8 Af 16/2011 - 60

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: JUDr. J. Č., R., V. 2633, zastoupen JUDr. Michalem Špirkem, advokátem, se sídlem Rakovník, Vysoká 92, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 22.12.2010, č.j.: 5491/10- 1100-202289, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení shora uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze (dále jen „odvolací orgán“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí - dodatečnému platebnímu výměru na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2007, č.j. 40745/10/069910204300, vydanému dne 15.4.2010 Finančním úřadem v Rakovníku, kterým byl žalobci dodatečně stanoven základ daně ve výši 1 127 877,- Kč, dodatečně vyměřena daň ve výši 360.928,- Kč a sděleno penále z dodatečně vyměřené daně podle ust. § 37b odst. 1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb. ve výši 72.185,- Kč. Odvolací orgán v napadeném rozhodnutí všechny odvolací námitky odmítl. Konstatoval, že v průběhu daňové kontroly získal správce daně ze zápisu do obchodního rejstříku poznatek, že společnost RAJA, spol. s r.o. vstoupila do likvidace a že žalobce byl jmenován likvidátorem této společnosti (zapsáno dne 20.3.2007 a vymazáno dne 8.6.2009). Zároveň z tohoto výpisu plyne, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.7.2007 byl prohlášen konkurs na majetek společnosti RAJA, spol. s r.o. „v likvidaci“ (dále jen „RAJA“), účinky konkursu nastaly dnem 19.7.2007 a konkursním správcem byl ustaven Mgr. Karel Touschek. Na výzvu správce daně ze dne 27.1.2010 žalobce předložil kopii zápisu z valné hromady společnosti RAJA ze dne 15.2.2007, kde byl žalobce jmenován jejím likvidátorem, kopii mandátní smlouvy ze dne 15.2.2007 uzavřené mezi společností RAJA a žalobcem, včetně tří dodatků, kopii listu peněžního deníku likvidátora opatřeného razítkem společnosti RAJA v likvidaci s vyznačením vstupu do likvidace dne 15.2.2007, kopii potvrzení od Komerční banky, a.s. pobočky Beroun ze dne 18.11.2009. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je také uvedeno, že správce daně využil svého práva a po přijetí odvolání doplnil řízení o provedení výslechu svědka JUDr. M. S. (SKP PETROS s.r.o.). Zmiňována je pak rovněž kopie dopisu žalobce datovaného dnem 15.2.2007, ze kterého odvolací orgán dovodil, že žalobce nejednal jako likvidátor, ale jako advokát. Z výpovědi JUDr. S. podle odvolacího orgánu pak vyplynulo, že ohledně předmětné částky nebyla žádná jiná smlouva mezi JUDr. S. a žalobcem-likvidátorem uzavřena, a proto s přihlédnutím ke všem uvedeným důkazům se nejednalo o depozitum jako takové, přestože tato částka byla na žalobcův depozitní účet zaslána. Podle názoru odvolacího orgánu nebyla tato transakce důvodná ani s ohledem na dodatek č. 1 mandátní smlouvy, podle kterého disponování s účty společnosti u peněžních ústavů bylo umožněno nejen oběma jednatelům společnosti, ale i likvidátorovi. Odvolací orgán nepopřel námitku žalobce, že depozitní účet byl založen o rok dříve (1.12.2006) pro potřeby advokátní kanceláře, resp. jejích klientů, avšak měl za to, že je nezbytné poukázat na skutečnost, že právě na tento účet, jak vyplývá z uvedené výpovědi svědka, žalobce předmětné finanční prostředky nechal účelově zaslat. Na další odvolací námitku žalobce reagoval odvolací orgán tak, že na základě písemností uložených ve spisovém materiálu (mj. výpisy z BÚ, peněžní deník likvidátora, potvrzení od KB, a.s.) byla dne 1.3.2007 připsána platba ve prospěch žalobcova účtu č. 35- 7799010227/0100 (úschova u advokáta) v částce 800 000,- Kč od SKP společnosti PETROS, s.r.o. Podle odvolacího orgánu žalobce dne 18.7.2007 vyhotovil písemnost nazvanou „zápočet“ mezi společností RAJA a žalobcem jako likvidátorem provedený na základě mandátní smlouvy a jejích dodatků. Odvolací orgán uvedl, že z obsahu písemnosti vyplývá, že likvidátor tímto provedl jednostranný zápočet sjednané odměny – vůči plnění přijatému ve prospěch společnosti RAJA od JUDr. M. S.-SKP PETROS, s.r.o. ve výši 800 000,- Kč ke dni 18.7.2007. Odvolací orgán byl tedy názoru, že úkonem – zápočtem byl žalobce jako věřitel uspokojen a částka, kterou přijal a sám označil jako odměna likvidátora, se tudíž stala žalobcovým příjmem, který byl podle § 3 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. předmětem daně za zdaňovací období roku 2007. Tento názor pak podle odvolacího orgánu potvrzuje i dodatek č. 3 k mandátní smlouvě ze dne 19.3.2007, podle kterého je patrné, že se jednalo o zálohu, kterou žalobce na základě vlastního rozhodnutí přijal. Odvolací orgán rovněž upozornil na to, že součástí spisového materiálu je také jednoduchý pokladní doklad společnosti RAJA, který svědčí o tom, že dne 18.7.2007 žalobci likvidovaná společnost vyplatila hotovost 800 000,- Kč. Jako účel platby je v něm uvedeno „zápočet z 18.7.07 odměna+náklady“. Tuto transakci podle odvolacího orgánu potvrzuje i téhož dne žalobcem vystavená stvrzenka o přijetí hotovosti ve výši 800 000,- Kč. V průběhu odvolacího řízení bylo podle odvolacího orgánu zjištěno a prokázáno, že částka ve výši 800 000,- Kč, která představuje smluvní odměnu likvidátora ve výši 672 737,- Kč a ostatní příjmy s tím související ve výši 127 263,- Kč je v souladu s ust. § 7 odst. 2 písm. b) a § 38 g odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. nepochybně žalobcovým zdanitelným příjmem roku 2007. Odvolací orgán nepřisvědčil ani námitce žalobce, že jím předložená kopie „Protokolu o jednání před soudem sp.zn. 59 Cm 1/Cm 1/2009 ze dne 20.4.2009 je rozhodnutím jiného orgánu, ke kterému měl správce daně při svém rozhodování přihlížet. Uvedený protokol nemůže být podle odvolacího orgánu „rozhodnutí státního orgánu“, neboť mu chybí základní znaky „rozhodnutí“ a nelze tedy hovořit, že správce daně se tak dopustil pochybení, které žalobce popisuje v souvislosti s touto listinou. Odvolací orgán akceptoval žalobcovo tvrzení, že uvedený protokol předložil proto, aby bylo zjevné, že konkursní správce jednostranný zápočet neuznává a uplatnil nárok u soudu. Pro daňové účely je však podle odvolacího orgánu rozhodující, že částku 800 000,- Kč žalobce v roce 2007 prokazatelně přijal, a proto byla také posouzena jako žalobcův zdanitelný příjem tohoto zdaňovacího období. V této souvislosti shledal odvolací orgán i námitku žalobce týkající se povinnosti likvidátora vyúčtovat všechny svěřené hodnoty ke dni 2.4.2009, tj. ke dni odvolání z funkce likvidátora obchodní společnosti, nedůvodnou. Odvolací orgán dále uvedl, že po prohlášení konkurzu na majetek společnosti RAJA, tj. ke dni 19.7.2007 se ve smyslu ust. § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., likvidace přerušuje. Žalobce jako likvidátor ve společnosti RAJA přijal částku 800 000,- Kč a tato se stala jeho zdanitelným příjmem roku 2007. U poplatníků vedoucích daňovou evidenci pak není pro účely daně z příjmů podstatné, zda se jednalo o zálohu na odměnu či odměnu. Žalobce v žalobě namítal, že byl zkrácen na svých právech tím, že mu byla uložena povinnost zaplatit daň z prostředků, které dle pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze , č.j. 14 Cmo 335/2009-92 nejsou jeho a na které tudíž nelze nahlížet jako na příjmy dle ust. § 3 a 7 zákona č. 586/1992 Sb. Uvedené rozhodnutí je na vydání předmětné částky do konkursní podstaty úpadce RAJA. Podle žalobce správce daně postupoval v rozporu s ust. § 27 písm. g) zákona č. 337/1992 Sb., nerespektoval § 28 téhož zákona a opakovaně podle žalobce porušil povinnost postupovat v řízení v souladu s ust. § 31 zákona č. 337/1992 Sb. Žalobce namítal, že správce daně prováděl výklad zákona o advokacii, a to hned několika jeho ustanovení, zřejmě ve vztahu k depozitu peněžních prostředků a jeho argumentace je dle názoru žalobce natolik zmatečná, že nelze poznat, o jaká ustanovení zákona své závěry opíral Žalobce také uvedl, že správce daně prováděl výklad mandátní smlouvy a jejích dodatků, přestože z protokolů ze zmíněného řízení věděl, že právě o určitosti této smlouvy a dodatků k ní je vedeno řízení u soudu, které bylo zahájeno dříve, než řízení před správcem daně, čímž podle žalobce překročil svoji pravomoc. Žalobce současně poukázal na fakt, že až do zaplacení po rozsudku Vrchního soudu v Praze uvedené peněžní prostředky nikdy neopustili účet advokátních úschov (depozitní účet) žalobce. Ve vyjádření k žalobě odvolací orgán reagoval na žalobcovy námitky uvedené v jeho žalobě a měl za to, že jeho postup byl zákonný. Navrhl žalobu zamítnout. Při jednání konaném dne 1.10.2015 setrval žalobce na svých právních názorech a procesních stanoviscích, žalovaný se pak z účasti na jednání omluvil a to přípisem ze dne 24.9.2015, v němž uvedl, že má za prokázané, že žalobou napadené rozhodnutí netrpí nezákonnostmi tvrzenými žalobcem, a proto nadále navrhl žalobu zamítnout. Ve správním spise se pro danou věc nacházejí tyto mimo jiné podstatné dokumenty a rozhodnutí a to především přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007, které obdržel FÚ v Rakovníku dne 31.3.2008, protokol o ústním jednání – zahájení daňové kontroly – ze dne 18.1.2010 č.j.: 1623/10/069930204320, mandátní smlouva uzavřená dne 15.2.2007 vč. dodatků č. 1 ze dne 28.2.2007, č. 2 ze dne 29.2.2007 a č. 3 ze dne 19.3.2007, zápočet mezi společností RAJA, spol. s r.o. „v likvidaci“ a likvidátorem JUDr. J. Č. ze dne 18.7.2007, jednoduchý výdajový pokladní doklad ze dne 18.7.2007 – odměna+náklady, stvrzenka ze dne 18.7.2007, protokol o ústním jednání o výpovědi svědka ze dne 2.6.2010 č.j.: 54814/10/069911204587, protokol o jednání před Krajským soudem v Praze ze dne 20.4.2009 sp.zn. 59Cm 1/2009, potvrzení Komerční banky, a.s. ze dne 18.11.2009, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.12.2010 č.j. 14 Cmo 335/2009-92, zpráva o daňové kontrole ze dne 8.4.2010, protokol ze dne 12.4.2010 č.j.: 37480/10/069930204320 – projednání zprávy o daňové kontrole, dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem v Rakovníku dne 15.4.2010 č.j.: 40745/10/069910204300, odvolání žalobce ze dne 26.4.2010, žalobou napadené rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 22.12.2010 č.j.: 5491-1100-202289. Městský soud v Praze (dále jen „soud“) nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně soud vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“). K osobě žalovaného soud podotýká, že v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí přezkoumávalo rozhodnutí finančního úřadu vydané v daňovém řízení finanční ředitelství [§ 9 písm. c) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech]. Podle § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, jímž byl zákon č. 531/1990 Sb. ke dni 1. 1. 2013 zrušen, vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním úřadům, a tedy i rozhoduje o podaných odvoláních, Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně. Působnost k rozhodování o odvolání v posuzované věci tak v průběhu řízení o žalobě přešla z Finančního ředitelství v Praze na Odvolací finanční ředitelství, na které tak přešlo rovněž postavení žalovaného. Soud posoudil předmětnou věc takto: Podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb. příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti, pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6, jsou příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů. Podle § 38g odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. v daňovém přiznání poplatník uvede veškeré příjmy, které jsou předmětem daně, kromě příjmů od daně osvobozených, příjmů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně. V daňovém přiznání poplatník rovněž uvede částku slevy na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění podle § 35c a 35d. Jsou-li součástí zdanitelných příjmů též příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, doloží je poplatník daně dokladem vystaveným podle § 38j odst.

3. V předmětném případu pak žalobce jak v odvolání, tak v žalobě brojil proti zahrnutí částky 800 000,- Kč do jeho zdanitelných příjmů zdaňovacího období roku 2007. V žalobě pak uvedl, že se na základě mandátní smlouvy a jejích třech dodatků uzavřených mezi ním a společností RAJA s.r.o. zavázal pro společnost RAJA provést činnosti spjaté s funkcí likvidátora a od této společnosti obdržel na svůj depozitní účet (účet advokátních úschov) od úpadce dne 1.3.2007 částku 800 000,- Kč. Dne 18.7.2007 si ji započetl jako svoji odměnu likvidátora společnosti RAJA. Podle žalobce pak tyto prostředky zůstaly na jeho depozitním účtu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.7.2007 byl na majetek společnosti RAJA prohlášen konkurs a konkursní správce Mgr. Karel Touschek nejprve po žalobci žádal vrácení předmětné částky, coby bezdůvodného obohacení, poté podal občanskoprávní žalobu. Podle žalobce zároveň Mgr. Touschek inicioval samotnou kontrolu u žalobce u Finančního úřadu Rakovník. Žalobce podle svých slov již v průběhu kontroly upozornil finanční úřad, že o předmětnou částku vede spor, zda je tato oprávněně v držení žalobce, či zda ji má vydat, coby bezdůvodné obohacení. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 14 Cmo 335/2009-92 dne 21.12.2010, jako soud odvolací, že žalobce je povinen vydat 800.000,- Kč do konkursní podstaty úpadce společnosti RAJA. Následující den, i přes opakované upozornění žalobce, že o vlastnictví a držbě uvedených peněz je veden soudní spor, vydalo finanční ředitelství rozhodnutí, které potvrdilo názor správce daně, tedy že žalobce je povinen z uvedené částky zaplatit daň z příjmů a penále. V dané věci žalobce v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2007 uvedl základ daně ve výši 842 684,- Kč (ztráta u příjmů z podnikání-advokacie ve výši 175 717,- Kč, dílčí základ daně z příjmů z kapitálového majetku ve výši 882,- Kč, dílčí základ daně z příjmů z pronájmu ve výši 1 017 519,- Kč.) a po odpočtu nezdanitelných částí a odčitatelných položek od základu daně vypočetl daň ve výši 215 036,- Kč. Po uplatnění slevy na dani vznikla žalobci konečná daňová povinnost ve výši 207 836,- Kč. Ze správního (daňového) spisu je zřejmé, že dne 18.1.2010 zahájil správce daně u žalobce kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007. Z kontrolních zjištění uvedených ve zprávě o daňové kontrole také vyplynulo, že správce daně zvýšil vykázané příjmy o nepřiznané příjmy v celkové částce 810 000,- Kč a výdaje snížil o neoprávněně uplatněné výdaje ve výši 68 604,- Kč. Dodatečným platebním výměrem pak správce daně žalobci stanovil základ daně ve výši 1 127 877,- Kč, dodatečně vyměřil daň ve výši 360 928,- Kč a sdělil penále ve výši 72 185,- Kč. Není sporu o tom, že žalobce byl jmenován likvidátorem společnosti RAJA (zápis z valné hromady společnosti ze dne 15.2.2007) a že dne 15.2.2007 uzavřel s uvedenou společností mandátní smlouvu včetně tří dodatků ze dnů 28.2.2007, 29.2.2007 a 19.3.2007. Odměna likvidátora byla upravena tak, že plnění se stanoví na 10% základního kapitálu, minimálně však 540 000,- Kč. Ve správním spise založené kopie listu peněžního deníku likvidátora opatřeného razítkem společnosti RAJA s vyznačením vstupu do likvidace dne 15.2.2007 vyplývá, že byl dne 1.3.2007 zaevidován příjem ve výši 800 000,- Kč s označením (depozitum) vratka od JUDr. S.-PETROS (správkyně konkursní podstaty společnosti PETROS, s.r.o.) a dne 18.7.2007 bylo zaznamenáno: „zápočet“ – zúčtování odměny. Z kopie listiny nazvané „ZÁPOČET“, rovněž nacházející se v daňovém spise, je zřejmé, že likvidátor (žalobce) učinil jednostranný zápočet sjednané odměny vůči plnění přijatému ve prospěch společnosti RAJA od JUDr. S.-SKP-PETROS, s.r.o. a to ve výši 800 000,- Kč a to ke dni 18.1.2007. V kopii „Potvrzení“ od Komerční banky, a.s. ze dne 18.11.2009 (také založené v daňovém spise), je uvedeno, že po prověření depozitního účtu č. 35-7799010227/0100 ohledně toku finančních prostředků přijatých na uvedený depozitní účet od firmy PETROS ve výši CZK 800 000,- jsou fakta tato: č. výpisu/rok komentář 01/07 příchozí platba ve výši 800 000,- Kč od spol. PETROS, s.r.o. 06/07 2 položky 2 380,- a 24 883,- snižují zůstatek depozita pro RAJA na CZK 772 737,- 13/07 záloha od spol. Danskoles… CZK 18 000 000,- byla sdružena s dosavadním zůstatkem na dep. účtu CZK 900 000,- a následně převedena na termínovaný vklad, který je navázán na výše uvedený depozitní účet 06/08 z termínovaného vkladu se vrací kupní cena, dle KS, pro spol. Danskoles za účelem převodu do USA. Tato částka neobsahuje původně sdruženou částku CZK 900 000,-, která na termínovaném vkladu i nadále zůstává 07/08 převod kupní ceny dle KS do USA 21/08 k 26.5.2009 evidováno vrácení fin. prostředků z termínovaného účtu ve výši CZK 900 000,- Jako přílohu pak Komerční banka k předmětnému potvrzení přiložila uvedené výpisy, jež obsahují zmiňované pohyby finančních prostředků. V daňovém spise se nachází také protokol č.j.: 54814/10/069911204587 o ústním jednání sepsaný Finančním úřadem v Rakovníku dne 2.6.2010. Předmětem jednání bylo podání svědecké výpovědi JUDr. M. S. k částce zaslané společností PETROS, s.r.o. „v konkursu“ společnosti RAJA, spol. s r.o. „v likvidaci“. Z výpovědi svědkyně JUDr. S. vyplynulo, že vyplatila na účet č. 35-7799010227/0100 částku 800 000,- Kč (připsána dne 1.3.2007). Předmětná platba byla směrována společnosti RAJA. Číslo účtu, na který byla předmětná částka vyplacena, bylo JUDr. S. sděleno dopisem od žalobce (kopie dopisu je součástí tohoto protokolu), který byl likvidátorem společnosti RAJA. Ve spise jsou rovněž založeny jednak jednoduchý výdajový pokladní doklad společnosti RAJA ze dne 18.7.2007, ze kterého je zřejmé, že žalobci byla vyplacena částka 800 000,- Kč a účelem platby byl zápočet z 18.7.2007, odměna+náklady, a jednak stvrzenka ze dne 18.7.2007 o přijetí hotovosti 800 000,- Kč žalobcem s jeho podpisem. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu námitek, které žalobce uplatnil v podané žalobě a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně s tím, že obecně lze říci, že podstatná část žalobních námitek žalobce jaksi míří zcela mimo meritum věci, které soud spatřuje v tom, že správce daně při daňové kontrole provedené u žalobce, jejímž předmětem byla daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 zjistil, a to na základě výše uvedených dokladů, které mu předložil žalobce, že žalobce měl v červenci roku 2007 v hotovosti přijmout částku 800.000,- Kč z titulu odměny za činnost likvidátora společnosti RAJA. Na základě dokladů, které tedy korespondovaly s tím, co bylo vykazováno na straně společnosti RAJA, finanční úřad učinil logický závěr, že žalobce v červenci 2007 přijal částku 800 000,- Kč jako odměnu, tato je jeho příjmem, který podléhá zdanění. Jelikož při své úřední činnosti správce daně zjistil, že tato částka nebyla dosud ze strany žalobce přiznána pro účely daně z příjmů a nebyla z ní daň odvedena, nezbylo mu než vydat rozhodnutí, kterým byla tato částka dodatečně zdaněna. V návaznosti na to pak ani žalované Finanční ředitelství v Praze, tedy odvolací orgán nemohl rozhodnout jinak, než že odvolání žalobce proti tomuto platebnímu výměru zamítl. Správní orgány vycházely především z podkladů, které při daňové kontrole zjistily, které se do jejich dispozice dostaly od samotného žalobce a neměly důvod k pochybnostem, že těmito doklady bylo účtováno o skutečných operacích. Pokud pak žalobce v pozdější době tvrdil (a to i při ústním jednání), že vlastně to byly doklady fiktivní a že byly vystaveny za jiným účelem a že tedy nesvědčí o těch skutečnostech, které jsou jimi deklarovány, má soud za to, že se s těmito námitkami, které žalobce uplatnil, odvolací orgán vypořádal a že tak, jak tyto doklady byly předloženy, že je vyhodnotil správně. Pokud jde o argumentaci rozsudkem Vrchního soudu v Praze ve spojení s předchozím rozsudkem krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce vlastně na takovou odměnu v této výši nárok neměl, soud má za to, že za daných okolností to nebylo z hlediska daňového relevantní. Správce daně a odvolací správní orgán museli vycházet z toho, že ve zdaňovacím období roku 2007 žalobce vykázal příjem 800 000,- Kč a že tento příjem tedy podle dokladů, které sám žalobce vystavil, měl skutečně přijmout a nepodrobit ho dani z příjmů. Skutečnost, že mu předmětné peníze podle později vyslovených názorů jaksi nepatřily a že na ně neměl nárok, to je skutečnost, která by samozřejmě i z důvodů, nebo z hlediska daňového měla dopad, nicméně nikoliv na samotné rozhodnutí o doměření daně, jelikož ta základní skutečnost, že tedy žalobce měl v červenci 2007 příjem ve výši 800 000,- Kč, který nepřihlásil k dani a nepodrobil dani z příjmů fyzických osob, ta byla doklady, které byly i jím předloženy, prokázána. Z uvedeného vyplývá, že soud neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci úspěch neměl, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení