8 C 142/2024 - 185

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků takto:

Výrok

I. Soud nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi následující smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě): Česká republika – [Jméno žalované] Sídlo: [adresa], IČ: [IČO žalované], DIČ: [DIČ] (dále jen „převádějící“) a [Jméno žalobkyně A], nar. [Datum narození žalobkyně A], bytem [adresa], a [Jméno žalobkyně B], nar. [Datum narození žalobkyně B], bytem nám. [Jméno žalobkyně C]. [adresa], (dále jen „nabyvatelky“) u z a v í r a j í podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) smlouvu o převodu pozemku Čl.

I. Převádějící je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s pozemky ve vlastnictví státu, vedenými na listu vlastnictví [hodnota] u [právnická osoba] pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] pro jednotlivá níže specifikovaná katastrální území. SPÚ převádí touto smlouvou do spoluvlastnictví nabyvatelek, a to id. každé z nich, následující pozemky, včetně trvalých porostů: a) v k. ú. [adresa], obec [adresa] (LV. č. [hodnota]) - parc. č. [hodnota] (hodnota 177 248 Kč), vzniklý podle geometrického plánu č. [hodnota][hodnota] ze dne [datum], k němuž přidal svůj souhlas s očíslováním parcel [právnická osoba] pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], dne [datum]; - parc. č. [hodnota] (hodnota 32 438,40 Kč), vzniklý podle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum], k němuž přidal svůj souhlas s očíslováním parcel [právnická osoba] pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], dne [datum]; b) v k. ú. [adresa], obec [adresa] (LV. č. [hodnota]) - parc. č. [hodnota] (hodnota 95 225,20 Kč), vzniklý rozdělením původního pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] podle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum], k němuž přidal svůj souhlas s očíslováním parcel [právnická osoba] pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], dne [datum]. Čl. [jméno FO]. Nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě vznikl: - pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka]. Z uvedeného nároku nabyvatelek bude touto smlouvou vypořádáno 304.911,60 Kč. Čl.

III. Převádějící převádí nabyvatelkám pozemky, uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi a nabyvatelky je do svého vlastnictví přijímají, přičemž každá z nabyvatelek obdrží id. každého jednotlivého výše uvedeného pozemku. Čl.

IV. Správní poplatky se za podání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě této smlouvy dle ustanovení § 21a odst. 1 zákona o půdě a ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, nevyměřují.

II. Žalovaná je povinna žalobkyním k rukám jejich právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, nahradit náklady řízení ve výši 188.575,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 29. 7. 2024 domáhaly vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované rozhodnutím soudu uložena povinnost uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o převodu pozemků jako pozemkové náhrady nacházejících se v obvodu Okresního soudu v [adresa], a to ideální poloviny pro každou žalobkyni, a to pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa], na LV č. [hodnota], par. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], a pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa] na LV č. [hodnota], parc. č. [hodnota].

2. Podáním ze dne 22. 4. 2025 žalobkyně změnily žalobu a vzaly žalobu částečně zpět v části, v níž se domáhaly vydání pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Namísto uvedených pozemků žalobkyně nově požadovaly nahradit projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [hodnota] (hodnota 177.248 Kč) vzniklý podle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum], k němuž přidal svůj souhlas s očíslováním parcel [právnická osoba] pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum]. Dále pozemku parc. č. [hodnota] (hodnota 32.438,40 Kč) vzniklého podle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum], k němuž přidal svůj souhlas s očíslováním parcel [právnická osoba] pro [hodnota], Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum] a dále pozemku parc. č. [hodnota] (hodnota 95.225,20 Kč), vzniklý rozdělením původního pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] podle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum], k němuž přidal svůj souhlas s očíslováním parcel Katastrální úřad pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum]. Žalobkyně změnily žalobu a částečně ji vzaly zpět a pro tyto potřeby nechaly vypracovat geometrické plány k oddělení překážek pro vydání náhradních pozemků.

3. Žalovaná uvedla v podání ze dne 18. 6. 2025, že souhlasí se změnou žaloby, kterou žalobkyně učinily. Žalovaná také souhlasila s částečným zpětvzetím žaloby učiněné žalobkyněmi. Soud na jednání dne 26. 6. 2025 vyhlásil usnesení, kterým návrhu žalobkyň vyhověl a v souladu s procesním úkonem učiněným v podání ze dne 22. 4. 2025 soud připustil učiněnou změnu žaloby a současně řízení částečně zastavil. Účastníci se přímo na jednání do protokolu vzdali práva na odvolání. Usnesení bylo vyhlášeno na jednání v souladu s § 168 odst. 1 občanského soudního řádu a vzhledem k tomu, že účastníci se vzdali práva na odvolání, usnesení nabylo právní moci dne 26. 6. 2025 a soud již usnesení účastníkům nedoručoval v souladu s § 168 odst. 2 občanského soudního řádu.

