8 C 168/2019-223

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] návrh na zrušení vyživovací povinnosti takto:

Výrok

I. Vyživovací povinnost žalobce [celé jméno žalobce] ke zletilé dceři [celé jméno žalované], stanovená usnesením Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 10 C 338/2013 - 54 ze dne 24. 6. 2014, se zrušuje ke dni 31. 12. 2020.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 050,50 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svoji žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 5. 2019 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované. V žalobě uvedl, že dle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Trutnově vedeného pod č. j. 12 Nc 428/94-41 byla žalovaná svěřena do péče své matky a žalobce (jako otec žalované) byl povinen hradit vůči žalované výživné v původní výši 700 Kč měsíčně, výše výživného byla následně v průběhu dalších let několikrát změněna v závislosti na potřebách žalované a možnostech žalobce. Naposledy bylo výživné zvýšené na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, vedeného pod č. j. 10 C 338/2013, které nabylo právní moci dne 24. 6. 2014, kdy byl mezi žalobcem a žalovanou uzavřen smír. Na základě tohoto smíru bylo zvýšeno výživné na částku 4 400 Kč, které měl žalobce hradit měsíčně a dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce uhradit žalované dlužné výživné za období od 1. 9. 2012 do 30. 6. 2014. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná je se žalobcem pouze ve sporadickém kontaktu, kdy žalobce pouze ví, že žalovaná po ukončení gymnázia začala studovat pomaturitní studium angličtiny a francouzštiny. Následně začala žalovaná studovat na [anonymizována tři slova] a dále na [anonymizována dvě slova] na [anonymizováno] [obec]. Studium na [anonymizována tři slova] žalovaná ukončila v roce 2018 ziskem titulu bakalářky. Ohledně svých poměrů žalobce dále uvedl, že se svým stávajícím zaměstnavatelem uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 2019, z důvodu odchodu žalobce do starobního důchodu, v důsledku čehož nastala změna ve finančních poměrech žalobce. Z výše uvedeného žalobce požadoval zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované ke dni 30. 6. 2019. Žalobce v reakci na vyjádření žalované podal dne 12. 7. 2019 ke zdejšímu soudu vyjádření a rozšíření skutkových tvrzení své žaloby ze dne 17. 5. 2019. Žalobce uvedl, že jeho vztah se žalovanou je ovlivněn matkou žalované, která po rozchodu se žalobcem neumožňovala žalobci kontakt se žalovanou, kdy matka žalované obvinila žalobce, že ohrožuje vývoj žalované a žalobce byl nucen podstoupit [anonymizováno] vyšetření a znalecké dokazování, kterými muselo být prokázáno, že žalobce netrpí [anonymizována dvě slova] a nijak neohrožoval žalovanou. Přestože výsledky znaleckého dokazování prokázaly, že žalobce nikterak žalovanou neohrožoval, tak dle tvrzení žalobce i nadále přetrvávaly další překážky ze strany matky žalované, která tak bránila standartnímu vztahu otce s dcerou, mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce dále uvedl, že kromě změny finančních poměrů, způsobených odchodem žalobce do starobního důchodu, jsou na straně žalobce další závažné překážky, kvůli kterým žádá o zrušení vyživovací povinnosti, a tyto nastaly v prosinci 2018, kdy se žalobce dozvěděl, že má zhoubný nádor [anonymizováno] a vlivem této nemoci je nucen kupovat kvalitnější potraviny, musí podstupovat léčbu a celkové životní náklady se mu tedy podstatným způsobem zvýšily. Žalobce uvedl, že nárok žalované na výživné vzhledem k výše uvedeným změnám poměrů na straně žalobce je v rozporu s dobrými mravy a nadále ve svém rozšíření žaloby požadoval zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované ke dni 30. 6. 2019, popř. 31. 7. 