8 C 170/2020 - 117

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl soudkyní Mgr. Tamarou Karáskovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizována dvě slova] 3 [příjmení] [příjmení], [příjmení] [jméno], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení dědice takto:

Výrok

I. Určuje se, že dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum] je [celé jméno žalobkyně], [datum narození].

II. Žalovaní jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 18 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalovaní jsou povinni nahradit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů 5 967 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala dne [datum] návrh, kterým se domáhala, aby soud určil, že je dědičkou po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum] (dále jen„ zůstavitelka“ nebo„ paní [příjmení]“), když k podání návrhu byla vyzvána usnesením soudního komisaře, který projednává pozůstalost. Žalobkyně se dědického práva domáhá s odůvodněním, že zůstavitelka zanechala dvě pořízení pro případ smrti, jednak závěť sepsanou formou notářského zápisu dne [datum], dále závěť sepsanou zůstavitelkou dne [datum], jejíž platnost žalovaní popřeli. Tuto závěť předala zůstavitelka žalobkyni při jedné z jejích návštěv ve [obec], její obsah s ní nekonzultovala. Žalobkyně závěť až po její smrti předložila soudnímu komisaři. Pokud by tuto žalobu nepodala, byt, který je zejména předmětem dědictví, by přešel do podílového spoluvlastnictví žalovaných, čímž by vůle zůstavitelky byla popřena.

2. Žalovaní s návrhem nesouhlasili a navrhovali jeho zamítnutí s tím, že listina sepsaná rukou zůstavitelky vůbec není platnou závětí, její formulace neodpovídá tomu, jaké výrazy zůstavitelka používala (např. nikdy o nich nehovořila jako o něčích dětech, ale vždy jako o vnucích, nepoužívala pojem„ poslední vůle“), byla vždy pečlivá a případnou novou závěť by vždy sepsala formou notářského zápisu. Zpochybnili datum sepisu závěti, podle nich byla závěť sepsána až v době, kdy zůstavitelka bydlela u žalobkyně. Tomu odpovídá i skutečnost, že otce žalovaných (svého bratra) o existenci závěti informovala až v roce 2018.