4. Žalobkyně podanou žalobu zdůvodnily tím, že jsou oprávněnými osobami dle § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jako zákon o půdě), když jsou právními nástupkyněmi původní oprávněné osoby [jméno FO]. Žalobkyně se obrátily na soud s žalobou, neboť jim nezbyl žádný jiný právní prostředek ochrany jejich oprávněného restitučního nároku na vydání náhradních pozemků, když jim doposud nebyly žalovanou žádné relevantní náhradní pozemky vydány.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 4 zákona o půdě, a že jsou právními nástupkyněmi původní oprávněné osoby [jméno FO], kterému vznikl restituční nárok podle zákona o půdě na poskytnutí náhradních pozemků za nevydané pozemky PK [hodnota]. V souladu s § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění tato shodná tvrzení účastníků. Tato skutečnost byla také prokázána předloženým usnesením Okresního soudu v Nymburce č. j. [spisová značka]. Bylo prokázáno, že právnímu předchůdci žalobkyň vznikl restituční nárok (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [spisová značka] ze dne [datum] a rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Původním vlastníkem pozemku PK [hodnota] byla paní [jméno FO], a tyto pozemky pak nabyl jediný dědic [jméno FO] (rozhodnutí Státního notářství v Pardubicích č. j. [spisová značka]. [jméno FO] uplatnil u Pozemkového úřadu Magistrátu hl. města Prahy svůj nárok na vydání zemědělského majetku podle § 9 zákona o půdě a projednání žádosti urgoval (uplatnění nároku ze dne [datum] a [datum]). Pozemkový úřad dospěl k závěru, že pozemky, které byly převedeny původní vlastnicí paní [jméno FO] na Československý stát na základě kupní smlouvy ze dne [datum] byly převedeny v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a předmětné pozemky přešly na stát za podmínek, jak je předpokládá § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě (rozhodnutí PÚ č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Dále Pozemkový úřad vydal dne [datum] rozhodnutí č. j. SPU [hodnota], kde uvedl, že [jméno FO] není vlastníkem pozemků [hodnota] v k. ú. [adresa]. Bylo určeno, že [jméno FO] není oprávněnou osobou a nenáleží mu tak náhrada za nevydané pozemky PK [hodnota] (uvedené rozhodnutí Pozemkového úřadu, výpis z pozemkové knihy vložky č. [hodnota] a [hodnota]). [jméno FO] podal proti uvedenému rozhodnutí žalobu podle části páté o. s. ř. k Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] určil, že žalobce není vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] původního pozemkového katastru a žalobci bude jako oprávněné osobě poskytnut jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, popřípadě finanční náhrada. Tento výrok byl k odvolání žalované potvrzen i odvolacím soudem (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka]).

6. V době před podáním žaloby a při podání žaloby byl mezi účastníky spor o to, jakým způsobem by měl být oceněn restituční nárok [jméno FO] ohledně nevydaných pozemků [hodnota] tj. sporná výše ocenění nevydaných pozemků. [jméno FO] a žalobkyně zastávali a zastávají stanovisko, že pozemky je potřeba ocenit jako stavební dle ust. § 4 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. dle znaleckého posudku VŠTE České Budějovice ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a [datum] ve výši 11.837.250 Kč. Žalovaná zastávala stanovisko, že nevydané pozemky je třeba ocenit jako pozemky zemědělské. Na jednání soudu dne 20. 2. 2025 žalovaná uvedla, že přecenila restituční nárok žalobkyň, kdy aktuálně eviduje restituční nárok ve výši 9.233.060 Kč za nevydané pozemky PK [hodnota] v k. ú. [adresa], když vychází ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], kdy znalec provedl srážky dle přílohy 7 oceňovací vyhlášky, a to srážku za neexistenci přístupu po zpevněné komunikaci, za nemožnost napojení na veřejný vodovod a za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci.

7. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě a vznikl jim podle zákona o půdě nárok na převod náhradních pozemků. Dále žalovaná učinila nesporným, že žalobkyním svědčí restituční nárok na základě skutečnosti, že jsou dědičkami po zemřelém [jméno FO], zemř. dne [datum], kterému vznikl restituční nárok na poskytnutí náhradních pozemků za nevydané pozemky PK [hodnota] v k. ú. [adresa] s tím, že restituční nárok žalobkyň vyplývá z rozhodnutí PÚ [spisová značka] a rozsudku č. j. [spisová značka]. V souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění tato shodná tvrzení účastníků.