2019. V průběhu řízení žalobce při jednotlivých jednáních uvedl, že jeho zdravotní stav se zhoršil a byl nucen podstoupit operační zákrok, se kterým v rámci s jeho léčbou souvisí i zvýšené náklady, i přesto žalobce navrhl přerušení řízení do doby, než žalovaná bude moci řádně ukončit svoje studium. Žalobce podmínil přerušení řízení tím, že bude pravidelně informován žalovanou o jejích studijních výsledcích. Žalovaná s přerušením řízení souhlasila. V řízení bylo znovu pokračováno poté, co se dle názoru žalobce žalovaná nepřihlásila na státní závěrečnou zkoušku a obhajobu diplomové práce v řádném termínu a dle názoru žalobce záměrně prodlužovala dobu svého studia. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2 x neuspěla při složení státní závěrečné zkoušky, žalobce následně navrhl smírné řešení s tím, že by ke zrušení vyživovací povinnosti došlo ke dni 31. 1. 2020, kdy do konce tohoto termínu by žalovaná měla poslední možnost k úspěšnému složení státní závěrečné zkoušky. Žalovaná se smírným řešením nesouhlasila. Žalobce dále uvedl, že dosud vyživovací povinnost stanovenou rozhodnutím soudu plnil řádně v plném rozsahu. Žalovaná ovšem dle žalobce nevyvíjela přiměřené úsilí k dokončení studia, kdy jako důvody uvedl, že žalovaná řádně nestudovala a prozatím nebyla schopna dokončit studium na [anonymizována dvě slova] v řádném ani opravném termínu a dále žalovaná řádně neplnila ani své další studijní povinnosti, kdy neodevzdala ani diplomovou práci. Žalobce spatřoval v jednání žalované rozpor s dobrými mravy, mezi žalobcem a žalovanou byly a dosud stále jsou velmi konfliktní vztahy vzniklé již v době, ve které bylo vedeno opatrovnické řízení, kdy matka žalované vedla žalovanou k nenávisti k žalobci. Žalobce dále uvedl, že je již ve starobním důchodu, je onkologicky nemocný a žalovaná záměrně protahuje své studium. Jednání žalované považoval žalobce za zneužití práva, které je v rozporu s dobrými mravy a z těchto důvodů žalobce požadoval zrušení vyživovací povinnosti.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, když ve svém vyjádření ze dne 17. 6. 2019 uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou a účelovou. Žalovaná uvedla, že se žalobcem je pouze v omezeném styku z toho důvodu, že při posledním vzájemném setkání žalobce vybral peníze ze spořicího účtu žalované ve výši 6 632 Kč. Dále uvedla, že na [anonymizována tři slova] a na [anonymizována tři slova] [anonymizováno], začala studovat současně, a to v akademickém roce 2014 /2015, kdy studium na [anonymizována tři slova] ukončila získáním titulu bakalářka a nadále pokračovala ve studiu na [anonymizována dvě slova], ve kterém viděla lepší šance pro budoucí pracovní uplatnění. Dále uvedla, že kromě ubytovacího stipendia nepobírala žádné příspěvky na bydlení a kromě brigád bylo jejím jediným příjmem již jen výživné od žalobce, kdy bez tohoto by nebyla schopna pokrýt své měsíční náklady. V tomto kontextu dále uvedla, že se zbylými náklady na studium a obživu jí pomáhala její matka, která ovšem kvůli zdravotním problémům musela ukončit pracovní poměr a nadále je již ve starobním důchodu. Žalovaná se stále připravuje studiem na své budoucí povolání, a proto podaná žaloba je nedůvodná a měla by být soudem zamítnuta. V průběhu řízení, žalovaná v jednotlivých jednáních uvedla, že v současné době bydlí u přítele na bytě, kde má pronajatý pokoj, za který hradí částku 3 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí s částkou, kterou žalobce hradí své léčebné výdaje při léčbě nemoci. Tím myslela především alternativní léčebné výrobky, které nebyly legálně uznány na základě lékařských studií. Žalovaná dále uvedla, že vyživovací povinnost není podmíněna věkem ani dokončením určitého stupně vzdělání, ale schopností samostatně se živit s tím, že ona v současné době žádné jiné příjmy nemá. Z těchto důvodů by nebyla schopna se v tuto chvíli živit sama. Žalovaná dále rozporovala, že by si záměrně prodlužovala studium, když by toto nebylo pro žalovanou žádným přínosem.

3. Soud v dané věci vyšel z nesporných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování – z opatrovnického spisu vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. P 661/99 vyplývá, že žalobce byl partnerem matky žalované a žalovaná je dcerou žalobce. Matka žalované po ukončení vztahu se žalobcem podala několik návrhů na určení výše výživného a o svěření žalované do své výhradní péče. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově vedeným pod č. j. 12 Nc 428/94-41 ze dne 18. 12. 1995 byla žalovaná svěřena do péče matky a žalobci bylo stanoveno platit výživné na žalovanou ve výši 700 Kč. Dále soud zjistil, že žalobce následně podal návrh na úpravu styku se žalovanou, kdy byl za účelem rozhodnutí vypracován znalecký posudek na posouzení duševního stavu žalované, zvláště na to, jestli by pro žalovanou byla vhodná obnova styku se žalobcem. Na základě tohoto znaleckého posudku byl styk žalobce se žalovanou doporučen i z hlediska lepšího psychického a citového vývoje žalované. Po vydání tohoto znaleckého posudku vydal Okresní soud v Hradci Králové dne 27. 8. 1999 předběžné opatření, kterým přiznal žalobci právo stýkat se se žalovanou bez přítomnosti třetí osoby (tedy i matky žalované). Matka žalované podala, proti tomu předběžnému opatření, odvolání. V odůvodnění odvolání vyjádřila matka žalované obavy z negativního vlivu žalobce na žalovanou a vznesla podezření, že žalobce trpěl neprokázanou [anonymizována dvě slova]. Na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví [anonymizováno], bylo zjištěno, že žalobce se podrobil [anonymizováno] vyšetření a žádná [anonymizováno] porucha nebo [anonymizováno] u něj nebyla zjištěna. V průběhu dalších let byla výše výživného upravována dle životních poměrů žalobce a životních poměrů žalované. Toto vše soud zjistil z opatrovnického spisu vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. P 661/99, konkrétně z rozsudku Okresního soudu v Trutnově vedeným pod č. j. 12 Nc 428/94-41, návrhu na úpravu poměrů, předběžného opatření, znaleckých posudků, odvolání matky žalované, jednotlivých výpisů z účtu a vypovědí žalobce a matky žalované. Soud provedl i další důkazy z tohoto spisu, ovšem vzhledem k tomu, že by neměly vliv na rozhodnutí v této věci, k nim nepřihlédl.

4. Z usnesení Okresní soudu v Hradci Králové č. j. 10 C 338/2013-54 vyplývá, že mezi žalobcem a žalovanou byl uzavřen smír. Na základě tohoto smíru bylo zvýšeno výživné na částku 4 400 Kč, které měl žalobce hradit měsíčně a dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce uhradit žalované dlužné výživné za období od 1. 9. 2012 do 30. 6. 2014. Dále ze spisu vedeného pod sp. zn. 10 C 338/2013 soud zjistil, že uzavřenému smíru předcházel návrh žalované na zvýšení výživného, kvůli podstatné změně poměrů na straně žalované (ukončení střední školy, příprava na příjímací řízení na vysokou školu, atd. …). V tomto řízení žalovaná dále tvrdila, že jí žalobce vybral částku ve výši 6 632 Kč z pojistného plnění. Dle tvrzení žalobce byla tato částka omylem vyplacena žalobci, který ji chtěl předat žalované. Žalobce částku v plné výši nakonec vrátil pojistiteli a ten ji následně zaslal žalované. To vše soud zjistil z návrhu na zvýšení výživného, z jednotlivých vyjádření účastníků řízení, potvrzení o studiu, příjmových dokladů, e-mailové konverzace, informací o výplatě pojistného a potvrzení o výši platu žalobce. Soud provedl i další důkazy z tohoto spisu, ovšem vzhledem k tomu, že by neměly vliv na rozhodnutí v této věci, k nim nepřihlédl.

5. Z potvrzení o studiu ze dne 16. 9. 2013 vyplývá, že žalovaná byla ve školním roce 2013 2014 studentkou pomaturitního studia angličtiny u [právnická osoba] v [obec].

6. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 14. 3. 2018 vyplývá, že žalobce se zaměstnavatelem ([anonymizováno 6 slov]) dohodl na rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 2019.

7. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 4. 2019 vyplývá, že žalobci byl přiznán starobní důchod v celkové výměře 16 777 Kč měsíčně.

8. Z potvrzení vydaného [anonymizováno 5 slov] ze dne 12. 6. 2019 vyplývá, že žalovaná studovala na této fakultě v období od 1. 9. 2014 do 26. 9. 2018, a studium úspěšně ukončila získáním titulu bakalářka.

9. Z potvrzení vydaných [anonymizována čtyři slova] ze dne 5. 9. 2016, 26. 9. 2018 a 6. 2. 2019 vyplývá, že žalovaná studovala na této fakultě v období od 1. 9. 2016 do 30. 9. 2019. Dále ze sdělení studijního oddělení [anonymizována čtyři slova] ze dne 28. 11. 2019 vyplývá, že žalovaná od 1. 10. 2019 studovala v 5. ročníku a za dosavadní průběh studia v tu dobu ještě nezískala požadovaný počet kreditů, které by jí umožnily splnit podmínky pro konání státní závěrečné zkoušky. Dále ze sdělení studijního oddělení [anonymizována čtyři slova] ze dne 14. 8. 2020 vyplývá, že žalovaná dne 30. 4. 2020 splnila podmínky pro konání státní závěrečné zkoušky a dále, že neodevzdala diplomovou práci. Z toho sdělení dále vyplývá, že dne 21. 5. 2020 žalovaná neprospěla u státní závěrečné zkoušky ani na 1. opravném termínu dne 7. 9. 2020. Z harmonogramu, vypsaných termínů, z účastnického výslechu žalované a z informací zveřejněných k akademickému roku 2019 2020 a k přihlašování ke státním závěrečným zkouškám na [anonymizována čtyři slova] soud zjistil, kdy a za jakých podmínek bylo možné se přihlásit ke státním závěrečným zkouškám na [anonymizována čtyři slova].

10. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že za rok 2018 bylo na účet žalované uhrazeno ubytovací stipendium v celkové částce 5 220 Kč, z potvrzení o vyplácení stipendia ze dne 28. 11. 2019 vyplývá, že žalovaná pobírala stipendium na podporu ubytování a sociální stipendium za období 1. 1. 2019 – 30. 9. 2019 ve výši 4 220 Kč.

11. Z dohody o ukončení pracovního poměru vyplývá, že pracovní poměr matky žalované skončil ke dni 3. 6. 2015.

12. Z daňového přiznání žalované za rok 2018, přehledu příjmů a výdajů za rok 2018, podnájemní smlouvy v předchozím bydlišti žalované a přehledu záloh za služby, přehledů příjmů a výdajů za rok 2020 a z výpisů z účtu žalované za období 1. 5. 2019 – 31. 7. 2020 soud zjistil přibližnou finanční situaci žalované za sledované období a dále to, že žalobce řádně hradil stanovené výživné ve výši 4 400 Kč.

13. Ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 15. 6. 2019 vyplývá, že žalobci byl diagnostikován [anonymizována tři slova]. Ze závěrečné zprávy soud zjistil, že žalobce byl v období od 26. 8. 2019 do 30. 8. 2019 přijat k provedení lékařského zákroku. Z dalších zdravotních záznamů, zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 8. 1. 2020 a 25. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce se nadále podrobuje léčbě [anonymizována dvě slova]. Z žalobcem přiložených faktur na č. l. 50-53 spisu vyplývá, že žalobce má kvůli svému zdravotnímu stavu další náklady na koupi absorpčního oblečení a urologických čajů.

14. Z účastnického výslechu žalobce vyplývá, že žalobce kromě podstupované léčby dále využívá tzv.„ alternativní léčbu“, která mu byla doporučena jeho nynější ženou a jak dále vyplývá z předložených faktur na č. l. 55-68 spisu od [právnická osoba], s.r.o. zakupuje tyto výrobky ke zlepšení svého zdravotního stavu. Dále dle vyjádření [anonymizováno] [příjmení] žalobce užívá v rámci doplňkové terapie v souběhu s léčbou doplněk stravy [anonymizováno], jak vyplývá z faktur na č. l. 158-167 spisu. Žalobce dále uvedl, že s dcerou není v kontaktu pro její nezájem, při posledním řízení u soudu mu žalovaná sdělila, že nemá zájem se s ním stýkat. Ani v době nemoci o něho žalovaná neprojevuje žádný zájem, nijak ho nepodporuje, nezajímá se o jeho zdravotní stav a nijak ho ani morálně nepodporuje. Neutěšený vztah s dcerou si žalobce vysvětluje vlivem matky žalované na žalovanou již od dětství, kdy matka žalované bránila styku otce s dcerou, obvinila ho i ze [anonymizována tři slova]. Z toho pramení postoj žalované k němu, jako otci. Žalobce cítí, že žalovaná ani do budoucna nemá o něho zájem.

15. Z účastnické výpovědi žalované vyplývá, že s otcem není v žádném kontaktu, necítí k němu žádný vztah. Když byla malá, navštěvovala otce v jeho nové rodině, zde ale spokojená nebyla. Proto se rozhodla se s otcem nevídat. Po dosažení zletilosti se s otcem viděla asi 6x v kavárně, žádala po něm zvýšení výživného, následně zjistila, že jí otec vybral ze stavebního spoření, jenž jí hradil, částku asi 7 000 Kč. Na výzvu stavební spořitelny jí musel peníze vrátit. Po těchto zážitcích s otcem neměla zájem dát otci další šanci, nikdy se o ni nezajímal. O zdravotním stavu otce se dozvěděla až v průběhu soudního řízení. Ráda by viděla zdravotní dokumentaci, neboť má zkušenosti s otcem, že mohl zfalšovat potvrzení. Žalovaná alternativní léčbu otce považuje za nevhodnou a jeho výdaje na tuto léčbu nepovažuje za relevantní. Otec jí přidělává tímto řízením pouze starosti, musí chodit k soudu, což jí u studia nepomáhá. Žalované se na jaře 2020 nepodařilo složit žádnou ze státních závěrečných zkoušek, stejně tomu bylo i v září 2020. Žalovaná předpokládá, že v lednu 2021 by složila jednu ze státních závěrečných zkoušek, další by složila následně v květnu 2021, případně v září 2021. V květnu 2020 se žalované nepodařilo složit závěrečnou zkoušku proto, že na přípravu měla pouze 21 dnů. Předtím se učila na klauzurní práci, kdy ukončila zimní zkouškové období. Náklady, jež vynakládá na studium, představují náklady na učebnice, aktuální znění zákonů, tonery a papíry. Žalovaná bydlí u svého přítele, kde vynakládá na bydlení částku 3 500 Kč měsíčně, mezi další výdaje patří náklady na MHD, telefon, antikoncepci, brýle a čočky a zdravotní pojištění. Mezi příjmy žalované patří výživné od otce ve výši 4 400 Kč, ubytovací stipendium ve výši 3 640 Kč a příjem z brigád. Od února 2020 ale do práce nechodí. Žalované dále přispívá i její matka na vše potřebné.

16. Z dohody o provedení práce ze dne 28. 12. 2018 vyplývá, že žalovaná uzavřela s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dohodu o provedení práce s platností od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 s odměnou ve výši 250 Kč za odpracovanou hodinu, kdy z přehledu plateb vyplývá, že za rok 2019 byla žalované vyplacena odměna ve výši 59 750 Kč, dále z dohody o provedení práce s platností od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 mezi žalovanou a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a z přehledu plateb vyplývá, že za rok 2020 byla žalované vyplacena odměna ve výši 9 000 Kč.

17. Z přehledu plateb Zdravotní pojišťovny [stát. instituce] [země] vyplývá, že žalovaná od 1. 12. 2019 uhradila zdravotní pojištění ve výši 1 803 Kč a od 1. 1. 2020 hradila zdravotní pojištění ve výši 1 971 Kč měsíčně.

18. Ze SMS konverzace mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že žalovaná žalobci dle předchozí domluvy zasílala zprávy o průběhu svých zkoušek.

19. Soud neprovedl důkaz výslechem svědka [příjmení] [příjmení], neboť skutkový stav byl shora uvedeným způsobem zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí. Rovněž soud neprovedl důkaz výpisem z účtu žalovaného, když od provedení uvedených důkazů si již nebylo možno slibovat další objasnění věci a takový důkaz soud zhodnotil jako nadbytečný.

20. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 občasného soudního řádu, tj. každý důkaz hodnotil jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

21. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Na základě rozsudku Okresního soudu v Trutnově vedeného pod č. j. 12 Nc 428/94-41 byla žalovaná svěřena do péče své matky a žalobce (jako otec žalované) byl povinen hradit vůči žalované výživné. Výše výživného byla následně v průběhu dalších let několikrát změněna v závislosti na potřebách žalované a možnostech žalobce. Z celého opatrovnického řízení vyplývá, že vztahy mezi rodiči žalované byly velmi vyhrocené, matka žalované bránila otci ve styku s tehdy nezletilou žalovanou a otec žalované se opakovaně domáhal návrhy na řízení předběžných opatření styku s dcerou. Žalobce byl nucen podstoupit i [anonymizováno] vyšetření, neboť matka žalované ho obvinila ze [anonymizována tři slova]. Výsledkem těchto nestandardních kroků činěných účastníky opatrovnického řízení, byl postoj žalované jako dcery k žalobci jako otci. Žalovaná k žalobci nemá žádný pozitivní vztah, spíše naopak. Naposledy bylo výživné zvýšené na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Hradci Králové, vedeného pod č. j. 10 C 338/2013, které nabylo právní moci dne 24. 6. 2014, kdy byl mezi žalobcem a žalovanou uzavřen smír. Na základě tohoto smíru bylo zvýšeno výživné na částku 4 400 Kč, které měl žalobce hradit měsíčně a dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce uhradit žalované dlužné výživné za období od 1. 9. 2012 do 30. 6. 2014. Žalovaná se s otcem setkala v době její zletilosti párkrát v kavárně, ale žalobce provedl neoprávněný výběr částky cca 6 000 Kč ze stavebního spoření, jež žalované spořil, proto došlo k ukončení kontaktů žalované s žalobcem. Žalovaná neměla žádný zájem udržovat s žalobcem bližší vztah. Účastníci řízení byli spolu ve sporadickém kontaktu pouze na doporučení soudu v tomto řízení. Dále bylo v řízení prokázáno, že na straně žalobce došlo oproti poslednímu řízení v podstatné změně poměrů, která souvisela s vážným onkologickým onemocněním a vyššími náklady na léčbu. Další změnou poměrů je i starobní důchod žalobce. Žalovaná stále studuje vysokou školu, konkrétně Právnickou fakultu UK v [obec]. Studium právnické fakulty je pětileté. V době prvního jednání ve věci žalovaná započala studium pátého ročníku. Řízení bylo soudem přerušeno podle § 110 o.s.ř., když žalobce souhlasil s přerušením řízení tak, aby žalovaná měla možnost v řádném termínu splnit si veškeré své studijní povinnosti a dokončit tak vysokoškolské vzdělání. Žalovaná ale na jaře 2020 své studijní povinnosti nesplnila, když se jí nepodařilo úspěšně složit státní závěrečné zkoušky, navíc nezačala pracovat ani na své diplomové práci. Ani další možnost k ukončení studia na podzim 2020 úspěšně nevyužila. Žalovaná v době vážné nemoci žalobci neposkytuje žádnou pomoc.

22. Soud žalobu shledal důvodnou a posoudil projednávanou věc po právní stránce následovně:

23. Podle ustanovení § 911, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Z Nálezu Ústavního soudu z 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14 vyplývá: základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon,„ neschopnost sám se živit“. Jak přitom plyne z důvodové zprávy k ustanovení,„ zásadní podmínkou přiznání výživného § 911 občanského zákoníku je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe – pokud jde o výživu – postarat. Jako dosud je tu omezení pravidlem dobrých mravů. Dosavadní výklady soudní praxe je dobře možné použít.“ Proto také je možno vycházet i z ustáleného doktrinárního a soudního výkladu k zákonu o rodině. Podle § 96 zákona o rodině při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Z téhož Nálezu Ústavního soudu dále vyplývá, že:„ V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání.“ Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. 10 Co 976/2005:„ K nepřiznání výživného zletilému dítěti ve smyslu § 96 odst. 2 zákona o rodině může dojít jen v tom případě, jestliže se toto dítě chová k výživou povinnému rodiči natolik negativním (závadným) způsobem, jenž co do rozsahu a intenzity již koliduje s dobrými mravy (např. kdy dítě projevuje zjevnou neúctu k výživou povinnému rodiči, je k němu vulgární, resp. chová se k němu takovým způsobem, který je naprosto neslučitelný s dobrými mravy ve společnosti). V této věci bylo prokázáno, že chování žalované vůči žalobci je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce je starobním důchodcem, vážně onemocněl a žalovaná nijak otce v jeho tíživé situaci nepodporuje. Z provedených důkazů vyplynulo, že postoj žalované k otci je zcela negativní, žalovaná neprojevuje o otce žádný vážný zájem. Žalované v době rozhodnutí soudu bylo 27 let, žalovaná nevyužila možnosti, jenž jí byla žalobcem poskytnuta, aby v řádném termínu pětiletého studia právnické fakulty zdárně dokončila svá vysokoškolské studia. Představa žalované, že bude pravděpodobně studovat do podzimu 2021 a žalobce bude i nadále plnit svoji vyživovací povinnost k ní jako ke zletilé dceři, aniž by žalovaná otce v jeho tíživé životní situaci jakkoli podpořila, považuje soud za rozpor s dobrými mravy. Žalobce v tomto řízení prokázal, že chování žalované vůči němu bylo v rozporu s dobrými mravy, kdy žalovaná nejevila žádný zájem o navázání kontaktu s žalobcem, což bylo prokázáno z účastnické výpovědi žalované a dále i z doložených SMS zpráv, kdy veškerá tato komunikace se vztahovala pouze k oznámení studijních výsledků žalované (a i toto bylo domluveno mezi účastníky až při soudním jednání). Odmítavé chování žalované vůči žalobci se nezměnilo ani při zjištění, že se žalobce léčí s vážnou nemocí. Žalobce v průběhu řízení několikrát nabízel žalované uzavření smíru, kdy dále i v návaznosti na neúspěšné pokusy žalované o složení státní závěrečné zkoušky, prodlužoval ve svých návrzích dobu, ke které má být jeho vyživovací povinnost zrušena. Soud si je vědom, toho, že vztah mezi účastníky je problematický již od doby, kdy bylo vedeno opatrovnické řízení (o svěření v tu dobu nezletilé žalované do péče matky), avšak je důležité pochopit, že i žalovaná jako dcera má vůči žalobci, jakožto svému otci, povinnosti. Vztah mezi rodičem a nezaopatřeným zletilým dítětem není pouze o povinnosti rodiče platit výživné. Soud dále nepřihlédl ani k námitce žalované, že neměla dostatek času ke sloužení státní závěrečné zkoušky, soud vyšel z délky studia, kdy studium právnické fakulty je pětileté.

24. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.

25. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

26. Žalobce vynaložil tyto náklady: Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty 10 000 Kč částku 1 500 Kč za jeden právní úkon dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, tj. za 10 úkonů - 15 000 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, 2x sepis vyjádření, změna návrhu, návrh na smír, 5 x účast na soudním jednání) a dále za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 10 000 Kč částku 750 Kč za jeden právní úkon dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 odst. 4 a § 9 odst. 2 písm. d) (návrh na pokračování řízení). Celkem tedy soud přiznal odměnu ve výši 15 750 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta 11 x režijní paušál po 300 Kč, tj. 3 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši 21 % z odměny advokáta, náhrad hotových výdajů advokáta ve výši 4 000,50 Kč.

27. Náklady žalobce tak byly přiznány ve výši 23 050,50 Kč.

28. Lhůtu k plnění dle výroku č. I., II. tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř..