8 C 142/2020-118

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], RČ [číslo] a žalobkyně [celé jméno žalobkyně], RČ [číslo], oba bytem [adresa žalobce a žalobkyně], jsou spoluvlastníky pozemku (v SJM) parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Líbeznice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 45 365,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhali určení, že jsou spoluvlastníky pozemku (v SJM) pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Líbeznice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ (dále jen„ pozemek [parcelní číslo]“). Uvedli, že kupní smlouvou ze dne 10. 12. 1979 koupili dům [adresa] spolu s pozemkem p. č. st. [anonymizováno], na němž dům stojí (dále jen„ dům [adresa]“ a„ pozemek p. č. st. [anonymizováno]“), a to od původního vlastníka domu pana [jméno] [příjmení] [adresa] byl spolu s pozemkem p. [číslo] pozemkem p. č. st. [anonymizováno] ohraničen zdí. Z toho důvodu byli žalobci po zakoupení domu [adresa] a pozemku p. č. st. [anonymizováno] přesvědčeni, že celý ohraničený komplex je tvořen pouze domem [adresa] a pozemkem p. č. st. [anonymizováno], které řádné zakoupili kupní smlouvou. S ohledem na to, že předmětná zeď byla ve špatném technickém stavu, žalobci zbourali horní část zdi a na jejím místě vybudovali kovový plot. Žalobci se o tom, že pozemek [parcelní číslo] není jejich vlastnictvím, dozvěděli až z dopisu právního zástupce žalované ze dne 25. 2. 2019, který si převzali v březnu roku 2019 Žalobci jsou přesvědčeni, že pozemek [parcelní číslo] drželi takovým způsobem, že došlo k mimořádnému vydržení tohoto pozemku a žalobou se proto domáhají určení, že jsou vlastníky pozemku.

2. Žalovaná nárok žalobců neuznala. Učinila sice nesporným, že žalobci nabyli vlastnické právo k pozemku p. č. st. [anonymizováno] a domu [adresa] na základě kupní smlouvy označené žalobci, uvedla však, že držba žalobců nedosahuje kvality nezbytné pro (mimořádné) vydržení. Žalovaná zdůraznila, že výměra pozemku p. č. st. [anonymizováno] odpovídá 257 m2 a půdorys domu [adresa] pak činí přibližně 85 m2. Výměra pozemku [parcelní číslo] pak činí 134 m2 a rozloha tohoto pozemku tak prakticky odpovídá nezastavěné ploše pozemku p. č. st. [anonymizováno], u nějž je nabytí vlastnického práva mezi účastníky nesporné. Žalobcům tak muselo být zřejmé, že rozloha celého komplexu je výrazně větší, než je výměra pozemku p. č. st. [anonymizováno], který řádně zakoupili dle kupní smlouvy. Tomu nasvědčuje i to, že výměra pozemku p. č. st. [anonymizováno] byla v kupní smlouvě výslovně uvedena. Jestliže žalobci uvedli, že pozemek nepřeměřovali, pak to může jít pouze k jejich tíži. Konečně uvádí-li žalobci, že celý komplex oplotili, museli změřit rozlohu celého komplexu pozemků, minimálně aby zjistili, jaké množství stavebního materiálu potřebují a tím se přesvědčit o tom, že rozloha celého oploceného území neodpovídá kupní smlouvě. Žalovaná také poukázala na to, že pozemek p. č. st. 97 byl historicky nějakým způsobem zvětšován (což má být mj. prokázáno historickými mapami) a na pozemku docházelo k určitým přístavbám, čehož si měli být žalobci vědomi a z čehož také vyplývají nedostatky v jejich držbě. Z provedeného dokazování bylo zjištěno:

3. Z notářského zápisu [spisová značka], NZ [číslo] ze dne 10. 12. 1979 bylo zjištěno, že tímto notářským zápisem je zachycena kupní smlouva, na jejímž základě žalobci koupili dům [adresa] s pozemkem p. č. st. [anonymizováno]. Stejná zjištění byla učiněna i z nesporných tvrzení účastníků.

