8 C 162/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Skálovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o zaplacení 391 629,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 391 629,20 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z částky 391 629,20 Kč ode dne 12. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 98 736 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody způsobené žalobci žalovaným při výkonu advokacie. Žalobce tvrdil, že žalovaný byl v rozhodné době právním zástupcem žalobce a zastupoval ho jako advokát na základě smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 10. 10. 2012 na základě plné moci, která byla žalobcem odvolána až dne 31. 1. 2016, a to i ve věci přihlášení pohledávky žalobce za manžely [příjmení] do insolvenčního řízení těchto úpadců. Žalobce jako vlastník budovy [adresa], objekt bydlení, která je součástí pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], pro [územní celek], pronajal smlouvou o nájmu družstevního bytu ze dne 29. 8. 2012 byt [číslo] o velikosti 4+1, o celkové výměře 95,89 m, situovaný ve 3. nadzemním podlaží, manželům [příjmení] ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], oba bytem [adresa]) jako společným nájemcům. Manželé [příjmení] tak byli v době od 1. 6. 2012 do 14. 10. 2013 společnými nájemci bytu, přičemž v období od 1. 6. 2012 do 31. 8. 2012 bylo jejich povinností platit žalobci, vždy k 20. dni běžného kalendářního měsíce, nájemné ve výši 3 356 Kč a zálohy úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 763 Kč, tj. částku 7 119 Kč měsíčně; v období od 1. 9. 2012 do 31. 10. 2012 bylo jejich povinností platit žalobci, vždy k 20. dni běžného kalendářního měsíce, nájemné ve výši 14 923 Kč a zálohy úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 863 Kč, tj. částku 18 786 Kč měsíčně; v období od 1. 11. 2012 do 31. 12. 2012 bylo jejich povinností platit žalobci, vždy k 20. dni běžného kalendářního měsíce, nájemné ve výši 14 923 Kč a zálohy úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 613 Kč, tj. částku 18 563 Kč měsíčně; v období od 1. 1. 2013 do 14. 10. 2013 bylo jejich povinností platit žalobci, vždy k 20. dni běžného kalendářního měsíce, nájemné ve výši 15 368 Kč a zálohy úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 254 Kč, tj. částku 18 622 Kč měsíčně. Tito společní nájemci však neplatili nájemné včas a řádně, zůstali žalobci na nájemném a službách dlužni, o zaplacení dluhu byli žalobcem upomínáni, ke dni 14. 10. 2013 tak jejich společný nájem bytu skončil, když dlužná částka na nájemném a službách spojených s užíváním předmětného bytu již dosahovala výše 215 012 Kč, poplatek z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. činil ke dni 14. 10. 2013 částku ve výši 290 699,30 Kč. Z tohoto důvodu představenstvo žalobce rozhodlo dne 5. 9. 2013 o vyloučení členů družstva - dlužníků [anonymizováno] z bytového družstva a toto rozhodnutí bylo k odvolání dlužníků potvrzeno členskou schůzí žalobce dne 14. 10. 2013. [příjmení] [příjmení] byli o vyloučení z bytového družstva informováni dopisem ze dne 6. 9. 2013, který byl dne 19. 9. 2013 vhozen do jejich poštovní schránky a téhož dne předán k poštovní přepravě. Podle doručenky byl dopis doručen dlužníkům dne 27. 9. 2013. Dne 14. 10. 2013 tak zaniklo dlužníkům / manželům [anonymizováno] spolu se členstvím v bytovém družstvu i právo nájmu bytu, a to dle čl. 15 odst. 10 stanov žalobce. Dlužníkům byl dne 31. 10. 2013 předložen návrh nové nájemní smlouvy, který odmítli akceptovat a v období od 15. 10. 2013 až do podání žaloby užívali byt bez právního důvodu, čímž na straně dlužníků docházelo k bezdůvodnému obohacení, jehož měsíční výše byla rovna nájemnému, které by bylo vypočteno podle posledního předpisu České správy sociálního zabezpečení ke dni 1. 1. 2011 (9 640 Kč), zvýšenému o 31,3% (deregulace k 1. 1. 2012 o 28% a inflace za rok 2012 = 3,3%), tj. částkou 12 746 Kč, a výši stanovených úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 254 Kč, tj. celkem 16 000 Kč měsíčně. Bezdůvodné obohacení dlužníků činilo ke dni 14. 10. 2013 částku ve výši 104 774 Kč, úrok z prodlení byl žalovaným vyčíslen v přihlášce pohledávek do insolvenčního řízení ve výši 1 435,33 Kč, celkem se tedy jednalo o částku ve výši 106 209,33 Kč, splatnou dne 20. 5. 2014. Celková výše pohledávky žalobce za dlužníky činila ke dni 31. 3. 2014 celkovou částku 611 920,63 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníků – manželů [příjmení], kteří podali společný návrh na povolení oddlužení a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 18. 4. 2014 a věřitelé byli vyzváni, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Lhůta pro podání přihlášek uplynula dne 19. 5. 2014. Žalovaný se pokusil podat dne 19. 5. 2014 elektronicky přihlášku pohledávky ve výši 611 920,63 Kč do insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že rozsah dat v přihlášce přesáhl možnosti serveru [webová adresa], nedošlo k jejímu řádnému doručení. Po zjištění vlastního pochybení žalovaný podání přihlášky insolvenčnímu soudu opakoval, ale dopustil se dalšího pochybení, a to překlepu v adrese. Tuto jeho další chybu zjistil žalovaný až dne 26. 5. 2014, kdy doručení přihlášky žalobce insolvenčnímu soudu skutečně doručil. Následně usnesením ze dne 3. 6. 2014 insolvenční soud přihlášku žalobce odmítl jako opožděnou. Dne 9. 6. 2014 bylo řízení o přihlášce zastaveno a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], soud rozhodl o rozdělení deponovaných částek, určených pro insolvenčního věřitele [právnická osoba] a pro žalobce, připadající na jejich nezjištěné pohledávky, a rozdělil předmětné částky mezi další věřitele jako mimořádnou splátku podle poměru jejich zjištěných pohledávek. Soud v odůvodnění výše uvedeného usnesení uvedl, že pravomocným rozhodnutím soudu o odmítnutí přihlášky ztratili nezajištění věřitelé, tedy i žalobce, právo na uspokojení svého nároku v insolvenčním řízení, čímž došlo ke změně celkové výše pohledávek a tím i poměru výše pohledávek jednotlivých věřitelů k celkové výši pohledávek. Nárok na náhradu škody uplatnil žalobce u žalovaného písemně před podáním žaloby, výzvou ze dne 26. 9. 2014, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný nejprve žalobu považoval co do základu za důvodnou a jeho pochybení při výkonu advokacie uznal. Nesouhlasil s žalobou co do výše uplatněného nároku, protože v případě včasného uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení by se žalobce úplného uspokojení jeho pohledávky nedomohl. Žalovaný informoval žalobce o záležitosti, týkající se přihlášky pohledávky za manžely [příjmení] k insolvenčnímu řízení tak, že přihlášku pohledávky podával Městskému soudu v Praze dne 19. 5. 2014 elektronicky s ověřeným podpisem, k přihlášce připojil nezbytné přílohy, rozsah dat ale přesáhl možnosti serveru [webová adresa], což zjistil pozdě. Pro jistotu podal přihlášku ještě dne 26. 5. 2014„ s tichou nadějí, že opožděnost soud přehlédne, samozřejmě se tak nestalo“. Žalovaný rovněž informoval žalobce, že z jeho strany došlo k sérii dvou po sobě následujících chyb,, z nichž rozhodující byl nesprávně zvolený formát příloh k přihlášce ze dne 19. 5. 2014“. Tvrdil, že okolnost, že přihláška částky 611 920,63 Kč k insolvenčnímu řízení na majetek [anonymizováno], zahájenému na návrh úpadců, byla odmítnuta jako opožděná, jde zcela k jeho tíži a jako advokát odpovídá za škodu, kterou chybou žalobci způsobil. V průběhu řízení / v roce 2021 však tvrdil, že pohledávka žalobce nemohla být a také nebyla zahrnuta do insolvenčního řízení dlužníků manželů [příjmení], na základě jiné skutečnosti, než jím elektronicky podané přihlášky ze dne 19. 5. 2014, a sice v důsledku chyby portálu [webová adresa]“ v insolvenční věci, kdy žalovanému došla skutečnost odporující informaci, že„ pro velký objem dat, jím uplatněná pohledávka za žalobce nebyla doručena“. Neodpovídá tudíž skutečnosti, že by žalovaný snad nesprávným postupem dne 19. 5. 2014 způsobil, že jím uplatněná pohledávka (deponovaná částka pro žalobce v insolvenčním řízení dlužníků) byla rozdělena mezi další věřitele a žalobce tak ztratil nárok na uspokojení jeho nároku v insolvenčním řízení. Žalobu proto v závěru řízení navrhl v celém rozsahu zamítnout.