3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že zůstavitelka byla matkou žalobkyně a babičkou žalovaných. Měla dvě děti – žalobkyni a otce žalovaných, [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Účastníky dědického řízení jsou žalobkyně, žalovaní a otec žalovaných. Dne [datum] pořídila zůstavitelka formou notářského zápisu závěť, jíž odkázala své nemovitosti nacházející se v [obec] (v [obec]) žalobkyni a ostatní majetek stejným dílem žalovaným s tím, že svému synovi [celé jméno žalovaného] neodkazuje nic. Žalobkyně předložila soudní komisařce zůstavitelkou ručně sepsanou listinu datovanou dnem [datum], nazvanou„ poslední vůle“, kde zůstavitelka uvádí, že byt ve [obec] bude po její smrti prodán a po odečtení všech nákladů spojených s vyklizením bude finanční obnos rozdělen tak, že připadne žalobkyni a druhá polovina bude rozdělena na třetiny a takto rozdělena mezi žalované a jejich otce. Prodejem bytu pověřila zůstavitelka žalobkyni. Projednáním pozůstalosti byla zdejším soudem pověřena jako soudní komisař notářka JUDr. [jméno] [příjmení]. V průběhu pozůstalostního řízení došlo mezi účastníky ke sporu ohledně platnosti závěti zůstavitelky ze dne [datum]. Kdyby nebylo ručně psané závěti, po zůstavitelce by dědili byt ve [obec] žalovaní. Otec žalovaných se určení, že je dědicem nedomáhal (ponechal uplynout lhůtu stanovenou k tomuto usnesením č.j. [číslo jednací]). Protože žalovaní namítali neplatnost závěti ze dne [datum], odkázal soud (soudní komisař) podle ust. § 170 odst. 1 z.ř.s. usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], žalobkyni k podání žaloby na určení, že je dědičkou zůstavitelky. K tomu měla lhůtu tří měsíců, žaloba byla podána včas.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že ve [právnická osoba] [anonymizováno] byla zůstavitelka sledována až od dubna 2018, její dřívější zdravotní stav nemohou hodnotit. Podle psychiatrického vyšetření MUDr. [jméno] [příjmení] byla zůstavitelka na prvním psychiatrickém vyšetření v doprovodu žalobkyně dne [datum], a to na doporučení MUDr. [celé jméno svědka]. Při tomto vyšetření uvedla, že se necítí dobře, má problémy s pamětí, vnuk ji připravil o střechu nad hlavou, je z toho špatná, dcera je daleko - ve [obec]. Závěr uvedeného psychiatrického vyšetření: demence smíšeného typu mírného až středního stupně, přechodné stavy zmatenosti, halucinatorní vjemy, poruchy cyklu spánek-bdění, organická depresivní porucha. Při následujícím vyšetření dne [datum], žalobkyně lékařce sdělila, [anonymizováno] vyřešili problém s bytem, [anonymizováno] (zůstavitelka) je klidná; zůstavitelka zkonstatovala, že se cítí lépe, závěr: pacientka zlepšena, zklidněna. Závěry z vyšetření [datum] a ze dne [datum] opakují, že zůstavitelka trpí demencí smíšeného typu mírného až středního stupně, stavy zmatenosti a organickou depresivní poruchou. Podle MUDr. [jméno] [příjmení], neurologa, byla zůstavitelka v letech 2015 2016 dispenzarizována v neurologické ambulanci pro diagnózu lehkého až středního stupně, od počátku poruchy exekuce, koncentrace a vytrvalosti v duševním výkonu, postupně se přidružily poruchy paměti, krátkodobé. [příjmení] asistence [anonymizováno], v průběhu roku 2016 narůstající závislost na asistenci. Podle praktického lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] je zřejmé, že zůstavitelka měla již v letech 2015 2016 zhoršené kognitivní schopnosti, k jejímu zdravotnímu stavu v letech 2015 2016 se nicméně nemůže vyjádřit zcela odpovědně, když u něj byla registrována teprve od [datum]. V roce 2018 byla zmatená, dezorientovaná, neschopná samostatně žít.

6. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] z oboru zdravotnictví – psychiatrie bylo zjištěno, že ze zdravotnické dokumentace nelze usoudit, že by v roce 2015 zůstavitelka trpěla duševní poruchou, která by měla za následek snížení jejích posuzovacích a rozpoznávacích schopností. V druhé polovině roku 2016 již z provedených vyšetření vyplývá, že duševními potížemi trpěla, a to demencí lehkého až středního stupně. Uvedené duševní poruchy mohly vést ke snížení jejích rozpoznávacích a ovládacích schopností, jednalo se ovšem jen o mírné snížení obou těchto schopností. Znalec dospěl k závěru, že ke dni [datum] zůstavitelka netrpěla duševní poruchou, která by měla za následek snížení jejích posuzovacích a rozpoznávacích schopností. Neužívala léky, které by měly za následek snížení jejích posuzovacích a rozpoznávacích schopností.

7. Ze zprávy a svědecké výpovědi [celé jméno svědka], praktického lékaře, bylo zjištěno, že se zůstavitelkou a její rodinou se dlouhodobě zná, zůstavitelka si někdy za ním přicházela pro různé rady, například když musela vyplácet [anonymizováno] zemřelého [role v řízení], poradil jí, sehnal znalce, právničku a ona s nimi dále komunikovala sama. K výraznějšímu zhoršení stavu zůstavitelky došlo koncem roku 2016, demence již byla závažná, nedokázala se rozhodnout. V roce 2015 a 2016 jej často kontaktovala sousedka zůstavitelky, problémy tehdy narůstaly, bylo patrno, že se její stav zhoršuje. Ohledně zhoršení stavu zůstavitelky a nutnosti péče urgoval žalobkyni, jako její [anonymizováno]. Od konce roku 2016 s ní začala žalobkyně chodit k lékařům a poté si ji vzala k sobě. Naposledy u něho zůstavitelka byla dne [datum] spolu se žalobkyní. Dříve docházela do ordinace sama, později se sousedkou, paní [příjmení], která u ní asi [anonymizována dvě slova] bydlela, když to bylo potřeba. [anonymizováno] zůstavitelky je závažně nemocný, zůstavitelka k němu měla vztah jako k „ [anonymizována dvě slova]“. Do roku 2016, kdy byla soběstačná, nepotřebovala zůstavitelka větší péči rodiny, občas jí pomáhal [anonymizováno]. Domnívá se, že by se s ním radila, i pokud by řešila něco s bytem. Jednu dobu [anonymizováno] o prodeji bytu s tím, že by si koupila menší, ale to se pak neuskutečnilo, říkala, že má sepsanou závěť a nechá to tak. V roce 2016 by si jistě nechystala smlouvu sama, ani by nebyla sama schopna ji sepsat, byla velmi akurátní, řešila by vše na úřadě nebo u notáře. Nebyla ten typ, že by sepisovala něco sama. O darovací smlouvě z roku 2016 věděl od žalované 2. Tehdy se s ním zůstavitelka poradit nepřišla. Neví o žádné reakci rodiny na toto darování. Pokud by za ní někdo přišel domů jako úřední osoba, takto by akceptovala. Zůstavitelka byt řešila neustále, zda jej prodat, nebo darovat. Darovací smlouva svědka nepřekvapila, ani jej nepřekvapilo, když se při jednání dozvěděl, že byla„ zrušena“. Asi byl nějaký důvod ke zrušení. Zůstavitelka sice neměla dobré vztahy se svým [anonymizováno], ale vnoučata [jméno] a [jméno] u ní byli stále, psali u ní úkoly a podobně. S nimi měla vztahy dobré, často o nich hovořila. S [anonymizováno] neměla vztah špatný, ale odtažitý. Tak závažnou věc jako závěť by dle jeho názoru nepsala vlastní rukou sama, řešila by to s notářem nebo advokátem. Pokud ví, tak ani ta první závěť nebyla psána vlastní rukou. Alespoň se domnívá, že byla formou notářského zápisu. Žalobkyně se o zůstavitelku začala výrazně starat koncem roku 2016, po té co ji svědek opakovaně telefonicky urgoval. [anonymizováno] by se nebyl schopen postarat, [anonymizováno] má vlastní rodinu, [anonymizováno] je v [země]. Nejprve sháněli pečovatelský domov ve [obec]. Neví, zda by mohla změnit závěť více ve prospěch [anonymizováno]. Zůstavitelka byla žena, která se rozhodovala samostatně, dokud mohla, ve stáří se mění názory i schopnosti. V prvním čtvrtletí roku 2015 se o zůstavitelku nikdo významněji starat nemusel. [anonymizováno] ji běžně navštěvovala. Obecně lze uvést, že starší lidé se mění, mnohdy podléhají okolí, které se o ně stará.

8. Ve své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že v roce 2015 řešila zdravotní problémy zůstavitelky, na základě doporučení [anonymizováno] v srpnu 2016 vyhledaly i psychiatra. V domě [anonymizováno] byla od září 2018. Jednou na jaře 2015 jí před odjezdem žalobkyně dala zůstavitelka listinu k uschování, jednalo se o závěť, která byla v nezapečetěné obálce. Přečetla si ji, žalované neinformovala, informovala až [anonymizováno], který se chtěl do bytu nastěhovat, což nešlo. Zůstavitelka na bytě lpěla. Chtěla, aby rodina měla nějakou památku. Pokud jezdily k lékařům do [obec], pobývaly v tom bytě. Z darovací smlouvy v roce 2016 byla zůstavitelka nešťastná, tvrdila, že o tom nevěděla. [anonymizováno] prý přijel v doprovodu nějakého dalšího pána, odvezli ji na poštu, tam podepsali nějaké papíry. [anonymizováno] jí volal v srpnu 2016, tak se divil, co se stalo. [příjmení] se o maminku (zůstavitelku) nestaral. Když řekla [anonymizováno] o závěti, volal do domova, neptal se, jak se má, jen zda je schopna podpisu. V návaznosti na to podala návrh na omezení svéprávnosti. V průběhu řízení zůstavitelka zemřela. Neví, jak se dověděla o zpětném převodu bytu. Vztah k bytu měla zůstavitelka kvůli vyplácení [anonymizováno] druhého [role v řízení]. Nechtěla, aby se tam někdo stěhoval. Věděla, co ji to stálo, získat byt znovu do vlastnictví.

9. Z dopisu žalobkyně otci žalovaných ve spojení s protokolem ze dne [datum] dědického spisu bylo zjištěno, že jej dne [datum] informovala o existenci ručně psané závěti zůstavitelky.

10. Z darovacích smluv soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena darovací smlouva ohledně bytové jednotky [číslo] [částka s příslušenstvím], kterou byla uvedená nemovitost darovaná zůstavitelkou žalovanému [anonymizováno], dne [datum] pak darovací smlouva, kterou byla nemovitost darovaná žalovaným [anonymizováno] zpět zůstavitelce.

11. Žalovaný [anonymizováno] ve své účastnické výpovědi uvedl, že zůstavitelka měla vztah k tomu bytu, nikdy nechtěla, aby se prodal. Jeho [role v řízení] od mládí pil, měl [anonymizováno] nemanželské dítě. Zůstavitelka za něj platila i alimenty. Převod bytu v roce 2016 iniciovala [anonymizováno] (zůstavitelka), on slíbil, že tam [role v řízení] nechá dožít. [příjmení] bydlel hůře, [anonymizováno] (zůstavitelka) stále chtěla, aby se s bytem„ něco udělalo“. [příjmení] nevěděl o závěti z roku 1991. Babička (zůstavitelka) chtěla, aby se za ní stavil s advokátem, byl to Mgr. [příjmení] [příjmení]. Ten jí vše vysvětlil. Schůzka byla jedna, pak řekla, aby se nachystaly smlouvy. Ty pak advokát nachystal a on je se zůstavitelkou babičkou podepsal. Zůstavitelce potom došel dopis z katastru nemovitostí o provedení smlouvy. To asi zjistil jeho [role v řízení], kontaktoval žalobkyni, ta začala zůstavitelku vydírat, aby byl klid, převedli byt zpět. K lékařům chodil se zůstavitelkou jeho [role v řízení] a žalobkyně. [příjmení] jí pomáhal v bytě.

12. Soud neprováděl výslech advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], když tento měl se zůstavitelkou jednat v roce 2016, tj. v jiném než předmětném období. Ze stejných důvodů soud neprováděl výslech sousedky zůstavitelky, paní [příjmení], když tato měla zůstavitelku doprovázet k lékaři teprve po zhoršení zdravotního stavu zůstavitelky.

13. V návaznosti na výše uvedené lze shrnout, že soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Po zůstavitelce zůstaly dvě závěti, první psaná formou notářského zápisu v září 1991, druhá, psaná vlastní rukou zůstavitelky v březnu 2015. Žalovaní namítali neplatnost druhé závěti s tím, že neobsahuje skutečnou vůli zůstavitelky, ale byla jí nadiktována v pozdější době, kdy již trpěla duševní poruchou. Soud má v této souvislosti za prokázané, že zůstavitelka skutečně trpěla duševními potížemi, tyto jsou nicméně jednoznačně prokázány až v roce 2016. Jak vyplývá z předložené zdravotnické dokumentace i svědeckých a účastnických výpovědí, zdravotní stav zůstavitelky se postupně horšil, ještě v prvním čtvrtletí roku 2015 ovšem nepotřebovala výraznější péči, poté se však její zdravotní stav zhoršoval; do roku 2016 byla soběstačná, poté zůstavitelce začala více pomáhat sousedka, koncem roku 2016 již praktický lékař kontaktoval žalobkyni s tím, že zůstavitelka potřebuje výraznější péči. Žalobkyně zdravotní potíže se zůstavitelkou řešila již od roku 2015, po zhoršení v roce 2016 vyhledaly i psychiatra, který u zůstavitelky shledal demenci lehkého až středního stupně. Uvedené mohlo vést k mírnému snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností (viz znalecký posudek). Soud vzhledem k provedenému dokazování, vč. závěrů znaleckého posudku, který není v rozporu s dalšími důkazy, nemá za prokázané, že by zůstavitelka ke dni sepisu vlastnoruční závěti trpěla duševní poruchou, která by měla za vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti; znaleckým posudkem bylo naopak prokázáno, že zůstavitelka takovou duševní poruchou v předmětné době netrpěla. Soud dále dospěl k závěru, že závěť byla sepsána dle vůle zůstavitelky, když nemá za prokázané, že by obsah sporné závěti byl zůstavitelce nadiktován. Navíc, pokud by snad jednotlivá slova nadiktována byla, nebylo prokázáno, že by takto sepsaná listina neobsahovala skutečnou vůli zůstavitelky, která byla k datu závěti soběstačná. Samo sepsání a podpis listiny vlastní rukou zůstavitelky zůstalo nesporné. Její kognitivní schopnosti k datu uvedenému na listině ([datum]) pak nezpochybňovali ani žalovaní, když např. žalovaný [anonymizováno] vypověděl, že ještě v roce 2016 mu žalobkyně z vlastní vůle chtěla darovat předmětný byt, potom si to však rozmyslela. Že by druhá závěť byla zůstavitelce nadiktována v době, kdy již měla omezené rozpoznávací a ovládací schopnosti (v roce 2016 či později), prokázáno nebylo. Stejně tak nebylo prokázáno, že by bylo zůstavitelce při sepisu vlastnoruční závěti záměrně nadiktováno datum odpovídající době, kdy ještě duševními potížemi netrpěla (březen 2015). Soud má za prokázané, že kognitivní funkce zůstavitelky se postupem času horšily, stejně jako její celkový zdravotní stav. V roce 1991 sepsala u notáře závěť, ve které svému [anonymizováno] neodkázala ničeho, v roce 2015 sepsala druhou, vlastnoruční závěť, do které již [anonymizováno] (byť co do podílu o 1/6) zahrnula. Jak vystihl obvodní lékař zůstavitelky, starší lidé se mění. Soud má za to, že postupem času člověk bezpochyby může změnit názor, sama skutečnost, že zůstavitelka nešla znovu k notáři, vůli zůstavitelky nijak nezpochybňuje. Nelze ani s jistotou a na základě provedeného dokazování dovodit, že by zůstavitelka nikdy neučinila právní jednání jinak než na úřadu či za přítomnosti úřední osoby. Obvodní lékař zůstavitelky, který měl značné povědomí o chování zůstavitelky, sice vypověděl, že zůstavitelka s ním pravidelně konzultovala vážnější kroky, patrně tak ovšem nečinila bezpodmínečně vždy, když např. převod bytu na [anonymizováno] v roce 2016 s ním nekonzultovala. Pokud obě strany vypověděly, že zůstavitelce na [anonymizováno] bytě záleželo, a i obvodní lékař zmiňoval o neustálém dilematu zůstavitelky, co má udělat s bytem, tyto skutečnosti nejsou nijak v rozporu s vůlí vyjádřenou ve druhé závěti. Soud má za to, že pokud by zůstavitelka byla plně spokojená s obsahem závěti z roku 1991, neměla by potřebu opakovaně řešit, co s daným bytem bude, a neustále o tom hovořit se svým lékařem. Jiný obsah první a druhé závěti je pak logický (kdyby byly listiny shodného obsahu, byla by pozdější závěť nadbytečná), když ke změně názoru u člověka dochází z různých příčin, ať už jde o prosté plynutí času či nastalé okolnosti (typicky potřeba výraznější péče a pomoci přijímaná od konkrétních osob). Soud tak má za to, že zůstavitelka v březnu roku 2015 byla způsobilá k právním jednáním a jako taková vlastnoručně sepsala závěť, ve které rozhodla o rozdělení budoucí pozůstalosti, z níž největší díl (celá ) připadl žalobkyni, která se o ni z rodiny nejvíce starala a kterou rovněž pověřila výkonem závěti (prodejem bytu).

14. Podle ust. § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle ust. § 1494 odst. 1,2 o.z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl. Podle ust. § 1498 o.z. dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz. Co je stanoveno o závěti, platí obdobně i o dovětku. Podle ust. § 1553 o.z. zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti a případně určit, jaké má povinnosti a zda i jak bude odměňován.

15. Žalovaní odkazovali na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 2094/2015. V souladu s tímto rozhodnutím se soud zabýval obsahem projevu vůle zůstavitelky, tedy ji interpretoval a shledal jej dostatečně určitým. Soud se tedy od závěrů citovaného rozhodnutí neodchýlil. Pokud jde o žalovanými zmiňované usnesení Nejvyššího soudu 21 Cdo 434/2013, soud se nepokoušel nahrazovat vůli zůstavitelky, jak již bylo uvedeno, tato vyplývá z projevu nazvaného poslední vůle jednoznačně. Totéž platí o posledním žalovanými zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 3 Cdon 946/96, který se týká projevu vůle v písemné výpovědi z pracovního poměru.

16. Po právním posouzení věci má soud za to, že žaloba je důvodná. Listina ze dne [datum] je vlastnoručně psanou závětí zůstavitelky, kterou není potřeba překlenout výkladem, její obsah je jasný. Přestože je nazvaná„ poslední vůle“, zůstavitelka v ní povolává čtyři dědice, které v ní jasně definuje – dceru, syna a [anonymizována dvě slova] děti, a jasné jsou i jejich podíly. Zároveň obsahuje určení vykonavatele závěti – žalobkyni. Nejedná se o dovětek. V době sepisu této poslední vůle byla zůstavitelka způsobilá závěť pořídit, účastníci nezpochybnili, že by listinu nepsala ona. Žalovaným se nepovedlo prokázat, že by listina byla sepsána později v období, kdy již zůstavitelka trpěla duševní poruchou. Soud má za to, že v daném případě i po skutkové stránce závěť splňuje náležitosti podle § 1494 o.z., přičemž soud neshledal neplatnost závěti ani pro nezpůsobilost zůstavitelky či nedostatek její vůle. Soud tedy žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky (výrok I.).

17. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl podle výsledku řízení, kdy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení úspěšné žalobkyni. Náhradu nákladů řízení soud přiznal ve výši vypočtené z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), když se v daném řízení nejedná o dědické řízení vedené podle z.ř.s., nýbrž řízení civilní, jehož předmětem je určení právního vztahu. Samotné určení, že žalobkyně je dědičkou, není penězi ocenitelné, a v dané věci je proto nutno vycházet z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 a.t. (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 1052/21 ze dne [datum]). Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů ve výši celkem 18 940 Kč. Uvedená částka je složena z náhrady soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši celkem 16 940 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny za pět úkonů právní služby (přípravu a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření ze dne [datum] a účast na dvou soudních jednáních) ve výši 5 x 2 500 Kč podle § 7 bod 5. a.t., paušální náhrady hotových výdajů za uvedené úkony ve výši 5 x 300 Kč a náhrady 21% daně z přidané hodnoty přiznané podle § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. ve výši 2 940 Kč. Náhradu nákladů řízení celkem ve výši 18 940 Kč jsou podle § 149 odst. 1 o.s.ř. žalovaní povinni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, a to společně a nerozdílně.

18. V průběhu řízení stát platil náklady řízení - znalecký posudek [celé jméno znalce], jemuž bylo na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] účtárnou zdejšího soudu vyplaceno znalečné ve výši 5 967 Kč. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tedy tyto náklady soud uložil nahradit v řízení neúspěšným žalovaným (výrok III.)

19. Uložené povinnosti jsou žalovaní povinni zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.)