8 C 137/2021 - 78

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku doručit žalobkyni písemnou omluvu v tomto znění: „OMLUVA [Jméno žalobkyně] Omlouvám se [Jméno žalobkyně] za to, že jsem o ní na svém účtu na sociální síti [Anonymizováno] uveřejňoval (i) od [datum] nepravdivé tvrzení, že [Anonymizováno] a (ii) od [datum] tvrzení, že [ANONYMIZOVÁNO] [jméno FO]). [Jméno žalovaného]“, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena byla uložena povinnost zdržet se do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku toho, aby [Anonymizováno] ze dne [datum] tuto část textu: „[Anonymizováno]“ a dále je žalovaný povinen zdržet se toho, aby na [Anonymizováno] ze dne [datum] tuto část textu: „[Anonymizováno] [ANONYMIZOVÁNO]“, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy částku [částka], do tří dnů ode dne právní moci rozsudku, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že byla od roku 2018 [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] [ANONYMIZOVÁNO] [právnická osoba] v Praze. Předtím působila na této [ANONYMIZOVÁNO] jako ředitelka [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO] a žurnalistiky. V roce [Anonymizováno] byla jmenována [Anonymizováno]. Žalovaný působí jako [Anonymizováno] [ANONYMIZOVÁNO]. Dříve [Anonymizováno] na stejné [ANONYMIZOVÁNO] jako [Anonymizováno], tj. na [ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] [jméno FO]. Žalovaný po dobu několika let šíří o žalobkyni na veřejnosti lživé informace, které se dotýkají její osobnosti, zejména vážnosti a cti v profesním, [ANONYMIZOVÁNO], veřejném, ale i osobním životě. Na svém [Anonymizováno] profilu zveřejnil post dne [datum], v němž uvedl, že [Anonymizováno], a od [datum] tvrzení, že žalovaného před čtyřmi lety donutila odejít z jejího [ANONYMIZOVÁNO]. Taková tvrzení skutkově jednoznačně obviňují žalobkyni z minimálně hrubě neslušného jednání, resp. z tzv. mobbingu, tedy z obecně i profesně odsouzeníhodného jednání, které může způsobit vážnou psychickou újmu oběti. Vzhledem k manažerským pozicím, jež žalovaná v [ANONYMIZOVÁNO] sféře vykonává, představuje takto vznesené obvinění, kdyby se ukázalo být pravdivé, diskvalifikaci z výkonu [ANONYMIZOVÁNO] funkcí. Tyto výroky postavily žalobkyni před studenty a kolegy na [ANONYMIZOVÁNO] a [ANONYMIZOVÁNO] do postavení [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO], jehož nelze následovat či s ním spolupracovat, protože jeho pověst je stižena závažnými obviněními. Kdyby se žalobkyně těmto výrokům nepostavila, mohlo by to podstatným způsobem ovlivnit její práci se studenty a kolegy. Z tohoto úhlu pohledu mohou být výroky žalovaného z dlouhodobého pohledu profesně likvidační. Popsané počínání žalovaného vedlo ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobkyně, která se projevila opakovaným prožitím výjimečně stresově zátěžových období s psychickými a psychosomatickými důsledky a dále se vracelo navenek v okolí žalobkyně, které tu opakovaně konfrontovalo s tvrzeními žalovaného. Žalobkyně se musela opakovaně obhajovat před kolegy v Česku i v zahraničí, studenty, [ANONYMIZOVÁNO] funkcionáři na [ANONYMIZOVÁNO] [právnická osoba] a v neposlední řadě také novináři. Musela věnovat mnoho času a energie vyvracení těchto lží, odpovídat na otázky lidí, kteří se dozvěděli o výrocích žalovaného. Žalobkyně musela rovněž objasňovat, v čem jsou nepravdivá tvrzení žalovaného, i před svými dcerami. Nespavost a nedostatek času vedly u žalobkyně ke zdravotním problémům.

