8 C 155/2014-749

Rubrum

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupená kolizní opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul], advokátkou se sídlem [adresa] zastoupená stálým opatrovníkem [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 971 671,50 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 971 856,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % jdoucím z částky -) 306 815,10 Kč od 1.2.2014 do zaplacení, -) 601 969 Kč od 5.12.2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení] částku 239 290 Kč a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 48 571 Kč, tedy celkem 287 861 Kč, a to do patnácti (15) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Odměna kolizní opatrovnice bude stanovena samostatným usnesením.

IV. Státu se náhrada nákladů řízení, která vznikne vyplacením odměny kolizního opatrovníka, nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 30.6.2014 požadovala vydání rozhodnutí, aby ji majoritní spoluvlastník nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec], [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [anonymizováno] a [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [anonymizováno] zaplatil poměrnou část z výnosu této nemovité věci. Spoluvlastnický podíl žalovaného je o velikosti 2/3 k celku, další spoluvlastníci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mají po 1/12 a podíl žalobkyně představuje 1/6 k celku, získala jej zděděním po své matce [celé jméno žalobkyně], která dne [datum] zemřela. V době kdy matka nabyla spoluvlastnický podíl v rámci restitučního nároku, uzavřel právní předchůdce žalovaného jeho otec [jméno] [celé jméno žalovaného] s její matkou, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]„ dohodu o zajištění hospodaření na zemědělské usedlosti“. Společným hospodářem byl určen otec žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] a dále bylo ujednáno, že od [datum] bude odměna hospodáře činit 4 000 Kč vč. nákladů na cestovné a stravné a bude mít nárok na 10 % čistého výnosu z usedlosti vyplývající z roční účetní uzávěrky. Dále bylo dohodnuto, že mezi spoluvlastníky se„ čistý výnos po roční uzávěrce“ rozdělí podle nabytých majetkových podílů mezi spoluvlastníky po odečtení 10 % odměny hospodáře a 10 % rezervy na opravy a investice. Restituční řízení bylo dokončeno až v roce 1999, následně po 20.9.1999 bylo pro [jméno] [celé jméno žalovaného], otce žalovaného vydáno od všech dotčených spoluvlastníků potvrzení podle tehdejšího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. § 136, 137 a 139, kdy byl pověřen jako hospodář zemědělské usedlosti [adresa žalovaného], Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaný počínaje dnem 1.1.2004 začal místo svého otce [jméno] [celé jméno žalovaného] hospodařit na nemovitých věcech, činil tak až do února 2009, kdy jeho otec zemřel a následně i po jeho smrti. Po smrti své matky žalobkyně nabyla její spoluvlastnický podíl. Od té doby jí žalovaný nevyplatil žádnou finanční částku, na kterou by jako spoluvlastnice měla právo.

2. Žalobkyně byla rozsudkem [název soudu] ze dne 24.2.2015 č.j. [spisová značka] omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá nakládat s majetkem, jehož cena přesahuje částku 10 000 Kč měsíčně, stálým opatrovníkem byl jmenován [jméno] [příjmení], rozsudek nabyl právní moci dne 23.3.2015. Dalším rozsudkem ze dne 24.4.2018 pod č.j. [číslo jednací] byla opětovně omezena ve svéprávnosti, a to na dobu pěti let, rozsudek nabyl právní moci dne 16.5.2018. Opatrovníkem žalobkyně byl jmenován opětovně [jméno] [příjmení], [datum narození]. Podepsanému soudu je známo, že žalobkyně je více jak šest let příjemcem sociálních služeb v Domě pečovatelské služby [obec] v [obec]. 3. [název soudu] rozsudkem ze dne 23.8.2016 pod č.j. [číslo jednací] schválil jednání žalobkyně spočívající v podání žaloby k podepsanému soudu, rozsudek nabyl právní moci dne 23.9.2016 (čl. 171 a násl.). Tentýž soud rozhodnutím ze dne 20.9.2016 pod č.j. [číslo jednací] jmenoval žalobkyni kolizního opatrovníka v osobě advokáta [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. Usnesení nabylo právní moci dne 8.10.2016 (čl. 173 a násl.). Původní žalobu o zaplacení částky 306 815,10 Kč žalobkyně podáním doručeným soudu dne 7.12.2016 rozšířila o 601 969 Kč, když [název soudu] rozhodnutím ze dne 30.12.2016 pod č.j. [číslo jednací] udělil k tomuto rozšíření žaloby souhlas. Rozsudek je pravomocný od 3.1.2017 (čl. 191, 200). Dalším rozsudkem [název soudu] ze dne 5.11.2019 pod [číslo jednací] [spisová značka] soud opětovně udělil žalobkyni souhlas k rozšíření této žaloby o částku 57 960 Kč za rok 2016 a i pro tuto část řízení byla nadále kolizním opatrovníkem jmenována stejná advokátka. Rozsudek nabyl právní moci dne 30.11.2019 (čl. 570-573, čl. 573a).

