8 C 147/2024 - 163

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] jednající [Jméno žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o náhrada škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 110 086 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 110 086 Kč za období od 1. 6. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 178 Kč za období od 1. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 33 485 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 122 264 Kč (22 164 Kč jako náhrada škody – zastoupení zástupcem a 100 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy) spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z uvedené částky za období od 1. 6. 2024 do zaplacení, a to jako náhrady škody a nemajetkové újmy na základě toho, že proti němu bylo na základě usnesení [Anonymizováno] [adresa] z 10. 3. 2020 č. j. [Anonymizováno] vedeno trestní stíhání pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, že měl jako znalec vědomě uvést nepravdu ve znaleckém posudku č. [hodnota]-1/19 vypracovaném na žádost objednatelky [jméno FO] ke dni 2. 1. 2019. Nejprve bylo trestní řízení vedeno pro přečin, dne 8. 6. 2020 pak žalobce byl vyrozuměn, že to bylo překvalifikováno na zvlášť závažný zločin ve stadiu pokusu se sazbou 2-10 let. Toto trestní řízení skončilo pravomocným rozhodnutím (právní moc 26. 9. 2023) s tím, že žalobce trestný čin nespáchal, kdy věc byla postoupena Ministerstvu spravedlnosti k projednání, zda nejde o přestupek; rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno obhájci žalobce 23. 10. 2023. Z toho vyplývá, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo nezákonné. Žalobce měl v uvedeném trestním řízení obhájce – [Jméno advokáta], advokáta, ev.č. [Anonymizováno] kdy nešlo o obhájce, jehož odměnu by hradil stát. Přísluší mu tak náhrada škody odpovídající nákladům na právní zastoupení. Dále bylo uvedeným trestním stíháním zasaženo do přirozených práv žalobce, tedy mu vznikla nemajetková újma. Dne 30. 11. 2023 žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy vůči [Anonymizováno], které však jeho nároky uznalo jen zčásti stanovisky z 19. 3. a 17. 4. 2024. Úroky z prodlení pak žalobce požaduje od 1. 6. 2024, protože svůj nárok uplatil u žalované 30. 11. 2023, ta měla půl roku na jeho náhradu, proto se pak ocitla po 30. 5. 2024 v prodlení.

2. Žalobce dále uvedl, že pokud jde o ty náklady na obhajobu, tak toho se žalobce domáhá jen v rozsahu, ve kterém nebyl již žalovanou uspokojen, kdy žalovaná tu část úkonů vyhodnocuje a počítá jinak, kdy dle žalobce je třeba důsledně rozlišovat úkony před 8. 6. 2020, kde byla nižší trestní sazba a i nižší odměna a poté úkony po 8. 6. 2020, kdy byla ta vyšší sazba s tím, že je nutné postupovat podle advokátního tarifu a odměnu stanovovat podle toho, kdy byl konkrétní úkon učiněn. Mezi stranami jsou učiněné úkony v zásadě nesporné; sporný je ten úkon ze 4. 6. 2020, což měla být porada před výslechem 5. 6. 2020. Žalobce má za to, že ten výslech na 5. 6. 2020 byl naplánovaný, to je zřejmé z té komunikace, co navrhoval k důkazu. Policista bohužel evidentně úřední záznam o tom zrušení neudělal, takže tam důkaz o tom výslechu chybí. I když byl ten výslech zrušen, tak ta porada 4. 6. 2020 se reálně konala a vzhledem k tomu stavu věci v té době to nebyl bezdůvodný úkon. Pokud jde o tu nemajetkovou újmu, tak tam je to složitější, protože se to nedá nijak exaktně prokázat, kdy nicméně podle judikatury je třeba posuzovat závažnost, délku a dopady toho trestního stíhání. V tomto smyslu je třeba uvést, že žalobci hrozilo po překvalifikaci teoreticky 2-10 let a vzhledem k tomu, že podmínka může být maximálně 3 na 5, tak je těžké pak vysvětlit klientovi, že mu nehrozí nepodmíněný trest. I to by měl vzít soud v potaz. S takovou hrozbou trestu souvisí i ty další dopady, jako nespavost a že třeba o tom žalobce mlčel před manželkou. Soud se během řízení ptal, zda byl žalobce s těmi problémy u lékaře, tak pokud by byl, tak by lékař stanovil nějakou diagnózu a pak už by to bylo předmětem i jiné náhrady újmy, a to újmy na zdraví. I ty problémy žalobce, které žalobce uváděl a navrhl k nim důkazy, by měly mít vliv na výši toho zadostiučinění při délce stíhání 3,5 roku. I z toho rozsudku předloženého žalovanou vyplývá, že za 18 měsíců stíhání tam bylo přiznáno 40 000 Kč, tak při délce stíhání v této předmětné věci ta částka 100 000 Kč není nijak přemrštěná. Byly zde ty dopady do osobnostní sféry, byly zde i dopady v pracovní sféře, což bylo doloženo těmi přehledy o posudcích. V osobnostní sféře je pak třeba přihlédnout k tomu, že žalobce kvůli obavám, které popsal, informaci o trestním stíhání nesdělil ani manželce ani rodičům, jen synovi. To pak samozřejmě ovlivňovalo to soužití v rodině. Dále odkázal na rozsudky, které předložil, zejména na ten z roku 2015, kdy je nutno přihlédnout i k tomu, že už je to zhruba 10 let staré rozhodnutí a mezitím došlo k navýšení inflace.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. K tomu uvedla, že nezastírá, že žalobci vznikla újma; spor je zde v intenzitě újmy a toho potřebného zadostiučinění. Žalovaná má za to, že to, co žalobci poskytla je dostačující. Žalobci na náhradě škody za náklady zastoupení uhradila 43 923 Kč, kdy pokud jde o úkony, tak jeden úkon mu počítala jen v hodnotě poloviny (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání z 21. 4. 2020) a dva úkony mu nepřiznala (porada žalobce a obhájce 4. 6. 2020 a účast u výslechu obviněného 5 .6. 2020), protože výslech 5. 6. 2020 neproběhl, a tak byla zbytečná i porada 4. 6. 2020. [právnická osoba] u úkonů po 8. 6. 2020 odměnu u každého úkonu snížila s ohledem na to, že žalobce byl stíhán pro trestný čin se sazbou 1-5 let, nikoliv 2-10 let.

4. Pokud pak jde o nemajetkovou újmu, žalovaná uvedla, že je nutno přihlédnout k povaze trestní věci, délce trestního stíhání a následkům v osobnostní sféře dotčené osoby. Pokud jde o povahu a délku řízení, žalobci hrozilo jen 5 let maximálně, délka 3 roky a 6 měsíců je ještě přiměřená délka řízení. Zásadní je kritérium v zásahu do osobnostní sféry, kdy případ žalobce oproti jiným případům není nijak závažný. Navíc se obecně předpokládá nějaká reakce toho poškozeného a jeho okolí, kdy čím větší je reakce, tím větší může být potom zásah do té osobnostní sféry, což v tomto řízení nebylo. Nelze též přehlédnout, že i rozhodnutí Okresního soudu ve [adresa] a odvolacího soudu pak uvádělo, že znalecký posudek byl vyhotoven nekvalitně, resp. nedbalým přístupem žalobce k plnění svých znaleckých povinností. Omluva se tak jeví jako dostatečná.

5. Soud po provedeném dokazování zjistil 6. Usnesením policie z 10. 3. 2020 bylo zahájeno trestního stíhání žalobce pro přečin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl zjednodušeně řečeno dopustit tím, že 3. 1. 2019 jako znalec v posudku, který vypracoval na žádost [jméno FO], stanovil cenu určitých nemovitostí v kat. území [adresa] na 1 150 000 Kč, kdy jiní znalci tyto nemovitosti ocenili na částky 6 300 000 – 7 000 000 Kč (viz uvedené usnesení).

7. Během trestního stíhání žalobce zastupoval jako obhájce jeho zástupce i v této věci, ten je plátcem DPH (viz shodná tvrzení účastníků).

8. V období od 10. 3. 2020 do 7. 6. 2020 obhájce žalobci poskytl tyto úkony: převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytování právních služeb, porada s klientem dne 21. 4. 2020 přesahující jednu hodinu, sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání (který strany shodně klasifikovaly pro účely výpočtu odměny jako tzv. poloviční úkon), porada s klientem dne 4. 6. 2020 přesahující jednu hodinu před výslechem (viz shodná tvrzení účastníků).

9. V trestním spise, resp. jeho části, kterou soud k důkazu prováděl není žádná zmínka ani žádný záznam o výslechu 5. 6. 2020 ani o jeho případném zrušení (viz část policejního spisu ve spise [spisová značka]).

10. Přípisem policie z 8. 6. 2020, který byl obhájci žalobce doručen téhož dne, byl žalobce upozorněn na změnu právní kvalifikace skutku, kdy policie konkrétně uvedla, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, bude nadále posuzován jako zločin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 346 odst. 1 a 3 písm. a) trestního zákoníku (ve zněním účinném do novelizace zákonem 287/2018 Sb.) ve stadiu pokusu, neboť jednání popsané ve skutku směřovalo ke způsobení značné škody (viz uvedený přípis a doručenka).

11. V období 8. 6. 2020 – právní moc rozsudku obhájce žalobci poskytl tyto úkony, které strany shodně klasifikovaly pro účely výpočtu odměny jako 18,5 úkonu: porada s klientem dne 23. 6. 2020 přesahující jednu hodinu před výslechem, účast na výslechu obviněného 24. 6. 2020, sepis návrhu na zastavení trestního stíhání, prostudování spisu při skončení vyšetřování, vyjádření se k obžalobě, porada s klientem dne 8. 2. 2021 přesahující jednu hodinu před prvním hlavním líčením, účast na hlavním líčení 10. 2. 2021 (šest započatých hodin), účast na hlavním líčení 2. 2. 2022(dvě započaté hodiny), účast na hlavním líčení 28. 2. 2022 (dvě započaté hodiny), účast na hlavním líčení 1. 12. 2022 (tři započaté hodiny), účast na hlavním líčení 14. 12. 2022 (tři započaté hodiny), porada s klientem dne 19. 12. 2022 přesahující jednu hodinu před hlavním líčením, účast na hlavním líčení 20. 12. 2022 (tři započaté hodiny), vyjádření se ke stížnosti státního zástupce proti usnesení, kterým byla věc postoupena ministerstvu spravedlnosti. (viz shodná tvrzení účastníků).

12. Usnesením Okresního soudu ve [adresa] č. j. [spisová značka] soud rozhodl, že trestní věc proti žalovanému se dle § 222 odst. 2 trestního řádu postupuje k projednání a rozhodnutí [Anonymizováno], neboť nejde o trestný čin, avšak skutek by mohl být posouzen jako přestupek (viz uvedené usnesení). Usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] – pobočky ve [adresa] č. j. [spisová značka] pak byla stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu ve [adresa] č. j. [spisová značka] zamítnuta dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu; v odůvodnění je mimo jiné uvedeno, že příčinou vypracování posudku žalobcem se zjištěnou cenou je pravděpodobně nedbalý přístup žalobce k plnění znaleckých povinností, především nezaopatření relevantních podkladů, jak popsal už soud prvního stupně (viz uvedené usnesení).

13. Žalobce přípisem z 30. 11. 2023 doručeným ministerstvu téhož dne, uplatnil u státu nárok na náhradu škody za obhajobu v uvedené trestní věci ve výši 107 178,50 Kč, konkrétně za 24 úkonů (5 úkonů za období do 8. 6. 2020 a 19 úkonů v období od 8. 6. 2020) za celkem 69 272,50 Kč, za náklady v souvislostmi s žádostmi o sdělení informací 1 606 Kč, náklady na posudky 36 300 Kč a náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 100 000 Kč s tím, že lhůtu k plnění poskytl 6 měsíců od doručení (viz uvedený přípis a doručenka). Ze strany státu bylo žalobci zaplaceno 43 923 Kč jako náhrada škody za obhajobu, na nemajetkovou újmu nebylo vyplaceno nic (viz shodná tvrzení účastníků).

14. Žalobce byl z trestního stíhání ve stresu, špatně se mu koncentrovalo na práci, za dobu trestního stíhání vypracoval o poznání méně znaleckých posudků než jindy, konkrétně v roce 2017 vypracoval 230 posudků, v roce 2018 pak 220, v roce 2019 to bylo 190, v roce 2020 (začátek trestního stíhání) to pak bylo 129, v roce 2021 pak už jen 99, v roce 2022 to pak bylo 97, v roce 2023 pak 88 posudků (viz výpisy vyhotovených posudků 139-142). V roce 2024 zpracoval žalobce 98 posudků, v roce 2025 za dobu do 11. 6. 2025 pak již 74; v seznamu znalců na stránkách jutice.cz v sekci „Spáchané přestupky“ je u žalobce uvedeno, že „nejsou evidována žádná data“ (viz výpis ze seznamu znalců na justice.cz).

15. Soud provedl v rámci dokazování i důkazy rozsudky, které řešily podobné kauzy, kdy první tři níže uvedené rozsudky předložila strana žalobce, čtvrtý pak strana žalovaná.

16. Rozsudek [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] z 5. 11. 2015 řešil situaci, kdy byla osoba stíhána pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 175 odst. 1,3 tr. zák. a úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve formě pomoci. Osobě hrozilo dle trestní sazby odnětí svobody až na 10 let, řízení trvalo 2 roky a 2 měsíce, skončeno bylo dle § 226/b, tj. nejde o trestný čin, trestní řízení zasáhlo do pověsti v bydlišti a u potenciálních zákazníků dotyčné osoby, neboť se po městě rozšířila zpráva o jejím trestní stíhání, byla ve stresu. Odškodnění pak přiznáno 25 000 Kč/rok. (viz uvedený rozsudek)

17. Rozsudek [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] z 24. 7. 2018 řešil situaci, kdy byla stíhána osoba pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, hrozilo jí 10 let, usnesení o zahájení trestní stíhání bylo vydáno 2/2011, pravomocně bylo trestní stíhání skončeno rozsudkem odvolacího soudu v 7/2012, kdy skončeno bylo dle § 226/a, tr. řádu. Bylo zjištěno, že trestní stíhání zasáhlo do pověsti stíhané osoby v bydlišti a u potenciálních zákazníků, lidé se jí mstili, ničili majetek, přišla o zakázky, psychicky se zhroutila, bylo to široce medializované. Odškodnění pak bylo přiznáno 300 000 Kč celkem, tedy 200 000 Kč/rok. (viz uvedený rozsudek)

18. Rozsudek [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] řešil situaci, kdy osoba byla stíhána pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346/1,2 trestního zákoníku, stíhání trvalo 1 rok, skončeno bylo rozsudkem dle § 226/b, tj. skutek není trestný čin, stíhání zasáhlo do její pověsti v práci a na fakultě. Odškodnění pak bylo přiznáno 45 000 Kč/rok. (viz uvedený rozsudek)

19. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] řešil situaci, kdy osoba byla stíhána pro trestný čin mučení a jiné nelidské a kruté zacházení s trestní sazbou 2-8 let, trestní stíhání trvalo 1 rok a 6 a půl měsíce, byly zjištěny dopady do její osobní, profesní a rodinné sféry, avšak nijak zásadní, věc skončila postoupením do přestupkového řízení, přiznáno bylo celkem 40 000 Kč, tedy cca 26 000 Kč za rok (viz uvedený rozsudek)

20. Soud neprováděl všechny navrhované důkazy. Neprovedl důkaz výslechem svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ani výslech žalobce k tomu, že žalobce měl menší pracovní výkonnost a že trpěl úzkostně depresivními stavy, protože první skutečnost má soud zjištěnou z evidence posudků a pokud jde o druhou skutečnost, sám žalobce k tomu uvedl, že s těmito stavy nebyl ani u doktora, proto to dle soudu není nic mimořádného nad rámec běžných pocitů, které zažívá osoba, která je trestně stíhána. Neprovedl ani důkaz výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce k tomu, že o trestním stíhání žalobce neinformoval manželku a jeho rodiče, protože je nechtěl vystavovat stresovým situacím, zvláště když v minulosti zemřel žalobcův bratr, neboť má za to, že i kdyby toto byla pravda, neznamená toto zamlčení, by újma žalobce na základě trestního stíhání byla větší újma než újma jiného člověka v jeho postavení čelícího trestnímu stíhání.

21. Soud neprovedl ani důkaz emailovou komunikací žalobce a jeho právního zástupce k tomu, že výslech 5. 6. 2020 na policii byl naplánován. I kdyby tomu tak totiž bylo, kdy nicméně v trestním spise o tom nic není, neřešilo by to dle soudu hlavní otázku, kdy bylo oznámeno, že se výslech 5. 6. 2020 neuskuteční, kdy sám žalobce uvedl, že k tomu důkaz předložit nemůže.

22. Soud neprovedl ani důkaz rozhodnutím o přestupku (jak navrhovala žalovaná, která však nevěděla určitě, zda takové rozhodnutí existuje) k tomu, že žalobce přispěl k trestním stíhání tím, že udělal nekvalitní rozsudek. I kdyby byla pravda, že žalobce udělal nekvalitní posudek, tak pro posuzovanou věc je důležité, že tu bylo trestní stíhání, které se ale vést nemělo. Navíc bylo zjištěno, že žalobce žádný záznam o přestupku v seznamu znalců nemá, tedy takové rozhodnutí navržené k důkazu logicky ani neexistuje.

23. Soud neprovedl důkaz celým trestním spisem, protože jednak provedl důkaz jeho částí za období od zahájení trestního stíhání do 6/2020 z hlediska ne/existence zmínky o výslechu 5. 6. 2020, navíc žalobce i po výslovném poučení soudu, že dle judikatury v zásadě není možné provádět důkaz „celým spisem“ nic konkrétního neuvedl, spíše jen, že by si na základě spisu mohl soud udělat obrázek o celkové délce řízení, jeho průběhu a vlivu na žalobce, aniž by ale konkretizoval, co a proč konkrétně by měl soud zjistit. Navíc délku stíhání může soud jednoduše odvodit z usnesení o zahájení trestního stíhání a usnesení odvolacího soudu, kdy uvedená usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně o postoupení věci byla provedena k důkazu již samostatně.

24. Soud neprovedl důkazy potvrzením o tom, že obhájce žalobce je plátcem DPH, protože to bylo mezi účastníky i vzhledem k platbě, které poskytla žalovaná na základě výzvy z 30. 11. 2023, nesporné. Neprovedl ani důkaz seznamem provedených úkonů právní služby a záznamy o jednání obhájce a klienta k prokázání provedených úkonů, protože provedené úkony byly mezi stranami nesporné, šlo jen o to, zda byl úkon ze 4. 6. 2020 účelně vynaložen a jakou mají některé úkony tarifní hodnotu. Neprovedl ani důkaz fakturami obhájce žalobci k tomu, že žalobci vznikla majetková újma spočívající v placení nákladů na zastoupení obhájce, protože to mezi stranami nebylo sporné. Neprovedl ani důkazy stanoviskem žalované o přiznané částce a o tom, že za nemajetkovou újmu postačí omluva a komunikací stran po uplatnění náhrady újmy 30. 11. 2023, protože to nebylo mezi stranami sporné a pro věc to nebylo důležité.

25. Soud též neprovedl důkaz potvrzením o platbě k tomu, že žalovaná zaplatila žalobci 43 923 Kč, protože to bylo mezi stranami nesporné.

26. Soud věc posoudil následovně:

27. Pokud jde o základy nároků žalobce, ty vychází z toho, že žalobce byl v trestním řízení proti němu vedeném zproštěn obžaloby. Dle § 8 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též jen 82/1998) odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; vychází se z analogického výkladu úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

28. Dále bylo zjištěno, že nárok byl nejdříve uplatněn žalobcem podáním z 30. 11. 2023 u žalované se lhůtou 6 měsíců, byla tedy splněna podmínka dle § 14 zákona č. 82/1998.

29. Žalobce se pak v řízení domáhal těchto relativně samostatných nároků: náhrada škody (majetkové újmy) odpovídající nákladům na právní zastoupení v trestním řízení, které skončilo tak, že nebyl shledán vinným z trestného činu, a nemajetkové újmy.

30. Pokud jde o majetkovou újmu, podle § 31 odst. 1 zákona 82/1998 má žalobce právo na náhradu škody zahrnující takové náklady řízení, které jím byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, tedy od vydání usnesení o trestním stíhání do pravomocného skončení trestního řízení.

31. K tomu bylo zjištěno, že žalobce se podáním z 30. 11. 2023 domáhal po žalované náhrady škody spočívající v nákladech právního zastoupení za 24 úkonů (5 úkonů za období do 8. 6. 2020 a 19 úkonů v období od 8. 6. 2020) za celkem 69 272,50 Kč, kdy žalovaná vyplatila žalobci 43 923 Kč. Žalobce pak sám uznal některé argumenty žalované o menší hodnotě úkonu, takže sporné mezi stranami v tomto řízení bylo prakticky jen to, zda je porada s klientem 4. 6. 2020 legitimní (účelně vynaložený) úkon právní služby a na kolik hodnotit úkony právní služby poskytnuté po 8. 6. 2020, kdy došlo k překvalifikaci skutku policejním orgánem.

32. Soud tak vycházel z toho, že kromě porady s klientem 4. 6. 2020 je mezi účastníky nesporné, že žalobcem uváděné úkony právní služby byly uskutečněny a jsou účelně vynaloženými úkony, kdy u úkonů do 8. 6. 2020 šlo o 2,5 úkonu (o 3,5 úkonu by pak šlo i s poradou 4. 6. 2020) a po 8. 6. 2020 o 18,5 úkonu [celý či poloviční úkon posuzován dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v tehdy účinném znění (dále též jen „AT“)] a lze za ně žádat náhradu, kdy u úkonů po 8. 6. 2020 je pak otázkou, kolik činí jejich tarifní hodnota dle § 10 AT. Pokud pak jde o poradu 4. 6. 2020, tak žalobce sám nevěděl, kdy se o zrušení dozvěděl, uváděl, že to asi bylo telefonicky po poradě 4. 6. 2020, V policejním spisu, resp. jeho části za období od začátku trestního stíhání do 6/2020, nicméně nic o výslechu 5. 6. 2020 ani o jeho zrušení není. Žalobce k tomu uváděl, že ke zrušení výslechu došlo ze strany policie oznámením obhájci, který pak poslal žalobci o zrušení výslechu email, kdy jako důkaz navrhl emaily mezi obhájcem a žalobcem, nicméně tyto emaily by stejně neřešily podstatnou otázku, a to (i kdyby měl žalobce pravdu a výslech byl naplánován, třebaže z trestního spisu nic takového neplyne), kdy konkrétně bylo obhájci oznámeno zrušení výslechu - kdy právě pokud by byl výslech plánován a byl by zrušen až po poradě obhájce s žalobcem 4. 6. 2020, šlo by uvažovat o tom, že se v případě porady 4. 6. 2020 jedná o legitimní (účelně vynaložený) úkon právní služby obhajoby a naopak, pokud by byl výslech zrušen ještě před poradou 4. 6. 2020, porada by pak legitimním úkonem právní služby nebyla. Soud tak má na základě toho za to, že žalobce neprokázal, že výslech 5. 6. 2020 byl plánován a že jeho zrušení se uskutečnilo až po poradě 4. 6. 2020, jinými slovy žalobce dle soudu neprokázal, že porada 4. 6. 2020 byla účelně vynaloženým úkonem, jak vyžaduje § 31 odst. 1 zákona 82/1998 Sb., a proto ji soud pro účely náhrady majetkové újmy nezahrnul. Pokud jde o hodnotu úkonů právních služeb po 8. 6. 2020, tak bylo zjištěno, že policie upozorněním z 8. 6. 2020 doručeným téhož dne uvedla, že čin překvalifikovává na zvlášť závažný trestný čin dle § 346 odst. 1 a 3, písm. a) trestního zákoníku ve zněním účinném do novelizace zákonem 287/2018), nicméně nikde neuvedla, že v takovém případě hrozí trest odnětí svobody 2-10 let. Je pravdou, že dle trestního zákoníku ve znění do 31. 1. 2019 za takový trestný čin hrozilo 2-10 let, nicméně dle § 2 odst. 1 trestního zákoníku též platí, že trestnost činu se posuzuje dle zákona účinného v době spáchání činu, podle novějšího, je-li to pro pachatele příznivější. Uvedenou novelou přitom byla úprava § 346 odst. 3 písm. a) změněna a trest v případě způsobení značné škody snížen na 2-8 let. Podle soudu při stanovení odměny advokáta se musí vycházet z trestného činu, resp. sazby za trestný čin dané objektivně dle zákona, tj. posledně uvedené. Dle soudu se tak muselo po 8. 6. 2020 počítat u úkonu dle § 10 odst. 3 písm. c) AT z hodnoty 2 300 Kč (tarifní hodnota 30 000 Kč). Soud dodává, že definice pojmu „značná škoda“ se poté ještě 1. 10. 2020 změnila (z 500 000 Kč na 1 000 000 Kč, ale protože bylo zjištěno, že dle skutku popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání mělo jít o škodu vyšší než 1 000 000 Kč, tak tato novela se možné trestní sazby u žalobce nedotkla. Žalobci tak za právní zastoupení náleží náhrada škody za 21 úkonů (bez porady 4. 6. 2020), tj. [(2,5 úkonů * 1 500 Kč dle § 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 7 bod 4. AT) + (18,5 úkonů * 2300 Kč dle § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5. AT) + 22 režijních paušálů * 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT] * 1,21 DPH = 64 009 Kč. Protože žalovaná zaplatila 43 923 Kč, zbývá zaplatit 20 086 Kč a tuto částku soud žalobci přiznal. (výrok I.).

33. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy ze trestní stíhání, které skončilo jeho pravomocným osvobozením, zde se nárok opírá o §31a zákona 82/1998. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, dle Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) následující: 1) Povaha trestní věci, zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. To souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě trestního stíhání pro zločin vraždy, za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let (§ 140 odst. 1 trestního zákona), než v případě přečinu podvodu, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 209 odst. 1 trestního zákona). 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Zajisté je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kriteria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. Je proto úkolem soudů, aby v každém jednotlivém řízení k tvrzení účastníků (a případným důkazním návrhům) toto zjišťovaly. K tomu Ústavní soud dovodil (II. ÚS 590/08), že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění "liché", což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem. 4) Okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se například ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit. Budou jimi ale také okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo.

34. V návaznosti na to se soud při posouzení nároku na nemajetkovou újmu zaobíral výše uvedenými kritérii. Jak již soud uvedl výše, žalobci nejprve hrozilo maximálně 5 let (3/2020-8.6.2020), později po (8. 6. 2020-10/2023) 8 let odnětí svobody jako maximální trest, i když bylo v praxi nereálné, aby dostal trest právě na horní hranici (to by musel být recidivista s mnoha přitěžujícími okolnostmi). Nicméně lze souhlasit, a potvrzuje to i výše uvedené rozhodnutí Ústavního soudu, že pro normálního člověka je hrozba trestu a z toho plynoucích nepříznivých následků nepříjemná, zvláště když trvá delší dobu, v tomto případě 3 a půl roku (3/2020 – 10/2023), což není zrovna krátká doba. Pokud pak jde o následky v osobní sféře, tak tam má soud na základě tvrzení žalobce za to, že zásah nebyl až tak výrazný, protože je normální, že se člověk s takovými věcmi zrovna nechlubí a že mu nemusí být příjemné, že by se to o něm někdo nemohl dozvědět v práci a je též normální, že pokud člověk není v dobrém rozpoložení, může se to projevovat i na jeho pracovní výkonnosti, což bylo zjištěno i počty zhotovených posudků. Žalobce uváděl i depresivní stavy a nespavost, nicméně sám přiznal, že je neřešil s lékařem, tedy dle soudu šlo o běžné projevy následků trestního řízení, jak o nich mluvil Ústavní soud. I z výše uvedených rozsudků, které byly provedeny k důkazu, přitom vyplývá, že obžalovaní často musí čelit mnohem horším potížím, kdy např. je případ medializován, jsou napadáni, mají psychické problém většího rázu apod. Nicméně i tak vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem, zejména judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu, má soud za to, že žalobce nárok na nemajetkovou újmu má, protože trestní řízení trvalo 3 a půl roku, týkalo se jeho práce, tj. obživy, byly zjištěny i reálně dopady do pracovní činnosti žalobce spočívající v menším počtu vyhotovených posudků. Pokud pak jde o její výši, soud souhlasí s žalobcem, že je možné vycházet z rozhodnutí [spisová značka], kde sice bylo řízení kratší, avšak újma na osobnosti větší, navíc je třeba přihlédnout i k notoricky známé vyšší cenové hladině po 10 letech, proto soud též vycházel z částky 25 000 Kč, tj. 3,58 roku * 25 000 = 89 583 Kč, kdy soud tuto částku zaokrouhlil na 90 000 Kč. Pokud jde o námitky žalované, že je nutno přihlédnout i k tomu, že si to žalobce spoluzavinil, protože byl posudek nekvalitní a věc byla postoupena k projednání v přestupkovém řízení, tak to je pravdou, ale nemění to nic na tom, že věc neměla být projednávána v trestním řízení jako trestný čin a neznamená to, že by žalobce neměl nárok na náhradu újmy, kdy je v prvé řadě chyba na straně státu, kdy se vedlo trestní řízení, které neskončilo odsouzením. Ostatně i v odkazovaném rozhodnutí [spisová značka], které předložila žalovaná, šlo o případ, kdy věc byla postoupena do přestupkového řízení (tedy též šlo o určité závadné jednání dotyčné osoby) a soud přiznal za 18 měsíců trestního řízení za trestný čin mučení a nelidského zacházení, kde hrozilo 2-8 let, s nijak zásadním přesahem do života dotčené osoby, zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, tj. 2 162 Kč za každý měsíc trestního stíhání. Pokud pak soud v této předmětné věci žalobci přiznal 90 000 Kč za více než 3,5 roku (tj. cca 43 měsíců), jedná se o částku velmi podobnou (43 * 2162 = cca 92 000 Kč).

35. Soud tak žalobci přiznal částku 110 086 Kč (20 086 Kč + 90 000 Kč) spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně (dle § 2 vyhlášky 351/2013 Sb.) z částky 110 086 Kč za období od 1. 6. 2024 (kdy na konci května 2024 uplynula lhůta 6 měsíců ve výzvě z 30. 11. 2024 a dle § 15 odst. 1 zákona 82/1998) do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). Náklady řízení 36. Žalobce v řízení uplatnil dva nároky - na náhradu majetkové újmy a na náhradu nemajetkové újmy, přičemž pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo třeba posoudit úspěch a neúspěch účastníků pro každý z těchto nároků samostatně.

37. S nárokem na náhradu nákladů na obhajobu žalobce uspěl z požadované částky 22 264 Kč z ohledně částky 20 086 Kč, ohledně částky 2 178 Kč neuspěl.

38. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním byl co do základu uplatněn důvodně, kdy jeho výše závisela na úvaze soudu, proto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. v této části řízení příslušela žalobci plná náhrada nákladů řízení. Do posouzení poměru úspěchu a neúspěchu žalobce v řízení se tak nepromítá okolnost, že se soud neztotožnil s žalovanou výší těchto nároků a v části je zamítl.

39. Výše uvedenou perspektivou tak žalobce uspěl v řízení s částkou 120 086 Kč (přiznané náklady na zastoupení + požadované zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním), což představuje 98,2 % předmětu sporu, který byl 122 264 Kč, a neuspěl tak v 1,8 % předmětu sporu. Žalobci tak dle § 142 odst. 2 o. s. ř. příslušela náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, kdy jeho neúspěch je zcela marginální.

40. Náklady řízení žalobce ve výši 33 485 Kč pak sestávají z následující položek: Náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 114 Kč. Odměny advokáta žalobce, kdy u náhrady majetkové újmy je tarifní hodnotou pro určení výše odměny advokáta žalovaná částka 22 264 Kč (§ 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.). V případě zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou výkonem veřejné moci je tarifní hodnotou do 31. 12. 2024 částka 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a od 1. 1. 2025 pak 90 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) jakožto přiznanou částkou. Celková tarifní hodnota je pak určena součtem tarifních hodnot (§ 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Tj. do 31. 12. 2024 činí tarifní hodnota za celé řízení 72 264 Kč (22 264 + 50 000 Kč), od 1. 1. 2025 pak 112 264 Kč (22 264 + 90 000 Kč). Vzhledem k těmto tarifním hodnotám pak odměna za jeden úkon činí dle § 7 bod 5 vyhlášky 177/1996 Sb. u úkonů do 31. 12. 2024 částku 4 020 Kč, u úkonů po 1. 1. 2025 pak částku 5 620 Kč. Zástupci žalobce přitom náleží odměna za 3 úkony právní služby do 31. 12. 2024 (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) a za 2 úkony po 1. 1. 2025 (účast na dvou soudních jednání), tj. 3 x 4 020 Kč a 2 x 5 620 Kč, tj. celkem odměna 23 300 Kč. Vedle odměny má zástupce žalobce jako advokát právo na tzv. náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky 177/1996 Sb., což činí u úkonů do 31. 12. 2024 3x 300 Kč a u úkonů po 1. 1. 2025 2 x 450 Kč, tedy celkem 1 800 Kč. Dále má zástupce žalobce jako plátce DPH právo na DPH z odměny a náhrady hotových výdajů (celkem 25 100 Kč) ve výši 5 271 Kč.

41. Výše uvedené náklady řízení soud uložil žalované zaplatit dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce. (výrok III.)

42. Na základě požadavku žalované, kdy si je soud vědom určitých zdlouhavějších procedur u státních orgánů, pak soud určil žalované pariční lhůtu pro zaplacení na 15 dnů od právní moci rozsudku, kdy má za to, že tato delší než obvyklá lhůta ani nijak negativně nezasáhne do práv žalobce (výroky I., III.)

Poučení