4. Ze záznamů o komunikaci mezi účastníky, resp. jejich právními zástupci, ze dní 17. 2. 2020, 20. 4. 2020 a 24. 4. 2020 bylo zjištěno, že mezi účastníky nebyla nalezena shoda ohledně smírného řešení věci.

5. Z aktuální ortfotomapy katastru nemovitostí bylo zjištěno, že současné polohové uspořádání pozemku p. č. st. [anonymizováno], pozemku p. [číslo] domu [adresa] je následující: dům [adresa] stojí v podstatě na rohu ulic [ulice] a [ulice]. Ulice [ulice] prochází na jih od domu, ulice [ulice] se nachází na východní straně domu. Dům je přístupný zejména z ulice [ulice], kde je zřízen hlavní vchod (k tomu blíže viz poznatky učiněné z fotografií v dalších odstavcích odůvodnění rozsudku). Přístup a vchod k domu je však realizován přes pozemek p. [číslo] neboť pozemek p. č. st. [anonymizováno] přímo nesousedí s ulicí [ulice] - přístup na pozemek p. č. st. [anonymizováno] je tak z ulice [ulice] realizován přes pozemek p. [číslo] který s ulicí [ulice] přímo sousedí. Pozemek [parcelní číslo] má tvar poměrně úzkého pruhu, který na východní straně pozemku sousedí s ulicí [ulice], na západní straně pak sousedí s pozemkem p. č. st. [anonymizováno].

6. Z fotografií předložených žalobci, které dle žalobců pochází z roku 1979, resp. 1980 bylo zjištěno, že na fotografiích je poměrně zblízka zachycena stavba domu [adresa] Vedle domu je jasně patrná stavba zdi, která dům [adresa] obklopuje v zásadě po jeho celé hranici s ulicemi [ulice] a [ulice]. Při pohledu z ulice [ulice], je jasně patrné, že zeď je vyvedena až k hraně ulice, kde se nachází hlavní vchod a při poznatcích učiněných v bodě 5. odůvodnění má z toho soud za prokázané, že v daném období byl jako jeden celek obezděn celý komplex pozemků p. č. st. [anonymizováno], [parcelní číslo].

7. Z dobové fotografie předložené žalovanou bylo zjištěno, že je na ní zachycen zejména roh ulic [ulice] a [ulice], kdy fotografie je pořízena z ulice [ulice] směrem na [anonymizováno]. Na fotografii je patrná především budova nacházející se v popředí fotografie a zeď pokračující od stavby v severní části až k hranici s ulicí [ulice].

8. Z fotografií zachycujících dle žalobců současný stav domu a okolí, bylo zjištěno, že původní zeď byla zbourána zhruba do výšky jedné třetiny a na zbylé části zdi byl zbudován kovový plot. Jedna z fotografií zobrazuje z nadhledu uceleným způsobem pozemek p. č. st. [anonymizováno] pozemek p. [číslo] včetně stavby zdi a domu [adresa]. Z této fotografie je patrné že zeď, resp. zeď s kovovým plotem obestavuje celý komplex obou pozemků (p. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo]. V severovýchodním rohu pozemku [parcelní číslo] pak stojí stavba dílny (možná zahradního domku či obdobně), přičemž u této stavby se do rohu sbíhají také zdi ohraničující celou plochu.

9. Ze zprávy o revizi elektrického zařízení ze dne 26. 4. 1996, sdělení místního národního výboru v Líbeznicích žalobci z 9. 9. 1980 k projednání žádosti o rekonstrukci, sdělení místního národního výboru v Líbeznicích žalobci z 9. 9. 1980, sdělení k úpravě před domem žalobce, kopie stavebního povolení ze 14. 5. 1993, týkající se nástavby rodinného domu [adresa] na pozemku [anonymizováno] v Líbeznicích, sdělení místního národního výboru v Líbeznicích žalobci z 9. 9. 1980, týkající se adaptace rodinného domku, kolaudační rozhodnutí Obecního úřadu v Líbeznicích, týkající se povolení užívání stavby pro bydlení v rozhodnutí ze 14. 5. 1996 čj. [číslo], žádosti žalobce adresované Obecnímu úřadu v Líbeznicích, Komisy pro výstavbu, žádost o povolení úpravy chodníku před rodinným dokem a žádosti žalobce ze 4. 9. 1980 Komisy pro výstavbu při NV Líbeznice - žádost o povolení elektro přípojky bylo zjištěno, že v žádné z těchto listin není ze strany obce resp. příslušných správních úřadů žádná zmínka o pozemku p. [číslo] přestože se dané listiny týkají pozemku p. č. st. 97.

10. Z archviálií - mapových zákresů z Ústředního archivu zeměměřičství a katastru z období 1842 - 1964 nebyla s ohledem na právní posouzení soudu (viz další body odůvodnění) učiněna žádná relevantní zjištění.

11. Ze snímku pozemkové mapy a výpisu z evidence nemovitostí, obojí z roku 1987, bylo zjištěno, že v této evidenci byli žalobci vedeni (pouze) jako vlastníci pozemku p. č. st. [anonymizováno] a pozemku [parcelní číslo].

12. Z plánu obce Líbeznice z roku 1920 nezjistil soud žádné nové okolnosti.

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v obci Líbeznice bydlí od narození a pamatuje si, že žalobci předmětný pozemek zakoupili někdy v 70. letech. Pamatuje si, že žalobci koupili pozemek oplocený a na oplocení nic neměnili, tedy oplocení (ohraničení) pozemku nijak nezměnilo své hranice oproti stavu při koupi nemovitostí.

14. Z výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že v obci Líbeznice bydlí od roku 1963 a pamatuje si ještě na předchozího majitele domu [adresa], pana [příjmení]. Svědkyně si pamatuje, že v době, kdy žalobci nemovitosti koupili, byl dům oplocený a směrem do ulice [ulice] stála zeď. Na rohu zdi kdysi stál baráček, teď možná využívaný jako kůlna. Oplocení a vyzdění okolo pozemku je dle svědkyně v současné době stejné, jako když žalobci nemovitosti koupili.

15. Z výslechu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v obci Líbeznice bydlí od narození, původně bydlel po dobu asi 40 let v ulici [ulice]. Svědek si pamatuje, v jaké podobě byly pozemky oploceny, když je žalobci koupili a podle názoru svědka zůstalo oplocení dodnes v nezměněné podobě. Žalobci podle svědka žádnou úpravu oplocení neprovedli.

16. Právní posouzení bylo založeno na zejména na ustanoveních zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), když důvodem pro podání žaloby je mimořádné vydržení dle § 1095 o. z., které nebylo v minulém občanském zákoníku vůbec zakotveno.

17. Dle § 992 odst. 1 o. z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Dle odst. 2 téhož ustanovení, nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával.

18. Dle § 1089 odst. 1 o. z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Dle odst. 2 téhož ustanovení, nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

19. Dle § 1090 odst. 1 o. z., k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle odst. 2 téhož ustanovení, nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

20. Dle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

21. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na podání žaloby na určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Došel k závěru, že žalobci byli ze strany žalované vyzváni, aby od ní zakoupili pozemek, o němž byli žalovaní přesvědčeni, že jej vydrželi a naopak žalovaná vydržení odmítala. Stejně tak je v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného pozemku zapsána žalovaná, ač se žalobci domáhají určení, že vlastníky daného pozemku jsou oni. Bez požadovaného určení by tak právní postavení žalobců bylo nejisté a jejich právo ohroženo. Naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby je proto dán.

22. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobci se na základě kupní smlouvy stali vlastníky pozemku p. č. st. [anonymizováno] a domu [adresa]. Dále má soud za prokázané, že žalobci od data registrace předmětné kupní smlouvy Státním notářstvím užívali i pozemek p. [číslo] který byl v té době ve vlastnictví žalobkyně a k němuž žalobcům v dané době nesvědčil žádný právní titul. Potud ostatně nebylo ani mezi účastníky sporu. Soud má dále z provedených důkazů za prokázané, že v době koupě pozemku p. č. st. [anonymizováno] byl tento pozemek spolu s pozemkem [parcelní číslo] oplocen a obestavěn zdí tak, že tyto pozemky tvořily jeden funkční celek a v terénu nebyla patrná jakákoliv hranice či předěl mezi těmito pozemky. Naopak pozemky fyzicky fakticky vytvářely dojem jedné užitné plochy. A to tím spíše, že v době koupě byl přes pozemek [parcelní číslo] zřízen hlavní přístup k pozemku p. č. st. [anonymizováno]. Tyto okolnosti má soud spolehlivě za prokázané zejména z předložených dobových fotografií, z nichž je jasně patrné, že od domu [adresa] se směrem k ulici [ulice] nachází volná plocha využívaná k přístupu k domu, která je situována uvnitř jednotně obezděného celku. Hranice zdi se pak nachází až na samotné hraně ulice [ulice], takže v obezděném prostoru musí být zahrnut i pozemek p. [číslo] který dle ortfotomapy na východě přímo sousedí s ulicí [ulice] a na západě s pozemkem p. č. st. [anonymizováno]. Tento závěr vyplývá i z výpovědí svědků, kteří dle posouzení soudu vypovídali přesvědčivě a soud nemá důvodu pochybovat o důvěryhodnosti jejich výpovědi.

23. Těžiště procesní obrany žalované spočívalo v tom, že u držby žalobců absentuje požadavek dobré víry, resp. požadavek na držbu„ prostou nepoctivého úmyslu“ dle § 1095, poslední věty o. z. Tento nedostatek držby žalobců spatřuje žalovaná zejména v tom, že s ohledem na výměry pozemků muselo být žalobcům zřejmé, že ve skutečnosti užívají výrazně větší plochu, než jakou nabyli na základě kupní smlouvy (pozemek [parcelní číslo] má dle žalované téměř totožnou rozlohu jako nezastavěná část pozemku p. č. st. 97). V této souvislosti žalovaná namítla, že pokud si žalobci kupovanou část pozemku nepřeměřili, může to jít pouze k jejich tíži, a to i s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2941/2000.

24. Oproti skutkovému stavu řešenému ve výše zmíněném rozsudku je však třeba poukázat na významné odlišnosti, které se vyskytují v nyní projednávané věci. Především je nutné zdůraznit, že v době koupě domu [adresa] nejenže byl pozemek [parcelní číslo] společně oplocen s pozemkem p. č. st. 97, především však byl sporný pozemek užíván a funkčně spojen s druhým pozemkem tak, že fakticky působil jako zcela přirozená„ součást“ domu a pozemku p. č. st. 97, neboť pozemek [parcelní číslo] představoval hlavní přístupovou cestu k domu, jak vyplývá z fotografií předložených k důkazu. Za takové situace podle názoru soudu neměli žalobci důvod předpokládat, že výměra oplocené plochy přesahuje výměru zakoupeného pozemku a stejně tak po nich takovou míru péče či spíše„ podezřívavosti“ není možné požadovat. Je totiž třeba dodat i to, že prostorová dispozice celého komplexu v době koupě byla taková, že bez pozemku p. [číslo] který byl funkčně užíván s pozemkem p. č. st. [anonymizováno], by nebyl zajištěn ani řádný přístup k domu. Faktické rozložení v terénu jednoznačně svědčilo o tom, že pozemek [parcelní číslo] je užíván spolu s domem a celý prostor je určen k tomu, aby s ním bylo takto nakládáno. Nadto je třeba dodat, že ve věci projednávané Nejvyšším soudem se dovolatelé ujali držby plochy o dvojnásobné výměře oproti rozloze, kterou reálně zakoupili. V nyní projednávané věci užívali žalobci„ navíc“ plochu, která pouze nepatrně přesahuje polovinu zakoupené výměry. Soud ještě dodává, že ve věci řešené Nejvyšším soudem byl rovněž sporný pozemek„ připlocen“ k zakoupenému pozemku a k úspěchu dovolatelů to přesto nepostačovalo. Kromě již popsaných skutkových rozdílů je třeba ještě zdůraznit, že významnou odlišnost zdejší soud spatřuje ve funkčním uspořádání, které„ připlocením“ pozemku žalované v minulosti vzniklo a které působilo přirozeně a nedávalo důvod k pochybám. Lze pak přisvědčit žalobcům v tom, že lze na věc aplikovat i závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016, dle kterého lze za omluvitelný omyl považovat i držbu pozemku, jehož výměra představuje až 50 % rozlohy koupeného pozemku, ve výjimečných případech i více. S ohledem na okolnosti uvedené v tomto odstavci je zdejší soud přesvědčen, že v projednávané věci jsou dány důvody, které činí držbu sporného pozemku omluvitelnými, byť rozloha sporného pozemku odpovídá 52,14 % zakoupeného pozemku p. č. st. [anonymizováno].

25. Dále žalovaná namítala, že nepoctivý úmysl žalobců by mohl vyplývat z toho, že při stavebních úpravách a dalším nakládání s pozemkem museli zjistit, že rozloha celého užívaného funkčního celku neodpovídá zakoupené rozloze. Případně by to žalobci museli zjistit, pokud by řádně zajišťovali projektovou dokumentaci ke všem jejich činnostem na pozemku. Ani v tomto bodě nemohl soud žalované přisvědčit. Z žalobci předložených stavebních a dalších písemností vztahujících se k pozemku, nevyplynulo nic, co by tomuto závěru mohlo nasvědčovat a pokud snad žalobci měli opomenout nějaký krok ve stavebním či jiném řízení, jak tvrdila žalovaná, samo o sobě to neprokazuje nic o nepoctivosti úmyslu žalobců ve vztahu k držbě sporného pozemku. Žalovaná pak rovněž nepředložila žádné důkazy, které by tato její tvrzení prokazovaly. Poukazovala-li žalovaná na to, že z pozdější katastrální evidence z roku 1987 bylo jasně patrné, že pozemek [parcelní číslo] je ve vlastnictví žalované pak je zapotřebí opět uvést, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by se žalobci měli (či mohli) s tímto podkladem seznámit ve stavebním či jiném řízení. Namítá-li žalovaná, že žalobci nehradili daň z nemovitostí za sporný pozemek, pak tento závěr je naopak zcela v souladu s tvrzeními žalobců, kteří uvádějí, že byli celou dobu přesvědčeni, že užívají toliko pozemek p. č. st. 97, který řádně koupili a z věrohodného důvodu měli za to, že i pozemek [parcelní číslo] je„ součástí“ pozemku p. č. st.

97. Logicky tak žalobci hradili daň z nemovitostí pouze za zakoupený pozemek p. č. st.

97. Dále soud k celé argumentaci žalované uvádí, že k mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z. postačí držba„ v nikoli nepoctivém úmyslu“ a není vyžadována přímo držba poctivá ve smyslu § 992 o. z. Pro mimořádné vydržení tak nejsou kladeny tak vysoké nároky na poctivost držby jako jsou v případech vycházejících z § 992 o. z. (viz LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2020 komentář k § 992 a § 1095). Tento závěr se opírá i o důvodovou zprávu k § 1095 o. z., která jako příklad nepoctivého úmyslu uvádí případ zjevné lsti či podvodu. Soud tedy uzavírá, že dle jeho posouzení drželi žalobci sporný pozemek po celou dobu poctivě a i pokud by měl být učiněn závěr o tom, že jejich držba vykazuje znaky vylučující přímo držbu poctivou, nelze přesto uzavřít, že by drželi s vyloženě nepoctivým úmyslem.

26. Soud má za prokázané i to, že hranice oplocení, resp. obezdění předmětných pozemků se v průběhu plynutí času nezměnila a ani nebyla žalobci„ posunuta“. To je patrné jednak z toho, že spodní část vnější zdi byla v průběhu rekonstrukce zachována a pouze na zbourané horní části byl vystavěn nový plot. Uvedená skutečnost je prokázána také z výpovědí svědků, které lze označit za pamětníky, kteří se v okolí předmětných pozemků po celý život (či jeho velkou část) pohybovali, znali místní poměry a uvedli další logické důvody, proč si pamatují, že hranice oplocení nebyly posunuty.

27. Jelikož byla prokázána držba pozemku [parcelní číslo] prostá nepoctivého úmyslu, zbývalo se zabývat během vydržecí doby. Ta je dle § 1095 o. z. ve spojení s § 1091 odst. 2 dvacetiletá a s ohledem na přechodné ustanovení § 3066 o. z. může k jejímu uplynutí dojít nejdříve po 1. 1. 2019. Z provedeného dokazování nevyplynulo, jakého dne se žalobci přesně ujmuli držby pozemku. Z dopisu Místního národního výboru v Líbeznicích ze dne 9. 9. 1980 však vyplynulo, že žalobci se na tento orgán obrátili dopisem ze dne 4. 9. 1980, kde žádají o schválení záměru s realizací elektropřípojky a betonového plata, které mělo být zbudováno na drženém pozemku. Nejpozději dnem 4. 9. 1980 se tak žalobci museli prokazatelně ujmout držby a soud vzal toto datum za počátek běhu vydržecí doby. Je tak zřejmé, že dvacetiletá doba nutná pro mimořádné vydržení uplynula ještě před podáním žaloby. Soud tak žalobu posoudil jako v celém rozsahu důvodnou a výrokem I. jí vyhověl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jenž byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 684 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovité věci a primárně by se tak při určení tarifní hodnoty mělo vycházet z hodnoty věci, jak ostatně učinil právní zástupce žalobců v jím předloženém vyúčtování. V něm při určení tarifní hodnoty vyšel z toho, že žalovaná nabídla žalobcům odkup pozemku za částku ve výši 500 Kč/m2 a s ohledem na výměru pozemku tak dovodil tarifní hodnotu ve výši 67 000 Kč. Je však nutné přihlédnout k tomu, že nabídka na odkup za uvedenou částku byla učiněna v rámci smírného návrhu žalované a neměla a nemá reflektovat skutečnou tržní hodnotu pozemku, což ostatně žalovaná sama uvedla a zdůraznila. Soud tak vyšel z toho, že k určení hodnoty nemovitosti by bylo nutné nechat vypracovat znalecký posudek, což však nelze výhradně pro účely rozhodnutí o nákladech řízení považovat za účelné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1304/2015). Výpočet tak byl založen na § 9 odst. 4 písm. b) a. t. a tarifní hodnotě 50 000 Kč. S přihlédnutím k tomu, že právní zástupce zastupoval dvě osoby, stanovil soud odměnu za 1 úkon a 1 zastupovanou osobu na 2 480 Kč, tj. celkem 4 960 Kč na jeden úkon (za obě osoby). Žalobce ve věci učinil následujících 6 úkonů, za něž mu dle § 11 odst. 1 a. t. náleží odměna: -) převzetí a příprava zastoupení -) předžalobní výzva -) návrh ve věci samé -) účast na 3 jednáních, konaných ve dnech 9. 6. 2021, 3. 11. 2021, 13. 4. 2022 Odměna za 6 úkonů tak činí 29 760 Kč (6 x 4 960 Kč). Náklady zastoupení advokátem jsou dále tvořeny paušální náhradou výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý 1 úkon připadající na 1 účastníka, celkem tedy 600 Kč na 1 úkon (za oba účastníky). Z toho vyplývá, že paušální náhrada výdajů činí celkem 3 600 Kč (6 x 600 Kč). Paušální náhrada výdajů a odměna advokáta tak dohromady činí 33 360 Kč (29 760 + 3 600), přičemž advokátovi, který je plátcem DPH dále náleží také daň ve výši 21 % z této částky. Celkem tak odměna advokáta činí 40 365,60 Kč včetně DPH a celkové náklady řízení včetně soudního poplatku pak odpovídají částce 45 365,60 Kč.

Poučení