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby. Tvrzení zveřejněné na [Anonymizováno] profilu žalovaného dne [datum], že žalobkyně mocensky zastrašovala, perzekuovala a lživě očerňovala kolegy, navazuje na události, které mají svůj počátek v roce [ANONYMIZOVÁNO], kdy žalovaný začal aktivně vystupovat spolu s dalšími kolegy proti existenci neetických publikačních postupů některých zaměstnanců [ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] [ANONYMIZOVÁNO] [právnická osoba] (dále jen [Anonymizováno] [jméno FO]), konkrétně [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO] a žurnalistiky (dále jen [ANONYMIZOVÁNO]). Tato skupina [ANONYMIZOVÁNO] kritizovala zejména publikování v tzv. predátorských časopisech, za něž jsou označována nekvalitní periodika, která často fingují recenzní řízení a umožňují tak za poplatek zveřejnit v podstatě libovolný text. Pokud jde o samotné [Anonymizováno] ze strany žalobkyně, toto může žalovaný prokázat mimo jiné výslechem přímých adresátů tehdejšího jednání žalobkyně, jako je např. [tituly před jménem] [jméno FO], odborná asistentka na [ANONYMIZOVÁNO] mediálních studií [ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] [jméno FO]. Žalobkyně rovněž zaslala e-mail skupině petentů z [ANONYMIZOVÁNO] dne [datum] [ANONYMIZOVÁNO] citující v souvislosti s jejich podnětem k řešení neetické publikační praxe na [ANONYMIZOVÁNO] větu z etického kodexu [jméno FO], podle které pracovník [jméno FO] „vůči členům [ANONYMIZOVÁNO] obce i ostatním zaměstnancům nevyvíjí nevhodný či nemístný nátlak“, což žalovaný stejně jako další autoři dotyčného podnětu vnímali jako výhrůžku [Anonymizováno] [jméno FO], což je obzvlášť paradoxní vzhledem k tomu, že samotný podnět byl motivován snahou řešit neetické jednání na tomto pracovišti. E-mailem z [datum] [ANONYMIZOVÁNO] se žalobkyně obrátila na žalovaného a některé jeho kolegy slovy „v souvislosti s řadou pomluv a nedorozumění šířících se [ANONYMIZOVÁNO], [ANONYMIZOVÁNO], [ANONYMIZOVÁNO] a jinými pracovišti v zemi i za hranicemi České republiky a bohužel nevratně poškozujícím dobrou pověst nás všech, jsem nesmírně ráda, že vás mohu po rozsáhlé rešeršní práci ve spolupráci s odbornými pracovišti ujistit, že náš [ANONYMIZOVÁNO] žádné problémy s dedikovanými publikacemi nemá. Kdo říká či píše něco jiného, nemluví/nepíše pravdu a ponese za to veškerou odpovědnost, zejména za poškozování dobré pověsti [ANONYMIZOVÁNO]“. Tuto formulaci považoval žalovaný i jeho kolegové za jasnou výhrůžku případnými pracovněprávními postihy. Atmosféru na pracovišti žalovaného dokresluje rovněž e-mail [ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] [jméno FO]. [jméno FO] [Anonymizováno] ze dne [datum] [ANONYMIZOVÁNO], ve kterém zaznívá výhrůžka proti žalovanému a svědkyni [jméno FO]. [jméno FO], že pokud nepřestanou poškozovat dobré jméno [ANONYMIZOVÁNO], požádá jejich nadřízené, tedy žalobkyni, o řešení celé věci pracovněprávní cestou. Žalobkyně byla v kopii tohoto mailu a nijak proti tomuto sdělení neprotestovala, takže žalovaný to vnímal jako sdělení, s nímž se ztotožňuje. O tlaku vedoucích pracovníků [ANONYMIZOVÁNO] na osoby spojené s bojem za etické publikování svědčí i dopis vedení [ANONYMIZOVÁNO] příznivcům [ANONYMIZOVÁNO] ze dne [datum] [ANONYMIZOVÁNO], ve kterém se hovoří o tom, že „proti kvalitě našeho pracoviště“ je vedena „negativní kampaň“ několika zaměstnanci [ANONYMIZOVÁNO] a uvádí, že tato kampaň poškozuje dobrou pověst [ANONYMIZOVÁNO] i [ANONYMIZOVÁNO]. Dopis je podepsán žalobkyní a dalšími členy a členkami tehdejšího vedení [ANONYMIZOVÁNO]. V příspěvku ze dne [datum] na [Anonymizováno] profilu žalovaný uvedl, že žalobkyně nutila žalovaného odejít z [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO] a žurnalistiky. Tímto příspěvkem žalovaný reagoval na e-mail žalobkyně obsahující zcela nepodložené obvinění žalovaného ze spolupráce s kontroverzními podnikateli a z údajného střetu zájmů. Žalovaný hovoří pouze o sobě, nikoli o jiných osobách z [ANONYMIZOVÁNO]. Tvrzení žalovaného o tom, že ho žalobkyně donutila odejít z jejího [ANONYMIZOVÁNO], se opírá o fakt, že žalovanému koncem roku [ANONYMIZOVÁNO] poté, co se skupinou dalších kolegů zaslal žalobkyni podnět k prošetření podezření na neetické publikační praktiky, nebyla navzdory předchozímu slovnímu jištění, že se s ním na [ANONYMIZOVÁNO] počítá, prodloužena hlavní část jeho pracovního poměru (byl zaměstnaný na dobu určitou od roku [ANONYMIZOVÁNO] do konce roku [ANONYMIZOVÁNO] s možností prodloužení). Nečekané neprodloužení hlavní části pracovního poměru, o kterém se žalovaný dozvěděl na schůzce s žalobkyní začátkem října [ANONYMIZOVÁNO], bylo přitom spojené se ztrátou více než 80 % mzdy, přičemž zbylá část, platově odpovídající zhruba [částka], plynula z externě financovaného výzkumného grantu, který žalovaný získal od [ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] v roce [ANONYMIZOVÁNO], a tudíž ho nelze chápat jinak, než jako perzekuci a nucení k odchodu z [ANONYMIZOVÁNO]. To, že neprodloužení úvazku nesouviselo s rozpočtovou situací [ANONYMIZOVÁNO], ale bylo primárně motivováno snahou zbavit žalovaného poté, co veřejně kritizoval neetické publikační praktiky na [ANONYMIZOVÁNO], dokládá fakt, že jinému členovi jeho výzkumné skupiny bylo prodloužení úvazku v téže době nabídnuto (kolega [jméno FO]. [Anonymizováno]). Ten tuto nabídku odmítl ze solidarity s žalovaným, což explicitně uvedl v e-mailové odpovědi žalobkyni. Neprodloužení úvazku přitom nepředcházela žádná kritika práce žalovaného ani jím řízené výzkumné skupiny, naopak jím vedený grantový projekt vykazoval nadprůměrné publikační výsledky. Žalobkyně jako ředitelka [ANONYMIZOVÁNO] vypsala v prosinci [ANONYMIZOVÁNO] (v rozporu s jejím argumentem, že [ANONYMIZOVÁNO] musel snižovat počty zaměstnanců a nemohl si dovolit žalovaného dále zaměstnávat) dvě výběrová řízení na místa [ANONYMIZOVÁNO] pracovníků. [právnická osoba] proběhla [datum] [ANONYMIZOVÁNO], žalovaný se do nich přihlásil a v žádném z nich neuspěl. Ze strany žalovaného nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně, jeho kritiku je třeba v konkrétní situaci považovat za kritiku přípustnou a oprávněnou. Oba účastníci sporu se pohybují v [ANONYMIZOVÁNO] prostředí, ve kterém nemůže loajalita k pracovišti převážit nad svobodným vyjádřením názoru v případě, že dojde ke zcela zjevnému porušování základních pravidel způsobu [ANONYMIZOVÁNO] práce. Žalobkyně jako osoba veřejně činná musí počítat s tím, že bude potenciálně objektem veřejné kritiky, a to zejména v oblasti týkající se [ANONYMIZOVÁNO] etiky, kde je coby [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO] pod mnohem přísnějším drobnohledem. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení. Sporné dva příspěvky na [Anonymizováno] profilu žalovaného v současné době při aktivním vyhledávání ani vyhledávač nevyhledá, je obtížné je najít a jejich působení v současné době je zcela minimální. Žalovaný na svém profilu zveřejňuje desítky příspěvků ročně. Aby se žalobkyně dostala ke sporným příspěvkům, musela hledat v historii desítky minut nebo použít klíčová slova. Příspěvky žalovaný zveřejnil pouze jednou, nikoli opakovaně.

