 2010. Z návrhu na zahájení řízení potom vyplývá, že předchozí kontrola byla u kárně obviněného provedena dne 24. 8. 2009. Vzhledem k tomu, že při této kontrole byly zjištěny zásadní nedostatky, rozhodla dozorčí komise o provedení následné kontroly ve zkráceném termínu. Žalovaná Rada převzala do svého rozhodnutí nejen celý výrok rozhodnutí Kárné komise, nýbrž i jeho odůvodnění. Konstatovala, že ze závěrů Kárné komise pak vyplývá často opakované pochybení auditora (zejména), že: „Z kontrolovaných spisů nebylo zřejmé, jak auditor postupoval v případě uplatnění ISA 240, a to v oblastech posuzování rizika podvodu, komunikace s vedením společnosti o rizicích podvodů a identifikovaných podvodech a řešení rizika obcházení kontrol vedením. Ze spisu proto nebyly přezkoumatelné auditorské procedury dle ISA 240.10-47. V kontrolovaných spisech byla založena pouze velmi stručná dokumentace prokazující znalost účetní jednotky a jejího vnitřního kontrolního systému. V případech, kdy bylo v obou kontrolovaných spisech vyhodnocení vnitřního kontrolního systému či účetního systému provedeno odpovědí ANO - NE na otázky souvisejících formulářů, byly závěry auditora pro neexistenci dalších podpůrných materiálů či podrobných popisů nepřezkoumatelné. Kárně obviněný tak nedostál požadavkům ISA 315.11-21. Auditor doložil činnosti spojené s plánováním auditu v obou kontrolovaných spisech zcela identickým Plánem auditu účetního období 2010. ačkoliv lze logicky očekávat, že povaha a rozsah plánování se v závislosti na velikosti a složitosti účetních jednotek budou lišit, v kontrolovaných spisech nebylo doloženo, že auditor získal přehled o všech právních předpisech vztahujících se na účetní jednotku a na odvětví nebo sektor, ve kterém účetní jednotka působí. Tím porušil ustanovení ISA 250.10 - 29. V kontrolovaných spisech nebylo doloženo, že auditor pro vyhodnocení rizik při svém seznamování s účetní jednotkou a jejím prostředím a pH celkové prověrce na konci auditu použil analytické postupy předepsané dle ISA 520.3 a ISA 315.6b. V obou kontrolovaných spisech byla stanovena významnost (materialita) pouze formou plánovací hladiny významnosti. Dle ISA 320 je auditor povinen určit významnost jak pro účetní jednotku jako celek (ISA 320.10), tak i prováděcí významnost na nižší úrovni, aby snížil pravděpodobnost, že úhrn neopravených nebo nezjištěných nesprávností překročí významnost (materialitu) pro účetní závěrku jako celek (ISA 320.11). Z dokumentace spisů kontrolovaných společností nebylo možné zjistit, jak konkrétně byly provedeny testy věcné správnosti. Ve spisech nebyl doložen popis způsobu testování (ISA 330.18, ISA 330.28 - 30), ani způsob výběru vzorků (ISA 530.6 - 11). Průkazně doloženo nebylo ani hodnocení výsledků testů (ISA 530.14 - 15). V kontrolovaných spisech nebyl doložen proces sumarizace zjištěných nesprávností a jejich vyhodnocení, včetně celkového vyhodnocení auditu, tak jak je stanoveno v ISA 230.8, ISA 320.5, ISA 450.10 - 11. Auditor byl přitom do dokumentace auditu povinen uvést veškeré nesprávnosti shromážděné během auditu, včetně informace, zda tyto byly i opraveny a případně, zda neopravené nesprávnosti byly významné (materiální), a to jednotlivě nebo v součtu (ISA 450.15). Ve spisu klienta JAFRA auditor nezdokumentoval procedury, které by mu umožnily získat dostatečné a vhodné důkazní informace o existenci a stavu zásob. Spis neobsahoval důkazní informace, zda auditor byl účasten při fyzické inventuře, či zda zvolil jiné alternativní postupy k získání dostatečných a vhodných důkazních informací o fyzické existenci a stavu zásob (ISA 501.4 - 7). V obou kontrolovaných spisech pak nebyla založena komunikace s právníky či jinými odpovědnými osobami ohledně soudních sporů. Nebyly zdokumentovány ani jiné auditorské postupy, které by umožnily relevantně identifikovat soudní spory, případně jiné nároky, jež se účetní jednotky týkají (ISA 501.9 -11). Kárně obviněný v kontrolovaných spisech neměl doloženy postupy a procedury související s ověřením stavu pohledávek a závazků. V kontrolovaných spisech chyběla dokumentace o tom, zda auditor získal dostatek důkazních informací týkajících se účetních odhadů, zda posoudil jejich přiměřenost a případně určil významné (materiální) nesprávnosti (ISA 540.23). V kontrolovaných spisech nebylo doloženo, jaké auditor provedl postupy související s událostmi, které nastaly po datu účetní závěrky (ISA 560) a s posouzením předpokladu nepřetržitého trvání účetní jednotky (ISA 570). U obou společností se omezuje na konstatování, že schopnosti účetních jednotek pokračovat ve svých aktivitách jsou bez problému, není nicméně zřejmé, na základě jakých informací tak rozhodl. Ve spisu ke klientovi JAFRA nebylo v den kontroly k dispozici Prohlášení vedení účetní jednotky k auditu. Ačkoliv obě kontrolované společnosti byly povinny sestavit účetní závěrku v plném rozsahu, ani jedna z nich neúčtovala o odložené dani. Ve spisech auditora bylo přitom uvedeno, že účetní a daňové odpisy se nerovnají, tj. minimálně z tohoto důvodu existovaly přechodné rozdíly. Auditor ve spisech neměl zdokumentován vlastní výpočet odložené daně, dle kterého by bylo možno přezkoumat, zda u účetní jednotky porušením § 59 odst. 5 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, nedošlo k významné (materiální) nesprávnosti na úrovni účetní závěrky (ISA 330.24). Společnosti JAFRA auditor neověřil výroční zprávu a zprávu o vztazích mezi propojenými osobami (ISA 720, AS č. 56), protože společnost tyto zprávy nezpracovala. Ve spise však nebylo zdokumentováno, že by auditor klienta na tuto povinnost, včetně možných sankcí z jejího nesplnění plynoucích, upozornil a žádal nápravu. Ke Zprávě auditora o ověření zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, která byla vydána klientovi SYNOT, auditor nezískal prohlášení odpovědné strany (AS č. 56.13) Auditorská společnost nezpracovala interní směrnici pro řízení kvality, ale pouze písemně stanovila Zásady a postupy vedoucí k dodržení etických požadavků. Ostatní postupy ohledně řízení kvality, kde by bylo popsáno, jaká přijala opatření a zavedla postupy dle standardu ISQC 1 a ISA 220, stanoveny neměla. Auditorská společnost ve stanovené lhůtě nevrátila podepsanou Zprávu o kontrolní činnosti ani se k ní nevyjádřila, a to přes to, že průvodní dopis obsahoval v souladu s Dozorčím řádem poučení o tom, že proti obsahu Zprávy lze podat námitky ve lhůtě do 15 dnů od jejího doručení a informaci, že ve stejné lhůtě je třeba podepsaný výtisk č. 2 zaslat zpět na Komoru auditorů. Tím porušila ustanovení § 10 odst. 2, písm. e) a § 13 odst. 4 Dozorčího řádu Komory auditorů ČR.“ Při vypořádání odvolacích námitek žalovaná Rada konstatovala, že „rozhodnutí Kárné komise č. j. 2471/DK 14/2012/Ci bylo doručeno Ing. J. O. dne 16. 12. 2012, a to s využitím fikce doručení. Auditorské společnosti bylo doručeno do datové schránky (ID 45r6wcr) dne 14. 12. 2012, taktéž fikcí. Pokud nesprávnost doručení zásilky namítá kárně obviněný auditor, který je zároveň jediným jednatelem a většinovým vlastníkem kárně obviněné společnosti je jeho námitka přinejmenším absurdní. Formálně i obsahově totožné rozhodnutí (č. j. 247 l/DKl 4/2012/Ci ze dne 05. 11. 2012) bylo doručeno řádně též do datové schránky kárně obviněné auditorské společnosti, v níž je kárně obviněný jednatelem. Je proto nadevše zřejmé, že se kárně obviněnému nabízela velmi snadná cesta, jak se s předmětným rozhodnutím seznámit a nepochybně se s ním i touto formou seznámil.“ Žalovaná námitku nepravdivých údajů v rozhodnutí Kárné komory č. j.: 2471/DK 14/2012/CÍ, kdy je uváděno, že komora ve věci kontroly a následného správního řízení komunikovala s auditorem ing. J. O. shledala nedůvodnou, neboť se jedná o shodnou osobu (jednatele společnosti a kárně obviněného auditora). Nedůvodnou shledala i námitku lživých tvrzení, tvrzené šikany kárně obviněných, neodbornosti osob provádějících kontrolu kvality, jejich tvrzeného napojení na konkurenci, účelovosti rozhodnutí, jeho důkazního nedoložení i bezobsažnosti rozhodnutí. Podle žalované se jedná o ničím nepodložené a nemístné invektivy, ke kterým se správnímu orgánu snad ani nepřísluší vyjadřovat. Námitka nesprávnosti určení výše sankce nebyla rovněž shledána důvodnou, když Kárná komise se zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádala s důvody uložení sankcí i jejich výše a vzhledem ke správnosti materie rozhodnutí je pak výše uložených sankcí zcela adekvátní. Výše uložené sankce i její druh je zcela na správním uvážení orgánu rozhodujícího o sankci. Udělená sankce byla a je Komisí řádně odůvodněna a je vydána na základě komplexního správního uvážení. Žalobci se svými podáními domáhali zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu nerespektování charakteru a zásad správního trestání. Žalobci namítali, že Zpráva o výsledku kontrolní činnosti ze dne 27. 3. 2012, č. j. 604/2012 k RPKK2012/033, nesplňuje náležitosti dle § 24 odst. 9 zákona o auditorech, když neobsahuje doporučení a lhůtu k nápravě zjištěných nedostatků a zároveň nebyla ve smyslu tohoto ustanovení s auditorem řádně projednána, neobsahuje ani dostatečně konkretizované a odůvodněné tvrzené porušení příslušných standardů, když se jedná pouze o jejich výčet Žalobci namítali nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které jejich odvolací argumentaci zcela opomíjí, ač je z hlediska zákonnosti prvostupňového rozhodnutí zcela zásadní, neboť Kontrolní zpráva je jediným důkazem, na kterém Kárná komise svoje rozhodnutí založila. Žalobci se dovolávali rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 7/2006-76. Žalobce b) namítal, že napadené rozhodnutí mu dosud nebylo řádně doručeno, a že jím byl nezákonně zkrácen na svých právech. Uváděl, že marně žalovanou Radu i Kárnou komisi opakovaně informoval, že trvá na tom, aby ve smyslu § 23 správního řádu byla oznámená zásilka po uplynutí úložní doby vhozena do jeho domovní schránky. Odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 53/2011-77. Kárná komise i žalovaná Rada měly porušit i ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, když žalobce neměl možnost vyjádřit se k podkladům pro prvostupňové i napadené rozhodnutí před jejich vydáním. Žalobci namítali, že uložená sankce je nezákonná, že chybí jakákoliv úvaha správního orgánu přezkoumatelným způsobem aplikující kritéria ustanovení § 25 odst. 6 zákona o auditorech, tj. při ukládání kárného opatření přihlížet k závažnosti protiprávního jednání, způsobu jeho spáchání, jeho následkům, a okolnostem, za nichž bylo spácháno. Žalobci se dovolávali rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 207/2005-55, 4 As 64/2005-59, 4 As 51/2007-68. Žalovaná Rada ve svém vyjádření ze dne 7. 6. 2013 navrhnula žaloby zamítnout s tím, že podané žaloby poukazují na spousty „formálních" skutečností a za použití účelově „vyselektované" judikatury se snaží navodit dojem porušování práv žalobce a též, dle názoru žalovaného, „zamlžit" podstatu věci, kterou jsou závažné a opakované porušení povinností auditora při jeho činnosti. Služba povinného auditu účetní závěrky je službou vykonávanou ve veřejném zájmu, to je základní výchozí bod posuzování práce každého auditora. Pokud auditor nepostupuje v souladu s příslušnými legislativními předpisy, jeho závěry nemusejí být vždy správné a ve svém důsledku mohou „podrývat" i důvěr v celý auditorský stav, auditorské služby jako takové a znevažovat tak práci jeho kolegů. Na činnost auditorů nutno pohlížet tím nejpřísnějším „metrem", kárné postihování auditorů za jejich prohřešky (natož pak opakované) musí být nikoli symbolické. Žalobci ve své replice ze dne 7. 7. 2013 znovu uváděli, že žalovaná správní orgán nerozlišuje mezi fyzickou osobou ing. J. O. a společností OPRAVIL a spol., když jde o dva samostatné případy, které je nutno posuzovat samostatně. Jak Komora auditorů ČR, tak žalovaná Rada účelově zasílají korespondenci, která se týká ing. J. O., fyzické osoby, na společnost a naopak. Žalobci uváděli, že tato řízení byla zahájena v reakci na zájem pana O. a společnosti o hospodaření komory a žalované Rady, a že v případě komory jde o odklánění desítek miliónů korun ročně z rozpočtu komory a v případě žalované Rady jde o milióny korun ročně, jejichž použití není žalovaná schopna doložit. Žalovaná Rada odmítla poskytnout informace o svém hospodaření. Místo žaloby zvoleno podání na Ministerstvo financí a Nejvyšší kontrolní úřad a na základě jejich stanovisek bude zvolen další postup. Je pozoruhodné, že subjekty komora a žalovaná Rada, které mají spravovat auditorskou obec, která má vydávat stanoviska o průkaznosti hospodaření a účetnictví, a to jak právnických, tak i fyzických osob, nejsou samy schopny doložit své účetnictví a prokázat použití prostředků a to v případě komory z členských příspěvků a v případě žalované prostředků ze státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že a) žalobce OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s.r.o., IČ: 607 04 438, jakož i b) žalobce Ing. J. O., nar. X., napadli svou žalobou identické rozhodnutí žalované Rady pro veřejný dohled nad auditem ze dne 26. 3. 2013, č. j. RVDA-65/2013, postupoval soud podle ustanovení § 39 odst. 1 soudního řádu správního a samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí spojil ke společnému projednání. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobci a ani žalovaná k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se nevyjádřili. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze Zprávy o výsledku kontroly kvality dle § 24 zákona o auditorech a Dozorčího řádu KAČR ze dne 3. 9. 2009 soud zjistil, že kontrola byla u kontrolované osoby OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s.r.o., IČ: 607 04 438, provedena dne 24. 8. 2009. Ze závěrů vyplynula doporučení a) až l), mj.: Vylepšit spisy auditora tak, aby obsahovaly dostatečné a přiměřené záznamy o skutečnostech, které tvoří východisko ZA a důkazy o tom, že audit byl proveden v souladu s ISA. Prostudovat ISA 300, ISA 240. U každé zakázky předem určit hladinu významnosti dle ISA 320. Ve spisech doložit, že auditor identifikoval zákazníka v souladu se zákonem č. 253/2008 Sb. (např. číslem OP jednatele). U významných klientů vyžadovat konfirmace od právníků, jak ukládá ISA 501.34, u méně významných (pokud nemají vlastní právní zástupce) postupovat u soudních sporů a žalob dle ISA 501.31 a násl. Testovat a ve spise dokumentovat následné události a zabývat se předpokladem neomezeného trvání ÚJ v dohledné budoucnosti. Kontrolované osobě kontrolní skupina doporučila odstranit nedostatky u zakázek realizovaných po datu podepsání této zprávy s respektováním lhůty pro uzavření spisů, která je dána ISA 230R.25-27 a ISQC 1.73a-c. Ze Zprávy o výsledku kontrolní činnosti dle § 24 a 35 zákona o auditorech a Dozorčího řádu KAČR č. j. 604/2012 k RPKK 2012/033, soud zjistil, že kontrola byla u kontrolované osoby OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s.r.o., IČ: 607 04 438, provedena dne 8. 3. 2012, a že se mělo se jednat o pravidelnou kontrolu podle § 3 odst. 1 Dozorčího řádu. Kontrolovaná dokumentace se týkala klientů SYNOT W, a.s., se sídlem Uherské Hradiště, a JAFRA shoecomponents s.r.o., se sídlem Otrokovice. V závěru Zprávy se uvádí, že C1 Kontrola plnění požadavků předpisů, vztahujících se k provádění činností: Kontrolní skupina zjistila závažné a opakované nedostatky ve vedení spisů auditora, tj. především v dokumentaci skutečností, které podporují výrok auditora a dokládají, že audit byl proveden v souladu s Mezinárodními standardy auditorů a Aplikačními doložkami Komory auditorů České republiky. C2. Kontrola plnění obecných požadavků, vymezených předpisy, pro výkon činnosti auditora: Kontrolní skupina shledala rovněž dílčí nedostatky týkající se plnění požadavků vymezených pro výkon činností auditora, jak je konkrétně popsáno v části B a dále v bodě A. 5 této Zprávy. Zjištěné nedostatky a lhůta k jejich odstranění byly koncipovány takto: ad C1 Nedostatky týkající se vedení a dokumentace spisů je nezbytné aplikovat na zakázky realizované po datu podepsání této zprávy, a to s respektováním lhůty pro uzavření spisů, která je dána ISA 230.14 a ISQC 1.45. ad C2 zpracovat Směrnici pro řízení kvality auditu dle doporučení; dodržovat vybraná ustanovení zákona č. 253/2008 Sb., splnit povinnost vyplývající z § 21 zákona o účetnictví, tj. zveřejnit účetní závěrky společnosti od roku 2005. Zpráva o výsledku kontrolní činnosti č. j. 604/2012 k RPKK 2012/033 byla sepsána dne 27. 3. 2012 a je podepsána pouze členy kontrolní skupiny Ing. J. B. a Ing. P. Š., podpis Ing. O. jako odpovědného auditora a jednatele společnosti OPRAVIL a spol. však chybí. Není uvedeno, zda vůbec byl žalobce s obsahem Zprávy o výsledku kontroly seznámen. Ve Zprávě není ani uvedena lhůta k odstranění nedostatků. Ve spise je založen Záznam o ústním seznámené kontrolovaného subjektu s nálezy kontrolní činnosti ze dne 8. 3. 2012, na němž kontrolovaný subjekt uvedl, že s prezentovanými závěry nelze souhlasit. Podle § 18 zákona o auditorech auditoři jsou povinni při provádění auditorské činnosti postupovat v souladu s mezinárodními auditorskými standardy upravenými právem Evropských společenství17) a s auditorskými standardy vydanými Komorou, které upravují postupy auditora při provádění auditorské činnosti neupravené mezinárodními auditorskými standardy. Seznam mezinárodních auditorských standardů a auditorských standardů vydávaných Komorou a jejich aktuální znění Komora zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona o auditorech auditor je mimo jiných povinností stanovených tímto zákonem povinen dodržovat mezinárodní auditorské standardy a auditorské standardy vydávané Komorou, Podle § 24 odst. 9 zákona o auditorech o kontrole kvality vyhotoví osoba provádějící kontrolu kvality zprávu, ve které uvede zjištěné nedostatky a doporučí způsob a lhůtu pro jejich odstranění, a tuto zprávu s auditorem projedná. Zprávu o kontrole kvality předává osoba provádějící kontrolu kvality Komoře, která uchová zprávu o kontrole kvality po dobu 7 let od provedení kontroly. Podle § 25 odst. 1 písm. c) zákona o auditorech za zaviněné porušení povinnosti stanovené tímto zákonem, jiným právním předpisem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, etickým kodexem, vnitřními předpisy nebo auditorskými standardy lze statutárnímu auditorovi uložit některé z těchto kárných opatření pokuta do výše 1,000.000 Kč, Podle § 50 odst. 1 zákona o auditorech na postupy a řízení se použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Povinností obou správních orgánů rozhodujících v inkriminované věci proto bylo postupovat v souladu se správním řádem. Žalobci namítal porušení tohoto procesního předpisu v případě doručování, jakož i porušení ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, když žalobci neměli možnost vyjádřit se k podkladům pro prvostupňové i napadené rozhodnutí před jejich vydáním. Kontrolou předloženého správního spisu soud ověřil, že ve správním spise absentují takovéto výzvy učiněné Kárnou komisí Komory auditorů České republiky nebo Radou pro veřejný dohled nad auditem. Již v odvolání upozornili žalobci na skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno, aniž by jim bylo umožněno se k podkladům řádně vyjádřit. Tato žalobní námitka je tedy odůvodněná. Žalobce b) namítal chybné doručování napadených rozhodnutí, čímž měl být nezákonně zkrácen na svých právech. Uváděl, že marně žalovanou Radu i Kárnou komisi opakovaně informoval, že trvá na tom, aby ve smyslu § 23 správního řádu byla oznámená zásilka po uplynutí úložní doby vhozena do jeho domovní schránky. Soud ověřil ze správního spisu, že rozhodnutí Kárné komise Komory auditorů České republiky ze dne 3. 12. 2012, č. j. 2471/DK14/2012/CÍ, bylo žalobci b) bylo doručováno poštovní přepravou, a že žalobce b) nebyl zastižen a byl vyzván k vyzvednutí dne 6. 12. 2012, úložní lhůta končila dne 17. 12. 2012. Zásilka byla vrácena odesílateli dne 6. 12. 2012. Žalobci a) bylo doručeno do datové schránky dne 14. 12. 2012 fikcí. Soud ověřil ze správního spisu, že rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem ze dne 26. 3. 2013, č. j. RVDA-65/2013, bylo žalobci b) bylo doručováno poštovní přepravou, a že žalobce b) nebyl zastižen a byl vyzván k vyzvednutí dne 28. 3. 2013, úložní lhůta končila dne 12. 4. 2013. Zásilka byla vrácena odesílateli dne 17. 4. 2013 a neotevřená je založena ve správním spise. Žalobci b) bylo posléze doručeno do datové schránky dne 5. 4. 2013 fikcí. Žalobci a) bylo doručeno do datové schránky dne 5. 4. 2013 rovněž fikcí. Podle žalobcem namítaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. srpna 2011, č. j. 7 As 53/2011 – 77, písemnost může být podle § 24 odst. 1 správního řádu z roku 2004 účinně doručena fikcí jen za podmínky, že byla po uplynutí desetidenní úložní doby podle § 23 odst. 4 věty druhé citovaného zákona vložena do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, nevyloučil-li to správní orgán a bylo-li to možné. Městský soud v Praze musel uzavřít s tím, že postup správních orgánů v inkriminované věci byl v rozporu se správním řádem, jakož i ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. v inkriminované věci došlo tedy k porušení správního řádu představujícímu zásah do procesních práv stěžovatele. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 1 As 136/2012-23, podle něhož v řízení o správním deliktu se neužije § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004; obviněný tedy v tomto řízení může uplatňovat nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy i v odvolání a správní orgán nemůže odmítnout provést navržené důkazy pouze s poukazem na to, že nebyly navrženy v řízení v prvním stupni. Pokud jde o další žalobní námitky, Městský soud v Praze nejprve považuje za nezbytné poukázat na specifika řízení o správním deliktu, která se uplatní i v kárném řízení, neboť kárné provinění je správním disciplinárním deliktem, tj. deliktem fyzické osoby, která je ve zvláštních právních vztazích k určité instituci se zvláštními právy a povinnostmi vyplývajícími právě z toho vztahu. V inkriminované věci je uvedenou institucí Komora auditorů České republiky. V řízení o správním deliktu se neuplatní zásada koncentrace správního řízení (§ 82 odst. 4 správního řádu); obviněný v tomto řízení může uplatňovat nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy i v odvolání a správní orgán nemůže odmítnout provést navržené důkazy pouze s poukazem na to, že nebyly navrženy v řízení v prvním stupni. Správní orgán rozhodující v řízení o správním deliktu je povinen zjistit skutkový stav bez ohledu na to, jak se obviněný k řízení staví. To jistě znamená zabývat se jeho důkazními návrhy a rozhodovat o nich, pokud obviněný takové návrhy vznáší; zároveň to s sebou nese povinnost správního orgánu neupínat se jen k tvrzením obviněného, která nemusejí být pravdivá, a nezříci se vlastní důkazní aktivity v případě, že obviněný nemá vlastní návrhy na dokazování. V řízení bylo prokázáno, že kontrola byla u kontrolované osoby OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s.r.o., IČ: 607 04 438, provedena dne 8. 3. 2012. Ze Zprávy o výsledku kontrolní činnosti dle § 24 a 35 zákona o auditorech a Dozorčího řádu KAČR č. j. 604/2012 k RPKK 2012/033, a týkala se klientů SYNOT W, a.s., se sídlem Uherské Hradiště, a JAFRA shoecomponents s.r.o., se sídlem Otrokovice. Žalobci shodně uváděli, že osoby provádějící kontrolu při jejím zahájení nepředložili žádné pověření k provedení kontroly, přičemž správní orgány se s touto námitkou nijak nevypořádali. Žalovaná Rada se nevypořádala s odvolacími námitkami týkajícími se libovolného směšování kontrolované osoby OPRAVIL a spol., společnost auditorů a daňových poradců, s.r.o., IČ: 607 04 438, s fyzickou osobou Ing. O. v prvostupňovém rozhodnutí. Městský soud v Praze musel přisvědčit oprávněnosti žalobní námitky týkající se nepřítomnosti odůvodnění i ve vztahu k tvrzenému kárnému provinění žalobce a). v prvostupňovém rozhodnutí absentuje řádné odůvodnění výroku B, a to především k bodu 2. tohoto výroku. Podle § 25 odst. 1 písm. c) zákona o auditorech lze uložit kárné opatření pouze za zaviněné porušení povinnosti stanovené tímto zákonem, jiným právním předpisem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, etickým kodexem, vnitřními předpisy nebo auditorskými standardy lze statutárnímu auditorovi. V prvostupňovém rozhodnutí i v rozhodnutí o odvolání skutečně absentuje jakákoliv úvaha o přítomnosti tohoto základního předpokladu tvrzených kárných provinění. Rovněž tuto žalobní námitku obou žalobců musel soud shledat oprávněnou. Soud z výše uvedených důvodů považuje napadené rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem za nepřezkoumatelné, neboť žalovaná se k námitkám obou žalobců uplatňovaným v průběhu řízení, jakož i v podaném odvolání, nevyjádřila a nezhodnotila je, ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevysvětlila, proč tak neučinila. Napadené rozhodnutí je tak zatíženo nepřezkoumatelností. Žalovaná je povinna znovu rozhodnout o odvolání žalobců proti rozhodnutí Kárné komise Komory auditorů ČR tak, aby bylo jednoznačně patrné, jak se vypořádala s odvolacími námitkami předloženými žalobci. Městský soud v Praze ze shora uvedených důvodů ve věci rozhodl tak, že žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle ustanovení § 78 odst. 5 soudního řádu správního právním názorem, kterým vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaný správní orgán vázán. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci plný úspěch. Výši náhrady potom určil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to tak, že 2 x 4.000 Kč činily náklady na uhrazení soudního poplatku z žaloby, dále náklady právního zastoupení za 2 x dva úkony právní pomoci podle § 9 odst. 3 á 3.100 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, a 2x režijní paušál podle § 13 odst. 3 á 300 Kč, tedy celkem 24.456 Kč, včetně DPH ve výši 21%.

Poučení