4. Žalobkyně požadovala po částečném zpětvzetí celkem 971 671,50 Kč, když tato částka podle ní představuje výnosy z užívání jejího spoluvlastnického podílu žalovaným, a to od roku 2012 až do roku 2016.

5. Účastníkům je známo, že u zdejšího soudu se pod sp.zn. [spisová značka] vedlo řízení o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, kdy mezi účastníky nebylo sporu o tom, že by veškeré nemovité věci získal do svého výlučného vlastnictví žalovaný, zejména šlo o výši finanční náhrady. Následně se po rozhodnutí [název soudu] ze dne 18.2.2019 č.j. [číslo jednací] účastníci u [název soudu] dohodli, uzavřeli smír. Smír je pravomocný od 9.10.2019. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni část. nesv. [titul] [celé jméno žalobkyně] částku 2 000 000 Kč do 31.12.2019 a další částku 2 000 000 Kč do 31.12.2020. Zbývající částku 1 500 000 Kč má uhradit žalobkyni do 31. 12. 2021; tedy celkové finanční vypořádání pro žalobkyni představuje reálně již vyplacených 4 000 000 Kč, po 1.1.2022, k této částce ještě přibude 1 500 000 Kč.

6. Žalovaný nárok žalobkyně neuznává, má za to, že užívá spoluvlastnický podíl žalobkyně na základě dohody za dohodnutou už určenou paušální roční náhradu. Nesporoval, že jeho otec [jméno] [celé jméno žalovaného] uzavřel dohodu o užívání společné věci s ostatními spoluvlastníky, nemovitosti byly postupně navraceny státem jako oprávněným osobám v letech 1995 až 1997, i v roce 1998. Dohodli se tak, že [jméno] [celé jméno žalovaného] bude na vydaném majetku hospodařit a ostatním spoluvlastníkům bude ročně za užívání jejich podílu na nemovitých věcech platit každému dohodnutou částku, kdy výše částky se odvíjela od velikosti spoluvlastnického podílu. V případě žalobkyně byla její právní předchůdkyni matce, vyplácena částka 20 000 Kč za rok. Smlouvu uzavřela matka žalobkyně [celé jméno žalobkyně] s otcem žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Otec žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum] a žalovaný se stal na základě usnesení [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] (právní moc dne 1.12.2009) podílovým spoluvlastníkem o velikosti 2/3 k celku. Po smrti matky žalobkyně ani po smrti otce žalovaného nedošlo mezi spoluvlastníky k jiné dohodě o užívání společné věci, ani k jinému rozhodnutí žalovaného jako majoritního vlastníka. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně ani její právní předchůdkyně, včetně stálého opatrovníka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tedy že žádný ze spoluvlastníků se ničím nepodílí na provozu, údržbě a investicích do společné věci. Ačkoliv všichni spoluvlastníci dostali vyplacené náhrady za nevydaný majetek, finanční prostředky si ponechali, ničeho do hospodářství nevložili, kdežto právní předchůdce žalovaného kromě osobního přínosu a výtěžku vložil do zvelebení hospodářství zhruba 6 000 000 Kč. Žalobkyně od žalovaného přijala dne 2.7.2005 částku 20 000 Kč a dne 4.11.2007 částku 20 000 Kč. Dále namítal, že mezi spoluvlastníky nebylo nikdy nic ujednáno o vyplácení podílu na výnosech. Pokud žalobkyně dovozuje svůj nárok uplatněný žalobou dle dohody o hospodaření na hospodářství [anonymizována dvě slova], která měla být uzavřena 1.1.1992, kterou předložila podepsanou právním předchůdcem žalovaného ([jméno] [celé jméno žalovaného]) žádná nová skutková tvrzení ani poučení neuvedla. Navrhoval zamítnutí žaloby.