3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

4. Žalovaný na svém [Anonymizováno] profilu dne [datum] zveřejnil následující text: „Každá [ANONYMIZOVÁNO] má takového [ANONYMIZOVÁNO], jakého si zaslouží. [Anonymizováno] si tak evidentně zaslouží [ANONYMIZOVÁNO], která publikovala podřadné texty v predátorských časopisech, čile spolupracovala s "upírem" české vědy [jméno FO] [Anonymizováno], a mocensky zastrašovala, perzekuovala a lživě očerňovala ty, kteří proti neetickým praktikám vystoupili ([Anonymizováno]/). Dvanáct pramálo rozhněvaných mužů a žen z [ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dnes rozhodlo o tom, že tato osoba, která by na jakékoli západní [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO] po takovém skandálu byla ráda za udržení místa, bude na příští čtyři roky vést a reprezentovat [ANONYMIZOVÁNO], a [Anonymizováno] její [ANONYMIZOVÁNO] radě. Že se tak stalo v den, kdy prezident republiky pověřil sestavením vlády člověka vyšetřovaného pro dotační podvod a podezřelého ze spolupráce s StB, jen dokládá, že jde o symptom postfaktické a zjevně i postetické doby, ve které jediné, na čem záleží, je mocenský oportunismus a klientelistické vazby. Gaudeamus igitur!“ Žalovaný dále na svém [Anonymizováno] profilu dne [datum] zveřejnil text: „[ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] [jméno FO] [Jméno žalobkyně] evidentně nestačí, že mě před čtyřmi lety donutila odejít z jejího [ANONYMIZOVÁNO] poté, co jsem společně s kolegy upozornil na její systematické publikování v predátorských časopisech a aktivní spolupráci se známým podvodníkem [jméno FO]; dva měsíce před vypršením mého 0,2 úvazku (placeného z GACRu) na mě podává podnět k Etické komisi [jméno FO] (!), a to kvůli údajnému "[ANONYMIZOVÁNO] střetu zájmů" a "spolupráci s kontroverzními podnikateli". Historie se zkrátka opakuje - tentokrát jako fraška.“ 5. Dopisem ze dne [datum] [ANONYMIZOVÁNO] se na žalobkyni jako ředitelku [ANONYMIZOVÁNO] obrátili zaměstnanci [adresa] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Jméno žalovaného], [jméno FO] a [jméno FO] s tím, že se na [ANONYMIZOVÁNO] rozvinula neetická publikační praxe, která ohrožuje dobré jméno [ANONYMIZOVÁNO], [ANONYMIZOVÁNO] i celé [ANONYMIZOVÁNO]. Problematika neetického publikování byla projednána na vedení [ANONYMIZOVÁNO], tato iniciativa však nevedla k dostatečně účinným krokům. Vzhledem k tomu, že se objevily nové skutečnosti, obracejí se na žalobkyni s žádostí, aby byla situace řešena s efektivitou a rázností, kterou si zaslouží. Podstatu a objem daných praktik popisují v následujících řádcích. Na obecné úrovni lze uvedené činy definovat jako plagiátorství, autoplagiátorství, falešné autorství a publikování v odpadních časopisech podezřelých z podvodů. Jednotlivé neetické a v některých případech zjevně podvodné postupy dokládají a dokumentují v přílohách. Dále popisují konkrétní případy autoplagiátorství a falešného autorství, publikování v odpadních časopisech, kdy v letech [ANONYMIZOVÁNO] až [ANONYMIZOVÁNO] byla na [ANONYMIZOVÁNO] publikována série článků v podřadných odpadních časopisech s důvodným podezřením na uměle navýšený citační index a zařazení do databáze Copus na základě falšování údajů o vlastním [ANONYMIZOVÁNO] dopadu. Tyto časopisy bývají označovány jako „junk“, „dubious“ nebo „predatory“ journals. Vyznačují se mimo jiné tím, že nezajišťují nebo simulují recenzní řízení, uměle navyšují svá scientometrická hodnocení spoluprací v rámci citačních kartelů. Vycházejí nepřiměřeně často a zveřejňují i stovky článku v jednom čísle. Publikují několik textů od stejného autora v jednom vydání, obsazují redakční rady výzkumníky z jedné země, popřípadě renomovanými vědci bez jejich vědomí atd. Tato publikační praxe má na [ANONYMIZOVÁNO] epidemický charakter a v odpadních časopisech bylo k dnešnímu dni publikováno nejméně 13 textů. V příloze 11 přikládají přehled publikací [ANONYMIZOVÁNO], které vyšly v odpadních časopisech spolu s indikátory jejich nedůvěryhodnosti. Autoři dopisu jsou si vědomi obtížné finanční situace [ANONYMIZOVÁNO] a nutnosti vyrovnat se s národním systémem hodnocení vědy založeném na scientometrických dogmatech. Pokusy zvyšovat osobní počty publikací plagiátorstvím, autoplagiátorstvím nebo rychloobrátkovým publikováním v odpadních časopisech leží daleko za nepřekročitelnými hranicemi. Cílem je upozornit na rizikový a rychle se rozmáhající trend, který může [ANONYMIZOVÁNO] stigmatizovat na domácí i mezinárodní scéně. Tolerování či dokonce uznávání neetických publikačních praktik je políčkem do tváře všech, kdo se na [ANONYMIZOVÁNO] i jinde v posledních letech pokoušejí budovat konkurenceschopnou výzkumnou kulturu. Žalobkyni žádali, aby výše popsaným publikačním praktikám razantně zamezila, aby došlo k vyvození bezodkladných personálních důsledků ve vztahu k zaměstnancům zapojených do neetických publikačních praktik, neprodlenému vyřazení publikací obsahujících plagiátorství, autoplagiátorství, falešné autorství a publikací zveřejněných v odpadních časopisech z [Anonymizováno] a [Anonymizováno], vyřazení těchto publikací z interního systému odměn za publikace počínaje 1. pololetím roku [ANONYMIZOVÁNO], formulaci minimálních požadavků na kritéria kvality pro publikace uveřejněné autory s afiliací k [ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] [jméno FO] a vykazované v rámci [ANONYMIZOVÁNO] sběru bibliografických dat, podrobnému informování zaměstnanců o indikátorech neetických publikací a nepřijatelnosti těchto publikačních praktik.

6. Žalobkyně zaslala [datum] [ANONYMIZOVÁNO] e-mail kolegům obsahující pravidla publikační činnosti pro [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO] a žurnalistiky na [Anonymizováno] [jméno FO]. Dokument měl vzniknout na základě půlročního zabývání se texty dedikovanými v posledních letech [ANONYMIZOVÁNO] a v souvislosti s dosavadní minimální zpětnou vazbou, kterou na [ANONYMIZOVÁNO] k publikační činnosti měli. Jedná se o interní materiál a začátek diskuse ke kvalitě tvůrčí a [ANONYMIZOVÁNO] publikační činnosti na [ANONYMIZOVÁNO]. Pravidla vymezují základní publikační mantinely a seznamují s na [ANONYMIZOVÁNO] dosud nediskutovanou záležitostí posledních let, [Anonymizováno], v souvislosti s řadou pomluv a nedorozumění šířících se [ANONYMIZOVÁNO], [ANONYMIZOVÁNO], [ANONYMIZOVÁNO], jinými pracovišti v zemi i za hranicemi České republiky a bohužel nevratně poškozujících dobrou pověst nás všech. Uvádí, že je nesmírně ráda, že je mohou po rozsáhlé rešeršní práci ve spolupráci s odbornými pracovišti ujistit, že [ANONYMIZOVÁNO] žádné problémy s dedikovanými publikacemi nemá. Kdo říká či píše něco jiného, nemluví/nepíše pravdu a ponese za to veškerou odpovědnost, zejména za poškozování dobré pověsti [ANONYMIZOVÁNO] (e-mail ze dne [datum] [ANONYMIZOVÁNO]).

7. Z dopisu ze dne [datum] [ANONYMIZOVÁNO] bylo zjištěno, že vedení [ANONYMIZOVÁNO] v tomto dopise uvedlo, že reaguje na negativní kampaň vedenou několika zaměstnanci [ANONYMIZOVÁNO] proti kvalitě jejich pracoviště. Tato kampaň poškozuje dobrou pověst [ANONYMIZOVÁNO] i [ANONYMIZOVÁNO]. Kampaň je ve svých argumentech nepravdivá, je vedena účelově a chtěli by ji důrazně odmítnout. Vnitřní záležitosti [ANONYMIZOVÁNO] nechtějí řešit na sociálních sítích, mzdové i pracovněprávní vztahy jsou soukromou záležitostí mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, nikoli věcí veřejnou.

8. Z výpovědí svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že oba účastníky řízení zná dobře, více než 20 let. Žalobkyně byla její studentka a také diplomantka, svědkyně vedla její diplomovou práci. Později byly kolegyně. Jednu dobu jejich pracovní vztahy přerostly i do kamarádství, které poté vzhledem k událostem, které se nyní řeší před soudem, skončilo. Žalovaného zná jako kolegu z práce. Svědkyně byla koordinátorem [ANONYMIZOVÁNO] činnosti na [ANONYMIZOVÁNO], tato pozice se také nazývá tajemník pro vědu. Od roku [ANONYMIZOVÁNO] byla podřízenou žalobkyně, která se stala ředitelkou [ANONYMIZOVÁNO] a později [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO] sociálních věd. [ANONYMIZOVÁNO] je jednou ze součástí [ANONYMIZOVÁNO]. Žalobkyně vede obdobný soudní spor proti svědkyni u [Anonymizováno] [adresa], kde svědkyně vystupuje jako žalovaná, a žalobkyně se vůči ní domáhá práv z titulu ochrany osobnosti. Svědkyně v roli koordinátorky pro vědu měla na starosti publikační činnost zaměstnanců a na začátku roku [ANONYMIZOVÁNO] v rámci svých povinností dávala na internet zajímavé publikace z předchozího období. Při této činnosti zaregistrovala upozornění, že kolega Vadim Strelkowský publikoval ve velice podezřelém časopise, což potom zapadlo do kontextu jeho obrovské nadprodukce v předchozích letech. Svědkyně si potom prohlédla celý jeho publikační seznam a uvědomila si, že už v minulosti slyšela velmi letmo o tom, že existují pochybné, velmi nekvalitní, v podstatě podvodné časopisy, které využívají princip open exces a za poplatek zveřejní úplně cokoliv. Svědkyně si uvědomila, že tato praxe [ANONYMIZOVÁNO] i ty autory diskvalifikuje, a poté začala společně s výzkumnou skupinou, která sdílela stejné hodnoty se svědkyní, s kritikou a snahou dosáhnout změny, dosáhnout reflexe, a toho, aby ti lidé, kteří se toho účastnili, i to pracoviště uznalo a sdílelo s ostatními zaměstnanci informace o tom, co se stalo, a že to není dobré, že to není v pořádku, že se to musí změnit. Tenkrát napsali dopis žalobkyni jako nové ředitelce [ANONYMIZOVÁNO] a ona na ten dopis odpověděla. Tuto odpověď vnímali jako neochotu to transparentně řešit. Takto to vnímala svědkyně i ve fázi, kdy se věc řešila interně na vedení. Vedení bylo absolutně neochotné s tím dělat něco jiného než jen nějaké náznaky toho, že se to řeší, a neztotožňovalo se s kritickým přístupem svědkyně a jejích dalších kolegů. V dopise, kterým žalobkyně odpověděla jako ředitelka [ANONYMIZOVÁNO], jim předkládala etický kodex a psala, že jejich jednání je v rozporu s ním, že vyvíjí nátlak na kolegy, což vnímali v té chvíli jako náznak nějaké výhrůžky. Dále všichni zaměstnanci obdrželi e-mail, který se týkal toho, že ředitelka přijala pravidla publikační činnosti, která vnímali jako nedostatečnou reakci, protože nezpracovávala a nezmiňovala ten důvod, proč je třeba publikační činnost nějakým způsobem upravovat. E-mail také nereflektoval tu problematickou publikační praxi, naopak psal o svědkyni i o žalovaném, že poškozují dobré jméno [ANONYMIZOVÁNO], že [ANONYMIZOVÁNO] žádné problémy s dedikovanými publikacemi nemá a že ten, kdo to říká, tak neříká pravdu a ponese za své jednání plné důsledky. To vnímali jako otevřenou výhrůžku, jako zastrašování a nástin toho, že mohou být pracovněprávním způsobem nějak postiženi. Krom toho těžce nesla fakt, že se de facto v e-mailu psalo, že lžou. Poté obdržela společně s žalovaným ještě e-mail od [ANONYMIZOVÁNO] [jméno FO], který v kopii obdržela rovněž žalobkyně, který jednoznačně říkal, že pokud nepřestanou poškozovat dobré jméno [ANONYMIZOVÁNO], tak bude muset požádat nadřízenou, aby to řešila cestou pracovního práva. To se v podstatě zanedlouho potvrdilo, protože pracovní smlouva žalovaného nebyla prodloužena navzdory jeho vynikajícím výsledkům a navzdory ústně formulovaným slibům. Ve skupině osob, které vystupovaly proti neetickým praktikám, byla dále například kolegyně [jméno FO], které také nebyl prodloužen pracovní poměr, kolega [právnická osoba], který sám ze své vlastní iniciativy odešel, neboť situaci považoval za nesnesitelnou, kolega [jméno FO], kolegyně [jméno FO], která byla také adresátkou těchto e-mailů, kolegyně [jméno FO], které nebyla prodloužena pozice v Centru pro doktorská studia. Svědkyně sama se cítila terčem pomsty nebo odplaty ještě několikrát. Například během jejího pokusu habilitovat na FAMU, kdy na její přednášku přišla žalobkyně spolu s tehdejším [ANONYMIZOVÁNO] a svojí dobrou kamarádkou. Předtím spolu tři roky v podstatě nemluvili a najednou přišli a sedli si dozadu, což svědkyně vnímala jako jednoznačný psychologický nátlak, snahu jí znervóznit a zkomplikovat nastavení přednášky. V současné době je svědkyně stále na [ANONYMIZOVÁNO] zaměstnána jako odborný asistent, má smlouvu na dobu neurčitou. Svědkyně také připravovala dva doktorandy, konzultovala s nimi jejich projekty, z těchto doktorandů ani jeden z nich jí nebyl jakožto školitelce přidělen. Svědkyně situaci vnímala tak, že žalobkyně je člověk, který má své oblíbence a své neoblíbence a jedná s nimi diametrálně odlišně. Ti, kteří byli signatáři kritických podnětů, tak byli jednoznačně mezi kategorií těch, kteří byli neoblíbení. Její přístup k nim se lišil v tom, jaké jim dávala příležitosti, na rozdíl od příležitostí, které dávala kolegům, kteří u ní byli oblíbeni. E-maily, o kterých svědkyně hovořila, byl e-mail od žalobkyně z [datum] [ANONYMIZOVÁNO] a e-mail od [jméno FO] z [datum] [ANONYMIZOVÁNO] Žalovaný neukončil své působení v podřízenosti žalobkyně dobrovolně, o tom se svědkyní hovořil. Naopak měl zájem přejít do režimu standardního [ANONYMIZOVÁNO] pracovníka, který by měl v popisu práce výuku i výzkumný úvazek. Jeho původně domluvené tříleté působení bylo koncipované jako rozjezd výzkumné skupiny. Ještě v průběhu roku [ANONYMIZOVÁNO] ji žalovaný sdělil, že perspektiva, že bude pokračovat jako [ANONYMIZOVÁNO] pracovník, mu byla žalobkyní potvrzena, že žalobkyně o to má zájem. Poté došlo k velmi výrazné změně jejího stanoviska, kdy na podzim se žalovaný dozvěděl, že jeho pracovní smlouva nebude prodloužena a že nebude ani v tom potenciálně novém režimu zaměstnaný. Směl si ponechat úvazek z grantu, který dostali. Žalovaný to svědkyni telefonoval, pro ni to byl šok. Tehdy obratem svědkyně volala [ANONYMIZOVÁNO] [jméno FO], kdy v té době se považovala za jeho kamarádku. Byl to velice konfliktní telefonát, kdy oba křičeli. [ANONYMIZOVÁNO] se od toho distancoval a bylo jasné, že žalovaný dále nebude zaměstnán z důvodu rozhodnutí žalobkyně. Před rokem [ANONYMIZOVÁNO] měla svědkyně s žalobkyní přátelské vztahy, byly třeba na horách. To přátelství poté skončilo. Posléze byla přijata pravidla publikační činnosti, která formulují to, že takové publikace jsou nadále nepřípustné, což je pohled do budoucna. Žalovaný a svědkyně usilovali o to, aby došlo k určité katarzi, k objasnění toho, co se stalo, co se dělo, proč to bylo špatně. K tomu nikdy nedošlo. Žalobkyně to reflektovala, když například kandidovala na [ANONYMIZOVÁNO], tak o tom mluvila. Mluvila o tom i na shromáždění zaměstnanců. Říkala, že jí to je líto, že k tomu došlo pod vlivem doporučení, které dostala od kolegů. Provedla to naprosto v minimální podobě. Svědkyně to vnímala tak, že žalobkyně udělala ten nejmenší možný ústupek, jaký může udělat. Třeba v rozhovoru pro DVTV bránila některé z těch publikací a některé z nich stále uvádí na svém publikačním seznamu. Jako předsedkyně odborové rady přijala do oborové rady členy, kteří mají predátorské publikace na svých publikačních seznamech z velmi nedávné doby, z let 2020, 2021.

9. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum] [tituly před jménem] [právnická osoba], [adresa], o osvědčení právně významné skutečnosti bylo zjištěno, že [datum] požádala žalobkyně o osvědčení stavu a obsahu určitých částí [Anonymizováno] stránek uživatelů [Jméno žalovaného] a [jméno FO] za účelem prokázání nároku v případném řízení před soudem. Žalobkyně se [datum] v 12:30 hodin dostavila do kanceláře notáře, aby se ze svého notebooku přihlásila prostřednictvím internetového připojení do sítě internet a následně pomocí svého osobního hesla do sociální sítě [Anonymizováno]. Příslušné části profilů dále uvedených osob pak žalobkyně pomocí funkce snímek obrazovky převedla do formátu pdf a uložila do svého notebooku. Po uložení všech relevantních částí profilu příslušné soubory poslala elektronickou poštou notáři. Zaslané soubory notář otevřel ve svém počítači a ověřil, že jde o soubory totožné, identické se soubory uloženými v jejím počítači. Profil žalovaného je přílohou č. [hodnota] notářského zápisu. Poté byly zobrazeny části, které jsou přílohami č. [hodnota] a 3 notářského zápisu. Žalobkyně takto zobrazila profil žalovaného, zprávu z [datum], k níž se váže 49 komentářů a 8 sdílení, a zprávu z [datum].

10. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro posouzení věci. Soud zamítnul návrhy na doplnění dokazování novinovým článkem v elektronické podobě na notebooku zástupce žalobkyně z adresy https://archiv.ihned.cz/c1-65133300/, lékařskou zprávou z ambulantního vyšetření z Kliniky rehabilitace tělovýchovného lékařství ze dne [datum], zprávou z rehabilitačního ošetření ze dne [datum] a dále výslechy svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], výslechem účastníků řízení a celým obsahem spisu Obvodního soudu pro [adresa] – [spisová značka], a to z důvodu nadbytečnosti.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zveřejnil na svém [Anonymizováno] účtu dne [datum] a [datum] dva příspěvky, o kterých žalobkyně tvrdí, že obsahují lživé informace, které se dotýkají její osobnosti, zejména vážnosti a cti v profesním, [ANONYMIZOVÁNO], veřejném a osobním životě.

12. Podle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle druhého odstavce citovaného ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

13. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

14. Dle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

15. Dle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

16. Předpokladem odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby je existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn 30 Cdo 464/2016).

17. Občanskoprávní ochrana osobnosti navazující na ústavněprávní zakotvení ochrany osobnosti v čl. 10 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, („dále též jen Listina“) přitom bez dalšího neustupuje ani právu na svobodu projevu a právu na informace chráněným čl. 17 Listiny (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 1998, sp. zn. IV. ÚS 154/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 10, C. H. Beck, str. 113, nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04, či nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18). Při střetu základního práva na informace s právem na ochranu osobnosti a soukromého života je vždy věcí soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým. Je proto třeba, aby na základě konkrétních okolností daného případu zvážily, zda výrok dosahuje takové intenzity, že zasahuje do práva na ochranu osobnosti dané osoby, či je situaci přiměřený, tedy zda v daném případě preferovat právo na ochranu cti a dobré pověsti dotčené osoby nebo upřednostnit právo na svobodu projevu a šíření informací (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1914/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo 464/2016).

18. Při zkoumání přiměřenosti konkrétního výroku je pak třeba v prvé řadě odlišit, zda se jedná o skutkové tvrzení, nebo hodnotící soud, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1914/2018, či dále též rozsudek téhož soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3423/2018, či usnesení ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4162/2018). U výroků, které v sobě kombinují skutkový základ i prvek hodnocení (tzv. hybridní výroky či hodnotové soudy se skutkovým základem) je nezbytné určit, do jaké míry mají tyto hybridní výroky skutkový základ a zda nejsou tyto výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, přičemž je nezbytné vzít v úvahu jejich celkový tón i okolnosti případu (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/04 , a ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 750/15, a judikatura Evropského soudu pro lidská práva v nich citovaná).

19. Při řešení kolize mezi svobodou projevu a právem na ochranu osobnosti je třeba vyjít z hledisek definovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14 a hodnotit povahu, obsah a formu výroků, postavení kritizované osoby, zda se výrok dotýká soukromé či veřejné sféry kritizovaného, chování kritizované osoby, kdo výrok pronáší, a kdy tak učiní.

20. Lze připomenout, že ochrany osobnosti se mohou samozřejmě domáhat i politici a ostatní veřejně činné osoby; měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch původců těchto výroků. Je to dáno skutečností, že osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba veřejně známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní, tak i soukromý život, a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která spravuje veřejné záležitosti. Soudy je proto obecně volen benevolentnější přístup k posouzení meze přípustnosti uveřejnění informací soukromé povahy a hodnocení jejího jednání právě proto, že jsou na tyto osoby kladeny náročnější požadavky. Veřejnost je oprávněna být o těchto osobách informována pro možnost posouzení způsobilosti jak odborné, tak morální, zastávat a náležitě obstarávat věci veřejné. Prezentace těchto údajů a jejich případná kritika však musí souviset s veřejnou činností, kterou daná osoba vykonává. Lze proto konstatovat, že hranice přijatelné kritiky jsou adekvátně širší u politiků než u soukromé osoby. Konečně je třeba uvést, že za osoby veřejného zájmu se podle Nejvyššího soudu považují nejen osoby přímo veřejně činné, ale i osoby, které se nominálně neřadí mezi politiky, ale vstupují do obchodních či jiných kontaktů s osobami, které se v politice oficiálně angažují (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2796/2005). Větší toleranci musí projevit i mediální hvězdy (I. ÚS 367/03) a v jisté míře i soudci (IV. ÚS 23/05) a [ANONYMIZOVÁNO] (NS 30 Cdo 2563/2009, 30 Cdo 3981/2013). Také podle Ústavního soudu jsou věcí veřejnou „veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě … a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost“ (nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14).

21. V rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2051/14 Ústavní soud shrnul kritéria, podle kterých se přípustnost či nepřípustnost hodnotových soudů posuzuje. Ve veřejné či politické debatě jsou i názory nadnesené a přehánějící ústavně chráněnými [srov. nález sp. zn. I. ÚS 367/03 ze dne [datum] (N 57/36 SbNU 605)]. V nálezu sp. zn. I. ÚS 453/03 ze dne 11. 11. 2005 (N 209/39 SbNU 215) pak Ústavní soud shrnul, že "i přehánění a nadsázka, byť by byly i tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným. Ani nepřípadnost názoru kritika z hlediska logiky a podjatost kritika nedovolují samy o sobě učinit závěr, že kritik vybočil z projevu, který lze označit za přiměřený. Pouze v případě, že jde o kritiku věcí či jednání osob veřejných, která zcela postrádá věcný základ a pro kterou nelze nalézt žádné zdůvodnění, je třeba považovat takovou kritiku za nepřiměřenou. Při tom je třeba vždy hodnotit celý projev uskutečňující se ve formě literárního, publicistického či jiného útvaru, nikdy nelze posuzovat toliko jednotlivý vytržený výrok anebo větu" [podobně srov. též nález sp. zn. IV. ÚS 23/05 ze dne [datum] (N 111/46 SbNU 41)].

22. Pokud jde o kritiku ve vztahu k veřejně činným osobám, je nutno vždy rovněž zvážit, zda je při kritice konkrétní osoby zasaženo do její profesní sféry či sféry soukromého života. Pokud totiž kritika zasahuje výlučně či převážně sféru profesní, je chráněna více než kritika zasahující do sféry soukromé [srov. např. rozsudek ESLP Dalban proti Rumunsku ze dne 28. 9. 1999, č. 28114/95, odst. 50].

23. Na základě shora uvedeného učinil Ústavní soud následující obecnější východiska. Při řešení kolize mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce musí být brána v potaz zejména 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev "politický" či "komerční"), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou - typicky "hvězdy showbyznysu"), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama "vyprovokovala" či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně, 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň Ústavní soud zdůrazňuje, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; v úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit.

24. V posuzovaném případě se žalobkyně v pozici veřejně činné osoby (v době uveřejnění sporných výroků byla [ANONYMIZOVÁNO] [Anonymizováno] [jméno FO]) domáhá omluvy za jednotlivé věty, které jsou vytrženy z kontextu daných sdělení žalovaného uveřejněných na jeho soukromém [Anonymizováno] účtu. Při posouzení celého textu zveřejněného v říjnu 2017 soud dospěl k závěru, že se nejedná o skutkové tvrzení, které by bylo podstatou daného sdělení. Celý text vyjadřuje subjektivní pohled žalovaného a vyznívá jako hodnotící soud. Žalovaný svým příspěvkem otevírá debatu k otázce, zda žalobkyně je osobou s dostatečným morálním kreditem pro výkon funkce [ANONYMIZOVÁNO] [ANONYMIZOVÁNO] za situace, kdy sama publikovala v predátorských časopisech a podle názoru žalovaného se k celé kauze nepostavila dostatečně sebekriticky a naopak se snažila kritické hlasy ve svém okolí umlčet (ať již upozorněním možné na zahájení řízení před Etickou komisí či neprodloužením pracovního úvazku žalovanému). Rovněž podstata druhého textu z roku 2019 není ve sdělení skutkového tvrzení, že žalobkyně donutila žalovaného odejít z ústavu, ale ve vyjádření hodnotícího soudu ohledně postupu žalobkyně, která podala podnět Etické komisi k přezkoumání počínání žalobce, ačkoli se sama zjevně dopustila neetické praktiky spočívající v publikování v predátorských časopisech. Sdělení, za které požaduje žalobkyně po žalovaném omluvu, je opět vytržené z kontextu, navíc samo o sobě má jen zanedbatelný potenciál žalobkyni poškodit, nehledě k tomu, že tvrzení, že donutila žalovaného odejít z ústavu je jen mírně nadnesené, neboť žalovaný rozhodně svoji pracovní pozici v ústavu neopustil dobrovolně, ale na základě rozhodnutí žalobkyně. Žalovaným použitá formulace ohledně zastrašování, perzekuování a lživého očerňování kolegů je jistě formulací expresivní a je i výrazem jeho frustrace z vývoje daných událostí, kdy žalovaný vyjadřuje své subjektivní pocity a názory. Jeho vyjádření však vychází rovněž z osobní zkušenosti, kdy on sám pociťoval jednání žalobkyně jako nátlak z její strany na něj, jako na osobu spojenou s bojem proti neetickému publikování, odůvodněný mimo jiné tím, že sama žalobkyně se tohoto neetického jednání dopustila a evidentně neměla zájem na dalším rozviřování této kauzy ve veřejném prostoru. Jednání žalobkyně pociťovala jako nátlak rovněž svědkyně [jméno FO], jak potvrdila ve své výpovědi.

25. Obsah výroků žalovaného soud posoudil dle shora nastíněných kritérií, formulovaných Ústavním soudem a dospěl k následujícím závěrům: s ohledem na postavení žalovaného a žalobkyně, v době, kdy byly výroky učiněny, je nutno považovat oba výroky za projevy "politického charakteru“, neboť se týkají osoby (žalobkyně) veřejného zájmu. Žalobkyně je osobou veřejně činnou a výroky se týkají její veřejné činnosti, nikoliv jejího soukromého života. Z uvedeného důvodu tak žalobkyně musí projevit větší míru tolerance vůči veřejné kritice její činnosti a hranice přijatelné kritiky jsou v tomto ohledu širší, jak dovozuje shora citovaná judikatura. Výroky samé nejsou v žádném případě vulgární, byť je lze označit za expresivní. Nikoliv nevýznamné je, že kritické výroky žalovaného jsou následkem konkrétních jednání žalobkyně, učiněných ve sféře její veřejné činnosti a z toho plynoucí nutná akceptace větší míry kritiky ze strany recipientů jejího jednání. Ohledně postavení osoby, která kritické výroky pronáší, je třeba vzít v potaz, že žalovaný je pronesl jako hodnocení nastalé situace, tak jak ji subjektivně vnímal. Soud proto dospěl ze všech výše uvedených důvodů k závěru, že se jednalo o kritiku přiměřenou, vůči které musí žalobkyně projevit vyšší stupeň tolerance. Výroky žalovaného tak ze shora uvedených důvodů nepřekračují judikaturou vymezený rámec, nelze je vzhledem ke shora nastíněným okolnostem posuzovat jako přehnané a nepřípustné ( I. ÚS 453/04 , I. ÚS 750/15) a z uvedeného důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

26. K námitce promlčení lze uvést, že dle odborné literatury (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2019), osobnostní práva jsou jako základní práva nepromlčitelná (čl. 1 LPS), promlčují se však práva na odčinění újmy na těchto právech (§ 612), a to včetně nároků na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 2951 odst. 2 (k úpravě ObčZ 1964 shodně NS 31 Cdo 3161/2008). Negatorní a restituční práva dle § 82 odst. 1 nejsou právy na odčinění újmy ve smyslu § 2951 odst. 2, ale zcela samostatnou součástí katalogu prostředků ochrany osobnosti. Tato oprávnění se nepromlčují (shodně WK I 612 1). V praxi budou negatorní i restituční žaloby z časového hlediska konfrontovány nikoliv s promlčením, ale s podmínkami dle § 82 o. z. Námitku promlčení soud proto shledal jako nedůvodnou s ohledem na shora uvedené.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Náklady jsou tvořeny náklady na právní zastoupení advokátem. Tarifní hodnota daného sporu činila [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif). Právní zástupce žalovaného učinil ve věci 5,5 úkonu po [částka] dle § 7 odst. 5 a § 11 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání, které bylo odročeno bez projednání věci dne 8. 9. 2022, doplnění tvrzení ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a dne [datum]) + 6x režijní paušál [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále jsou náklady žalovaného tvořeny požadovaným cestovným za 2 cesty k jednání [adresa] a zpět, 182 km celkem [částka] a náhrada za promeškaný čas [částka], tj. celkem [částka].

Poučení