8. Mezi účastníky zůstala sporná výše ocenění restitučních nároků žalobkyň k pozemkům PK [hodnota], když žalobkyně tvrdí výši 11.837.250 Kč (dle znaleckého posudku č. [hodnota] školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích – Ústav znalectví a oceňování ze dne [datum] včetně Dodatku č. [hodnota] ze dne [datum]) a žalovaná tvrdí výši 9.233.060 Kč (dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]).

9. Na jednání soudu dne 26. 6. 2025 žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně aktuálně disponují restitučním nárokem v dostatečné výši na převod náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení. Účastníci dále učinili nesporným ocenění náhradních pozemků (po změně žaloby) v hodnotě celkem ve výši 304.911.060 Kč. V souladu s § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění tato shodná tvrzení účastníků.

10. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že náhradní pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], vzniklé podle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum], nejsou zatíženy žádnou zákonnou překážkou, která by bránila jejich převodu na žalobkyně. V souladu s § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění tato shodná tvrzení účastníků. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že náhradní pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], vzniklý podle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum], není zatížen žádnou zákonnou překážkou, která by bránila jeho převodu na žalobkyně. V souladu s § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění tato shodná tvrzení účastníků.

11. K pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] žalovaná uvedla, že má za to, že tento pozemek je nevhodný k převodu na žalobkyně z důvodu, že pozemek je územní plánem obce [adresa] téměř celý zařazen do plochy Z30 – Plochy rekreace hromadné – rekreační areály RH. Účastníci učinili nesporným, že tento pozemek je územním plánem do plochy rekreace hromadné. V souladu s § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění toto shodné tvrzení účastníků.

12. Lze uzavřít, že mezi účastníky byla nesporná všechna právně významná skutková tvrzení, co se týká vzniku a trvání restitučních nároků žalobkyň k pozemkům PK [hodnota]. Bylo nesporné, že žalobkyně aktuálně disponují restitučním nárokem v dostatečné výši na převod náhradních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení. Dále bylo nesporné ocenění náhradních pozemků v hodnotě celkem ve výši 304.911,60 Kč. Dále bylo nesporné, že náhradní pozemky požadované žalobkyněmi nejsou zatíženy žádnou zákonnou překážkou, která by bránila jejich převodu na žalobkyně.

13. Pouze k pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], vzniklým podle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum] žalovaná uvedla, že pozemek je nevhodný k převodu na žalobkyně z důvodu, že pozemek je územním plánem obce [adresa] téměř celý zařazen do plochy Z30 – Plochy rekreace hromadné – rekreační areály RH. Skutečnost, že tento pozemek je územním plánem zařazen do plochy rekreace hromadné, byla mezi účastníky nesporná. Z provedeného dokazování soud vyvodil závěr a má za prokázané, že pozemek parc. č. [hodnota] v k. [adresa], vzniklý na základě geometrického plánu č. [hodnota], je vhodný k převodu na žalobkyně. Dle předloženého územního plánu obce [adresa] je tento pozemek určen pro blíže nespecifikovaná zařízení hromadné rekreace a takto byl určen již v předchozím územním plánu. Z předložené dokumentace územního plánu pak vyplývá, že do dne vyhlášení rozsudku neproběhla žádná právní ani faktická změna ve využívání tohoto pozemku (viz územní plán obce [adresa]). Tento pozemek je evidován v katastru nemovitostí jako trvalý travní porost a je hospodářsky takto využíván (viz ortofotomapa pozemku a výpis z registru půdy). Soud vycházel i ze sdělení obce [adresa] ze dne [datum], kde je uvedeno, že se jedná o druh pozemku travní a tento pozemek není (ani jeho část) vyloučen z převodu. Obec uvedla, že pozemek se nenachází v SZÚ/ZÚ, nenachází se v zastavitelném územní obce/zastavitelné ploše. Pozemek je určen k zastavění stavbou. Pozemek není určen k realizaci zeleně, veřejně prospěšných opatření anebo již k těmto účelům využitý. Pozemek není dotčen předkupním právem obce a obec neuplatnila vlastnické právo dle § 8 zákona č. 172/1991 Sb. Obec uvedla, že tyto údaje byly poskytnuty na základě schváleného územního plánu obce [adresa] ze dne [datum], včetně schválené změny ze dne [datum] (viz sdělení obce [adresa] ze dne [datum]). Ze sdělení obce [adresa] nevyplývá zájem obce na zachování daného pozemku. Obec nepožádala o případnou změnu ve využívání tohoto pozemku. Nadále se jedná o zemědělsky využívanou plochu, která je dle územního plánu vedená pro nespecifikovaná zařízení hromadné rekreace. Je nutno konstatovat, že územním plánem budou vázány i žalobkyně jako nabyvatelky tohoto pozemku. Žalovaná netvrdila veřejný zájem obce na zachování veřejného vlastnictví, který by převážil nad zájmem žalobkyň na uspokojení svého restitučního nároku. Žalovaná pouze navrhovala, aby si soud vyžádal stanovisko obce, jak důležitý je předmětný náhradní pozemek pro rozvoj této obec. Vzhledem k tomu, že soud již jedním stanoviskem obce disponuje, považoval za nadbytečné vyžadovat si stanovisko nové, a to i s ohledem na to, že daný pozemek je v územním plánu evidován pořád stejně. Pokud by obec považovala tento pozemek za důležitý pro rozvoj obce, lze předpokládat, že toto stanovisko by soudu sdělila již v přípisu z 26. 9. 2024. Proto byl tento důkazní návrh ze strany žalované zamítnut. Bylo prokázáno, že všechny pozemky požadované žalobkyněmi k vydání jako náhradní, jsou vhodné k vydání žalobkyním. Hodnota těchto pozemků je mezi účastníky nesporná.

14. Na jednání soudu dne 20. 2. 2025 byly žalobkyně dle ust. § 118a odst. 1 a 3 vyzvány, nechť doplní kritéria výběru zvolených náhradních pozemků a zda s jedná o pozemky vhodné k vydání. V podání ze dne 19. 3. 2025 u všech náhradních pozemků žalobkyně specifikovaly vhodnost a uvedly u pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], že je část pozemku územním plánem zařazena do plochy RH Z30 Rekreace hromadná. Co se týká pozemku parc. č. [hodnota] a [hodnota], bylo k žalovanou namítanému tvrzení ohledně veřejné prospěšné stavby dopravní infrastruktury žalobkyněmi sděleno, že připravují geometrický plán k oddělení od stávajících pozemků části, které mají být dle územního plánu zasaženy uvedenou stavbou. Jednalo se o reakci na tvrzení žalované, uvedené v podání ze dne 15. 11. 2024, kdy žalovaná k pozemku parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] uvedla, že tyto pozemky jsou z převodu částečně vyloučeny, neboť jsou dotčeny překážkou dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 533/2012 Sb. dle vyjádření odboru územního plánování města [adresa] a předložila sdělení z 21. 10. 2024. Dále žalovaná k pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] uvedla, že pozemek je nevhodný k zemědělskému obhospodařování, když je pozemek dle sdělení obce [adresa] ze dne [datum] územním plánem určen k zastavění stavbami pro individuální rekreaci, a proto jsou pozemky nevhodné k převodu jako pozemky náhradní. Na základě těchto tvrzení žalované učiněných v průběhu řízení pak žalobkyně doplnily žalobu podáním z 19. 3. 2025 a následně změnily žalobu a částečně vzaly zpět podáním ze dne 22. 4. 2025, a nechaly vypracovat geometrické plány k oddělení překážek pro vydání náhradních pozemků. Lze konstatovat, že pokud bylo v průběhu řízení zjištěno, že žalobkyněmi požadovaný náhradní pozemek nesplňuje předpoklady pro jeho vydání oprávněným osobám, žalobkyně žalobu změnily a vzaly ji v tomto rozsahu částečně zpět a soud v tomto rozsahu řízení částečně zastavil a připustil změnu žaloby. Aktuálně vydávané pozemky tak splňují všechny předpoklady pro vydání žalobkyním jako oprávněným osobám. Co se týká poznámky spornosti evidované u původně požadovaných pozemků parc. č. [hodnota] a [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], bylo zjištěno, že tyto jsou zapsány v návaznosti na žalobu podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 20. 12. 2018 a týká se rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Soudu je z úřední činnosti známé a bylo zjištěno nahlédnutím do systému ISAS, že žaloba v tomto řízení byla zamítnuta okresním soudem a tento rozsudek byl potvrzen i soudem odvolacím a dovolání v této věci bylo odmítnuto. S ohledem na výše uvedené by mělo být přistoupeno k výmazu této poznámky spornosti a soud má za to, že tato poznámka spornosti nezakládá překážku pro vydání pozemků (viz i sdělení Katastrálního úřadu, pracoviště [adresa] z [datum], který takto poznámku spornosti eviduje).

15. Žalovaná vychází ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], kdy znalec provedl srážky dle přílohy 7 oceňovací vyhlášky, a to srážku za neexistenci přístupu po zpevněné komunikaci, za nemožnost napojení na veřejný vodovod a za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci a ocenil nevydané pozemky jako stavební a stanovil výši restitučního nároku na částku 9.233.060 Kč (viz znalecký posudek). Žalobkyně v řízení prokázaly, že namítané srážky se v případě ocenění pozemků PK [hodnota] neuplatní. Prokázaly, že nevydané pozemky PK [hodnota] byly propojeny s objektem bývalé cihelny a objekt cihelny byl napojen na zpevněnou komunikaci (viz. Výměr KNV [adresa] ze dne [datum], Ortofoto snímek pozemků rok 1945, rok 1953, situační plán z roku 1945, výpis z pozemkové knihy). Tuto skutečnost reflektuje znalecký posudek Znaleckého ústavu Vysoké školy technické a ekonomické v [adresa] ve znění dodatku č. [hodnota] (viz znalecký posudek Znaleckého ústavu Vysoké školy technické a ekonomické v [adresa] ve znění dodatku č. [hodnota]). Dále žalobkyně prokázaly, že existovala možnost napojení původních pozemků na veřejný vodovod (viz. kniha „Po stopách Pražského vodárenství, Protokol o jednání u OS v Ústí nad Orlicí ze dne [datum] a plán vedení Zličínského vodovodu) “, a že ve Zličíně existoval veřejný vodovod již od roku 1904 a opravárna strojů stojící na původních pozemcích byla na něj napojena (viz „Vodovody předměstských obcí před vznikem Velké Prahy)“. Dále žalobkyně prokázaly, že existovala možnost napojení původních pozemků na veřejnou kanalizaci (viz stejné listiny jako ke tvrzení o možnosti napojení původních pozemků na veřejný vodovod). Dále žalobkyně prokázaly možnost napojení původních pozemků na rozvod elektřiny ke dni přechodu pozemků na stát (viz Dopis Středočeských elektráren, n.p. Místnímu národnímu výboru Zličín ze dne [datum]). Další námitky proti závěrům posudku Znaleckého ústavu Vysoké školy technické a ekonomické v [adresa] ve znění dodatku č. [hodnota] nebyly. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že aplikace srážek v daném případě není důvodná a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je v této části nesprávný. Soud hodnotí jako správné závěry Znaleckého ústavu Vysoké školy technické a ekonomické v [adresa] ve znění dodatku č. [hodnota], když tento posudek reflektuje shora uvedená zjištění soudu, tj. neaplikuje srážky s ohledem na to, že původní pozemky přímo navazují na areál cihelny, blízkou obytnou zástavbu a později realizovanou výstavbu. Soud dospěl s ohledem na výše uvedené k závěru, že ke dni přechodu pozemků na stát nebyl důvod pro uplatnění žádné namítané srážky. To vyplývá z leteckých snímků, ortofoto map obsažených ve znaleckém posudku a předloženými žalobkyněmi. Žalobkyně prokázaly, že původní pozemky byly propojeny s objektem bývalé cihelny a za cihelnou se nacházela bytová zástavby. Je zjevné, že existovala možnost napojit pozemky na veřejný vodovod, na veřejnou kanalizaci, na rozvod elektřiny, a že původní pozemky byly napojeny na zpevněnou komunikaci. Žalobkyně prokázaly výši svého restitučního nároku ve výši 11.837.250 Kč shora uvedenými listinnými důkazy a znaleckým posudkem VŠTE [právnická osoba] (viz uvedené listiny a znalecký posudek). Ke stejnému závěru dospěl i Okresní soud v Českém Krumlově v rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum], kde závěry posudku VŠTE [právnická osoba] obhájil znalec [jméno FO]. Ke stejným závěrům dospěl také Okresní soud v Ústí nad Orlicí v rozsudku č. j. [spisová značka] ze dne [datum], který se také podrobně zabýval jednotlivými srážkami a vyslechl i [tituly před jménem] [jméno FO] z Pražské vodohospodářské společnosti, viz rozsudek a protokol z jednání ze dne [datum].

16. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a nahradil projev vůle žalované ve vztahu k pozemkům uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí, když u těchto pozemků nebyly shledány okolnosti bránící jejich vydání. Současně je splněna i podmínka, že hodnota vydaných pozemků při zohlednění hodnot pozemků vydaných stejným žalobkyním v dalších řízeních vedených u jiných soudů v České republice nepřekračuje výši neuspokojených nároků žalobkyň. Pokud jde o liknavost a svévoli na straně žalované, jakožto další z podmínek tohoto zákonem předvídaného postupu, dospěl soud k závěru, že už samotná skutečnost, že žalovaná evidovala (a stále eviduje) nárok žalobkyň ve špatné výši, představuje jednu z forem liknavosti. Přitom [jméno FO] již 17. 12. 1992 uplatnil u Pozemkového úřadu svůj nárok na vydání zemědělského majetku (viz uplatnění ze 17. 12. 1992). Pozemkový úřad rozhodl až 20. 11. 2012 (viz kopie rozhodnutí PÚ č. j. [spisová značka]), a Obvodní soud pro Prahu 5 dne [datum] vyhlásil rozsudek, kterým určil, že žalobce není vlastníkem původních pozemků a bude mu jako oprávněné osobě poskytnut jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě. Ještě v době podání žaloby žalovaná lpěla na svém stanovisku, že nevydané pozemky PK [hodnota] je třeba ocenit jako pozemky zemědělské. Žaloba byla podána z důvodu, že žalobkyně se nemohly domoci náhradních pozemků postupem stanoveným podle zákona o půdě, protože mezi žalobkyněmi a žalovanou byl v době podání žaloby spor o výši restitučního nároku žalobkyň, respektive ocenění nevydaných pozemků PK [hodnota]. Až v průběhu tohoto řízení žalovaná změnila své stanovisko s tím, že přecenila nárok žalobkyň a nově ocenila jejich nárok s tím, že je nutno pozemky původní ocenit jako pozemky stavební (avšak je nutno započíst srážky dle oceňovací vyhlášky a dospět k ceně ve výši 9.233.060 Kč).

17. Pokud jde o liknavost a svévoli na straně žalované, dospěl soud k závěru, že už samotná skutečnost, že žalovaná evidovala nárok žalobkyň ve špatné výši představuje jednu z forem liknavosti. Ani po velkém množství soudních řízení ohledně daného restitučního nároku a vydaných soudních rozhodnutí žalovaná nárok žalobkyň správně nepřecenila, což také soud považuje za další z forem liknavosti. Lze poukázat např. na rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. [spisová značka] z [datum], kde bylo po provedeném dokazování dospěno k tomu, že předmětné pozemky je nutné ocenit jako pozemky stavební a je poukazováno na to, že k tomuto závěru dospěl i Nejvyšší soud České republiky v usnesení z 24. 4. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5249/2016. V tomto řízení dospěl okresní soud k závěru, že nepřipadají v úvahu srážky tvrzené žalovanou dle předloženého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a dospěl k závěru, že ocenění pozemku PK [hodnota] v k. ú. [adresa] provedla řádně a řádně splnila zadaný znalecký úkol Vysoká škola technická a ekonomická v [adresa], a to vypracováním dodatku ke znaleckému posudku č. [hodnota]. Dospěl k závěru, že správné ocenění je ve výši 11.008.640 Kč. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno i rozhodnutím soudu odvolacího (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Dále bylo vedeno řízení mezi účastníky ohledně stejných nevydaných pozemků u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci bylo vydáno rozhodnutí [datum], kterým opět soud žalobě o nahrazení projevu vůle žalobkyň vyhověl (v této věci byl ještě původní žalobce [jméno FO]). Také v tomto řízení nebylo sporu o tom, že [jméno FO] je oprávněnou osobou dle zákona o půdě a že restituční nároky plynou ze shora uvedených rozhodnutí. Restituční řízení bylo zahájeno již v 90. letech minulého století, kdy se poprvé [tituly před jménem] [jméno FO] ucházel o restituce výše uvedených následně nevydaných pozemků v k. ú. [adresa]. Rozhodnutí o tom, že uvedené pozemky žalobci nebudou vydány, ale přísluší za ně náhrada bylo definitivně vydáno až díky zmíněnému rozsudku Obvodního soud pro Prahu 5 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, a to poté, kdy dle názoru žalované za ně žalobci nepříslušela náhrada. [jméno FO] se tak teprve po téměř 30. letech domohl pravomocného rozhodnutí o tom, že mu jako oprávněné osobě přísluší náhrada za nevydané pozemky PK [hodnota] v k. ú. [adresa]. Také v těchto časových obdobích a v nejistotě po tuto dobu trvající na straně [tituly před jménem] [jméno FO] a také žalobkyň, soud spatřuje liknavost a svévoli žalované. Následné potvrzení liknavého a svévolného přístupu žalované k uspokojení nároku žalobkyň na náhradní pozemky pak soud vyhodnotil i ze setrvalého postoje žalované k ocenění odňatých pozemků, kdy žalovaná již po dalším dlouhém časovém období sice přecenila pozemky jako stavební, avšak stále trvá na svém postoji ohledně srážek dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento postoj žalované pak nepochybně vylučuje žalobkyně z možnosti domoci se uspokojení svého restitučního nároku v celém rozsahu prostřednictvím veřejných nabídek. Proto není namístě po žalobkyních požadovat, aby se takových nabídek účastnily a teprve při neuspění podávaly další a další žaloby, nelze požadovat spravedlivě účast ve veřejných nabídkách (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 837/2017, 28 Cdo 337/2019). S ohledem na výše uvedené se soud blíže nezabýval argumentací žalované ve vztahu k možnosti žalobkyň uspokojit své nároky prostřednictvím veřejných nabídek. Liknavost a svévole žalované vyvolala mnohá soudní řízení, která byla a jsou vedená mezi účastníky s ohledem na spornost mezi účastníky ohledně ocenění restitučního nároku žalobkyň (dříve [jméno FO]), což vyplývá i z předložené tabulky vedených soudních řízení na čl. 150–151 spisu, kde je uvedeno 26 soudních řízení. Žalovaná tak svým přístupem vyvolala vedení těchto soudních řízení a za této situace nelze na žalobkyních spravedlivě požadovat, aby se účastnily veřejných nabídek. Je nutno upozornit na to, že do dnešní doby žalovaná neakceptovala ocenění restitučního nároku žalobkyň tak, jak k němu již dospěly soudy, a to ve výši přesahující 11.000.000 Kč. Také Okresní soud v Českém Krumlově v rozhodnutí č. j. [spisová značka] ze dne [datum] dospěl k závěru, že nevypořádaný restituční nárok [právnická osoba] je ve výši 11.837.250 Kč (viz rozsudek).

18. Lze uzavřít, že soudy České republiky postup žalované, co se týká restitučního nároku žalobkyň ([jméno FO]) opakovaně označily za nekorektní, liknavý a svévolný. Samotné přecenění restitučního nároku žalobkyň a předložení znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] až v rámci tohoto řízení je nutné také považovat za liknavost a svévoli žalované. Je třeba poukázat i na to, že [jméno FO] žádal o ocenění nevydaných pozemků žalovanou již přípisem z 13. 9. 2020 (viz přípis). Žalovaná pak sdělila, že pozemky PK [hodnota] je nutno ocenit v druhu role (viz odpověď z [datum]). Dalšího ocenění se u žalované domáhal [jméno FO] přípisem z 20. 10. 2020. Žalovaná pak setrvala na svém stanovisku (žádost z 20. 10. 2020, odpověď žalované z 3. 11. 2020 a odpověď Státního pozemkového úřadu ze dne [datum] na cenu [částka]). [právnická osoba] tedy uplatnil nárok na vydání pozemků už na přelomu 1992 a 1993. Rozhodnuto o jeho restitučním nároku bylo až v roce 2020. Vzhledem k nesprávnému ocenění nevydaných pozemků žalovanou, byl [jméno FO] značně znemožněno domáhat se náhradních pozemků zákonem předvídaným způsobem, tedy účastí ve veřejných nabídkách náhradních pozemků, když se nemohl účastnit veřejných nabídek o pozemky v hodnotě vyšší než v žalované tvrzené výši restitučního nároku a nemohl za náhradní pozemek nabídnout vyšší částku, než byla žalovanou tvrzená výše restitučního nároku. Žalobkyně pak předložily k těmto svým tvrzením protokol o vyhodnocení výzvy Janov u Litomyšle ze dne 7. 2. 2018, kde je osvědčeno, že pozemek bude vydán vítězi s nejvyšší nabídkou z více relevantních nabídek. Proto má soud za to, že s ohledem na výše uvedené nelze spravedlivě požadovat účast žalobkyň ve veřejných nabídkách (viz dle závěrů Nejvyššího soudu rozhodnutí ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 28 Cdo 2914/2017).

19. Za této situace, kdy se žalobkyně přes svůj aktuálně aktivní přístup nemůžou dlouhodobě domoci svých práv, má soud za to, že jsou splněny podmínky pro uspokojení nároku žalobkyň způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (tedy prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách). K tomu je třeba poukázat i na závěr Nejvyššího soudu v rozhodnutí 28 Cdo 5487/2017: V případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu Pozemkového fondu ČR může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a takový postup nelze vůči oprávněným ostatním osobám pokládat za diskriminující. S ohledem na dlouhodobé stanovisko žalované, které je v přímém rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu, nemohla být účast žalobkyň ve veřejných nabídkách úspěšná.

20. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že restituční nárok žalobkyň nebyl uspokojen žalovanou, přestože byl řádně a včas uplatněn. Žalobkyně tak mají právo na přímé uspokojení svého restitučního nároku, a to vydáním náhradních pozemků mimo systém veřejných nabídek podle § 11a zákona o půdě, neboť postup žalované v této restituční věci je nutno hodnotit jako liknavý a svévolný. Pro posouzení je podstatný celkový přístup žalované k uspokojení restitučního nároku žalobkyň. Na oprávněné osoby nelze přesouvat nesnáze při vyřizování restitučních nároků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015 sp. zn. 28 Cdo 3389/2014 Sb.). V souladu s uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu proto nalézací soud dovodil, že v důsledku liknavého a diskriminačního postupu žalované nebylo možné po žalobkyních spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách, která nemohla zjevně vést k uspokojení jejich restitučních nároků a bylo proto namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných náhradních pozemků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015). Pokud jde o pozemky vybrané žalobkyněmi jako náhradní, bylo prokázáno, že splňují předpoklady pro jejich vydání oprávněným osobám. Soud posuzoval každý pozemek jednotlivě i v souvislosti s jeho umístěním v terénu, velikostí, způsobem možného využití, přístupu dalších vlastníků apod. Případné okolnosti bránící vydání těchto pozemků byly vyřešeny geometrickými plány předloženými žalobkyněmi. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Geometrický plán č. [hodnota] ze dne [datum], k němuž přidal svůj souhlas s očíslováním parcel [právnická osoba] pro [adresa], Katastrální pracovitě [adresa] dne [datum] a geometrický plán č. [hodnota] ze dne [datum], k němuž přidal svůj souhlas s očíslováním parcel [právnická osoba] pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum], jsou nedílnou součástí tohoto rozsudku.

21. Co se týká rozhodování o nákladech státu vzniklých v podobě nezaplaceného soudního poplatku za podání žaloby, postupoval soud dle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. Nebyl dán zákonný důvod pro zavázání k jeho úhradě žalovanou, když žalovaná je ze zákona osvobozena od placení soudních poplatků. Žalobkyně byly v řízení úspěšné a poplatková povinnost na jejich straně nevznikla.

22. O nákladech účastníků řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, když právo na náhradu nákladů řízení přiznal žalobkyním, když žalobkyně byly co do základu se svou žalobou úspěšné a k modifikaci požadovaných pozemků došlo pod vlivem okolností zjištěných v průběhu řízení. Co se týká tarifní hodnoty, soud vycházel z hodnoty ve výši 304.911,60 Kč. V dané věci se jedná o penězi ocenitelné plnění a určující je hodnota náhradních vydávaných pozemků. Celková hodnota vydávaných pozemků tak představuje částku ve výši 304.911,60 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny náklady právního zastoupení 2 žalobkyň dle § 7 bod 6 advokátního tarifu (dále jen AT) a při zastupování 2 žalobkyň se jedná o částku 7.632 Kč x 2, tedy 15.264 Kč. Co se týká roků 2024, bylo právním zástupcem žalobkyň vykonáno 9 úkonů účelně vynaložené právní služby: návrh na nařízení předběžného opatření před podáním žaloby dne 23. 7. 2024, vyjádření k odvolání SPÚ proti nařízení předběžného opatření ze dne 9. 10. 2024, převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby 29. 7. 2024 a dne 21. 11. 2024 vyjádření ke tvrzením žalované, tedy celkem 9 x 15.264 Kč + DPH. Dále náleží dle starého AT dle § 13 za vykonaných 9 úkonů paušální částka náhrady hotových výdajů po 300 Kč. Dále v roce 2025 je nutno postupovat dle nového advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 (dále jako AT). Dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 a § 12 odst. 4 AT činí odměna za 1 úkon právní služby částku ve výši 9.540 Kč + 7.632 Kč, tedy částku ve výši 17.172 Kč za každý úkon při zastupování 2 žalobkyň. Právní zástupce vynaložil tyto účelně vynaložené právní služby: podání ze dne 19. 3. 2025 a dále ze dne 22. 4. 2025 jako reakci na nová tvrzení žalované. Dále účast u Okresního soudu v Bruntále dne 20. 2. 2025 a dne 26. 6. 2025, tedy celkem 4 úkony v roce 2025 x 15.264 Kč + DPH a dle nového AT náhrada hotových výdajů 4 x 450 Kč. Dále je nutno přiznat žalobkyni náhradu za promeškaný čas dle nového AT, a to 1.800 Kč + DPH za 12 úkonů x 150 Kč za cestu strávenou do Bruntálu a zpět. Dále náleží žalobkyním náhrada cestového při cestě na jednání z Ostravy do Bruntálu a zpět na soudní jednání 20. 2. 2025 a 26. 6. 2025. Ujeto bylo vždy 144 km. Dle vyhl. č. 475/2024 přísluší základní náhrada za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,80 Kč/1 km x 144 km, tj. 835,20 Kč a náhrada při kombinované spotřebě 9,1 l/100 km a ceně pohonných hmot 35,80 Kč ve výši 469,12 Kč, tj. za obě cesty 835,20 Kč a 469,12 Kč. Cestovné a náhrada za promeškaný čas činí 4.239,32 Kč a odměna za úkony a hotové výdaje 151.608 Kč. Při cestě bylo použito osobní vozidlo BMW typ G3X s kombinovanou spotřebou 9,1 l/100 km a palivo BA (viz výpis technických údajů vozidla). Vzhledem k tomu, že právní zástupce je plátcem DPH, bylo k odměně a náhradám připočteno 21 % DPH ve výši 32.727,94 Kč. Náhrada nákladů řízení pak byla přiznána v celkové výši 188.575,26 Kč a je splatná k rukám právního zástupce žalobkyň.

Poučení