3. Žalobce před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobu zpět do částky 220 291,43 Kč s příslušenstvím, když tato částka by nebyla v oddlužení manželů [příjmení] žalobci zaplacena a požadoval jen náhradu škody ve výši 391 629,20 Kč s příslušenstvím, a to dle míry uspokojení ostatních věřitelů úpadců v již pravomocně ukončeném insolvenčním řízení.

4. Soud v projednávané věci zjistil tento skutkový stav: Žalobce je bytovým družstvem, zapsaným v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, oddíl [anonymizováno], vložka [číslo], které bylo do obchodního rejstříku zapsáno dne 20. 3. 2009 s předmětem činnosti mimo jiné pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor / prokazováno výpisem z obchodního rejstříku žalobce /.

5. Žalovaný v rozhodné době působil jako advokát, zapsaný v seznamu advokátů, vedeným ČAK pod evidenčním [číslo] vykonával tuto činnost ve smyslu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů a zastupoval žalobce na základě smlouvy o poskytování právních služeb, uzavřené dne 10. 10. 2012, v rámci jeho výkonu advokacie, o čemž svědčí udělená plná moc. [příjmení] moc byla žalobcem odvolána až dne 31. 1. 2016 / prokazováno zápisem žalovaného v seznamu ČAK, plnou mocí ze dne 10. 10. 2012 6. Žalobce je vlastníkem budovy [adresa], objekt bydlení, nacházející se na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], pro [územní celek], katastrální území a část [územní celek]. Jako vlastník budovy [adresa] a bytu, tj. jako pronajímatel a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s manželem [příjmení] [jméno] [příjmení], jako společní nájemci, uzavřeli dne 29. 8. 2012 smlouvu o nájmu družstevního bytu ve znění dodatku [číslo] ze dne 2. 7. 2013, jejímž předmětem byl pronájem bytu [číslo] o dispozici 4+1, o celkové výměře 95,89 m, situovaný ve 3. nadzemním podlaží budovy. Společní nájemci bytu ve vlastnictví žalobce se smlouvou o nájmu družstevního bytu zavázali žalobci platit nájemné, vždy k 20. dni běžného kalendářního měsíce, v období od 1. 6. 2012 do 31. 8. 2012, ve výši 3 356 Kč a zálohy úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 763 Kč, tj. částku 7 119 Kč měsíčně, v období od 1. 9. 2012 do 31. 10. 2012 nájemné ve výši 14 923 Kč a zálohy úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 863 Kč, tj. 18 786 Kč měsíčně; v období od 1. 11. 2012 do 31. 12. 2012 nájemné ve výši 14 923 Kč a zálohy úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 613 Kč, tj. 18 563 Kč měsíčně; v období od 1. 1. 2013 do 14. 10. 2013 nájemné ve výši 15 368 Kč a zálohy úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 254 Kč, tj. 18 622 Kč měsíčně. Společným nájemcům neplněním tohoto závazku vznikl ke dni 14. 10. 2013 vůči žalobci dluh z titulu nezaplaceného nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu ve výši 215 012 Kč a 290 699,30 Kč na neuhrazeném poplatku z prodlení s placením nájmu ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., v platném znění. Společní nájemci - dlužníci byli žalobcem upomínáni k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně, proto ke dni 14. 10. 2013 jejich nájem předmětného bytu skončil a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s manželem [příjmení] [jméno] [příjmení] byli rozhodnutím představenstva žalobce ze dne 5. 9. 2013 vyloučeni z bytového družstva. Rozhodnutí o vyloučení z družstva bylo k odvolání dlužníků potvrzeno členskou schůzí žalobce dne 14. 10. 2013 a doručeno dlužníkům dne 27. 9. 2013. Po skončení nájmu dlužníci [anonymizováno] / byt dále užívali bez právního důvodu, užíváním bytu se bezdůvodně obohacovali na úkor žalobce, když výše měsíčního bezdůvodného obohacení dlužníků byla rovna nájemnému, které by bylo vypočteno podle posledního předpisu České správy sociálního zabezpečení ke dni 1. 1. 2011 (9 640 Kč), zvýšenému o 31,3% (deregulace k 1. 1. 2012 o 28% a inflace za rok 2012 = 3,3%), tj. částkou 12 746 Kč, a výši stanovených úhrad za plnění spojená s nájmem bytu ve výši 3 254 Kč, tj. celkem 16 000 Kč měsíčně. Bezdůvodné obohacení dlužníků činilo ke dni 14. 10. 2013 částku ve výši 104 774 Kč, úrok z prodlení byl žalovaným vyčíslen v přihlášce pohledávek do insolvenčního řízení ve výši 1 435,33 Kč, celkem se tedy jednalo o částku ve výši 106 209,33 Kč, splatnou dne 20. 5. 2014. Celková výše pohledávky žalobce za dlužníky tak činila ke dni 31. 3. 2014 částku 611 920,63 Kč / prokazováno [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [část obce], smlouvou o nájmu družstevního bytu, včetně dodatku [číslo] přehledem předpisů plateb a jejich úhrad za období od 06/ 2012 do [číslo], oznámením o vyloučení dlužníků z bytového družstva ze dne 6. 9. 2013 včetně dodejky, návrhem nové smlouvy o nájmu bytu předložené žalobcem dlužníkům po jejich vyloučení z bytového družstva dne 31. 10. 2013 7. Dlužníci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a její manžel [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 31. 3. 2014 podali společný návrh na povolení oddlužení k Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], zjistil úpadek dlužníků a povolil řešení úpadku oddlužením, insolvenční správkyní byla soudem ustanovena [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 18. 4. 2014 v 11:05 hod., věřitelé byli vyzváni, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Lhůta pro podání přihlášek uplynula v pondělí 19. 5. 2014 / prokazováno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] /.

8. Žalovaný se neúspěšně pokusil dne 19. 5. 2014 /v poslední den lhůty pro podání přihlášek / ve večerních hodinách elektronicky podat přihlášku pohledávky žalobce ve výši 611 920,63 Kč k Městskému soudu v Praze, do insolvenčního řízení úpadců [anonymizováno], avšak pro velký rozsah dat v přihlášce, který přesáhl možnosti serveru [webová adresa], nedošlo k jejímu řádnému doručení insolvenčnímu soudu. Po zjištění tohoto pochybení žalovaný podání přihlášky ještě opakoval, ale i při opakovaném doručení se dopustil chybného uvedení adresy. Z tohoto důvodu a pochybením žalovaného doručoval soudu přihlášku žalobce opakovaně ještě dne 26. 5. 2014, což bylo již po lhůtě a Městskému soudu v Praze nezbylo než odmítnout jím doručovanou přihlášku pro opožděnost a ukončit účast věřitele [číslo] žalobce v insolvenčním řízení. Žalovaným odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze podáno nebylo, usnesení tak nabylo právní moci 31. 7. 2014 /prokazováno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], čj. [spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno] s poučením o možnosti podat odvolání /.

9. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], insolvenční soud rozhodl o rozdělení deponovaných částek určených pro insolvenčního věřitele [právnická osoba] a pro žalobce, připadající na jejich nezjištěné pohledávky, a rozdělil předmětné částky mezi další věřitele jako mimořádnou splátku podle poměru jejich zjištěných pohledávek s tím, že pravomocným rozhodnutím soudu o odmítnutí přihlášky ztratili nezjištění věřitelé, tedy i žalobce, právo na uspokojení svého nároku v insolvenčním řízení, čímž došlo ke změně celkové výše pohledávek a tím i poměru výše pohledávek jednotlivých věřitelů k celkové výši pohledávek / prokazováno přihláškou pohledávek do insolvenčního řízení ze dne 26. 5. 2014, usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] /.

10. Z vyjádření [právnická osoba], oddělení likvidace pojistných událostí majetku ze dne 12. 8. 2015, soud zjistil, že pojišťovna ve věci škodní události [číslo] konstatovala, že došlo k porušení povinnosti na straně žalovaného jeho jednáním, kdy včas nepřihlásil pohledávku žalobce do insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkům a že příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody je dána pouze tehdy, je-li prokázáno, že kdyby nedošlo k pochybení žalovaného, škoda by nenastala, za prokázanou však nelze považovat výši škody, kdy tato bude moci být přesně stanovena až po skončení insolvenčního řízení, kdy bude zřejmé, v jaké výši budou pohledávky přihlášených věřitelů skutečně uspokojeny/ prokazováno vyjádřením [právnická osoba] ze dne 12. 8. 2015 / 11. Žalobce uplatnil u žalovaného jeho nárok na náhradu škody písemně dne 26. 9. 2014 s tím, že žalovaný dobrovolně náhradu škody žalobci nezaplatil /prokazováno dopisem žalobce ze dne 26. 9. 2014 adresovaným žalovanému /.

12. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

13. Soud v projednávané věci s ohledem na meritum projednávané věci, postupoval dle příslušných ustanovení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění do 31. 8. 2017.

14. Podle ustanovení § 16 odst. 1 cit. zák. je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Podle ustanovení § 24 odst. 1 cit. zák. advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena. Podle odstavce 2 se advokát nebo společnost odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.

15. Úprava odpovědnosti advokáta za škodu v zákoně o advokacii je úpravou speciální, která nahrazuje obecnou úpravu odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku. Odpovědnost advokáta vzniká při současném splnění několika předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody; existenci těchto podmínek ve sporu prokazuje žalobce (poškozený klient) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2007/2009, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen Soubor), pod C 9028).

16. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) v případě této odpovědnosti za škodu se jedná, vznikla-li škoda následkem pochybení žalovaného advokáta při výkonu advokacie, tedy, je-li doloženo, že nebýt jeho pochybení, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Z citovaných ustanovení a judikatury se podává, že pro založení odpovědnosti advokáta za škodu je třeba, aby byly současně splněny předpoklady, jimiž je pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, přičemž předpokladem vzniku nároku na náhradu škody je zjištění, že pochybení advokáta je rozhodující a hlavní příčinou majetkové újmy vzniklé poškozenému, a dále závěr o existenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody na straně klienta a pochybením jeho advokáta lze učinit pouze tehdy, pokud by klient byl v soudním řízení v dané věci v případě řádného výkonu advokacie úspěšný. Tyto předpoklady odpovědnosti za škodu musí být v řízení jednoznačně prokázány. Měřítkem správnosti poskytování právních služeb nemůže být bez dalšího úspěšnost ve sporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 121/2010, Soubor C 10101). Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska § 16 zákona o advokacii (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2992/2007, Soubor C 7850). Úprava odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou při výkonu advokacie vyplývá ze zvýšených nároků, jež jsou na advokátní stav kladeny z důvodu vyšší míry rizika spojené s jejich činností a z důvodu nezbytnosti zajištění důvěry ve vztahu advokát - klient.

17. Odpovědnost advokáta je v ustanovení § 24 zákona o advokacii vymezena poměrně široce, má však svoje limity vyplývající z charakteru výkonu advokacie, a nastupuje proto až tehdy, pokud bylo prokázáno, že advokát nesplnil, resp. porušil svoji povinnost, kterou lze po něm s ohledem na ustanovení § 16 a § 1 odst. 2 zákona o advokacii důvodně očekávat, tedy zejména znalost právních předpisů, schopnost jejich logické a vhodné aplikace, důsledné zastupování klienta, obstarávání jeho záležitostí podle smlouvy o poskytování právních služeb a provádění činností úzce souvisejících (např. úschova listin).

18. Jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu soud dovodil, že žalovaný pochybil způsobem popsaným v předchozím odstavci, tj. bylo prokázáno, že se žalovaný dopustil zjevného pochybení faktického směru, a sice promeškání lhůty k podání přihlášky žalobce do insolvenčního řízení úpadců [anonymizováno], byť následky zmeškání této lhůty k podání přihlášky žalobce, byly naprosto zřejmé a v konečném důsledku vedly k výrazné finanční ztrátě na straně klienta (žalobce). Ze skutkových zjištění v posuzované věci vyplývá, že v případě včasného přijetí pohledávky žalobce za úpadci v insolvenčním řízení, vedeném insolvenčním soudem, by pohledávka žalobce byla uspokojena v míře odpovídající uspokojení ostatních věřitelů úpadců, tj. ve výši 64 % z celkové pohledávky žalobce ve výši 611 920,63 Kč, tj. 391 629,20 Kč. Tím, že žalovaný pohledávku nepřihlásil včas, nebyla evidována v rámci insolvenčního řízení a nemohlo tak dojít k jejímu uspokojení, když deponovanou částku v insolvenčním řízení pro žalobce soud po odmítnutí přihlášky pro opožděnost, již usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozdělil mezi další věřitele, jako mimořádnou splátku podle poměru jejich zjištěných pohledávek; došlo tak ke změně celkové výše pohledávek a tím i poměru výše pohledávek jednotlivých věřitelů k celkové výši pohledávek. Žalobce tak ztratil právo na uspokojení jeho nároku jak v civilním tak i v insolvenčním řízení. Pochybení žalovaného bylo uznáno i jím samotným, neboť se sám obrátil na jeho pojišťovnu za účelem řešení této škodní události, vedenou u pojišťovny pod čj. [číslo] a dne 23. 10. 2014 zveřejnil na internetových stránkách žalobce informaci týkající se insolvenčního řízení dlužníků, kterou sdělil členům žalobce, že podruhé, dne 26. 5. 2014, přihlášku„ podával jen pro jistotu s tichou nadějí, že soud opožděnost přehlédne”, což se však nestalo. Výslovně uvedl, že„ z mé strany šlo o sérii dvou po sobě následujících chyb, z nichž rozhodující byl nesprávně zvolený formát příloh k přihlášce ze dne 19. 5. 2014 Skutečnost, že žalovaný porušil jeho jednáním právní povinnost, soud tak považuje za bezpochyby prokázanou. Soud tak v dané věci dovodil, že žalobci vznikla majetková újma jednáním žalovaného, jakožto jeho tehdejšího zástupce (advokáta), neplněním povinností sjednaného závazku. K odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie se Nejvyšší soud vyjádřil zejména v rozsudcích ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, (publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 24, pod C 1743), a ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007, v nichž mimo jiné uvedl, že příčinná souvislost mezi pochybením při výkonu advokacie a vznikem škody je dána, pokud nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný. V projednávané věci žalobce jako klient žalovaného prokázal, že mu žalovaný skutečně způsobil škodu ve výši jím deklarované, neboť z důvodu odmítnutí opožděně podané přihlášky žalovaným došlo k rozdělení deponované částky v insolvenčním řízení pro žalobce jako věřitele [číslo] mezi další věřitele, jako mimořádná splátka podle poměru jejich zjištěných pohledávek; došlo tak ke změně celkové výše pohledávek a tím i poměru výše pohledávek jednotlivých věřitelů k celkové výši pohledávek. Žalobce tak ztratil právo na uspokojení jeho nároku v insolvenčním řízení.

19. Uvedené závěry soudu jsou výrazem ustálené soudní praxe a soud nemá důvod se od nich odchylovat ani v projednávané věci. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že škoda spočívající v nedobytnosti pohledávky věřiteli nevzniká pouhým uplynutím promlčecí doby, nýbrž okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že dlužník dobrovolně plnit odmítá a neuspokojená pohledávka věřitele je soudně nevymahatelná. Otázka okamžiku vzniku škody způsobené advokátem jeho klientovi včasným neuplatněním nároku, jenž se promlčel, byla řešena se závěrem, že ke vzniku škody spočívající ve ztrátě pohledávky dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za dlužníkem je nevymahatelná. Neplatí paušálně, že škoda spočívající v tom, že pohledávka věřitele není a nebude již dlužníkem uspokojena, vzniká až soudním rozhodnutím o zamítnutí žaloby na plnění proti dlužníkovi z důvodu promlčení. Škoda věřiteli totiž vzniká, jestliže jeho pohledávka není uspokojena, dlužník odpírá dobrovolně plnit a plnění na něm nelze soudně vymáhat / srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3672/2012 Rovněž bylo judikováno, že pro účely náhrady škody způsobené tím, že se pohledávka stala nedobytnou, není nezbytné, aby závěr o nedobytnosti pohledávky byl učiněn v soudním řízení proti dlužníkovi, nýbrž pro závěr, že se jedná o nevymahatelnou pohledávku, je rozhodující objektivní zjištění, že se věřitel svého práva skutečně nedomůže / srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 480/2007 Rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1946/2000, bylo judikováno, že„ o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinnou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, které se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní z příčin lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku“.

20. Soud vyšel ze skutkových zjištění a dospěl k závěru, že je zcela nepochybné, že v důsledku jednání žalovaného jako advokáta, spočívajícího v opožděném podání přihlášky, došlo v okamžiku skončení insolvenčního řízení ke vzniku škody na straně žalobce, neboť žalobci již zanikl nárok na uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení, ale i v řízení civilním a že mezi jednáním žalovaného a vznikem škody na straně žalobce existuje příčinná souvislost. Výše škody je potom dána mírou uspokojení všech věřitelů úpadců v insolvenčním řízení.

21. O příslušenství pohledávky soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný se dne 12. 5. 2017 dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku.

22. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce prokázal porušení povinností žalovaného jako advokáta, vznik škody ve výši uplatněné žalobou po částečném zpětvzetí žaloby a příčinnou souvislost mezi vznikem škody žalobce a jednáním, tj. výkonem advokacie, žalovaného, proto žalobě vyhověl v celém rozsahu.

23. Soud zcela úspěšnému žalobci přiznal podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 19 582 Kč, v 8 úkonech právní pomoci advokáta, účtovaných dle vyhl. č. 177/1996 Sb. po 9 900 Kč z tarifní hodnoty 391 629,20 Kč / příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 13. 7. 2017, 21. 8. 2017, 13. 5. 2020, 25. 11. 2021, účast na jednání soudu dne 30. 11. 2021 v celkové výši 79 200 Kč, v 8 náhradách hotových výdajů advokáta po 300 Kč, tj. 2 400 Kč, v 21 % DPH ve výši 17 136 Kč. Pokud právní zástupkyně žalobce účtovala úkon právní porady s klientem přesahující jednu hodinu, nebyla náhrada tohoto úkonu soudem přiznána, neboť nebyla soudu doložena, rovněž soud nepřiznal zástupkyni žalobce za prvních 5 úkonů advokáta zvýšenou sazbu, když žalobu žalobce omezil právě z důvodu nedůvodně požadované výše škody, kdy původně žalobce požadoval částku 611 920,63 Kč a po skončení insolvenčního řízení požadoval jen částku 391 629,20 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 98 736 Kč byly přisouzeny žalobci na zákonné platební místo a ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení