8 A 78/2013 - 58

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: STARLIFE s.r.o., IČ: 267 72 493, se sídlem Hostivice, Husovo nám. 1702, zastoupen Ing. Vilémem Daňkem, Ph.D., LLM, patentovým zástupcem, se sídlem Praha 2, Vinohradská 45, za účasti: Reebok International Limited, se sídlem 4th Floor 11-12 Pall Mall, London, Velká Británie, zastoupen JUDr. Vladimírem Rottem, patentovým zástupcem, se sídlem Praha 2, Vinohradská 37, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11. 4. 2013 č. j. O-485588/D78127/2012/ÚPV, Takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou dne 23. 5. 2013 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11. 4. 2013 č. j. O- 485588/D78127/2012/ÚPV, kterým byl k rozkladu společnosti Reebok International Limited, se sídlem 4th Floor 11-12 Pall Mall, London, Velká Británie, změněno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 10. 2012 o zamítnutí námitek podaných proti zápisu přihlášky slovní grafické ochranné známky v barevném provedení zn. sp. O-486688 ve znění „R“, jejímž přihlašovatelem je společnost STARLIFE s.r.o., IČ: 267 72 493, se sídlem Hostivice, Husovo nám. 1702, tak, že Přihláška barevného slovního grafického označení zn. sp. 0-486688 ve znění „R“ na základě námitek, podaných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů, se zamítá pro výrobky zařazené do třídy 25: oděvy, obuv podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957. Přihláška barevného slovního grafického označení zn. sp. 0-486688 ve znění „R“ se postupuje k zápisu pro výrobky a služby zařazené do třídy 3: přípravky pro bělení a jiné prací prostředky, mýdla, parfumerie, vonné oleje, kosmetika, vlasové vody, zubní pasty; do třídy 5: farmaceutické výrobky; do třídy 28: hry, hračky, potřeby pro sport; do třídy 32: minerální vody, šumivé nápoje a jiné nápoje nealkoholické, nápoje a šťávy ovocné, sirupy: do třídy 35: propagační činnost, reklama; do třídy 38: zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet, hlasová komunikace prostřednictvím sítě internet, hlasové služby uživatelů pobočkových sítí připojených ke koncovému bodu veřejné telekomunikační sítě včetně zprostředkování přístupu k veřejné telefonní síti poskytované uzavřeným uživatelským skupinám i v jiných než pobočkových sítích podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb. Přihláška napadené slovní ochranné známky v barevném grafickém provedení zn. sp. O-486688 byla podána dne 21. 6. 2011 a zveřejněna dne 16. 11. 2011 pro výrobky a služby zařazené do třídy 3: přípravky pro bělení a jiné prací prostředky, mýdla, parfumerie, vonné oleje, kosmetika, vlasové vody, zubní pasty; třídy 5: farmaceutické výrobky; třídy 25: oděvy, obuv; třídy 28: hry, hračky, potřeby pro sport; třídy 32: minerální vody, šumivé nápoje a jiné nápoje nealkoholické, nápoje a šťávy ovocné, sirupy; třídy 35: propagační činnost, reklama; třídy 38: zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet, hlasová komunikace prostřednictvím sítě Internet, hlasové služby uživatelů pobočkových sítí připojených ke koncovému bodu veřejné telekomunikační sítě včetně zprostředkování přístupu k veřejné telefonní síti poskytované uzavřeným uživatelským skupinám i v jiných než pobočkových sítích podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb. Namítaná ochranná známka Společenství č. 9453151 v grafickém provedení byla u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášena dne 18. 10. 2010 a zapsána dne 22. 5. 2011 pro výrobky a služby zařazené do třídy 18: univerzální sportovní tašky; sportovní tašky; gymnastické tašky; univerzální tašky; kabelky; dámské kabely; ledvinky; neceséry; pytle; batohy; malé sáčky; batohy kurýrů; plážové tašky; cestovní tašky; náprsní tašky; aktovky; klíčenky; peněženky; deštníky; třídy 25: oděvy, obuv a pokrývky hlavy podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb. Společnost Reebok International Limited, se sídlem Londýn, Velká Británie, podala dne 16. 2. 2012 námitky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách proti zápisu přihlašovaného označení, tj. slovní grafické ochranné známky v barevném provedení zn. sp. O-486688 ve znění „R“. Namítala, že je majitelem ochranné známky Společenství č. 9453151 ve znění „R“, které požívá práva přednosti a namítala vysokou podobnost mezi namítanou ochrannou známkou a napadeným označením, když obě označení skládající se pouze z písmene „R“ vykazují vysoký stupeň podobnosti. Obě mají velmi moderní vzhled, vertikální linii těla písmene, prodlouženou pravou nohu, tučný font, specifický úhel na vrcholu těla písmene, protažený do zřetelného bříška, volné místo mezi tělem písmene a „zakončením" bříška. Celkově jsou dle něj obě označení vizuálně ve velkém rozsahu podobná a foneticky a sémanticky shodná. Namítající společnost zdůraznila, že námitky směřují proti shodným výrobkům zařazeným do třídy 25: oděvy, obuv podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb. Rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 10. 2012 byly zamítnuty podané námitky s tím, že napadené označení i namítaná ochranná známka jsou tvořeny jedním písmenem ,,R“. Jejich rozlišovací způsobilost spočívá v konkrétní grafické podobě tohoto písmene, a nikoli v písmenu jako takovém. Při posouzení otázky podobnosti z vizuálního hlediska, shledal orgán prvního stupně nepodobnost porovnávaných označení, byť obě označení tvoří shodné písmeno, značně se liší samotným svým tvarem i specifickým grafickým ztvárněním, čímž vyvolávají odlišný zrakový vjem. Vzhledem k tomu, že fonetická shoda se týká nedistinktivního prvku a sémantické hledisko není vzhledem k povaze obou označení relevantní, byla celkově konstatována nepodobnost porovnávaných označení. Výrobky, proti nimž směřovaly námitky, tj. oděvy a obuv ve třídě 25 byly shledány Jako shodné, popř. podobné výrobkům „oděvy, obuv, pokrývky hlavy“ přihlašovaného označení. Shodnost či podobnost ostatních výrobků a služeb ze seznamu napadeného označení, ani pravděpodobnost záměny tohoto označení s namítanou ochrannou známkou ve vztahu k nim posuzována nebyla, neboť proti těmto výrobkům námitky nesměřovaly. Namítající společnost napadla prvostupňové rozhodnutí rozkladem, v němž mj. upozorňovala na hledisko pravděpodobnosti záměny, které nebylo zohledněno a dovolávala se rozsudků Soudního dvora Evropské unie, (dále jen „SDEU“), ve věci C-251/95 SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport a ve věci C-39/97 Canon Kabushiki Kaisha v. Metro- Goldwyn-Mayer Inc., jakož i rozsudku ve věci C-342/97 Lloyd Schuhfabrik Meyer & Co. GmbH v. Klijsen Handel BV., a rozsudku Tribunálu ve věci T-6/01 Matratzen Concord GmbH, dříve Matratzen Concord AG, v. OHIM, a ve věci T-34/04 Plus Warenhandelsgesellschaft mbH v OHIM ("Turkish Power“), s tím, že průměrný spotřebitel má nedokonalé vybavování, často nerozená marginální rozdíly v označeních, jsou-li umístěna na vysoce podobných výrobcích, přičemž často nemá ani možnost přímého srovnání označení. Žalobou napadeným rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11. 4. 2013 č. j. O-485588/D78127/2012/ÚPV, bylo posléze rozkladu namítajícího vyhověno. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí mj. se zabýval otázkou podobnosti porovnávaných označení: Upozornil na povahu obou porovnávaných označení, když se jedná o extrémně krátká označení, která jsou tvořena jediným prvkem, a to velkým tiskacím písmenem „R“. Písmena abecedy sama o sobě vykazují téměř nulovou schopnost plnit základní, tj. rozlišující funkci ochranných známek, a bez dalšího tudíž de facto nedisponují žádnou distinktivitou. Tu jim však může zajistit například specifické grafické, popř. i barevné provedení, nebo přidání dalších obrazových prvků. Pokud je toto ztvárnění dostatečně výrazné a specifické, mají taková označení potenciál dobré zapamatovatelnosti v očích spotřebitele, a mohou se stát poměrně silnými ochrannými známkami. V inkriminované věci vycházel žalovaný z toho, že předmětem zkoumání není otázka, zda jedno či druhé označení je distinktivní, ať již samo o sobě, či na základě příznačnosti. Vycházel tak z předpokladu, že u namítané ochranné známky i napadeného označení nebyl dostatek rozlišovací způsobilosti vůbec zpochybněn, nebo byl-li zpochybněn, pak byla tato pochybnost v příslušném řízení překonána. Zásadní otázkou tedy je, zda prvky, které primárně nedistinktivním znakům abecedy dodávají rozlišovací způsobilosti, tedy grafické, popř. barevné zpracování, zároveň zajistí i dostatečné odlišení porovnávaných označení v očích průměrného spotřebitele tak, aby byla vyloučena pravděpodobnost jejich záměny, budou-li označení užita na daných, shodných či podobných výrobcích. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že ze stěžejního vizuálního hlediska odlišnosti v provedení porovnávaných označení převáží nad jejich podobnými znaky. Žalovaný konstatoval, že písmeno „R“ v napadeném označení je provedeno tučnou linií, v jednotlivých částech písmene nestejně širokou, silnější je u svislé linie, nejtenčí v horní části bříška. Rozdíly v šířce linky jsou sice postřehnutelné, avšak nikoli markantní. Celé písmeno „R“ je mírně nakloněno doprava a v pravé části je vyšší než v levé, což je způsobeno vedením horní linie bříška mírně vzhůru a prodloužením nožičky doprava dolů. Bod ukončení bříška a počátku linie nožičky je špičatý a nedotýká se levé svislé linie písmene. Provedení písmene celkově působí mírně asymetricky, spíše může vyvolat dojem např. tahu štětcem než počítačového zpracování. Výrazná je též červená barva tohoto označení. Namítaná ochranná známka je v černobílém provedení, linie písmene je na první pohled vyrovnaně silná (nepatrně silnější je ve svislých částech) a písmeno není nikterak nakloněné, ve všech částech je stejně široké, horní část je vodorovná. Pouze nožička je prodloužena doprava dolů „pod řádek". Bod přechodu bříška v linii nožičky Je ukončen svisle, a shodně s napadeným označením se nedotýká levé svislé linie. Pokud jde o shodné či podobné detaily, jde o prodloužení pravé nožičky a nedotažení bodu přechodu bříška v nožičku až k levé svislé linii písmene. Rozdíly existují naopak ve výškovém rozdělení písmene, bříško u namítané ochranné známky zaujímá větší podíl písmene, zejména ve vertikálním směru, síle linie v jednotlivých částech písmene, sklonu, symetričnosti a ukončení linie písmen, u napadeného označení mírně zaoblené. Žalovaný zdůraznil, že zejména zmíněné rozdíly jsou patrné především při detailním a pozorném vnímání a porovnání obou označení. Pokud jde o výrazný barevný aspekt napadeného označení, je při porovnání obou označení tak, jak jsou zveřejněna/zapsána, evidentní. Avšak v širších souvislostech, zejména pro účely posuzování pravděpodobnosti záměny se jedná o skutečnost, která nemůže k odlišení označení na trhu přispět a to z toho důvodu, že namítaná ochranná známka je zapsána jako černobílá, a může být tudíž užívána v jakémkoli barevném provedení. Žalovaný tedy z vizuálního hlediska uzavřel s tím, že provedení obou označení se sice v mnoha detailech liší, avšak tyto detaily nejsou samy o sobě nikterak výrazné a ani jejich souhrn a vliv na celkový dojem označení nelze označit za zásadní. Čistě vizuálně zhodnotil porovnávaná označení jako podobná v nízkém stupni. Pokud jde o fonetické hledisko, nepřisvědčil žalovaný názoru namítajícího, že spotřebitelé budou evidentně poptávat zboží podle fonetické transkripce, budou se ptát na oděvy či obuv „er“ a vizuální pohled ustoupí do pozadí. Ačkoli nelze zmíněnou variantu vyloučit, žalovaný upozornil na fakt, že uvedený druh výrobků je častěji než způsobem pultového prodeje nabízen v prodejních místech, kde jednotlivé výrobky jsou umístěny jako volně přístupné na stojanech či regálech, aby k nim měl spotřebitel přímý přístup. Nelze opominout i poměrně populární způsob prodeje předmětných výrobků prostřednictvím internetu, e-shop. První kontakt s označením na výrobku bývá tudíž především vizuální. Navíc povaha porovnávaných označení, tj. jediné písmeno abecedy svědčí spíše proti závěru, že by spotřebitel výrobky poptával právě pod tímto písmenem. Při sluchovém vjemu se neuplatní žádný z prvků, který označením dodává jejich distinktivnost, naopak interpretace označení je omezena na vyslovení pouhého Jednoho písmene. Nelze sice zcela odmítnout možnost, že spotřebitel bude skutečně poptávat oděv či obuv „er“ či „erko“, avšak užije-li fonetickou interpretaci, spíše si bude dle názoru žalovaného „pomáhat" odkazy na firmu přihlašovatele/namítajícího, resp. s ní shodné znění ochranných známek „STARLIFE", resp. „REEBOK", které oba subjekty vlastní. Ačkoli tedy foneticky jsou porovnávaná označení zcela shodná, nemůže být z uvedených důvodů závěr o celkové podobnosti/nepodobnosti označení a pravděpodobnosti záměny mezi nimi, založen právě na tomto hledisku. Obdobně je tomu i u hlediska sémantického, kde primárně významový obsah obou označení je shodný, jde o jedno z písmen abecedy, avšak tento obsah je z hlediska známkoprávního nevýznamný, a je třeba souhlasit se závěrem napadeného rozhodnutí, že sémantické hledisko není pro posouzení shodnosti či podobnosti porovnávaných označení relevantní. Pokud jde o hledisko celkového dojmu, dospěl žalovaný k závěru o podobnosti porovnávaných označení, založené zejména na podobnosti vizuální (byť taje bez zohlednění dalších aspektů pouze nízkého stupně). S ohledem na skutečnost, že odvolací orgán dospěl k závěru o podobnosti porovnávaných označení, je třeba se zabývat splněním druhé podmínky uvedené v ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, a to podobností výrobků a služeb. Žalovaný zopakoval, že rozklad namítajícího směřoval proti posouzení podobnosti napadeného označení a namítané ochranné známky a proti závěru o neexistenci nebezpečí jejich záměny. Závěr o shodnosti, resp. podobnosti námitkami napadených výrobků ve třídě 25 s výrobky, pro které je v téže třídě zapsána namítaná ochranná známka, nebyl v rozkladu námitkami napaden. Proto se přezkumem této otázky žalovaný nezabýval a v této věci plně odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, v němž je uvedeno, že ve třídě 25 mezinárodního třídění výrobků a služeb je napadené označení přihlašováno pro „oděvy, obuv“. Namítaná ochranná známka je v této třídě zapsána pro „oděvy, obuv, pokrývky hlavy“. Z porovnání těchto výrobků je zřejmé, že se jedná o výrobky shodné, popř. podobné, z důvodu stejného pojmového vymezení, resp. obsahové náplně, účelu a u jako takových i stejných prodejních míst. Žalovaný dále hodnotil, zda existuje pravděpodobnost záměny napadeného označení s namítanou ochrannou známkou. Při posuzování pravděpodobnosti záměny napadeného označení s namítanou ochrannou známkou jsou tedy výchozími skutečnostmi shoda či podobnost námitkami napadených výrobků a celková podobnost porovnávaných označení. Na významu zde nabývá i namítajícím zmíněná skutečnost, podpořená i judikaturou SDEU, že průměrný spotřebitel většinou nemá na rozdíl od správního orgánu v konkrétních situacích možnost přímého porovnání obou označení, a musí se spoléhat na paměťovou stopu, kterou kontakt s příslušným označením v minulosti v jeho mysli zanechal. Tato stopa je přirozeně nedokonalá, a má tendenci zaměřit se na výrazné detaily či prvky označení. V inkriminované věci napadené označení ani namítaná ochranná známka nedisponují žádným vizuálně výrazným detailem či prvkem, který by bylo možno označit za známkový motiv. Proto je třeba výše popsané rozdíly v obou označeních zhodnotit jako objektivně existující, nikoli však natolik výrazné a typické, aby byly spotřebitelem subjektivně vnímány jako stěžejní a odlišující. Výrazná barevnost napadeného označení ztrácí pro posouzení pravděpodobnosti záměny svůj odlišující význam, neboť namítaná ochranná známka jakožto černobílá může být užita v jakémkoli barevném provedení. Se zohledněním uvedených skutečností, stejně jako při vědomí charakteristiky průměrného spotřebitele a daného segmentu trhu odvolací orgán dospěl na rozdíl od orgánu prvého stupně řízení k závěru, že grafické zpracování jinak nedistinktivního shodného prvku „R“ není natolik výrazné a rozdílné, aby dostatečně odlišilo obě označení při jejich použití na daných shodných, resp. podobných výrobcích ve třídě 25 a vyloučilo tak možnost jejich záměny. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a namítal, porušení zásady legitimního očekávání a zásady předvídatelnosti, když žalovaný v rozkladovém řízení změnil prvostupňové rozhodnutí a žalobce tak byl uveden v právní nejistotu s nemožností odvolání. Žalobce se v této souvislosti dovolával rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 686/02, rozsudku Městský soud v Praze sp. zn. 8 Ca 30/2003, jakož i dosavadní praxe Úřadu průmyslového vlastnictví. Žalobce namítal, že žalovaný překročil meze správního uvážení tím, že shledal porovnávaná označení podobná, když zároveň uvedl, že „se sice v mnoha detailech liší, avšak tyto detaily samo o sobě nejsou nikterak výrazné a ani jejich souhrn a vliv na celkový dojem označení nelze označit za zásadní.“ Žalobce namítal, že dlouhodobým užíváním jeho ochranných známek se označení „R“ stalo pro něj příznačným, a že osoba zúčastněná se nárokuje dominantní postavení nikoliv pouze pro samotné grafické ztvárnění nedistinktivního písmene „R“, ale rovněž ve vztahu k tomuto písmeni jako celku. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný neuvedl, jaké jednotlivé grafické modifikace obou označení zavdaly příčinu ke konstatování podobnosti těchto označení, a současně se nedostatečně vypořádal s inherentní nedistinktivností písmene „R“. Žalobce namítal, že ani podobnost na nízkém stupni v případě těchto označení sama o sobě i přes totožnost výrobků ve třídě 25 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb nemusí postačovat k vyslovení závěru o možnosti vyvolání nebezpečí záměny, nebo\´t podobnost označení není jediným faktorem, které je nutno brát v úvahu. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 3. 7. 2013 navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 11. 4. 2013. Žalobce ve své replice ze dne 2. 8. 2013 setrval na svých vyjádřeních uvedených v žalobě. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce a ani žalovaný se k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního nevyjádřili. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu majitelem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního ze dne 22. dubna 2014, č. j. 8 As 37/2011-154, posouzení zaměnitelnosti ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách či dotčenosti na právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře, podle § 7 odst. 1 písm. k) tohoto zákona, je věcí výkladu příslušného neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav. Správní uvážení se zde neuplatní. Závěry správního orgánu o těchto otázkách přezkoumává soud v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012-46 pro posuzování podobnosti mezi výrobky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách je nutné zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi dotčenými výrobky. Tyto faktory zahrnují zejména povahu výrobků, jejich účel, způsob použití, jakož i jejich konkurenční nebo komplementární charakter. Dalšími faktory, na které je možno brát ohled, jsou též distribuční kanály, relevantní veřejnost a obvyklý původ zboží (převzato z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007-141). Při posuzování podobnosti slovních označení pro účely § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, je nutné vzít v úvahu mimo jiné následující faktory: (1) průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam počáteční části slov než částem následujícím; (2) průměrný spotřebitel při vnímání slovního označení obvykle rozloží toto označení na slovní prvky, které mu naznačují konkrétní význam nebo které se podobají slovům, jež zná; a (3) průměrný spotřebitel nebude u složené ochranné známky za rozlišovací a převládající prvek celkového dojmu vyvolaného touto ochrannou známkou považovat její popisný prvek, ale její prvek fantazijní. Tato kritéria však nelze aplikovat mechanicky. Podle ustálené judikatury SDEU vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v celkovém posouzení nebezpečí záměny ochranných známek. V tomto ohledu průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily. Toto kritérium bylo ve specifické oblasti ochranných známek potvrzeno rozsudkem SDEU ve věci C-342/97 Lloyd Schuhfabrik Meyer, ohledně otázky, kdy má ochranná známka vysokou rozlišovací způsobilost. Jím se rozumí zejména současní nebo potenciální spotřebitelé daného druhu výrobků nebo služeb, pro které se ochranná známka užívá, nebo osoby zapojené do distribuční sítě daného druhu výrobků nebo služeb, popřípadě obchodní kruhy, zabývající se daným druhem výrobků nebo služeb, pro které se ochranná známka užívá. Základem pro pojetí relevantního spotřebitele se stal rozsudek SDEU ve věci C-210/96 Gut Springenheide GmbH a Rudolf Tusky v. Oberkreisdirektor des Kreises Steinfurt - Amt für Lebensmittelüberwachung, v němž bylo konstatováno, že při posuzování, zda dané označení je schopno klamat, se musí brát v úvahu pravděpodobné očekávání průměrně informovaného, pozorného a rozumného průměrného spotřebitele. Městský soud v Praze při svém rozhodování o podané žalobě a přezkumu napadeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11. 4. 2013 č. j. O- 485588/D78127/2012/ÚPV, se řídil citovanou ustálenou judikaturou SDEU a Nejvyššího správního soudu. Pokud žalobce namítal, porušení zásady legitimního očekávání a zásady předvídatelnosti, když žalovaný v rozkladovém řízení změnil prvostupňové rozhodnutí, musel soud tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou. Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že napadené označení „R“ i namítanou ochrannou známku „R“ tvoří písmeno „R“ ve stylizovaném písmu velké tiskací abecedy. Jedno písmeno samo o sobě obecně postrádá rozlišovací způsobilost s ohledem na skutečnost, že jde o jeden z omezeného počtu znaků abecedy. Jako takové nemůže být schopným zápisu do rejstříku ochranných známek, resp. sloužit k identifikaci výrobků nebo služeb konkrétního subjektu na trhu. Dodatečnou míru distinktivity však takovému označení může dodat jeho grafické (a barevné) zpracování. Pro posouzení otázky podobnosti porovnávaných označení je rozhodné hledisko vizuální, přičemž poukázal na odlišnosti v grafickém zpracování uvedeného písmena u přihlašovaného označení a namítané ochranné známky. Žalovaný však s tímto hodnocením nesouhlasil a rozkladu majitele namítané starší ochranné známky vyhověl, neboť v prvostupňovém rozhodnutí shledal pochybení v hodnocení zaměnitelnosti porovnávaných označení. Tento postup umožnilo žalovanému ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle něhož „Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti.“ Z citovaného ustanovení správního řádu je zřejmé, že žalovaný správní orgán mohl takovou částečnou změnu prvostupňového rozhodnutí provést. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, čj. 1 As 55/2008-156, v případě postupu podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004 má rozkladový orgán povinnost umožnit účastníku řízení vyjádřit se nejen k podkladům rozhodnutí nově pořízeným rozkladovým orgánem [§ 36 odst. 3 ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004], ale též k případným novým důvodům, pro něž hodlá přihlášku zamítnout (§ 22 odst. 4 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách). Pokud žalobce namítal, že žalovaný překročil meze správního uvážení tím, že shledal porovnávaná označení podobná, musel soud tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou s odkazem na citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního č. j. 8 As 37/2011- 154, podle něhož posouzení zaměnitelnosti ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách je věcí výkladu příslušného neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav. Správní uvážení se zde neuplatní. V inkriminované věci změnil žalovaný částečně prvostupňové rozhodnutí z důvodu vady v hodnocení zaměnitelnosti porovnávaných označení. Ke změně prvostupňového rozhodnutí došlo na základě skutečností zjištěných v řízení před správním orgánem prvního stupně, ze spisového materiálu a podkladů shromážděných v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně. Žalovaný tedy vycházel ze skutečností, k nimž měl žalobce možnost se vyjádřit, změnil částečně výrok prvostupňového rozhodnutí na základě odlišného posouzení podobnosti porovnávaných označení a pravděpodobnosti záměny, přičemž tuto změnu dostatečně a řádně a srozumitelně odůvodnil. Podle názoru soudu nebyla porušena zásada dvouinstančnosti správního řízení. V žalobcem namítaném nálezu sp. zn. II. ÚS 686/02 Ústavní soud judikoval, že „Tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny bude mít místo zejména tam, kde se správní soud odmítne protiprávně věcí vůbec zabývat (denegatio iustitiae). Toto základní právo v prvém plánu garantuje právo každého na přístup k soudu ve věci přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy a ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny zahrnuje samozřejmě i právo na to, aby soud v takovém případě rozhodnutí orgánu veřejné správy přezkoumal stanoveným postupem, tj. ve spravedlivém řízení, v souladu s příslušnými procesními předpisy při respektování jednotlivých záruk práva na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté Listiny. Meritorní přezkum rozhodnutí správního soudu je namístě zpravidla jen tehdy, když je vedle porušení čl. 36 Listiny tvrzeno i porušení jiného základního práva zaručeného ústavním pořádkem.“ Podle názoru Městského soudu v Praze žalovaný postupoval zákonným způsobem, vydal přezkoumatelné rozhodnutí, které bylo řádně odůvodněno a je zřejmé, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Žalovaný konstatoval a řádně odůvodnil vizuální podobnost porovnávaných označení, když uvedl, že obě označení vykazují některé shodné znaky a i množství rozdílů, jež však nejsou natolik výrazné, aby dokázaly porovnávaná označení od sebe dostatečně odlišit. Odchylky v detailech grafického zpracování vyžadují důkladnější zrakový kontakt a faktické porovnání obou označení neumožní průměrnému spotřebiteli porovnávaná označení od sebe spolehlivě rozeznat, zvláště když průměrný spotřebitel nemá zpravidla možnost přímého kontaktu s výrobky označenými porovnávanými označeními vedle sebe a je odkázán pouze na svou paměť. Kromě toho namítaná ochranná známka je zapsána v černobílém provedení a může být tedy užívána v libovolném barevném provedení, včetně červené barvy. Koneckonců sám žalobce ve svém podání ze dne 30. 3. 2012 předložil žalovanému barevné provedení výrobků společnosti Reebok – sportovní obuv s písmenem „R“ mj. i v červené barvě. Takže hovořit o exkluzivitě napadené ochranné známky ve znění „R“ v červené barvě opravdu nelze. Rozdíl mezi nožičkami porovnávaných označení ve znění „R“ podle názoru soudu není až tak zřetelně viditelný a může tedy vést k pravděpodobnosti záměny těchto označení. Podle názoru soudu se žalovaný se rovněž dostatečně vypořádal s inherentní ne distinktivností písmene „R“, když uvedl, že v inkriminované věci spočívá rozlišovací způsobilost jinak nedistinktivního prvku „R“ právě v jeho grafickém ztvárnění, jež je předmětem posouzení pravděpodobnosti záměny. Pokud žalobce namítal, že ani podobnost na nízkém stupni v případě těchto označení sama o sobě i přes totožnost výrobků ve třídě 25 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb nemusí postačovat k vyslovení závěru o možnosti vyvolání nebezpečí záměny, neboť podobnost označení není jediným faktorem, kterého je nutno brát v úvahu, musel soud i tuto námitku odmítnout jako neodůvodněnou. Soud se dále zabýval pravděpodobností záměny porovnávaných označení, jakož i shodností dotčených výrobků a konstatoval, že výrobky přihlášené ve třídě 25 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb jsou shodné podobné s výrobky chráněnými v téže třídě namítanou mezinárodní ochrannou známkou. Soud proto nemohl přihlédnout k tzv. kompenzačnímu principu ve smyslu rozsudku SDEU ve věci C-39/97 Canon, neboť v daném případě byla zjištěna jak podobnost porovnávaných označení z vizuálního hlediska, a tím pádem i z hlediska celkového dojmu, jakým působí na průměrného spotřebitele, tak i totožnost výrobků. Pokud žalobce se v této souvislosti dovolával metodických pokynů OHIM, dnes EUIPO, musel soud tuto námitku odmítnout jako nepatřičnou. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2014, č. j. 6 As 43/2013 – 68, rozhodnutí OHIM nejsou a nemohou být pro soud závazná formálně. Metodika OHIM skutečně není pramenem práva, a to ani evropského unijního práva, nicméně v inkriminované věci nelze konstatovat, že by žalovaný se svým postupem dostal do rozporu s touto výkladovou pomůcku transponovaného právního předpisu z evropského unijního práva, jakoužto povahu zákon o ochranných známkách bezesporu má (viz první směrnice Rady 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, resp. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, resp. směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (přepracované znění)). Žalobce tvrdil, že dlouhodobým užíváním jeho ochranných známek se označení „R“ stalo pro něj příznačným, a že osoba zúčastněná se nárokuje dominantní postavení nikoliv pouze pro samotné grafické ztvárnění nedistinktivního písmene „R“, ale rovněž ve vztahu k tomuto písmeni jako celku. Městský soud v Praze ověřil z vyjádření žalobce ze dne 30. 3. 2012 k námitkám proti přihlášce národní ochranné známky č. 496688 ve znění „R“, že žalobce poukazoval na další hlediska posuzování zaměnitelnosti, a to že namítané ochranné známce právo přednosti svědčí ode dne 18. 10. 2010. Poukazoval rovněž na skutečnosti, že přihlašované označení je již součástí známkové řady, kterou tvoří zaregistrovaná označení, jejichž součástí je písmeno „R“ v identickém grafickém provedení. Uváděl, že běžný spotřebitel si přihlašované „R“ spojí s jeho dalšími ochrannými známkami typickými písmenem „R“. Městský soud v Praze dále ověřil tvrzení žalobce z Databáze ochranných známek platných v České republice (ÚPV, WIPO, EUIPO) vedené Úřadem průmyslového vlastnictví: Kombinovaná barevná ochranná známka Společenství č. přihláška 4216511 s právem přednosti ode dne 19. 3. 2003 Kombinovaná barevná ochranná známka č. 259225 s právem přednosti ode dne 19. 3. 2003 Kombinovaná barevná ochranná známka č. 323790 s právem přednosti ode dne 1. 6. 2011 Kombinovaná barevná ochranná známka č. 328663 s právem přednosti ode dne 21. 6. 2011 Správní orgán prvního stupně toto vyjádření žalovaného konstatoval a nekomentoval, neboť dospěl k závěru o nepodobnosti porovnávaných označení tvořených písmenem „R“ v grafické podobě. V rozkladovém řízení již žalobce tuto námitku známkové řady, kterou tvoří zaregistrovaná označení, jejichž součástí je písmeno „R“ neuplatnil. Žalovaný se tak v napadeném rozhodnutí vypořádal pouze s jinou námitkou uplatněnou žalobcem ve vyjádření k rozkladu poukazující na jiné zapsané ochranné známky v podobě samostatných písmen v grafické úpravě. K odkazu žalobce na čtyři konkrétní zapsané ochranné známky (č. 284701, 309842, 293822 a 189089) poznamenal, že v prvních dvou případech mají ochranné známky velmi specifické grafické ztvárnění a zcela odlišné detailní znaky než napadené označení, v druhých dvou případech jsou navíc přítomny další výrazné obrazové prvky, a ochranné známky tak mají naprosto rozdílnou kompozici. K fotografiím reálného i potencionálního možného užívání porovnávaných označení na konkrétních výrobcích předložených žalobcem, žalovaný potom uvedl, že pro posouzení oprávněnosti námitek není podoba skutečného užívání označení v obchodním styku relevantní. Předmětem posouzení je otázka podobnosti porovnávaných označení v podobách, v jakých byla přihlášena či zapsána, dále otázka shodnosti či podobnosti přihlašovaných a zapsaných výrobků a následně otázka pravděpodobnosti záměny těchto označení na trhu. Žalobní tvrzení ohledně toho, že přihlašované označení je již součástí známkové řady, kterou tvoří zaregistrovaná označení, jejichž součástí je písmeno „R“, potom musel soud odmítnout jako nepatřičné. Žalobcem namítané ochranné známky jsou ochranné známky kombinované, s vlastní rozlišovací způsobilostí, v nichž sice „R“ v grafické úpravě figuruje, ale předpokladem zápisu do rejstříku ochranných známek byla zjevně nápaditá kombinace jednotlivých prvků těchto ochranných známek. V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. července 2008, čj. 4 As 90/2006-123, podle něhož „zápisná nezpůsobilost přihlašovaného označení není dána jakoukoli podobností s registrovanou ochrannou známkou, ale toliko podobností závadnou, tj. podobností, jež vyvolává pravděpodobnost záměny ohledně původu výrobků či služeb [§ 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách]. Nepříčí se principům známkoprávní ochrany samo o sobě, dospěje-li správní orgán k závěru o různém stupni rozlišovací způsobilosti ochranných známek; rozlišovací způsobilost ochranných známek nelze paušálně považovat za identickou.“ Pokud žalobce tvrdil, že průměrný spotřebitel výrobků ve třídě 25 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb, tj. oděvy a obuv, vykazuje zvýšenou pozornost při výběru zboží, vědom si častého padělání, musel soud tuto námitku odmítnout jako nepatřičnou. Nebylo prokázáno, že by padělání oděvů a obuvi mělo za následek zvýšenou pozornost průměrného spotřebitele. Vyšší míru pozornosti lze naopak konstatovat u výrobků vyšší hodnoty, důležitosti nebo speciálního určení. Pro účely celkového posouzení nebezpečí záměny se považuje průměrný spotřebitel dané kategorie výrobků tj. oděvy a obuv, za běžně informovaného, přiměřeně pozorného a obezřetného. Je však nutno přihlédnout k tomu, že průměrný spotřebitel má jen zřídka možnost provést přímé srovnání různých ochranných známek, ale musí se spolehnout na jejich nedokonalý obraz, který si uchoval v paměti. Rovněž je třeba vzít v úvahu skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii daných výrobků (viz citovaný rozsudek SDEU C-342/97 Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 26). Nelze samozřejmě vyloučit skutečnost, že odborná veřejnost specializovaná na oblast dotčených výrobků může při výběru těchto výrobků vykazovat vysokou úroveň pozornosti (viz rozsudek Tribunálu ve věci T-126/03 Reckitt Benckiser (Espana) v. OHIM, bod 96). Nicméně průměrný spotřebitel výrobků oděvy a obuv takovou vysokou úroveň pozornosti bezesporu nebude vykazovat. Městský soud v Praze se při vypořádání žalobních námitek řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, III. ÚS 989/08, podle něhož není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná. (bod 68). Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů a ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán při svém rozhodování neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonné rozhodnutí. Z těchto důvodů proto soud podané žalobě nevyhověl a podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního jí zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení § 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení