8 C 134/2023 - 67

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Fukalem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro vydání bezdůvodného obohacení takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 139 352 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 350 Kč Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 139 352 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42 350 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 252 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 234,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Nymburce č. [č. účtu], variabilní symbol [tel. číslo], soudní poplatek za žalobu ve výši 56 968 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce jako insolvenční správce společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], se svou žalobou domáhá zaplacení částky 1 482 250 Kč s příslušenstvím s odůvodnění, že uzavřel dne 9. 7. 2019 s žalovanou smlouvu o pachtu závodu [právnická osoba], IČO: [IČO], na dobu určitou do 31. 12. 2019 (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy přenechal žalobce žalované k užívání nemovité věci, a to stavby na LV [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], včetně vozidel zapsaných v registru vozidel a vozidel a strojů nezapsaných v registru vozidel. Ve Smlouvě bylo sjednáno měsíční pachtovné ve výši 25 000 Kč plus DPH, tedy celkem 30 250 Kč. Dodatkem ze dne 31. 7. 2019 došlo ke zvýšení pachtovného na částku 42 350 Kč. S ohledem na krátkodobost užívání a na projevený zájem ze strany žalované o koupi závodu, byla výše pachtovného stanovena spíše symbolicky. Smlouva nebyla nikdy prodloužena ani nahrazena novou, žalovaná však užívá předmět pachtu dodnes. Pachtovné bylo hrazeno do 31. 12. 2019. Movité věci, které měly být součástí závodu, nebyly od uzavření smlouvy užívány. V propachtovaném areálu se nachází bioplynová elektrárna, kterou žalovaná užívá od července 2019 na základě nájemní smlouvy, následně jí odkoupila. Předmět pachtu tedy žalovaná využívá jako přístup k bioplynové elektrárně a dále jako skladové plochy. Žalovaná užívá od 1. 1. 2020 zmíněný areál bez právního důvodu, proto žalobce požaduje uhrazení částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalovaná žalobci ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradila.

2. Žalobce vzal během jednání dne 10.8.2023 žalobu částečně zpět co do zaplacení 342 898 Kč se zákonným úrokem z prodlení s ohledem na změnu vlastníka bioplynové elektrárny k 28.3.2022. V této části bylo řízení zastaveno.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Souhlasí, že dne 9. 7. 2019 byla mezi žalobcem jako propachtovatelem a žalovanou jako pachtýřem uzavřena Smlouva, na základě které byl k dočasnému užívání přenechán závod [právnická osoba] Ve vyjádření namítá, že tvrzení týkající se neprodloužení Smlouvy žalobce nikterak neprokazuje. Dále uvádí, že žalobce si byl vědom, že skončila platnost Smlouvy, avšak tento stav úmyslně neřešil a ke zjednání nápravy nic neučinil. Přiznání žalobou požadovaného nároku brání překážka na straně žalobce, neboť dosud neposkytl součinnost nezbytnou ke splnění dluhu, a ani neposkytl možnost upravit užívací práva k pozemkům řádnou smlouvou, proto se nelze domáhat na žalované vydání bezdůvodného obohacení. Ve Smlouvě bylo sjednáno užívání celého areálu, žalobce nepřekládá žádný důkaz, ze kterého vyplývá užívání konkrétního pozemku žalovanou, současně ani neprokazuje výši obvyklého pachtovného v daném místě a čase, a zda odpovídá požadované částce. Zamítnutí žaloby odůvodňuje převodem části závodu na společnost [Anonymizováno], se kterým přešly i dluhy žalované vůči žalobci. Dále namítá, že nebylo prokázáno, které konkrétní pozemky a stavby žalovaná užívala, teprve od toho by se mohla odvíjet případná výše bezdůvodného obohacení.

4. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti: Dne 9. 7. 2019 podepsali listinu označenou jako smlouva o pachtu závodu [právnická osoba], na základě které žalobce přenechal žalované k užívání nemovité věci a stavby na LV [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], včetně vozidel zapsaných v registru vozidel a vozidel a strojů nezapsaných v registru vozidel Dne 31. 7. 2019 podepsali listinu označenou jako dodatek čís. 1 ke smlouvě o pachtu závodu [právnická osoba] (dále jen „Dodatek“) Výše pachtovného byla sjednána v částce 25 000 Kč + 21 % DPH, celkem tedy v částce 30 250 Kč, splatnost vždy do konce předchozího měsíce Od 1. 8. 2019 došlo Dodatkem k navýšení na částku 35 000 Kč + 21 % DPH, celkem tedy na částku 42 350 Kč, splatnost nezměněna Žalovaná neužívala žádné movité věci, užívala část pozemků a některé z budov za účelem provozu bioplynové stanice, kterou provozovala od července 2019, tyto byly užívány jako skladovací prostory přístupové cesty a servisní zázemí, což se nezměnilo ani po 1. 1. 2020 Žalovaná užívala část pozemků a některé z budov v souvislosti s provozem bioplynové stanice minimálně do 28. 3. 2022 [právnická osoba] měla ke dni uzavření Smlouvy ukončený provoz, neměla žádné zaměstnance, pohledávky ani jiné hodnoty kromě nemovitých a movitých věcí Žalovaná měla zájem nemovité věci v insolvenčním řízení odkoupit již v době uzavření Smlouvy Ke dni 28. 3. 2022 byla bioplynová stanice převedena na jiný subjekt Od 1. 1. 2020 nebylo z titulu užívání movitých a nemovitých věcí zaplaceno ničeho Žalovaná byla výzvou ze dne 29. 10. 2021 vyzvána k ukončení užívání nemovitých a movitých věcí, předmětná výzva jí byla doručena 9. 11. 2021.

5. Soudu je z úřední činnosti soudu známo, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2017, č. j. [spisová značka], byl prohlášen na majetek dlužnice [právnická osoba], IČO: [IČO], [adresa], konkurs, a insolvenčním správcem byl ustanoven [tituly před jménem] [jméno FO], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [adresa].

6. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že žalobce jako insolvenční správce dlužnice [právnická osoba], přenechal žalované k dočasnému užívání nemovité věci, a to stavby na LV [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] a LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], včetně vozidel zapsaných v registru vozidel,vozidel a strojů nezapsaných v registru vozidel, a to do 31. 12. 2019 s tím, že po dohodě obou smluvních stan ji lze ukončit dříve nebo prodloužit. Pachtýř (žalovaná) se Smlouvou zavázala o propachtovanou věc pečovat jako řádný hospodář, neprovádět bez souhlasu propachtovatele (žalobce) v areálu provádět stavební úpravy, a ani části závodu nezcizovat.

7. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul ze Smlouvy, jejího Dodatku a z nesporných tvrzení účastníků řízení. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena Smlouva, na základě které žalobce přenechal žalované k dočasnému užívání nemovité věc, za částku 30 250 Kč se splatností měsíční vždy do konce předchozího kalendářního měsíce. Dodatkem ke Smlouvě došlo k navýšení na částku 42 350 Kč s nezměněnou splatností. [právnická osoba] měla ke dni uzavření smlouvy ukončený provoz, neměla žádné zaměstnance, pohledávky ani jiné hodnoty kromě nemovitých a movitých věcí. Žalovanou nebyly užívány žádné movité věci, v rámci areálu užívala pouze část pozemků a některé z budov za účelem provozu bioplynové stanice, kterou provozovala od července 2019. Části pozemku byly užívány jako skladovací prostory, přístupové cesty a servisní zázemí, což se nezměnilo ani po 31. 12. 20219, tedy po termínu, který byl sjednán ve Smlouvě jako termín ukončení užívání. Žalovaná byla žalobcem řádně vyzvána k ukončení užívání nemovitých až podáním ze dne 29. 10. 2021. Platby za užívání byly žalovanou hrazeny do 31. 12. 2019, po tomto datu nebylo žalovanou za užíváním nemovitých a movitých věcí uhrazeno ničeho. Žalovaná užívala část pozemků a některé z budov v souvislosti s provozem bioplynové stanice minimálně do 28. 3. 2022.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 502 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), obchodní závod je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil, a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.

10. Dle § 555 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

11. Dle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Dle odstavce druhého se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

12. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

13. Dle § 2202 o. z. lze pronajmout věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části. Pronajmout lze i věc, která v budoucnu teprve vznikne, je-li ji možné dostatečně přesně určit při uzavření nájemní smlouvy.

14. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

15. Dle § 2230 o. z. užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Odstavec 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

16. Podle § 2332 odst. 1 o. z. pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci.

17. Podle § 2341 o. z. není-li v ustanoveních tohoto oddílu stanoveno něco jiného, použijí se pro pacht přiměřeně ustanovení o nájmu.

18. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud se nejprve zabýval právním posouzením smluvního vztahu účastníků. Soud při výkladu předmětné Smlouvy postupoval důsledně v souladu s ustálenou soudní praxí. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. 11. 1998 sp. zn. 25 Cdo 1650/98, vyložil, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Vedle tohoto je soud na základě provedeného dokazování povinen posoudit, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Ústavní soud pak vyložil, že text smlouvy je prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůle je vnitřním stavem jednající osoby, který není bezprostředně přístupný interpretovi právního úkonu a není interpretem tohoto právního úkonu poznatelný. Vůli je proto nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 14. 4. 2002, sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněný pod č. 84 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního sudu, svazek č. 37/2005).

20. S ohledem na znění smlouvy se soud musel dále zabývat problematikou vymezení podniku či závodu. Je-li závod organizovaným souborem jmění, s nímž se disponuje uno actu (viz zejm. § 2175 a násl. o. z.), pak částí tohoto organizovaného souboru jmění nelze rozumět jednu z jeho „složek“; i část závodu má povahu organizovaného souboru jmění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018). Závod netvoří pouze majetek, ale také dluhy. Závod vždy tvoří jeho základní složky, tedy jmění, bez kterého by závod nemohl být provozován. Např. provozuje-li podnikatel závod na výrobu automobilů, je nezbytnou součástí (základní složkou) závodu výrobní hala. Od závodu proto nemůže být oddělena. Naopak např. bazén, který je umístěn rovněž v areálu závodu a slouží k rekreaci zaměstnanců závodu (jako jejich benefit), je součástí závodu jen do doby, než podnikatel projeví vůli k jeho vyčlenění ze závodu (k tomu viz komentář k § 502 in: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek I, Obecná část (§ 1 až 654). 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2020).

21. I dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 37/2010 (k obdobné právní úpravě obsažené v zák. č. 513/1991, obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013) je podnik rovněž třeba chápat jako ucelený a organizovaný soubor podnikání, jako svébytný ekonomický organismus, jenž sestává ze složky hmotné (věcí nemovitých a movitých), složky nehmotné (pohledávek a jiných majetkových hodnot, např. práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví) a složky osobní (lidských zdrojů, jež jsou k dispozici, zejména jejich kvality). Co všechno tvoří podnik, bude tedy záviset především na povaze příslušného podnikání, a v rámci toho, co je takto objektivně podmíněno, též na vůli podnikatele. V každém případě však musí být podnik funkčním ekonomickým organismem, způsobilým k realizaci příslušného podnikatelského záměru.

22. Následně soud posuzoval, zda se jedná o smlouvu, kterou lze právně podřadit pod smlouvu o pachtu ve smyslu § 2332 a násl. o. z. nebo nájemní smlouvu dle § 2201 a násl. o. z. Zatímco nájemní smlouvou je přenechána věc pouze k dočasnému užívání, pachtovní smlouvou získává pachtýř věc jak k užívání, tak k požívání. Nájemce má pouze právo věc užívat bez práva požívacího, má tedy pouze omezené právo k plodům a užitkům věci (pouze pro potřebu svou a své domácnosti). Pachtem totiž není pouhé dočasné přenechání místností nebo jiného prostoru za úplatu byť k výdělečné činnosti druhé smluvní strany. Předmětem pachtu tak bude především zemědělský pozemek, závod, lom, pozemek s ložiskem nerostů, apod. Věc je propachtována k hospodářskému využití za účelem výnosu. Půjde-li o věc, která není plodonosná, půjde spíše o nájem (např. kůň), v případě věci plodonosné (např. kráva) o pacht (srov. komentář C.H. Beck k § 2332 o. z.). V souzené věci byl „propachtován závod [právnická osoba]“, fakticky jen část pozemků a některá z budov umístěná v areálu závodu, byť Smlouvou měl být propachtován i inventář. Tyto věci však nejsou samy o sobě plodonosné, a to s ohledem na skutečnost, že příjem či zisk je získáván z činnosti, která je v těchto prostorách provozována. Žádné další „složky závodu“, ať již hmotné či nehmotné, složky osobní, pohledávky, závazky, práva, na základě čeho by mohl soud dojít k závěru, že byl propachtován závod, nebyly.

23. Soud tedy na základě nesporných tvrzení účastníky při zohlednění znění Smlouvy a posouzení skutečné vůli stran v okamžiku uzavírání Smlouvy, dospěl k závěru, že vůlí účastníků bylo přenechat k dočasnému užívání část areálu dlužníka (nemovité věci), a to na krátkou dobu konkrétně určenou – šlo tedy o užívání nemovitých věcí na dobu určitou. Soud s odkazem na definice závodu (dříve podniku) dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 37/2010, a sp. zn. 27 Cdo 2645/2018, a s ohledem na shodná tvrzení účastníků co do obsahu Smlouvy dospěl k závěru, že Smlouvu posuzuje podle obecných ustanovení o nájmech (§ 2201 a násl. o. z.), nikoliv jako pacht závodu.

24. Soud se následně musel zabývat i dobou trvání nájmu dle Smlouvy. Podle ustálené soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 2 Cdon 141/97, uveřejněný pod číslem 10/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2253/2003, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1555/2008) bylo možné použít § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“) jen v případě, že nájem sjednaný na dobu určitou skončil uplynutím sjednané doby. Chtěl-li pronajímatel zabránit obnovení nájmu podle § 676 odst. 2 obč. zák., musel podat žalobu u soudu, a to ve lhůtě 30 dnů od skončení nájmu.

25. I v současném znění § 2230 odst. 1 o. z. jsou principy, za kterých může dojít k obnovení nájemní smlouvy, zde vyjádřené, podobné, jako tomu bylo v § 676 odst. 2 obč. zák. Podle nové úpravy se nemusí však pronajímatel obracet na soud, postačuje, aby do jednoho měsíce vyzval nájemce k odevzdání věci. K obnovení nájemní smlouvy podle § 2230 odst. 1 o. z. může dojít pouze u nájmu na dobu určitou, který skončil uplynutím sjednané doby nájmu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce žalovanou v zákonem stanovené lhůtě nevyzval, došlo k obnovení nájmu a uplatnila se nevyvratitelná domněnka, že došlo k novému uzavření nájemní smlouvy za podmínek ujednaných původně (výše nájemného, vzájemná práva a povinnosti apod.). Ve Smlouvě byla sjednaná doba kratší než jeden rok, konkrétně 176 dnů (9. 7. 2019 do 31. 1. 2019), proto byla nová nájemní smlouva uzavřena vždy na stejnou dobu, tedy opět na 176 dnů, tj. do 24.6.2020, do 17.12.2020, do 11.6.2021 a naposledy do 4.12.2021, neboť dne 9.11.2021 byla žalované doručena výzva k odevzdání nemovitých věcí a nedošlo tak k dalšímu prodloužení smlouvy ( § 2230 odst. 2 o. z.).

26. Po právním zhodnocení, které bylo provedeno v souladu s pravidly obsaženými v § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud dospěl k závěru, že žalobou uplatňovaný nárok je důvodný. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle §§ 2201, 2202, 2230 o. z., neboť žalovaná užívala skladové prostory a přístupové cesty i po uplynutí nájemní doby a žalobce jí v zákonem stanové lhůtě nevyzval k odevzdání věcí. Tento nájemní vztah trval až do 4. 12. 2021. Dle ust. § 2217 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Po tomto datu, tedy od 5. 12. 2021, se smluvní strany musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované užívala nemovité věci bez právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádné faktické změně užívání nemovitých věcí po datu, kdy nájemní smlouva zanikla, dospěl soud k závěru, že výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši nájemného sjednaného mezi účastníky, neboť sami považovali takové nájemné za obvyklé. Za období od 1.12.2020 do 28.3.2022 činí pohledávka 1 139 352 Kč. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

27. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, jakožto ve věci z části úspěšnému, přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří náklady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč ze dva úkonů dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepsání žaloby, účast na jednání soudu konaného dne 10. 8. 2023), a cestovní náhrady v celkové výši 1 299,08 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 8. 2023, po 174 ujetých km (41,20 Kč za litr nafty dle vyhlášky č. 467/2022 a vyhlášky č. 85/2023 Sb., při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 a vyhlášky č. 85/2023 Sb.), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, celkem tedy částku 2 297,89 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně částky 1 139 352 Kč, neúspěch ohledně částky 342 898 Kč (soud částečně zpětvzetí žalobce posoudil jako neúspěch ve věci), rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 53,73%. Ze shora uvedených nákladů přiznal soud žalobci nárok na náhradu nákladů ve výši 53,73% tj. 1 234,88 Kč. Lhůta pro úhradu nákladů pak byla žalované stanovena v délce tří dnů, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., když žalobce je od soudních poplatků ze zákona osvobozen a žalovaná, u které nebyly shledány předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků, je tak povinna zaplatit podle výsledku řízení soudní poplatek ve výši 56 968 Kč dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku (5 % z částky 1 139 360 Kč).

Poučení