8 A 66/2018 - 64

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové ve věci navrhovatelů: a) Auto*Mat, z. s., IČO: 226 70 319 sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 b) P. K. b) J. S. všichni zastoupeni advokátem Mgr. Štěpánem Holubem, sídlem Vodičkova 681/18, Praha 1 proti odpůrci: Úřad městské části Praha 1 sídlem Vodičkova 681/18, 115 68 Praha 1 v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – stanovení míst úpravy provozu na pozemních komunikacích v Praze 1 a Praze 2, ze dne 11. 4. 2018, č. j. ÚMČ P1 211201/2018/ODOP/042/KT takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – stanovení míst úpravy provozu na pozemních komunikacích v Praze 1 a Praze 2, ze dne 11. 4. 2018, č. j. ÚMČ P1 211201/2018/ODOP/042/KT se zrušuje dnem vyhlášení tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů řízení ve výši 21.800 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. Štěpána Holuba.

Odůvodnění

1. Navrhovatelé se včasně podaným návrhem domáhali u Městského soudu v Praze zrušení opatření obecné povahy – stanovení míst úpravy provozu na pozemních komunikacích v Praze 1 a Praze 2, ze dne 11. 4. 2018, č. j. ÚMČ P1 211201/2018/ODOP/042/KT (dále také jen „napadené OOP“). Napadené OOP 2. Odpůrce dne 11. 4. 2018 vydal opatření obecné povahy - stanovení míst úpravy provozu na pozemních komunikacích v Praze 1 a Praze 2. Napadené OPP spočívá v umístění a odstranění svislého stálého a stálého vodorovného dopravního značení a zařízení na místních komunikacích v lokalitách Martinská, Národní, Jungmannova, Charvátova, Palackého, Spálená, Jungmannovo nám., Železná, Melantrichova, Uhelný trh, Na můstku, Havířská, Na příkopě, Václavské nám., Vodičkova, Lazarská, Štupartská, Templová, Celetná, Králodvorská, Rybná, Revoluční, nám. Republiky, Na poříčí, Hybernská, Žatecká, Malé nám., U radnice, nám. Franze Kafky, Maiselova, Široká, Staroměstské nám., Dušní, Dlouhá, Týnská, Karlova, Jalovcová, Jilská, Vejvodova, Břehová, Pařížská, Alšovo nábř., Veleslavínova, Lannova, Barvířská, Praha 1 a Lazarská, Praha 2 z důvodu realizace opatření omezení v určitém časovém úseku jízdy na jízdním kole v místech, dle přiložené dokumentace, která je nedílnou součástí tohoto stanovení místní úpravy silničního provozu na pozemních komunikacích, za níže uvedených podmínek pro jejich realizaci: a) Osazení a vyznačení dopravního značení bude provedeno po písemném vyjádření Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy - odboru služby dopravní policie ze dne 22. 12. 2017, vydaným pod č. j. KRPA-451649-1/ČJ-2017-0000DŽ, TP 66, TP 65 a vyhláškou č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích. Dne 11. 12. 2017 se k této změně dopravního značení písemně vyjádřil Odbor dopravy a územního rozvoje - městská část Praha 2 a městská část Praha 1, Úřad městské části, odbor dopravy připojil situace s dopravním značením. b) Změnou dopravního značení nesmí být narušeno vnímání dopravní situace. c) Městská část Praha 1, Úřad městské části, odbor dopravy si vyhrazuje právo toto stanovení úpravy provozu na pozemních komunikacích změnit, upravit, doplnit, popřípadě zrušit, bude-li si to vyžadovat veřejný zájem nebo v případě, že úprava dopravního značení bude provedena v rozporu se stanovenými podmínkami. d) Samotné provedení změny a vyznačení dopravního značení musí být bezpodmínečně provedeno pouze odbornou firmou na dopravní značení. e) Změny dopravního značení mohou být provedeny ihned po převzetí (doručení) nabití účinnosti tohoto OOP - stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, nejpozději do 13. 5. 2018. Stanovení dopravního značení nenahrazuje povolení, stanovisko, posouzení, případně jiné opatření dotčeného správního úřadu vyžadované zvláštními předpisy. Stručný obsah návrhu na zrušení napadeného OOP 3. Navrhovatelé v návrhu na zrušení napadeného OOP uvedli následující návrhové body.

4. V prvním bodě namítli, že jejich subjektivní práva jsou zkrácena tím, že OOP znemožňuje použití jízdního kola k pohybu napříč městem takovým způsobem, který by představoval rozumnou variantu k jinému dopravnímu prostředku a zároveň zaručoval bezpečný pohyb, čímž je dotčeno jejich právo na svobodu pohybu (právo zvolit si způsob přepravy) a právo na ochranu zdraví, jelikož realizací OOP se při použití objízdných tras stanovených OOP významně zvýší možnost, že se dotčené subjekty bez svého zavinění stanou účastníky dopravní nehody, zejména při srážce s automobily a tramvajemi.

5. Ve druhém bodě namítli nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného OOP z důvodu ignorování skutečnosti, že navrhovatel a) v rámci svých připomínek předložil ucelenou alternativní koncepci řešení cyklistické dopravy na Praze 1, která lépe zohledňuje zájmy všech účastníků dopravního provozu - tedy chodců, cyklistů, automobilové a hromadné dopravy, přestože je právem navrhovatele a) a jeho členů, aby správní orgán vysvětlil, proč dal přednost řešení přijatému v OOP. Dále z důvodu absence jakéhokoliv hodnocení podstatné části dalších připomínek, které byly podány navrhovatelem a), v důsledku čehož došel správní orgán k regulaci, která způsobí nepřiměřený zásah do práv lidí, kteří se rozhodnou využít pro pohyb po Praze jízdní kolo. Konečně z důvodu nezhodnocení dopadu přijatého OOP z hlediska proporcionality, zejména ve vztahu k bezpečnosti chodců a cyklistů, konkrétní nehodovosti, prodloužení objízdných tras a podnikatelskému prostředí, přestože OOP výrazně ovlivňuje cyklistickou dopravu nejen na Praze 1, ale v celém hlavním městě, čímž dojde k faktickému ztížení či ohrožení nejrůznějších práv nejen členů navrhovatelů a členů Navrhovatele 1, ale i dalších osob.

6. Ve třetím bodě namítli, že odpůrce překročil meze své působnosti, když opřel svoji příslušnost pro stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích o § 124 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Z textu § 6 zákona č. 13/1997 Sb. však vyplývá, že místní komunikací je pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Dle usnesení Rady hlavního města Prahy číslo 201 ze dne 6. 2. 2018 se v případě velké části komunikací upravených OOP jedná o hlavní, resp. páteřní cyklistické trasy mající velký význam pro celoměstskou dopravu, a tedy z hlediska cyklistické dopravy se tak jedná o komunikace sloužící celoměstské dopravě, pro které je příslušný Magistrát hlavního města Prahy a jeho příslušné odbory. Dále navrhovatelé pochybení odpůrce spatřují ve skutečnosti, že částečně upravil provoz na komunikaci v Praze 2, ale z odůvodnění není patrno z jakého důvodu. Konečně zde navrhovatelé namítli, že napadené OOP se faktický týká všech městských částí, když přetíná cyklistické trasy celoměstského významu, avšak napadené OOP nebylo zveřejněno na úředních deskách těchto městských částí.

7. Ve čtvrtém bodě namítli, že napadené OOP nebylo vydáno v souladu se zákonem stanoveným postupem, když se odpůrce nevypořádal s podstatnou částí připomínek. V podbodu 1. namítli, že se odpůrce nevypořádal s alternativním návrhem navrhovatele a) a studiemi, které předložil. Odpůrce ji vůbec nehodnotil, ani neporovnal se svým záměrem. Napadené OOP tak není dostatečně odůvodněno. Není z něj zřejmé, jaké byly úvahy odpůrce, ani proč je zvolená úprava vhodná. Napadené OOP je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

8. V podbodu 2. namítli, že se odpůrce nedostatečně vyrovnal s podstatou částí připomínek. Konkrétně pod písm. a) namítli, že nebyl reflektován celoměstský dopad návrhu napadeného OOP, tedy dopad do práv obyvatel Prahy, kteří Prahou 1 projíždějí na kole z ostatních městských částí, neboť napadené OOP zasahuje do celoměstských cyklotras a to do cyklotras páteřních, a proto nelze dopady hodnotit izolovaně. Navrhovatelé nesouhlasí, jak se s touto připomínkou odpůrce vypořádal, když uvedl, že „cyklistické spojení mezi městskými částmi není předmětem tohoto OOP“. Dále namítli, že nebyla vypořádána připomínka, dle které byl postoj Magistrátu hl. m. Prahy k napadenému OOP nesouhlasný. Nebyla vyžádána stanoviska všech dotčených osob ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu, přičemž navrhovatel a) upozornil na potřebu vyžádat stanoviska okolních městských částí, což však odpůrce učinil pouze v případě městské části Praha 2. Městská část Praha 7 vyjádřila s návrhem OOP nesouhlasné stanovisko a to na základě vlastní iniciativy. Obyvatelé jiných městských čtvrtí tedy neměli možnost se změnou podrobně seznámit.

9. Pod písm. b) namítli, že nebyla vypořádána argumentace ohledně absence nebo nedostatečnosti vhodných objízdných tras. Konkrétně uvedli trasu Mánesův most – Václavské náměstí (jižním směrem) a návrh alternativního řešení navrhovatele a) a trasování přeložek tras A24 a A25. Rovněž zůstala nevypořádána připomínka navrhovatele c) ohledně průjezdu ulicí Michalská.

10. Pod písm. c) namítli, že napadené OOP může mít negativní vliv na životní prostředí. Odpůrce se nevypořádal s otázkou, že zavedením napadeného OOP bude snížena atraktivita jízdy na kole a že napadené OOP je v rozporu se závěry analýzy v integrovaném programu snižování emisí pro kraj Praha z roku 2015. V případě zvážení uvedených připomínek mohlo dojít ke zlepšení infrastruktury pro jízdu na kole i pěší. Nevypořádáním připomínek navrhovatelů byl porušen § 172 odst. 4 správního řádu.

11. V podbodu 3. navrhovatelé namítli absenci veřejné diskuze. Návrh nebyl dostatečně projednán s veřejností, když v daném případě není dostatečné pouhé vyvěšení na úřední desku a veřejnost bylo potřeba seznámit intenzivněji. Správní orgán obvykle na úřední desce označuje opatření obecné povahy uvedením čísla komunikace, které se týká. V daném případě však bylo označeno pouze „042 – SVDZ P1“ z čehož navrhovatelé dovozují záměr odpůrce vyhnout se reakci veřejnosti. Tím, že se před zveřejněním návrhu správní orgán nepokusil o smírné odstranění rozporů, byla porušena zásada uvedená v § 5 správního řádu.

12. V podbodu 4. navrhovatelé namítli, že napadené OOP neobsahuje v odůvodnění nic ohledně úpravy na území Prahy 2. Závěrem tohoto bodu žaloby odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 1 Ao 3/2008, a uvedli, že nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost.

13. V pátém bodě namítli, že napadené OOP je v rozporu se zákonem (hmotným právem), neboť komplikuje cyklistickou dopravu v centru Prahy a odrazuje obyvatele Prahy od užívání kola, což je v rozporu s veřejným zájmem a zásadou § 2 odst. 4 správního řádu. Tato připomínka, ač uplatněná navrhovatelem a), tak nebyla vypořádána.

14. V šestém bodě navrhovatelé namítli, že v rámci testu proporcionality nemůže řešení zvolené odpůrcem obstát a to z níže uvedených důvodů.

15. Zákazem vjezdu na jízdním kole do centrálních částí Prahy došlo k větším zásahu do práv obyvatel Prahy a členů spolku, než je nezbytné. Proporcionálním řešením mohlo být omezení rychlosti pro cyklisty a zachovat tak průjezd přes Náměstí Republiky. Odpůrce neřešil dopady přijatého OOP, zejména na bezpečnost osob jedoucích na jízdním kole, vhodnost zvolených komunikací jako objízdných tras a na podnikatelské prostředí, případně je řešil nedostatečně. Napadené OOP ve vypořádání připomínky č. 39 výslovně stanoví, že dopravní obslužnost cyklistickou dopravou je skutečně omezena bez náhrady, neboť omezení cyklistické dopravy v centrálních pěších zónách je cílem tohoto opatření. Z čehož žalobci dovozují, že odpůrce připouští, že zásah do oprávněných zájmů obyvatel využívajících jízdní kolo je ve větším, než nezbytném rozsahu, s absencí snahy o proporcionální opatření.

16. Odpůrce odůvodňuje napadené OOP potřebou větší bezpečnosti chodců. Hlavní město Praha v připomínce pod bodem 35 uvedlo, že z dostupných dat neplyne, že by navrhované opatření mělo průkazný dopad na bezpečnost chodců. Za období 10 let jsou Policií ČR v centrálních pěších zónách evidovány pouze 3 nehody chodce a cyklisty. Odpůrce zde dále odkazuje na analýzu. Odpůrce blíže nevysvětlil, z jakého důvodu je situace na pěší zóně na Praze 1 nebo její části jakkoli specifická oproti jiným pěším zónám, když ve vypořádání připomínky č. 50 pouze argumentuje výjimečností stávajícího dopravního režimu v pěších zónách obecně, tedy že OOP je nesprávně chápáno jako zákaz jízdy cyklistů po pěší zóně, fakticky se jedná o nepovolení výjimky jízdy cyklistů v určitém časovém rozmezí, protože na pěší zónu je vjezd jakýchkoli vozidel zakázán. Navrhovatelé zde namítají s odkazem na § 39 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, že v případě cyklistů se nejedná o výjimku, když zákon pouze předpokládá zúžení okruhu a množství uživatelů (zejména motorových) tak, aby převažoval pěší, resp. bezmotorový provoz. Podstatný je zde smysl úpravy a užití daného režimu: dát prioritu chodcům a pobytovosti, ostatním uživatelům (vozidlům) pak umožňovat provoz za jasně definovaných práv a povinností a v takové míře, aby byly stále zajištěny komfort a bezpečnost chodců. Dále zde odkázali na vyhlášku 294/2015 pro značku IZ 6a (Pěší zóna). Z výše uvedeného dovozují, že zákonodárce pohyb určitých typů dopravních prostředků na pěší zóně předpokládá jako standardní situaci. S připomínkami, že v pěších zónách bylo řešeno minimum nehod mezi cyklisty a chodci, se odpůrce vypořádal tak, že rozhodující je počet stížností zejména na ohrožení bezpečnosti chodců a není rozhodující, skončí-li nebezpečná situace skutečnou nehodou. Nebylo však uvedeno, kolik takových stížností bylo evidováno. Z uvedeného jevu nevyplývá, že jediným řešením je zákaz jízdy na kole. V připomínkách byla navržena opatření jako zřízením kvalitnějších objízdných tras, či snížit využití kola v pěších zónách či snížení rychlosti. Argumentuje-li odpůrce, že auto nemají přes den povolený vjezd, není to pravda, když v pěších zónách se přes den vyskytují desítky motorových vozidel (vozidla zásobování rezidentů či vyhlídkové autobusy), v roce 2017 bylo vydáno 844 výjimek. Kolize v pěších zónách mezi chodci a automobily je přibližně 7x častější než mezi chodci a koly.

17. Dále žalobci namítli, že napadené OOP bude mít negativní dopad na bezpečnost obyvatel při jízdě na kole, protože budou nuceni volit objízdné trasy po ulicích s rušným automobilovým provozem, po tramvajovém pásu a dále po nevhodném povrchu, zejména po dlažebních kostkách, tramvajových kolejích nebo v ulicích s jinými nerovnostmi či kluzkými povrchy. Odpůrce odůvodňuje potřebu přijetí napadeného OOP zvýšením bezpečnosti na kole, avšak jak bude zvýšena bezpečnost cyklistické dopravy, není v napadeném OOP blíže uvedeno. Dále navrhovatelé uvedli, že v pěších zónách v rozsahu cca 3 km jsou za deset let evidovány tři nehody, zatímco na obdobně frekventovaném 0,5 km průtahu přes Křižovnické náměstí je těchto nehod evidováno 16. Hodnocením dopadů cykloopatření a nehodovostí s účastí cyklisty se podrobně zabývala analýza nehodovosti cyklistů a chodců v pěších zónách centra Prahy a na potenciálních objízdných trasách, zadaná Magistrátem hlavního města Prahy (Květoslav Syrový, listopad 2017), kterou navrhovatel a) přiložil ke svým připomínkám a odkázal na ně. Správní orgán se k této analýze nikterak nevyjádřil. V napadeném OOP nebyla přijata opatření, která by vedla nebo mohla vést ke zvýšení bezpečnosti uživatelů jízdních kol v objízdných trasách. Kromě toho, že posouzení bezpečnosti cyklistů je značně kusé, z prostého zhodnocení analýzy, kterou jako připomínku použil navrhovatel a), je zjevné, že závěry správního orgánu ohledně bezpečnosti jsou nelogické, nepravdivé a zcela neproporcionální.

18. Navrhovatelé dále uvedli, že v připomínkách vznesli návrh, aby místo zákazu vjezdu byla snížena rychlost na 10 km/h, případně na jinou rychlost. Správní orgán se však s touto připomínkou vypořádal tak, „že omezení cyklistického provozu má za cíl zajistit bezpečný pohyb chodců po pěších zónách, které jsou, jak vyplývá z významu dopravní značky č. IZ 6a (Pěší zóna) dle vyhlášky č. 294/2015 Sb., a znění § 39, odst. 2) zákona č. 361/2000 Sb., určeny především pro chodce“. Dále uvedl, že návrh na omezení rychlosti není akceptovatelný, protože jízdní kola nejsou povinně vybavena tachometrem a nelze tedy překročení nejvyšší povolené rychlosti postihovat. Dle navrhovatelů je možné stanovit všem nebo vybraným vozidlům nižší rychlost jízdy než 20 km/h (10 nebo 15 km/h), což doložili stanoviskem Ministerstva dopravy v příloze 5 připomínek k OOP. Dle tohoto stanoviska je rovněž možné omezit dopravním značením jízdu elektrických kol, (značkou IZ 6A, uváděno, že např. piktogramem jízdního kola a textem "mimo jízdní kola s výkonem nad 250 W”). Dále je možné regulovat dopravním značením vjezd jízdních kol přesahujících určitou šířku. Přičemž případné excesy jsou porušením § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, které jsou dle stanoviska Ministerstva dopravy v možnostech Policie ČR je postihovat, což stanovisko doporučuje jako vhodné opatření. Dále navrhovatelé uvedli, že je možné, aby případné problémové chování osob jedoucích na kole bylo postihováno za stávajícího stavu, což však není v praxi realizováno, a odkázali na vyjádření Ministerstva dopravy. Vypořádání připomínek ignoruje skutečnost, že omezení rychlosti cyklistů na 10 km/h je na Praze 1 již aplikováno v parku Kampa. Totožné opatření (pěší zóna s rychlostí omezenou na 15 km/h) se nachází také v okolí obchodního centra Chodov na Praze 11. Závěrem uvedli, že alternativa snížit maximální povolenou rychlost by tak byla plně proporcionální s ohledem na pěší i cyklodopravu i dalších účastníků silničního provozu. Dále navrhovatelé uvedli, že napadené OOP se věnuje problematice překážek v bezmotorovém provozu ve formě komerčních instalací (předzahrádky, trhy) s tím, že rozhodnutí o takovém způsobu využití uličního prostoru je věcí městské části. K čemuž uvádí, že je ve veřejném zájmu, aby to nebylo na úkor bezpečnosti a plynulosti dopravy, tedy OOP by bylo proporcionální, pokud by předzahrádky byly instalovány pouze na místa, kde je dostatečný prostor pro pěší i jízdní kola. Napadené OOP však nevyhovělo připomínkám přepravních společností MESSENGER a.s. či Direct Parcel Distribution CZ s.r.o., které k doručování zásilek využívají jízdní kola. Je zjevné, že kurýrní zásilky není možné přepravovat pouze v některé denní době. Z podstaty kurýrní služby totiž vyplývá, že zásilky jsou doručovány kdykoliv během dne dle požadavků klienta. Vyjádření odpůrce 19. Odpůrce uvedl, že navrhovatelé mají právo svobody pohybu prostřednictvím bicyklu, avšak toto právo je omezeno § 39 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, který stanoví, že do pěší zóny je povolen vjezd jen vozidlům vyznačeným ve spodní části dopravní značky „Pěší zóna“. Právo navrhovatelů pohybovat se v pěší zóně, bylo již před vydáním OOP dáno pouze zvláštním povolením v podobě dodatkové značky.

20. Místní úprava provozu na silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikací je dle § 77 odst. 1 písm. c) v pravomoci obecního úřadu s rozšířenou působností. V daném případě je touto pravomocí nadán odpůrce na základě § 32 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve spojení s § 3 OZV č. 55/2000 Sb. HMP.

21. K námitce, dle které odpůrce nebyl místně příslušný k vydání OOP, které částečně zasahuje na území městské části Praha 2, uvedl, že vydáním opatření odpůrce stanovil místní úpravu provozu směrovou tabulí pro cyklisty „IS 19b“ dle klasifikace přílohy č. 5 vyhlášky č. 294/2015, na území městské části Praha 2, avšak směrová tabule sama o sobě nepředstavuje opatření obecné povahy, neboť je informativní a nemění práva ani povinnosti adresátů. Opatření samo o sobě reguluje práva a povinnosti adresátů výhradně ve správním obvodu odpůrce. Dále uvedl, že hranice správních obvodů odpůrce a městské části Praha 2 vede středem dotčené komunikace a je tedy účelné, aby místní úpravu stanovoval po vzájemné dohodě jen jeden z těchto orgánů. Navíc šlo o umístění informativní značky, nikoliv o stanovení místní úpravy provozu. Úřad městské části Praha 2 vyslovil s umístěním této značky souhlas.

22. K námitce, dle které odpůrci nepřísluší stanovovat místní úpravu provozu na komunikacích, po nichž vedou cyklistické trasy sloužící celoměstské dopravě, odpůrce uvedl, že místní úpravu stanovil v souladu s § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., když dotčené komunikace jsou místními komunikacemi. K odkazu na usnesení rady městské části Praha 1 odpůrce uvedl, že Rada městské části není oprávněna rozhodovat o zařazení komunikací do jednotlivých kategorií ani třít. Tuto pravomoc má pouze silniční správní úřad.

23. K namítanému nevypořádání se s předloženou koncepcí odpůrce uvedl, že tato koncepce byla pouze přílohou připomínek, které navrhovatel a) formuloval v dopise ze dne 25. 1. 2018, přičemž všechny připomínky byly řádně vypořádány. Odpůrce přílohu připomínek nepovažuje za samostatnou připomínku, ale za argumentační podklad, pro formulaci (vypořádaných) připomínek.

24. K namítanému nevypořádání se s dalšími připomínky uvedl odpůrce následující. Celoměstským dopadem opatření se odpůrce zabýval v bodech ad 39, 41, 54 a 55, ve kterých uvedl, že se opatření nedotýká stávajících cyklistických spojení mezi městskými částmi, neboť se stávající cyklistické trasy nemění, když se pouze částečně omezuje jejich využití v době od 10:00 do 17:00, přičemž v této době je stanovena objízdná trasa po stávajících dopravních komunikacích. K připomínkám ohledně nedostatečnosti objízdných tras se vyjádřil v bodech ad 38, 39 a 47, v nichž uvedl, že objízdné trasy jsou vyznačeny co nejvíce po stávajících cyklistických trasách a trasách doporučovaných cyklomapou Prahy. V odůvodnění odpůrce dále uvedl, že cílů v centru lze dosáhnout pěšky v řádech minut. K námitce, dle které opatření snižuju atraktivitu jízdy na kole a přispívá ke zhoršení emisní situace, odpůrce sdělil, že tato připomínka stála na předpokladu, dle kterého kdo dosud cestoval do centra na kole, nahradí tento druh dopravy jízdou autem, avšak tento předpoklad byl v odůvodnění vyvrácen, viz body ad 37 a ad 47. K námitce ohledně žádosti o zachování průjezdu ulicí Michalská odkázal odpůrce na bod ad 58 odůvodnění opatření.

25. K absenci veřejné diskuze odpůrce uvedl, že při oznámení návrhu opatření obecné povahy postupoval v souladu se zákonem. Veřejná vyhláška byla zveřejněna na úřední desce dne 28. 12. 2017 a sejmuta dne 15. 1. 2018. Označit opatření názvem komunikace nebylo možné z důvodu, že opatřením je dotčeno 48 komunikací, tedy takový název by snižoval jeho přehlednost. Navíc zákona nestanovuje jakým způsobem má opatření nazvat. Odpůrci došli desítky připomínek od 23 subjektů, tato statistika tak sama o sobě nesvědčí o nedostatečné veřejné diskusi.

26. K namítanému nedostatečnému odůvodnění, resp. nepřezkoumatelnosti, odpůrce uvedl, že opatření je široce odůvodněno a to obecně na str. 2, kde se uvádí, že opatření vydává odpůrce na základě vlastního podmětu z důvodu zajištění bezpečnosti chodců a cyklistů. Opatření má být především ve prospěch chodců, neboť regulované komunikace jsou pěší zónou, která je především v regulované době zaplněna chodci, kteří nemají jinou alternativu, jak v centru města vykonávat svobodu volného pohybu.

27. K otázce proporcionality uvedl, že omezení rychlosti je problematické z důvodu, že kola nejsou povinně vybavována tachometry a odkázal na bod ad 13 a 17 opatření. Dále uvedl, že omezení cyklistické dopravy v dotčených místech pěší zóny, je časově omezeno na dobu, kdy je komunikace nejvíce zaplněna chodci a zároveň je nejvyšší pravděpodobnost jejího využití cyklisty. Opatření se týká jen nepatrné části centra a jen vybraných komunikací jejich časové omezení přerušení pro cyklisty je v trase v průměru nikoliv delší než 250 m, nejvýše pak 450 m. Opatření je proporcionální, neboť využívá jen takové minimální nástroje a omezení, která jsou ještě potřebná k dosažení sledovaného cíle. Replika navrhovatelů 28. V replice navrhovatelé uvedli, že nesouhlasí s názorem odpůrce, že nebylo třeba se vypořádat s alternativní koncepcí, neboť byla obsažena pouze v příloze. Žádný právní předpis totiž nepředepisuje, aby připomínky k návrhu opatření obecné povahy byly vyjádřeny v jednom dokumentu. V daném případě měl navrhovatel a) zpracovanou ucelenou alternativní koncepci řešení dopravy v centru Prahy, a proto bylo výrazně přehlednější, aby ji přiložil do přílohy své připomínky a v textu na přílohu odkázal, než aby veškerý obsah studie opakoval v přípisu samotném. Správní orgán má povinnost zabývat se připomínkami dle svého obsahu. Dále zde odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98. Přiměřenost opatření obecné povahy měl správní orgán zkoumat i bez připomínek. O to více měl přiměřenost zkoumat v momentě, kdy navrhovatelé vytýkali návrhu opatření obecné povahy nedostatky a předložili ucelenou alternativní koncepci. Z povahy věci pak musí být zcela nerozhodné, zda jsou připomínky obsaženy v přípisu připomínky jako takovém, anebo v jeho příloze. Absence jakéhokoliv hodnocení alternativní studie řešení dopravy v centru Prahy je tak zcela zásadním nedostatkem, které činí celé opatření nepřezkoumatelné a v rozporu se zákonem. Řízení před správním orgánem 29. Ze správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti. Veřejnou vyhláškou ze dne 27. 12. 2017, č. j. ÚMČ P1 211201/2017/ODOP/042/1/KT, vyvěšenou dne 28. 12. 2017 na úřední desku Úřadu městské části Praha 1 a sejmutou dne 15. 1. 2018, byl oznámen návrh opatření obecné povahy pro stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích a dotčené osoby byly vyzvány, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky a to ve lhůtě do 30 od ode dne zveřejnění návrhu.

30. Opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích v Praze 1 a Praze 2, ze dne 11. 4. 2018, č. j. ÚMČ P1 211201/2018/ODOP/042/KT, bylo vyvěšeno na úřední desku Úřadu městské části Praha 1 dne 11. 4. 2018 a sejmuto bylo dne 27. 4. 2018.

31. Dne 25. 1. 2018 byly odpůrci doručeny připomínky navrhovatele a) ze dne 25. 1. 2018 k návrhu napadeného opatření obecné povahy včetně Analýzy nehodovosti cyklistů a chodců v pěších zónách centra Prahy a na potenciálních objízdných trasách ze dne 15. 11. 2017, kterou zpracoval Ing. K. S., a její komentář od Ing. Z. Č., Ph. D. Dále soud konstatuje, že dle rejstříku příloh v připomínkách navrhovatele a) ze dne 25. 1. 2018, měla být přiložena celková analýza navrhovatele a), avšak předložený správní spis ji neobsahuje Řízení před soudem 32. Podle § 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy, přičemž byl dle § 101d odst. 1 s. ř. s. při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť navrhovatelé s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a odpůrce ve stanovené lhůtě nevyjádřil svůj nesouhlas s projednáním věci bez jednání, a tedy se má za to, že svůj souhlas udělil.

33. Soud se předně zabýval otázkou povahy napadeného správního aktu resp. otázkou, zda jej lze považovat za opatření obecné povahy. Dle správního spisu přijal odpůrce napadené OOP na základě § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve spojení s vyhláškou č. 294/2015 Sb., kterou se tento zákon provádí. Napadené OOP změnilo místní úpravu provozu na komunikacích, když za účelem omezení jízdy na jízdním kole v určitém časovém úseku (10:00 až 17:00) na místech stanovených v přiložené dokumentaci, která je přílohou napadeného OOP, byla stanovena změna v umístění a odstranění svislého stálého a stálého vodorovného dopravního značení a zařízení na místních komunikacích v lokalitách na Praze 1 a Praze 2. Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné zákonné úpravy provozu na pozemních komunikacích, má povahu opatření obecné povahy (viz rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008-100; rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017-46). Dále zde soud dodává, že se jedná o zákazové dopravní značky, s výjimkou značení v lokalitě na Praze 2, kde se jedná o značení informativní. Napadený správní akt je tedy nutno považovat za opatření obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatelů 34. Dle § 101a odst. 1 s. ř. s. je oprávněn návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.

35. Při zkoumání aktivní legitimace navrhovatelů je nutno rozlišovat mezi jejich aktivní procesní legitimací k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy a aktivní věcnou legitimací, která se pojí s otázkou důvodnosti podaného návrhu.

36. Aktivní procesní legitimace návrhu zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je závislá na splnění zvláštních procesních podmínek tohoto návrhu definovaných zejména v § 101 a odst. 1 s. ř. s. a to především ve větě první tohoto ustanovení. Dle citovaného ustanovení tedy musí navrhovatelé tvrdit, že byli opatřením obecné povahy zkráceni na svých právech. V nyní projednávané věci soud shledal aktivní procesní legitimaci navrhovatelů, když uvedli, že jejich subjektivní práva jsou zkrácena tím, že napadené OOP znemožňuje použití jízdního kola k pohybu napříč městem takovým způsobem, který by představoval rozumnou variantu k jinému dopravnímu prostředku a zároveň zaručoval bezpečný pohyb, čímž je dotčeno jejich právo na svobodu pohybu a právo na ochranu zdraví.

37. Dále se soud zabýval otázkou aktivní věcně legitimace navrhovatelů. Co do aktivní věcné legitimace stěžovatelů b) a c) soud konstatuje, že zde o její existenci není pochyb, neboť tito bydlí v oblasti dotčené napadeným OOP, tedy zde lze nepochybně dovodit příčinnou souvislost mezi změnou provedenou napadeným OOP v dopravním značení a možnými důsledky, které navrhovatelé b) a c) namítají jako zkrácení svých subjektivních práv. K aktivní legitimaci navrhovatelé b) a c) konkrétně namítli, že bydlí na území Městské části Praha 1 a přijetím napadeného OOP došlo ke zhoršení jejich situace, co se týče pohybu na kole v dotčeném území. (srovnej rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 3/2009-82).

38. Rovněž soud shledal i aktivní věcnou legitimaci u navrhovatele a). Navrhovatel a) ke své aktivní legitimaci uvedl, že přijetím napadeného OOP došlo k zhoršení situace jeho členů, kteří nadále nemohou k pohybu napříč městem využívat jízdní kolo. Konkrétně byli zkráceni na svých právech všichni jeho členové, kteří pravidelně jezdí na kole do místa na Praze 1, nebo centrem Prahy projíždí. Jeho sídlo je ve Vodičkově ulici na Praze 1, tedy v těsné blízkosti oblasti, které se napadené OOP týká a zejména členové spolku dojíždějící do jeho sídla pravidelně ze severu Prahy (Praha 6, 7, 8) jsou tímto OOP nepříznivě zasaženi. Cílem navrhovatele a) je vytvářet pro své členy a další obyvatele infrastrukturu pro udržitelné způsoby dopravy, a dále podporovat vznik cyklistických a pěších tras a stezek a dalších opatření na podporu udržitelné dopravy.

39. Otázkou aktivní legitimace navrhovatele a) v obdobné věci, která se týkala opatření obecné povahy regulující místní provoz na pozemních komunikacích v Městské části Praha 8, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017 – 46, přičemž shledal, že ve věci byla dána jak aktivní procesní legitimace, tak i aktivní věcná legitimace navrhovatele a). Nejvyšší správní soud konkrétně uvedl, že „aktivní věcná legitimace navrhovateli chybí zejména tehdy, pokud nelze nalézt příčinnou souvislost mezi změnou provedenou opatřením obecné povahy a možnými důsledky, které namítá jako dotčení na jeho veřejných subjektivních právech (srov. např. rozsudek ze dne 20. 1. 2010, čj. 1 Ao 3/2009-82, věc městys Polešovice, bod 39). Pokud taková příčinná souvislost chybí, je na místě návrh zamítnout“. Dále dodal, „že úvahy městského soudu jsou nesprávné, pokud limitují aktivní legitimaci spolku (ať již procesní, tak věcnou) v tomto případě jen na „spolek obyvatel městské části Praha 8“. Bezesporu může jít i o spolek, ve kterém jsou obyvatelé jiných městských částí, pokud je současně tvrzení spolku o dotčení právní sféry dostatečně konkrétní a smysluplné. Kasační stížnost správně uvádí, že Praha je „provázaný sídelní útvar“. Proto lpění na tom, aby snad někteří (nebo všichni?) členové stěžovatele a) byli z Prahy 8, je nesmyslné. Jak vysvětluje Ústavní soud v nálezu I. ÚS 59/14: „Tak kupříkladu založí-li občané žijící v určitém městě nebo jeho městské části spolek k ochraně svých zájmů a územní plán by měl zasáhnout do rekreační zóny, v níž jsou zvyklí trávit svůj volný čas, pak připadá v úvahu přiznat spolku aktivní legitimaci bez ohledu na detaily vymezení jeho předmětu činnosti“ (bod 25)“.

40. Konečně se v citovaném rozsudku uvedl, že „aktivní legitimace spolků jistě nemůže být bez hranic (nález I. ÚS 59/14, bod 23). Je tedy evidentní, že spolek nemůže pro účely žalobní legitimace vztáhnout své aktivity obecně a paušálně na všechna města a obce v ČR (srov. rozsudek ze dne 25. 6. 2015, čj. 1 As 13/2015-295, věc Frank Bold Society, bod 81). Důraz na místní zakotvenost spolku se však může lišit podle toho, jak široké dopady jsou s přijetím toho kterého záměru spojeny (srov. cit. věc Frank Bold Society, týkající se záměru komplexní obnovy Elektrárny Prunéřov II.), nebo i podle významu chráněných přírodních, krajinných či jiných hodnot. V rozsudku ze dne 6. 11. 2016, čj. 1 As 182/2016-28 (věc Chraňme krajinný ráz Suchých skal), 10 8 A 66/2018 NSS připustil, že „si lze představit situaci, kdy by spolek založený za účelem ochrany přírody a krajiny mohl být aktivně legitimován i tehdy, pokud obvykle působí na jiném místě, než je objekt, jehož ochrany se domáhá. Taková situace by typicky mohla nastat, pokud by se správní řízení týkalo objektu s určitým stupněm celostátní ochrany (např. národního parku)“ (bod 28, shodně též rozsudek ze dne 26. 4. 2017, čj. 3 As 126/2016-38, č. 3589/2017 Sb. NSS). Regulace místního provozu na pozemních komunikacích v Městské části Praha 8 takovýmto případem celostátně či jinak nadmístně významného opatření obecné povahy jistě nebude. Bude však významná pro všechny pražské členy spolku – stěžovatele a). V tomto třeba zdůraznit, že stěžovatel a) je spolkem se sídlem v Praze (konkrétně v Praze 3), účastnil se připomínkového řízení ve vztahu k OOP 2017. Stěžovatel a) opakovaně tvrdí, že jeho pražští členové v regulované lokalitě Prahy 8 pravidelně jezdí na kole a nová regulace jejich práva zkracuje. Toto tvrzení nepochybně založí jak aktivní procesní, tak aktivní věcnou legitimaci“.

41. Jelikož se citovaný rozsudek shodně týkal navrhovatele a) a předmětem přezkumu bylo obdobné opatření obecné povahy a Městský soud v nyní posuzované věci neshledal nic, co by zapříčinilo odchýlení se od názoru Nejvyššího správního soudu, dospěl Městský soud k závěru, že i v nyní projednávané věci je navrhovatel a) aktivně věcně legitimován. Rovněž zde vzal soud v potaz i skutečnost, že navrhovatel a) má v současné době sídlo v ulici Vodičkova, tedy v oblasti dotčené napadeným OOP. Samotný přezkum napadeného OOP 42. Navrhovatelé své námitky směřující proti napadenému OOP rozčlenili do návrhových bodů ve smyslu „algoritmu“ přezkumu opatření obecné povahy, jak jej definoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98.

43. Tento algoritmus spočívá v pěti krocích: a) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; b) přezkum otázky, zda správní orgán při jeho vydávání nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); c) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (procesní postup při vydávání opatření obecné povahy); d) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální kritérium rozporu s hmotným právem); e) přezkum z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti právní regulace).

44. Městský soud tedy při přezkoumávání napadeného OOP postupoval podle uvedeného „algoritmu“ a postupně se zabýval jednotlivými důvody, pro které navrhovatelé navrhli zrušení napadeného OOP, když dle § 101d odst. 1 s. ř. s. je při rozhodování soud vázán rozsahem a důvody návrhu. a) Přezkum pravomoci odpůrce vydat napadené OOP 45. Navrhovatelé v návrhu namítli, že se v případě velké části komunikací upravených OOP jedná o hlavní, resp. páteřní cyklistické trasy mající velký význam pro celoměstskou dopravu, a tedy z hlediska cyklistické dopravy se tak jedná o komunikace sloužící celoměstské dopravě, pro niž je příslušný Magistrát hl. m. Prahy a jeho příslušné odbory. V uvedené námitce sice navrhovatelé spatřují nedostatek působnosti odpůrce, k čemuž soud konstatuje, že pokud by vydal napadené OOP namísto Magistrátu hl. m. Prahy odpůrce, jednalo by se o nedostatek pravomoci.

46. Odpůrce k otázce pravomoci uvedl, že místní úprava provozu na silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikací je dle § 77 odst. 1 písm. c) v pravomoci obecního úřadu s rozšířenou působností, přičemž v daném případě je touto pravomocí nadán odpůrce na základě § 32 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve spojení s § 3 obecně závazné vyhlášky č. 55/2000 Sb. HMP. 11 8 A 66/2018 47. Dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“) stanoví místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a na veřejně přístupné účelové komunikaci obecní úřad obce s rozšířenou působností.

48. Dle § 124 odst. 6 zákona o provozu na pozemních komunikacích obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci. Místně příslušný je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se pozemní komunikace nachází.

49. Dle § 31 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hl. m. Praze“) vykonávají orgány hlavního města Prahy přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem a orgánům obcí s rozšířenou působností, není-li dále stanoveno jinak.

50. Dle § 32 odst. 2 zákona o hl. m. Praze lze orgánům městských částí v mezích zákona svěřit Statutem přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem nebo orgánům obcí s rozšířenou působností, není-li dále stanoveno jinak.

51. Dle § 3 odst. 1 obecně závazné vyhlášky č. 55/2000 Sb. HMP, kterou se vydává statut hlavního města Prahy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZV č. 55/2000 HMP“) se do přenesené působnosti všech městských částí nad rozsah stanovený zákonem svěřují záležitosti uvedené v příloze přílohy č. 3 této vyhlášky.

52. Dle § 3 odst. 2 OZV č. 55/2000 vykonávají městské části přenesenou působnost podle odstavce 1 na svém území.

53. Dle § 4 odst. 1 OZV č. 55/2000 HMP se do přenesené působnosti městských částí Praha 1, Praha 2, Praha 3, Praha 4, Praha 5, Praha 6, Praha 7, Praha 8, Praha 9, Praha 10, Praha 11, Praha 12, Praha 13, Praha 14, Praha 15, Praha 16, Praha 17, Praha 18, Praha 19, Praha 20, Praha 21 a Praha 22 se nad rozsah stanovený zákonem svěřují záležitosti uvedené v příloze č. 4 této vyhlášky.

54. Dle § 4 odst. 2 OZV č. 55/2000 HMP Městská část Praha 1 vykonává přenesenou působnost podle odstavce 1 na svém území.

55. Dle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích je ke stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a na veřejně přístupné účelové komunikaci příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Dle § 31 odst. 2 zákona o hl. m. Praze vykonávají orgány hlavního města Prahy přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí s rozšířenou působností. Dle § 32 odst. 2 zákona o hl. m. Praze lze orgánům městských částí v mezích zákona svěřit Statutem přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí s rozšířenou působností. Dle § 3 odst. 1 OZV č. 55/2000 HMP se do přenesené působnosti všech městských částí nad rozsah stanovený zákonem svěřují záležitosti uvedené v příloze přílohy č. 3 této vyhlášky. Dle výše uvedeného tedy odpůrce měl pravomoc k vydání napadeného OOP, pakliže mu byly v příloze přílohy č. 3 OZV č. 55/2000 HMP svěřeny záležitosti ohledně stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Soud k obsahu přílohy č. 3 OZV č. 55/2000 HMP konstatuje, že tato neobsahuje svěření záležitostí ve smyslu § 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích.

56. Nicméně rovněž § 4 OZV č. 55/2000 HMP svěřuje záležitosti uvedené v příloze č. 4 vyhlášky městským částem, přičemž dle položky 387 přílohy č. 4 je městským částem svěřeno stanovování místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích dle § 124 odst. 6 zákona o provozu na pozemních komunikacích. 12 8 A 66/2018 57. Ke vztahu § 77 odst. 1 písm. c) a § 124 odst. 6 zákona o provozu na pozemních komunikacích, soud konstatuje, že § 77 určuje správní orgán, který je oprávněn stanovit místní nebo přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích, přičemž vymezení v § 77 odpovídá § 124, který shrnuje pravomoc resp. působnost příslušných správních orgánů obsaženou v jednotlivých ustanoveních zákona o provozu na pozemních komunikacích, tedy je nerozhodné zda pravomoc byla svěřena s odkazem na § 77 odst. 1 písm. c) či na § 124 odst. 6 zákona o provozu na pozemních komunikacích, a tedy odpůrce měl pravomoc vydat napadené OOP.

58. K námitce ohledně usnesení Rady hl. m. ze dne 6. 2. 2018, č. 200, soud konstatuje, že tímto to byl schválen General rozvoje cyklistické dopravy hl. m. Prahy, jež je součástí rozvoje cyklistické dopravy a rekreační cyklistiky v hl. m. Praze do r. 2020, tedy nemá žádný vztah zařazení komunikací do jednotlivých kategorií ani třít. Dále zde soud konstatuje, že dle výše uvedených ustanovení obecní úřad obce s rozšířenou působností má působnost v oblasti pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci. A pakliže má být rozhodnuto o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice nebo silnice I. třídy a o změnách těchto kategorií, rozhoduje o tom dle § 40 odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), Ministerstvo dopravy jako silniční správní úřad, tedy odpůrce ani Rada hl. m. Prahy nemohou rozhodnout o přeřazení komunikací do kategorie dálnic či silnic I., a jak bylo řečeno, ostatní kategorie komunikací spadají do působnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností, kterými jsou v dané věci orgány hl. m. Prahy, resp. orgány odpůrce, viz výše. b) zákonem vymezené meze působnosti odpůrce (jednání ultra vires); 59. Ve vztahu k překročení zákonem vymezených mezí působnosti odpůrce, navrhovatele namítli, že odpůrce částečně upravil provoz na komunikaci v Praze 2, ale z odůvodnění není patrno z jakého důvodu. Dále zde namítli, že napadené OOP se faktický týká všech městských částí, když přetíná cyklistické trasy celoměstského významu, avšak napadené OOP nebylo zveřejněno na úředních deskách těchto městských částí.

60. Odpůrce k námitce uvedl, že vydáním opatření odpůrce stanovil místní úpravu provozu směrovou tabulí pro cyklisty „IS 19b“ dle klasifikace přílohy č. 5 vyhlášky č. 294/2015, na území městské části Praha 2, avšak směrová tabule sama o sobě nepředstavuje opatření obecné povahy, neboť je informativní a nemění práva ani povinnosti adresátů. Dále uvedl, že hranice správních obvodů odpůrce a městské části Praha 2 vede středem dotčené komunikace a je tedy účelné, aby místní úpravu stanovoval po vzájemné dohodě jen jeden z těchto orgánů. Úřad městské části Praha 2 vyslovil s umístěním této značky souhlas.

61. Místní působnost ve vztahu k úpravě úpravě provozu na pozemních komunikacích je stanovena v § 4 OZV č. 55/2000 HMP, dle kterého Městská část Praha 1 i Městská část Praha 2 vykovávají působnost na svém území.

62. Otázkou, kterou dopravní značku lze podřadit pod opatření obecné povahy, se zabýval Nejvyšší správní soud, přičemž v rozsudku ze dne 4. 5. 2011, č. j. 9 Ao 2/2011 – 53, uvedl, že „stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, provedené způsobem zakládajícím pro účastníky silničního provozu odlišné povinnosti, než které by měli podle obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích, má povahu opatření obecné povahy v materiálním smyslu a lze tedy proti němu podat návrh na jeho zrušení (popř. jeho části) podle ustanovení § 101a a násl. s. ř. s. Pokud však oproti obecné úpravě provozu z dopravní značky žádná povinnost odlišného chování neplyne, není dán žádný racionální důvod takovouto značku označovat za opatření obecné povahy. Opatřením obecné povahy jsou tedy typicky zákazové a příkazové značky, značky upravující přednost; nikoliv však značky výstražné a ty informativní značky, které pouze poskytují účastníku provozu na pozemních komunikacích nutné informace, příp. slouží k jeho orientaci“. Dle uvedeného rozsudku tedy informativní značky nejsou opatřením obecné povahy. Dopravní značka, která je umístněna na 13 8 A 66/2018 území Městské části Praha 2, je typu „IS 19b“. Dle přílohy č. 5 vyhlášky č. 294/2015 se jedná o informativní značku směrovou a to konkrétně o směrovou tabuli pro cyklisty (přímo, vlevo nebo vpravo), která informuje o směru a vzdálenosti v kilometrech k vyznačenému cíli (cílech) cyklistické trasy a o čísle (popřípadě jiném označení) této trasy. Jelikož tedy předmětná značka je značkou informativní, kterou nelze považovat za opatření obecné povahy a ze které oproti obecné úpravě provozu žádná povinnost odlišného chování neplyne, soud shledal tuto námitku za nedůvodnou, neboť tato značka nemohla zasáhnout do práv navrhovatelů.

63. Námitkou, dle které nebylo napadené OOP zveřejněno na úředních deskách všech městských částí, se soud zabýval v části žaloby týkající se dodržení zákonem stanoveného postupu při vydání napadeného OOP. c) procesní postup při vydání napadeného OOP 64. Nejprve se soud zabýval námitkami navrhovatelů, dle kterých je napadeného OOP nepřezkoumatelné. Navrhovatelé považují napadeného OOP za nepřezkoumatelné z níže uvedených důvodů: a) Ignorování skutečnosti, že navrhovatel a) v rámci svých připomínek předložil ucelenou alternativní koncepci řešení cyklistické dopravy na Praze 1, avšak odpůrce nevysvětlil, proč dal přednost řešení přijatému v napadeném OOP. b) Absence jakéhokoliv hodnocení podstatné části dalších připomínek, které byly podány navrhovatelem a). Konkrétně namítli, že: - Nebyl reflektován celoměstský dopad návrhu napadeného OOP, když navrhovatelé nesouhlasí, jak se s touto připomínkou odpůrce vypořádal, když uvedl, že „cyklistické spojení mezi městskými částmi není předmětem tohoto OOP“; - Nebyla vypořádána připomínka, dle které byl postoj Magistrátu hl. m. Prahy k napadenému OOP nesouhlasný, rovněž Městská část Praha 7 vyjádřila s návrhem OOP nesouhlasné stanovisko; - Nebyla vyžádána stanoviska všech dotčených osob ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu, přičemž navrhovatel a) upozornil na potřebu vyžádat stanoviska okolních městských částí, což však odpůrce učinil pouze v případě městské části Praha 2. Obyvatelé jiných městských čtvrtí tedy neměli možnost se změnou podrobně seznámit. - Nebyla vypořádána argumentace ohledně absence nebo nedostatečnosti vhodných objízdných tras. Konkrétně navrhovatelé uvedli trasu Mánesův most – Václavské náměstí (jižním směrem) a návrh alternativního řešení navrhovatele a) a trasování přeložek tras A24 a A25. Rovněž zůstala nevypořádána připomínka navrhovatele c) ohledně průjezdu ulicí Michalská. - Odpůrce se nevypořádal s otázkou, že zavedením napadeného OOP bude snížena atraktivita jízdy na kole a že napadené OOP je v rozporu se závěry analýzy v integrovaném programu snižování emisí pro kraj Praha z roku 2015. - Napadené OOP neobsahuje v odůvodnění nic ohledně úpravy na území Prahy 2. c) Nezhodnocení dopadu přijatého OOP z hlediska proporcionality, zejména ve vztahu k bezpečnosti chodců a cyklistů, konkrétní nehodovosti, prodloužení objízdných tras a podnikatelskému prostředí, přestože OOP výrazně ovlivňuje cyklistickou dopravu nejen na Praze 1, ale v celém hlavním městě, čímž dojde k faktickému ztížení či ohrožení nejrůznějších práv nejen členů navrhovatelů a členů Navrhovatele a), ale i dalších osob.

65. Dle § 68 odst. 3 věty první správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních 14 8 A 66/2018 předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

66. Dle § 173 odst. 1 věty první správního řádu opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou.

67. Dle § 174 odst. 1 správního řádu platí pro řízení podle této části obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé.

68. Dle rozsudku nejvyššího správního soudu ze dne 16 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, „je nutno uvést i v odůvodnění opatření obecné povahy důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů (§ 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 správního řádu z roku 2004). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost“.

69. Dle rozsudku Nejvyššího správního soud ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010 - 48, „připomínky z hlediska práv účastníka řízení představují poněkud slabší nástroj ochrany ve vztahu k námitkám, o nichž je orgán vydávající opatření obecné povahy povinen rozhodnout. Z toho však podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze dovodit, že by bylo možné či snad správné se připomínkami zabývat toliko formálně a vypořádat se s nimi obecnými frázemi, aniž by se zohlednila jejich podstata. Stanoví-li zákon správnímu orgánu povinnost zabývat se připomínkami jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění, musí být z tohoto aktu zřejmé, že správní orgán věnoval připomínkám náležitou pozornost, seznámil se s jejich obsahem a učinil z něj pro opatření obecné povahy nějaký závěr. Požadavky na podrobnost samotného vypořádání se s připomínkami pak budou záviset na jejich relevanci, rozsahu a detailnosti”.

70. Dle citovaných ustanovení správního řádu a rozsudků Nejvyššího správního soudu musí opatření obecné povahy obsahovat náležité odůvodnění a rovněž vypořádání se s vznesenými připomínkami.

71. Předně zde soud konstatuje, že z odůvodnění napadeného OOP jsou zřejmé důvody, které odpůrce vedly ke zvolené regulaci cyklistické dopravy. Těmito důvody je zajištění bezpečnosti chodců a cyklistů a to zejména v pěších a obytných zónách v oblasti centra hl. m. Prahy, kde je velmi vysoká koncentrace pěších. Pohyb na jízdním kole může v pěších a obytných zónách dosahovat rychlosti dle § 39 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích až 20 km/h, přičemž tato povolená rychlost je ve srovnání s chůzí velmi vysoká a tím i nebezpečná zejména ve vztahu ke starším osobám, dětem, osobám s kočárky a turistům věnujícím se prohlížení památek. Je tedy ohrožována bezpečnost pěších, a proto je třeba užít objízdných tras.

72. Ad a) K namítanému nevypořádání se s alternativní koncepcí navrhovatele a) soud sděluje následující. Navrhovatel a) vznesl připomínky k návrhu napadeného OOP a to přípisem ze dne 25. 1. 2018. Přílohou těchto připomínek byla mimo jiné i koncepce označená jako „Komfortní cyklotrasy centrem- celková analýza. Auto*Mat, 20. 7. 2017 (příloha [3]). Jednotlivé připomínky navrhovatele a) byly rozčleněny do čtyř bodů. Předmětná koncepce sice zřejmě sloužila jako podklad pro konkrétní vznesené připomínky, když z ní navrhovatel a) vycházel, avšak z ní samotné nelze určit konkrétní připomínky, přičemž nelze po odpůrci požadovat, aby si konkrétní připomínky dle obsahu koncepce domýšlel. Dále soud podotýká, že konkrétní připomínky neobsahují výslovný odkaz na předmětnou koncepci, přičemž na další přílohy navrhovatel a) běžně odkazuje. Soud tedy dospěl k závěru, že odpůrce nepochybil, pakliže se vypořádal pouze s konkrétními vznesenými připomínkami a nikoliv i se samotnou koncepcí, a proto soud shledal uvedenu námitku za nedůvodnou.

73. Ad b) K namítané absence jakéhokoliv hodnocení podstatné části dalších připomínek, které byly podány navrhovatelem a) soud konstatuje následující.

74. Níže uvedené se rovněž vztahuje k bodu k Ad c), ve kterém bylo namítáno nezhodnocení dopadů z hlediska proporcionality, v připomínkách navrhovatele a) se jedná o bod „4 Příliš restriktivní charakter omezení jízdy na kole“. K tomuto bodu lze sice částečně co do omezení 15 8 A 66/2018 rychlosti odkázat na vypořádání bodu Ad 28 resp. Ad 2 a Ad 13, tedy připomínky jsou vypořádány pouze částečně.

75. V odůvodnění napadeného OOP jsou připomínky navrhovatele a) vedeny pod čísly 24 až 34 na str. 10 až 11. Připomínky navrhovatele a) jsou pak vypořádány pod Ad 24 až Ad 34 na str. 26 až 28 a to buď výslovně, nebo odkazem na vypořádání jiného obdobného bodu. Tímto způsobem však odpůrce vypořádal toliko připomínky uvedené pod bodem „1 Obecné připomínky“ podání ze dne 25. 1. 2018. Připomínky vznesené v bodech „2 Nereflektován celoměstský dopad návrhu OOP“; „3 Nedostatečně objízdné trasy“; a „4 Příliš restriktivní charakter omezení jízdy na kole“, však nevypořádal, přičemž právě absence hodnocení těchto připomínek je namítána. Rovněž ani vypořádání připomínek jiných osob, nelze vztáhnout na namítanou absenci, neboť obsah připomínek dalších osoba a navrhovatele a) se shodují jen okrajově, a tedy vypořádání připomínek dalších osob nereaguje zcela na vznesené připomínky navrhovatele a).

76. Soud zde odkazuje na rozsudek nejvyššího správního soudu ze dne 16 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, ve kterém je Nejvyšší správní soud k vypořádání se s uplatněnými připomínkami zdůrazňuje, že „v případě faktické nepřezkoumatelnosti této části odůvodnění opatření obecné povahy není úkolem soudu, co by orgánu, jemuž přísluší pouze přezkum vydaného opatření obecné povahy, aby nahrazoval skutková zjištění a právní závěry, které měl učinit správní orgán, a zasahoval tak do jeho působnosti”.

77. Konečně zde soud podotýká, že projednávaný návrh na zrušení opatření obecné povahy směřuje proti napadenému OOP ze dne 11. 4. 2018, č. j. ÚMČ P1 211201/2018/ODOP/042/KT, tedy pokud odpůrce následně opravil, resp. doplnil odůvodnění napadeného OOP, a to ať z vlastní iniciativy nebo v reakci na podanou žalobu, soud nemůže přihlížet k pozdějším úpravám napadeného OOP, neboť to nic nemění na skutečnosti, že došlo k porušení zákonného postupu, když se odpůrce řádně nezabýval při rozhodnutí o napadeném OOP všemi vznesenými připomínkami.

78. Soud tedy shledal námitku za důvodnou.

79. Mimo výše uvedené soud doplňuje, že námitka co do absence odůvodnění ohledně úpravy na území Prahy 2 je nedůvodná, neboť jak již bylo výše uvedeno, napadené OOP se netýká území Městské části Praha 2, když zde nestanovuje žádná práva a povinnosti.

80. Dále se soud zabýval námitkou, dle které nebylo napadené OOP zveřejněno na úředních deskách všech městských částí, i když se faktický týká všech městských částí.

81. Ze správního spisu soud zjistil, že napadené OOP bylo zveřejněno na úřední desce odpůrce.

82. Dle § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění; opatření obecné povahy zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká. Ustanovení § 172 odst. 1 platí obdobně. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Hrozí-li vážná újma veřejnému zájmu, může opatření obecné povahy nabýt účinnosti již dnem vyvěšení; stanoví-li tak zvláštní zákon, může se tak stát před postupem podle § 172. Do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout u správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal.

83. Dle § 172 odst. 1správního řádu návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán po projednání s dotčenými orgány uvedenými v § 136 doručí veřejnou vyhláškou podle § 25, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky. V případě potřeby se návrh zveřejní i jiným způsobem, v místě obvyklým. Návrh opatření obecné povahy musí být zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů.

84. Dle citovaných ustanovení se opatření obecné povahy oznámí veřejnou vyhláškou na úřední desce správního orgánu, který jej vydal. Rovněž se zveřejní na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká. Napadené OOP se týká pouze 16 8 A 66/2018 správního obvodu odpůrce, když pouze v tomto obvodu upravuje práva a povinnosti rozdílně od obecné úpravy. K úpravě ve správním obvodu Městské části Praha 2 soud podotýká, že v tomto obvodu se nejedná o opatření obecné povahy, viz výše. Napadeného OOP sice může mít vliv i na chování cyklistů v ostatních městských částech, resp. v důsledku OOP mohou cyklisté zvolit jinou trasu, avšak samotné napadené OOP nijak neupravuje práva o povinnosti v ostatní městských částech rozdílně od obecné úpravy, tedy se ani samo o sobě netýká ostatních městských částí, proto zde ani nebyl důvod, aby bylo oznámeno i na úředních deskách ostatních městských částí. Soud shledal tuto námitku za nedůvodnou.

85. Námitku absence veřejné diskuze, dle které návrh nebyl dostatečně projednán s veřejností, když v daném případě není dostatečné pouhé vyvěšení na úřední desku a veřejnost bylo potřeba seznámit intenzivněji, soud shledal za nedůvodnou.

86. Dle § 172 odst. 1 správního řádu správní orgán návrh opatření obecné povahy s odůvodněním po projednání s dotčenými orgány uvedenými v § 136 doručí veřejnou vyhláškou podle § 25, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky. V případě potřeby se návrh zveřejní i jiným způsobem, v místě obvyklým. Návrh opatření obecné povahy musí být zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů.

87. V daném případě odpůrce návrh napadeného OOP veřejnou vyhláškou ze dne 27. 12. 2017, č. j. ÚMČ P1 211201/2017/ODOP/042/1/KT, vyvěsil dne 28. 12. 2017 na úřední desku Úřadu městské části Praha 1 a sejmul ji dne 15. 1. 2018. Zároveň vyzval dotčené osoby, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky a to ve lhůtě do 30 od ode dne zveřejnění návrhu. Odpůrce tedy postupoval v souladu s § 172 odst. 1 správního řádu. Citované ustanovení sice dále stanovuje, že se návrh zveřejní i jiným způsobem v místě obvyklém, ale už nestanovuje podmínky, za kterých tak má být učiněno. Posouzení, kdy je vhodné návrh zveřejnit i jiným způsobem, je tedy na posouzení správního orgánu, a pakliže tento neshledal v daném případě nutnost takto postupovat, nelze z toho dovodit porušení procesního postupu při vydání napadeného OOP. Mimo výše uvedené dále soud doplňuje, že ani on neshledal žádný důvod ke zveřejnění návrhu jiným způsobem. Konečně zde soud podotýká, že s návrhem byla nepochybně veřejnost seznámena, o čemž svědčí množství podaných připomínek.

88. Vzhledem k tomu, že napadené OOP v předchozím kroku algoritmu neuspělo, nebylo by sice nutné se dále zabývat dalšími výhradami navrhovatelů a podrobit napadené OOP přezkumu v dalších krocích algoritmu, avšak soud v nyní projednávané věci považuje za vhodné, podrobit napadené OOP přezkumu ve všech krocích. d) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální kritérium rozporu s hmotným právem)

89. Navrhovatelé co do rozporu s hmotným právem namítli, že napadené OOP komplikuje cyklistickou dopravu v centru Prahy a odrazuje obyvatele Prahy od užívání kola, místo toho, aby je naopak motivoval ke zdravému pohybu, což je v rozporu s veřejným zájmem, a tak i se zásadou v § 2 odst. 4 správního řádu.

90. Dle § 2 odst. 4 správního řádu dbá správní orgán, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

91. Předně zde soud konstatuje, že správní řád je procesní právní předpis a i § 2 odst. 4 se vztahuje k procesním právům. Žalobce zde spatřuje rozpor napadeného OOP s hmotným právem ve skutečnosti, že napadené OOP komplikuje cyklistickou dopravu a odrazuje obyvatele Prahy od užívání kol a s tím spojeným zdravým pohybem. Vyvstává zde tedy otázka, který veřejný zájem upřednostnit, zda ochranu chodců či užívání kola, resp. zdravého pohybu. Uvedená otázka je však předmětem přezkumu napadeného OOP z hlediska jeho proporcionality, nikoliv rozporu 17 8 A 66/2018 s hmotným právem. Z uvedeného je tedy zřejmé, že i kdyby soud shledal předmětnou námitku za důvodnou, již ze samé podstaty této námitky, by zde soud nemohl dojít k závěru, že napadené OOP je v rozporu se zákonem (hmotným právem). Soud se touto námitkou bude zabývat až následně v rámci přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.

92. Soud tedy neshledal, že by napadené OOP bylo z namítaných důvodů v rozporu s hmotným právem. e) Přezkumu obsahu napadeného OOP z hlediska jeho proporcionality 93. Dle rozsudku Nejvyššího správního soud ze dne 29. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, „soud proporcionalitu vnímá dvěma způsoby - v jejím užším a širším smyslu. Proporcionalitou v širším smyslu soud chápe obecnou přiměřenost právní regulace. Mezi základní atributy právního státu patří přiměřenost práva, a z tohoto důvodu je úkolem mimo jiné právě i soudní moci přispívat svojí rozhodovací činností k rozumnému uspořádání společenských vztahů. Soud se proto v rámci přezkumu souladu opatření obecné povahy se zákonem věnuje též otázkám, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti), zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů); v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu)“.

94. Podle názoru navrhovatelů nemůže napadené OOP v testu proporcionality obstát z následujících důvodů. Zákazem vjezdu na jízdním kole do centrálních částí Prahy došlo k větším zásahu do práv obyvatel Prahy a členů spolku, než je nezbytné. Správní orgán s ohledem na proporcionalitu neřešil dopady přijatého OOP, zejména na bezpečnost osob jedoucích na jízdním kole, vhodnost zvolených komunikací jako objízdných tras a na podnikatelské prostředí, případně je řešil nedostatečně.

95. Odpůrce odůvodňuje napadené OOP potřebou větší bezpečnosti chodců. Hlavní město Praha v připomínce pod bodem 35 uvedlo, že z dostupných dat neplyne, že by navrhované opatření mělo průkazný dopad na bezpečnost chodců. Za období 10 let jsou Policií ČR v centrálních pěších zónách evidovány pouze 3 nehody chodce a cyklisty. Navrhovatelé namítli, že není jediným řešením zákaz jízdy na kole. V připomínkách byla navržena opatření jako zřízením kvalitnějších objízdných tras, či snížit využití kola v pěších zónách či snížení rychlosti. Argumentace v odůvodnění OOP zakládá nerovný přístup k jednotlivým účastníkům provozu, protože neřeší proporcionalitu tvrzené potřeby zvýšit bezpečnost chodců ve vztahu k jiným účastníkům provozu. Navíc ve věci ohrožení chodců není argumentace správního úřadu podložena žádnými daty.

96. Napadené OOP bude mít negativní dopad na bezpečnost obyvatel při jízdě na kole, protože budou nuceni volit objízdné trasy po ulicích s rušným automobilovým provozem, po tramvajovém pásu a dále po nevhodném povrchu, zejména po dlažebních kostkách, tramvajových kolejích nebo v ulicích s jinými nerovnostmi či kluzkými povrchy. V napadeném OOP nebyla přijata opatření, která by vedla nebo mohla vést ke zvýšení bezpečnosti uživatelů jízdních kol v objízdných trasách.

97. Místo zákazu vjezdu mohla být snížena rychlost na 10 km/h, případně na jinou rychlost, přičemž je-li dle zákona možné omezit jízdu na 20 km/h, není důvod, proč by nebylo možné ji omezit na 10 km/h.

98. Konečně navrhovatelé uvedli, že napadené OOP se věnuje problematice překážek v bezmotorovém provozu ve formě komerčních instalací (předzahrádky, trhy). K čemuž uvádí, že je ve veřejném zájmu, aby míra zaplnění nebyla ulic dočasnými komerčními instalacemi nebyla na 18 8 A 66/2018 úkor bezpečnosti a plynulosti dopravy, tedy OOP by bylo proporcionální, pokud by předzahrádky byly instalovány pouze na místa, kde je dostatečný prostor pro pěší i jízdní kola. Napadené OOP však nevyhovělo připomínkám přepravních společností MESSENGER a.s. či Direct Parcel Distribution CZ s.r.o., které k doručování zásilek využívají jízdní kola. Je zjevné, že kurýrní zásilky není možné přepravovat pouze v některé denní době. Z podstaty kurýrní služby totiž vyplývá, že zásilky jsou doručovány kdykoliv během dne dle požadavků klienta.

99. V posledním kroku algoritmu soud postupoval dle výše citovaného rozsudku. Umožňuje napadené OOP dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti)

100. Nejprve se tedy soud zabýval otázkou zda, napadené OOP umožňuje dosáhnout jím sledovaný cíl. Dle odůvodnění napadeného OOP je tímto cílem zejména bezpečnost chodců a to v oblastech jejich vysoké koncentrace, která je ohrožována cyklisty. Jelikož napadené OOP v předmětných lokalitách stanovuje zákaz vjezdu cyklistů, tak je nepochybné, že napadené OOP umožňuje dosáhnout sledovaného cíle, neboť stanovený zákaz vylučuje možnou kolizi cyklisty s chodcem v dotčených lokalitách. Kritérium vhodnosti je tedy splněno. Souvisí spolu logicky napadené OOP a sledovaný cíl, nelze cíle lépe dosáhnout jinými legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti)

101. Rovněž spolu napadené OOP a sledovaný cíl logicky souvisí, neboť napadené OOP se týká úpravy provozu na pozemních komunikacích, zde konkrétně zákazu vjezdu cyklistů do stanovených lokalit, a cílem napadeného OOP je zejména bezpečnost chodců na pozemních komunikacích.

102. Navrhovatelé jako alternativní možnost uvedli omezení rychlosti pro jízdu na jízdním kole na 10 km/h, případně na jinou rychlost, přičemž je-li možné ji omezit 20 km/h, není důvod, proč by nebylo možné ji omezit i na 10 km/h.

103. Odpůrce označil tuto možnost za neakceptovatelnou, jelikož jízdní kola nejsou povinně vybavena tachometrem a nelze tedy překročení nejvyšší povolené rychlosti postihovat (viz Ad 13, str. 24 napadeného OOP).

104. S uvedeným odůvodněním odpůrce soud nemůže souhlasit, neboť skutečnost, že kolo není vybaveno tachometrem, nezbavuje cyklistu povinnosti dodržovat maximální povolenou rychlost ani nevylučuje možnost jeho postihu, v případě její překročení. Odpůrce v odůvodnění napadeného OOP uvádí, že „pohyb na jízdním kole může dosahovat v pěších a obytných zónách až max. 20 km/h, což je zakotveno v ustanovení § 39 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Tato povolená rychlost je ve srovnání s chůzí velice vysoká a tím i velice nebezpečná vzhledem k zejména starším osobám, dětem, osobám s kočárky a v neposlední řadě také turistům věnujícím se památkám hl. m. Prahy“. Z odůvodnění napadeného OOP je tedy zřejmé, že odpůrce spatřuje ohrožení chodců v povolené rychlosti až 20 km/h, které může být dosaženo při pohybu na jízdním kole v dotčených oblastech. Pakliže tedy odpůrce spatřuje ohrožení ve výši rychlosti, jeví se jako vhodný prostředek, k odstranění této hrozby, maximální rychlost přiměřeně omezit. Soud tedy dospěl k závěru, že kritérium potřebnosti není splněno, neboť cíle lze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem, a to omezením maximální povolené rychlosti v dotčených oblastech.

105. Jelikož soud shledal, že nebylo splněno kritérium potřebnosti, dále se již nezabýval otázkou, zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů) a otázkou zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu). Závěr a náklady řízení 19 8 A 66/2018 106. S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že napadené OOP nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem a že je v rozporu se zákonem, a proto ho podle § 101d odst. 2 věty první s. ř. s., zrušil, a to ke dni právní moci tohoto rozsudku, neboť právní účinky tohoto rozhodnutí není zapotřebí odkládat.

107. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé měli ve věci úspěch, proto jim soud přiznal náhradu nákladů řízení, kterou představují zaplacené soudní poplatky ve výši 15.000 Kč, náklady na zastoupení advokátem za dva úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen „advokátní tarif“)] po 3.100 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 21.800 Kč.