7. Potvrzení ze dne 20.9.1997 (důkaz čl. 7), kterým byl [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] pověřen matkou žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a dalším spoluvlastníkem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako hospodář zemědělské usedlosti [anonymizována dvě slova] nikdo nesporoval. Soudu byla předložena dohoda (důkaz čl. 7 p.v., čl. 8) o zajištění hospodaření na zemědělské usedlosti [adresa žalovaného], kdy soud zjistil, že mezi týmiž účastníky bylo sjednáno pod bodem 6:„ od 1.1.1992 stanoví se náhrada, odměna hospodáře na 4 000 Kč měsíčně, náhrady cestovného a ostatního paušálně na 2 000 Kč měsíčně a 10 % z roční uzávěrky čistého výnosu z usedlosti [adresa žalovaného] za předešlou dobu dohodu“. Pod bodem 11 bylo dohodnuto: [příjmení] výnos po roční uzávěrce rozdělí se podle nabytých majetkových poměrů mezi spolumajitele (oprávněné), po odečtení 10 % odměny hospodáře a 10 % rezervy na opravy a investice, která zůstává na účtu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Stálý opatrovník žalobkyně [jméno] [příjmení] k listině uvedl, že tuto dohodu měli podepsat otci žalovaného, sami mají k dispozici pouze dohodu, stejnou, kde podpis žalovaného chybí, chybí i podpisy ostatních spoluvlastníků.

8. Účastníkům je též známo, že u zdejšího soudu probíhalo řízení pod sp.zn. [spisová značka], v němž se žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhali po žalovaném zaplacení částky 1 100 000 Kč. Mezi účastníky byl nakonec schválen smír, když z usnesení [název soudu] ze dne 26.11.2013 pod č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal každému z žalobců na úplné vypořádání žalobního návrhu za roky 2009 až 2013 zaplatit 50 000 Kč, a to do 31.1.2014 a dále se zavázal každému z žalobců platit náhradu za užívání spoluvlastnického podílu za každý rok, v němž nedojde k pravomocnému rozhodnutí ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem vedeného pod sp.zn. [spisová značka], částku 10 000 Kč splatnou vždy do ledna následujícího roku. Usnesení nabylo právní moci dne 30.12.2013.

9. Stejní žalobci se v dalším řízení vedeném zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] domáhali zrušení smíru uzavřeného ve věci pod sp.zn. [spisová značka] (bod 8) nebyli úspěšní, podali ústavní stížnost, když mimo jiné Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 17.10.2017 č.j. [ústavní nález], kterou stížnost odmítl uvedl, že stěžovatelé se žalobou domáhali vyslovení neplatnosti uzavřeného smíru, kterou však obecné soudy zamítly, neboť neshledaly důvody, pro které by neplatnost měla být vyslovena. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné zmínil, že stěžovatelé od uzavření smíru v roce 2013, dva roky přijímali od žalovaného plnění za užívání jejich spoluvlastnických podílů, pokud až po více jak dvou letech uzavřený smír zpochybňují, lze o jejich motivech přinejmenším spekulovat.

10. Stálý opatrovník [jméno] [příjmení] podal žalobu proti žalovanému o vydání přehledu příjmů a nákladů týkajících se hospodaření na statku [anonymizováno], řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem [název soudu] ze dne 9.4.2019 pod č.j. [číslo jednací], kdy nalézací soud mimo jiné uvedl, že se nezabýval tím, zda na vydání přehledu příjmu a nákladů souvisejících s hospodařením na statku [anonymizováno] za léta 2012 až 2017 má nárok spoluvlastnice část. nesv. [titul] [celé jméno žalobkyně], když touto skutečností by se soud zabýval pouze v případě, že by žaloba byla podána jménem [titul] [celé jméno žalobkyně]. Žalobu by v takovém případě sice mohl podat žalobce jakožto stálý opatrovník své opatrovanky, a tato by musela být podána jménem [titul] [celé jméno žalobkyně], s podáním žaloby by musel vyslovit souhlas příslušný opatrovnický soud a [titul] [celé jméno žalobkyně] by musel být pro účely soudního řízení ustanoven kolizní opatrovník. Takovým způsobem však žaloba podána nebyla. Následně bylo řízení vedené pod sp.zn. [spisová značka] pro zpětvzetí zastaveno a rozsudek [název soudu] ze dne 9.4.2019 č.j. [číslo jednací] zrušen. Usnesení nabylo právní moci dne 3.7.2019.

11. Krajský soud se pokusil o uzavření smíru mezi účastníky dne 26.8.2020, když jim předestřel právní názor, že žalovaný užíval nemovité věci na základě smlouvy, jejíž obsah dosud nebyl prokázán. Dále byla žalobkyně poučena o tom, že jí uplatněný nárok je nárokem ze smlouvy a nese důkazní břemeno k obsahu této smlouvy. Uzavření smíru mezi účastníky se nezdařilo, následně byl rozsudek soudu ze dne 29.11.2019 č.j. [číslo jednací] zrušen a věc vrácena podepsanému soudu k dalšímu řízení.

12. Sporné strany se shodly na tom, že právním důvodem pro užívání společné věci žalovaným nad rámec jeho spoluvlastnického podílu je smlouva. Žalobkyně tedy byla poučena soudem (čl. 724), následně opětovně poučena dne 28.5.2021 (čl. 730) o tom, že musí tvrdit a prokázat, jaký byl obsah smlouvy mezi účastníky po smrti její matky a po smrti otce žalovaného týkající se výnosů a aby ke svým tvrzením označila důkazy, jinak byla poučena o tom, že ve věci nebude úspěšná.

13. Žalobkyně se opětovně vyjádřila (čl. 731-732) a uvedla, že v podstatě nic jiného, než co v průběhu řízení uvedla a je uvedeno v žalobě, nemůže nic jiného uvést.

14. Žalobkyně má za to, že svými souhlasy ze dne 2.5.2010 a 2.5.2012 (důkaz čl. 520, 521) unesla břemeno důkazní ke svému břemenu tvrzení. Jde o souhlasy žalobkyně, aby žalovaný hospodařil na společném majetku, když souhlas je dán do doby vypořádání podílu spoluvlastníků a týká se veškerého majetku. Soud opětovně poučil žalobkyni, že nejde o její vyjádřenou vůli týkající se podílu na výnosech, kterých se žalobkyně v tomto řízení domáhá, nýbrž že jde o souhlas vydaný majoritnímu spoluvlastníku s užíváním jejího spoluvlastnického podílu. Pokud by žalobkyně svá tvrzení o dohodě týkající se výnosu prokázala, následovala by vysvětlovací povinnost žalovaného. Protože však žalobkyně důkazní břemeno ke svému břemenu tvrzení neunesla, soud nepřikročil k vysvětlovací povinnosti žalovaného.

15. Podle ust. § 137 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

16. Podle ust. § 139 odst. 1 obč. zák. z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.

17. Podle ust. § 139 odst. 2 obč. zák. o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.

18. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnického podílu, je dáno zákonem (§ 137 odst. 1 obč. zák.) a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídají jeho podílu.

19. Pokud jde o vyjádření procesní opatrovnice žalobkyně (čl. 734-735), kdy odkazovala na aplikaci právní věty judikátu NS ČR sp.zn. 22 Cdo 4201/2017 ze dne 10.10.2017:„ Dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí je bezformálním právním úkonem a nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité věci. Může být uzavřena ústně nebo konkludentně. Podíloví spoluvlastníci ji mohou zavřít na dobu určitou, přičemž jsou svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novu dohodou všech spoluvlastníků. Podstatnou změnou poměrů je existence takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí“, soud jej neaplikoval, protože na daný případ není přiléhavý.

20. V tomto řízení i v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] i sp.zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalobkyně, která se po smrti své matky [celé jméno žalobkyně] dne [datum] 1/6 k celku uzavřela s žalovaným dohodu o tom, že její spoluvlastnický podíl bude užívat a že jí za to přísluší náhrada 20 000 Kč ročně. Jestliže žalovaný převzal hospodaření na zemědělské usedlosti [anonymizováno] po smrti svého otce [datum] s vědomím a bez výhrad ostatních spoluvlastníků, lze bez pochyby uzavřít, že tak činil na základě konkludentně uzavřené smlouvy. Mezi účastníky byla sjednána výše náhrady za užívání. Obsah této smlouvy, tedy že žalobkyně má nárok na výnosy z tohoto hospodaření, případně v jaké výši, musí prokázat. Žalobkyně ničeho takového neprokázala, proto nelze věc uzavřít jinak, než že nesplnila povinnost důkazní ke svému tvrzení a žaloba musela být soudem v plném rozsahu zamítnuta. Protože žalobkyně nesplnila svoji povinnost důkazní, neunesla břemeno důkazní, soud neaplikoval závěry uvedené v rozhodnutí NS ČR sp.zn. [spisová značka] o vysvětlovací povinnosti žalovaného (bod 14). Tak, jak již soud uvedl výše, vysvětlovací povinnost žalovaného by obstála pouze v případě, pokud by žalobkyně svůj nárok ze smlouvy, podle níž participuje na výnosech z hospodaření žalovaného z hospodářství [anonymizována dvě slova], prokázala. Protože ničeho takového žalobkyně neuvedla, nebyla ve věci úspěšná a soud její žalobu zamítl. Soud nemohl použít ani judikaturu pod sp. zn. [spisová značka] (bod 19), která není přiléhavá na daný případ, protože ke změně okolností došlo jednak poprvé před úmrtím otce žalovaného, podruhé po jeho úmrtí a potřetí po úmrtí matky žalobkyně, navíc spoluvlastník [jméno] [příjmení] se v té době zdržovala víceméně trvale v [země], takže z toho lze usuzovat, že by došlo k jiné dohodě. Žádný obsah dohody o výplatě výnosů žalobkyně neprokázala, proto nebyla úspěšná.

21. Soud nemůže opomenout tu skutečnost, která je účastníkům řízení známa, že žalobkyně je částečně nesvéprávnou osobou, a nikdo z ostatních spoluvlastníků po dobu pravomocného usnesení o schváleném smíru (věc sp. zn. [spisová značka]), tedy její stálý opatrovník [jméno] [příjmení] ani další spoluvlastnice [jméno] [příjmení], nepodali stejnou žalobu, kdy by požadovali výnosy z hospodaření, ačkoliv by pro ně věc byla procesně méně složitá. Stálý opatrovník vždy žádal opatrovnický soud žalobkyně o schválení jejího právního úkonu, když nelze pominou, že [název soudu] ve svém odůvodnění rozhodnutí ze dne 30.12.2016 č.j. [číslo jednací] (čl. 199) uvedl, že:„ vysvětlil stálému opatrovníku, že větší cenu, než draze a dlouze vysázený nárok, má smír. Opatrovnickému soudu je známo, že probíhá řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitému majetku u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Po šesti a více letech by účastníci již měli poznat, že složité otázky, spojené se spoluvlastnictvím, se vyplatí řešit především dohodou, která sice může majetkově bolet, protože obvykle vyžaduje ústupky všech, nicméně pokračovat ve sporech, aniž by každý z účastníků měl své nároky přiznané, jisté a mohl je v klidu užívat, představuje luxus svého druhu“.

22. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

23. Podle ust. § 150 os.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

24. Obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Ustanovení § 150 o.s.ř., zakládající diskreční oprávnění soudu nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o.s.ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení.

25. Pokud jde o náklady řízení, soud rozhodoval v dané věci podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (nepoužil ani částečně aplikaci ust. § 150 os.ř.) a přiznal náklady řízení úspěšnému účastníku, tedy žalovanému. V úvaze soudu přiznání/nepřiznání náhrady nákladů řízení soud přihlédl nejen k tomu, co již opatrovnický soud [okres] dlouhodobě připomínal stálému opatrovníku, v neposlední řadě pak učinil Ústavní soud v usnesení ze dne 17.10.2017 [anonymizováno] [ústavní nález], kdy uvedl, že u stálého opatrovníka i spoluvlastnice [jméno] [příjmení], že lze přinejmenším o jejich motivech spekulovat. S tím souvisí i ta skutečnost, tito dva spoluvlastníci se podílu na výnosech jako žalobkyně v žádném řízení nedomáhali, proto soud aplikaci ust. § 150 o.s.ř. vůči žalobkyni nepoužil ze třech důvodů. Prvým důvodem je to, že žaloba byla podána stálým opatrovníkem a sama žalobkyně se tak s ohledem na své částečné omezení svéprávnosti nemůže relevantně vyjádřit, druhým důvodem je skutečnost, že žalobkyně na vypořádání spoluvlastnictví již obdržela 4 000 000 Kč; soud se tedy nedotazoval na výši jejího starobního důchodu, nezjišťoval její další solventnost a třetím důvodem je úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, která musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud při tomto posuzování přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu, k postojům účastníků v průběhu řízení apod (bod 8, 9, 10). Soud dospěl k závěru, že o výjimečný případ, kdy by byla vůči žalobkyni aplikace ust. § 150 o.s.ř. namístě za situace přijetí vypořádacího podílu za spoluvlastnický podíl, nejde (třetí důvod). Soud tedy úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. Náhrada sestává z právních služeb advokáta, režijních paušálů a soudního poplatku. Advokátu byly v souladu s judikaturou přiznány pouze účelně vynaložené náklady (srov. např. Nález Ústavního soudu ze dne 10.1.2012, sp. zn. III.ÚS 3000/11:„ Na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení nelze rezignovat a rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Ne každé zastoupení účastníka řízení advokátem v občanském soudním řízení lze bezvýhradně považovat za výkon ústavně garantovaného práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny Ústavní soud zdůrazňuje nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem a je otázkou, zda soud zhodnotí zvítězivším účastníkům předestřené náklad jako účelně, resp. důvodně vynaložené. Účelnost nákladů řízení působí jako podmínka pro přiznání jejich náhrady, která působí v procesním právu jako pojistka proti zneužívání tohoto institutu.“ Odměna advokáta byla stanovena dle vyhl. č 177/1996 Sb. ust. § 7 bod 6., za použití ust. § 11 odst. 2, kdy náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny úkonu právní služby. Nejdříve žalobkyně požadovala k zaplacení částku 306 015, 10 Kč, přičemž advokátu byly přiznány tři úkony právní služby á 9 540 Kč a polovina úkonu ve výši 4 770 Kč a tři režijní paušály á 300 Kč, tedy odměna v celkové výši 34 590 Kč. Žalobkyně později žalobu rozšířila na částku 908 784,10 Kč, když žalovanému bylo přiznáno osm úkonů právní služby á 11 940 Kč a osm režijních paušální 300 Kč, tedy celkem 97 920 Kč. Žalobkyně poté žalobu opětovně rozšířila, když se jednalo o částce 513 896,40 Kč, kdy žalovanému bylo přiznáno sedm úkonů právní služby á 11 980 Kč a sedm režijních paušálů á 300 Kč, tedy celkem částka 85 960 Kč. Žalobkyně následně žalobu opětovně rozšířila na částku 971 671,50 Kč, kdy žalobkyni bylo přiznáno sedm úkonů právní služby á 12 220 Kč a dva úkony poloviční ve výši 6 110 Kč a devět úkonů právní služby á 300 Kč, tedy celkem v této části 100460 Kč. Za poslední účast advokáta dne 8.7.2021 (vyhlášení rozhodnutí) byla přiznána polovina úkonu, tj. 6110 Kč a režijní paušál á 300Kč. Součtem vychází částka 231.290 Kč a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty, jíž je advokátka plátcem, představuje částku 48.571 Kč, a do této náhrady ještě patří zaplacený soudní poplatek ve výši 8.000 tedy celkem 287.861 Kč. Soud třídenní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. prodloužil na patnáct dnů a uložil žalobkyni tuto náhradu zaplatit dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta. Prodloužení lhůty soud odůvodňuje tím, že s finančními prostředky žalobkyně disponuje stálý opatrovník a aby měl dostatek času.

26. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát vyplatí odměnu kolizního opatrovníka z rozpočtových prostředků, bude stanovena samostatným usnesením. Na rozdíl o nákladů řízení mezi účastníky samotnými, soud rozhodl o tom, že státu se tato náhrada nákladů řízení nepřiznává; zde naopak soud použil důvody hodného zvláštního zřetele dle ust. § 150 o.s.ř., protože jde o částečně nesvéprávnou osobu, která sama podání žaloby nijak neiniciovala, a teprve po jejím podání soud jí z úřední činnosti jmenoval kolizního opatrovníka.

Poučení