8 C 135/2024 - 31

Rubrum

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Miladou Trůblovou ve věci žalobkyně: [právnická osoba], člen holdingu [Anonymizováno], IČO [IČO] sídlem [adresa] sídlem [právní zástupce] proti žalovanému: [jméno FO][datum] [adresa] zastoupený advokátem [právní zástupce] sídlem [adresa] o zaplacení 46 975 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46 975 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 772,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně žalobou došlo soudu dne 27. 5. 2024 navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 46 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s [jméno FO], narozenou [datum], jakožto pojistníkem dne 24. 2. 2020 pojistnou smlouvu číslo [hodnota], kterou byla pojištěna odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky [typ vozidla], registrační značky [SPZ] s počátkem pojištění dne 24. 2. 2020 na dobu neurčitou. Vlastníkem vozidla byl v době vzniku pojistné události [jméno FO], narozený [datum]. Dle relace Policie ČR, č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], došlo dne [datum] v 4:50 hodin na místní komunikaci v uzavřené části obce [adresa] před domem čp. 120 k dopravní nehodě, a to srážce automobilu tovární značky [typ vozidla], registrační značky [SPZ], který řídil žalovaný, s automobilem tovární značky [jméno FO] [typ vozidla], registrační značky [SPZ], které zde bylo zaparkované. Žalovaný nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze vozovky, kdy na mokré vozovce dostal smyk, následkem čehož vyjel vlevo mimo komunikaci, kde se střetl přední částí vozidla s pravou zadní částí zaparkovaného automobilu [jméno FO] [typ vozidla]. Žalovaný posléze místo dopravní nehody opustil a tuto neoznámil. Žalovaný byl v souvislosti s touto dopravní nehodou uznán rozhodnutím [právnická osoba] v [město] ze dne 14. 5. 2021, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. i) bodu 2 a 4, písm. k) zákona č. 361/2020 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a to z důvodu porušení § 4 písm. a) a b), § 47 odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a), b), c), odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu, kdy žalovaný porušil svoji povinnost ohlásit nehodu Policii České republiky a bezdůvodně opustil místo nehody. Při dopravní nehodě došlo k poškození vozidla [jméno FO] [typ vozidla], registrační značky [SPZ] ve vlastnictví [jméno FO] v rozsahu krytu zadního nárazníku, odrážky pravé větrací mřížky zadní pravé spojleru zadního nárazníku, bočnice pravé, dveří zadních pravých a k poškození laku. Poškozený uplatnil ohlášením pojistné události dne 31. 10. 2020 nárok na výplatu pojistného plnění představující náklady na opravu poškozeného vozidla u pojišťovny [právnická osoba], s níž měl v době vzniku pojistné události sjednáno havarijní pojištění poškozeného vozidla. Pojišťovna [Anonymizováno] vyplatila poškozenému částku 46 976 Kč bez DPH. Toto pojistné plnění se skládalo z částky 38 975,21 Kč bez DPH představující náklady na opravu poškozeného osobního automobilu účtované fakturou č. [hodnota] Pneuservisu & Autosklo, IČO [IČO] a 8 000 Kč bez DPH představující náklady na zapůjčení náhradního automobilu vyúčtované fakturou č. [hodnota] vystavené Pneuservisu & Autosklo, IČO [IČO]. Společnost [Anonymizováno] následně uplatnila vůči žalobkyni nárok ve výši 46 976 Kč z titulu přechodu práva na náhradu poskytnutého plnění dle § 2820 odst. 1 o. z. Žalobkyně tuto částku uhradila dne 9. 1. 2023 (rozdíl ve výši pojistného plnění představuje chybné zaokrouhlení na straně pojišťovny [Anonymizováno]) a o výplatě informovala pojišťovnu dopisem ze dne 4. 1. 2023. Žalovaný jakožto řidič vozidla byl v době vzniku pojistné události pojištěným dle § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., dle něhož se za pojištěného považuje každý, kdo je povinen nahradit poškozenému újmu vzniklou provozem vozidla, jehož provozu se pojištění odpovědnosti týká. Postižní právo pojišťovny podle § 10 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla může být pojistitelem uplatněno vůči kterékoliv osobě, na jejíž odpovědnost za újmu vzniklou provozem vozidla se pojištění odpovědnosti vztahuje a která zároveň naplnila zákonem stanovené důvody pro vznik tohoto práva. Žalovaný svým jednáním, kdy způsobení dopravní nehody neohlásil policii a bezdůvodně opustil místo nehody, porušil příslušná ustanovení zákona o silničním provozu, neboť byl povinen nejprve ohlásit nehodu a vyčkat na místě nehody až do příchodu policisty. Žalobkyni tak vznikl postižní nárok dle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., jestliže zákon v souvislosti s bezdůvodným opuštěním místa dopravní nehody zakládá nevyvratitelnou domněnku znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody (tj. zda byla dopravní nehoda způsobena pod vlivem alkoholu či pod vlivem jiných návykových látek, zda skutečně řídil žalovaný a nikoliv jiná osoba, která rovněž mohla být pod vlivem návykových látek, či mohla řídit při současném zákazu řízení nebo mohla řídit, aniž by byla držitelem řidičského průkazu atd.). Oznámení dopravní nehody Policii České republiky zakládá právo žalobkyně na náhradu pojistného plnění i dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., když v důsledku tohoto jednání byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření žalobkyně jakožto pojistitele a možnost žalobkyně uplatnit právo na náhradu pojistného plnění. Mezi postižními důvody opuštění místa nehody a neohlášení nehody policii je třeba důsledně rozlišovat. Zatímco opuštění místa nehody bez dalšího zakládá nevyvratitelnou domněnku, znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody a tím vzniku postižního nároku pojistitele, neohlášení nehody policii zakládá postižní nárok pojistitele pouze za splnění podmínky prokázání ztížení nebo znemožnění možnosti řádného šetření pojistitele nebo možnosti pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. Žalovaný, ačkoliv nebyl bezprostředně po nehodě v šoku, ani nebyl v důsledku nehody zraněn, od místa nehody utekl a nehodu vůbec neoznámil, čímž zmařil provedení důkazů, zejména dechovou a krevní zkoušku a ohledání místa činu v relevantní době po způsobení dopravní nehody. Z tohoto důvodu nebylo možné objektivně zjistit, v jakém stavu byl žalovaný bezprostředně po dopravní nehodě. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 58/2016, dle kterého jednáním žalovaného jakožto viníka nehody (pojištěného) spočívající v maření příležitosti Policie České republiky zjistit, zda žalovaný neřídil pod vlivem, například alkoholu či jiných návykových látek a také možnost ověřit technický stav vozu žalovaného v době dopravní nehody došlo ke ztížení možnosti řádného šetření žalobkyně, včetně možnosti zjištění důvodů, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. Žalobkyně má tedy právo na náhradu pojistného plnění vůči žalovanému z důvodu neohlášení nehody policii, neboť svým jednáním ztížil, ne-li znemožnil možnost řádného šetření žalobkyně o předmětné dopravní nehodě, a tak ztížil možnost žalobkyně uplatnit právo na pojistné plnění. Ze skutkových okolností této pojistné události vyplývá, že možnost šetření pojistitele byla ztížena, protože existovaly pochybnosti o průběhu dopravní nehody a mechanismus vzniku škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2431/2015). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu výzvou žalobkyně ze dne 10. 1. 2023 a dále předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 4. 2024, která mu byla doručena 15. 4. 2024, ve které byla stanovena lhůta pro plnění do 25. 4. 2024. Žalovaný však dlužnou částku ani z části neuhradil, proto je s úhradou dluhu od 26. 4. 2024 v prodlení.

2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen k odporu žalovaného. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaný uvedl, že lze učinit nespornou skutečnost, že dne 31. 10. 2020 ve 4:50 hodin na místní komunikaci v uzavřené části obce [adresa] před domem čp. 120 způsobil dopravní nehodu, při které došlo k poškození osobního automobilu [jméno FO] [typ vozidla], registrační značky [SPZ] majitele [jméno FO]. Své zavinění na dopravní nehodě od počátku nepopíral a pokusil se o náhradě škody s poškozeným [jméno FO] jednat, kdy tento jakékoliv jednání odmítl. Za další nespornou skutečnost lze učinit, že rozhodnutí [právnická osoba] v [město] ze dne 14. 5. 2021, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], byl uznán vinným z přestupkového jednání, při kterém došlo ke škodě na majetku třetí osoby. Své zavinění a způsobení majetkové újmy nikdy nezpochybňoval a byl ochoten o její náhradě jednat. Nicméně byl překvapen, že se v rámci přestupkového řízení nikdo jako poškozený s nárokem na náhradu škody nepřihlásil a záležitost tudíž nemohla být projednána a skončena. Tím spíše, když se až s odstupem uplynutí více než tří kalendářních let dozvěděl, že výše údajné škody byla v době projednání přestupku před [právnická osoba] [adresa] známa a s největší pravděpodobností [jméno FO] i uhrazena – viz faktura č. [hodnota] výstavce [jméno FO] s datem zdanitelného plnění 21. 12. 2020. Pro žalovaného je pro toto řízení podstatné, že poškozený uplatnil nárok spojený s pojistnou události již dne 31. 10. 2020 s tím, že od počátku nebylo pochybností o tom, kdo konkrétně škodu spáchal. Jak poškozený [jméno FO], tak i následně pojišťovací ústav, nebyl se žalovaným ochoten jednat o výši objektivně vzniklé škody. Především žalovanému nebyl doložen nárok na zaplacení částky, která po něm byla požadována, uhradit. Ze strany žalovaného se nejednalo o nic jiného, než o zajištění možnosti posouzení oprávněnosti výše nároku. Majetková újma mu nebyla nijak objektivizována a faktura – daňový doklad sama o sobě na tomto nemůže nic změnit. Žalovaný vznesl námitku promlčení proti žalované částce 46 975 Kč s příslušenstvím z důvodu uplynutí zákonné promlčecí lhůty v trvání tří let od vzniku škody 31. 10. 2020 a okamžiku podání žaloby zdejšímu soudu 27. 5. 2024.

3. K odporu žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že postižní nárok žalobkyně jako pojistitele představuje samostatný, zvláštní a originární nárok, který vzniká okamžikem poskytnutí pojistného plnění pojistitelem. Obsahem tohoto závazku je pohledávka pojistitele spočívající v nároku na náhradu plnění, které na základě své povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy poskytla oprávněné osobě, a dluh osoby odpovědné k jeho náhradě. Jedná se o nový závazek, který je sice v určité míře propojen se závazkem původním (na náhradu újmy pojištěného), avšak ve svém obsahu je naprosto nezávislým. Na postižní nárok pojistitele se vztahuje obecná právní úprava promlčení – promlčecí lhůta činí tři roky, přičemž počíná běžet ode dne, kdy bylo možné právo poprvé uplatnit. K výplatě pojistného plnění v tomto případě došlo dne 9. 1. 2023, promlčecí lhůta postižného práva žalobkyně tak počala běžet dne 10. 1. 2023 a právo uplatněné žalobou promlčené není. Den vzniku škodní události 31. 10. 2020, tedy den vzniku původního závazku, nemá na běh promlčecí lhůty postiženého práva žalobkyně žádný vliv. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3266/2010, dle kterého postižní právo pojistitele dle § 10 citovaného zákona není právem na náhradu škody, nýbrž zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4321/2008, platí že „postižní právo pojišťovny, která nahradila za pojištěnou osobu škodu poškozeným, vůči pojištěnému podle § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. má povahu zvláštního, originárního nároku, který se promlčuje podle ustanovení § 101 obč. zák. v obecné tříleté promlčecí době, a nikoliv podle ustanovení § 106 obč. zák., jež se vztahuje na nároky postiženého na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu odpovídá. Pro obecnou promlčecí dobu platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé, tedy ode dne, kdy právo bylo možno odůvodněně jako nárok uplatit u soudu podáním žaloby. V dané věci je proto rozhodující, kdy žalobkyně mohla své postižní právo, odvíjející se od toho, že poskytla plnění poškozeným, vykonat poprvé“. Obdobně je pak i judikováno Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 799/2006, dle kterého „právo pojišťovny vůči pojištěnému má povahu zvláštního, originárního nároku, který se promlčuje podle ustanovení § 101 obč. zák. v obecné tříleté promlčecí době, nikoliv podle ustanovení § 106 obč. zák., jež se vztahuje na nároky poškozeného, na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu odpovídá (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2961/99). V posuzovaném případě tříletá promlčecí doba začala plynout dne 28. 8. 1999, to je následující den po dni, kdy pojistitel plnil poškozenému a skončila dne 28. 8. 2002. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila nárok vůči provozovateli (pojištěnému) podáním žaloby dne 5. 8. 2002, učinila tak včas a její nárok není promlčen“. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že již samotné bezdůvodné opuštění místa dopravní nehody automaticky zakládá vznik postižného práva pojistitele vůči pojištěnému tak, jak je judikováno například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, dle kterého „opustil-li pojištěný bez zřetele hodného důvodu místo dopravní nehody, automaticky to znamená, že tím znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Což je typické právě v případě vyhnutí se dechové zkoušce… regresní nárok pojistitele v případě, že pojištěný bezdůvodně opustí místo dopravní nehody, není podmíněn naplněním předpokladu, že v důsledku takového chování pojištěného došlo ke znemožnění či ztížení možnosti řádného šetření pojistitele… na základě výše uvedeného Nejvyšší soud ČR dospěl k tomu, že gramatický, historický i teleologický výklad ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla svědčí pro závěr, že opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil“.

4. K jednání nařízenému ve věci na 11. 9. 2024 se žalovaný a jeho právní zástupce omluvili, souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. K podanému vyjádření žalobkyně k odporu žalovaného se žalovaný vyjádřil tak, že trvá na podané námitce promlčení, jestliže dle něho je argumentace žalobkyně ohledně okamžiku vzniku škody zcela nepřípadná, a to i na základě obsahu listin, kterými byl žalovaný vyzýván k plnění, neboť žalobkyně sama jako datum vzniku pojistné události uvedla den 31. 10. 2020, dále také i předpokládaný okamžik úhrady faktury – daňového dokladu č. [hodnota] byla splatná dne 4. 1. 2021. V rámci přestupkového řízení nebyla škoda uplatněna a následně ani nebyla vůči žalovanému ve lhůtě tří let od spáchání přestupku doložena výše způsobené škody, aby žalovaný měl tuto posoudit a následně oprávněnou část nároku uhradit. Dle žalovaného také nepřipadá v úvahu, aby byl zavázán k úhradě částky 8 184,79 Kč představující DPH, jestliže daňový doklad byl vystavován na [jméno FO], jakožto podnikatele (IČ a DIČ).

5. Žalobkyně setrvala na podané žalobě v celém rozsahu, k námitkám žalovaného se vyjádřila tak, že dle žalobkyně nárok není promlčen. K námitce toho, že je nesprávně účtováno DPH se žalobkyně vyjádřila tak, že požaduje zaplacení částky 46 975 Kč, která představuje částku za opravu poškozeného vozidla a částku za půjčení náhradního vozidla. Za opravu vozidla bylo dle faktury – daňového dokladu č. [hodnota] zaplaceno 38 975,21 Kč, nebylo uhrazeno zde uvedené DPH 8 184,79 Kč. Dle faktury č. [hodnota] bylo za pronájem vozidla uhrazeno 8 000 Kč, kdy tato částka také neobsahuje DPH.

6. Mezi účastníky bylo nesporné a soud toto vzal za své skutkové zjištění (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalovaný dne 31. 10. 2020 ve 4:50 hodin jako řidič osobního automobilu tovární značky [typ vozidla], registrační značky [SPZ], při jízdě na místní komunikaci před domem čp. 120 v Lenoře nezvládl řízení a narazil do zaparkovaného osobního automobilu tovární značky [jméno FO] [typ vozidla], registrační značky [SPZ], přestože došlo ke škodě na majetku třetí osoby, dopravní nehodu neprodleně neoznámil policistovi a z místa nehody ujel. Za toto jednání byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. i) bodu 2 a 4, písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění (zákona o silničním provozu), jestliže svým jednáním porušil ustanovení § 4 písm. a) a b), 47 odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a), b) a c), odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 6. 2021. Dle relace o dopravní nehodě Policie ČR, č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], byla dne 31. 10. 2020 v 5:00 hodin oznámena dopravní nehoda, ke které došlo dne 31. 10. 2020 ve 4:50 hodin na místní komunikaci v uzavřené části obce [adresa] před domem čp. 120, a to srážce osobního automobilu tovární značky [typ vozidla], registrační značky [SPZ], který řídil řidič [Jméno zainteresované osoby 0/0] s osobním automobilem tovární značky [jméno FO] [typ vozidla], registrační značky [SPZ], který v místě zaparkovala [jméno FO]. Řidič [Jméno zainteresované osoby 0/0] nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze vozovky, kdy na mokré vozovce dostal smyk, následkem čehož vjel vlevo mimo komunikaci, kde se střetl přední částí vozidla BMW s pravou částí zaparkovaného vozidla [jméno FO] [typ vozidla]. Řidič posléze místo dopravní nehody opustil a tuto neoznámil. Dechová zkouška na alkohol nebyla u řidiče provedena z důvodu dlouhé časové prodlevy. Způsobená škoda na vozidle [jméno FO] [typ vozidla] je popsaná jako „odřený lak pravých zadních dveří, pravé zadní dveře promáčklé, zadní nárazník“. Přílohou této relace jsou fotografie poškozeného vozidla tovární značky [jméno FO] [typ vozidla], tak i škodícího vozidla tovární značky [typ vozidla].

7. Mezi účastníky nebylo ani sporu o tom, že žalobkyně jako pojistitel a pojistník [jméno FO] uzavřely dne 24. 2. 2020 pojistnou smlouvu č. [hodnota] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tovární značky [typ vozidla], registrační značky [SPZ], jehož vlastníkem je [jméno FO]. Počátek pojištění byl sjednán na dobu neurčitou počínaje dnem 24. 2. 2020.

8. Žalovaný neučinil nespornou částku způsobené majetkové újmy, která je dokládána daňovým dokladem s tím, že je na žalobkyni, aby výši nároku prokázala. Žalobkyně ke způsobené majetkové újmě předložila jednak fotodokumentaci znázorňující poškození vozidla tovární značky [jméno FO] [typ vozidla]. Dle kalkulace opravy č. [číslo] ze dne 22. 12. 2020 vystavené [právnická osoba] jsou vyčíslené náklady na opravu vozidla ve výši 38 975,19 Kč. Tato částka představuje cenu náhradních dílů – dveře zadní pravé, těsnění dveří, kryt zadního nárazníku, spojler zadního nárazníku, odrazka pravá, větrací mřížka zadní pravá, dále pak vyčíslená mzda za práci, a to výměna vymontování dveří, obou koncových světel, zadního nárazníku, krytu zadního nárazníku, snímače a oprava bočnice a dále je vyčíslena částka za lakování zadních dílů, a to dveře zadních pravých, krytu zadního nárazníku, spojleru zadního nárazníku a bočnice. Dle zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 24. 11. 2020 provedeného mobilním technikem [právnická osoba] v 9:21 hodin vyplývá, že u poškozeného automobilu tovární značky [jméno FO] Superb bylo zjištěno, že je potřeba vyměnit díly, a to kryt zadního nárazníku, odrazky pravé, větrací mřížky zadní pravé, spojler nárazníku, pravé bočnice a zadních předních dveří, je nutno provést lakování nových dílů, a to kryt zadního nárazníku, bočnice pravé, spojleru zadního nárazníku a dveří zadních pravých. Oprava poškozeného vozidla byla provedena firmou [jméno FO], Pneuservis & Autosklo, se sídlem [adresa] v [město], kdy za opravu automobilu po dopravní nehodě – [jméno FO] [typ vozidla], registrační značky [SPZ] (PU: [číslo]), a to konkrétně za výměna zadních pravých dveří, těsnění plus lak, výměna zadního krytu a spojleru nárazníku plus lak, výměna pravé odrazky, výměna zadní pravé větrací mřížky, oprava bočnice plus lak a geometrie, je účtováno 38 975,21 Kč, DPH je účtováno ve výši 8 184,79 Kč, celkem tedy 47 160 Kč, a to fakturou č. [hodnota] vystavenou dne 21. 12. 2020 se splatností dne 4. 1. 2020.

9. Ze smlouvy o zapůjčení vozu bylo zjištěno, že tuto uzavřel dne 11. 12. 2020 pronajímatel [jméno FO], Pneuservis, [adresa] a nájemce [jméno FO], bytem [adresa]. Pronajímatel přenechal nájemci k dočasnému užívání vozidlo [jméno FO], registrační značky [SPZ] za sjednané nájemné 800 Kč bez DPH za jeden den. Vozidlo bylo dle potvrzení autoservisu vráceno dne 21. 12. 2020. Fakturou – daňovým dokladem č. [hodnota] vystaveným dne 21. 12. 2020 účtuje [jméno FO] Vachtfeltil, Pneuservis a Autosklo, [adresa], odběrateli [jméno FO] za pronájem náhradního vozidla [jméno FO], registrační značky [SPZ] za 10 dní (PU: [číslo]) částku 8 000 Kč s DPH 1 680 Kč pak požaduje k zaplacení celkem 9 680 Kč se splatností dne 4. 1. 2021.

10. Dne 7. 4. 2021 poškozený [jméno FO], [adresa], u žalobkyně uplatnil škodní událost „povinné ručení proti pojištěnému [jméno FO], [adresa], k pojistné smlouvě č. [hodnota] ke škodní události vzniklé dne 31. 10. 2020 ve 4:50 hodin v [obec]

120. Poškozený [jméno FO], bytem [adresa], oznámil škodnou událost havarijního pojištění vůči [právnická osoba], z pojistné události vzniklé dne 31. 10. 2020 v Lenoře 120 na vozidle [jméno FO] [typ vozidla], registrační značky [SPZ], kdy vozidlo bylo zaparkované před domem, v noci do něj narazilo vozidlo značky [typ vozidla], a to následně odjelo.

11. Žalobkyně byla výzvou [právnická osoba], ze dne 6. 4. 2021, vyzvána k zaplacení částky 46 976 Kč, jestliže [právnická osoba], vyřídila pojistnou událost ze dne 31. 10. 2020 na poškozeném vozidle registrační značky [SPZ], která byla způsobena vozidlem registrační značky [SPZ], pro které je u žalobkyně sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Plnění je požadováno s odkazem na ustanovení § 2820 odst. 1 občanského zákoníku. 12. [právnická osoba], dopisem ze dne 22. 12. 2020 oznamuje [jméno FO], bytem [adresa], že ukončili šetření pojistné události č. [hodnota] k pojistné smlouvě č. [hodnota] k pojistné události vzniklé dne 31. 10. 2020 na pojištěném vozidle [jméno FO] [typ vozidla], registrační značky [SPZ] s tím, že celková výše pojistného byla při provedeném šetření stanovena na 46 976 Kč, a to plnění za poškozené vozidlo ve výši 38 976 Kč (faktura č. [hodnota]) a 8 000 Kč bez DPH (faktura č. [hodnota]).

13. Žalobkyně doložila výplatu částky 46 975 Kč k pojistné události č. [hodnota] na účet č. [č. účtu] – [právnická osoba], dne 8. 1. 2023.

14. Žalovaný byl vyzván k zaplacení postihu dle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. k pojistné události č. [hodnota] vzniklé dne 31. 10. 2020 ve výši pojistného plnění 46 975 Kč poškozenému vozidlu registrační značky [SPZ] výzvou žalobkyně ze dne 10. 1. 2023.

15. Následně byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou dne 10. 4. 2024, která byla žalovanému zaslána doporučenou poštou, dle výpisu PoštyOnline byla tato zásilka žalovanému dodána dne 15. 4. 2024.

16. Žalovaný dne 31. 10. 2020 způsobil dopravní nehodu, následně dopravní nehodu neohlásil Policii ČR, místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu následně opustil. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval důvody, pro které nesplnil svoji zákonnou povinnost dopravní nehodu nahlásit Policii ČR, na místě dopravní nehody setrvat do příjezdu policie. Žalobkyně se tedy oprávněně domáhá po žalovaném zaplacení toho, co za žalovaného plnila, a to s odkazem na ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dle kterého pojištěným je ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Dle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tovární značky BWM, registrační značky [SPZ], bylo sjednáno na základě pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 24. 2. 2020 právě u žalobkyně. Žalobkyně doložila, že k předmětné pojistné události dne 9. 1. 2023 vyplatila žalovanou částku 46 975 Kč. Pokud jde o výši škody, soud má za prokázané, že škoda způsobená na vozidle tovární značky [jméno FO] [typ vozidla], registrační značky [SPZ], je žalobkyní řádně prokázána předloženou fotodokumentací, protokoly o ohledání poškozeného vozidla, tak i doklady, kterými je vyúčtována skutečná oprava vozidla a dále samozřejmě v souvislosti s opravou vozidla je nutno do způsobené újmy zahrnout i částku, kterou musel poškozený uhradit za zapůjčené náhradní vozidlo. Pokud jde o námitku žalovaného v tom směru, že pojišťovna uhradila i účtované DPH, které nemělo být uhrazeno, předloženými doklady tato námitka byla vyvrácena, kdy účtované DPH fakturami – daňovými doklady č. [hodnota] a č. [hodnota] nebylo pojišťovnou hrazeno a taková částka není ani dále po žalovaném požadována. Žalobkyně se opírá o ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., dle kterých má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže se prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona, nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění a bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Žalovaný tvrzení o tom, že dopravní nehodu neohlásil a opustil místo dopravní nehody nerozporoval, což ostatně bylo zjištěno i z pravomocného rozhodnutí [právnická osoba] v [město], žalovaný byl uznán vinným, že bezdůvodně opustil místo nehody. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení žalované částky, k výzvě žalobkyně si však žalovaný svou povinnost dobrovolně nesplnil a dostal se tak do prodlení s peněžitým plněním. Žalobkyně má tedy dále právo na zaplacení úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1968 a § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. K námitce žalovaného k promlčení nároku soud uvádí, že v tomto směru se plně ztotožňuje s vyjádřením žalobkyně. K otázce promlčení nelze nežli zopakovat, že postižní nárok žalobkyně jako pojistitele je samostatným zvláštním a originárním nárokem, který vzniká až okamžikem poskytnutí pojistného plnění pojistitelem. Žalobkyně v této věci doložila, že vyplatila pojistné plnění dne 9. 1. 2023 a k tomuto okamžiku jí vzniklo postižní právo vůči pojištěnému podle § 10 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., jestliže žalovaný nesplnil svou povinnost ohlásit dopravní nehodu a opustil místo dopravní nehody a dále dle ustanovení § 2820 o. z. Dnem následujícím pak začala běžet obecná promlčecí lhůta, která činí 3 roky. Žaloba byla u Okresního soudu v Prachaticích podána dne 27. 5. 2024, soud tedy nemůže učinit závěr o tom, že nárok žalobkyně je promlčen. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 5 Cdo 4321/2008, dle kterého „postižní právo pojišťovny, která nahradila za pojištěnou osobu škodu poškozeným, vůči pojištěnému podle § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. má povahu zvláštního, originárního nároku, který se promlčuje podle ustanovení § 101 obč. zák. v obecné tříleté promlčecí době, a nikoliv podle ustanovení § 106 obč. zák., jež se vztahuje na nároky poškozeného na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu odpovídá. Pro obecnou promlčecí dobu platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé, tedy ode dne, kdy právo bylo možno odůvodněně jako nárok uplatnit u soudu podáním žaloby. V dané věci je proto rozhodující, kdy žalobkyně mohla své postižní právo, odvíjející se od toho, že poskytla plnění poškozeným, vykonat poprvé“. Postihujícím okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty je tedy v této věci okamžik poskytnutí plnění, nikoliv pak okamžik, kdy došlo ke škodní události, tedy k dopravní nehodě.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na jejich náhradu. Náklady žalobkyně představují částku 1 880 Kč na zaplaceném soudním poplatku, odměny za zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření žalobkyně k odporu ze dne 24. 7. 2024 a účast při jednání dne 11. 9. 2024) po 2 980 Kč za 1 úkon, to je 14 900 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za těchto 5 úkonů právní služby po 300 Kč, to je 1 500 Kč, náhrady za promeškaný čas jízdou z [město] do [město] a zpět za celkem [hodnota] započatých půlhodin po 100 Kč, to je 1 000 Kč, cestovného osobním automobilem tovární značky [typ vozidla] za ujetých celkem [hodnota] km při ceně pohonných hmot 38,20 Kč/1 l při kombinované spotřebě dle technického průkazu 5,7 l/100 km a základní náhradě za 1 km jízdy 5,60 Kč, to je cestovného 2 346 Kč a dále 21% DPH ve výši 4 146,66 Kč. Celkem bylo žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznáno 25 772,66 Kč.

Poučení